{"id":7240,"date":"2011-12-22T15:00:00","date_gmt":"2011-12-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7221"},"modified":"2011-12-22T15:00:00","modified_gmt":"2011-12-22T14:00:00","slug":"side-by-side-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/22\/side-by-side-3\/","title":{"rendered":"Side by side 3."},"content":{"rendered":"
autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> U\u017e dobr\u00fdch patn\u00e1ct minut sed\u00edm ve t\u0159\u00edd\u011b. M\u00e9 m\u00edsto je v prost\u0159edn\u00ed \u0159ad\u011b, v posledn\u00ed lavici. Nejen, \u017ee se sem perfektn\u011b s voz\u00ed\u010dkem dostanu, ale m\u00e1m tady nav\u00edc \u00fa\u017easn\u00fd v\u00fdhled na celou t\u0159\u00eddu, tud\u00ed\u017e v\u00edm, kdy a kde se co d\u011bje. Opravdu si st\u011b\u017eovat nem\u016f\u017eu.<\/p>\n

Nakr\u010d\u00edm nerv\u00f3zn\u011b obo\u010d\u00ed. Je 7:50 a zvon\u00ed. Za deset minut za\u010d\u00edn\u00e1 vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d Fabian je\u0161t\u011b ve \u0161kole nen\u00ed. Zn\u00e1me se od d\u011btstv\u00ed. P\u0159esn\u011b si pamatuji den, kdy jsme se potkali. Byl jsem s rodi\u010di na d\u011btsk\u00e9m h\u0159i\u0161ti a hr\u00e1l jsem si na p\u00edskovi\u0161ti, kdy\u017e tam p\u0159i\u0161el. P\u016fj\u010dovali jsme si navz\u00e1jem b\u00e1bovky a kybl\u00ed\u010dky. Od t\u00e9 doby jsme se p\u0159\u00e1telili jak my, tak na\u0161i rodi\u010de. V osudn\u00fd den nehody se mnou Fabian nebyl, co\u017e na tom bylo to nejhor\u0161\u00ed. Ne, \u017ee bych si p\u0159\u00e1l, aby se mu n\u011bco stalo podobn\u00e9ho co mn\u011b, to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. Vadilo mi to, proto\u017ee se t\u00edm tr\u00e1pil snad je\u0161t\u011b v\u00edce ne\u017e j\u00e1, je-li to v\u016fbec mo\u017en\u00e9. Skoro cel\u00fd p\u016flrok si vy\u010d\u00edtal, \u017ee m\u011b na party pustil samotn\u00e9ho.<\/p>\n

„Bille, m\u00e1\u0161 ten \u00fakol z matiky?“<\/div>\n

Pooto\u010dil jsem hlavu do strany, abych spat\u0159il blon\u010fat\u00e9 kade\u0159e spolu\u017ea\u010dky sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b p\u0159es malou uli\u010dku. Pousm\u011bju se na ni a k\u00fdvnu. Nem\u00e1m d\u016fvod \u00fakol k\u0159e\u010dkovat ve sv\u00e9m se\u0161it\u011b. Dr\u017e\u00edm se p\u0159\u00edslov\u00ed: „Jednou pom\u016f\u017eu j\u00e1 tob\u011b, pot\u00e9 ty mn\u011b.“<\/em>. Nav\u00edc Rebece jde biologie mnohem l\u00e9pe ne\u017e mn\u011b, tak\u017ee se mi pomoc vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ s\u00e1hnu do \u010dern\u00e9 ta\u0161ky p\u0159es rameno a vynd\u00e1m modr\u00fd velk\u00fd se\u0161it na matematiku. D\u00e1m j\u00ed ho do nata\u017een\u00e9 ruky, nezapomenu si u toho prohl\u00e9dnout jej\u00ed upraven\u00e9 nehty.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u011bje se a se\u0161it s \u00fakolem polo\u017e\u00ed na st\u016fl nad ten sv\u016fj. P\u0159ik\u00fdvnu a nato\u010d\u00edm se zase tak, abych m\u011bl v\u00fdhled na dve\u0159e. Zaj\u00edmalo by m\u011b, kde je Fabian. Nepsal mi esemesku, \u017ee by se m\u011bl n\u011bkde zdr\u017eet, ani ne, \u017ee je nemocn\u00fd. Tud\u00ed\u017e by m\u011bl dneska p\u0159ij\u00edt do \u0161koly norm\u00e1ln\u011b.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026“ naklon\u00ed se ke mn\u011b je\u0161t\u011b Rebeca. Ah, pravd\u011bpodobn\u011b nem\u016f\u017ee zadan\u00fd \u00fakol v se\u0161it\u011b objevit.<\/div>\n
„\u00dakol je z druh\u00fd strany. Necht\u011bl jsem, aby se mi to pletlo v pozn\u00e1mk\u00e1ch.<\/div>\n
\n
„Dobr\u00fd den, studenti.“<\/div>\n
V\u0161ichni krom\u011b m\u011b se za\u010dnou hromadn\u011b postavovat. Jenom st\u0159el\u00edm pohledem ke dve\u0159\u00edm, abych zjistil, jakou hodinu m\u00e1me jako prvn\u00ed. Vydechnu, ve dve\u0159\u00edch stoj\u00ed profesorka Krabapplov\u00e1. Mal\u00e1, otravn\u00e1 babka, kter\u00e1 m\u00e1 na nose obrovskou bradavici a br\u00fdle s velk\u00fdmi obrou\u010dkami. Nep\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk snad u\u017e nem\u016f\u017ee existovat. Na\u0161t\u011bst\u00ed ji m\u00e1me jen na chemii, kterou m\u00e1me jen jednou t\u00fddn\u011b – ve st\u0159edu prvn\u00ed hodinu.<\/div>\n
Fabian po\u0159\u00e1d nikde. Douf\u00e1m, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku a jen se n\u011bkde zdr\u017eel.<\/p>\n

<\/em> B\u00edl\u00e9 dve\u0159e od t\u0159\u00eddy se po lehk\u00e9m zaklep\u00e1n\u00ed otev\u0159ely. Nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed, \u017ee by Fabian poprv\u00e9 zaspal a nedal mi to v\u011bd\u011bt\u2026? Divn\u00e9.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, pan\u00ed profesorko. J\u00e1 se omlouv\u00e1m, zaspal jsem.“<\/div>\n
Sametov\u011b jemn\u00fd hlas, poznal bych ho, i kdyby do m\u011b st\u0159\u00edlelo milion voj\u00e1k\u016f, ve snaze zab\u00edt m\u011b. Hlas pat\u0159\u00edc\u00ed Fabianovi je pro m\u011b jako rajsk\u00e1 hudba. Nepova\u017euju ho jen za nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, n\u00fdbr\u017e za sv\u00e9ho bratra – dvoj\u010de. Polo\u017eil bych za n\u011bj \u017eivot, kdyby si to p\u0159\u00e1l, ud\u011blal bych cokoliv.<\/em><\/div>\n
„Fabiane, m\u00e1te \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee je to na moji hodinu v\u016fbec poprv\u00e9, co se to stalo. Posa\u010fte se a a\u0165 se to u\u017e nestane nikdy, rozum\u00edte? Nem\u00e1te bud\u00edk?“<\/div>\n
„Opravdu se omlouv\u00e1m,“ hlesnul kamar\u00e1d a \u0161el ke mn\u011b dozadu. D\u00edv\u00e1 se do zem\u011b, jako by ho snad n\u011bco tr\u00e1pilo. Eeeh?<\/p>\n

<\/em> „Ahoj Billy,“ naklonil se s pozdravem na jazyku ke mn\u011b, aby m\u011b l\u00edbnul na tv\u00e1\u0159, stejn\u011b jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no. Zdrav\u00edme se takhle odjak\u017eiva. Pousm\u011bji se, kdy\u017e c\u00edt\u00edm jeho rty v lehk\u00e9m ot\u0159en\u00ed o moji tv\u00e1\u0159. Nato\u010d\u00edm k n\u011bmu obli\u010dej, zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Ahoj. Kde jsi byl, Fabi? M\u011bl jsem strach, nenapsal jsi mi, co se stalo, pro\u010d tady nejsi,“ ustaran\u011b vyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. Mo\u017en\u00e1 vypad\u00e1m jako matka, ale opravdu jsem m\u011bl velk\u00fd strach.<\/em> Uvnit\u0159 \u017ealudku jsem c\u00edtil podivn\u011b stahuj\u00edc\u00ed pocit.<\/div>\n
„\u0158eknu ti to o p\u0159est\u00e1vce, ano?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale slibuje\u0161?“<\/div>\n
„Slibuju.“<\/div>\n
„O mal\u00ed\u010dek?“ zasm\u011bju se a kouknu na n\u011bj, za\u010dne zvedat mal\u00ed\u010dek, aby se slib mohl zpe\u010detit. Zvednu sv\u016fj a zah\u00e1knu ho za ten jeho.<\/div>\n
„Yeah, klidn\u011b o oba,“ zasm\u011bje se a mal\u00ed\u010dky n\u00e1m stiskne. Mus\u00edm se taky za\u010d\u00edt sm\u00e1t. A\u010dkoliv n\u00e1m je ob\u011bma 19, chov\u00e1me se po\u0159\u00e1d jako d\u011bti – ne, \u017ee by mi to vadilo, obzvl\u00e1\u0161t\u011b v p\u0159\u00edtomnosti Fabiho.<\/p>\n

„Chlapci v posledn\u00ed lavici, pokud l\u00e1tku zvl\u00e1d\u00e1te i bez m\u00e9ho v\u00fdkladu, poj\u010fte n\u00e1m to p\u0159edv\u00e9st p\u0159ed tabuli.“<\/div>\n

Hluk ze zbytku t\u0159\u00eddy utichl spole\u010dn\u011b s v\u011btou nerudn\u00e9 profesorky. Zakrout\u00edm hlavou a mezerou se na ni pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1me se, u\u017e budeme potichu,“ pousm\u011bji se a propletu prsty na obou ruk\u00e1ch. Prok\u0159upnu si je. Na\u0161t\u011bst\u00ed j\u00ed omluva sta\u010d\u00ed, jsem r\u00e1d, \u017ee n\u00e1s p\u0159ed tabuli opravdu nevzala. Nestoj\u00edm o zbyte\u010dnou p\u011btku.<\/p>\n

**<\/p>\n

„Pov\u00eddej,“ pousm\u011bju se na Fabiana, jakmile zazvon\u00ed a profesorka ze t\u0159\u00eddy odejde. Nevypad\u00e1 na to, \u017ee by se mu do rozhovoru zrovna cht\u011blo, p\u0159esto, \u017ee mi ho sl\u00edbil.<\/div>\n

C\u00edt\u00edm, jak m\u011b sjel pohledem, hned na to se rozhl\u00e9dl po t\u0159\u00edd\u011b. Pozoruji ho z profilu, vid\u00edm, jak si kou\u0161e ret. T\u00e9\u017e poklep\u00e1v\u00e1 nohou, d\u011bl\u00e1 to v\u017edy, kdy\u017e je nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„Fabi\u2026?“ nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed. Nevn\u00edm\u00e1 m\u011b, nereaguje. Jako by tady sed\u011bla jen jeho t\u011blesn\u00e1 schr\u00e1nka a zbytek t\u011bla byl n\u011bm\u00fd.<\/div>\n
Napad\u00e1 m\u011b spousta v\u011bc\u00ed, co se mohla st\u00e1t, p\u0159esto nev\u00edm, jak\u00e1 je ta spr\u00e1vn\u00e1 a bez odpov\u011bdi se to ani samoz\u0159ejm\u011b nikdy nedozv\u00edm. Vypad\u00e1 jako v transu. Rty se mu chv\u011bj\u00ed, ani\u017e by z \u00fast vypustil by\u0165 jen jedinou hl\u00e1sku. \u010celo m\u00e1 cel\u00e9 orosen\u00e9 potem, m\u00e1 hus\u00ed k\u016f\u017ei<\/em>.<\/div>\n
„No tak,“ lehce s n\u00edm zat\u0159epu, aby se probral. M\u016f\u017ee mu b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u00e9 se o tom bavit tady ve t\u0159\u00edd\u011b? Mo\u017en\u00e1\u2026 Ale pro\u010d se teda chov\u00e1 takhle\u2026 zvl\u00e1\u0161tn\u011b?!<\/p>\n

<\/em> „C-co? Tati, j\u00e1 to hned uklid\u00edm, hlavn\u011b mi u\u017e pros\u00edm neubli\u017euj,“ za\u0161eptal zoufale a z\u00e1rove\u0148 prosebn\u011b. Moje o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka se urychlen\u011b rozpohybuj\u00ed v rychl\u00e9m pohybu mrk\u00e1n\u00ed, na \u010dele se mi vytvo\u0159\u00ed podlouhl\u00e1 vr\u00e1ska \u00fadivu. Nech\u00e1pu to, t\u00e1ta mu zase ubl\u00ed\u017eil? To jen kv\u016fli n\u011bmu se takhle opozdil? V\u00edm, jak\u00e9 to m\u00e1 Fabian doma s otcem, co se tam d\u011bje, ale tohle u\u017e opravdu p\u0159ekro\u010dilo i nejvy\u0161\u0161\u00ed meze.<\/p>\n

„Fabianku?“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a pohlad\u00edm ho opatrn\u011b po tv\u00e1\u0159i. Nel\u00edb\u00ed se mi stav, ve kter\u00e9m je. V\u016fbec ne.<\/div>\n

„Billy\u2026? Co se d\u011bje?“ zmaten\u011b se pod\u00edv\u00e1 a chyt\u00ed m\u011b opatrn\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed na ruce, kterou jsem ho hladil. Povzdechnu si a zakrout\u00edm hlavou. Takov\u00e9hle stavy m\u00e1 posledn\u00ed dobou opravdu hodn\u011b \u010dasto. Nesn\u00e1\u0161\u00edm Fabianova t\u00e1tu. Tak moc r\u00e1d bych mu pomohl jinak ne\u017e psychicky, ale copak snad m\u016f\u017eu? Jsem mrz\u00e1k, nic v\u00edc<\/em>. Jeho otec by se mi vysm\u00e1l, kdybych se o n\u011bco pokusil. V\u00edm to.<\/p>\n

„Zase ti ubli\u017eoval?“ za\u0161ept\u00e1m nesly\u0161n\u011b P\u0159eci jen\u2026 Ve t\u0159\u00edd\u011b jsou spolu\u017e\u00e1ci a nejsem si jist\u00fd, \u017ee by Fabi opravdu cht\u011bl, aby tenhle rozhovor sly\u0161eli. Sly\u0161\u00edm vedle sebe hlasit\u00e9 povzdechnut\u00ed, pooto\u010d\u00edm hlavu do strany. Pohlad\u00edm Fabiana po tv\u00e1\u0159i a d\u00e1m ruku n\u00ed\u017e, aby se m\u011b mohl chytnout.<\/div>\n

„Jo\u2026“ polknul nasucho a ruku mi stisknul. P\u0159it\u00e1hl si ji bl\u00ed\u017e, pol\u00edbil m\u011b na klouby prst\u016f a pot\u00e9 po h\u0159betu dlan\u011b pohladil. Pousm\u011bji se nad t\u00edm, je to v\u00e1\u017en\u011b roztomil\u00fd. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i druhou rukou. M\u00e1 je\u2026 Opravdu jemn\u00e9.<\/div>\n
„Zmetek,“ zavr\u010d\u00edm skrz zuby. Opravdu ho zabiju, p\u0159\u00edsah\u00e1m! Nikdo nebude Fabianovi ubli\u017eovat!<\/em> P\u0159it\u00e1hnu si ho v\u00edc do n\u00e1ru\u010de a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Nech\u00e1m ho, aby si polo\u017eil hlavu ke mn\u011b na rameno.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161\u2026 M\u00e1m \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed pocit, \u017ee \u017eiju u\u017e jenom pro tebe,“ zamuml\u00e1 mi do tri\u010dka a pevn\u011bji ho stiskne v dlani. Po chvilce c\u00edt\u00edm, jak tenkou l\u00e1tku tri\u010dka promo\u010dilo p\u00e1r slan\u00fdch slz. Povzdechnu si a objet\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce zes\u00edl\u00edm. Kdybych nem\u011bl tak slab\u00e9 nohy, p\u0159itulil bych si ho do n\u00e1ru\u010de a\u2026 mazlil se s n\u00edm, alespo\u0148 by mu to pomohlo. Tro\u0161ku\u2026<\/em><\/div>\n
„Tak to ur\u010dit\u011b nen\u00ed\u2026“ za\u0161ept\u00e1m mu do ucha a lehce ho na n\u011bj pol\u00edb\u00edm. Op\u0159u si \u010delo sp\u00e1nkem o jeho hlavu a p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Je. Nem\u00e1m nikoho. Jenom tebe, Billy,“ \u0161ept\u00e1 mi po\u0159\u00e1d u ucha a ti\u0161e vzlyk\u00e1. Povzdechnu si a tro\u0161ku se odt\u00e1hnu, abych si vzal ze zem\u011b kabelku. Vynd\u00e1m z postrann\u00ed kapsy bal\u00ed\u010dek pap\u00edrov\u00fdch kapesn\u00ed\u010dk\u016f a jeden vynd\u00e1m. Rozlo\u017e\u00edm ho poklep\u00e1n\u00edm ve vzduchu a za\u010dnu Fabianovi ot\u00edrat opatrn\u011b, ale hlavn\u011b pe\u010dliv\u011b mal\u00e9 slzy. P\u0159ilo\u017e\u00edm kapesn\u00edk i na Fabiho nos, pousm\u011bji se, kdy\u017e se hlasit\u011b vysmrk\u00e1. Vypad\u00e1 te\u010f je\u0161t\u011b v\u00edc roztomile ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Jako mal\u00fd miminko\u2026<\/em> Pohlad\u00edm ho a l\u00edbnu na \u010delo.<\/div>\n
„Pst,“ \u0161ept\u00e1m mu po\u0159\u00e1d do ucha a houpu se s n\u00edm. Povzdechnu si, kdy\u017e se zase roz\u0159in\u010d\u00ed otravn\u00fd zvonek. Fabian se ode m\u011b odt\u00e1hne a zasune se v\u00edc do lavice. Netrouf\u00e1m si tvrdit, jestli je v\u016fbec vid\u011bt.<\/p>\n

„Odpoledne si zajdeme na zmrzlinu, ano? P\u0159ijde\u0161 na jin\u00e9 my\u0161lenky. A pak p\u016fjde\u0161 k n\u00e1m, m\u016f\u017ee\u0161 u n\u00e1s z\u016fstat i v noci,“ pohlad\u00edm ho pod stolem po ruce, za kterou m\u011b chyt\u00ed. Stiskne ji a oddan\u011b se mi pod\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Vypad\u00e1 jako malink\u00e9 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko, pros\u00edc\u00ed o n\u011bjakou laskominu za poslu\u0161nost.<\/em> Nem\u016f\u017eu odolat a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. C\u00edt\u00edm, jak se do m\u00e9ho doteku op\u0159el.<\/div>\n

„Dob\u0159e, d\u011bkuju ti. Jsem ti moc vd\u011b\u010dn\u00fd,“ odpov\u00ed mi a koukne se mi do tv\u00e1\u0159e. Zakrout\u00edm hlavou a usm\u011bji se na n\u011bj, c\u00edt\u00edm, jak mu i jenom \u00fasm\u011bvem dod\u00e1v\u00e1m s\u00edlu. Potvrd\u00ed mi to stiskem ruky.
„Nem\u00e1\u0161 v\u016fbec za\u010d. V\u00ed\u0161, \u017ee jsem tady v\u017edycky pro tebe,“ pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech a \u0161\u0165ouchnu ho \u0161pi\u010dkou nosu do jeho. R\u00e1zem si p\u0159itiskne na \u00fasta dla\u0148 a za\u010dne v n\u00ed dusit sm\u00edch. Rozcuch\u00e1m mu tro\u0161ku vlasy, vypad\u00e1 te\u010f jako mal\u00fd vrab\u010d\u00e1\u010dek. Jako vrab\u010d\u00e1\u010dek a j\u00e1 jsem velk\u00fd t\u00e1ta vrab\u010d\u00e1k. Oh\u2026 Jak to zase p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm? Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd pt\u00e1k, Fabian taky nen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m\u2026“ zamuml\u00e1 a pod lavic\u00ed nahmat\u00e1 moji ruku. Proplete se mnou prsty a pod\u00edv\u00e1 se mi do obli\u010deje. Souhlasn\u011b k\u00fdvnu. Nemus\u00ed se pt\u00e1t, dovolil bych mu snad v\u0161echno\u2026<\/p>\n

<\/em> U\u017e p\u0159ed patn\u00e1cti minutami zvonilo, profesorka zat\u00edm nep\u0159i\u0161la. Pod\u00edv\u00e1m se po t\u0159\u00edd\u011b, nevypad\u00e1 to tak, \u017ee by to n\u011bkomu vadilo. Vyt\u00e1hnu obo\u010d\u00ed. Tohle tady bylo u\u017e jednou. Celou hodinu nikdo nep\u0159i\u0161el a nikdo to nebyl ozn\u00e1mit ve sborovn\u011b. Byl z toho akor\u00e1t\u2026 Probl\u00e9m. Mo\u017en\u00e1 by nebylo od v\u011bci, kdybychom za n\u011bk\u00fdm za\u0161li a zeptali se, jestli je profesorka v\u016fbec ve \u0161kole, nebo co se d\u011bje.<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
„Lucy?“ kouknu na blond\u00fdnku, oto\u010d\u00ed na m\u011b hlavu a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
Ne\u017e se ale sta\u010d\u00edm na cokoliv zeptat, dve\u0159e od t\u0159\u00eddy se otev\u0159ou, stoj\u00ed v nich z\u00e1stupkyn\u011b \u0159editelky.<\/p>\n

„Jste 4.B?“ zept\u00e1 se chladn\u011b, t\u0159\u00eddu jenom sjede pohledem. Pravd\u011bpodobn\u011b to byla jen \u0159e\u010dnick\u00e1 ot\u00e1zka, proto\u017ee na odpov\u011b\u010f ne\u010dek\u00e1 a za\u010dne sv\u00fdm monot\u00f3nn\u00edm hlasem mluvit d\u00e1l. Podep\u0159u si hlavu levou rukou a kouknu na n\u00ed. Opravdu by m\u011b zaj\u00edmalo, kdy se dostane k tomu, pro\u010d tady vlastn\u011b je\u2026<\/em><\/div>\n

„\u2026Z tohoto d\u016fvodu m\u00e1te dneska zbytek dne volno, o zbytku t\u00fddne se dozv\u00edte v\u010das na str\u00e1nk\u00e1ch \u0161koly.“<\/div>\n
Zamrk\u00e1m. Opravdu to \u0159ekla? Dneska m\u00e1me volno? To se mi za\u010d\u00edn\u00e1 l\u00edbit v\u00edc a v\u00edc. Pod\u00edv\u00e1m se na Fabiho, kter\u00fd m\u00e1 ve tv\u00e1\u0159i je\u0161t\u011b smutn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz ne\u017e dote\u010f. Povzdechnu si. Mo\u017en\u00e1 j\u00e1 radost m\u00e1m, ale Fabi tak opravdu\u2026 Nevypad\u00e1. Lehce ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i, pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/p>\n

„Billle, j\u00e1 nechci b\u00fdt doma tak brzo,“ za\u0161ept\u00e1. Stisknu mu pevn\u011bji ruku, za kterou se m\u011b dr\u017e\u00ed, a k\u00fdvnu. To je ten probl\u00e9m, ch\u00e1pu ho\u2026 Taky bych necht\u011bl dom\u016f, kdybych v\u011bd\u011bl, co m\u011b tam \u010dek\u00e1. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Bude\u0161 dneska u n\u00e1s, klidn\u011b i z\u00edtra\u2026 Jak dlouho bude\u0161 cht\u00edt.“<\/p>\n

autor: Catherine<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Catherine BILL U\u017e dobr\u00fdch patn\u00e1ct minut sed\u00edm ve t\u0159\u00edd\u011b. M\u00e9 m\u00edsto je v prost\u0159edn\u00ed \u0159ad\u011b, v posledn\u00ed lavici. Nejen, \u017ee se sem perfektn\u011b s voz\u00ed\u010dkem dostanu, ale m\u00e1m tady nav\u00edc \u00fa\u017easn\u00fd v\u00fdhled na celou t\u0159\u00eddu, tud\u00ed\u017e v\u00edm, kdy a kde se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[475],"tags":[],"class_list":["post-7240","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-side-by-side"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7240","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7240"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7240\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7240"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7240"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7240"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}