{"id":7283,"date":"2011-12-14T16:00:00","date_gmt":"2011-12-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7263"},"modified":"2011-12-14T16:00:00","modified_gmt":"2011-12-14T15:00:00","slug":"narozeniny","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/14\/narozeniny\/","title":{"rendered":"Narozeniny"},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm, lidi =o)<\/em><\/div>\n

U\u017e del\u0161\u00ed chv\u00edli jsem se neozvala, \u017ee? Jen\u017ee ono je to tak, \u017ee j\u00e1 na kluky u\u017e prost\u011b moc nep\u00ed\u0161u\u2026 Nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e jsem vid\u011bla, jak m\u00e1lo \u010dl\u00e1nk\u016f p\u0159ib\u00fdv\u00e1, tak jsem si \u0159ekla, \u017ee tu trochu vypom\u016f\u017eu a s\u00e1hnu do vlastn\u00edho archivu pov\u00eddek, kter\u00e9 jsem sice u\u017e napsala p\u0159ed n\u011bjakou dobou, ale je\u0161t\u011b jsem je neposlala sem. Pro\u010d? No\u2026 u t\u00e9to pov\u00eddky konkr\u00e9tn\u011b to bylo proto, \u017ee se mi vlastn\u011b ani moc nel\u00edb\u00ed. Kvalita, p\u0159\u00edb\u011bh, v\u016fbec mi to p\u0159ijde takov\u00e9\u2026 m\u00e9n\u011bcenn\u00e9. Nicm\u00e9n\u011b za zkou\u0161ku nic ned\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee tu m\u00e1te mou verzi jejich leto\u0161n\u00edch narozenin. Psala jsem ji tak\u00e9 s odstupem, asi a\u017e n\u011bkdy na za\u010d\u00e1tku \u0159\u00edjna. Nen\u00ed tak docela twincestn\u00ed, ale\u2026 Je o nich dvou a jejich vztahu.<\/em><\/div>\n
No, to by bylo tak „na \u00favod“ v\u0161echno =D<\/em><\/div>\n
Tak si to u\u017eijte<\/em><\/div>\n
Sandra<\/p>\n

<\/em> Toma z jeho p\u0159\u00edjemn\u00e9 d\u0159\u00edmoty vytrhl zvuk p\u0159\u00edchoz\u00ed zpr\u00e1vy. L\u00edn\u011b oto\u010dil hlavu za t\u00edm vyru\u0161en\u00edm.<\/div>\n

„Bi-“ s\u00e1m nad sebou pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. Jak by ho Bill mohl sly\u0161et v odzvu\u010dn\u011bn\u00e9 m\u00edstnosti? S povzdechem vstal a p\u0159e\u0161el a\u017e k prosklen\u00e9mu oknu.<\/div>\n
Bill v t\u00e9 mal\u00e9 m\u00edstnosti bez oken chodil sem a tam, m\u00e1val rukama a pohyboval pusou. Tom si p\u0159esn\u011b dok\u00e1zal p\u0159edstavit jeho hlas, kter\u00fd to v\u0161echno tam vevnit\u0159 dopl\u0148oval. S \u00fasm\u011bvem zvedl ruku a hlasit\u011b na sklo zaklepal. Bill sebou trhl a popla\u0161n\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Tom se jen pousm\u00e1l zp\u016fsobem, kter\u00fd Billovi \u0159\u00edkal jen jedno. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
Tom posunkem ruky uk\u00e1zal na po\u010d\u00edta\u010d v rohu. Bill p\u0159ik\u00fdvl a vydal se na druhou stranu m\u00edstnosti. Tom p\u0159ikro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Oba v\u017edy prokl\u00ednali syst\u00e9m rozsv\u011bcen\u00ed, kter\u00fd zde byl. Vyp\u00edna\u010d byl na druh\u00e9 stran\u011b od vchodu. A Bill nem\u011bl r\u00e1d tmu.<\/p>\n

„Tak co se d\u011bje?“ zeptal se t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e vevnit\u0159 zhasl. Tom se jen usm\u00e1l a odstoupil od otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n

„Nev\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 kluci.“<\/div>\n
„Nev\u00ed\u0161? Nepod\u00edval si se?“<\/div>\n
„Ne. M\u011bl bych?“<\/div>\n
Ale to u\u017e se Bill usazoval do sv\u00e9ho pohodln\u00e9ho k\u0159esla k po\u010d\u00edta\u010di. Jen pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a klikl na blikaj\u00edc\u00ed ok\u00fdnko.<\/div>\n
„Tak douf\u00e1m, \u017ee tam m\u00e1te, u\u017e tradi\u010dn\u011b, dost alkoholu,“ t\u00e1zav\u011b se oto\u010dil na Toma. „Co to?“<\/div>\n
„Nevim\u2026 nespletli se?“ i Tom se zamra\u010dil a nahnul se nad Billa. Kdyby to byl kdokoliv jin\u00fd, Bill by se nejsp\u00ed\u0161 odt\u00e1hnul, aby mu uvolnil dost m\u00edsta. Ale Tom m\u011bl dost m\u00edsta. Zahrnoval do n\u011bj i Billa, o kter\u00e9ho se prakticky op\u00edral. „Nebo u\u017e jste snad na \u0161rot? O \u010dem to mluv\u00ed?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, zat\u00edmco jeho prsty u\u017e na\u0165uk\u00e1valy odpov\u011b\u010f. „O \u010dem to, kurva, mluv\u00ed\u0161? Jsme rozl\u00e1man\u00ed, unaven\u00ed a chceme u\u017e j\u00edt sp\u00e1t.“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Nemuseli na odpov\u011b\u010f \u010dekat dlouho.<\/div>\n
„Sp\u00e1t? U\u017e jste v\u00e1\u017en\u011b o\u017eral\u00ed,“ ned\u00e1valo to smysl. I kdy\u017e\u2026 „Hele, Bille, kolik\u00e1t\u00fdho je?“<\/div>\n
„No p\u0159ece prvn\u00edho\u2026 pane Bo\u017ee!“ narovnal se na \u017eidli, a\u017e Tomovi m\u00e1lem vyrazil zuby. I on se rychle narovnal a t\u0159el si bolavou \u010delist.<\/div>\n
„Bingo,“ usadil se zdrcen\u011b na pohovku. „Jak jsme v\u016fbec mohli zapomenout?“<\/div>\n
„Dost jednodu\u0161e, jak je vid\u011bt,“ co\u017e Billa celkem d\u011bsilo. „Ale\u2026 kruci.“<\/div>\n
„Jo,“ Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co se pr\u00e1v\u011b d\u011bje. Sed\u011bli tam, d\u00edvali se jeden na druh\u00e9ho a ml\u010deli. Zvuk dal\u0161\u00ed p\u0159ijat\u00e9 zpr\u00e1vy jim snad ani nedorazil do hlavy. „Jasn\u00fd, nen\u00ed to osmn\u00e1ct, nen\u00ed to dvacet ani jednadvacet, ale\u2026“<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee v Ji\u017en\u00ed Americe, nebo takhle n\u011bkdo v domorodcov\u011b, se slav\u00ed narozeniny jen do jednadvaceti? V\u011b\u0159\u00ed, \u017ee pak u\u017e lid\u00e9 slav\u00ed jen sv\u00e9 p\u0159ibl\u00ed\u017een\u00ed ke smrti.“<\/div>\n
„Ty chce\u0161 p\u0159estat slavit sv\u00e9\u2026 na\u0161e narozeniny?“ bylo divn\u00e9 o tom p\u0159em\u00fd\u0161let jako o narozenin\u00e1ch jednoho z nich. Byly to prost\u011b jejich narozeniny.<\/div>\n
„Ne,“ v tom m\u011bl Bill jasno.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161,“ Tom s \u00fasm\u011bvem vstal a zase se p\u0159es Billa nat\u00e1hl k po\u010d\u00edta\u010di. Bill na n\u011bj i nad\u00e1le z\u00edral, i kdy\u017e te\u010f u\u017e z mnohem v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00edzkosti.<\/div>\n
Je mo\u017en\u00e9, \u017ee tato tv\u00e1\u0159 s jemn\u00fdmi, a\u010dkoliv ost\u0159e \u0159ezan\u00fdmi rysy, je na tomto sv\u011bt\u011b u\u017e dvaadvacet let? Dvaadvacet let ve dvojit\u00e9m vyd\u00e1n\u00ed?<\/p>\n

***<\/p>\n

„Tome?“<\/div>\n

Bill nerv\u00f3zn\u011b \u017emoulal cosi za sv\u00fdmi z\u00e1dy. Tom se pousm\u00e1l a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b naklonil hlavu na stranu. Nikdy nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e Bill takhle st\u00e1l, kdy\u017e n\u011bco schov\u00e1val za sebou. V\u011bt\u0161inou to neznamenalo nic dobr\u00e9ho. Obvykle to bylo n\u011bjak\u00e9 vytahan\u00e9 tri\u010dko, kter\u00e9 si cht\u011bl u\u017e nechat, nebo n\u011bco rozbit\u00e9ho, u \u010deho se b\u00e1l, \u017ee by mu Tom mohl vynadat. Tom to nikdy neud\u011blal, ale Bill se poka\u017ed\u00e9 b\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 n\u011bco pro tebe m\u00e1m.“<\/div>\n
Usm\u00e1l se, jist\u00fd si s\u00e1m sebou. Tom jen k\u00fdvl, aby k n\u011bmu p\u0159i\u0161el. Nelhali Georgovi a Gustavovi, kdy\u017e jim tvrdili, \u017ee jsou unaven\u00ed.<\/div>\n
„Ale Bille, j\u00e1 nic nechci.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale\u2026 Nejd\u0159\u00edv jsem ti to cht\u011bl d\u00e1t k V\u00e1noc\u016fm. Ale mysl\u00edm, \u017ee zapomenut\u00e9 narozeniny pro to budou lep\u0161\u00ed.“<\/p>\n

Tom se tro\u0161ku zamra\u010dil. Nikdy si nic ned\u00e1vali. Bylo jedno, jestli to bylo k V\u00e1noc\u016fm nebo na narozeniny. V pubert\u011b sice m\u011bli obdob\u00ed, kdy se sna\u017eili jeden druh\u00e9ho podarovat, ale neschopnost\u00ed toho druh\u00e9ho p\u0159ekvapit se navz\u00e1jem poka\u017ed\u00e9 tak nehor\u00e1zn\u011b vyto\u010dili, \u017ee toho brzy nechali. Nepot\u0159ebovali si to n\u011bjak vysv\u011btlit. Tom beztak v\u017edycky tvrdil, \u017ee sv\u016fj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1rek dostal deset minut po sv\u00e9m narozen\u00ed. A v posledn\u00edch letech se pro n\u011b st\u00e1valo nep\u0159edstaviteln\u00fdm darem u\u017e jen ta skute\u010dnost, \u017ee mohli str\u00e1vit spolu naprosto oby\u010dejn\u00fd den. Pravda, letos jim to n\u011bjak nevy\u0161lo.<\/div>\n

„Ale\u2026 j\u00e1 pro tebe nic nem\u00e1m.“<\/div>\n
Bill si s tich\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u0159isedl k Tomovi. Tom nech\u00e1pal, jak se mu to povedlo, ale on nevid\u011bl ani z \u010d\u00e1sti to, co se skr\u00fdvalo za Billov\u00fdm \u00fatl\u00fdm t\u011blem. Proto se nen\u00e1padn\u011b nahnul na stranu, Bill se v\u0161ak s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem nahnul zrcadlov\u011b tak, aby tam Tom st\u00e1le nevid\u011bl.<\/div>\n
„Sk\u0159ete.“<\/div>\n
Na to ne\u0161lo nic \u0159\u00edct. Snad jen \u00favaha, pro\u010d mu tak Tom vlastn\u011b \u0159\u00edk\u00e1. Sk\u0159eti jsou mal\u00e1, odporn\u00e1 stvo\u0159en\u00ed se \u0161pi\u010dat\u00fdma u\u0161ima. Kdy\u017e se Toma ptal, tak mu jeho dvoj\u010de s \u00fasm\u011bvem v\u017edy odpov\u011bd\u011blo, \u017ee elfov\u00e9 maj\u00ed tak\u00e9 \u0161pi\u010dat\u00e9 u\u0161i a \u017ee Bill ob\u010das p\u016fsob\u00ed na lidi kolem sebe jako elf – tro\u0161ku tajemn\u00fd, duchem nep\u0159\u00edtomn\u00fd a nepochopiteln\u00fd. A od elfa je ke sk\u0159etovi u\u017e jen kr\u016f\u010dek.<\/div>\n
„Nevad\u00ed, \u017ee nic nem\u00e1\u0161. Aspo\u0148 jsem jednou j\u00e1 ten, kdo jako jedin\u00fd m\u00e1 d\u00e1rek pro toho druh\u00e9ho.“<\/p>\n

Tom t\u00e1zav\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed, ale nic ne\u0159ekl. Byla pravda, \u017ee on ob\u010das to jejich pravidlo, nic si navz\u00e1jem ned\u00e1vat, poru\u0161il. Ale copak to \u0161lo jinak, kdy\u017e v tom obchod\u011b, kde se zrovna zdr\u017eoval, m\u011bli prsten, n\u00e1ramek nebo jinou cetku, kter\u00e1 by Billovi naprosto skv\u011ble ladila s tou novou bundou, star\u00fdm trikem nebo nov\u011b objeven\u00fdma d\u017e\u00ednama?<\/div>\n

„Tak\u017ee\u2026?“<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di.“<\/div>\n
„Ale Bille\u2026“<\/div>\n
„Ale no tak, Tomi!“ prot\u00e1hl Bill p\u0159esn\u011b t\u00edm otravn\u00fdm hlasem, kter\u00e9mu Tom nikdy neodolal. „Nech m\u011b si to taky jednou u\u017e\u00edt.“<\/div>\n
Tom s rezignovan\u00fdm povzdechem zav\u0159el o\u010di a nat\u00e1hl p\u0159ed sebe jednu ruku. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee to bude n\u011bjak\u00e1 drobnost, pro Billa ale d\u016fle\u017eit\u00e1. Nem\u011bl ani tu\u0161en\u00ed, co si na n\u011bj mohlo jeho dvoj\u010de p\u0159ipravit. To, \u017ee spolu m\u011bli pevn\u00fd vztah a znali se navz\u00e1jem tak dob\u0159e, jako sami sebe, je\u0161t\u011b neznamenalo, \u017ee v\u017edycky v\u011bd\u00ed, na co ten druh\u00fd mysl\u00ed. V\u011bt\u0161inou to dok\u00e1\u017eou podle situace odhadnout, ale nyn\u00ed to bylo docela jinak.<\/div>\n
\u010cekal, \u017ee mu Bill n\u011bco vlo\u017e\u00ed do ruky nebo mu alespo\u0148 nasm\u011bruje ruce tak, aby si od n\u011bj ten dar p\u0159evzal. Ale m\u00edsto toho najednou poc\u00edtil cosi na sv\u00e9 hlav\u011b. Cosi, co mu bylo d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9.<\/div>\n
Rychle zase otev\u0159el o\u010di a ruku automaticky nat\u00e1hl, aby upravil \u010depici na sv\u00e9 hlav\u011b. Narazil tak na Billovu teplou ruku, kter\u00e1 se mu pe\u010dliv\u011b sna\u017eila \u010depici nasadit tak, jak si jej\u00ed majitel pamatoval, \u017ee ji jeho bratr nosil. Rychle na sebe pohl\u00e9dli a usm\u00e1li se.<\/p>\n

„Ale j\u00e1 u\u017e \u010depice nenos\u00edm.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Tom z jeho pohledu, kter\u00fdm st\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl p\u0159es jeho obli\u010dej k \u010depici a zp\u00e1tky, vy\u010detl, \u017ee tady nejde prost\u011b jen o to, \u017ee Bill roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed jeho sb\u00edrku \u010depic, kterou si p\u0159es to, \u017ee je nyn\u00ed v\u016fbec nenosil, schoval.<\/div>\n
P\u0159ejel svou rukou ke k\u0161iltu, sev\u0159el ho a v d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9m gestu si \u010depici sundal. A z\u016fstal na ni pon\u011bkud on\u011bm\u011ble z\u00edrat.<\/div>\n
„Bille, to\u2026“<\/div>\n
Na \u010dist\u011b b\u00edl\u00e9 \u010depici s \u010dern\u00fdm potiskem ve tvaru k\u0159\u00eddel a n\u00e1pisem mezi nimi by pro n\u00e1hodn\u00e9ho pozorovatele mo\u017en\u00e1 nebylo nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jenom\u017ee Tom u\u017e jednu takovou kdysi m\u011bl.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee bys ji m\u011bl dostat zp\u00e1tky.“<\/div>\n
Bill se usm\u00e1l, \u0161\u0165astn\u00fd t\u00edm, jak moc p\u0159ekvapen\u011b Tom vypadal. Bylo to poprv\u00e9 za, ano, te\u010f u\u017e to m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, dvaadvacet let, co se mu povedlo jeho dvoj\u010de opravdu p\u0159ekvapit, p\u0159ipravit o \u0159e\u010d. A Tom se jen d\u00edval na tu \u010depici a vzpom\u00ednal.<\/p>\n

Poprv\u00e9 ji dr\u017eel p\u0159ed dev\u00edti lety, p\u0159esn\u011b v ten sam\u00fd den. Dostal ji od Billa k narozenin\u00e1m. On s\u00e1m mu dal velmi podobn\u00e9 tri\u010dko. Tak\u00e9 bylo b\u00edl\u00e9 a m\u011blo velmi podobn\u00fd \u010dern\u00fd potisk. Proto se stalo, \u017ee ani jeden z nich vlastn\u011b nebyl sv\u00fdm d\u00e1rkem nijak moc p\u0159ekvapen\u00fd. P\u0159esto ale si pr\u00e1v\u011b tuhle \u010depici obl\u00edbil. Nenosil ji b\u011b\u017en\u011b. Co si pamatoval, tak s n\u00edm byla na prvn\u00edm rozhovoru, snad i na prvn\u00ed \u0161\u0148\u016f\u0159e. Ale pak, kdy\u017e se jeho \u017eivot za\u010dal d\u011blit na hv\u011bzdu a na oby\u010dejn\u00e9ho kluka, ji up\u0159ednost\u0148oval sp\u00ed\u0161 v tom b\u011b\u017en\u00e9m \u017eivot\u011b. Nebo v t\u011bch tradi\u010dn\u011b slavnostn\u00edch str\u00e1nk\u00e1ch b\u011b\u017en\u00e9ho \u017eivota. O narozeniny, oslavy a podobn\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n

N\u011bkdy p\u0159ed p\u011bti, \u0161esti lety si ji ale p\u016fj\u010dil Bill. Nem\u011bl s t\u00edm probl\u00e9m. Jist\u011b, m\u011bl svou sb\u00edrku \u010depic r\u00e1d, byl na ni n\u00e1le\u017eit\u011b hrd\u00fd. A taky m\u011bl d\u016fvod. Za t\u011bch n\u011bkolik let se mu jich nahromadila spousta snad ze v\u0161ech kout\u016f sv\u011bta. A dok\u00e1zal by n\u011bkdo takto hodnotnou, a hlavn\u011b po\u010detnou sb\u00edrku jen tak vyhodit?<\/p>\n

Tak\u017ee jednou si Bill tuto jeho \u010depici p\u016fj\u010dil, jako u\u017e mnohokr\u00e1t p\u0159ed t\u00edm. I d\u0159\u00edve Tomovi na rodinn\u00fdch akc\u00edch tuto k\u0161iltovku kradl, proto\u017ee se mu skv\u011ble hodila k tri\u010dku. A, jak trefn\u011b poznamenal, Tom by mu asi jen t\u011b\u017eko kradl tri\u010dko. Jenom\u017ee jeliko\u017e na oslav\u011b babi\u010d\u010din\u00fdch, b\u016fhv\u00edkolik\u00e1t\u00fdch, narozenin byla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 nuda, za\u010dali se \u0161k\u00e1dlit. H\u00e1dali se, prali se o tu nevinnou, v tu dobu u\u017e rozhodn\u011b ne zbrusu novou \u010depici. A\u017e jim spadla do bl\u00e1ta. Ne\u017e se kter\u00fdkoliv z nich sta\u010dil sehnout, sebral ji jeden z jejich ps\u016f.<\/div>\n

Bill se Tomovi potom \u010dastokr\u00e1t omlouval, p\u0159esto\u017ee mu to Tom vymlouval. Za zni\u010den\u00ed jeho obl\u00edben\u00e9 \u010depice mohli oba stejn\u00fdm d\u00edlem. Ano, Bill mu ji sebral. Ale on se o ni pral. To on v\u0161echno to po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed za\u010dal, to on ji pustil tak, aby Bill stihl udr\u017eet rovnov\u00e1hu jen na posledn\u00ed chv\u00edli. Bohu\u017eel, \u010depici p\u0159i tom \u00faleku upustil a ne\u017e se mohl kdokoliv na cokoliv zmoct, objevil se jeden z jejich ps\u016f, ani jeden z nich si u\u017e nepamatoval, kter\u00fd to byl, a odnesl si ji do zahrady. Kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b na\u0161li, zpola zahrabanou do hl\u00edny, byla cel\u00e1 \u0161pinav\u00e1 a roztrhan\u00e1.<\/p>\n

„Tys ji spravil?“<\/div>\n

„Bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Na to by nesta\u010dil ani superman,“ Bill se pon\u011bkud provinile zasm\u00e1l. Tom jen pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a nasadil si sv\u016fj nov\u00fd d\u00e1rek.<\/div>\n
„Ale jak jsi ji sehnal? Tenkr\u00e1t jsem prolezl snad v\u0161echny butiky u n\u00e1s a i pak jsem se v\u0161ude d\u00edval, jestli ji n\u011bkde nenajdu, p\u0159esto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tam b\u00fdt jednodu\u0161e nem\u016f\u017ee,“ a vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to d\u011blal. Byla to jen dal\u0161\u00ed v \u0159ad\u011b \u010depic, ne? Jenom\u017ee to byl d\u00e1rek od Billa. D\u00e1rek, kter\u00fd je op\u011bt spojoval jist\u00fdm neobvykl\u00fdm zp\u016fsobem. Bill st\u00e1le je\u0161t\u011b svoje tri\u010dko m\u011bl.<\/div>\n
„To je tajemstv\u00ed, br\u00e1\u0161ko,“ zasm\u00e1l se Bill a tro\u0161ku se zavrt\u011bl. Nemusel Tomovi \u0159\u00edkat, \u017ee mu trvalo snad v\u011b\u010dnost, ne\u017e p\u0159emluvil jednoho sv\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho, aby tohle navrhl a u\u0161il jeden jedin\u00fd, origin\u00e1ln\u00ed kus. Ta k\u0161iltovka, a\u010d se to zd\u00e1lo nemo\u017en\u00e9, v\u00e1\u017en\u011b nebyla u\u017e nikde k sehn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Poj\u010f sem,“ Tom tro\u0161ku pooto\u010dil k\u0161iltem, aby p\u0159es n\u011bj na Billa vid\u011bl, a volnou rukou si ho p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e. Bill se poslu\u0161n\u011b sto\u010dil kolem jeho boku a rukama ho objal kolem pasu. „D\u011bkuju, Bille. Cen\u00edm si toho, opravdu.“<\/div>\n
„R\u00e1d jsem to ud\u011blal,“ spokojen\u011b zav\u0159el o\u010di a vydechl. „A v\u00ed\u0161, co bych si dal?“<\/div>\n
„M\u00e1min \u010dokol\u00e1dovo malinovej dort?“<\/div>\n
„Bingo.“<\/div>\n
„Jdu j\u00ed zavolat.“<\/div>\n
„Ne, po\u010dkej, j\u00e1 prvn\u00ed!“<\/p>\n

autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Zdrav\u00edm, lidi =o) U\u017e del\u0161\u00ed chv\u00edli jsem se neozvala, \u017ee? Jen\u017ee ono je to tak, \u017ee j\u00e1 na kluky u\u017e prost\u011b moc nep\u00ed\u0161u\u2026 Nicm\u00e9n\u011b kdy\u017e jsem vid\u011bla, jak m\u00e1lo \u010dl\u00e1nk\u016f p\u0159ib\u00fdv\u00e1, tak jsem si \u0159ekla, \u017ee tu trochu vypom\u016f\u017eu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7283","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7283","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7283"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7283\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7283"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7283"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7283"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}