{"id":7244,"date":"2011-12-21T15:00:00","date_gmt":"2011-12-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7225"},"modified":"2011-12-21T15:00:00","modified_gmt":"2011-12-21T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/21\/zeiten-andern-dich-21\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 21."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Odve\u010f m\u011b odsud. To je taky to, co nech\u00e1pe\u0161,“ skoro zoufale pronese a j\u00e1 v tu chv\u00edli zahod\u00edm v\u0161echna pravidla v sob\u011b. Rozhodnu se ho vz\u00edt sebou do \u00fatulku, proto\u017ee nejenom, \u017ee nev\u00edm, jak bych ho dostal s\u00e1m k n\u011bmu dom\u016f, ale taky bych mo\u017en\u00e1 jeho stavu mohl trochu vyu\u017e\u00edt a dozv\u011bd\u011bt se kone\u010dn\u011b o v\u0161em pravdu.
„Sice nech\u00e1pu hlavn\u011b s\u00e1m sebe, ale poj\u010f, je to kousek. Zvl\u00e1dne\u0161 j\u00edt?“
„Ty si snad mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem opilej?“ vyval\u00ed na m\u011b o\u010di a postav\u00ed se tak, \u017ee nem\u00e1 \u0161anci upadnout, ale ani ud\u011blat krok. Cht\u011b necht\u011b se mu mus\u00edm za\u010d\u00edt sm\u00e1t.
„Tak hlavn\u011b poj\u010f.“
„Tys nebyl na t\u00fd p\u00e1rty, proto\u017ee v\u00ed\u0161, co d\u011bl\u00e1\u0161. Nemus\u00ed\u0161 se s nik\u00fdm z nich st\u00fdkat. J\u00e1 ti vlastn\u011b z\u00e1vid\u00edm,“ snaha o pokr\u010den\u00ed rameny je sice \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1, ale trochu se z t\u00e9 vehementnosti zamot\u00e1. Opatrn\u011b chytnu Malou d\u00e1mu do jedn\u00e9 ruky, a druhou nastav\u00edm Tomovi. Ten se zastav\u00ed a s p\u0159ihloup\u00fdm \u00fasm\u011bvem z\u00edr\u00e1 na mou nab\u00edzenou ruku.<\/p>\n

„Co?“ nech\u00e1pu moment\u00e1ln\u011b situaci.
„Za mou ruku se ale draze plat\u00ed.“
Pozvednu obo\u010d\u00ed a tentokr\u00e1t pokr\u010d\u00edm rameny j\u00e1. St\u00e1hnu ruku zp\u011bt.<\/div>\n

„Cht\u011bls pomoct, a j\u00e1 ti pr\u00e1v\u011b pomoc nab\u00edzel,“ kouknu na n\u011bj rozhodnut, \u017ee se vyd\u00e1m vp\u0159ed i bez toho, ani\u017e bych ho podp\u00edral. Jenom\u017ee jeho pohled je \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm sm\u011b\u0161n\u011bj\u0161\u00ed, a proto mi jak\u00e1si um\u00edn\u011bnost v tuhle chv\u00edli fakt nen\u00ed nic platn\u00e1. S p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm sm\u00edchem zavrt\u00edm hlavou a skute\u010dn\u011b vyjdu vst\u0159\u00edc tm\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to mne ale dojde, a jeho prsty se propletou s m\u00fdmi. M\u00e1m pocit s jeho dotykem, jako by mnou n\u00e1hle projela elekt\u0159ina. Koutkem oka kouknu na propleten\u00e9 ruce, a pak na n\u011bj. Netu\u0161\u00edm, zda je tohle jako op\u011bra dobr\u00e9, ale jeho pousm\u00e1n\u00ed ve tv\u00e1\u0159i mi zna\u010d\u00ed, \u017ee mu to nejsp\u00ed\u0161 sta\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n
Ne\u017e dojdeme k \u00fatulku, panuje mezi n\u00e1mi t\u00e9m\u011b\u0159 ticho, kter\u00e9 naru\u0161uje neust\u00e1l\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed jeho telefonu. U branky ho pust\u00edm, abych si mohl vyndat kl\u00ed\u010de z kapsy, ale kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee to asi nebude \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9, op\u0159u ho rad\u011bji o sloupek branky. Usm\u011bje se a vynd\u00e1 si krabi\u010dku s cigaretama.
„Tady nebude\u0161 kou\u0159it,“ zma\u0159\u00edm jeho pl\u00e1n a otev\u0159u ji\u017e odem\u010den\u00e1 vr\u00e1tka.
„Pro\u010d ne, mami?“
„Proto\u017ee jsou tu \u017eiv\u00ed tvorov\u00e9, kter\u00fdm nechci, abys kou\u0159il pod nos.“
Na to se Tom s \u00fasm\u011bvem rozhl\u00e9dne po okol\u00ed, a kdy\u017e vid\u00ed jen tmu a nic \u017eiv\u00e9ho, pokr\u010d\u00ed rameny.
„Budi\u017e no. Dote\u010f jsem myslel, \u017ee opilej jsem tu jen j\u00e1, ale holt tu jsou n\u011bjac\u00ed tvore\u010dkov\u00e9,“ se sm\u00edchem zastr\u010d\u00ed krabi\u010dku zp\u00e1tky do kapsy. Zasm\u011bju se a rad\u011bji ho zat\u00e1hnu dovnit\u0159.
„Absolutn\u011b nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1m, ale nech\u00e1m t\u011b tady p\u0159espat,“ mluv\u00edm si sp\u00ed\u0161e pro sebe a vedu ho k dome\u010dku.
„Ty bydl\u00ed\u0161 tady?“
„Je\u017ei\u0161i ne. Jsem tu jen do\u010dasn\u011b, a bu\u010f za to r\u00e1d. Kam bys \u0161el, kdy\u017e jsi necht\u011bl ani dom\u016f, ani z\u016fstat na t\u00e9 p\u00e1rty?“ oddechnu si, kdy\u017e se mi ho jak\u017e tak\u017e poda\u0159\u00ed usadit na postel.
Pokr\u010d\u00ed rameny a rozhl\u00eddne se.<\/p>\n

„Na tom nesejde, kdy\u017e jsi m\u011b zachr\u00e1nil.“
S v\u00fddechem polo\u017e\u00edm polosp\u00edc\u00ed Malou d\u00e1mu do jej\u00edho pel\u00ed\u0161ku a oto\u010d\u00edm se zp\u00e1tky k n\u011bmu. Dost neskryt\u011b mne pozoruje, a kdybych nebyl moment\u00e1ln\u011b p\u0159i smyslech, \u0159ekl bych, \u017ee je to pohled a\u017e chtiv\u00fd.
„Ale co kdybych se tam neobjevil?“
„Kdyby kdyby. Kdybych ne\u0161el na tu p\u00e1rty, tak bych tam nebyl. A bylo by to to nejlep\u0161\u00ed. Proto\u017ee ty nev\u00ed\u0161, co si se mnou proved, ty nem\u00e1\u0161 v\u016fbec tu\u0161en\u00ed,“ z\u00fa\u017e\u00ed o\u010di na minimum a nespou\u0161t\u00ed ze mne pohled. Sjede na posteli znateln\u011b n\u00ed\u017e, a jestli si nelehne, budu nucen ho j\u00edt za chvilku zvednout ze zem\u011b.
„Myslel jsem, \u017ee na \u017e\u00e1dn\u00e9m tom ve\u010d\u00edrku nesm\u00ed\u0161 chyb\u011bt. V\u017edycky to tak vypadalo.“
„Jo jasn\u011b. Leda na to, aby tam pak po mn\u011b lezli ty, kter\u00fdm rad\u011bji ned\u00e1v\u00e1m jm\u00e9no, a kter\u00fdm nesta\u010d\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee o n\u011b absolutn\u011b nestoj\u00ed\u0161. Oni to nech\u00e1pou. Nikdo to nech\u00e1pe. A Andreas u\u017e taky rad\u011bji ne.“
„Co\u017ee?“
„Nevid\u00ed\u0161 to? S Andreasem se ned\u00e1 bavit, proto\u017ee si mysl\u00ed, \u017ee tohle jsme u\u017e my, ale tohle my nejsme. Byli jsme \u00fapln\u011b jin\u00ed! Pohltila mne ta nechutn\u00e1 zm\u011bna, ne\u017e sem vid\u011bl Joy v Nelly. Nedoch\u00e1z\u00ed ti to?“
Najednou p\u016fsob\u00ed naprosto st\u0159\u00edzliv\u011b a vy\u010d\u00edt\u00e1 mi tady sled v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 nemohu n\u011bjak polapit a pochopit, nato\u017e mu na to odpov\u011bd\u011bt. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b by tohle vysv\u011btlovalo mnoho v\u011bc\u00ed. Ta zm\u011bna. Tu zm\u011bnu zp\u016fsobila Nelly. Najednou se mi rozsv\u00edt\u00ed. Jak to, \u017ee jsem to nepochopil u\u017e tehdy, kdy\u017e mi sd\u011blil to o Joy? Panebo\u017ee tak jasn\u00e9 to bylo!<\/p>\n

„Ale j\u00e1 t\u011b nezn\u00e1m takov\u00e9ho, jak\u00fdm jsi byl kdysi,“ \u0161pitnu.
„Ta nen\u00e1vist k sv\u011btu, \u017ee mi vzali Joy. Zm\u011bnila m\u011b. Ta nen\u00e1vist m\u011b \u00fapln\u011b polapila a pak sem t\u011b vid\u011bl s Nelly a do\u0161lo mi, jak chci b\u00fdt zase taky takov\u00fd. Jej\u00ed star\u0161\u00ed br\u00e1cha, kterej p\u016fjde a pom\u016f\u017ee j\u00ed, kdy\u017e bude pot\u0159ebovat. Kter\u00fd j\u00ed denn\u011b bude \u010d\u00edst poh\u00e1dky p\u0159ed span\u00edm,“ rozhod\u00ed rukama a jeho pohled sm\u011b\u0159uje kamsi do vzduchu.
„Kv\u016fli tomu si zm\u011bnil postoj i ke mn\u011b?“
Oto\u010d\u00ed hlavu a zam\u011b\u0159\u00ed pohled na m\u011b. „Vzali mi Joy, na nikom jin\u00e9m mi nez\u00e1le\u017eelo. A\u017e dote\u010f.“
Po\u0159\u00e1d si n\u011bjak nic neuv\u011bdomuju a on taky nevypad\u00e1, \u017ee zrovna jeho pozornost vydr\u017e\u00ed je\u0161t\u011b dlouho takhle \u017eiv\u00e1.
„Nic nem\u00e1 a nebude m\u00edt smysl. Nikomu nez\u00e1le\u017e\u00ed na ni\u010dem,“ \u0159ekne t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se sval\u00ed na postel \u00fapln\u011b. P\u0159itul\u00ed k sob\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159 a s ji\u017e zav\u0159en\u00fdma o\u010dima se lehce pousm\u011bje. „No a co, nikdo nikoho nepot\u0159ebuje, kdy\u017e m\u016f\u017ee b\u00fdt tady.“<\/p>\n

Chv\u00edli ho je\u0161t\u011b pozoruju, ne\u017e je mi v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee absolutn\u011b vytuhnul.
M\u00e1m absolutn\u00ed zmatek v tom, co v\u0161echno pr\u00e1v\u011b vyklopil. N\u011bjak mi nic ned\u00e1v\u00e1 smysl, a p\u0159itom v\u0161echno. Asi v\u00e1\u017en\u011b nic nem\u00e1 smysl, ne, pokud je noc. A r\u00e1no je v\u017edy moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera.
Potichou\u010dku dojdu ke sk\u0159\u00edni, kde m\u00e1 Helga n\u011bkolik dek. P\u00e1r jich naskl\u00e1d\u00e1m na zem a s jednou dojdu k Tomovi. Vyzuju mu boty a mali\u010dko mu levou nohu posunu na postel, aby b\u011bhem noci nespadl. Deku p\u0159ehod\u00edm p\u0159es n\u011bj, kdy\u017e se najednou ozve zase ta melodie. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee bych si ji mohl po dne\u0161ku u\u017e zp\u00edvat nazpam\u011b\u0165.
„Zeiten \u00e4ndern Dich Junge ob du willst, oder nicht glaub mir das hier ist kein Film…“ jasn\u011b v tom rozezn\u00e1m Bushida. Rychle ale z\u00e1rove\u0148 opatrn\u011b zas deku odkryju, abych se mu dostal do kapsy u kalhot pro zvon\u00edc\u00ed telefon. D\u00edky velikosti Tomov\u00fdch kalhot se mi poda\u0159\u00ed telefon vyndat celkem snadno, ani\u017e bych ho n\u011bjak vyru\u0161il ve sp\u00e1nku. Pod\u00edv\u00e1m se na displej. Mamka. Chvili\u010dku v\u00e1h\u00e1m, ale pak hovor p\u0159ijmu.<\/p>\n

„Tome, volala jsem Benovi, p\u0159ijede pro tebe, jen mi pros\u00edm t\u011b \u0159ekni, kde p\u0159esn\u011b jsi.“
„Dobr\u00fd ve\u010der, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1. Omlouv\u00e1m se, ale u telefonu Tom nen\u00ed, a ani to nevypad\u00e1, \u017ee by je\u0161t\u011b dnes byl schopn\u00fd s v\u00e1mi mluvit.“
„Kdo jste?“
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem se nep\u0159edstavil. Jmenuju se Bill. Potkal jsem Toma a sna\u017eil se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit a\u0165 v\u00e1m zavol\u00e1, ale on necht\u011bl. Ani tax\u00edkem necht\u011bl odjet. Je te\u010fka u m\u011b a pr\u00e1v\u011b usnul, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee u\u017e s n\u00edm nic nehne. Cht\u011bl jsem v\u00e1m ale jen \u0159\u00edct, abyste se o n\u011bj neb\u00e1la. Postar\u00e1m se o n\u011bj, a hned jak r\u00e1no bude schopn\u00fd, \u0159eknu mu, a\u0165 v\u00e1m zavol\u00e1.“
Na druh\u00e9m konci je ticho. Nev\u00edm, co z toho vydedukovat, ale st\u00e1le sly\u0161\u00edm jej\u00ed dech, tak\u017ee tam rozhodn\u011b je\u0161t\u011b je. Nepozn\u00e1v\u00e1m snad ani s\u00e1m sebe. P\u0159ipad\u00e1 mi, jako kdy\u017e s n\u00ed mluv\u00edm n\u011bjakou ciz\u00ed \u0159e\u010d\u00ed. M\u00e1 stra\u0161n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas, a moment\u00e1ln\u011b zn\u00ed hrozn\u011b ustaran\u011b a j\u00e1 naopak v\u0161echno nerv\u00f3zn\u011b diktuju do telefonu rychlost\u00ed blesku, tak\u017ee mus\u00ed pochytit jen polovinu toho, co \u0159\u00edk\u00e1m. <\/p>\n

„Dob\u0159e. Pros\u00edm v\u00e1s ale, slibte mi to. Hlavn\u011b ho nenechte jet autem. Pros\u00edm v\u00e1s.“
„Ne, z toho jsem ho u\u017e zradil. Slibuju, \u017ee r\u00e1no ho donut\u00edm hned se ozvat.“
„Nev\u00edm, jak pod\u011bkovat, ale jsem z t\u00e9hle noci natolik u\u017e vys\u00edlen\u00e1, \u017ee v\u00e1m bude muset sta\u010dit jen pod\u011bkov\u00e1n\u00ed p\u0159es telefon. Stra\u0161n\u011b v\u00e1m d\u011bkuju, Bille. A omlouv\u00e1m se za n\u011bj.“
„Ch\u00e1pu v\u00e1s, \u017ee m\u00e1te strach. Nemus\u00edte mi d\u011bkovat ani se omlouvat. Tohle se prost\u011b st\u00e1v\u00e1.“
Vydechne a jako bych j\u00ed vid\u011bl, jak si s\u00e1hne na \u010delo rozbolen\u00e9 hlavy. „Vy asi Toma nezn\u00e1te. Dob\u0159e, r\u00e1no mu to vy\u0159i\u010fte a sna\u017ete se vyspat, to mi taky slibte.“
„Ned\u011blejte si starosti, tak\u00e9 m\u016f\u017eete v klidu sp\u00e1t. P\u0159\u00edsah\u00e1m. R\u00e1no budete m\u00edt Toma doma, i kdybych ho tam m\u011bl don\u00e9st.“
„Dob\u0159e, d\u011bkuju. Dobrou,“ v m\u017eiku hovor na druh\u00e9 stran\u011b skon\u010d\u00ed a j\u00e1 se na telefon zamy\u0161len\u011b pod\u00edv\u00e1m. Zd\u00e1lo se mi to, nebo p\u0159i tom posledn\u00edm slov\u011b plakala?<\/p>\n

Telefon polo\u017e\u00edm na st\u016fl kousek od postele a kouknu se je\u0161t\u011b naposled na sp\u00edc\u00edho Toma. Vybav\u00ed se mi jej\u00ed v\u011bta: „Vy asi Toma nezn\u00e1te.“ Mus\u00ed to b\u00fdt stra\u0161n\u011b mil\u00e1 pan\u00ed, a j\u00e1 jen Tomovi \u017eeru ka\u017ed\u00e9 l\u017eiv\u00e9 slovo, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1, jak byl lep\u0161\u00edm. Jen\u017ee jak mu to m\u00e1m nev\u011b\u0159it, kdy\u017e ho vid\u00edm takhle? Najednou si uv\u011bdomuji, \u017ee tenhle kluk m\u00e1 snad tv\u00e1\u0159 and\u011bla. Vypad\u00e1 takhle tak nevinn\u011b.
Uprav\u00edm mu deku, proto\u017ee ho nechci p\u0159ikr\u00fdvat p\u0159\u00edli\u0161. Je docela tepl\u00e1 noc a on m\u00e1 na sob\u011b je\u0161t\u011b i mikinu, kterou nem\u00e1m p\u0159edstavu, jak bych sundal.
Zat\u0159epu hlavou a rad\u011bji si ustelu na t\u00e9 hromad\u011b dek, kterou jsem si p\u0159ipravil. M\u00e1m moc my\u0161lenek na to, abych byl schopn\u00fd usnout, a tak jen, ne\u017e zmiz\u00ed sv\u011btlo m\u011bs\u00edce z okna, pozoruji jeho dlouh\u00e9 prsty na ruce, kter\u00e1 vy\u010duhuj\u00edc zpod deky, nav\u00edc vis\u00ed tak nap\u016fl a ledabyle p\u0159es postel. Zakazuji si p\u0159iznat, co se mnou jeho p\u0159\u00edtomnost d\u011bl\u00e1, stejn\u011b jako se sna\u017e\u00edm zapomenout, jakou to sk\u00fdt\u00e1 situaci.
A u\u017e v\u016fbec se rad\u011bji nesna\u017e\u00edm ani p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co bude r\u00e1no. Bude si n\u011bco pamatovat? Bude st\u00e1le takov\u00fd p\u0159\u00edstupn\u00fd a v\u00fd\u0159e\u010dn\u00fd jako v opilosti?
Rychle se je\u0161t\u011b nat\u00e1hnu po sv\u00e9m telefonu, abych si nastavil buzen\u00ed. Byl bych zapomn\u011bl, \u017ee se nic nem\u011bn\u00ed s jeho p\u0159\u00edtomnost\u00ed, vst\u00e1vat do pr\u00e1ce mus\u00edm tak i tak. Kdy\u017e se zase ozve ta melodie! <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Odve\u010f m\u011b odsud. To je taky to, co nech\u00e1pe\u0161,“ skoro zoufale pronese a j\u00e1 v tu chv\u00edli zahod\u00edm v\u0161echna pravidla v sob\u011b. Rozhodnu se ho vz\u00edt sebou do \u00fatulku, proto\u017ee nejenom, \u017ee nev\u00edm, jak bych ho dostal s\u00e1m k n\u011bmu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7244","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7244","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7244"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7244\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7244"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7244"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7244"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}