{"id":7221,"date":"2011-12-25T15:00:00","date_gmt":"2011-12-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7202"},"modified":"2011-12-25T15:00:00","modified_gmt":"2011-12-25T14:00:00","slug":"jesus-of-suburbia-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/25\/jesus-of-suburbia-3\/","title":{"rendered":"Jesus of Suburbia 3."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Protivn\u00fd zvuk telefonu probudil Billa z lehk\u00e9ho sp\u00e1nku. Otr\u00e1ven\u011b po n\u011bm s\u00e1hnul a s nejasn\u00fdm zamuml\u00e1n\u00edm hovor p\u0159ijal. Nech\u00e1pal, kdo po n\u011bm co chce, nikdo mu nevolal. Nikdo ho nesh\u00e1n\u011bl a nikomu pravd\u011bpodobn\u011b nechyb\u011bl.<\/div>\n
„Pan Kaulitz?“ ozval se strojen\u00fd hlas.<\/div>\n
„Um, jo\u2026“<\/div>\n
„Zn\u00e1te pana Toma Tr\u00fcmpera?“<\/div>\n
Bill prudce otev\u0159el o\u010di, najednou se c\u00edtil naprosto probuzen\u00fd. „No\u2026 zn\u00e1m. Kdo jste?“<\/div>\n
„Jsem l\u00e9ka\u0159 Holis z odd\u011blen\u00ed jednotky intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de, zn\u00e1te pana Tr\u00fcmpera u\u017e del\u0161\u00ed dobu?“<\/div>\n
„Dalo by se \u0159\u00edct.“ Bill si s\u00e1m pro sebe k\u00fdvnul, v rozespal\u00e9 n\u00e1lad\u011b nic nech\u00e1pal. Pomalu mu ale doch\u00e1zelo, kdo mu vlastn\u011b vol\u00e1. Jednotka intenzivn\u00ed p\u00e9\u010de\u2026 „Co mu je?“ Jeho hlas nabral zoufal\u00fd podt\u00f3n, naprosto podv\u011bdom\u011b si v hlav\u011b prom\u00edtnul ty nejhor\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e.<\/p>\n

><\/p>\n

Bill sp\u011bchal dlouhou chodbou skrz budovu, kterou tak nesn\u00e1\u0161el. Z\u00e1pach dezinfekce a um\u011blost v\u0161eho okolo ho mu\u010dila, nesn\u00e1\u0161el tohle m\u00edsto. U\u017e odnepam\u011bti. Ale te\u010f na to nedbal, hekticky se sna\u017eil probojovat do des\u00e1t\u00e9ho patra. Na konci schod\u016f ho ale n\u011bkdo zastavil.<\/div>\n

„Pane, sem nesm\u00edte!“<\/div>\n
„Jdu za doktorem\u2026 Holisem.“ Bill si v posledn\u00ed chv\u00edli vzpomn\u011bl na jm\u00e9no.<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Mus\u00edm s n\u00edm mluvit.“<\/div>\n
Sest\u0159i\u010dka, o\u010dividn\u011b nadm\u00edru nerv\u00f3zn\u00ed, se znovu o\u0161ila. „Ale j\u00e1 v\u00e1s nesm\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Zavolejte ho,“ st\u00e1l si Bill za sv\u00fdm. „Pros\u00edm,“ dodal pro jistotu. Osud s n\u00edm zase vyb\u011bhl, nesn\u00e1\u0161el tu ironii. Mohl se kone\u010dn\u011b bavit, na nic nemyslet, a m\u00edsto toho ut\u00edkal za Tomem. Ze v\u0161ech lid\u00ed zrovna za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Pan Kaulitz?“ ozval se za n\u00edm klidn\u00fd hlas. Popla\u0161en\u011b se oto\u010dil, d\u00edval se do tv\u00e1\u0159e postar\u0161\u00edho mu\u017ee v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Co mu je? Co se stalo?“ sna\u017eil se o klidn\u00fd t\u00f3n.<\/div>\n
„Pana Tr\u00fcmpera p\u0159ivezli s poran\u011bn\u00edm hlavy a s t\u0159\u00ed\u0161tivou zlomeninou stehenn\u00ed kosti. Nohu jsme zachr\u00e1nili, je v po\u0159\u00e1dku. Je to p\u00e1r hodin, co se probral a ptal se po v\u00e1s.“<\/div>\n
„Po mn\u011b?“ pozvednul Bill p\u0159ekvapen\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano. Ale nen\u00ed jist\u00e9, co si pamatuje, m\u016f\u017eeme zde mluvit i o \u010d\u00e1ste\u010dn\u00e9 ztr\u00e1t\u011b pam\u011bti. Je mi to l\u00edto, ale doopravdy v\u00e1m nem\u016f\u017eu poskytnout z\u00e1ruku, co si v pam\u011bti uchoval, a co ne.“ Doktor Holis cht\u011bl zajist\u00e9 pokra\u010dovat, ale Bill nervozitou div neposkakoval.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za n\u00edm?“<\/div>\n
„Na chvilku ano. \u0158eknu sest\u0159e, a\u0165 v\u00e1s oble\u010de, poj\u010fte za mnou.“<\/p>\n

Bill \u017emoulal ruk\u00e1vy hnusn\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed kombin\u00e9zy, kterou mu navl\u00e9kli. Kr\u00e1\u010del dlouhou b\u00edlou chodbou, sna\u017eil se udr\u017eet krok se sestrou. Byla to ta sam\u00e1, kter\u00e1 ho sem p\u0159edt\u00edm odm\u00edtala vpustit. Zastavila se a\u017e p\u0159ed dve\u0159mi, naprosto toto\u017en\u00fdmi s ostatn\u00edmi v chodb\u011b.<\/div>\n

„Patn\u00e1ct minut,“ odsekla a dala se na odchod. Billovi se t\u0159\u00e1sla ruka, kdy\u017e sahal po klice a t\u0159as ovl\u00e1dnul jeho t\u011blo, jakmile ve\u0161el dovnit\u0159. Vid\u011bl Toma, jak le\u017e\u00ed na posteli, naprosto bezmocn\u00fd a bezbrann\u00fd. Hlavu m\u011bl oto\u010denou k oknu, m\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9halo jen tich\u00e9, ale pronikav\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroje, jako jedin\u00e9 naru\u0161uj\u00edc\u00ed zdej\u0161\u00ed ticho. Na prav\u00e9 stran\u011b hlavy u tv\u00e1\u0159e mu chyb\u011bly dredy, skv\u011bl se m\u00edsto nich hroziv\u011b vypadaj\u00edc\u00ed b\u00edl\u00fd obvaz.<\/p>\n

„Tome\u2026“ Bill \u0161eptal, sotva pohnul rty.<\/div>\n

Vid\u011bl, jak sebou t\u011blo na posteli trochu cuklo, skoro a\u017e bolestiv\u011b. Ale Billova slova stejn\u011b nedostala odezvu. „Tome\u2026“ Bill to zkusil trochu hlasit\u011bji, op\u0159el se o op\u011bradlo \u017eidle, kter\u00e1 st\u00e1la u postele. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nesp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el.“ Tom\u016fv hlas byl slab\u00fd, sp\u00ed\u0161 jako by mluvilo mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se ocitlo poprv\u00e9 u tabule. Bill to skoro p\u0159eslechl.<\/div>\n
„Volali mi.“<\/div>\n
„A kv\u016fli tomu jsi tady?“<\/div>\n
Bill p\u0159imhou\u0159il o\u010di. „M\u011bl jsem o tebe strach\u2026“ p\u0159ipustil.<\/div>\n
Tom pomalu oto\u010dil hlavu, unaven\u00e9 o\u010di up\u0159el na Bill\u016fv obli\u010dej. L\u00e9ky a kapa\u010dka ho usp\u00e1valy, bojoval s \u00fanavou. Nem\u011bl ani s\u00edlu se usm\u00e1t, i kdy\u017e by cht\u011bl. Potichu zabodnul pohled do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, jak miloval tu barvu.<\/p>\n

„Co se\u2026 co se stalo?“ polknul Bill p\u0159i pohledu na Tomovu po\u0161kr\u00e1banou tv\u00e1\u0159. Vlastn\u011b mu to nikdo ne\u0159ekl. „Co\u2026 co si pamatuje\u0161?“<\/div>\n

„J\u00e1\u2026 posledn\u00ed, co v\u00edm, je \u010derven\u00fd auto a st\u0159epy v\u0161ude okolo,“ vypravil ze sebe Tom potichu a pomalu. Sna\u017eil se nenechat v\u00ed\u010dka spadnout zp\u00e1tky p\u0159es o\u010di.<\/div>\n
Bill se zatv\u00e1\u0159il nerozhodn\u011b, nerv\u00f3zn\u011b se usadil na \u017eidli. Nev\u011bd\u011bl, co \u010dekat, jak se chovat. Jeho intuice mu napov\u00eddala, aby odtud vypadnul d\u0159\u00edv, ne\u017e mu Toma za\u010dne b\u00fdt a\u017e moc l\u00edto. Ale srdce ho p\u0159ibilo na tu b\u00edlou, nepohodlnou \u017eidli a nutilo ho z\u016fstat.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 tu z\u016fst\u00e1vat\u2026“ promluvil potichu Tom, Bill nedok\u00e1zal identifikovat tenhle t\u00f3n jeho hlasu. „Jestli nechce\u0161.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1\u2026“ Bill se na posledn\u00ed chv\u00edli zarazil. Cht\u011bl tu b\u00fdt? Bylo mu Toma tak l\u00edto, aby na v\u0161echno zapomn\u011bl? Nebo by se cht\u011bl rad\u011bji sebrat a odej\u00edt odsud?<\/div>\n
Sly\u0161el, jak se Tom su\u0161e a bolestiv\u011b zasm\u00e1l. „Tak vid\u00ed\u0161.“<\/p>\n

Bill se prudce nadechnul a vstal ze \u017eidle.<\/div>\n

„Jestli m\u011b tu nechce\u0161, fajn, odejdu. Jestli tu chce\u0161 Mary-Jane, tak si j\u00ed tu vychutnej. Ch\u00e1pu, \u017ee t\u011b asi uspokoj\u00ed l\u00edp ne\u017e j\u00e1, ale j\u00e1 u\u017e si kv\u016fli tob\u011b na d\u011bvku a na d\u00edt\u011b ulice d\u00e1l hr\u00e1t nebudu, nikdy to nebyl m\u016fj sen nebo \u017eivotn\u00ed c\u00edl. Cht\u011bl jsem z\u016fstat ve m\u011bst\u011b, naj\u00edt si pr\u00e1ci a posledn\u00ed, co jsem cht\u011bl, bylo vysed\u00e1vat venku a kr\u00e1st v obcho\u010f\u00e1c\u00edch. D\u011blal jsem to kv\u016fli tob\u011b, uv\u011bdom si pros\u00edm t\u011b, jak mi to vrac\u00ed\u0161. P\u0159eju ti hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“ Prolet\u011bl mal\u00fdm pokoj\u00edkem a zabouchnul za sebou dve\u0159e. Nev\u0161\u00edmal si pohor\u0161en\u00fdch pohled\u016f sest\u0159i\u010dek a strhnul ze sebe ten mund\u00far. N\u011bco se na ulici nau\u010dil, nikdy se neomlouval a nikdy ne\u017e\u00e1dal o svolen\u00ed. A te\u010f, vztekem roz\u017ehaven\u00fd dob\u011bla, se o to nesna\u017eil u\u017e v\u016fbec.<\/p>\n

S pomoc\u00ed nechutn\u00e9 ve\u0159ejn\u00e9 dopravy se dokodrcal zp\u00e1tky na p\u0159edm\u011bst\u00ed. Ruce se mu klepaly, dokonce i kdy\u017e odemykal dve\u0159e toho zanedban\u00e9ho domu, kde bydlel. Byl na dn\u011b, nev\u011bd\u011bl, co d\u00e1l, nejsch\u016fdn\u011bj\u0161\u00ed mo\u017enost byla z\u016fstat, kde je. Ale to necht\u011bl. Nesn\u00e1\u0161el tuhle d\u00edru a dusilo ho cel\u00e9 tohle prost\u0159ed\u00ed. Mohl vypadnout. Mohl to ud\u011blat. Ale zvl\u00e1dnul by to bez v\u00fd\u010ditek a bez l\u00edtosti? Pochyboval. Musel se rozhodnout, jestli mu stoj\u00ed za tr\u00e1pen\u00ed opustit tuhle d\u00edru a j\u00edt zp\u00e1tky. Jenom si p\u0159edstavil tu svobodu ve m\u011bst\u011b, klid a t\u0159eba i pr\u00e1ci. Mo\u017en\u00e1 by si n\u011bkoho na\u0161el\u2026<\/div>\n

Stisknul rty a sednul si na starou seda\u010dku. S\u00e1hnul po mobilu a vyto\u010dil \u010d\u00edslo jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu je\u0161t\u011b snad z\u016fstal.<\/p>\n

\u010cern\u00e9 vlasu mu padaly do o\u010d\u00ed, kdy\u017e t\u00e1hnul polopr\u00e1zdnou sportovn\u00ed ta\u0161ku sm\u011brem na autobusovou zast\u00e1vku. Byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd, nebo v to alespo\u0148 doufal. Ud\u011blal jeden ze z\u00e1sadn\u00edch krok\u016f v \u017eivot\u011b a opravdu necht\u011bl \u0161l\u00e1pnout vedle.<\/div>\n

D\u016fm opustil naprosto nepozorov\u00e1n, bylo mu jedno, co s t\u00edm v\u0161\u00edm bude. Skoro nikdo neznal jejich jm\u00e9na a majiteli bylo jedno, kdo tam bydl\u00ed. Hlavn\u011b, \u017ee dost\u00e1val pen\u00edze. Bill si odplivnul na hnusn\u00fd chodn\u00edk a o p\u00e1r minut pozd\u011bji nastoupil do p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho autobusu.<\/div>\n
Cestou se sna\u017eil o v\u0161echno, jen ne p\u0159em\u00fd\u0161let. A hned jak na n\u00e1dra\u017e\u00ed ve m\u011bst\u011b uvid\u011bl Andrease, spadl mu ze srdce ohromn\u00fd balvan. S \u00fasm\u011bvem kamar\u00e1da obejmul a jedin\u00fdm pohledem mu nazna\u010dil, aby se nevypt\u00e1val. To d\u016fle\u017eit\u00e9 \u0159ekl po telefonu a vyslovit to ostatn\u00ed nem\u011bl s\u00edlu.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b m\u011b u sebe nech\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Andreas se zatv\u00e1\u0159il skoro pohor\u0161en\u011b. „Co \u010dek\u00e1\u0161? \u017de t\u011b vyhod\u00edm?“ zasm\u00e1l se a vzal Billovu ta\u0161ku. Spole\u010dn\u011b se pomal\u00fdm krokem roze\u0161li ke \u010dtvrti ve st\u0159edu m\u011bsta, kde m\u011bl Bill str\u00e1vit mo\u017en\u00e1 del\u0161\u00ed dobu sv\u00e9ho \u017eivota. Dokonce se sakra t\u011b\u0161il.<\/p>\n

Kdy\u017e vdechnul v\u016fni zn\u00e1m\u00e9ho, a z\u00e1rove\u0148 nov\u00e9ho bytu, usm\u00e1l se a musel znovu pod\u011bkovat.<\/div>\n

„Ale nech toho\u2026 pom\u00e1h\u00e1m ti celej \u017eivot, jednou nav\u00edc m\u011b to nezabije,“ usm\u00e1l se Andreas a otev\u0159el dve\u0159e do jednoho z pokoj\u016f. „Ale bude\u0161 se muset spokojit sp\u00e1t vedle m\u011b.“<\/div>\n
Bill to odm\u00e1vnul. „To je stejn\u011b jedno.“<\/div>\n
Oba si se sm\u00edchem jednomysln\u011b vzpomn\u011bli na \u0161koln\u00ed rozlu\u010dku a na svoje\u2026 slab\u00e9 chvilky pod vlivem alkoholu. „To byly \u010dasy,“ pousm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
Andreas jen p\u0159ik\u00fdvl a ta\u0161ku se v\u0161emi v\u011bcmi hodil do onoho pokoje. Jako by t\u00edm stvrzoval, \u017ee Bill se k n\u011bmu doopravdy nast\u011bhoval a Andreas m\u00e1 zase nov\u00e9ho spolubydl\u00edc\u00edho.<\/p>\n

O p\u00e1r t\u00fddn\u016f pozd\u011bji sed\u011bl Bill uprost\u0159ed velk\u00e9 postele, rukama si obj\u00edmal kolena a vlasy mu kompletn\u011b zakr\u00fdvaly obli\u010dej. P\u0159em\u00fd\u0161lel. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tam sed\u00ed, ne\u017e se postel prohnula pod dal\u0161\u00edm t\u011blem. „B.?“ Andreas\u016fv tich\u00fd hlas p\u0159eru\u0161il tok jeho my\u0161lenek, zvednul hlavu a pokusil se o \u00fasm\u011bv. „D\u011bje se n\u011bco?“ nevzd\u00e1val se blon\u010fat\u00fd kamar\u00e1d.<\/div>\n

Bill rychle zakroutil hlavou. „Ne, jen\u2026“<\/div>\n
„Chyb\u00ed ti to, co bylo, vi\u010f?“<\/div>\n
„NE! Teda\u2026 na p\u0159edm\u011bst\u00ed se nikdy nevr\u00e1t\u00edm,“ zat\u0159\u00e1sl zase rychle hlavou.<\/div>\n
Andreas naklonil hlavu, zkoumal Bill\u016fv v\u00fdraz. „Chyb\u00ed ti on.“ Nebyla to ot\u00e1zka, jen \u010dist\u00e9 konstatov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Bill sklopil hlavu, Andreas si jeho ml\u010den\u00ed jasn\u011b vylo\u017eil. Byl na v\u00e1\u017ek\u00e1ch, jestli odej\u00edt, nebo sv\u00e9ho smutn\u00e9ho kamar\u00e1da podpo\u0159it. Ten kluk u\u017e mu zp\u016fsobil tolik probl\u00e9m\u016f, a on ho stejn\u011b miloval.<\/p>\n

Trvalo cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce, ne\u017e Toma pustili z nemocnice. Jakmile k tomu do\u0161lo, cel\u00e9 p\u0159edm\u011bst\u00ed si za\u010dalo \u0161pitat. N\u011bkte\u0159\u00ed tvrdili, \u017ee byl ve m\u011bst\u011b, kde ho brut\u00e1ln\u011b zml\u00e1tili, druz\u00ed nesouhlasili. Tvrdili, \u017ee byl na detoxu, co\u017e se pozd\u011bji stalo tou roz\u0161\u00ed\u0159enou verz\u00ed. Tom byl za upadl\u00e9ho fe\u0165\u00e1ka, se kter\u00fdm nestoj\u00ed za to ani mluvit. Byl s\u00e1m, opravdu s\u00e1m. Nikdy nev\u011b\u0159il, jak to m\u016f\u017ee bolet, ul\u00e9hat zcela st\u0159\u00edzliv\u00fd a s pocitem, \u017ee je jinde, ne\u017e by m\u011bl b\u00fdt. Prosil. Poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b prosil Boha o odpu\u0161t\u011bn\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee si tohle zaslou\u017e\u00ed. Sm\u00e1l se s\u00e1m sob\u011b, jak si nikdy nep\u0159ipustil, \u017ee po vzestupu nadch\u00e1z\u00ed p\u00e1d. V jeho p\u0159\u00edpad\u011b prudk\u00fd a bolestiv\u00fd. Vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159 v\u0161ude, i v tomhle pr\u00e1zdn\u00e9m pokoji, kam se vlastn\u011b vloupal, jen aby m\u011bl kde sp\u00e1t. M\u011bl p\u00e1r v\u011bc\u00ed v p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 sportovn\u00ed ta\u0161ce, jeho \u017ealudek se kroutil a r\u00e1na na hlav\u011b po\u0159\u00e1d bolela, ale to bylo nic ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jak skom\u00edralo jeho srdce. Vyhodil ho\u2026 vyhodil jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu nahrazoval rodinu. Co to ud\u011blal?! Vjel si rukama do dred\u016f a potichu zaklel. Odnau\u010dil se bre\u010det, proto jeho o\u010di z\u016fstaly such\u00e9, ale vnit\u0159n\u011b bre\u010del. Bre\u010del takhle celou dobu, co Bill ode\u0161el.<\/p>\n

Vy\u0161el ven, nevn\u00edmaj\u00edc ty \u0159e\u010di v\u0161ude okolo. Nezdravil je. Uk\u00e1zali se b\u00fdt povrchn\u00ed a zradili jeho chatrnou d\u016fv\u011bru. Do\u0161lo mu to, nikdy nem\u011bl p\u0159\u00e1tele. Ne\u2026<\/div>\n

Star\u00fd silni\u010dn\u00ed most nad o\u0161unt\u011bl\u00fdmi domky, kde p\u0159eb\u00fdvalo je\u0161t\u011b pom\u011brn\u011b norm\u00e1ln\u00ed obyvatelstvo, byl opu\u0161t\u011bn\u00fd a tmav\u00fd. Zadr\u00e1tovan\u00e1 konstrukce vrhala d\u011bsiv\u00e9, prot\u00e1hl\u00e9 st\u00edny, ale Tom se neb\u00e1l. Ned\u011bsil se smrti, nikdy nem\u011bl sklony b\u00fdt zdr\u017eenliv\u00fd. Proto jako obvykle vy\u0161plhal na z\u00e1bradl\u00ed a pono\u0159il se do dusiv\u00e9ho ticha okolo. Zd\u00e1lky zn\u011bla silnice, proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed kamiony a na n\u011bkolika m\u00edstech z\u00e1\u0159ily bilboardy. Ten v\u00fdjev byl tak v\u0161edn\u00ed, a\u017e nah\u00e1n\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei. Pod\u00edval se dol\u016f do tmy a poprv\u00e9 uva\u017eoval o tom, \u017ee by se pustil.<\/p>\n

Pamatoval si jen pr\u00e1zdn\u00e9 plato od pr\u00e1\u0161k\u016f a p\u011bsti dopadaj\u00edc\u00ed na jeho obli\u010dej. Nevn\u00edmal okol\u00ed, jen ji. „Ty d\u011bvko!“ za\u0159val nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b a vrhnul se na Mary-Jane. Je\u0161t\u011b ne\u017e dopadl na jej\u00ed uh\u00fdbaj\u00edc\u00ed t\u011blo, n\u011bkdo ho odtrhnul a zasypal jeho obli\u010dej ranami. C\u00edtil kov prst\u00fdnku, jak se zar\u00fdv\u00e1 do n\u011bkolika m\u00edst jeho t\u011bla, a p\u0159ipadal si mimo sebe. Jako by z\u00e1pas sledoval shora. A kdyby v\u00e1\u017en\u011b byl v tom t\u011ble, kter\u00e9mu ubli\u017euj\u00ed, bylo by mu to jedno.<\/div>\n

Z toho ve\u010dera u\u017e nev\u011bd\u011bl nic, krom\u011b matn\u00e9 vzpom\u00ednky, jak vtrhnul do jej\u00edho bytu, popadl svoji ta\u0161ku, kytaru a jak zase vypadl. Ocitnul se na studen\u00e9 zemi, kde pomalu us\u00ednal, unaven\u00fd jak vlivem pr\u00e1\u0161k\u016f, tak vlivem souboje, o kter\u00e9m ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se vlastn\u011b stal. V\u011bd\u011bl o t\u0159ech krv\u00e1cej\u00edc\u00edch ran\u00e1ch na obli\u010deji, ale nestaral se o n\u011b. P\u0159e\u017eil hor\u0161\u00ed v\u011bci.<\/p>\n

„Co v pr\u00e1ci?“<\/div>\n

Bill odm\u011bnil Andreasovu snahu o rozhovor jen zabru\u010den\u00edm a zhroutil se do k\u0159esla. Chmurn\u00e1 n\u00e1lada p\u0159ich\u00e1zela st\u00e1le \u010dast\u011bji a se st\u00e1le hor\u0161\u00edm pr\u016fb\u011bhem. Odm\u00edtal si to p\u0159ipustit, nen\u00ed mu smutno kv\u016fli Tomovi. Ne. Na toho p\u0159ece u\u017e v\u016fbec nemyslel.<\/div>\n
Zaklonil hlavu, kdy\u017e se Andreas chopil iniciativy a sednul si vedle n\u011bj. „Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne, jen\u2026 jsem unavenej.“<\/div>\n
„To j\u00e1 taky, Bille, ale ty vypad\u00e1\u0161, jako by ses m\u011bl do minuty zhroutit.“<\/div>\n
„Neboj se o m\u011b.“<\/div>\n
„Boj\u00edm,“ brouknul Andreas up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
Bill se pomalu zvednul s \u00famyslem zav\u0159\u00edt se do spole\u010dn\u00e9 lo\u017enice, nebo vyl\u00e9zt na opu\u0161t\u011bnou st\u0159echu jejich domu. „Andy, p\u0159id\u011blal jsem ti u\u017e dost starost\u00ed, ned\u011blej si dal\u0161\u00ed, pros\u00edm t\u011b. Jsem v po\u0159\u00e1dku,“ pokusil se o \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se nepoda\u0159il a rychle zmizel. Andreas, pln\u00fd zoufalstv\u00ed, musel uznat, \u017ee n\u00e1pad p\u0159it\u00e1hnout sem Toma mo\u017en\u00e1 nebyl tak \u0161patn\u00fd. Ale o to m\u00ed\u0148 se mu cht\u011blo l\u00e9zt do t\u011bch d\u011br, kde se pravd\u011bpodobn\u011b bude zdr\u017eovat. Zvednul se mu \u017ealudek a zakroutil hlavou. Nem\u011bl na to, pod\u00edvat se do o\u010d\u00ed zrovna tomuhle klukovi.<\/div>\n
Nebo se pletl?<\/p>\n

Bill sed\u011bl na t\u00e9 opu\u0161t\u011bn\u00e9 st\u0159e\u0161e, vid\u011bl, jak se stm\u00edv\u00e1 a jak v ulic\u00edch za\u010d\u00edn\u00e1 no\u010dn\u00ed \u017eivot. Povzdechl si, necht\u011bl, aby to skon\u010dilo takhle. P\u0159edstavoval si m\u011bsto jako nov\u00fd \u017eivot, ale zjistil, \u017ee ho n\u011bjak nedok\u00e1\u017ee za\u010d\u00edt. Necht\u011bl se vr\u00e1tit. Cht\u011bl jen je\u0161t\u011b jednou vid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159, a \u0159\u00edct mu\u2026 co vlastn\u011b? Miluju t\u011b? Tom by se mu vysm\u00e1l. Mus\u00ed se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee ta \u0161t\u011btka z\u00edskala jeho Toma a on mus\u00ed j\u00edt d\u00e1l. Ale jak za\u010d\u00edt? Pr\u00e1ci m\u011bl, bydlel si celkem dob\u0159e a nebyl ani \u00fapln\u011b s\u00e1m, p\u0159esto\u2026 chyb\u011bl jeden jedin\u00fd kousek skl\u00e1da\u010dky a on ho neum\u011bl nahradit ni\u010d\u00edm jin\u00fdm.<\/div>\n

Uva\u017eoval. Co by dok\u00e1zal t\u00edm, kdyby tam zajel? Pravd\u011bpodobn\u011b by s nik\u00fdm nemohl promluvit. Vr\u00e1til se do m\u011bsta a t\u00edm dal v\u0161em najevo svoje stanovisko. Bylo to u\u017e tak dlouho, co ode\u0161el. T\u0159i m\u011bs\u00edce mu p\u0159ipadaly jako v\u011b\u010dnost.<\/p>\n

P\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy Bill po vratk\u00fdch schodech sestupoval ze st\u0159echy na chodn\u00edk, Tom vystoupil ze \u0161pinav\u00e9ho autobusu na je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm parkovi\u0161ti. Nesn\u00e1\u0161el tahle m\u00edsta. Obklopovalo ho m\u011bsto a budovy mu padaly na hlavu. P\u0159ipadal si tak st\u00edsn\u011bn\u00fd. P\u0159ehodil si dredy na druh\u00e9 rameno a rozhl\u00e9dl se kolem. Uvid\u011bl p\u00e1r aut, mezi nimi \u010dern\u00e9ho mustanga, kter\u00fd podle v\u0161eho za\u017eil lep\u0161\u00ed l\u00e9ta. Ot\u0159\u00e1sl se, necht\u011bl ji vid\u011bt. Ne tady. Ale musel\u2026<\/div>\n

Polknul, kdy\u017e z auta vystoupila blon\u010fat\u00e1 \u017eena v potrhan\u00fdch kalhot\u00e1ch. Vypad\u00e1 jako v\u011bt\u0161\u00ed kurva ne\u017e Mary-Jane,<\/em> pomyslel si trpce a sednul si na obrubn\u00edk. \u0160la k n\u011bmu, bez patrn\u00e9ho podivu nad jeho zran\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tome\u2026“ procedila skrz zuby, ruce p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eila na prsou. B\u016fh pomsty, napadlo ho.<\/div>\n
„\u010cau mami.“ Vyslovil to s takov\u00fdm opovr\u017een\u00edm, a\u017e se divil, \u017ee neschytal facku. V d\u011btstv\u00ed jich bylo tolik\u2026<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ P\u0159ehodila si vlasy a vyt\u00e1hla d\u017e\u00edny. Tri\u010dko j\u00ed padalo a\u017e na pup\u00edk.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nem\u00e1m kde bydlet,“ sklonil hlavu, necht\u011bl se j\u00ed pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Sl\u00edbil s\u00e1m sob\u011b, \u017ee prosit nebude, ale\u2026 pot\u0159eboval st\u0159echu nad hlavou. Byl troska\u2026 i kdy\u017e, jakmile se pod\u00edval na svoji vlastn\u00ed matku, vracela se mu chu\u0165 bojovat.<\/div>\n
„To chce\u0161? Abych se o tebe postarala?“ vy\u0161t\u011bkla a jedin\u00fdm pohybem ho donutila, aby se postavil. „Pozd\u011b.“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Za to, jak\u00e1 jsi troska, m\u016f\u017ee\u0161 jen ty s\u00e1m,“ \u0159ekla klidn\u011b.<\/div>\n
Tom pootev\u0159el pusu, p\u0159i pohledu do jej\u00ed strhan\u00e9 tv\u00e1\u0159e mu vztek zaml\u017eil mysl. „Je to jen kv\u016fli tob\u011b!“ zaje\u010del. „Ty m\u016f\u017ee\u0161 za to, kdo jsem!“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ zeptala se nevzru\u0161en\u011b a odstoupila od n\u011bj. Jako by ho u\u017e nepova\u017eovala za syna\u2026<\/p>\n

„Ka\u017ed\u00fd zkurven\u00fd r\u00e1no si chodila dom\u016f jen proto, abys \u0161la do postele a vyhodila m\u011b ven!“ k\u0159i\u010del, bylo mu jedno, \u017ee na celou ulici. „Je to sakra nechutn\u00fd, jak tu jen stoj\u00ed\u0161 a odm\u00edt\u00e1\u0161 jedinej pohled na m\u011b, ale p\u0159itom jsi m\u011b celej \u017eivot nutila, abych pozn\u00e1val TV\u016eJ pohled na sv\u011bt! Tvoje v\u00fdchova<\/em> zavinila, kdo jsem! Dok\u00e1\u017ee\u0161 se, kurva, p\u0159estat tv\u00e1\u0159it, jako by se t\u011b tohle net\u00fdkalo?!“ Mrkal, sna\u017eil se zastavit slzy. Ne, neud\u011bl\u00e1 j\u00ed tu radost.<\/div>\n

Dlouho si prohl\u00ed\u017eela jeho obli\u010dej, ne\u017e bez jedin\u00e9 emoce v hlase odpov\u011bd\u011bla. „A co jsem t\u011b teda nau\u010dila za \u0161patnej pohled?“<\/div>\n
„\u017de jsem jen nula a looser, kterej nikdy nic nedok\u00e1\u017ee.“<\/div>\n
Posm\u011b\u0161n\u011b zvedla koutky v odsuzuj\u00edc\u00edm v\u00fdrazu. „Oh\u2026 a kdo ti, kurva, dal tenhle n\u00e1zor? Je to jen v\u00fdplod tvoj\u00ed \u0161\u00edlen\u00fd fantazie\u2026 nebo je to mo\u017en\u00e1 t\u00edm, \u017ee jsi jen syn dvou zoufalc\u016f,“ dodala posm\u011b\u0161n\u011b a zap\u00e1lila si levnou cigaretu. „Jsi stejnej jako tv\u016fj otec, oba jste cht\u011bli zbo\u0159it m\u011bsto, ale ani jeden z v\u00e1s si neuv\u011bdomujete, \u017ee tu na v\u00e1s nikdo ne\u010dek\u00e1!“<\/p>\n

Tom tup\u011b koukal na jej\u00ed z\u00e1da, kdy\u017e se oto\u010dila a bez jedin\u00e9ho slova odch\u00e1zela. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Tohle\u2026 to byla jeho matka? Po\u010d\u00edtal s odm\u00edtav\u00fdm postojem, po\u010d\u00edtal s t\u00edm, jak m\u016f\u017ee vypadat. Ale netu\u0161il, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt tak\u2026 ciz\u00ed. V mysli mu probleskl obr\u00e1zek ztrhan\u00fdch obli\u010dej\u016f mlad\u00fdch lid\u00ed z p\u0159edm\u011bst\u00ed. Oni to v\u011bd\u011bli. Nem\u011bli jedinou iluzi, kdo je jeho matkou, a proto o n\u00ed nemluvili.<\/div>\n

Zhroutil se na \u0161pinav\u00fd obrubn\u00edk a ruce si slo\u017eil p\u0159es hlavu. „Proboha\u2026“<\/p>\n

Bill nemohl uv\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Ne, vlastn\u011b\u2026 st\u00e1l s pootev\u0159enou pusou a nemohl se rozhodnout, jestli ute\u010de, nebo z\u016fstane st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Lehce oto\u010dil hlavu za tou \u017eenou, kter\u00e1 nadut\u011b odch\u00e1zela, s cigaretou pov\u011b\u0161enou v koutku \u00fast. Proto Tom nemluvil o svoj\u00ed rodin\u011b, blesklo mu hlavou a pomalu zvednul o\u010di k hrom\u00e1dce oble\u010den\u00ed sed\u00edc\u00ed na obrubn\u00edku. Cloumalo s n\u00edm nep\u0159edstaviteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed pocit\u016f, od l\u00edtosti a\u017e k neblah\u00e9mu o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Sledoval, jak Tom pomalu zvednul hlavu a pln \u0161oku na n\u011bj z\u00edral. Roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di a hore\u010dn\u011b uva\u017eoval n\u011bkde mezi \u00fat\u011bkem a rozeb\u011bhnut\u00edm se k Tomovi. Pootev\u0159el pusu, jako by i na tu d\u00e1lku cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale odvaha do\u0161la je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e mohla p\u0159ij\u00edt. Sp\u011b\u0161n\u011b se oto\u010dil a rozeb\u011bhl se ulic\u00ed pry\u010d, d\u00e1l o jeden blok, kde se nach\u00e1zel Andreas\u016fv byt.<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Protivn\u00fd zvuk telefonu probudil Billa z lehk\u00e9ho sp\u00e1nku. Otr\u00e1ven\u011b po n\u011bm s\u00e1hnul a s nejasn\u00fdm zamuml\u00e1n\u00edm hovor p\u0159ijal. Nech\u00e1pal, kdo po n\u011bm co chce, nikdo mu nevolal. Nikdo ho nesh\u00e1n\u011bl a nikomu pravd\u011bpodobn\u011b nechyb\u011bl. „Pan Kaulitz?“ ozval se strojen\u00fd hlas.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[478],"tags":[],"class_list":["post-7221","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jesus-of-suburbia"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7221","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7221"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7221\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7221"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7221"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7221"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}