{"id":7239,"date":"2011-12-22T16:00:00","date_gmt":"2011-12-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7220"},"modified":"2011-12-22T16:00:00","modified_gmt":"2011-12-22T15:00:00","slug":"doppelleben-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/22\/doppelleben-42\/","title":{"rendered":"Doppelleben 42."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"„Mil\u00e1\u010dku, moc r\u00e1d bych t\u011b odnesl dom\u016f, ale v\u0161ude kolem je moc lid\u00ed a nebudilo by to dobr\u00fd dojem,“ \u0161eptal mi Tom do ucha p\u0159ed gar\u00e1\u017e\u00ed v zoufal\u00e9 snaze vzbudit m\u011b.<\/div>\n
„No a co? Ka\u0161li na lidi,“ zabru\u010del jsem.<\/div>\n
„I kdybych cht\u011bl, nikdy bych v gar\u00e1\u017ei neotev\u0159el dve\u0159e tak, abych t\u011b bez probl\u00e9m\u016f vynesl,“ povzdechl si. „Je mi to v\u00e1\u017en\u011b moc l\u00edto, ale mus\u00ed\u0161 si vystoupit.“<\/div>\n
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm lidi,“ zavr\u010del jsem. Se zna\u010dn\u011b znechucen\u00fdm v\u00fdrazem a vztekl\u00fdm brbl\u00e1n\u00edm si pod nos jsem vylezl z auta a vyrazil dom\u016f, ignoruj\u00edc usm\u011bvav\u00e9 tv\u00e1\u0159e zdrav\u00edc\u00ed m\u011b i Toma, kter\u00fd m\u011b rychle dob\u011bhl. Cht\u011bl jsem si co nejd\u0159\u00edv zal\u00e9zt n\u011bkam pod deku, ti\u0161e mrouskat a s trochou \u0161t\u011bst\u00ed v\u016fbec nic ned\u011blat.<\/p>\n

Sotva za n\u00e1mi zaklaply dve\u0159e na\u0161eho bytu, svalil jsem se na gau\u010d a hlasit\u011b vydechl, abych dal pat\u0159i\u010dn\u011b najevo mou otr\u00e1venost nad dne\u0161n\u00edm dnem. A\u017e po nos jsem se zachumlal do deky, kter\u00e1 se nevinn\u011b povalovala vedle m\u011b, a unaven\u011b jsem sledoval Toma, kter\u00fd l\u00edn\u011b p\u0159ech\u00e1zel po pokoji, ukl\u00edzeje ve sp\u011bchu rozh\u00e1zen\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n

„Nech to b\u00fdt, Tomi, j\u00e1 to pak uklid\u00edm,“ zamumlal jsem.<\/div>\n
„Dobr\u00fd, je to jen p\u00e1r v\u011bc\u00ed,“ pousm\u00e1l se. „Ale co ty? Hodl\u00e1\u0161 str\u00e1vit dal\u0161\u00ed noc na gau\u010di nebo p\u016fjde\u0161 se mnou nahoru do postele? Proto\u017ee j\u00e1 bych byl r\u00e1d, kdybys dnes v noci spal vedle m\u011b,“ naklonil se nade m\u011b.<\/div>\n
„A nechce\u0161 z\u016fstat ty tady?“<\/div>\n
„Bolela by n\u00e1s z\u00e1da.“<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b si m\u011b mus\u00ed\u0161 odn\u00e9st,“ kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekvapen\u011b vyp\u00edsknul, jeliko\u017e Tom si m\u011b p\u0159ehodil p\u0159es rameno jako pytel brambor, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b nezapomn\u011bl kousnout do zadku. Vsadil bych boty, \u017ee mi tam z\u016fstal po\u0159\u00e1dn\u00fd otisk, jak moc to bolelo!<\/p>\n

„Co to m\u011blo b\u00fdt?“<\/div>\n

„Odm\u011bna,“ rozesm\u00e1l se. „Za to, \u017ee t\u011b nesu a\u017e nahoru, jsem si vzal malou odm\u011bnu. A lep\u0161\u00ed odm\u011bnu, ne\u017e kousnout si do tv\u00e9ho mal\u00e9ho zade\u010dku, jsem si nemohl p\u0159\u00e1t.“<\/div>\n
„To je mi jasn\u00fd, ale te\u010f m\u016fj mal\u00fd zade\u010dek bude m\u00edt mod\u0159inu, Tomi,“ hran\u011b jsem zaf\u0148ukal.<\/div>\n
„No,“ s hlasit\u00fdm vydechnut\u00edm m\u011b odhodil na postel. „V tom p\u0159\u00edpad\u011b bych ho m\u011bl asi hodn\u011b \u010dasto o\u0161et\u0159ovat, \u017ee?“ svalil se vedle m\u011b. Zap\u0159el se o levou ruku a pravou m\u011b, s moj\u00ed malou pomoc\u00ed, vysvl\u00e9kl z kalhot a boxerky mi st\u00e1hnul t\u011bsn\u011b pod zadek, aby mohl podrobn\u011b zkoumat moje zran\u011bn\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Je to v\u00e1\u017en\u00e9?“<\/div>\n
„Je to smrteln\u00e9,“ prohl\u00e1sil s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed. „Zd\u00e1 se, \u017ee v\u00e1s kousnul n\u011bjak\u00fd hodn\u011b velk\u00fd a jedovat\u00fd tvor, mlad\u00fd pane. Mysl\u00edm, \u017ee byste m\u011bl podstoupit operaci.“<\/div>\n
„Oh, a mysl\u00edte, \u017ee byste ji zvl\u00e1dnul i vy?“ zakoulel jsem na n\u011bj o\u010dima, ve snaze udr\u017eet v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b!“ hrd\u011b se nadmul. „Je to velmi slo\u017eit\u00e1 a komplikovan\u00e1 operace, ale nemus\u00edte se b\u00e1t. Jsem vysoce kvalifikov\u00e1n a nebude to pro m\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Jen v klidu le\u017ete a d\u016fv\u011b\u0159ujte mi,“ svl\u00e9kl se do boxerek.<\/div>\n
„D\u00e1v\u00e1m v\u00e1m sv\u016fj \u017eivot, pane doktore!“ zavzdychal jsem a polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/p>\n

Tom se pomalu sklonil nad m\u00e9 t\u011blo. Ve chv\u00edli, kdy mi d\u00fdchnul na k\u016f\u017ei, nasko\u010dila mi husina, a j\u00e1 se lehce o\u0161il. Z Tomov\u00fdch rt\u016f se ozvalo nesouhlasn\u00e9 zamlask\u00e1n\u00ed, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jazykem p\u0159ejel po cel\u00e9 m\u00e9 lev\u00e9 p\u016flce. P\u0159i cest\u011b zp\u00e1tky se zastavil u zarudl\u00e9ho kousance, kter\u00fd n\u011bkolikr\u00e1t obkrou\u017eil a nakonec ho vs\u00e1l do pusy.<\/div>\n

Slastn\u011b jsem vydechl pod n\u00e1porem toho, jak to ve mn\u011b v\u0161echno v\u0159elo a sv\u00edralo, ale ne\u017e abych se n\u011bjak pohnul, rad\u011bji jsem se pevn\u011b chytil pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fdm jsem si podp\u00edral hlavu. Zat\u00edmco Tom jazykem krou\u017eil po m\u00e9m zadku, rukama bloudil po m\u00e9m t\u011ble.<\/div>\n
„Tomi!“ zavzdychal jsem.<\/div>\n
„U\u017e jdu,“ zamumlal. Naposledy m\u011b pol\u00edbil na zarudl\u00fd flek na m\u00e9m zadku, navl\u00e9kl mi boxerky a vy\u0161plhal se nahoru ke mn\u011b. „U\u017e je v\u00e1m l\u00e9pe, mlad\u00fd pane?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jste mi zachr\u00e1nil \u017eivot, pane doktore,“ jemn\u011b jsem ho pol\u00edbil.<\/div>\n
„Te\u010f v\u00e1m na\u0159izuji klid na l\u016f\u017eku.“<\/div>\n
„A j\u00e1 v\u00e1m odpo\u010dinek,“ s \u00fasm\u011bvem jsem si ho st\u00e1hnul do objet\u00ed. Prsty jsem sm\u00fdkal v jeho vlasech, kter\u00e9 sice tou\u017eebn\u011b volaly po z\u00e1sahu kade\u0159nice, ale st\u00e1le byly neuv\u011b\u0159iteln\u011b jemn\u00e9, zat\u00edmco Tom v klidu odpo\u010d\u00edval na m\u00e9m hrudn\u00edku a na b\u0159icho mi kreslil r\u016fzn\u00e9 obr\u00e1zky.<\/p>\n

„M\u011bli bychom se vyspat, z\u00edtra bude dlouh\u00fd den.“<\/div>\n

„Souhlas\u00edm,“ zvedla se, aby se ode m\u011b odvalil, ale n\u011b\u017en\u011b jsem ho zatla\u010dil zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Jen le\u017e, mn\u011b to nevad\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem jsem se k n\u011bmu nat\u00e1hnul pro polibek, jen\u017e mi ochotn\u011b v\u011bnoval. „Hezky se vyspi, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ usm\u00e1l se a pevn\u011bji objal m\u016fj pas.<\/p>\n

***<\/p>\n

„M\u00e1me sebe, m\u00e1me strach. P\u0159i\u0161li jsme odnikud, jsme sn\u00edlci,“ s \u00fasm\u011bvem jsem dozp\u00edval Tr\u00e4umer a hbit\u011b pra\u0161til Toma mikrofonem do ramene, jeliko\u017e celou druhou polovinu p\u00edsni\u010dky se na m\u011b hroziv\u011b \u0161klebil a sna\u017eil se m\u011b rozesm\u00e1t, co\u017e se mu p\u00e1rkr\u00e1t povedlo. Samoz\u0159ejm\u011b, David n\u00e1s zpra\u017eil v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem, a ne jednou, ale Toma to nezastavilo. Fracek. „Dej pokoj, Tome, nebo bude\u0161 sp\u00e1t na gau\u010di,“ \u0161t\u011bkl jsem na n\u011bj, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pl\u00e1cl p\u0159es pusu, proto\u017ee na m\u011b v\u0161ichni z\u00edrali, jako kdybych spadl z Pluta.<\/div>\n

„Billova nov\u00e1 obl\u00edben\u00e1 \u010dinnost,“ pohotov\u011b zamumlal Tom, aby m\u011b zachr\u00e1nil. „Zamyk\u00e1 v\u0161echny lo\u017enice a kl\u00ed\u010de vrac\u00ed a\u017e pot\u00e9, co se vysp\u00ed do r\u016f\u017eova,“ proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„\u0158ekni, Bille\u2026“ oto\u010dil se na m\u011b Gustav. „Jinak jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„No dovol!“ naoko jsem se urazil, ale nen\u00e1padn\u011b siln\u011b nakopnul Toma, i kdy\u017e, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, n\u00e1m zachr\u00e1nil zadek. Ale alespo\u0148 si bude p\u0159\u00ed\u0161t\u011b pamatovat, \u017ee m\u00e1 \u0159\u00edct n\u011bco chyt\u0159ej\u0161\u00edho a ned\u011blat ze m\u011b \u00fapln\u00e9ho kret\u00e9na p\u0159ed ostatn\u00edmi.<\/p>\n

„N\u00e1hodou, minule jsem ho nechal sp\u00e1t u sebe.“<\/div>\n

„Pro\u010d jsi ho prost\u011b nepustil do jeho lo\u017enice?“ nech\u00e1pav\u011b zabru\u010del Georg.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsem namas\u00edrovat z\u00e1da.“<\/div>\n
„Bille, \u0159eknu to hnusn\u011b, ale, jsi vychcanej jak mraky.“<\/div>\n
„N\u011bkomu bylo p\u0159id\u00e1no do v\u00ednku v\u00edc, n\u011bkomu m\u00ed\u0148,“ pokr\u010dil jsem rameny. „J\u00e1 m\u00e1m tu v\u00fdhodu, \u017ee se na mn\u011b sudi\u010dky vy\u0159\u00e1dily, v dobr\u00e9m.“<\/div>\n
„V\u00fdhodu?“ rozesm\u00e1l se Gustav. „Sp\u00ed\u0161 bys m\u011bl bre\u010det, Bille.“<\/div>\n
„Hej!“ nafoukl jsem tv\u00e1\u0159e. „Jste se proti mn\u011b spikli, ne? Sta\u010d\u00ed jen, aby se p\u0159idal je\u0161t\u011b Tom a j\u00e1 abych snad rad\u0161i \u0161el.“<\/div>\n
„Je divn\u00fd, \u017ee Tom ml\u010d\u00ed,“ souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul Georg.<\/div>\n
„Dneska va\u0159\u00ed ve\u010de\u0159i Bill, nechci b\u00fdt o hladu,“ zamumlal Tom a j\u00e1 se hlasit\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, dneska nakupujeme a jdeme do restaurace, Tomi. Va\u0159\u00edme a\u017e z\u00edtra,“ koktal jsem v z\u00e1chvatu sm\u00edchu, zat\u00edmco Tom se tv\u00e1\u0159il jako mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b, kter\u00e9mu p\u00e1n\u00ed\u010dek vyhodil obl\u00edbenou hra\u010dku.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsem si z tebe mohl \u00fapln\u011b v klidu utahovat?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. \u0160koda, \u017ee u\u017e se od toho t\u00e9matu upustilo, \u017ee?“ soucitn\u011b jsem ho pohladil po stehn\u011b. „Bu\u010f v klidu, za cel\u00fd \u017eivot bude\u0161 m\u00edt je\u0161t\u011b spoustu a spoustu p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed, kdy se do m\u011b bude\u0161 moct strefovat a zesm\u011b\u0161\u0148ovat m\u011b.“<\/div>\n
„To jedin\u00fd m\u011b dr\u017e\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/div>\n
„Blbe\u010dku,“ znovu jsem ho pra\u0161til mikrofonem.<\/p>\n

Zd\u00e1 se, \u017ee jen na to reaguje bolestiv\u00fdm usyknut\u00edm. Asi si ho vezmu dom\u016f.<\/div>\n

„Davide, budu tam m\u00edt sv\u016fj mikrofon?“<\/div>\n
„Kter\u00fd?“ zvedl hlavu od telefonu.<\/div>\n
„Ten s kam\u00ednky.“<\/div>\n
„Bille, ten z\u016fstal doma, b\u011bhem toho po\u017e\u00e1ru,“ opatrn\u011b zamumlal Tom, aby m\u011b to vzalo co nejm\u00e9n\u011b.<\/div>\n
„Oh. No, to znamen\u00e1, \u017ee\u2026 M\u016f\u017eu si vz\u00edt tenhle?“ bezmocn\u011b jsem znovu vzhl\u00e9dl k Davidovi, v ruce ot\u00e1\u010deje se zkou\u0161kov\u00fdm<\/em> mikrofonem.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ okam\u017eit\u011b souhlasil.<\/div>\n
„Bezva. No, ale budu si muset navrhnout nov\u00fd mikrofon. Nem\u016f\u017eu po\u0159\u00e1d zp\u00edvat s t\u00edmhle,“ pouk\u00e1zal jsem na n\u00e1stroj, kter\u00fd p\u016fsobil p\u0159inejmen\u0161\u00edm rozpa\u010dit\u011b, vzhledem k tomu, \u017ee jsem ho pou\u017e\u00edval u\u017e od za\u010d\u00e1tku kapely. Asi bych nespo\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t u\u017e jsem si ho d\u00e1val opravit.<\/div>\n
„To nen\u00ed probl\u00e9m. P\u0159ines n\u00e1\u010drty a j\u00e1 je d\u00e1m k v\u00fdrob\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl David a vr\u00e1til se zp\u011bt ke sv\u00e9mu telefonu.<\/div>\n
„Alespo\u0148 m\u00e1m pr\u00e1ci na v\u00edkend,“ usm\u00e1l jsem se na Toma.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „Mil\u00e1\u010dku, moc r\u00e1d bych t\u011b odnesl dom\u016f, ale v\u0161ude kolem je moc lid\u00ed a nebudilo by to dobr\u00fd dojem,“ \u0161eptal mi Tom do ucha p\u0159ed gar\u00e1\u017e\u00ed v zoufal\u00e9 snaze vzbudit m\u011b. „No a co? Ka\u0161li na lidi,“ zabru\u010del jsem.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[441],"tags":[],"class_list":["post-7239","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-doppelleben"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7239","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7239"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7239\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7239"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7239"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7239"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}