{"id":7285,"date":"2011-12-13T18:00:00","date_gmt":"2011-12-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7265"},"modified":"2011-12-13T18:00:00","modified_gmt":"2011-12-13T17:00:00","slug":"prayers-to-stars-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/13\/prayers-to-stars-16\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 16."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u016fbec se mi tam nechce,“ st\u011b\u017eoval si Bill, zat\u00edmco kr\u00e1\u010del vedle Toma. Vedl jej p\u00edskem zasypanou cesti\u010dkou, v d\u00e1lce se vzdouvala vysok\u00e1 budova, mohutn\u00e1 a u\u017e na prvn\u00ed pohled zl\u00e1, poznamenan\u00e1 lidmi, kte\u0159\u00ed ji zajali.<\/div>\n
„Nezdr\u017e\u00edme se dlouho. Kdyby to nebylo nutn\u00e9, tak tam nejdeme,“ uklid\u0148oval ho Tom. Zastavil se a trp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e si Bill vysype z vysok\u00e9 \u0161n\u011brovac\u00ed koza\u010dky otravn\u00fd p\u00edsek. V cest\u011b pokra\u010dovali v tichosti, ale jejich hlavy u\u017e tak tich\u00e9 nebyly. Honilo se v nich tolik my\u0161lenek a ka\u017ed\u00e1 pat\u0159ila tomu, jemu\u017e kr\u00e1\u010deli po boku.<\/p>\n

Tom se s Billem nerad vracel do v\u011bznice, av\u0161ak ut\u011b\u0161oval se t\u00edm, \u017ee se tam nezdr\u017e\u00ed d\u00e9le, ne\u017e bude nutn\u00e9. Dnes m\u011bl volno, ani ve\u010der nemusel hl\u00eddkovat, co\u017e bylo dost neobvykl\u00e9. M\u011bl slu\u017eby \u010dasto, a nejen kv\u016fli sv\u00e9mu postaven\u00ed, jeliko\u017e mu ostatn\u00ed cht\u011bli d\u00e1t najevo, \u017ee o n\u011bj ve sv\u00e9m gangu stoj\u00ed. Otroci se ho b\u00e1li v\u00edce ne\u017e ostatn\u00edch, poslouchali jeho rozkazy na slovo a bez sebemen\u0161\u00edho odporu. A pir\u00e1ti z n\u011bj m\u011bli respekt od doby, co m\u011bl Billa. Neb\u00e1li se ho, v\u0161ak byla v\u011bt\u0161ina mu\u017e\u016f star\u0161\u00edch, zku\u0161en\u011bj\u0161\u00edch a daleko siln\u011bj\u0161\u00edch. Ale on m\u011bl sv\u00e9ho otce, jeho moc, a d\u00edky n\u011bmu i vysok\u00e9 postaven\u00ed, a jeho otec by nikdy nedopustil, aby nebyl n\u011bkter\u00fd z jeho mu\u017e\u016f potrestan\u00fd pouze za k\u0159iv\u00fd pohled. Nezpochyb\u0148oval by jen sv\u00e9ho syna, kter\u00e9ho tak \u00famorn\u011b vychov\u00e1val, ale tak\u00e9 jeho samotn\u00e9ho, a to bylo pro n\u011bkoho tak hrd\u00e9ho zcela neodpustiteln\u00e9. Pir\u00e1ti v\u011bd\u011bli, \u017ee Tom sv\u00e9ho postaven\u00ed nevyu\u017e\u00edv\u00e1 \u010dasto, rad\u011bji st\u00e1l s\u00e1m za sebe, ale p\u0159eci jen tento mlad\u00fd a urostl\u00fd chlapec nem\u011bl v povaze jen tak prominout. Jeho r\u00e1ny byly tvrd\u00e9 a nel\u00edtostn\u00e9 a trvalo dlouh\u00e9 dny, ne\u017e se zahojily. To v\u011bd\u011bl ka\u017ed\u00fd, kdo se pouze pokusil o odpor.<\/div>\n

V tomto jedin\u00e9m byl Tom stejn\u00fd jako jeho otec.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Nav\u0161t\u00edv\u00edme i Elizabeth?“ zeptal se Bill, kdy\u017e obez\u0159etn\u011b vkro\u010dil do chladn\u00e9ho st\u00ednu chodby. Zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka, zjistil, kdy\u017e zahl\u00e9dl na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Jist\u011b, dlouho jsem za n\u00ed nebyl. Posledn\u00ed dobou slou\u017e\u00edm na jin\u00fdch m\u00edstech, tak\u017ee se k n\u00ed nem\u00e1m jak dostat.“<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebylo dlouho, co Tom s Elizabeth byl naposledy. Nanejv\u00fd\u0161 t\u00fdden. Ale i dva dny byla pro Toma dlouh\u00e1 doba. B\u00fdval s n\u00ed velmi \u010dasto a rychle si na jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost zvykl.<\/div>\n
Kdy\u017e vstoupil do cely, Bill se nen\u00e1padn\u011b schoval za Tomova z\u00e1da. Byl sice v \u017eensk\u00e9 cele, ale n\u011bkter\u00e9 z \u017een byly na pokraji \u0161\u00edlenstv\u00ed a nep\u0159em\u00fd\u0161lely nad sv\u00fdmi \u010diny, proto se m\u011bl rad\u0161i na pozoru. Ani Tom p\u0159\u00edli\u0161 nev\u011b\u0159il na pohled slab\u00fdm \u017een\u00e1m. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t mu m\u00e1lem vy\u0161kr\u00e1baly o\u010di, jak moc tou\u017eily po svobod\u011b. Narovnal se v ramenech a hlavu posadil vysoko, hrd\u011b, neboj\u00e1cn\u011b. Vypadal tak je\u0161t\u011b urostleji a svaly se mu nap\u00ednaly zcela samy pod p\u0159\u00edvalem adrenalinu, jen\u017e do n\u011bj ude\u0159il p\u0159\u00edchodem do cely.<\/p>\n

Neuh\u00fdbal pohledem p\u0159ed zv\u011bdav\u00fdma o\u010dima, d\u00edval se p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebe, na c\u00edl sv\u00e9 cesty. Nesm\u011bl d\u00e1t najevo strach, kter\u00fd se ho zmoc\u0148oval. Nebylo to poprv\u00e9, m\u011bl strach poka\u017ed\u00e9.<\/div>\n

Uchopil do rukou zbra\u0148, dote\u010f se klidn\u011b pohupuj\u00edc\u00ed p\u0159es jeho rameno. C\u00edtil se bezpe\u010dn\u011bji, kdy\u017e m\u011bl takhle navrch. S\u00e1hl za sebe a zlehka se dotkl Billovy dlan\u011b. C\u00edtil, jak sebou \u0161kubnul. Necht\u011bl ho polekat, proto po\u010dkal, a\u017e ho t\u011bmi p\u00e1r kroky, je\u017e je od sebe d\u011blily, dojde, a pot\u00e9 jej vlastnicky objal kolem bok\u016f a p\u0159itiskl bl\u00ed\u017e na t\u011blo. Billovo t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo. Ty \u017eeny se ned\u00edvaly na Toma, up\u00edraly pohledy na n\u011bj. Z\u00e1vid\u011bly mu volnost, svobodu. Nen\u00e1vid\u011bly jej za to, a p\u0159itom prahly po tom, aby s nimi promluvil a prozradil jim, jak se mu poda\u0159ilo dostat se ven.<\/div>\n
Hledal ztracenou oporu u Toma a dostal ji. Jedin\u00fdm hlubok\u00fdm pohledem ho ujistil, \u017ee se mu nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t. Ne kdy\u017e byl s Tomem, jeliko\u017e on by nikdy nedovolil, aby mu kdokoli zk\u0159ivil by\u0165 jen pouh\u00fd vl\u00e1sek. A Bill mu v\u011b\u0159il, vkl\u00e1dal mu op\u011btovn\u00fdm stisknut\u00edm ramene svou ve\u0161kerou d\u016fv\u011bru.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Elizabeth. Jak se ti dnes da\u0159\u00ed?“ vyhrkl Tom pot\u011b\u0161en\u011b, kdy\u017e ji sv\u00fdm ost\u0159\u00ed\u017e\u00edm zrakem kone\u010dn\u011b vyhledal. Sed\u011bla jako obvykle v koutu cely, s nik\u00fdm nemluvila a nikoho si nev\u0161\u00edmala, proto ji p\u0159ekvapilo, kdy\u017e zaslechla zn\u00e1m\u00fd hlas. Trochu sebou \u0161kubla.<\/div>\n

„Tome! Bille! Tak r\u00e1da v\u00e1s dva vid\u00edm. D\u00edky va\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b se m\u00e1m v\u00fdborn\u011b!“ Obda\u0159ila je \u0161irok\u00fdm pot\u011b\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zmo\u017een\u011b se zvedla ze zem\u011b. Ani si neopr\u00e1\u0161ila kolena, bylo to zbyte\u010dn\u00e9 v t\u00e9to prachem a \u0161p\u00ednou zajat\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku? Nezlob\u00ed t\u011b zase klouby?“ vypt\u00e1val se Tom ustaran\u011b a oplatil star\u00e9 \u017een\u011b \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti, Tome. Brzo p\u0159ijde m\u016fj \u010das, mus\u00edm se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee tady nebudu napo\u0159\u00e1d.“ Moud\u0159e pok\u00fdvala hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e stiskla ruku, kterou ji pohladil po rameni. Necht\u011bla, aby byl smutn\u00fd \u010di ustaran\u00fd. Tu\u0161ila, \u017ee se ned\u00e1 jej\u00ed \u010das odd\u00e1lit. Byla s t\u00edm naprosto sm\u00ed\u0159en\u00e1, jeliko\u017e p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bla, co ji \u010dek\u00e1.<\/p>\n

„Takhle nemluvte, Elizabeth, v\u017edy\u0165 jste ta nejhodn\u011bj\u0161\u00ed osoba, kterou zn\u00e1m a B\u016fh v\u00e1m ur\u010dit\u011b poskytne v\u00edce \u010dasu,“ ozval se Bill, p\u0159ito\u010dil se k n\u00ed s leskl\u00fdma o\u010dima a nechal se obejmout. P\u0159es rty mu p\u0159eb\u011bhl sladk\u00fd \u00fasm\u011bv. C\u00edtil se, jako by jej konej\u0161ila vlastn\u00ed babi\u010dka. Byl v bezpe\u010d\u00ed jej\u00ed n\u00e1ru\u010de, c\u00edtil teplo, l\u00e1sku a d\u016fv\u011bru, a kdyby mohl, z\u016fstal by tak u\u017e napo\u0159\u00e1d.<\/div>\n

„Pozn\u00e1m, kdy je m\u016fj \u017eivot u konce. Co se m\u00e1 st\u00e1t, stane se.“<\/div>\n
Tom Billovi polo\u017eil ruku na rameno a jemn\u011b jej od Elizabeth odt\u00e1hl. Necht\u011bl ho od n\u00ed odstrkovat, ale Elizabeth v\u00e1\u017en\u011b nevypadala nejl\u00e9pe a Tom m\u011bl o ni strach, to bylo p\u0159eci naprosto samoz\u0159ejm\u00e9. Pot\u0159ebovala si odpo\u010dinout, a on ji cht\u011bl nechat v klidu.<\/div>\n
„El, nechce\u0161 si j\u00edt rad\u011bji odpo\u010dinout? V\u00e1\u017en\u011b nevypad\u00e1\u0161 dob\u0159e,“ p\u0159emlouval ji, p\u0159i\u010dem\u017e o\u010dima t\u011bkal po jej\u00ed unaven\u00e9 tv\u00e1\u0159i pln\u00e9 vr\u00e1sek a modr\u00fdch \u017eilek. O\u010di m\u011bla z\u010dervenal\u00e9 a pod nimi se r\u00fdsovaly v\u00fdrazn\u00e9 propadliny a fialov\u00e9 kruhy. Jej\u00ed k\u016f\u017ee byla pobledl\u00e1, skoro pr\u016fsvitn\u00e1.<\/div>\n
„Oh, d\u011bkuji ti za pot\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed kompliment, mlad\u00fd mu\u017ei.“ I kdy\u017e vypadala nemocn\u011b, na n\u00e1lad\u011b j\u00ed to neubralo a nezabr\u00e1nilo j\u00ed to ani lehce zavtipkovat.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsem to takhle nemyslel, jen m\u00e1m o tebe strach,“ omlouval se Tom rychle.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 j\u00e1 v\u00edm, zlat\u00ed\u010dko. M\u00e1\u0161 pravdu, nec\u00edt\u00edm se zrovna nejl\u00e9pe, ale-“ zvedla ruku, aby Toma uml\u010dela a pokra\u010dovala. „Ale vy si nebudete d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti. Odejdu r\u00e1da, bude to pro mne vysvobozen\u00ed. Jen bych si s v\u00e1mi cht\u011bla je\u0161t\u011b promluvit, ne\u017e odejdu. Mohli bychom dnes ve\u010der na st\u0159echu?“<\/p>\n

A\u010d si Tom nep\u0159\u00e1l, aby takto mluvila, musel si p\u0159iznat, \u017ee jsou jej\u00ed slova pravdiv\u00e1. Smrt by byla pro ka\u017ed\u00e9ho v\u011bzn\u011b vysvobozen\u00edm a n\u011bkte\u0159\u00ed o ni prosili, dokonce i \u017eebrali.<\/div>\n

P\u0159ik\u00fdvl na souhlas. Ud\u011blal by pro ni cokoliv a dostat se v noci na st\u0159echu v\u011bznice bylo to nejmen\u0161\u00ed.<\/div>\n
Bill s Tomem se neradi se strhanou Elizabeth lou\u010dili, ale m\u011bli povinnosti, a ty se nedaly odlo\u017eit. \u0160li dlouhou chodbou, doprov\u00e1zeni k\u0159ikem, nad\u00e1vkami, v\u00fdhr\u016f\u017ekami i \u017eebr\u00e1n\u00edm. Bill se sna\u017eil nic z t\u011bch nezn\u00e1m\u00fdch slov nevn\u00edmat. Zam\u00ed\u0159ili po schodech dol\u016f, st\u00edsn\u011bn\u00e9 zdi tunelu utlumily v\u0161echny hlasy a jejich n\u00e1\u0159ky, zato zn\u00e1sobily ozv\u011bnu jejich krok\u016f a pravideln\u00fdch dech\u016f.<\/div>\n
„D\u011bs\u00ed m\u011b to, co Elizabeth \u0159ekla,“ promluvil Bill po zdlouhav\u00e9 dob\u011b str\u00e1ven\u00e9 sp\u011b\u0161nou ch\u016fz\u00ed. Jeho hlas se nesl je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9 chodbami. Tom nesp\u011bchal s odpov\u011bd\u00ed, odpov\u011bd\u011bl, a\u017e co ozv\u011bna d\u00e1vno umlkla. Pohltilo ji zv\u00eddav\u00e9, av\u0161ak ml\u010denliv\u00e9 zdivo.<\/div>\n
„M\u011b taky.“ Neut\u011b\u0161il ho, nesna\u017eil se mu namluvit, \u017ee mluvila z cesty a rozhodn\u011b ne pravdu. Nelhal mu proto, \u017ee by t\u00edm lhal hlavn\u011b sob\u011b. Musel se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it. P\u0159\u00e1l si, aby Elizabeth usnula v\u011b\u010dn\u00fdm sp\u00e1nkem, v n\u011bm\u017e ji nebudou pron\u00e1sledovat \u017e\u00e1dn\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry ani starosti. Aby vstoupila do stavu klidu a spokojenosti. Je\u0161t\u011b ale nebyl p\u0159ipraven\u00fd ji nechat j\u00edt, st\u00e1le ji pot\u0159eboval. Smrt v\u0161ak nikdy ne\u010dek\u00e1, nikdy se nept\u00e1, jestli je ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Vezme si svou ob\u011b\u0165, kdy sama uzn\u00e1 za vhodn\u00e9.<\/div>\n
A ona uznala, \u017ee to bude brzo. Velmi brzo.<\/p>\n

Kdy\u017e ve\u0161li do m\u00edstnosti, kterou tak dlouho hledali, Bill se ot\u0159\u00e1sl odporem. Pohled na \u017eelezn\u00e9 klece, vypadaj\u00edc\u00ed jako pro zv\u00ed\u0159ata v zoo, pouta vbit\u00e1 do kamenn\u00fdch zd\u00ed, zaschl\u00e9 kalu\u017ee krve, na n\u011bj zap\u016fsobily hr\u016fzostra\u0161n\u011b. M\u00edstnost byla tmav\u00e1, sv\u00edtila pouze jedin\u00e1 \u017e\u00e1rovka, opu\u0161t\u011bn\u011b zav\u011b\u0161en\u00e1 za h\u00e1k, jen\u017e vyb\u00edhal ze stropu. P\u00e1chlo to tam st\u00e1\u0159\u00edm, zatuchlinou a… mrtvolami.<\/div>\n

„Tohle je mu\u010d\u00edrna. Nic p\u011bkn\u00e9ho na pohled, ch\u00e1pu,“ pok\u00fdval Tom ch\u00e1pav\u011b hlavou, kdy\u017e do n\u011bj Bill narazil z\u00e1dy, jak vyd\u011b\u0161en\u011b a s odporem couval k v\u00fdchodu.<\/div>\n
„Ty chce\u0161… tohle pou\u017e\u00edt?“ k\u00fdvnul Bill neur\u010dit\u011b do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Bude to vypadat d\u016fv\u011bryhodn\u011bji,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom a opatrn\u011b, aby se nepolekal, jej vzal kolem ramen a sna\u017eil se ho tak uklidnit. „Ale jestli nechce\u0161, m\u016f\u017eeme to nafotit bez t\u011bch… klec\u00ed a tak.“ I kdy\u017e na to m\u011bl pln\u00e9 pr\u00e1vo a v\u016fbec by se s n\u00edm nem\u011bl bavit o tom, co chce a nechce, nemohl jej nutit. P\u0159\u00ed\u010dilo se mu to. Tohle by ud\u011blal jak\u00fdkoli jin\u00fd mu\u017e z jejich pir\u00e1tsk\u00e9ho gangu. On ne. Te\u010f u\u017e v tom m\u011bl \u00fapln\u00e9 jasno.<\/p>\n

„Ale ne, m\u00e1\u0161 pravdu, bude to… d\u016fv\u011bryhodn\u011bj\u0161\u00ed, jak pro mou rodinu, tak tv\u00e9ho otce.“ Billa st\u00e1l souhlas hodn\u011b p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, nakonec ale ustoupil. Cht\u011bl se odtud p\u0159eci dostat co nejd\u0159\u00edv. Nebo snad ne? Byl by bl\u00e1zen, kdyby necht\u011bl zp\u00e1tky dom\u016f, zp\u011bt ke sv\u00e9 rodin\u011b, p\u0159\u00e1tel\u016fm, ke sv\u00e9mu norm\u00e1ln\u00edmu \u017eivotu. Ale on bl\u00e1znem nejsp\u00ed\u0161 byl, jeliko\u017e p\u0159esto v\u0161echno, co se zde stalo, si neum\u011bl p\u0159edstavit, \u017ee odejde a Toma tady nech\u00e1. Pak u\u017e jej nikdy neuvid\u00ed.<\/div>\n

„Jsi si jist\u00fd?“ uji\u0161\u0165oval se Tom. Jeho o\u010di zkoumaly Bill\u016fv v\u00fdraz, ale nena\u0161ly nic v\u00edc ne\u017e odhodlanost.<\/div>\n
„Jsem.“ Bill bez dal\u0161\u00edch zbyte\u010dn\u00fdch slov p\u0159e\u0161el ke sloupu, na n\u011bm\u017e visely okovy. Se sklopenou hlavou \u010dekal, a\u017e mu v nich Tom uv\u011bzn\u00ed ruce a krk zat\u00ed\u017e\u00ed hrub\u00fdm \u017eel\u00edzkem. C\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b, ale byl rozhodnut\u00fd to vydr\u017eet. Uklid\u0148oval se pohledem do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed. Pom\u00e1halo to. P\u0159est\u00e1val myslet na ten sv\u00edrav\u00fd pocit, jen\u017e mu bral svobodu, a m\u00edsto toho v n\u011bm vzpl\u00e1l nov\u00fd, zato a\u017e dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd \u017e\u00e1r.<\/p>\n

„Dob\u0159e, tak\u017ee… mysli t\u0159eba na to, \u017ee tohle v\u0161echno jsou jen kulisy, \u017ee fot\u00ed\u0161 pro n\u011bjak\u00fd \u010dasopis,“ radil mu starostliv\u011b Tom, zat\u00edmco ud\u011blal n\u011bkolik prvn\u00edch sn\u00edmk\u016f.<\/div>\n

„Tak\u017ee si m\u00e1m p\u0159edstavit, \u017ee fot\u00edm v \u017eel\u00edzk\u00e1ch a zamknut\u00fd v kleci?“ ujistil se nenucen\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e p\u0159iv\u0159el o\u010di p\u0159i p\u0159edstav\u011b, jak p\u00f3zuje p\u0159ed n\u011bkolika fotografy. Miloval to. V\u011bd\u011bl o sob\u011b, \u017ee je p\u0159ita\u017eliv\u00fd a r\u00e1d toho vyu\u017e\u00edval. S nevinn\u00fdm kuku\u010dem a \u010f\u00e1belsk\u00fdm pohledem si pohr\u00e1val se v\u0161emi kolem a posm\u00edval se t\u011bm, kte\u0159\u00ed proti sv\u00e9 v\u016fli podlehli. Bral lidem dech, nez\u00e1le\u017eelo na tom, jak\u00e9ho pohlav\u00ed byli, stejn\u011b si je podmanil.<\/div>\n
Tom jen n\u00e1znakem p\u0159ik\u00fdvl a pohledem se jej zeptal, jestli m\u016f\u017ee za\u010d\u00edt. Bill d\u00e9le neot\u00e1lel, v\u011bd\u011bl, \u017ee nep\u00f3zuje pro \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdznamn\u00fd \u010dasopis, p\u0159esto se mu srdce rozbu\u0161ilo. Nemohl vrchol\u00edc\u00ed vzru\u0161en\u00ed zastavit, skous\u00e1val si rty, aby se neza\u010dal \u0161ibalsky uculovat, \u010d\u00edm\u017e by Tomovi prozradil, \u017ee na n\u011bho n\u011bco chyst\u00e1.<\/p>\n

Tom mu p\u0159ipoutal pouty ruce o sloup, Bill si v\u0161iml jeho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed, kdy\u017e od n\u011bj ustupoval, aby ud\u011blal n\u011bkolik dal\u0161\u00edch sn\u00edmk\u016f. Ne\u010dekal na pob\u00eddky \u010di rady, oto\u010dil se k n\u011bmu bokem, lehce j\u00edm p\u0159itom zavln\u00edc. Pomalu zvedl pohled a up\u0159el jej do objektivu. D\u00edval se na n\u011bj rozv\u00e1\u0161n\u011bn\u011b, jako by se mu pr\u00e1v\u011b hlavou honilo tis\u00edc my\u0161lenek a p\u0159edstav jeho polibk\u016f. N\u011bkolikr\u00e1t zm\u011bnil pozici, zakl\u00e1n\u011bl hlavu, oto\u010dil se k n\u011bmu p\u0159edem, odfoukl si spadaj\u00edc\u00ed pram\u00ednky vlas\u016f z o\u010d\u00ed… Hr\u00e1l si na divokou \u0161elmu, nevinn\u00e9ho and\u00edlka, roztou\u017een\u00e9ho milence…<\/div>\n

Vid\u011bl na n\u011bm p\u0159ekvapen\u00ed a v\u00e1h\u00e1n\u00ed. Nechal ho v tom se topit, soust\u0159edil se pouze na to, aby p\u016fsobil co nejnevinn\u011bji. Ur\u010dit\u011b si myslel, \u017ee si Bill sv\u00e9 p\u0159ita\u017elivosti nen\u00ed v\u011bdom. M\u00fdlil se, neznal jeho \u010f\u00e1belskou, v\u00e1\u0161nivou, hravou str\u00e1nku, kterou d\u0159\u00edve br\u00e1val dech.<\/p>\n

Jakoby nevelk\u00e1 \u017eelezn\u00e1 klec byla stvo\u0159ena p\u0159\u00edmo pro n\u011bj. Nasoukal se do n\u00ed s p\u0159edst\u00edranou a rozko\u0161nou nevinnost\u00ed, a p\u0159itom \u0161petkou ladnosti. Vra\u017eedn\u00e1 kombinace, jak vy\u010detl z Tomovy tv\u00e1\u0159e. D\u011blal ze sebe ustra\u0161en\u00e9 a k\u0159ehk\u00e9 ko\u0165\u00e1tko, olizuj\u00edc\u00ed si zran\u011bnou packu. P\u016fsobil na jeho ochran\u00e1\u0159sk\u00e9 pudy. Zp\u0159\u00edma hled\u011bl do jeho o\u010d\u00ed, sna\u017eil se o hlubok\u00fd pohlcuj\u00edc\u00ed kontakt. Tom p\u0159ed n\u00edm nejd\u0159\u00edve state\u010dn\u011b uh\u00fdbal, pot\u00e9 se lapil do jedn\u00e9 z nastaven\u00fdch s\u00edt\u00ed, a pak u\u017e necht\u011bl b\u00fdt pu\u0161t\u011bn. St\u00e1l nad n\u00edm jako p\u0159imra\u017een\u00fd, trvalo mu, ne\u017e se vzpamatoval a pohl\u00e9dl na n\u011bj p\u0159es fo\u0165\u00e1k.<\/div>\n

\u010cernovl\u00e1sek pootev\u0159el rty, smysln\u011b se prohnul v z\u00e1dech a ti\u0161e zast\u00e9nal, tak, aby to vyzn\u011blo necht\u011bn\u011b a naprosto nevinn\u011b. Tom to post\u0159ehl, nev\u011bdomky p\u0159estal ma\u010dkat spou\u0161\u0165 a odd\u00e1lil se, aby mezi jeho a Billovou tv\u00e1\u0159\u00ed nebylo nic krom\u011b napjat\u00e9 atmosf\u00e9ry.<\/p>\n

\u010e\u00e1bl\u00edk se pousm\u00e1l a \u0161pi\u010dkou jazyka si navlh\u010dil rty, zavadil kovovou kuli\u010dkou o zuby a n\u011bkolikr\u00e1t j\u00edm o n\u011b zacinkal. Pohr\u00e1val si se svou ob\u011bt\u00ed jako ko\u010dka s my\u0161\u00ed. Bavil se jeho zna\u010dn\u00fdm vzru\u0161en\u00edm a jeho potla\u010dov\u00e1n\u00edm. L\u00edbilo se mu to, nedok\u00e1zal p\u0159estat, st\u00e1le p\u0159id\u00e1val na smyslnosti, bl\u00e1znil z jeho sev\u0159en\u00e9ho hrdla, pot\u00edc\u00edho se \u010dela a nab\u011bhnut\u00fdch sval\u016f, stejn\u011b jako Tom \u0161\u00edlel z jeho hry.<\/div>\n

V okam\u017eiku, kdy se k n\u011bmu Tom oto\u010dil z\u00e1dy, aby si mohl nen\u00e1padn\u011b zhluboka oddechnout, si Bill s\u00e1m pro sebe po\u0161eptal n\u011bkolik slov, jejich\u017e obsah nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho.<\/div>\n
„Tahle hra jen tak neskon\u010d\u00ed, brou\u010dku.“<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady „V\u016fbec se mi tam nechce,“ st\u011b\u017eoval si Bill, zat\u00edmco kr\u00e1\u010del vedle Toma. Vedl jej p\u00edskem zasypanou cesti\u010dkou, v d\u00e1lce se vzdouvala vysok\u00e1 budova, mohutn\u00e1 a u\u017e na prvn\u00ed pohled zl\u00e1, poznamenan\u00e1 lidmi, kte\u0159\u00ed ji zajali. „Nezdr\u017e\u00edme se dlouho. Kdyby to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-7285","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7285","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7285"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7285\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7285"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7285"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7285"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}