{"id":7291,"date":"2011-12-12T18:00:00","date_gmt":"2011-12-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7271"},"modified":"2011-12-12T18:00:00","modified_gmt":"2011-12-12T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/12\/zeiten-andern-dich-18\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 18."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/em><\/div>\n

<\/strong><\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Druh\u00fd den se ned\u011bje nic jin\u00e9ho ne\u017e dosud, tak\u017ee se po \u0161kole s \u010distou hlavou, batohem s v\u011bcma na v\u00edkend, a \u00fasm\u011bvem vyd\u00e1m k babi\u010dce, abych se pak vydal rovnou do \u00fatulku.
Kdy\u017e do mne babi\u010dka nacpe cel\u00fd ob\u011bd i s dezertem, a dokonce cestou p\u0159es m\u011bsto ani nezabloud\u00edm, stoj\u00edm u\u017e tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 pan\u00ed M\u00f6llerov\u00e9, Markov\u011b tet\u011b, se kterou jsem byl sezn\u00e1men ji\u017e v\u010dera.
„Dobr\u00fd den.“
„Oh, Bille, ahoj. U\u017e jsi tady. To je moc fajn, m\u00e1m pro tebe hned pr\u00e1ci.“
„To je dob\u0159e, nep\u0159i\u0161el jsem jen koukat,“ s \u00fasm\u011bvem j\u00ed okam\u017eit\u011b pom\u016f\u017eu zvednout velk\u00fd pytel se ps\u00edma granulema. Kolem nohou mi prob\u011bhne jak\u00e9si pr\u0165av\u00e9 stvo\u0159en\u00ed. Jakmile m\u00e1m zas voln\u00e9 ruce, nat\u00e1hnu se po tom klub\u00ed\u010dku, kter\u00e9 se mezit\u00edm schoulilo u nohy stolu. Pan\u00ed M\u00f6llerov\u00e1 se usm\u011bje a pohlad\u00ed \u0161t\u011bn\u011b jezev\u010d\u00edka ji\u017e v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

„To je na\u0161e hv\u011bzda. Moc toho nesn\u00ed, ani se nechce moc kamar\u00e1dit, ale jak kouk\u00e1m, s tebou asi velk\u00fd probl\u00e9m nem\u00e1.“
„Jak se jmenuje?“
„\u0158\u00edk\u00e1m j\u00ed, jak m\u011b zrovna napadne. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to zrovna nen\u00ed nejlep\u0161\u00ed, ale m\u016f\u017ee\u0161 zkusit prosadit Markovo pojmenov\u00e1n\u00ed Mal\u00e1 d\u00e1ma. Mus\u00edm uznat, \u017ee se to k n\u00ed i hod\u00ed. Zatoulala se a n\u011bkdo n\u00e1m ji sem p\u0159ivezl p\u0159ed \u010dtrn\u00e1cti dny.“
„V\u017edy\u0165 je to je\u0161t\u011b miminko.“
„Lidi jsou prost\u011b lidi. Narod\u00ed se jim \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka, ale oni ne v\u0161echny udaj, tak je odvezou t\u0159eba do lesa a tak. To je \u00fapln\u011b b\u011b\u017enej p\u0159\u00edpad.“
„Ach bo\u017ee!“ prohl\u00e9dnu si to mal\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 si op\u0159e hlavi\u010dku o mou dla\u0148 a pohledem brusl\u00ed po podlaze.<\/div>\n

\n
„Obecn\u011b plat\u00ed pravidlo, \u017ee si pes vyb\u00edr\u00e1 p\u00e1na, a ne naopak, a m\u00e1m takov\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee ona si vybrala pr\u00e1v\u011b te\u010f. J\u00e1 kdy\u017e j\u00ed chov\u00e1m, vydr\u017e\u00ed mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed sotva p\u011bt minut a u\u017e k\u0148u\u010d\u00ed, \u017ee chce na zem, a pak se ihned b\u011b\u017e\u00ed schovat. Mark to m\u00e1 podobn\u011b. M\u00e1\u0161 na n\u00ed n\u011bjak\u00fd dobr\u00fd vliv,“ usm\u011bje se. \u00dasm\u011bv j\u00ed oplat\u00edm a \u0161t\u011bn\u011b, kter\u00e9 se mi vejde je\u0161t\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 do dlan\u011b, zvedne sv\u00e1 o\u010dka ke mn\u011b.
„Stra\u0161n\u011b r\u00e1d bych jednou m\u011bl spoustu ps\u016f. Zat\u00edm si to nem\u016f\u017eu dovolit, ale jednou ur\u010dit\u011b.“
„Jsem r\u00e1da, \u017ee Mark p\u0159ivedl n\u011bkoho, jako jsi ty. Vypad\u00e1\u0161, \u017ee se bude\u0161 l\u00edbit v\u0161em tady, jen co ti je p\u0159edstav\u00edm. Mal\u00fdm i velk\u00fdm. Tak poj\u010f.“
A j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee za mnou Mark p\u0159i\u0161el jako za prvn\u00ed volbou, proto\u017ee psy fakt zbo\u017e\u0148uju, a v\u017edycky jsem cht\u011bl n\u011bjakou takovou dobrosrde\u010dnou \u010dinnost prov\u00e1d\u011bt, nebo pr\u00e1v\u011b alespo\u0148 n\u011bjak vypom\u00e1hat, a podporovat. M\u00e1lo v\u011bc\u00ed m\u00e1 takov\u00fdhle up\u0159\u00edmn\u00fd smysl jako pr\u00e1v\u011b tohle.<\/p>\n

Po \u010dty\u0159ech hodin\u00e1ch mi Markova teta, kter\u00e1 mi dovolila j\u00ed \u0159\u00edkat Helgo, ozn\u00e1m\u00ed, \u017ee je pro dne\u0161ek padla a j\u00e1 jsem nucen rozlou\u010dit se s Malou d\u00e1mou. Ta sice vrt\u00ed oc\u00e1skem a chv\u00edli ke mn\u011b zdv\u00edh\u00e1 pohled, ale nakonec se rozute\u010de schovat do kouta sv\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku.
„Ona z\u016fst\u00e1v\u00e1 tady?“
„Zav\u00edr\u00e1m ji sem, proto\u017ee tady nem\u00e1 co rozkousat. Hra\u010dky tady m\u00e1, ale ona je stejn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b. Vypad\u00e1 u\u017e pln\u00e1 \u017eivota, na rozd\u00edl od toho dne, kdy n\u00e1m ji sem p\u0159ivezli, ale stejn\u011b si v\u011bc\u00ed kolem n\u00ed nijak nev\u0161\u00edm\u00e1, a sp\u00ed\u0161e v\u0161echno obloukem obch\u00e1z\u00ed. I j\u00eddlo do n\u00ed dostat je probl\u00e9m, jak jsi s\u00e1m vid\u011bl. A p\u0159itom vypad\u00e1 zdrav\u011b.“
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee ji ch\u00e1pu,“ s \u00fasm\u011bvem si ji je\u0161t\u011b jednou prohl\u00e9dnu, kdy\u017e se uveleb\u00ed v pel\u00ed\u0161ku a t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b zav\u0159e o\u010di. Je tu plno ps\u016f, a nejrad\u011bji bych si v\u0161echny odvedl hned dom\u016f, ale tahle mi n\u011b\u010d\u00edm u\u010darovala. Mo\u017en\u00e1 je to pr\u00e1v\u011b t\u00edm, \u017ee mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mne sam\u00e9ho.
„A jak to ud\u011bl\u00e1me z\u00edtra? V kolik m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt?“
„Klidn\u011b hned r\u00e1no. V osm?“
„Dob\u0159e. Budu tady tenhle v\u00edkend s tebou, ano, ale ten p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed, jak ti \u0159\u00edkal Mark, bych pot\u0159ebovala v sobotu odjet. Vr\u00e1tila bych se v ned\u011bli odpoledne. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by to nebyl probl\u00e9m? Zvl\u00e1dnul bys to tady?“
„Jestli mi u\u017e natolik d\u016fv\u011b\u0159ujete? Klidn\u011b, kdykoliv \u0159eknete, kdy\u017e budete pot\u0159ebovat n\u011bkam jet nebo si n\u011bco vy\u0159\u00eddit. Mark mi \u0159\u00edkal, \u017ee o v\u00edkendu to tady m\u00e1 na starost sp\u00ed\u0161e on,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu.
„Mark se za tebe zaru\u010dil a j\u00e1 se sama p\u0159esv\u011bd\u010dila, \u017ee se\u0161 \u0161ikovnej, tak\u017ee m\u00e1\u0161 mou plnou d\u016fv\u011bru.“
„D\u011bkuju.“
„A \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b tykat.“
„Nezvyknu si, ale pokus\u00edm se. Tak\u017ee z\u00edtra v osm jsem tady.“<\/p>\n

V\u00edkend str\u00e1ven\u00fd u babi\u010dky, a z\u00e1rove\u0148 v \u00fatulku, mi natolik pro\u010distil hlavu, \u017ee najednou v pond\u011bl\u00ed vstupuji do \u0161koly nejen s p\u0159esv\u011bd\u010den\u00edm, \u017ee matematiku prost\u011b zvl\u00e1dnu, ale hlavn\u011b \u017ee se p\u0159estanu starat o gang a Kaulitze samotn\u00e9ho. Dokonce i kdy\u017e vid\u00edm zaparkovat p\u0159ed \u0161kolou tu jeho Audi, donut\u00edm se pohled strhnout jin\u00fdm sm\u011brem. Nechci nic podcenit.
Av\u0161ak toto p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed mi vydr\u017e\u00ed do doby, ne\u017e mi b\u011bhem t\u0159et\u00ed hodiny matematiky p\u0159istane na lavici p\u00edsemka, a j\u00e1 shl\u00e9dnu cel\u00e9 zad\u00e1n\u00ed. M\u00e1m pocit, \u017ee a\u017e tak jednoduch\u00fd, jak mi to p\u0159i\u0161lo r\u00e1no, to nebude. Nicm\u00e9n\u011b pokus\u00edm se do toho vlo\u017eit v\u0161e, co jsem od Marka z\u00edskal, a to zp\u016fsob\u00ed, \u017ee i pond\u011bl\u00ed ve \u0161kole mohu nakonec zakon\u010dit s \u010distou hlavou.<\/p>\n

Vyd\u00e1m se t\u00edm sm\u011brem, jak\u00fdm jsem si u\u017e za ty t\u0159i dny zvykl. Jenom\u017ee ne\u017e \u00fapln\u011b opust\u00edm \u0161koln\u00ed pozemek, vleze mi do v\u00fdhledu Andreas.
„V\u0161iml jsem si t\u011b v sobotu s n\u011bjak\u00fdma \u010doklama. Co tu pohled\u00e1v\u00e1\u0161?“
„Nic, co by tebe muselo zaj\u00edmat.“
„Pt\u00e1m se, tak\u017ee mi odpov\u00ed\u0161,“ \u0159ekne jen tak, jako by se nechumelilo. Ohl\u00e9dnu se, zda nezahl\u00e9dnu Listinga nebo Sch\u00e4fera, a popravd\u011b v dohledu nen\u00ed ani Tom.
„Tak bude to?!“ pevn\u011b sev\u0159e mou bradu a oto\u010d\u00ed m\u016fj pohled zp\u011bt na n\u011bj.
„Vypom\u00e1h\u00e1m tady. O co ti jde?“
„Tob\u011b o n\u011bco p\u016fjde, jestli okam\u017eit\u011b nep\u0159estane\u0161 dolejzat za Tomem a d\u011blat si z n\u011bho \u0161t\u00edt, jasn\u00fd?!“
„Nic takov\u00fdho ned\u011bl\u00e1m,“ nesouhlasn\u011b zavrt\u00edm hlavou a nech\u00e1pav\u011b si ho prohl\u00e9dnu.
„V\u0161ak ty v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e s\u00e1m, co d\u011bl\u00e1\u0161. Varuju t\u011b.“
„Nem\u00e1m pot\u0159ebu za n\u011bk\u00fdm, jako je on, dolejzat.“
„On si to nemysl\u00ed.“
„Ach tak, poslal t\u011b on?! Boj\u00ed se mi to \u0159\u00edct do o\u010d\u00ed s\u00e1m?“
„Sly\u0161els m\u011b?!“ chyt\u00ed mne pevn\u011b pod krkem.
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu jen a jeho ruka mne pust\u00ed stejn\u011b rychle, jako on zmiz\u00ed.<\/p>\n

Se zrychlen\u00fdm dechem se ohl\u00e9dnu na parkovi\u0161t\u011b \u0161koly a zhluboka se nadechnu, abych zahnal jak\u00e9si chmury, kter\u00e9 se mi sna\u017e\u00ed zhatit tu rann\u00ed v\u00edru v ignoraci cel\u00e9ho gangu. Tomova Audi tu st\u00e1le je. A moje mysl si usmysl\u00ed, \u017ee ud\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b jednu blbost, a to, \u017ee se naposledy postav\u00ed tomu, co se boj\u00ed postavit mn\u011b a pos\u00edl\u00e1 za sebe kamar\u00e1d\u00ed\u010dky.
Jsme t\u00e9m\u011b\u0159 jedin\u00e1 t\u0159\u00edda, kter\u00e1 m\u00e1 v pond\u011bl\u00ed d\u00e9le \u0161kolu, tak\u017ee a\u017e na ty dva kluky, kte\u0159\u00ed se bav\u00ed na lavi\u010dce z\u00e1dy ke mn\u011b, tu nikdo nen\u00ed. Posad\u00edm se na lavi\u010dku tak\u00e9, pobl\u00ed\u017e jeho auta, abych ho neprome\u0161kal, a pohledem proj\u00ed\u017ed\u00edm jednotliv\u00e1 okna \u0161koly, kdy\u017e m\u011b vyru\u0161\u00ed zvon\u011bn\u00ed telefonu.<\/p>\n

„Ahoj, Gordone.“
„Ahoj, tak jak dneska? Pr\u00e1v\u011b jsme s Nelly u \u0161kolky. Nelly se pt\u00e1, jestli m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b \u0161kolu, nebo t\u011b m\u016f\u017eeme vid\u011bt.“
„No, ve\u010der pro mne p\u0159ije\u010f ur\u010dit\u011b, kolem osm\u00e9. Ale jsem te\u010fka je\u0161t\u011b ve \u0161kole, kv\u016fli t\u00e9 matematice, kterou mi Mark skv\u011ble vysv\u011btlil, tak\u017ee se nemus\u00ed\u0161 strachovat snad t\u00e9 \u010dty\u0159ky. Nicm\u00e9n\u011b, vy\u0159i\u010f Nelly, \u017ee se uvid\u00edme a\u017e ve\u010der, ano?“ Jedna \u010d\u00e1st ve mn\u011b moment\u00e1ln\u011b k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee u\u017e cel\u00e9 t\u0159i dny Nelly ani Gordona nevid\u011bla, ale druh\u00e1 je pro malou le\u017e, kter\u00e1 snad bude m\u00edt smysl.
„Dob\u0159e. Tak v osm jsem u babi\u010dky. Holt si tedy \u0159ekneme v\u0161echno ve\u010der.“
„Nezlob\u00ed\u0161 se?“
„Je\u017ei\u0161 v\u016fbec ne, je to tv\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. To je d\u016fle\u017eit\u00fd. Tak zlom vaz a ve\u010der.“
„Dob\u0159e, zat\u00edm,“ s \u00fasm\u011bvem zaklapnu telefon a s v\u00fddechem pohl\u00e9dnu na \u010das. M\u00e1m asi je\u0161t\u011b 40 minut, ne\u017e budu muset odej\u00edt, ani\u017e bych n\u011bkam p\u0159i\u0161el pozd\u011b.<\/p>\n

Jen\u017ee kdy\u017e se ani dal\u0161\u00edch dvacet minut nic ned\u011bje, a j\u00e1 m\u00e1m pomalu chu\u0165 to vzd\u00e1t, otev\u0159ou se pomalu vchodov\u00e9 dve\u0159e \u0161koly, co\u017e mne okam\u017eit\u011b zvedne na nohy. Nestihne se ani po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dnout, proto\u017ee jsem t\u00e9m\u011b\u0159 hned u n\u011bho.
„Tak abys v\u011bd\u011bl, sna\u017e\u00edm se t\u011b ignorovat! Aby taky ne, jsem r\u00e1d, \u017ee ses m\u011b p\u0159estal toti\u017e v\u0161\u00edmat ty. A v\u016fbec v\u0161ichni ti tv\u00ed kamar\u00e1di. J\u00e1 nejsem ten, co m\u011b jenom tak pol\u00edbil, ani\u017e by to vysv\u011btlil, j\u00e1 nejsem ten, kterej mi bezd\u016fvodn\u011b pos\u00edl\u00e1 o matiku tah\u00e1ky, a nep\u0159izn\u00e1 se k tomu, j\u00e1 nejsem ten, kterej m\u011b o\u0161et\u0159uje po tom, co m\u011b zml\u00e1t\u00ed idioti na jeho doporu\u010den\u00ed, kte\u0159\u00ed pat\u0159\u00ed k n\u011bmu do party, j\u00e1 nejsem ten, kterej m\u011b odt\u00e1hne za \u0161kolu a pak vypr\u00e1v\u00ed v\u0161em, jak ho obt\u011b\u017euju a lezu za n\u00edm! J\u00e1 ne, to toti\u017e d\u011bl\u00e1\u0161 ty! A a\u017e zas p\u0159\u00ed\u0161t\u011b bude\u0161 cht\u00edt na m\u011b hodit n\u011bco, co m\u00e1 co d\u011blat jen s t\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 najednou probl\u00e9m se mnou a se sebou sam\u00fdm, tak to alespo\u0148 nepos\u00edlej po Andreasovi a \u0159ekni to do o\u010d\u00ed mn\u011b. Jasn\u00fd?!“ zhluboka se nadechnu a teprve si uv\u011bdom\u00edm v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e. Vypad\u00e1 dost zasko\u010den\u011b, a snad i trochu pobaven\u011b. Kdy\u017e se trochu vzpamatuju, na pat\u011b se oto\u010d\u00edm, a kdyby mne jeho ruka prudce nechytila za loket a neoto\u010dila k sob\u011b, byl bych ode\u0161el.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Druh\u00fd den se ned\u011bje nic jin\u00e9ho ne\u017e dosud, tak\u017ee se po \u0161kole s \u010distou hlavou, batohem s v\u011bcma na v\u00edkend, a \u00fasm\u011bvem vyd\u00e1m k babi\u010dce, abych se pak vydal rovnou do \u00fatulku.Kdy\u017e do mne babi\u010dka nacpe cel\u00fd ob\u011bd i s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7291","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7291","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7291"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7291\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7291"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7291"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7291"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}