{"id":7215,"date":"2011-12-26T14:00:00","date_gmt":"2011-12-26T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7196"},"modified":"2011-12-26T14:00:00","modified_gmt":"2011-12-26T13:00:00","slug":"merry-christmas-story","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/26\/merry-christmas-story\/","title":{"rendered":"„Merry“ Christmas story"},"content":{"rendered":"
autor: beepinka<\/strong><\/p>\n

Ahoj twinces\u0165\u00e1ci. Jsem tady s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. Je v\u00e1no\u010dn\u00ed. Dvoj\u010d\u00e1tk\u016fm je tady 17.<\/em><\/div>\n

Pros\u00edm komentujte, budu vd\u011b\u010dn\u00e1 za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159.<\/em><\/div>\n
Co je\u0161t\u011b napsat\u2026 no\u2026 snad jen\u2026 \u0161\u0165astn\u00e9 a vesel\u00e9! x) beepinka<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Berl\u00edn, 08:47<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Tak a je to tady. Tak moc jsem se nemohl tohohle dne do\u010dkat. Kone\u010dn\u011b nastal. Miluju tohle obdob\u00ed, kdy je rodina pohromad\u011b, d\u00e1v\u00e1 si d\u00e1rky, pe\u010de se cukrov\u00ed, poslouchaj\u00ed se koledy, zdob\u00ed se strome\u010dek\u2026 kdy prost\u011b m\u016f\u017eete jen tak sed\u011bt v pokoji u krbu, kochat se pohledem na pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed ohe\u0148 a vychutn\u00e1vat si tu v\u00e1no\u010dn\u00ed pohodu tak, jako to te\u010f d\u011bl\u00e1m j\u00e1. Sed\u00edm u n\u00e1s doma v ob\u00fdvac\u00edm pokoji p\u0159ed krbem a sleduji, jak si ohe\u0148 pohr\u00e1v\u00e1 s kusy d\u0159eva. Ale j\u00e1 to m\u00e1m obohacen\u00e9 je\u0161t\u011b t\u00edm, \u017ee tu nesed\u00edm s\u00e1m. Vedle m\u011b sed\u00ed pro m\u011b nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed osoba na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

„Bille?“ Vyslov\u00edm jm\u00e9no \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho tak moc miluji, kter\u00fd je mi v\u0161\u00edm. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Bill sebou lehce trhne, odvr\u00e1t\u00ed pohled od tan\u010d\u00edc\u00edch plamen\u016f a up\u0159e na m\u011b sv\u00e1 \u010dokol\u00e1dov\u00e1 kukadla.<\/div>\n

„Co?“<\/div>\n
„Taky se tolik nem\u016f\u017ee\u0161 do\u010dkat dne\u0161n\u00edho ve\u010dera?“ zept\u00e1m se ho. Po\u0159\u00e1d na m\u011b up\u00edr\u00e1 sv\u016fj pohled.<\/div>\n
„Jo, dne\u0161n\u00ed ve\u010der bude dokonalej,“ odpov\u00ed mi a d\u00e1l se na m\u011b kouk\u00e1. Pozoruji ho. Vypad\u00e1, jako by o n\u011b\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Chv\u00edli je mezi n\u00e1mi ticho, kter\u00e9 naru\u0161uje jenom pl\u00e1pol\u00e1n\u00ed ohn\u011b\u2026<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tomi, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsme si \u0159ekli, \u017ee si nic nebudeme d\u00e1vat, ale co kdybychom ud\u011blali v\u00fdjimku. Aspo\u0148 tyhle V\u00e1noce.“ Zamrk\u00e1 a kouk\u00e1 se na m\u011b tak prosebn\u00fdm pohledem, kter\u00fd um\u00ed vykouzlit jenom on.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Bille,“ odpov\u00edm. Nechci, aby mi n\u011bco d\u00e1val\u2026 aby mi n\u011bco kupoval nebo tak. Sice je to nespravedliv\u00e9, proto\u017ee j\u00e1 pro n\u011bj d\u00e1rek m\u00e1m, i kdy\u017e jsme si jasn\u011b \u0159ekli, \u017ee si nic d\u00e1vat nebudeme, ale nemohl jsem si prost\u011b pomoct, kdy\u017e jsem ve v\u00fdloze jednoho zlatnictv\u00ed vid\u011bl st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek s kam\u00ednkem veprost\u0159ed, hned jsem si ho p\u0159edstavil, jak zdob\u00ed Billovu ru\u010dku. Ne\u0161lo prost\u011b odej\u00edt a nechat ho tam n\u011bkomu jin\u00e9mu. Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat Billova \u00fasm\u011bvu, a\u017e d\u00e1rek ode m\u011b rozbal\u00ed, proto\u017ee pro ten \u00fasm\u011bv bych vra\u017edil.<\/div>\n
\n
„Ty pro m\u011b snad n\u011bco m\u00e1\u0161? V\u017edy\u0165\u2026“ nestihnu do\u0159\u00edct v\u011btu, proto\u017ee mi do toho Bill okam\u017eit\u011b sko\u010d\u00ed.<\/div>\n
„No\u2026 jo, m\u00e1m. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom dlouho. Je to takov\u00fd speci\u00e1ln\u00ed d\u00e1rek.“ Znovu nastane ticho. Dum\u00e1m nad t\u00edm, co by to mohlo b\u00fdt. „Tomi?“ prolom\u00ed to ticho Bill a p\u0159isune se ke mn\u011b po zemi bl\u00ed\u017e. O hodn\u011b bl\u00ed\u017e, \u017ee se dot\u00fdk\u00e1me stehny. Nahne se k m\u00e9mu uchu, a\u017e mi p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z po z\u00e1dech a za\u0161ept\u00e1: „Ten d\u00e1rek jsem j\u00e1. D\u00e1m ti sebe.“ \u2026a j\u00e1 z toho m\u00e1lem omdl\u00edm.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Bille jako\u2026 jako\u2026“ Bill jenom p\u0159ik\u00fdvne. M\u016f\u017eu vid\u011bt, jak se cel\u00fd \u010derven\u00e1. To jsem opravdu ne\u010dekal. V\u016fbec nev\u00edm, co mu na to m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt. V\u00edm, \u017ee je Bill celkem nedot\u010den\u00fd. N\u011bco jsme spolu u\u017e m\u011bli, ale a\u017e takhle daleko jsme nikdy neza\u0161li. Bill je\u0161t\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd, a te\u010f mi tady \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee u\u017e je a \u017ee by cht\u011bl. Bo\u017ee\u2026 mn\u011b se pln\u00ed sen. Hlavou mi te\u010f l\u00edt\u00e1 jedna nemravn\u00e1 my\u0161lenka za druhou. Mus\u00edm na to p\u0159estat myslet, nebo se neudr\u017e\u00edm. Oto\u010d\u00edm pohled na Billa. „To jako v\u00e1\u017en\u011b? Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b, Bille? Jsi si jist\u00fd? Opravdu chce\u0161 to\u2026 em\u2026“<\/div>\n
„Jo, moc si to p\u0159eju. Dneska v noci si m\u011b bude\u0161 moct rozbalit, Tomi,“ po\u0161ept\u00e1 mi znovu to, co m\u011b opravdu nenech\u00e1v\u00e1 chladn\u00fdm. Jenom hlasit\u011b polknu. On mi opravdu chce d\u00e1t s\u00e1m sebe. Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f nejsou pot\u0159eba slova na to, abych vyj\u00e1d\u0159il, jak moc jsem r\u00e1d a jak moc si toho v\u00e1\u017e\u00edm. Opatrn\u011b se k Billovi nahnu a spoj\u00edm na\u0161e rty do kr\u00e1sn\u00e9ho proc\u00edt\u011bn\u00e9ho polibku. Potom si ho je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159it\u00e1hnu k sob\u011b a obejmu. Obj\u00edm\u00e1me se navz\u00e1jem. „Miluji t\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky.“<\/p>\n

Tak n\u011bjak c\u00edt\u00edm, \u017ee tyhle V\u00e1noce budou opravdu nezapomenuteln\u00e9\u2026<\/p>\n

13:35<\/p>\n

Po ob\u011bd\u011b si zalezu do sv\u00fdho pokoje. Bill je je\u0161t\u011b dole s mamkou a Gordonem. Lehnu si na postel a znovu se pokou\u0161\u00edm zpracovat to, co jsem se od Billa dozv\u011bd\u011bl. On mi opravdu chce dnes v noci d\u00e1t s\u00e1m sebe. Dokonce se n\u00e1m to i hod\u00ed, proto\u017ee mamka s Gordonem jdou potom ve\u010der k na\u0161\u00ed babi\u010dce, aby nebyla na sv\u00e1tky sama. Mo\u017en\u00e1 tam i p\u0159esp\u00ed, ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b tady budeme s Billem n\u011bjakou dobu sami\u2026 \u00fapln\u011b sami. Bo\u017ee tolikr\u00e1t se mi o tom zd\u00e1lo, tolikr\u00e1t jsem o tom snil a dneska se to stane skute\u010dnost\u00ed. Bill opravdu chce, s\u00e1m mi to nab\u00eddl.<\/p>\n

Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne zap\u00edp\u00e1n\u00ed m\u00e9ho mobilu. Kouknu se na display, p\u00ed\u0161e mi Andy. No jo vlastn\u011b, j\u00e1 na to \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. U\u017e m\u00e1m p\u016flhodinov\u00fd zpo\u017ed\u011bn\u00ed. M\u011bl jsem k n\u011bmu j\u00edt a str\u00e1vit u n\u011bj odpoledne. K\u00e9\u017e bych nebyl takov\u00fd sklerotik. Seb\u011bhnu dol\u016f do kuchyn\u011b a vid\u00edm mamku a Billa, jak pokl\u00edzej\u00ed n\u00e1dob\u00ed po ob\u011bd\u011b. „Pros\u00edm t\u011b, mami, psal mi Andy, jestli bych se u n\u011bj mohl te\u010f stavit. Vr\u00e1t\u00edm se do sedmi, jo?“<\/div>\n

„Dob\u0159e, ale opravdu do sedmi bu\u010f doma. A\u0165 se stihne\u0161 p\u0159ipravit na ve\u010de\u0159i. Dneska budeme ve\u010de\u0159et trochu d\u0159\u00edv, proto\u017ee my pak jdeme k t\u00fd babi\u010dce, tak abychom to v\u0161echno tak n\u011bjak v klidu stihli,“ \u0159ekne mi a v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jo jasn\u00fd, neboj,“ odpov\u00edm, a je\u0161t\u011b ne\u017e opust\u00edm kuchy\u0148, se pov\u00edd\u00e1m na Billa. Na rtech mu pohr\u00e1v\u00e1 z\u00e1ludn\u00fd \u00fasm\u011bv. Mus\u00edm nad t\u00edm zakroutit hlavou. Na co asi mysl\u00ed. Je mi to jasn\u00fd.<\/p>\n

Rychle se zase vr\u00e1t\u00edm do reality a s my\u0161lenkou na Bill\u016fv \u00fasm\u011bv vyb\u011bhnu schody a sko\u010d\u00edm po mobilu, kter\u00fd se v\u00e1l\u00ed na m\u00e9 posteli. Rychle Andymu odep\u00ed\u0161u, \u017ee se u\u017e chyst\u00e1m, zaklapnu mobil a u\u017e let\u00edm ze sv\u00fdho pokoje po schodech dol\u016f do p\u0159eds\u00edn\u011b, kde vis\u00ed na v\u011b\u0161\u00e1ku moje bunda. Obl\u00edknu si ji. Je\u0161t\u011b \u0161\u00e1lu, \u010depici, rukavice a m\u016f\u017eu vyrazit. V\u0161echno to na sebe nah\u00e1z\u00edm, vezmu kl\u00ed\u010de a u\u017e u\u017e chyt\u00e1m kliku od dve\u0159\u00ed a otev\u00edr\u00e1m, kdy\u017e v tom m\u011b v pohybu zaraz\u00ed Bill, kter\u00fd dve\u0159e znovu zabouchne. Pod\u00edv\u00e1 se okolo, jestli nikdo v p\u0159eds\u00edni nen\u00ed, a pak se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n

„U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat ve\u010dera,“ po\u0161ept\u00e1 a pol\u00edb\u00ed m\u011b. Za\u010dnu hned spolupracovat. Jeho rty jsou moje droga. Po chvilce se od n\u011bj ale odtrhnu, proto\u017ee mi doch\u00e1z\u00ed kysl\u00edk.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00edm se,“ zamuml\u00e1m a znovu ho pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 taky.“ Po chv\u00edli se od sebe odt\u00e1hneme, proto\u017ee oba zaznamen\u00e1me kroky sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed z kuchyn\u011b. Otev\u0159u dve\u0159e a vyjdu ven p\u0159ed d\u016fm. Mus\u00edm se usm\u00edvat. Jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd a dneska se mi ke v\u0161emu spln\u00ed to, o \u010dem jsem tak dlouho snil. Je\u0161t\u011b se oto\u010d\u00edm na Billa, zam\u00e1v\u00e1m mu a s p\u0159etrv\u00e1vaj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem na rtech odch\u00e1z\u00edm\u2026<\/p>\n

18:06<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Moment\u00e1ln\u011b sed\u00edm v otev\u0159en\u00e9m okn\u011b ve sv\u00e9m pokoji. Je to \u00fapln\u011b v p\u0159\u00edzem\u00ed domu. V\u017edycky se mi tady dob\u0159e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. U\u017e je d\u00e1vno tma a j\u00e1 sleduju, jak se venku sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky t\u0159pyt\u00ed ve svitu lamp a dopadaj\u00ed na zem, a jak kr\u00e1sn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed ulice cel\u00e1 vyzdoben\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00edmi sv\u011bt\u00fdlky. Je to n\u00e1dhern\u00fd pohled. Po chv\u00edli se v\u0161ak moje my\u0161lenky za\u010dnou ub\u00edrat jist\u00fdm sm\u011brem. Tak moc se nem\u016f\u017eu do\u010dkat. Tak dlouho jsme s Tomem \u010dekali, a\u017e to k tomu bude. Jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee po\u010dkal. \u017de na m\u011b netla\u010dil, i kdy\u017e jsem na n\u011bm mnohokr\u00e1t vid\u011bl, \u017ee by cht\u011bl zaj\u00edt d\u00e1l. U\u017e zb\u00fdv\u00e1 jen p\u00e1r hodin, ne\u017e mamka s Gordonem p\u016fjdou nav\u0161t\u00edvit babi\u010dku. Bo\u017ee, jsem tak nerv\u00f3zn\u00ed. Snad nic nepokaz\u00edm. Tom je v tomhle zku\u0161en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. P\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsme si uv\u011bdomili, co k sob\u011b c\u00edt\u00edme, m\u011bl p\u00e1r holek. On u\u017e to za\u017eil, dokonce mi o tom i p\u00e1rkr\u00e1t vypr\u00e1v\u011bl. Ale za\u017eil to s holkou. Co kdy\u017e s klukem se mu to l\u00edbit nebude? M\u00e1m nervy na dranc. Moje to bude poprv\u00e9 a pro n\u011bj to bude poprv\u00e9 v tom smyslu, \u017ee to bude s klukem\u2026 Pro oba to bude sv\u00fdm zp\u016fsobem nov\u00e9 a ur\u010dit\u011b v\u00fdjime\u010dn\u00e9. Zav\u0159u o\u010di a zasn\u011bn\u011b se usm\u011bju. Jsem opravdu \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“<\/p>\n

\u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026<\/p>\n

Ani\u017e bych si toho v\u0161iml, se v okn\u011b objev\u00ed n\u011b\u010d\u00ed ruka. Uchop\u00ed m\u011b za l\u00edmec mikiny a v ten moment otev\u0159u vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di. Vyk\u0159iknu! P\u0159ede mnou stoj\u00ed n\u011bjak\u00fd mu\u017e. Je cel\u00fd zahalen\u00fd, p\u0159es hlavu m\u00e1 kapucu a jeho obli\u010dej je zarostl\u00fd vousy. Celkov\u011b vypad\u00e1 tak\u2026 zanedban\u011b a odpudiv\u011b. Po\u0159\u00e1d m\u011b dr\u017e\u00ed. Po chv\u00edli se kone\u010dn\u011b trochu vzpamatuju. Pokus\u00edm se znovu zak\u0159i\u010det o pomoc, ale on mi p\u0159ilo\u017e\u00ed druhou ruku na pusu. Z v\u00fdk\u0159iku o pomoc vyjde jenom pouh\u00e9 zamuml\u00e1n\u00ed do t\u00e9 odporn\u00e9 ruky. D\u00edv\u00e1m se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n

„P\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t,“ p\u0159itiskne mi ruku na pusu je\u0161t\u011b v\u00edc. Cel\u00fd se t\u0159esu. Bo\u017ee, co ode m\u011b chce???! On se pouze uchechtne a pohne rukou, kterou mi sv\u00edr\u00e1 mikinu dop\u0159edu tak, \u017ee m\u011b st\u00e1hne dol\u016f z okna. Okam\u017eit\u011b spadnu na b\u0159icho. Chci vst\u00e1t, ale nejde to, sed\u00ed na m\u011b celou jeho vahou! Znovu mi p\u0159itiskne ruku na \u00fasta. Za chv\u00edli u\u017e m\u00e1m kolem pusy obmotanou z\u0159ejm\u011b jeho \u0161\u00e1lu. Zm\u00edt\u00e1m se pod n\u00edm a vyd\u00e1v\u00e1m tlumen\u00e9 v\u00fdk\u0159iky. Po chv\u00edli se ze m\u011b kone\u010dn\u011b zvedne. Stoj\u00ed za mnou, c\u00edt\u00edm jeho bl\u00edzkost. Oto\u010d\u00edm na n\u011bj hlavu. \u010cek\u00e1m, co p\u0159ijde. Neskute\u010dn\u011b se boj\u00edm. Pros\u00edm, a\u0165 mi n\u011bkdo pom\u016f\u017ee. P\u0159ece mus\u00ed j\u00edt n\u011bkdo po ulici. No\u2026 ne\u017eijeme v centru\u2026 \u017eijeme na okraji m\u011bsta, tak se nen\u00ed \u010demu divit, \u017ee tady nen\u00ed ani noha. V\u0161ichni jsou zalezl\u00ed doma v teple a u\u017e\u00edvaj si tu v\u00e1no\u010dn\u00ed atmosf\u00e9ru.<\/p>\n

Z my\u0161lenek na beznad\u011bjnou z\u00e1chranu m\u011b vytrhne dotek dvou siln\u00fdch pa\u017e\u00ed na m\u00fdch boc\u00edch. Ten chlap m\u011b zvedne za zem\u011b a hod\u00ed si m\u011b na ramena. Panebo\u017ee, POMOC!!! Rozejde se rychl\u00fdm krokem od na\u0161eho domu n\u011bkam pry\u010d. Kam m\u011b to nese???!! Ml\u00e1t\u00edm ho do zad, do hlavy, \u0161kr\u00e1bu\u2026 d\u011bl\u00e1m v\u0161echno mo\u017en\u00fd, abych se dostal z jeho sev\u0159en\u00ed, ale ten hajzl m\u011b dr\u017e\u00ed sakra pevn\u011b! Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli si v z\u00e1chvatu paniky stihnu v\u0161imnout, \u017ee m\u00edsto, kde se te\u010f nach\u00e1z\u00edme, je v\u00fdrazn\u011b m\u00e9n\u011b osv\u011btlen\u00e9. Nach\u00e1z\u00edme se v jak\u00e9si uli\u010dce. Tady jsem je\u0161t\u011b nikdy nebyl. No, ani se nediv\u00edm pro\u010d. Vypad\u00e1 to tady tak stra\u0161ideln\u011b. Uc\u00edt\u00edm zes\u00edlen\u00ed stisku jeho rukou a r\u00e1zem tvrd\u011b dopadnu na zem\u2026 jau, moje hlava\u2026 o\u0161kliv\u011b jsem se pra\u0161til. Cel\u00fd t\u011blo m\u011b bol\u00ed. A ke v\u0161emu mi je \u0161\u00edlen\u00e1 zima. M\u00e1m na sob\u011b jenom kalhoty, p\u0159es triko mikinu a kolem krku \u0161\u00e1tek. Joooo, kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b unese z m\u00fdho okna n\u011bjakej magor, tak se asi l\u00edp obl\u00edknu. Obdivuju s\u00e1m sebe, \u017ee i v takov\u00fdhle situaci m\u011b napadne takov\u00e1 v\u011bc. Ihned se proberu, kdy\u017e se ke mn\u011b sklon\u00ed.<\/p>\n

„Tak co, chlape\u010dku? Dneska je v\u00fdjime\u010dn\u00fd den. Jak ho spolu oslav\u00edme?“ Zase se tak hnusn\u011b usm\u011bje a dlan\u00ed mi prohr\u00e1bne vlasy a zm\u00e1\u010dkne je u ko\u0159\u00ednk\u016f. JAU! Druhou rukou mi dr\u017e\u00ed ob\u011b ruce na hrudi. M\u00e1m takov\u00fd strach. P\u0159es \u0161\u00e1lu zamuml\u00e1m n\u011bco ve smyslu, a\u0165 m\u011b nech\u00e1. P\u0159ejede mi rukou po tv\u00e1\u0159i. Ten dotek je tak nechutnej. \u00dapln\u011b se ot\u0159esu. Tomi\u2026 Tomi, Tomi\u2026 pomoz mi! Tak moc bych si p\u0159\u00e1l b\u00fdt s n\u00edm. Aby m\u011b dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Najednou c\u00edt\u00edm jeho ruku na m\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Hod\u00edm sebou, ale on m\u011b dr\u017e\u00ed tak pevn\u011b! Odvr\u00e1t\u00edm pohled. Ne, tohle se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. M\u016fj pohled te\u010f zaregistruje kontejner na su\u0165 postaven\u00fd kousek od n\u00e1s. P\u011bkn\u011b \u0161pinav\u00fd kontejner. Fuj. \u010c\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc poci\u0165uju chlad. Taky aby ne. Le\u017e\u00edm ve sn\u011bhu, komu by nebyla zima. C\u00edt\u00edm, jak mi vyhrnuje mikinu z\u00e1rove\u0148 s tri\u010dkem nahoru. Sehne se bl\u00ed\u017e k m\u00e9mu b\u0159\u00ed\u0161ku a jazykem obkrou\u017e\u00ed pup\u00edk a p\u0159esune se na hv\u011bzdi\u010dku.<\/p>\n

„Pomozte mi n\u011bkdo!!!“ zak\u0159i\u010d\u00edm, ale p\u0159es tu blbou \u0161\u00e1lu je to jenom divn\u00e9 a celkem tich\u00e9 zamuml\u00e1n\u00ed. Najednou u\u017e nec\u00edt\u00edm hork\u00fd dech a jazyk na m\u00e9m t\u011ble. Ulev\u00ed se mi. Ale n\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee to zdaleka nekon\u010d\u00ed. \u017de m\u011b jen tak nenech\u00e1 j\u00edt si dom\u016f. K\u00e9\u017e bych se m\u00fdlil. Jeho ruce te\u010f putuj\u00ed po m\u00e9m krku. D\u00e1v\u00e1 mi tam mokr\u00e9 polibky. Je to tak hnusn\u00fd! Nep\u0159est\u00e1v\u00e1m se br\u00e1nit, ale stejn\u011b se mi neda\u0159\u00ed vykroutit z jeho sev\u0159en\u00ed. Po chv\u00edli toho nech\u00e1 a do rukou chytne m\u016fj \u0161\u00e1tek. Sund\u00e1 mi ho a nadzvedne moje ruce, kter\u00e9 a\u017e do t\u00e9hle doby dr\u017eel. Sv\u00e1\u017ee mi je n\u00edm. Znovu m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee bych v\u011bd\u011bl, jak dne\u0161n\u00ed v\u00fdjime\u010dn\u00fd den oslavit.“ Kouknu se mu do o\u010d\u00ed. Zat\u00edmco v m\u00fdch je plno slz, v jeho je vid\u011bt\u2026 ooooo ne! Ne! Touha! To se mi snad zd\u00e1. Usad\u00ed se mi na kl\u00edn\u011b. Vrt\u00edm se pod n\u00edm, co to jde, ale je mi to na nic. Tome, Tome, pomoz mi, bo\u017ee, pros\u00edm pomoc! Pokou\u0161\u00edm se vys\u00edlat telepatick\u00e9 sign\u00e1ly, i kdy\u017e mi je jasn\u00e9, \u017ee ani tohle m\u011b s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed nezachr\u00e1n\u00ed. Jeho slizk\u00e9 ruce p\u0159ejedou je\u0161t\u011b jednou po m\u00e9m odhalen\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku. Nekouk\u00e1m se na to, nechci. Posouvaj\u00ed se n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. Doslova vyjeknu a z o\u010d\u00ed se mi spust\u00ed dal\u0161\u00ed proudy slz, kdy\u017e mi jeho ruka zm\u00e1\u010dkne rozkrok. Zm\u00edt\u00e1m se pod n\u00edm, ale nem\u00e1 to v\u016fbec \u017e\u00e1dnou cenu. Rozepne mi knofl\u00edk a n\u00e1sledn\u011b poklopec. Ne, to ne! Jenom tohle ne!<\/p>\n

„Tak se na to pod\u00edv\u00e1me, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ Z o\u010d\u00ed mi te\u010dou proudy slz. Tak moc se boj\u00edm. Tam se m\u011b sm\u00ed dot\u00fdkat jenom on.<\/em> Jenom m\u016fj Tom, nikdo jin\u00fd! Hned se vrhne na stahov\u00e1n\u00ed m\u00fdch kalhot. St\u00e1hne mi je ke kolen\u016fm a rukou p\u0159ejede po m\u00e9m rozkroku. Zd\u011b\u0161en\u011b vyjeknu. O\u010dn\u00ed st\u00edny mus\u00edm m\u00edt u\u017e tot\u00e1ln\u011b rozmazan\u00e9. „P\u0161\u0161\u0161\u0161t\u2026 Bude\u0161 hodn\u00e1 kurvi\u010dka?“ uchechtne se a znovu mi p\u0159ejede dlan\u00ed p\u0159es rozkrok. Nem\u016f\u017eu se na to koukat, odvr\u00e1t\u00edm pohled. M\u00e1m pocit, \u017ee tady snad umrznu, je mi neskute\u010dn\u00e1 zima. N\u00e1hle jeho prsty uc\u00edt\u00edm na lemu boxerek. Neubr\u00e1n\u00edm se dal\u0161\u00edmu vyjeknut\u00ed, kdy\u017e mi je surov\u011b st\u00e1hne a\u017e ke kolen\u016fm. Klepu se zimou a strachem. Nev\u00edm, co mi zp\u016fsobuje hus\u00ed k\u016f\u017ei v\u00edc. Co se mnou chce d\u011blat?!! Tak moc chci pry\u010d. Tam se nesm\u00ed dot\u00fdkat. To m\u016f\u017ee jenom Tom!!! Jakmile mi tahle my\u0161lenka prolet\u00ed hlavou, c\u00edt\u00edm jeho prsty, jak mi p\u0159ejedou po cel\u00e9 m\u00e9 d\u00e9lce. Je to tak odporn\u00fd dotek. Uchop\u00ed m\u016fj penis do sv\u00e9 ruky a p\u00e1rkr\u00e1t zapohybuje. Pak se ke mn\u011b sklon\u00ed. C\u00edt\u00edm jeho dech u m\u00e9ho ucha. Zat\u0159esu se. Znovu za\u010dne pohybovat rukou a fun\u00ed mi p\u0159i tom do ucha. Je to tak odporn\u00fd. Neust\u00e1le se krout\u00edm v nad\u011bji, \u017ee ho ze sebe set\u0159esu. „Jsi tak sexy\u2026 mmmmmm,“ ol\u00edzne mi ucho. „Hlavn\u011b takhle bezmocn\u00fd.“<\/p>\n

Najednou ze m\u011b vstane a j\u00e1 se C\u00edt\u00edm kone\u010dn\u011b voln\u011bj\u0161\u00ed. Ne nadlouho. Chytne m\u011b za l\u00edmec mikiny a vyt\u00e1hne m\u011b ze zem\u011b. Postav\u00edm se na nohy. On m\u011b chytne za ruce a prudce se mnou pra\u0161t\u00ed o ze\u010f domu.<\/div>\n

„Pomoc!!!!!!“ Op\u00edr\u00e1m se z\u00e1dy o ze\u010f. P\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a dotkne se m\u011b na m\u00e9m penisu. Krout\u00edm se, ale jeho stisk je pevn\u00fd. Pl\u00e1\u010du. Co chce d\u011blat??!! Pak m\u011b prudce oto\u010d\u00ed. Jednou dlan\u00ed mi tla\u010d\u00ed na z\u00e1da, a tak m\u011b dr\u017e\u00ed u chladn\u00e9 zdi. Druhou dlan\u00ed sjede z m\u00e9ho boku na m\u016fj zade\u010dek. M\u00e1m neskute\u010dn\u00fd strach a cel\u00fd se klepu. Sna\u017e\u00edm se nemyslet na to nejhor\u0161\u00ed. Kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edt\u00edm prst na m\u00e9 d\u00edrce, vyjeknu. „Tome!“ zak\u0159i\u010d\u00edm p\u0159es \u0161\u00e1lu. Tak moc chci b\u00fdt s n\u00edm, v bezpe\u010d\u00ed.<\/p>\n

„Mmmmm, jsi tak dokonal\u00fd, hez\u010d\u00ed prdelku jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl,“ pronese t\u00edm \u00fachyln\u00fdm t\u00f3nem. Hlad\u00ed moj\u00ed d\u00edrku a j\u00e1 v\u0159\u00edsk\u00e1m jak smysl\u016f zbaven\u00fd. Tohle ne! Jenom tohle ne! Pros\u00edm!! „Tak a te\u010f hezky zak\u0159i\u010d, d\u011bvko, bude t\u011b to toti\u017e bolet.“ Ne, co chce d\u011blat?! Nejednou uc\u00edt\u00edm tlak na m\u00e9 d\u00edrce. Bo\u017ee, to tak bol\u00ed. Prostupuje do m\u011b prstem. P\u00e1rkr\u00e1t zapohybuje dovnit\u0159 a pak p\u0159id\u00e1 druh\u00fd. Obli\u010dej m\u00e1m zk\u0159iven\u00fd bolest\u00ed a st\u00e9kaj\u00ed mi po n\u011bm nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy. Sem sm\u00ed jenom Tom. „Tak jak se ti to l\u00edb\u00ed, hm? Nesly\u0161\u00edm t\u011b k\u0159i\u010det!“ Zat\u00e1hne m\u011b za vlasy a zaklon\u00ed mi hlavu dozadu. Dr\u017e\u00ed m\u011b tak a za\u010dne ve mn\u011b sv\u00fdmi prsty pohybovat rychleji a tvrd\u011bji. Pak je vynd\u00e1 a naslin\u00ed. Pot\u00e9 je do m\u011b znovu vraz\u00ed. P\u0159id\u00e1 dal\u0161\u00ed prst. „Uuumm!“ M\u00e1m pocit, \u017ee to nevydr\u017e\u00edm. Tak moc to bol\u00ed. „Jen k\u0159i\u010d, kurvi\u010dko,“ zasm\u011bje se. Stoj\u00edm se zaklon\u011bnou hlavou dozadu a sn\u00e1\u0161\u00edm tu bolest, kterou mi zp\u016fsobuje. Nem\u00e1 cenu se br\u00e1nit, nep\u0159emohl bych ho. Proti n\u011bmu nem\u00e1m \u0161anci. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b pohyb ustane. Vynd\u00e1 ze m\u011b prsty a prudce trhne rukou, kterou sv\u00edr\u00e1 m\u00e9 vlasy. Stoj\u00ed p\u0159ede mnou a nechutn\u011b se usm\u00edv\u00e1. M\u00e1m \u0161\u00edlen\u00fd strach. A\u0165 u\u017e to skon\u010d\u00ed\u2026<\/p>\n

18:4<\/p>\n

SIMONE<\/p>\n

Gordone, mil\u00e1\u010dku, zabalil jsi u\u017e ty d\u00e1rky pro kluky? Tom za chv\u00edli p\u0159ijde, tak jenom, jestli je to u\u017e hotov\u00e9,“ zept\u00e1m se ho.<\/div>\n

„Jo, v\u0161echno zabaleno a p\u0159ipraveno,“ p\u0159ijde ke mn\u011b a obejme m\u011b.<\/div>\n
„Tak to je dob\u0159e. No tak j\u00e1 p\u016fjdu prost\u0159\u00edt st\u016fl na ve\u010de\u0159i,“ \u0159eknu a Gordon p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Tyhle V\u00e1noce budou skv\u011bl\u00e9. T\u011b\u0161\u00edm se, a\u017e kluci ty d\u00e1rky najdou pod strome\u010dkem. Mysl\u00edm, \u017ee hlavn\u011b ty brusle na led se jim budou l\u00edbit. Tak dlouho o nich b\u00e1snili,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b jo,“ usm\u011bju se a pol\u00edb\u00edm ho. Pak jdu chystat ve\u010de\u0159i.<\/p>\n

19:05<\/p>\n

Po dvaceti p\u011bti minut\u00e1ch u\u017e netrp\u011bliv\u011b sed\u00edm u prost\u0159en\u00e9ho stolu spolu s Gordonem a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, kdy usly\u0161\u00edm klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 mi ozn\u00e1m\u00ed Tom\u016fv p\u0159\u00edchod. Ne, ten kluk nem\u016f\u017ee nikdy p\u0159ij\u00edt v\u010das. Zakrout\u00edm nad t\u00edm hlavou. Dojdu aspo\u0148 pro Billa.<\/div>\n

„Jdu pro Billa,t\u0159eba mezit\u00edm Tom doraz\u00ed,“ \u0159eknu a vstanu ze \u017eidle. M\u00ed\u0159\u00edm k Billovu pokoji. Zastav\u00edm se p\u0159ed dve\u0159ma a zaklepu. Nic. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 zase sluch\u00e1tka v u\u0161\u00edch a nesly\u0161\u00ed. \u00dapln\u011b to vid\u00edm. Nad tou my\u0161lenkou se usm\u011bju. Otev\u0159u dve\u0159e a nakouknu dovnit\u0159. Porozhl\u00e9dnu se po cel\u00e9m pokoji, ale Billa nikde nevid\u00edm. Nen\u00ed tu. Oklepu se. M\u00e1 tu \u0161\u00edlenou zimu. To mus\u00ed to okno nech\u00e1vat tak dlouho otev\u0159en\u00e9? Napadne m\u011b se pod\u00edvat je\u0161t\u011b jinam. \u017de by byl v koupeln\u011b? Dojdu ke koupeln\u011b a zaklepu. Nic se neoz\u00fdv\u00e1, a tak otev\u0159u dve\u0159e do koupelny. „Bille?“ Ani tady nen\u00ed. Pod\u00edv\u00e1m se do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, jestli tajn\u011b nesed\u00ed pod strome\u010dkem a neochmat\u00e1v\u00e1 d\u00e1rky, ale ani tam ho nenajdu. Nem\u00e1m dobr\u00fd pocit. Za\u010dne mi prudce tlouct srdce. Kde je??!! Dojdu do kuchyn\u011b za Gordonem.<\/p>\n

„Nevid\u011bl jsi Billa?“<\/div>\n

„Ne. Nen\u00ed u sebe?“<\/div>\n
„Ne a pro\u0161la jsem celej d\u016fm a nem\u016f\u017eu ho prost\u011b naj\u00edt,“ pohod\u00edm rukama. Tohle se mi nel\u00edb\u00ed. Gordon vstane, obejde m\u011b a za\u010dne chodit po cel\u00fdm dom\u011b. Oba vol\u00e1me jeho jm\u00e9no. Znova jdu do Billova pokoje a napadne m\u011b mu zavolat. Pokud n\u011bkam \u0161el, musel si vz\u00edt mobil. Vynd\u00e1m mobil z kapsy a vyto\u010d\u00edm Billovo \u010d\u00edslo. Mobil za\u010dne zvonit p\u00e1r metr\u016f ode m\u011b na no\u010dn\u00edm stolku. Ale v\u017edy\u0165 Bill si v\u017edycky bere mobil s sebou! Tohle se mi nel\u00edb\u00ed. M\u00e1m strach. V o\u010d\u00edch c\u00edt\u00edm slzy. Tohle nen\u00ed Bill, aby ode\u0161el a ani ne\u0159ekl, kam jde, a ke v\u0161emu tady nechal mobil. Slzy mi st\u00e9kaj\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Hovor t\u00edpnu a znova prol\u00edtnu pokoj o\u010dima. Pohled mi padne na doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00e9 okno. Popojdu k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a vyhl\u00eddnu ven. Naskytne se mi pohled na n\u00e1dhern\u011b zasn\u011b\u017eenou ulici. Kde je m\u016fj chlape\u010dek? Shl\u00e9dnu dol\u016f. N\u011bco m\u011b zaujme. Je to rozhraban\u00e9 m\u00edsto ve sn\u011bhu. Ne! Tohle se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed! T\u0159eba to nic neznamen\u00e1, ale co kdy\u017e jo?! Kde je?!!<\/p>\n

S pl\u00e1\u010dem se sesunu na podlahu. Za sebou usly\u0161\u00edm Gordon\u016fv rozt\u0159esen\u00fd hlas.<\/div>\n

„Pro\u0161el jsem d\u016fm asi pades\u00e1tkr\u00e1t, ale nikde jsem ho nena\u0161el. Sakra, kde m\u016f\u017ee bejt?“ P\u0159ijde ke mn\u011b a polo\u017e\u00ed mi ruce na ramena. Vyt\u00e1hne m\u011b za n\u011b na nohy a stul\u00ed si m\u011b k sob\u011b. „Nepla\u010d drahou\u0161ku, to bude dobr\u00fd. T\u0159eba \u0161el ven a nic n\u00e1m ne\u0159ekl, co\u017e je \u0161patn\u00fd, ale ur\u010dit\u011b mu nic nen\u00ed.“<\/div>\n
„Ne, volala jsem mu. Mobil m\u00e1 tady a\u2026 Bill si v\u017edycky bere mobil, kdy\u017e n\u011bkam jde,“ zavzlyk\u00e1m a p\u0159itul\u00edm se k n\u011bmu v\u00edc. Jeho stisk zes\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„Mus\u00ed tu p\u0159ece n\u011bkde\u2026“<\/div>\n
„Okno\u2026 To okno,“ vyd\u00e1m ze sebe\u2026<\/div>\n
„Co kdy\u017e\u2026?“ mezi vzlyky nejsem schopn\u00e1 dokon\u010dit v\u011btu. Gordon to v\u0161ak pochop\u00ed. „Co budeme d\u011blat?“ za\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Zavol\u00e1me policii.“<\/p>\n

19:05<\/div>\n

(mezit\u00edm)<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Hnusn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a u\u0161kl\u00edbne se. Za vlasy m\u011b t\u00e1hne ke kontejneru. Zakop\u00e1v\u00e1m o svoje vlastn\u00ed kalhoty, kter\u00e9 m\u00e1m spolu s boxerkami spadl\u00e9 a\u017e ke kotn\u00edk\u016fm. Vyk\u0159iknu, kdy\u017e m\u011b oto\u010d\u00ed z\u00e1dy k sob\u011b a tvrd\u011b m\u011b na n\u011bj hod\u00ed.<\/div>\n

„Au!“ zak\u0159i\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Jenom k\u0159i\u010d, kurvi\u010dko, j\u00e1 ti te\u010f uk\u00e1\u017eu, co je to bolest. Mmmm, u\u017e se na tu tvoj\u00ed prdelku v\u00e1\u017en\u011b t\u011b\u0161\u00edm,“ \u0159ekne a chytne m\u011b za nohy. H\u00e1z\u00edm sebou na kontejneru a sna\u017e\u00edm se odplazit z jeho bl\u00edzkosti, ale nijak se mi to neda\u0159\u00ed, proto\u017ee si m\u011b v\u017edycky p\u0159it\u00e1hne. „Dr\u017e sakra!“ za\u0159ve a znova m\u011b k sob\u011b p\u0159it\u00e1hne. Jednou rukou mi dr\u017e\u00ed nohy a druhou mi stahuje kalhoty rovnou s boxerkama. J\u00e1 tady umrznu. Ten plech \u0161\u00edlen\u011b stud\u00ed. Kdy\u017e mi spodn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00e9ho oble\u010den\u00ed sund\u00e1, chytne m\u011b ob\u011bma rukama za nohy a st\u00e1hne m\u011b dol\u016f na zem. Zezadu se na m\u011b natla\u010d\u00ed a ohne m\u011b p\u0159es kontejner. C\u00edt\u00edm jeho bouli v kalhot\u00e1ch. Za\u010dne se o m\u011b ot\u00edrat. Nem\u016f\u017eu nic d\u011blat. Jsem sv\u00e1zan\u00fd, promrzl\u00fd a proti n\u011bmu naprosto bezmocn\u00fd. Rozt\u00e1hne mi nohy od sebe. NE! Pomoc! Tohle ne. J\u00e1 tohle nechci. Je\u0161t\u011b nikdy jsem to ned\u011blal. Tohle je v\u011bc, kterou sm\u00ed ud\u011blat jen Tom. Nikdo jin\u00fd. Tohle je Tom\u016fv d\u00e1rek k V\u00e1noc\u016fm. Jsem Toma, nikoho jin\u00fdho! St\u00e1hnu nohy co nejv\u00edc k sob\u011b, abych se n\u011bjak uchr\u00e1nil.<\/p>\n

„Ts ts ts, zlobiv\u00e1 kurvi\u010dka,“ zamrousk\u00e1. Kolenem mi nohy od sebe zase rozt\u00e1hne. Sly\u0161\u00edm rozep\u00edn\u00e1n\u00ed zipu a n\u00e1sledn\u00e9 spadnut\u00ed kalhot na zem. „Och to je zima. Mus\u00edme se hezky zah\u0159\u00e1t.“ P\u0159ejede mi rukou po zade\u010dku. Krout\u00edm se, ale nem\u00e1 to cenu. Znovu st\u00e1hnu nohy k sob\u011b. To ho na\u0161tve a chytne m\u011b za vlasy. Zvr\u00e1t\u00ed mi hlavu dozadu. „Tak ty nechce\u0161 poslouchat? Hezky mi tady podr\u017e\u00ed\u0161, chlape\u010dku!“ \u0159ekne a hrub\u011b mi odstr\u010d\u00ed nohy od sebe. P\u0159ejede mi prstem po vstupu. Pust\u00ed mi vlasy a oto\u010d\u00ed si moji tv\u00e1\u0159 na sebe. Je tak odporn\u00fd. Druhou rukou si sjede do kl\u00edna a za\u010dne s n\u00ed pohybovat. Chci odvr\u00e1tit pohled. Je mi z toho zle. On v\u0161ak moji tv\u00e1\u0159 stiskne a nato\u010d\u00ed tak, abych se na to musel koukat. Ten stisk tak bol\u00ed. Za\u010dne u toho vyd\u00e1vat nechutn\u00e9 vzdechy. „Oh\u2026 oh.“ Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli mi tv\u00e1\u0159 pust\u00ed a p\u0159istoup\u00ed bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Je\u0161t\u011b v\u00edc se rozt\u0159esu. Dr\u017e\u00ed m\u011b natisknut\u00e9ho na kontejneru. Ot\u0159e se penisem o moji d\u00edrku\u2026 „\u0160\u0165astn\u00e9 a vesel\u00e9!“<\/em><\/strong> zachecht\u00e1 se a j\u00e1 r\u00e1zem uc\u00edt\u00edm bolest, kter\u00e1 prostupuje cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem.<\/p>\n

19:15<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Sakri\u0161, m\u00e1m \u010dtvrthodinov\u00fd zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Snad nebudou rodi\u010de moc na\u0161tvan\u00fd. Mamka fakt cht\u011bla, abych p\u0159i\u0161el do sedmi. To jsem zvoral. No, ale mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem si to u Andyho opravdu u\u017eil. Hr\u00e1li jsme hry na playstationu a prost\u011b jsme pa\u0159ili. Bylo to super. Ale\u2026 j\u00e1 byl my\u0161lenkama stejn\u011b po\u0159\u00e1d u dne\u0161n\u00edho ve\u010dera. Jak j\u00e1 se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e Bill rozbal\u00ed ten d\u00e1rek, co pro n\u011bj m\u00e1m. A co teprve, a\u017e z\u016fstaneme doma sami a j\u00e1 si bude sm\u011bt rozbalit Billa. Bo\u017ee\u2026 Tohle budou dokonal\u00e9 V\u00e1noce.<\/div>\n

Svoje my\u0161lenky utnu, kdy\u017e se ocitnu p\u0159ed dve\u0159mi do na\u0161eho domu. V kapse u kalhot nahmat\u00e1m kl\u00ed\u010d a vraz\u00edm jej do z\u00e1mku. Oto\u010d\u00edm j\u00edm a otev\u0159u dve\u0159e. Jdu dovnit\u0159.<\/div>\n
„Jsem doma,“ zak\u0159i\u010d\u00edm v chodb\u011b, ale nic se neoz\u00fdv\u00e1. To je divn\u00fd, \u010dekal bych, \u017ee se mamka p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed a se\u0159ve m\u011b za to, kde jsem tak dlouho. „Jsem doma,“ zopakuju a rozejdu se chodbou do kuchyn\u011b. Kdy\u017e v\u0161ak vejdu do m\u00edstnosti, zaraz\u00edm se. „Mami????.“ vid\u00edm mamku, jak bre\u010d\u00ed a Gordon ji obj\u00edm\u00e1. Vypad\u00e1 velmi bled\u011b. „Co se stalo?“ pohledem je oba p\u0159el\u00e9tnu. Ani jeden mi neodpov\u00ed. To m\u011b znerv\u00f3zn\u00ed. „Tak co se stalo?“ Mamka ke mn\u011b vzhl\u00e9dne. V jej\u00edch o\u010d\u00edch je vid\u011bt tolik bolesti a strach\u2026 A mn\u011b to dojde.<\/div>\n
„Kde\u2026 kde je B-Bill???“<\/p>\n

19:15<\/div>\n

(mezit\u00edm)<\/p>\n

BILL<\/p>\n

„Hmmm,“ zavrn\u00ed, kdy\u017e do m\u011b za\u010dne pronikat. \u0158vu, krout\u00edm se, ale nic z toho nem\u00e1 cenu. Tvrd\u011b do m\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed a j\u00e1 doslova jezd\u00edm b\u0159\u00ed\u0161kem po kontejneru. \u0160\u00edlen\u011b to bol\u00ed. Pal\u010div\u00e1 bolest proch\u00e1z\u00ed cel\u00fdm m\u00fdm t\u011blem. O\u010di se mi prot\u00e1\u010dej\u00ed nahoru, div \u017ee z nich nen\u00ed vid\u011bt jenom b\u011blmo a ne obvykl\u00e1 barva \u010dokol\u00e1dy. „Jo oh, tak se mi to l\u00edb\u00ed,“ zavzdych\u00e1. Je mi na zvracen\u00ed. U\u017e tak moc chci konec nebo aspo\u0148, abych to nevn\u00edmal. On d\u00e1l p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed jako smysl\u016f zbaven\u00fd. Je jak n\u011bjak\u00fd \u0161ukac\u00ed stroj. Bo\u017ee, to je bolest. O\u010di m\u00e1m opuchl\u00e9, l\u00ed\u010den\u00ed cel\u00e9 rozmazan\u00e9. Slzy d\u00e1l st\u00e9kaj\u00ed v proudech po m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. „Tak jak se ti to l\u00edb\u00ed, ty kurvo? No? Je\u0161t\u011b p\u0159itvrd\u00edme, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n

„Uuumm,“ vyd\u00e1m ze sebe. To se ned\u00e1 vydr\u017eet. Jednou rukou mi za\u010dne ma\u010dkat p\u016flku. „Ummm\u2026 Tome!!!“ zaje\u010d\u00edm. Z d\u00e1lky sem dol\u00e9h\u00e1 zp\u00edv\u00e1n\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00edch koled\u2026 „We wish you a Merry Christmas,“<\/em> se nese vzduchem. Kdy\u017e o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych to poslouchal r\u00e1d, ale te\u010f mi to akor\u00e1t d\u00e1v\u00e1 za pravdu, \u017ee je v\u0161echno jinak, ne\u017e by m\u011blo b\u00fdt. Pro\u010d? Pro\u010d se tohle muselo st\u00e1t zrovna mn\u011b?! Te\u010f jsem m\u011bl b\u00fdt doma a ve\u010de\u0159et, pak jsme si m\u011bli d\u00e1vat d\u00e1rky a pak\u2026 jsem mu<\/em> cht\u011bl d\u00e1t jeho d\u00e1rek. To on<\/em> si m\u011b m\u011bl rozbalit. Nem\u011bl jsem b\u00fdt odcizen\u00fd a nem\u011bl ze m\u011b b\u00fdt balic\u00ed pap\u00edr p\u0159\u00edmo serv\u00e1n. Pro\u010d?!! Tahle ot\u00e1zka mi po\u0159\u00e1d b\u011bh\u00e1 v hlav\u011b.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se jeho dech za\u010dne zkracovat. To je aspo\u0148 znamen\u00ed, \u017ee by to mohlo kone\u010dn\u011b skon\u010dit. „Oh\u2026 uh, uh.“ To st\u00e9n\u00e1n\u00ed je tak nechutn\u00e9. Je mi fakt na blit\u00ed. Jsem na pokraji sv\u00fdch sil. U\u017e se to ned\u00e1 vydr\u017eet. Za\u010dnu upadat do vytou\u017een\u00fdch mdlob. Za p\u00e1r minut uc\u00edt\u00edm, jak mi zade\u010dek pln\u00ed jeho sperma. Pak za m\u011b vyjde, a kdy\u017e u\u017e to vypad\u00e1, \u017ee upadnu do stavu nev\u011bdomosti, chytne m\u011b za vlasy a shod\u00ed na zem ke kontejneru.<\/div>\n

„Sss.“ Tolik to bol\u00ed. Sehne se ke mn\u011b a za sv\u00e1zan\u00e9 ruce m\u011b posad\u00ed. Strhne mi \u0161\u00e1lu a j\u00e1 zaje\u010d\u00edm, ale v tu r\u00e1nu mi pusu ucpe jeho nechutn\u00fdm penisem. „Tak a te\u010f se do tebe hezky dost\u0159\u00edk\u00e1m.“ Tvrd\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed do m\u00e9 pusy. Vzdych\u00e1. „Tak d\u011blej! Ku\u0159!“ zak\u0159i\u010d\u00ed a chytne m\u011b za hlavu. Pohybuje mi s n\u00ed a p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed mi do pusy. Dus\u00edm se. Po chv\u00edli ode m\u011b odstoup\u00ed a p\u0159im\u00e1\u010dkne mi dla\u0148 na \u00fasta. „A d\u011blej, kurvi\u010dko, hezky v\u0161echno spolykat.“ Nechci to ud\u011blat, je mi zle. Budu zvracet. „\u0158ekl jsem, d\u011blej!“ J\u00e1 to neud\u011bl\u00e1m! On mi ale chytne nos tak, \u017ee nem\u016f\u017eu d\u00fdchat. Ruku m\u00e1 po\u0159\u00e1d na m\u00e9 puse. Nakonec to mus\u00edm spolknout, proto\u017ee bych se jinak udusil. Sna\u017e\u00edm se vst\u00e1t. Mus\u00edm ut\u00e9ct! Ale nem\u00e1m v\u016fbec s\u00edlu. Cel\u00e9 t\u011blo m\u011b \u0161\u00edlen\u011b bol\u00ed. „No vid\u00ed\u0161, tak se mi to l\u00edb\u00ed,“ usm\u011bje se, popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po tv\u00e1\u0159i, zav\u00e1\u017ee mi znovu \u0161\u00e1lu kolem pusy a poval\u00ed m\u011b zp\u00e1tky do sn\u011bhu.<\/p>\n

19:35<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Tohle se nem\u011blo st\u00e1t. Kde jenom m\u016f\u017ee b\u00fdt? Sed\u00edm v Billov\u011b pokoji na jeho posteli a pl\u00e1\u010du. „Bille\u2026“ za\u0161ept\u00e1m do ticha, kter\u00e9 v m\u00edstnosti panuje. Naru\u0161uj\u00ed ho jen moje vzlyky. „L\u00e1sko, kde jsi?“ pt\u00e1m se s nad\u011bj\u00ed, \u017ee mi d\u00e1 n\u011bkdo odpov\u011b\u010f. Rodi\u010de volali na policii. Vyl\u00ed\u010dili situaci a policie po n\u011bm ji\u017e p\u00e1tr\u00e1. N\u011bkdo od nich k n\u00e1m m\u00e1 brzy p\u0159ij\u00edt a probrat s n\u00e1mi je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 v\u011bci ohledn\u011b Billova zmizen\u00ed. Snad ho najdou, snad mu nic nen\u00ed a je v po\u0159\u00e1dku. Je to moje vina. Nem\u011bl jsem chodit za Andym. M\u011bl jsem b\u00fdt tady. Nic takov\u00e9ho by se nestalo, kdybych tu byl. Ne, nestalo, v\u00edm to! Jsem takov\u00fd idiot! S hlasit\u00fdmi vzlyky si lehnu na Billovu postel a v rukou sev\u0159u jeho pol\u0161t\u00e1\u0159. Bille, pros\u00edm, vra\u0165 se mi! L\u00e1sko, vra\u0165 se! Takhle jsem si leto\u0161n\u00ed V\u00e1noce nep\u0159edstavoval\u2026<\/p>\n

19:35<\/div>\n

(mezit\u00edm)<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Jsem tak\u2026 vys\u00edlen\u00fd. U\u017e\u2026 dost\u2026 u\u017e\u2026 nem\u016f\u017eu. Pros\u00edm, a\u0165 u\u017e m\u011b nech\u00e1. Le\u017e\u00edm ve sn\u011bhu t\u00e9m\u011b\u0159 nah\u00fd. Je mi ukrutn\u00e1 zima, sn\u00edh \u0161\u00edlen\u011b stud\u00ed a t\u011blo m\u00e1m cel\u00e9 rozbolav\u011bl\u00e9. V zade\u010dku c\u00edt\u00edm jeho sperma, kter\u00e9 mi vyt\u00e9k\u00e1 na stehna. V\u016fbec bych se nedivil, kdybych i krv\u00e1cel. Chytne m\u011b za boky a surov\u011b m\u011b oto\u010d\u00ed na z\u00e1da. Je po\u0159\u00e1d nah\u00fd. C\u00edt\u00edm se zneuct\u011bn\u00fd, po\u0161pin\u011bn\u00fd. Zav\u0159u o\u010di, p\u0159eto\u010d\u00edm se na bok a sna\u017e\u00edm se n\u011bjak zakr\u00fdt. Po chv\u00edli o\u010di otev\u0159u, kdy\u017e usly\u0161\u00edm zap\u00edn\u00e1n\u00ed zipu. „Taky je ti takov\u00e1 zima?“ u\u0161kl\u00edbne se. Vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj kouk\u00e1m. Sehne se ke mn\u011b a znovu m\u011b prudce p\u0159eval\u00ed na z\u00e1da. R\u00e1zem v okol\u00ed, a hlavn\u011b na penisu c\u00edt\u00edm stra\u0161n\u00fd chlad. Kopnul na m\u011b v\u00e1rku sn\u011bhu. Zav\u0159u o\u010di, tak moc to stud\u00ed! M\u00e1m pocit, \u017ee umrznu. „No vid\u00ed\u0161, jak jsme si to kr\u00e1sn\u011b oslavili,“ zasm\u011bje se a sklon\u00ed se ke mn\u011b, „ale v\u0161echno jednou kon\u010d\u00ed,“ znovu ten \u00fasm\u011bv. Kouk\u00e1m vyd\u011b\u0161en\u011b do jeho o\u010d\u00ed. Nevydr\u017e\u00edm to a rychle je zav\u0159u. Najednou uc\u00edt\u00edm siln\u00fd stisk okolo m\u00e9ho krku. Okam\u017eit\u011b otev\u0159u o\u010di. „TOME!“ Za\u010dnu s\u00edpat. On m\u011b dus\u00ed! Proboha, on m\u011b dus\u00ed! „P-po\u2026 mo-c!“ vyd\u00e1m ze sebe, ale p\u0159es tu \u0161\u00e1lu z toho vzejde zase jenom pouh\u00e9 zamuml\u00e1n\u00ed. Kouknu se mu do o\u010d\u00ed. Pohr\u00e1v\u00e1 v nich ten \u00fa\u0161klebek, ta radost ubli\u017eovat. „Po\u2026 em\u2026 po\u2026“<\/p>\n

19:47<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Hystericky se na Billov\u011b posteli rozbre\u010d\u00edm. „Bille miluju t\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161??! Miluju t\u011b! Kde jsi??!“<\/p>\n

19:47<\/div>\n

(mezit\u00edm)<\/p>\n

BILL<\/div>\n

„We wish you a Merry Christmas,“ sly\u0161\u00edm ho zp\u00edvat. „Tom\u2026 To\u2026“ O\u010di se mi prot\u00e1\u010d\u00ed. Je mi jasn\u00e9, \u017ee tohle je konec. Nem\u00e1m s\u00edlu po tom v\u0161em, co mi ud\u011blal, se ubr\u00e1nit. O\u010di se zav\u00edraj\u00ed a j\u00e1 vyslovuju posledn\u00ed slova ur\u010den\u00e1 jen jemu\u2026<\/em> „To\u2026 m\u2026 To\u2026 Milu\u2026 miluj-u\u2026 t-t\u011b\u2026“<\/p>\n

\u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026 \u2026<\/p>\n

druh\u00fd den r\u00e1no 07:13<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Leknut\u00edm sebou trhnu a probud\u00edm se. Sam\u00fdm vy\u010derp\u00e1n\u00edm jsem usnul na Billov\u011b posteli. V rukou st\u00e1le sv\u00edr\u00e1m jeho pol\u0161t\u00e1\u0159. P\u0159ejedu po n\u011bm dlan\u00ed a zvednu si ho k obli\u010deji. P\u0159ivon\u00edm k jeho v\u016fni. Je stejn\u00e1 jako Bill. Jak j\u00e1 ji miluji. Jak miluji jeho. Do o\u010d\u00ed se mi zase derou slzy. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne nezn\u00e1m\u00fd \u017eensk\u00fd hlas. Mo\u017en\u00e1 tu jsou ti od policie, t\u0159eba u\u017e n\u011bco zjistili! Rychle vstanu z postele. Polo\u017e\u00edm pol\u0161t\u00e1\u0159ek na Billovu postel. Je\u0161t\u011b jednou ho pohlad\u00edm, otev\u0159u dve\u0159e a p\u0159\u00edmo se rozb\u011bhnu do kuchyn\u011b, odkud vych\u00e1zej\u00ed hlasy. Po chv\u00edli se ale zastav\u00edm, proto\u017ee usly\u0161\u00edm n\u011bco, co m\u011b zaraz\u00ed. „Pan\u00ed a pane Tr\u00fcmperovi. Je mi to velmi l\u00edto, ale je mou povinnost\u00ed v\u00e1m ozn\u00e1mit, \u017ee dnes v hodin\u00e1ch rann\u00edch jsme nalezli t\u011blo p\u0159ibli\u017en\u011b sedmn\u00e1ctilet\u00e9ho chlapce. Doba smrti se odhaduje na v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der p\u0159ibli\u017en\u011b okolo osm\u00e9, dev\u00e1t\u00e9 hodiny. Nem\u011bl u sebe doklady, kter\u00e9 by prok\u00e1zaly jeho toto\u017enost, a proto bychom pot\u0159ebovali, abyste se dostavili kv\u016fli identifikaci.“ V tu chv\u00edli se mi v\u0161echno zhrout\u00ed. S pl\u00e1\u010dem vtrhnu do m\u00edstnosti. „B-Bill je\u2026 mrtv\u00fd?“<\/p>\n

dal\u0161\u00ed den r\u00e1no 6:30<\/p>\n

Po identifikaci se potvrdilo, \u017ee jde skute\u010dn\u011b o t\u011blo m\u00e9ho bratra. V\u0161e mi s n\u00edm ode\u0161lo. Nic mi zde nez\u016fstalo. Cel\u00fd sv\u011bt se mi zhroutil. Pr\u00fd byl zavra\u017ed\u011bn a p\u0159edt\u00edm\u2026 zn\u00e1siln\u011bn. Jeho vraha je\u0161t\u011b nena\u0161li. Do o\u010d\u00ed se mi nahrnou dal\u0161\u00ed slzy, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, jak musel \u0161\u00edlen\u011b trp\u011bt a j\u00e1 mu nemohl pomoct. Pro\u010d zrovna on?! Sed\u00edm te\u010f na jeho posteli a moje slzy sm\u00e1\u010d\u00ed j\u00edm provon\u011bn\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159. V dlani sv\u00edr\u00e1m st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek a pt\u00e1m se s\u00e1m sebe\u2026 „Jak budu \u017e\u00edt d\u00e1l?“<\/p>\n

6:30<\/div>\n

(mezit\u00edm)<\/p>\n

Televize-zpr\u00e1vy<\/div>\n

„P\u0159edev\u010d\u00edrem ve\u010der utekl z Berl\u00ednsk\u00e9 psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny t\u0159iapades\u00e1tilet\u00fd mu\u017e. V l\u00e9\u010debn\u011b byl kv\u016fli siln\u00fdm n\u00e1silnick\u00fdm sklon\u016fm. Jeho \u00fat\u011bk si hned vy\u017e\u00e1dal ob\u011b\u0165. Sedmn\u00e1ctilet\u00fd chlapec byl v den jeho \u00fat\u011bku zn\u00e1siln\u011bn a brut\u00e1ln\u011b zavra\u017ed\u011bn. Rodina chlapce se k p\u0159\u00edpadu nevyj\u00e1d\u0159ila. Dokto\u0159i a policist\u00e9 varuj\u00ed, \u017ee mu\u017e je velmi nebezpe\u010dn\u00fd a rad\u00ed nezdr\u017eovat se velmi dlouho v ulic\u00edch.<\/em><\/div>\n
Zde je fotka mu\u017ee. Pokud ho n\u011bkdo pozn\u00e1te, nesna\u017ete se ho zadr\u017eet, ale kontaktuje policii na \u010d\u00edslo 158.“<\/p>\n

„P\u0159ejeme v\u00e1m v\u0161em p\u0159\u00edjemn\u00e9 pro\u017eit\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00edch sv\u00e1tk\u016f.“<\/p>\n

<\/strong><\/em> autor: beepinka<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: beepinka Ahoj twinces\u0165\u00e1ci. Jsem tady s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. Je v\u00e1no\u010dn\u00ed. Dvoj\u010d\u00e1tk\u016fm je tady 17. Pros\u00edm komentujte, budu vd\u011b\u010dn\u00e1 za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159. Co je\u0161t\u011b napsat\u2026 no\u2026 snad jen\u2026 \u0161\u0165astn\u00e9 a vesel\u00e9! x) beepinka Berl\u00edn, 08:47 TOM Tak a je to tady. Tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7215","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7215","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7215"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7215\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7215"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7215"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7215"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}