{"id":7259,"date":"2011-12-18T16:00:00","date_gmt":"2011-12-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7240"},"modified":"2011-12-18T16:00:00","modified_gmt":"2011-12-18T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-20","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/18\/zeiten-andern-dich-20\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 20."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/strong><\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
B\u011bhem p\u00e1te\u010dn\u00edho odpoledne doprovod\u00edm Nelly z n\u00e1v\u0161t\u011bvy v \u00fatulku zp\u00e1tky k babi\u010dce, kde si ji m\u00e1 vyzvednout Gordon.
„Ahoj,“ pozdrav\u00edm s \u00fasm\u011bvem Gordona, jen co vejdu do ob\u00fdv\u00e1ku. Babi\u010dka se usm\u011bje taky, a hned za mnou doslova vlet\u00ed Nelly.
„Tati, tati, Bill tam m\u00e1 kamar\u00e1dku. \u0160t\u011b\u0148\u00e1tko, fakt. Je kr\u00e1sn\u00fd, a furt se schov\u00e1v\u00e1,“ zachichot\u00e1 se Nelly a padne Gordonovi kolem krku.
„A ahoj ti nic ne\u0159\u00edk\u00e1?“ pok\u00e1r\u00e1 ji s \u00fasm\u011bvem a l\u00edpne j\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159.
„Ahoj,“ dod\u00e1 urychlen\u011b na to, a j\u00e1 se mus\u00edm usm\u00e1t jej\u00ed roztomilosti.
„Bille, zlat\u00ed\u010dko, nem\u00e1\u0161 hlad?“
„Ne babi, d\u011bkuju. M\u011bl jsem z ob\u011bda a\u017e dost, v\u00e1\u017en\u011b,“ ujist\u00edm ji a na d\u016fkaz toho si pohlad\u00edm b\u0159icho.
„Bille, ty pojede\u0161 te\u010f s n\u00e1mi dom\u016f?“ sed\u00edc\u00ed Nelly na Gordonov\u011b kl\u00edn\u011b na m\u011b oto\u010d\u00ed hlavu.
„Ne, \u0159\u00edkal jsem ti, \u017ee se tam mus\u00edm vr\u00e1tit. Vid\u011bla jsi Ferdinanda, jak byl ne\u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee tam zas bude s\u00e1m.“
„Jo, tati, n\u011bjakej pejsek se jmenuje Ferdinand, to je srandovn\u00ed, co?“ \u0159ekne Nelly t\u00f3nem, kter\u00e9mu se s Gordonem mus\u00edme zasm\u00e1t.
„Jo a babi, Arga zase b\u011bh\u00e1 po zahr\u00e1dce. Vr\u00e1tili jsme j\u00ed, ale Bill s n\u00ed m\u00e1lem upadl, jak ut\u00edkala.“ zahih\u0148\u00e1 se znovu a j\u00e1 na n\u00ed jen vypl\u00e1znu jazyk.
„Ona je takov\u00fd na\u0161e lumpa\u010disko,“ usm\u011bje se babi\u010dka.<\/p>\n

„Budu muset j\u00edt, nechci tam Helgu nechat dlouho samotnou.“
„To je taky n\u011bjakej pes?“ ud\u011bl\u00e1 Gordon p\u0159ihloupl\u00fd \u0161kleb na Nelly, jako by netu\u0161il, kdo Helga je. Ta ho jen jemn\u011b se sm\u00edchem pl\u00e1cne do \u010dela.
„Ne, to je p\u0159ece ta pan\u00ed,“ zavrt\u00ed hlavou a vyhoupne se mu z kl\u00edna, aby mne mohla je\u0161t\u011b obejmout.
„Tak se n\u00e1m hlavn\u011b brzo vra\u0165.“
Se sm\u00edchem si k n\u00ed pokleknu, abych ji taky obejmul. „To v\u00ed\u0161, \u017ee jo.“
„A Bille, nepot\u0159ebuje\u0161 nic?“ opt\u00e1 se Gordon, kdy\u017e se znovu narovn\u00e1m.
„Ne, d\u011bkuju. Tady ani nen\u00ed \u0161ance, aby mi n\u011bco sch\u00e1zelo,“ nasm\u011bruju mil\u00fd \u00fasm\u011bv na babi\u010dku a narovn\u00e1m si ta\u0161ku na rameni.
„Uvid\u00edme se v ned\u011bli, tak se opatrujte, a hlavn\u011b pro m\u011b nezapome\u0148te p\u0159ijet.“
„Neboj se,“ s \u00fasm\u011bvem se s Nelly a Gordonem je\u0161t\u011b jednou rozlou\u010d\u00edm a zmiz\u00edm zas ven.<\/div>\n

\n
V tak \u00fa\u017easn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed nem\u00e1m ani \u010das vn\u00edmat, \u017ee je kolem mne m\u011bsto pln\u00e9 hluku, a \u017ee je pln\u00e9 lid\u00ed. Nem\u00e1m ani \u0161anci. Jsem uzav\u0159en od toho v\u0161eho. Proto m\u011b ani nep\u0159ekvap\u00ed, kdy\u017e se v sobotu ve\u010der kouknu na hodiny a zjist\u00edm, \u017ee u\u017e je p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9. \u0158ekl jsem babi\u010dce, \u017ee kdy\u017e tady dneska nen\u00ed Helga, \u017ee bych cht\u011bl p\u0159espat v \u00fatulku.
P\u0159eci jen se mi nechce opou\u0161t\u011bt Mal\u00e1 d\u00e1ma, kter\u00e1 v\u017edy, kdy\u017e tu\u0161\u00ed, \u017ee u\u017e p\u016fjdu, sed\u00ed a kouk\u00e1 na m\u011b t\u00edm nejsmutn\u011bj\u0161\u00edm pohledem, jak\u00fdm dok\u00e1\u017ee. Samoz\u0159ejm\u011b mi babi\u010dka nezapomn\u011bla zabalit ve\u010de\u0159i i se sn\u00edd\u00e1n\u00ed, a\u010d pr\u00fd douf\u00e1, \u017ee bych se mohl na sn\u00eddani stavit doma.<\/p>\n

Prot\u00e1hnu se a kouknu na nebe. Dneska je \u00fapln\u011bk a b\u011bhem \u00fapl\u0148ku sp\u00edm v\u017edycky \u0161patn\u011b. Co\u017e m\u00e1 pr\u00fd mnoho lid\u00ed, ale i p\u0159esto douf\u00e1m, \u017ee dnes budou v\u0161ichni sp\u00e1t, a j\u00e1 budu moct v klidu na proch\u00e1zku no\u010dn\u00edm m\u011bstem. Kouknu na Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b bav\u00ed kous\u00e1n\u00edm tkani\u010dky u m\u00e9 boty.
„Ty stejn\u011b nevypad\u00e1\u0161 na to, \u017ee bys \u0161la v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b sp\u00e1t,“ vyzvednu si ji do n\u00e1ru\u010de a obdaruju j\u00ed \u00fasm\u011bvem. Sko\u010d\u00edm si pro vod\u00edtko, v\u0161ude pe\u010dliv\u011b zamknu a vyd\u00e1m se vst\u0159\u00edc potemn\u011bl\u00fdm ulic\u00edm.
Miluju tmu, tak\u017ee v\u0161echny strachy a ostatn\u00ed v\u011bci tomu podobn\u00e9 mus\u00ed j\u00edt stranou. Tma m\u011b nut\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let, tma m\u011b nut\u00ed se usm\u00edvat a tma m\u011b nut\u00ed myslet na mamku. \u010casto se mnou chod\u00edvala ven pozorovat hv\u011bzdy, kdy\u017e jsem nemohl usnout. Byla mi vlastn\u011b stra\u0161n\u011b podobn\u00e1. Jen tak jsme sed\u011bli vedle sebe, tiskli se na sebe, ml\u010deli a koukali do nebe. Jednou takhle ve\u010der mi stiskla dla\u0148 a \u0159ekla, \u017ee tou nejv\u011bt\u0161\u00ed hv\u011bzdou jej\u00edho \u017eivota jsem j\u00e1. A j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak je. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ona je jedinou, a tou nejup\u0159\u00edmn\u011bj\u0161\u00ed osobou, kter\u00e1 mne kdy bude skute\u010dn\u011b milovat, a kter\u00e9 na mn\u011b bude v\u017edy z\u00e1le\u017eet. Znamenala pro mne toti\u017e to sam\u00e9, a kdy\u017e n\u00e1s opustil m\u016fj otec, p\u0159ilnuli jsme k sob\u011b o to v\u00edce. Byla mi nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dkou, byla mi m\u00e1mou, byla mi oporou. S \u00fasm\u011bvem zdvihnu pohled k nebi a zam\u00e1v\u00e1m. Ona v\u00ed, \u017ee je to pro ni. Ona si to m\u00e1vnut\u00ed odchyt\u00ed.<\/p>\n

Vr\u00e1t\u00edm pohled p\u0159ed sebe, a hned na to ho strhnu na Malou d\u00e1mu, kdy\u017e lehce kn\u00edkne.
„Copak?“ pokleknu k n\u00ed a zad\u00edv\u00e1m se jej\u00edm sm\u011brem. Vedle chodn\u00edku je mal\u00e1 skulinka a ona marn\u011b packou pohrab\u00e1v\u00e1 na sam\u00e9m okraji s up\u0159en\u00fdm pohledem dovnit\u0159. „M\u00e1\u0161 tam my\u0161ku? Nech\u00e1me ji spinkat, ano?“ podrbu ji za ou\u0161kem, a kdy\u017e nevypad\u00e1, \u017ee je schopn\u00e1 j\u00edt d\u00e1l, vyzvednu si ji zase do n\u00e1ru\u010de, abych odpoutal jej\u00ed pozornost.
„Jse\u0161 je\u0161t\u011b miminko, nem\u00e1\u0161 m\u00edt takov\u00fdho el\u00e1nu na hon\u011bn\u00ed my\u0161ek, a u\u017e v\u016fbec ne takhle v noci. Ty holt v\u00e1\u017en\u011b bude\u0161 cel\u00e1 po mn\u011b,“ pohlad\u00edm ji a ona se mi s v\u00fddechem v n\u00e1ru\u010d\u00ed uveleb\u00ed. Porozhl\u00e9dnu se po ulici, jen abych se orientoval, a rozhodnu se pro sm\u011br vlevo. Vypad\u00e1 to tam klidn\u011b a v\u016fbec okol\u00ed je p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n

Sv\u011btla lamp pro\u010des\u00e1vaj\u00ed koruny strom\u016f, a jejich paprsky lehce olizuj\u00ed chodn\u00edky, kter\u00e9 jsou v\u00edc ne\u017e nadm\u00edru udr\u017eovan\u00e9. Vypad\u00e1 to tady tak trochu na milion\u00e1\u0159skou \u010dtvr\u0165. Nebo alespo\u0148 na lidi, kte\u0159\u00ed si na pen\u00edze st\u011b\u017eovat rozhodn\u011b nemohou. M\u00e1m r\u00e1d pozorov\u00e1n\u00ed t\u011bchto dom\u016f. Zahrady maj\u00ed kr\u00e1sn\u011b upraven\u00e9, prost\u0159ed\u00ed s baz\u00e9ny, jez\u00edrky s r\u016fzn\u00fdmi vodop\u00e1dky, skalkami, v pozad\u00ed minim\u00e1ln\u011b t\u0159i draze vypadaj\u00edc\u00ed auta, a fas\u00e1du zdob\u00ed v\u017edy alespo\u0148 dv\u011b vesel\u00e9 barvy. Je to tu v\u016fbec cel\u00e9 takov\u00e9 vesel\u00e9.
„Ne… je\u017ei\u0161, j\u00e1… nem\u016f\u017eu s\u00e1m. P\u0159ijet,“ ozve se u p\u0159edposledn\u00edho domu hlas a j\u00e1 teprve te\u010f zbyst\u0159\u00edm a zaost\u0159\u00edm siluetu stoj\u00edc\u00ed kousek ode mne. A\u017e pak si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee se jakoby zd\u00e1lky, zpoza toho domu oz\u00fdv\u00e1 hudba, hlasy a sm\u00edch. Vypad\u00e1 to na n\u011bjakou p\u00e1rty, a proto\u017ee silueta u\u017e jen dle hlasu vypad\u00e1 dosti p\u0159iopile, z\u00edsk\u00e1m obavy, \u017ee by mohl m\u00edt n\u011bjak\u00e9 opileck\u00e9 nar\u00e1\u017eky, a proto p\u0159itisknu k sob\u011b Malou d\u00e1mu v\u00edce a vyd\u00e1m se rychl\u00fdm krokem kolem t\u00e9 osoby. Jenom\u017ee \u010d\u00edm v\u00edc se bl\u00ed\u017e\u00edm, jakoby mi doch\u00e1zelo, komu ten hlas pat\u0159\u00ed, ani\u017e bych ho m\u011bl \u0161anci sly\u0161et znovu.<\/p>\n

„Hm… pan Tr\u00fcmper je p\u0159\u00edtomen, jak mil\u00e9,“ zaslechnu, kdy\u017e se dostanu t\u011bsn\u011b za stoj\u00edc\u00ed osobu, zt\u011b\u017eka se op\u00edraj\u00edc\u00ed o stabiln\u00ed plot, a t\u00edm se potvrd\u00ed moje tu\u0161en\u00ed. Nejenom, \u017ee mne p\u0159ekvap\u00ed, jak dokonale si pamatuje v\u011btu matik\u00e1\u0159ky, ale p\u0159ekvap\u00ed mne v\u016fbec cel\u00e1 jeho p\u0159\u00edtomnost. Rychle zauva\u017euji, zda se nem\u00e1m t\u0159eba rozeb\u011bhnout sm\u011brem vp\u0159ed a neodpov\u00eddat, ale jak mne p\u0159esv\u011bd\u010dila ji\u017e cedule na za\u010d\u00e1tku, je tahle ulice slep\u00e1, tak\u017ee stejn\u011b cesta zp\u011bt by vedla zase tudy. Nem\u00e1m \u0161anci. Co jsem v\u016fbec \u010dekal na konci ulice? Z\u00e1zrak?<\/p>\n

Zastav\u00edm se tedy a trochu zpomalen\u011b se oto\u010d\u00edm. V\u0161imnu si pruhu b\u00edle z\u00e1\u0159\u00edc\u00edho trika vykukuj\u00edc\u00edho z rozepnut\u00e9 mikiny, a mal\u00e9ho oran\u017eov\u00e9ho sv\u011bt\u00fdlka, kter\u00e9 zakon\u010duje cigaretu v jeho ruce. A\u017e pak n\u011bjak dostanu odvahu pohl\u00e9dnout Tomovi do tv\u00e1\u0159e, kterou oza\u0159uje jedna samostatn\u00e1 lampa. Zaseknou se mi slova v krku, a\u010d bych cht\u011bl stra\u0161n\u011b n\u011bco \u0159\u00edct.
„Jak to, \u017ee jsi… tady?“ trochu opo\u017ed\u011bn\u011b vyslov\u00ed taky a pot\u00e1hne ze sv\u00e9 cigarety, kterou hned na to t\u00edpne o sloupek plotu.
„Byl jsem vyven\u010dit…“ jen jakoby nazna\u010d\u00edm svou n\u00e1ru\u010d s Malou d\u00e1mou, kter\u00e1 vypad\u00e1, \u017ee usnula.
„Ty ale p\u0159ece bydl\u00ed\u0161… jinde,“ asi mu taky nejde lehce p\u0159em\u00fd\u0161let. Jen\u017ee on z d\u016fvodu, \u017ee m\u00e1 v sob\u011b alkohol, a j\u00e1 z toho d\u016fvodu, \u017ee v sob\u011b c\u00edt\u00edm neur\u010dit\u00e9 nap\u011bt\u00ed.
„Jo, v Loitsche. Co tu d\u011bl\u00e1\u0161 ty?“ zaraz\u00edm se, kdy\u017e vyslov\u00edm tuhle ot\u00e1zku, ale vz\u00edt ji zp\u00e1tky u\u017e nem\u016f\u017eu. A sv\u00fdm zp\u016fsobem si odpov\u00edm s\u00e1m, proto\u017ee v tu chv\u00edli si p\u0159e\u010dtu jmenovku na zvonku, a zjist\u00edm tak, \u017ee to je ta pl\u00e1novan\u00e1 oslava narozenin Jessicy.<\/p>\n

On se pousm\u011bje a p\u0159ehod\u00ed lehce nohu. „Pot\u0159ebuju auto.“
„Ty ho m\u00e1\u0161 tady? Ale nechce\u0161 snad \u0159\u00eddit v tomhle stavu!?“ reaguju p\u0159ehnan\u011b rychle.
Tom pozvedne obo\u010d\u00ed a zpomalen\u011b pohl\u00e9dne na sv\u016fj mobiln\u00ed telefon, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vyzv\u00e1n\u00ed. Chvilku na n\u011bj ml\u010dky z\u00edr\u00e1 a pak ho zvon\u00edc\u00ed vhod\u00ed do kapsy. „Cht\u011bl jsem si zavolat tax\u00edka, ale u\u017e nechci. A nechci u\u017e b\u00fdt ani tady, tak nev\u00edm.“
„No, j\u00e1 ti asi nepom\u016f\u017eu. A ona usnula, tu\u0161\u00edm, tak\u017ee bych m\u011bl zase j\u00edt.“
„Nem\u016f\u017ee\u0161 m\u011b tu p\u0159ece nechat. Te\u010f m\u011b m\u00e1\u0161 na sv\u011bdom\u00ed.“
„Pros\u00edm?“
„Nechci b\u00fdt tady, nechci b\u00fdt doma, nem\u016f\u017eu odjet… a ty \u0159ekne\u0161, \u017ee p\u016fjde\u0161. V\u017edy\u0165 j\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 nem\u016f\u017eu ani j\u00edt,“ pokr\u010d\u00ed rameny a up\u0159e na mne sv\u016fj pohled. Jestli jsem kdy tvrdil, \u017ee Mal\u00e1 d\u00e1ma na m\u011b kouk\u00e1 smutn\u011b, budu muset na prvn\u00ed m\u00edsto t\u011bch nejvlivn\u011bj\u0161\u00edch smutn\u00fdch pohled\u016f vrazit pr\u00e1v\u011b te\u010f ten jeho.
„Ale j\u00e1 ti p\u0159ece nem\u016f\u017eu nijak pomoct, kdy\u017e nechce\u0161 nic. A oni t\u011b jist\u011b tady budou postr\u00e1dat. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ti nep\u0159est\u00e1v\u00e1 zvonit telefon,“ upozorn\u00edm na jeho kapsu.
„To jsou rodi\u010de. Vem m\u011b prost\u011b pry\u010d,“ usm\u011bje se a odp\u00edchne se od zdi. „Nechci b\u00fdt tady, krmit ty lacin\u00fd holky lacinejma \u0159e\u010di\u010dkama, p\u0159etva\u0159ovat se mezi davem bl\u00e1zn\u016f a…“ utne v\u011btu v p\u016fli, proto\u017ee dojde a\u017e ke mn\u011b a pohl\u00e9dne na Malou d\u00e1mu, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b probrala, nejsp\u00ed\u0161 hlukem, a kouk\u00e1 stejn\u011b jako j\u00e1 na Toma. „Ahoj,“ zacul\u00ed se na ni a j\u00e1 m\u00e1m co d\u011blat, abych se nerozesm\u00e1l naplno tomu, jak roztomile pr\u00e1v\u011b vypad\u00e1.<\/p>\n

Sakra j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se chov\u00e1m ne zrovna tak, jak bych cht\u011bl, a c\u00edt\u00edm se \u00fapln\u011b proti sv\u00e9 v\u016fli, ale n\u011bjak to nedok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dnout! On mi tu ukazuje pr\u00e1v\u011b svou tv\u00e1\u0159, kterou jsem doposud nepoznal, a kdy\u017e o tom uva\u017euji hloub\u011bji, je takhle natolik ne\u0161kodnej, \u017ee by p\u0159ece byla \u0161koda to promarnit t\u00edm, \u017ee zbab\u011ble ute\u010du.
„A kam chce\u0161 j\u00edt?“ zept\u00e1m se stylem, jako kdybychom byli sta\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.
On se ale usm\u011bje zp\u016fsobem, kter\u00fd mi napov\u00ed jen jedin\u00e9, co\u017e ale okam\u017eit\u011b zavrhnu: „Ne, vypils toho dost, nep\u016fjdu s tebou nikam… n\u011bco p\u00edt.“
„Hej, ne\u010dti mi my\u0161lenky, ano?“ s po\u0165ouchl\u00fdm \u00fasm\u011bvem do mne p\u00edchne prstem.
Znerv\u00f3z\u0148uje m\u011b zvon\u011bn\u00ed toho telefonu. „Jestli\u017ee ti volaj\u00ed rodi\u010de, m\u011bl bys to zvednout, maj\u00ed o tebe jist\u011b strach. V\u016fbec mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 dne\u0161n\u00ed noc ji\u017e za sebou a m\u011bl by ses j\u00edt domu leda vyspat.“
„Je\u017ei\u0161, nechci dom\u016f, v\u017edy\u0165 ti to \u0159\u00edk\u00e1m. Doma o to taky nestoj\u00ed, jen se sna\u017e\u00ed tak tv\u00e1\u0159it,“ m\u00e1vne rukou. „A ty taky nic nech\u00e1pe\u0161.“
„Je tu n\u011bco, co bych ch\u00e1pat m\u011bl?“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam B\u011bhem p\u00e1te\u010dn\u00edho odpoledne doprovod\u00edm Nelly z n\u00e1v\u0161t\u011bvy v \u00fatulku zp\u00e1tky k babi\u010dce, kde si ji m\u00e1 vyzvednout Gordon.„Ahoj,“ pozdrav\u00edm s \u00fasm\u011bvem Gordona, jen co vejdu do ob\u00fdv\u00e1ku. Babi\u010dka se usm\u011bje taky, a hned za mnou doslova vlet\u00ed Nelly.„Tati, tati, Bill<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7259","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7259","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7259"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7259\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7259"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7259"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7259"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}