{"id":7296,"date":"2011-12-11T17:00:00","date_gmt":"2011-12-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7276"},"modified":"2011-12-11T17:00:00","modified_gmt":"2011-12-11T16:00:00","slug":"genesis-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/11\/genesis-32\/","title":{"rendered":"Genesis 32."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kat vzhl\u00e9dl, kdy\u017e zaznamenal cinknut\u00ed v\u00fdtahu, a zvedl se, aby o\u010dek\u00e1van\u00fdm n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016fm otev\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
„D\u00edky,“ za\u0161eptal ud\u00fdchan\u011b Noe, ve\u0161el do dve\u0159\u00ed s drahocenn\u00fdm n\u00e1kladem v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Dal jsem mu \u010duchnout \u00e9teru, aby se nevzbudil, nenapadlo m\u011b, jak jinak ho sem v tichosti dostat. Nev\u011b\u0159il bys, jak siln\u00fd m\u00e1 hlas, kdy\u017e chce. Takhle to bylo bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed,“ zt\u011b\u017eka d\u00fdchal, zat\u00edmco om\u00e1men\u00e9ho Billa skl\u00e1dal na pohovku, jedin\u00e9 m\u00edsto, kam to \u0161lo. Kdy\u017e pro n\u011bj p\u0159i\u0161el, zjistil, \u017ee sp\u00ed kompletn\u011b nah\u00fd, musel zp\u011bv\u00e1ka obl\u00e9ct, co\u017e nebylo nic jednoduch\u00e9ho. P\u0159edstava, jak nese nah\u00e9 t\u011blo chodbami podzemn\u00edho komplexu, v n\u011bm ale vyburcovala v\u0161echnu trp\u011blivost, kdy\u017e hledal a postupn\u011b slo\u017eit\u011b obl\u00e9kal nah\u00e9ho chlapce. Nikdy ho nenapadlo, jak t\u011b\u017ek\u00e9 je obl\u00e9ct bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo. „Douf\u00e1m, \u017ee jsem to s t\u00edm \u00e9terem nep\u0159ehnal,“ dodal je\u0161t\u011b, kdy\u017e kontroloval zp\u011bv\u00e1k\u016fv puls na kr\u010dn\u00ed tepn\u011b. „Vypad\u00e1 v pohod\u011b, je\u0161t\u011b si p\u00e1r hodin posp\u00ed, a pak m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt,“ konstatoval, kdy\u017e Billa p\u0159ikryl dekou, kterou na pohovce na\u0161el.<\/p>\n

„Dob\u0159e, j\u00e1 u\u017e si ho pak odnesu s\u00e1m,“ k\u00fdvl Kat bradou k m\u00edstnosti, kterou m\u011bl u\u017e p\u0159ipravenou na Bill\u016fv pobyt. Byla to ta sam\u00e1, ve kter\u00e9 podstupoval posledn\u00ed hypn\u00f3zu Tom, s celkem pohodln\u00fdm k\u0159eslem, kter\u00e9 poslou\u017e\u00ed k prvn\u00edmu v\u00fdslechu.<\/div>\n

„Ne, \u017ee mi ho zran\u00ed\u0161, Ebe,“ zvedl k n\u011bmu t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdhr\u016f\u017en\u011b o\u010di \u0161\u00e9f, „p\u0159\u00edsahej, \u017ee mu nebude\u0161 ubli\u017eovat,“ dodal a \u010dekal, co na to Kat.<\/div>\n
„J\u00e1 mu ubli\u017eovat nehodl\u00e1m, ale jestli se bude cukat, nejsp\u00ed\u0161 si n\u011bjak\u00fd ty mod\u0159iny zp\u016fsob\u00ed s\u00e1m, s t\u00edm nem\u016f\u017eu nic d\u011blat,“ odpov\u011bd\u011bl Kat. „Pokud chci p\u0159ij\u00edt na to, jestli je skute\u010dn\u011b homosexu\u00e1l, mus\u00edm ho nejd\u0159\u00edv vyslechnout a p\u0159ipoutat, proto\u017ee se bude ur\u010dit\u011b cukat. Kdy\u017e se nep\u0159izn\u00e1, podrob\u00edm ho hypn\u00f3ze a budu v\u011bd\u011bt hned, na \u010dem jsem. A pak se uvid\u00ed, to je\u0161t\u011b nem\u00e1m \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b vymy\u0161len\u00fd,“ vysv\u011btloval sv\u016fj postup, nad kter\u00fdm p\u0159em\u00fd\u0161lel celou dobu, ne\u017e Noe sv\u00e9ho sv\u011b\u0159ence p\u0159inesl.<\/div>\n
„Fajn, ale sna\u017e se to ud\u011blat co nejrychlejc. Vyhl\u00e1s\u00edm naho\u0159e karant\u00e9nu, tak\u017ee to nebude nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho,“ povzdychl si Noe. „Jak dlouho by trvalo, ne\u017e bys mu vymazal pam\u011b\u0165?“ zeptal se.<\/div>\n
„No\u2026 u Toma jsem pot\u0159eboval hlavn\u011b \u010das na to ho zkrotit, tenhle ale vyrostl tady, pravidla zn\u00e1, tud\u00ed\u017e by to nemuselo trvat tak dlouho. Minim\u00e1ln\u011b t\u00fdden ale pot\u0159ebovat budu,“ uva\u017eoval nahlas Kat. „Jo, nejm\u00ed\u0148 t\u00fdden, d\u0159\u00edv to nem\u016f\u017eu stihnout.“<\/div>\n
\n
„Tak fajn\u2026 sna\u017e se, pros\u00edm t\u011b, v\u00ed\u0161, jak moc d\u016fle\u017eit\u00e9 to je pro m\u011b i pro spole\u010denstv\u00ed<\/em>,“ je\u0161t\u011b jednou upozornil \u0161\u00e9f, ne\u017e se vydal ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, u\u017e jsi mi to \u0159\u00edkal, ale jestli tenhle t\u00fdpek bude schopen proj\u00edt zasv\u011bcen\u00edm, to ti sl\u00edbit nem\u016f\u017eu. I kdyby na v\u0161echno, co za\u017eil, zapomn\u011bl, nepostav\u00ed se mu, kdy\u017e kolem p\u016fjde \u017eensk\u00e1, prost\u011b proto, \u017ee ho to nevzru\u0161\u00ed. A pochybuju, \u017ee by na Toma znovu nezareagoval, a\u017e ho uvid\u00ed. Podle m\u011b se ti zamiluje hned znova.“<\/div>\n
„Rad\u0161i mi to ani ne\u0159\u00edkej,“ povzdychl si Noe, „vkl\u00e1d\u00e1m do tebe a tv\u00e9ho um\u011bn\u00ed v\u0161echny nad\u011bje, nerad bych o n\u011bj p\u0159i\u0161el. N\u011bjak mu prost\u011b vnu\u0165 do hlavy, \u017ee se mu l\u00edb\u011bj \u017eensk\u00fd, aspo\u0148 to zkus.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, ud\u011bl\u00e1m v\u0161echno, co budu moct,“ ujistil ho Kat.<\/div>\n
„Pr\u016fb\u011b\u017en\u011b m\u011b informuj, jak jsi s t\u00edm daleko.“<\/div>\n
„Rozkaz, \u0161\u00e9fe,“ usm\u00e1l se naposledy Eb, ne\u017e za jeho nad\u0159\u00edzen\u00fdm zapadly dve\u0159e odd\u011blen\u00ed.<\/p>\n

„Tak, mil\u00e1nku\u2026“ popo\u0161el ke sp\u00edc\u00edmu mlad\u00edkovi, „vypad\u00e1\u0161 lehkej jako p\u00edrko, tak si p\u016fjde\u0161 zd\u0159\u00edmnout na k\u0159es\u00edlko, abych se s tebou pak nemusel pr\u00e1t, a\u017e se probere\u0161 z limbu,“ \u0161eptal si Kat pro sebe, kdy\u017e Billa opatrn\u011b zvedal z pohovky a p\u0159en\u00e1\u0161el ho do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. „Ne, \u017ee bych t\u011b nep\u0159epral, ale tv\u016fj ochr\u00e1nce by to nerad vid\u011bl, sly\u0161els, co \u0159\u00edkal\u2026 tak bu\u010f hodnej. Kdy\u017e se nebude\u0161 cukat, nic se ti nestane,“ mumlal, zat\u00edmco p\u0159ip\u00ednal Billovy bezvl\u00e1dn\u00e9 ruce k podp\u011brk\u00e1m ko\u017een\u00fdmi \u0159em\u00ednky, „j\u00e1 ti rozhodn\u011b ubli\u017eovat nechci. Ale zn\u00e1\u0161 to,“ zvedl o\u010di k odl\u00ed\u010den\u00e9 tv\u00e1\u0159i sedmn\u00e1ctilet\u00e9ho chlapce, „kdy\u017e se bude\u0161 cukat, nic jin\u00fdho mi nezbude, \u0161\u00e9f ne\u0161\u00e9f,“ ut\u00e1hl Kat posledn\u00ed p\u0159ezku na zp\u011bv\u00e1kov\u011b kotn\u00edku. „Tak, hotovo,“ usm\u00e1l se, byl r\u00e1d, \u017ee se v\u0161echno obe\u0161lo bez k\u0159iku a n\u00e1sil\u00ed. „A\u017e se probere\u0161, v\u0161ak ty se ur\u010dit\u011b ozve\u0161,“ ujistil s\u00e1m sebe Kat, kdy\u017e zav\u00edral dve\u0159e. „J\u00e1 si zat\u00edm taky zd\u0159\u00edmnu,“ vydechl s \u00falevou, kdy\u017e se natahoval na pohovku a p\u0159ikr\u00fdval se dekou. Neub\u011bhlo ani deset minut a usnul, jako kdy\u017e ho do vody hod\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1te \u00fapln\u011b jako myslivec,“ uznale pok\u00fdval Sascha, kdy\u017e kone\u010dn\u011b spat\u0159il detektiva H\u00fcneho v slu\u0161iv\u00e9m klobou\u010dku se soj\u010d\u00edm p\u00e9rem. \u010cekal na n\u011bj p\u0159ed domem, jak byli domluveni, podup\u00e1val, aby se zah\u0159\u00e1l, byly \u010dty\u0159i hodiny r\u00e1no.<\/p><\/div>\n

„Jedu do lesa, tak se na to mus\u00edm obl\u00edct, to d\u00e1 rozum,“ usm\u00e1l se na novin\u00e1\u0159e obr v zelen\u00e9m, „m\u016fj d\u011bda byl hajnej, a babi\u010dka tuhle pam\u00e1te\u010dn\u00ed uniformu necht\u011bla po jeho smrti za \u017eiv\u00fdho boha d\u00e1t z ruky, tud\u00ed\u017e jsem ji zd\u011bdil. Je\u0161t\u011b \u017ee jsem na ni zapomn\u011bl p\u0159i posledn\u00edm \u00faklidu, te\u010f se hod\u00ed,“ vypr\u00e1v\u011bl, ani\u017e by se zm\u00ednil, \u017ee inkriminovan\u00fd velk\u00fd \u00faklid se odehr\u00e1l p\u0159ed v\u00edce ne\u017e p\u011bti lety, a \u017ee je tud\u00ed\u017e uniforma malinko pro\u017eran\u00e1 od mol\u016f, ale opravdu jen malinko.<\/div>\n
„D\u011bda byl taky p\u011bknej kousek, co?“ za\u0161klebil se Sascha, zat\u00edmco cupital vedle detektiva k autu.<\/div>\n
„Jo, t\u00e1ta taky, jsme v\u0161ichni stejn\u00fd,“ odk\u00fdval Karl a d\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm odemkl sv\u00e9 auto. Odm\u00edtl pou\u017e\u00edvat slu\u017eebn\u00ed, nem\u011bl v n\u011bm zdaleka takov\u00e9 pohodl\u00ed jako v tom sv\u00e9m, sice star\u0161\u00edm, ale zato pohodln\u00e9m Volkswagenu.<\/p>\n

Sascha automaticky p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm spolujezdce, s\u00e1m taky oble\u010den ve sv\u00e9m lesn\u00edm kost\u00fdmu, vybaven v\u0161\u00edm, co budou pot\u0159ebovat. Tenhle pr\u016fzkum byl d\u016fle\u017eit\u00fd, bylo pot\u0159eba znovu zmapovat ter\u00e9n, naj\u00edt mraveni\u0161t\u011b<\/em>, pokud mo\u017eno i dal\u0161\u00ed, ne\u017e jen to, co Sascha vyfotil, a celkov\u011b se porozhl\u00e9dnout po dal\u0161\u00edch podez\u0159el\u00fdch v\u011bcech, kter\u00e9 by se mohly v okol\u00ed slune\u010dn\u00ed elektr\u00e1rny vyskytovat.<\/div>\n

„Tak jedem,“ oto\u010dil Karl kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed, „a\u0165 jsme za sv\u011btla na m\u00edst\u011b,“ za\u0159adil jedni\u010dku a vyhodil blinkr, aby cel\u00e1 lidupr\u00e1zdn\u00e1 ulice v\u011bd\u011bla, \u017ee pr\u00e1v\u011b vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed sm\u011br Hamburk.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, brat\u0159i a sestry,“ ozvalo se z reproduktor\u016f po cel\u00e9m podzemn\u00edm komplexu v osm hodin. „S politov\u00e1n\u00edm v\u00e1m mus\u00edm ozn\u00e1mit, \u017ee jsem nucen vyhl\u00e1sit v\u0161eobecnou karant\u00e9nu. Jedn\u00e1 se o mo\u017enost roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed nezn\u00e1m\u00e9 infek\u010dn\u00ed nemoci. A\u017e do odvol\u00e1n\u00ed plat\u00ed z\u00e1kaz shroma\u017e\u010fov\u00e1n\u00ed na ve\u0159ejn\u00fdch m\u00edstech, jako jsou t\u011blocvi\u010dny, posilovna, kulturn\u00ed s\u00e1l, j\u00eddelny a \u0161kola, a z\u00e1kaz n\u00e1v\u0161t\u011bv v nemocnici. Profese zaji\u0161\u0165uj\u00edc\u00ed technick\u00fd chod komplexu se dostav\u00ed na sv\u00e1 zdravotnick\u00e1 odd\u011blen\u00ed pro rou\u0161ky a p\u016fjdou do pr\u00e1ce. Ostatn\u00ed z\u016fstanou pokud mo\u017eno ve sv\u00fdch m\u00edstnostech. N\u00e1v\u0161t\u011bva tren\u00e9rek je rovn\u011b\u017e do\u010dasn\u011b zak\u00e1z\u00e1na, pravidelnou denn\u00ed m\u0161i budete moci poslouchat prozat\u00edm z rozhlasu. Jak\u00e9koliv zdravotn\u00ed pot\u00ed\u017ee hlaste telefonicky na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9 o\u0161et\u0159ovn\u011b a vy\u010dkejte p\u0159\u00edchodu zdravotn\u00edk\u016f. Ve\u0161ker\u00e9 j\u00eddlo bude rozv\u00e1\u017eeno postupn\u011b, tak\u017ee pros\u00edm o trp\u011blivost. Konec hl\u00e1\u0161en\u00ed.“<\/p>\n

Tom poslouchal \u0161\u00e9fova slova je\u0161t\u011b zachumlan\u00fd v posteli, polosp\u00edc\u00ed, a usm\u00edval se nad p\u0159edstavou, \u017ee d\u00edky karant\u00e9n\u011b nemus\u00ed v\u016fbec svou teplou post\u00fdlku opustit, sn\u00eddani mu p\u0159ivezou a\u017e pod nos, a on se m\u016f\u017ee d\u00e1l v\u00e1let. \u017d\u00e1dn\u00e1 zkou\u0161ka, \u017e\u00e1dn\u00e1 m\u0161e, kl\u00eddek, pohodi\u010dka. A\u017e do chv\u00edle, kdy mu do\u0161lo, \u017ee je v t\u00e9 posteli s\u00e1m, nikoliv s Billem. Sakra. Z\u00e1kaz vych\u00e1zet? No to snad nemysl\u00ed \u0161\u00e9f v\u00e1\u017en\u011b? P\u0159ece nem\u016f\u017ee cht\u00edt, aby byli ka\u017ed\u00fd ve sv\u00e9 m\u00edstnosti, zat\u00edmco bude ta jeho pitom\u00e1 karant\u00e9na.<\/div>\n

Roz\u010dilen\u011b se posadil na posteli, prot\u0159el si o\u010di a odhodil teplou pe\u0159inu. Mus\u00ed za Billem, zeptat se ho, jak to v takov\u00fdch p\u0159\u00edpadech chod\u00ed, a jestli m\u016f\u017eou b\u00fdt oni dva spolu, t\u0159eba jen proto, aby skl\u00e1dali p\u00edsni\u010dky. To by mohlo b\u00fdt jako v\u00fdmluva pro Davida dostate\u010dn\u00e9, aby jim ud\u011blil v\u00fdjimku. Na ubytovn\u00e1ch jsou p\u0159ece taky chlapi pohromad\u011b, a nikomu to nevad\u00ed. Nat\u00e1hl na sebe kalhoty, aby po chodb\u011b nel\u00edtal jen v boxerk\u00e1ch, obl\u00e9kl velk\u00e9 triko, a potichu, aby nenad\u011blal moc hluku, vykoukl na lidupr\u00e1zdnou chodbu.<\/p>\n

Saki je\u0161t\u011b p\u0159ed Billov\u00fdmi dve\u0159mi nesed\u011bl, tud\u00ed\u017e to bude m\u00edt o to jednodu\u0161\u0161\u00ed. Jemn\u011b zaklepal na dve\u0159e s \u010d\u00edslem deset, kter\u00e9 u\u017e tak d\u016fv\u011brn\u011b znal, a po zm\u00e1\u010dknut\u00ed kliky ti\u0161e proklouzl dovnit\u0159. Bill mus\u00ed je\u0161t\u011b ur\u010dit\u011b sp\u00e1t, kdy\u017e nen\u00ed zam\u010deno, tak jak to nechal Tom v noci, kdy\u017e se vracel k sob\u011b. Popam\u011bti se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k posteli, opatrn\u011b nahmatal stolek s lampi\u010dkou a po n\u011bkolika pokusech kone\u010dn\u011b rozsv\u00edtil.<\/p>\n

„Bille?“ zavolal sm\u011brem ke koupeln\u011b, jedin\u00e9mu logick\u00e9mu m\u00edstu, kde by se obyvatel pr\u00e1zdn\u00e9 postele mohl nach\u00e1zet. Pe\u0159iny byly rozh\u00e1zen\u00e9, jako by zrovna Bill vstal, oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 ze sebe v\u010dera zp\u011bv\u00e1k strhal ve sp\u011bchu, stejn\u011b jako to jeho, bylo taky pry\u010d. Kdy\u017e na jeho zavol\u00e1n\u00ed nikdo neodpov\u00eddal, vydal se Tom koupelnu zkontrolovat, a \u0161ok, \u017ee ani tam sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka nena\u0161el, ho \u00fapln\u011b ochromil. „Do prdele,“ uklouzlo mu ze rt\u016f, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se jeho my\u0161lenka z noci nejsp\u00ed\u0161 opravdu naplnila. Billa n\u011bkdo unesl, proto\u017ee ho nezamkl. Pro jistotu je\u0161t\u011b nakoukl znovu na z\u00e1chod, i za dve\u0159e, jestli n\u00e1hodou Bill neomdlel a nele\u017e\u00ed na zemi, kdy\u017e ale ani podruh\u00e9 nebyl \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd, vypot\u00e1cel se zp\u00e1tky do ob\u00fdvac\u00ed m\u00edstnosti.<\/p>\n

„Co te\u010f?“ zeptal se pr\u00e1zdn\u00fdch st\u011bn, kter\u00e9 na jeho dotaz zlomysln\u011b nereagovaly, a bezradn\u011b se posadil na postel. Hore\u010dn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, kde by jeho Bill mohl b\u00fdt, kam takhle po r\u00e1nu \u0161el, ani\u017e by ho vzbudil, jak bylo jeho zvykem. Jedin\u00e9 mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed ale byl \u00fanos, na nic jin\u00e9ho Tom nep\u0159i\u0161el. Povzdychl si, kdy\u017e se natahoval po telefonu, aby zavolal Davidovi, co se stalo, kdy\u017e si v\u0161iml Billova pageru le\u017e\u00edc\u00edho na no\u010dn\u00edm stolku. Tak\u017ee p\u0159ece jen \u00fanos. Bill bez pageru nikam nechodil. Pot\u0159eboval ho pro sv\u016fj pocit bezpe\u010d\u00ed, aby mohl kdykoliv zavolat ochranku. Vzal malou v\u011bci\u010dku do ruky, chvilku si ji prohl\u00ed\u017eel, ale ani ona mu nenapov\u011bd\u011bla, kde se zrovna nach\u00e1z\u00ed jej\u00ed majitel. Polo\u017eil ji zp\u00e1tky na stolek a rezignovan\u011b zvedl sluch\u00e1tko telefonu.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm, David,“ ozvalo se ve sluch\u00e1tku, kdy\u017e jej rozespal\u00fd mana\u017eer zvedl.<\/p><\/div>\n

„Ahoj Davide, tady Noe, m\u016f\u017ee\u0161 ke mn\u011b te\u010f hned p\u0159ij\u00edt?“ zeptal se \u0161\u00e9f, ale v t\u00f3nu jeho hlasu t\u00e1zan\u00fd poznal, \u017ee to nen\u00ed ot\u00e1zka, sp\u00ed\u0161 rozkaz.<\/div>\n
„Jist\u011b, sly\u0161el jsem to tvoje hl\u00e1\u0161en\u00ed, hned jsem tam,“ pod\u00edval se na hodiny, bylo p\u00e1r minut po osm\u00e9, ozn\u00e1men\u00ed akor\u00e1t skon\u010dilo. „Hod\u00edm n\u011bco na sebe, tak vydr\u017e,“ je\u0161t\u011b \u0159ekl do telefonu, ne\u017e sluch\u00e1tko polo\u017eil. Mus\u00ed rychle, \u0161\u00e9f nezn\u011bl moc nad\u0161en\u011b, a nebylo divu, karant\u00e9na byla n\u011bco, co za ta l\u00e9ta, kter\u00e1 David ve spole\u010denstv\u00ed<\/em> str\u00e1vil, za\u017eil jen dvakr\u00e1t. Poka\u017ed\u00e9 se z toho vyklubal plan\u00fd poplach, ale dnes to vypad\u00e1, jako by to byl pr\u016f\u0161vih, alespo\u0148 podle \u0161\u00e9fova t\u00f3nu hlasu. Kdy\u017e za sebou David zav\u00edral dve\u0159e sv\u00e9ho apartm\u00e1, zaslechl znovu zvon\u011bn\u00ed telefonu, ale nem\u011bl \u010das ho vz\u00edt, nejsp\u00ed\u0161 ho cht\u011bl Noe popohnat, aby si posp\u00ed\u0161il. „No no, aby ses nezbl\u00e1znil,“ zamumlal si mana\u017eer pod fousy a uh\u00e1n\u011bl sm\u011brem k \u0161\u00e9fov\u011b kancel\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Tom marn\u011b \u010dekal, a\u017e jeho mana\u017eer zvedne telefon, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e nebyl u sebe. Tom nev\u011bd\u011bl, komu jin\u00e9mu by m\u011bl Billovo z\u00e1hadn\u00e9 zmizen\u00ed nahl\u00e1sit, v t\u011bchhle organiza\u010dn\u00edch v\u011bcech se v\u017edycky spol\u00e9hal na pomoc zp\u011bv\u00e1ka, nepot\u0159eboval se to u\u010dit. Proto tak\u00e9 jedin\u00fd, komu ho napadlo zavolat, byl Saki.<\/p><\/div>\n

„Pros\u00edm?“ ozval se hlubok\u00fd hlas bodyguarda, nejsp\u00ed\u0161 taky zrovna vylezl z postele, nebylo kam sp\u011bchat, karant\u00e9na v\u0161echno d\u011bn\u00ed ve spole\u010denstv\u00ed<\/em> zpomal\u00ed.<\/div>\n
„Tady Tom,“ vyhrkl kytarista, a hned pokra\u010doval. „Bill zmizel. N\u011bkdo ho asi unesl, j\u00e1 ho v noci nezamkl, kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, a te\u010f tu nen\u00ed,“ mluvil rychle, aby ze sebe co nejd\u0159\u00edv v\u0161echno vysypal, a Saki mohl za\u010d\u00edt po Billovi p\u00e1trat.<\/div>\n
„Nesmysl, kdo by ho un\u00e1\u0161el, pros\u00edm t\u011b. Nejsp\u00ed\u0161 jen n\u011bkam vyb\u011bhl, ne\u017e budou opat\u0159en\u00ed karant\u00e9ny moc tvrd\u00e1, a za chvilku se vr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n
„Nevr\u00e1t\u00ed, nechal tady pager, v\u00ed\u0161, \u017ee bez n\u011bj nikdy nikam nechod\u00ed,“ oponoval Tom bohorovn\u00e9mu t\u011blesn\u00e9mu str\u00e1\u017eci.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 si ho jen ve sp\u011bchu zapomn\u011bl, ne\u0161il, Tome,“ sna\u017eil se Saki uchl\u00e1cholit evidentn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00e9ho kytaristu, „kam by ho tady kdo un\u00e1\u0161el, v\u017edy\u0165 by ho nem\u011bl kam schovat,“ vysv\u011btloval mu.<\/div>\n
„Ale pro\u010d m\u011b nep\u0159i\u0161el vzbudit?“ ptal se u\u017e zoufal\u00fd Tom, „v\u017edycky m\u011b p\u0159ece chod\u00ed budit, a te\u010f nep\u0159i\u0161el, nenechal vzkaz a nen\u00ed tu. N\u011bco se mu stalo, j\u00e1 to c\u00edt\u00edm,“ vypadlo z Toma najednou. M\u011bl celou dobu podivn\u011b sev\u0159en\u00fd hrudn\u00edk, bylo mu \u00fazko, a te\u010f mu do\u0161lo, \u017ee je to pocit, kter\u00fd je n\u011bjak spojen\u00fd s Billem. Netu\u0161il, jak na to p\u0159i\u0161el, ale byl si t\u00edm jist\u00fd. „Jako by mu n\u011bkdo ubli\u017eoval,“ dodal je\u0161t\u011b potichu, a\u010dkoli v\u011bd\u011bl, jak to bodyguardovi bude zn\u00edt nelogicky.<\/div>\n
„B\u011b\u017e k sob\u011b do pokoje, v\u00ed\u0161, \u017ee nem\u00e1\u0161 vych\u00e1zet, j\u00e1 se po n\u011bm pod\u00edv\u00e1m a d\u00e1m ti pak v\u011bd\u011bt, jo?“ nereagoval Saki na jeho podez\u0159en\u00ed, \u017ee n\u011bkdo Billovi ubli\u017euje, a polo\u017eil telefon. S\u00e1m byl trochu nerv\u00f3zn\u00ed, cel\u00e1 situace byla rozhodn\u011b minim\u00e1ln\u011b podez\u0159el\u00e1, musel ji za\u010d\u00edt \u0159e\u0161it.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„Posa\u010f se, Davide,“ pokynul \u0161\u00e9f mana\u017eerovi na seda\u010dku, kde ve\u010der p\u0159edt\u00edm sed\u011bl Kat. Nev\u011bdomky si David vybral p\u0159esn\u011b stejn\u00e9 m\u00edsto, nejsp\u00ed\u0161 bylo u\u017e prosezen\u00e9, jak na n\u011bm sed\u00e1valy v\u0161echny n\u00e1v\u0161t\u011bvy, kter\u00e9 \u0161\u00e9f k sob\u011b pozval.<\/p><\/div>\n

„Co se d\u011bje? Kdo sem co p\u0159it\u00e1hl za infekci?“ zeptal se se z\u00e1jmem mana\u017eer.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e1 infekce tu nen\u00ed, je to kamufl\u00e1\u017e,“ rozhodl se Noe k\u00e1pnout bo\u017eskou. P\u0159em\u00fd\u0161lel dlouho, co vlastn\u011b Davidovi \u0159ekne, ale pak se rozhodl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e bude zn\u00e1t pravdu. Pokud dojde k tomu, \u017ee budou muset Billovi vymazat pam\u011b\u0165, stejn\u011b se to dozv\u00ed.<\/div>\n
„Co? Kamufl\u00e1\u017e?“ vykulil David o\u010di, to tady je\u0161t\u011b neza\u017eil. „O co jde?“<\/div>\n
„O Billa,“ \u0159ekl stru\u010dn\u011b Noe. „V\u010dera jsem na n\u011bj dostal dost p\u0159esv\u011bd\u010div\u00e9 ud\u00e1n\u00ed, \u017ee je nejsp\u00ed\u0161 homosexu\u00e1l. Co si o tom mysl\u00ed\u0161?“ jen tak zkusmo se zeptal Davida, v podstat\u011b jen proto, aby si ov\u011b\u0159il svou p\u0159edchoz\u00ed teorii.<\/div>\n
„Nesmysl,“ vyhrkl pobou\u0159en\u011b David. „Kdo takovou blbost \u0159ekl?“ hned se za\u010dal roz\u010dilovat, nadsko\u010dil na seda\u010dce.<\/div>\n
„To ti ne\u0159eknu, je to tajn\u00e9, ale byl to dost d\u016fv\u011bryhodn\u00fd zdroj. Pro\u010d se domn\u00edv\u00e1\u0161, \u017ee je to nesmysl?“<\/div>\n
„No\u2026 proto\u017ee Billa zn\u00e1m. Je to\u2026 trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed kluk, to uzn\u00e1v\u00e1m, ale p\u0159ece bych musel n\u011bco poznat.“ David se za\u010d\u00ednal strachy potit. Tak\u017ee na to n\u011bkdo p\u0159i\u0161el stejn\u011b jako on, a jeho zdej\u0161\u00ed kari\u00e9ra je v h\u00e1ji. Do prdele! To mu je\u0161t\u011b chyb\u011blo. V\u011bd\u011bl, \u017ee to jednou p\u0159ijde, ale ne takhle brzy. Myslel si, \u017ee alespo\u0148 do zasv\u011bcen\u00ed bude v\u0161echno v klidu. Do t\u00e9 doby doufal, \u017ee se n\u011bco stane, a\u010dkoliv netu\u0161il, co by to m\u011blo b\u00fdt, aby to zm\u011bnilo p\u0159epokl\u00e1danou zp\u011bv\u00e1kovu orientaci. Prost\u011b to nech\u00e1val b\u00fdt, proto\u017ee si s tou v\u011bc\u00ed nev\u011bd\u011bl rady. A te\u010f je pozd\u011b.<\/div>\n
„Tu\u0161il jsem, \u017ee ho bude\u0161 chr\u00e1nit, ale u\u017e ho m\u00e1 v pr\u00e1dle Kat, ten to z n\u011bj vyt\u00e1hne jedna b\u00e1se\u0148,“ trochu j\u00edzliv\u011b pronesl Noe, bylo mu jasn\u00e9, jak se David pr\u00e1v\u011b te\u010f c\u00edt\u00ed. Znal jeho povahu.<\/p>\n

„Proboha,“ vydechl zd\u011b\u0161en\u011b mana\u017eer. „Co s n\u00edm chce d\u011blat? V\u017edy\u0165 mu ten parchant ubl\u00ed\u017e\u00ed,“ roz\u010d\u00edlil se. „Ud\u011bl\u00e1 z n\u011bj trosku, kter\u00e1 u\u017e nikdy nezazp\u00edv\u00e1 ani notu, to ti nedo\u0161lo?“<\/div>\n

„A tob\u011b zase nedo\u0161lo, \u017ee ti teplou\u0161 nikdy neprojde ve\u0159ejn\u00fdm zasv\u011bcen\u00edm, \u017ee jo?“ kontroval \u0161\u00e9f, roz\u010dilovalo ho, \u017ee mu David vy\u010d\u00edt\u00e1 n\u011bco, co s\u00e1m necht\u011bl dopustit. „Kat m\u00e1 p\u0159\u00edkaz mu neubli\u017eovat, jen mu v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee to jinak nep\u016fjde, vyma\u017ee pam\u011b\u0165,“ dodal je\u0161t\u011b, aby Davida uklidnil.<\/div>\n
„No pot\u011b\u0161,“ vzdychl David. „Tak\u017ee zapomene v\u0161echny p\u00edsni\u010dky\u2026“ zamyslel se.<\/div>\n
„Kat si s t\u00edm u\u017e porad\u00ed, uvid\u00ed\u0161,“ ujistil ho Noe, ale s\u00e1m nev\u011b\u0159il tomu, co \u0159\u00edk\u00e1. „Mus\u00edme to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it, proto\u017ee jestli ne, budeme se ho muset zbavit,“ \u0161okoval Davida posledn\u00ed v\u011btou.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Kat vzhl\u00e9dl, kdy\u017e zaznamenal cinknut\u00ed v\u00fdtahu, a zvedl se, aby o\u010dek\u00e1van\u00fdm n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016fm otev\u0159el dve\u0159e. „D\u00edky,“ za\u0161eptal ud\u00fdchan\u011b Noe, ve\u0161el do dve\u0159\u00ed s drahocenn\u00fdm n\u00e1kladem v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Dal jsem mu \u010duchnout \u00e9teru, aby se nevzbudil, nenapadlo m\u011b, jak jinak ho sem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-7296","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7296","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7296"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7296\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7296"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7296"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7296"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}