{"id":7304,"date":"2011-12-10T14:00:00","date_gmt":"2011-12-10T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7284"},"modified":"2011-12-10T14:00:00","modified_gmt":"2011-12-10T13:00:00","slug":"bolest","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/10\/bolest\/","title":{"rendered":"Bolest"},"content":{"rendered":"
autor: Terry Kaulitz
<\/strong> <\/p>\n

Hojky\u2026 no dal\u0161\u00ed moje\u2026 no jednod\u00edlovka\u2026 sice byla sout\u011b\u017en\u00ed a n\u011bjak jsem j\u00ed jinak zve\u0159ej\u0148ovat necht\u011bla, ale nakonec jsem si \u0159ekla pro\u010d ne\u2026 no abych ukojila va\u0161e obuvy, tak jen \u0159eknu to, \u017ee p\u0159i psan\u00ed jsem nem\u011bla zrovna veselou n\u00e1ladu, a taky to tak dopadlo no\u2026<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Proch\u00e1z\u00edm se tak potemn\u011blou ulic\u00ed. Pouli\u010dn\u00ed lampy slab\u011b sv\u00edt\u00ed a mou postavu sp\u00ed\u0161 zahaluje st\u00edn, Nejsem schopn\u00fd vyj\u00edt na sv\u011btlo. Za prv\u00e9 proto, \u017ee nechci, aby n\u011bkdo vid\u011bl m\u016fj obli\u010dej zm\u00e1\u010den\u00fd od slz, a za druh\u00e9, r\u00e1d \u017eiju ve st\u00ednu.<\/div>\n
Pro\u010d m\u00e1m vlastn\u011b zm\u00e1\u010den\u00fd obli\u010dej slzami? Jednodu\u0161e. Trp\u00edm. Trp\u00edm ne\u0161\u0165astnou l\u00e1skou. Klidn\u011b to up\u0159esn\u00edm. Je to asi m\u011bs\u00edc, co jsem sv\u00e9ho bratra, dvoj\u010de, za\u010dal vn\u00edmat jinak ne\u017e jako br\u00e1chu. O to slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed je to p\u0159ed n\u00edm tajit. Jeho b\u00edl\u00e1 poko\u017eka, jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e1 o\u010dka, jeho jemn\u00e9 rt\u00edky. V\u0161echno m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed. A dneska? To bylo u\u017e i na m\u011b moc.<\/div>\n
Zrovna za mnou p\u0159i\u0161el, \u017ee si chce popov\u00eddat. Zase se mezi n\u00e1mi strhla h\u00e1dka. Jako poka\u017ed\u00e9 posledn\u00ed m\u011bs\u00edc. Nev\u00edm, ale v\u017edycky jsem vybouchl. Mo\u017en\u00e1 asi proto, \u017ee jsem vid\u011bl, jak je slep\u00fd, \u017ee nic nevid\u00ed. Jak by taky mohl. V\u017edy\u0165 se to sna\u017e\u00edm hlavn\u011b p\u0159ed n\u00edm tajit.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tome, co ti po\u0159\u00e1d je?“ zeptal se m\u011b pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za m\u011bs\u00edc.<\/em><\/div>\n

„Co by se mnou bylo?“ odpov\u011bd\u011bl jsem ale s jinou razanc\u00ed, ne\u017e jsem s\u00e1m cht\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Tak jako promi\u0148, \u017ee m\u00e1m starost o br\u00e1chu,“ oto\u010dil se na podpatku a \u0161el k sob\u011b do pokoje.<\/em><\/div>\n
„Sakra!“ zaklel jsem, kdy\u017e ode\u0161el k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
Pro\u010d j\u00e1 jen jsem takovej srab. Pro\u010d mu to nedok\u00e1\u017eu prost\u011b \u0159\u00edct?<\/em><\/div>\n
Ze zamy\u0161len\u00ed m\u011b vytrhla a\u017e ostr\u00e1 bolest v ruce. Musel jsem hodn\u011b siln\u011b stisknout skleni\u010dku z tenk\u00e9ho skla, ve kter\u00e9m byla voda. Stisk jsem rychle uvolnil. P\u00e1r st\u0159\u00edpk\u016f se mi za\u0159\u00edzlo do ruky. Pustil jsem vodu z kohoutku a rychle sm\u00fdval krev, kter\u00e1 nezadr\u017eiteln\u011b tekla. P\u0159itom jsem z k\u016f\u017ee vytahoval zabodnut\u00e9 sklo. P\u00e1lilo to jako \u010dert, ale tahle bolest byla oproti t\u00e9 v srdci m\u00edrn\u011bj\u0161\u00ed. Rychle jsem ruku u\u017e bez st\u0159ep\u016f zabalil do \u010dist\u00e9 ut\u011brky a \u0161el do koupelny pro l\u00e9k\u00e1rnu. Co nejrychleji jsem si o\u0161et\u0159il tu ruku a \u0161el jsem zaklepat na Bill\u016fv pokoj.<\/em><\/div>\n
Vy\u0161el jsem na chodbu. M\u011bl pokoj hned vedle, tak\u017ee jsem ud\u011blal jen p\u00e1r krok\u016f k jeho dve\u0159\u00edm a za\u010dal klepat. Nikdo se neoz\u00fdval. Povzdychl jsem si. To jsem zas n\u011bco posral.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n
\n

Kdy\u017e jsem pak ode\u0161el z hotelu nik\u00fdm nepozorov\u00e1n, za\u010dal jsem bloudit ulicemi. Ani nev\u00edm, kolik \u010dasu uplynulo. Mobil u sebe nem\u00e1m, a tak se mi nem\u016f\u017ee nikdo dovolat, a tud\u00ed\u017e nev\u00edm kolik je. Ale asi se u\u017e bl\u00ed\u017e\u00ed r\u00e1no, proto\u017ee je v\u0161ude \u0161ero. Asi se za\u010d\u00edn\u00e1 rozedn\u00edvat. Vzdychl jsem. Dal\u0161\u00ed den utrpen\u00ed. Nev\u00edm, jak to zvl\u00e1dnu. Do\u0161el jsem do n\u011bjak\u00e9ho parku. Byly tam lavi\u010dky, ale j\u00e1 se odm\u00edtal zastavit. Do\u0161el jsem doprost\u0159ed toho parku a nohy u\u017e m\u011b za\u010daly pomalu bolet. Asi jsem \u0161el dost dlouho. Posadil jsem se na jednu z nejbli\u017e\u0161\u00edch lavi\u010dek. Najednou jsem uc\u00edtil na krku studen\u00e9 kapky. Nejsp\u00ed\u0161 za\u010d\u00ednalo pr\u0161et, ale mn\u011b to bylo fuk. Jak jsem tak sed\u011bl, dal jsem si kolena pod bradu a objal svoje nohy. Koukal jsem kamsi do pr\u00e1zdna.<\/p>\n

Mezit\u00edm u Billa<\/p>\n

Vy\u0161el jsem z pokoje, proto\u017ee mi bylo divn\u00e9, kdy\u017e n\u011bkdo zaklepal a pak nic. Doufal jsem, \u017ee je to Tom. \u017de se mi p\u0159ijde sv\u011b\u0159it, jako jsme to d\u011blali poka\u017ed\u00e9. Ale kdy\u017e jsem otev\u0159el dve\u0159e, nikdo za nimi nest\u00e1l. Jen jsem si povzdychl a znovu zav\u0159el dve\u0159e. Zalezl jsem do postele a s my\u0161lenkami na sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku jsem usnul.<\/div>\n

Nespal jsem ale dlouho, proto\u017ee m\u011b probudilo bu\u0161en\u00ed na dve\u0159e. Rozespale jsem se do\u0161oural ke dve\u0159\u00edm a jen v tren\u00fdrk\u00e1ch jsem otev\u0159el.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b. Myslel jsem, \u017ee jsi taky zmizel,“ \u0159ekl Georg s Davidem za z\u00e1dy m\u00edsto pozdravu.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161 zmizel?“ z\u00edvl jsem.<\/div>\n
„Tom nen\u00ed nikde k nalezen\u00ed,“ vyhrkl David.<\/div>\n
„Mysleli jsme, \u017ee je u tebe. N\u011bkdy to tak bejv\u00e1,“ dodal Georg.<\/div>\n
„Po\u010dkej. Tom tu nikde nen\u00ed? A kde by byl? U m\u011b rozhodn\u011b nen\u00ed. Dost jsme se chytli, a pak nev\u00edm,“ \u0159ekl jsem a za\u010dal se m\u011b zmoc\u0148ovat strach.<\/div>\n
„Jestli ho nenajdeme, budeme muset zru\u0161it u\u017e druhej koncert,“ \u0159ekl dost na\u0161tvan\u011b David.<\/div>\n
„A zkou\u0161eli jste mu volat?“ zeptal jsem se rychle.<\/div>\n
Tohle nebylo poprv\u00fd, co zmizel, ale nakonec se objevil. Jestli se te\u010f neobjev\u00ed, tak nev\u00edm.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b \u017ee zkou\u0161eli. Ale nikdo to nebere. Asi si ho nechal na pokoji,“ odpov\u011bd\u011bl Gustav, kter\u00fd se tam znenad\u00e1n\u00ed zjevil.<\/div>\n
„To mu nen\u00ed podobn\u00fd,“ hlesl jsem a oto\u010dil jsem se k oknu.<\/div>\n
Venku dost hust\u011b pr\u0161elo. To nen\u00ed dobr\u00fd. Pokud je n\u011bkde venku, tak to nedopadne dob\u0159e.<\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b, \u017ee mu to nen\u00ed podobn\u00fd,“ hlesl Georg.<\/div>\n
„Hele j\u00e1 se obl\u00edknu a p\u016fjdeme ho hledat,“ \u0159ekl jsem a v\u0161ichni p\u0159ik\u00fdvli.<\/div>\n
Za\u010dal jsem na sebe h\u00e1zet oble\u010den\u00ed. Bylo mi jedno, jestli ven vylezu nenal\u00ed\u010denej a nevystylovanej. \u0160lo mi o m\u00fdho star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ku.<\/p>\n

Zp\u011bt u Toma<\/p>\n

Byla mi docela zima a oble\u010den\u00ed jsem m\u011bl skrz naskrz promo\u010den\u00e9, ale bylo mi to jedno. Po\u0159\u00e1d jsem tam sed\u011bl. Ob\u010das kolem n\u011bkdo pro\u0161el, ale nijak moc si m\u011b nev\u0161\u00edmali. Byl jsem vlastn\u011b r\u00e1d, \u017ee m\u011b ka\u017edej p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00ed. Jeliko\u017e se hust\u011b rozpr\u0161elo, lidi kolem moc nechodili. Nediv\u00edm se jim. Kdybych m\u011bl dost odvahy z\u016fstat v hotelu, taky bych byl schovan\u00fd v suchu. Ale ta odvaha m\u011b opustila. U\u017e d\u00e1vno. Tedy ne tak d\u00e1vno, ale asi tak dva t\u00fddny nazp\u00e1tek.<\/div>\n

Ub\u011bhlo dost \u010dasu a j\u00e1 jsem za\u010d\u00ednal us\u00ednat. Nev\u00edm, jestli to bylo vy\u010derp\u00e1n\u00edm nebo zimou. Prost\u011b se mi kl\u00ed\u017eily o\u010di. A jeliko\u017e venku nebylo moc teplo, ale skoro za\u010d\u00e1tek zimy, tak jsem tu \u00fanavu p\u0159i\u010d\u00edtal zim\u011b. Pomalu m\u011b za\u010daly opou\u0161t\u011bt s\u00edly a j\u00e1 se pomalu svezl na lavi\u010dku. Pak u\u017e jen tma.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Za\u010d\u00ednal jsem panika\u0159it. Tom nebyl nikde k nalezen\u00ed. Pro\u0161li jsme snad v\u0161echny parky, v\u0161echny obcho\u010f\u00e1ky, kav\u00e1rny a podobn\u011b. Ale nikde nebyl. Panika\u0159il jsem. Ob\u010das jsem zak\u0159i\u010del jeho jm\u00e9no, ale nikdo se neozval. Doufal jsem, \u017ee pokud budu volat jeho jm\u00e9no, tak usly\u0161\u00edm jeho hlas, a \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku. Ale ne. O to to bylo hor\u0161\u00ed. Pravideln\u011b jsem volal kluk\u016fm a Davidovi, ale nikdo ho nena\u0161el. Dali jsme si sraz u n\u011bjak\u00e9ho obchodn\u00edho domu. Te\u010f jsem na n\u011b netrp\u011bliv\u011b \u010dekal. Doufal jsem, \u017ee s nimi Tom bude. Pokud by s nimi nebyl, tak jen ztr\u00e1c\u00edm \u010das. Mus\u00edm ho naj\u00edt, prost\u011b mus\u00edm. Asi po p\u016flhodin\u011b stepov\u00e1n\u00ed p\u0159ed obcho\u010f\u00e1kem jsem zahl\u00eddl Georga. Ale samotn\u00e9ho. Jen na m\u011b smutn\u011b koukal. Bodlo m\u011b u srdce. Nena\u0161el ho. Je\u0161t\u011b Gustav a David. Dal\u0161\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed. Chv\u00edli po n\u011bm se objevil Gustav. A s\u00e1m. A nakonec David. Samoz\u0159ejm\u011b taky s\u00e1m.<\/p>\n

„Nikde jsme ho nena\u0161li,“ hlesl Gustav.<\/div>\n

„Kde to hovado m\u016f\u017ee b\u00fdt,“ za\u010dal jsem se vztekat.<\/div>\n
„Bille, klid, najdeme ho!!“ klidnil m\u011b Georg.<\/div>\n
„Jak m\u00e1m b\u00fdt v klidu? Leje a Tom je n\u011bkde tady venku. Nejsp\u00ed\u0161 bude promo\u010denej a nev\u00edm co je\u0161t\u011b. Je to m\u016fj br\u00e1cha, do h\u00e1je!“ k\u0159ikl jsem.<\/div>\n
„Hele klid. Tady ten park jsme je\u0161t\u011b neprohledali. Rozd\u011bl\u00edme se a ten, kdo ho najde, prozvon\u00ed ostatn\u00ed,“ ozval se David.<\/p>\n

V\u016fbec jsem si toho parku nev\u0161iml. Jsem tak vystresovanej, \u017ee p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00edm v\u0161echno. Ve\u0161li jsme do toho parku, a hned u br\u00e1ny jsme se rozd\u011blili. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s se vydal jin\u00fdm sm\u011brem. Tak trochu jsem doufal, \u017ee moje bratrsk\u00e9 pouto mi tak trochu pom\u016f\u017ee. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se kolem a volal jeho jm\u00e9no. Ale \u017e\u00e1dn\u00e1 odezva. V\u0161iml jsem si, \u017ee na lavi\u010dce n\u011bkdo sp\u00ed. Asi n\u011bjakej houmeles. P\u0159i\u0161el jsem bl\u00ed\u017e a zd\u011bsil jsem se. Byl to Tom. A v\u016fbec se neh\u00fdbal. Rychle jsem vyt\u00e1hl mobil a p\u0159idal jsem do kroku. Prozvonil jsem ostatn\u00ed a zastavil se u t\u00e9 lavi\u010dky. Klekl jsem si na kolena a rychle jsem Toma objal. Ale on nereagoval. Sakra.<\/p>\n

„Tome! Tome, sakra, prober se!!!“ t\u0159\u00e1sl jsem s n\u00edm. Ale nic.<\/div>\n

Oble\u010den\u00ed m\u011bl \u00fapln\u011b promo\u010den\u00e9 a rty \u00fapln\u011b modr\u00e9. No zrovna teplo nen\u00ed a on je tu jen v mikin\u011b. Nehmatal jsem tep, ale \u0161lo to t\u011b\u017eko, proto\u017ee ho m\u011bl hodn\u011b slab\u00fd. Jako by nebojoval o sv\u016fj \u017eivot. Jako by ho zahodil. Ale pro\u010d? Sundal jsem si bundu. Bylo mi jedno, jestli zmoknu. Hlavn\u00ed te\u010f bylo zah\u0159\u00e1t Toma. Zabalil jsem ho do t\u00fd bundy a sna\u017eil se v\u0161emo\u017en\u011b, aby ho to trochu zah\u0159\u00e1lo. B\u011bhem p\u011bti minut se tam objevili ostatn\u00ed.<\/p>\n

„Proboha!!“ hlesl David, kdy\u017e Toma uvid\u011bl.<\/div>\n

„Mus\u00edme rychle do hotelu!“ \u0159ekl Gustav a vzal Toma do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
David zavolal Sakimu, a ten pro n\u00e1s p\u0159ijel. Nasedli jsme do auta a j\u00e1 si polo\u017eil Toma na nohy. Gustav si taky sundal bundu a p\u0159ikryl Toma. Po\u0159\u00e1d byl ale ledov\u00fd. Za\u010daly mi t\u00e9ct slzy bezmoci. B\u00e1l jsem se, \u017ee jsme p\u0159i\u0161li pozd\u011b.<\/div>\n
„Bille, bude dobrej!“ uklid\u0148oval m\u011b Georg.<\/div>\n
„M\u00e1m strach!“ hlesl jsem, ale slzy tekly po\u0159\u00e1d.<\/p>\n

Hladil jsem ho po cop\u00e1nk\u00e1ch a mo\u017en\u00e1 jsem se sna\u017eil uklidnit, \u017ee to v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n

Netrvalo to dlouho a zastavili jsme u zadn\u00edho vchodu do hotelu. U p\u0159edn\u00edho to ne\u0161lo, proto\u017ee se tam za\u010daly shroma\u017e\u010fovat fanynky. A vid\u011bt takhle Toma by pro n\u011b byl \u0161ok. Stejn\u011b jako to byl a je \u0161ok pro m\u011b. Rychle jsme vyjeli nahoru a \u0161li ke mn\u011b do pokoje. Georg st\u00e1le nesl Toma. J\u00e1 bych to asi nezvl\u00e1dl. Gustav \u0161el do Tomova pokoje pro such\u00e9 oble\u010den\u00ed. Bylo mi jedno jestli budu m\u00edt mokrou postel, prost\u011b jsem \u0159ekl Georgovi, aby ho polo\u017eil. On tak nakonec ud\u011blal. Rychle jsem ho za\u010dal vysvl\u00e9kat z toho mokr\u00e9ho oble\u010den\u00ed. V\u0161echno jsem odhazoval na podlahu.<\/div>\n
Netrvalo dlouho, a objevil se tu Gustav se such\u00fdm oble\u010den\u00edm. Rychle jsem ho do toho obl\u00e9kl a zabalil do dek. Nejenom do svoj\u00ed, ale i do t\u011bch, co p\u0159inesl David z Tomova a jeho pokoje. Sna\u017eil jsem se Toma co nejrychleji zah\u0159\u00e1t, ale n\u011bjak se to m\u00edjelo \u00fa\u010dinkem. Tom\u016fv stav se v\u016fbec nem\u011bnil. Necht\u011bl jsem, aby ho odvezli do nemocnice. Cht\u011bl jsem b\u00fdt u n\u011bj. Stejn\u011b jako kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b kluci. G\u00e9\u010dka s Davidem tam s n\u00e1mi byli je\u0161t\u011b p\u016fl hodiny a pak se rozprchli. G\u00e9\u010dka \u0161li asi na pokoj a David \u0161el asi ru\u0161it dal\u0161\u00ed koncert.<\/p>\n

„Tome, br\u00e1\u0161ko, pros\u00edm. Bojuj,“ \u0161eptal jsem a d\u00e1l jsem ho zah\u0159\u00edval. Nejrad\u0161i bych ho obl\u00edkl do v\u0161eho tepl\u00e9ho, co bych na\u0161el ve sk\u0159\u00edni. Ale deky by m\u011bly sta\u010dit. V\u017edy\u0165 jsme ho zabalili rovnou do t\u0159\u00ed. Zkontroloval jsem, jestli d\u00fdch\u00e1. D\u00fdchal, ale opravdu slabounce.<\/div>\n

„Tome, sakra! No tak, bojuj. Tohle mi nem\u016f\u017ee\u0161 ud\u011blat,“ vzlykal jsem. Byl jsem bezmocn\u00fd.<\/div>\n
Ano, byl. U\u017e jsem nemohl nic d\u011blat. Ud\u011blal jsem v\u0161echno, co se dalo, ale te\u010f u\u017e to byl Tom\u016fv boj. Modlil jsem se, aby to nevzdal. Georg mi mezit\u00edm donesl je\u0161t\u011b deku od sebe. Deku jsem polo\u017eil p\u0159es ostatn\u00ed t\u0159i a doufal. Rozhl\u00eddl jsem se po pokoji a pohled mi utkv\u011bl na jeho mokr\u00e9m oble\u010den\u00ed. Pod\u00edval jsem se mu do obli\u010deje. Jeho rty za\u010daly m\u00edt norm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed barvu, ale st\u00e1le nem\u00e1 vyhr\u00e1no. Byl v t\u00fd zim\u011b moc dlouho. Pomalu jsem vstal z postele. Po\u0159\u00e1d jsem ale kontroloval, jestli d\u00fdch\u00e1. Sklonil jsem se k jeho oble\u010den\u00ed. V\u00edm, \u017ee se to nem\u00e1, ale prohled\u00e1val jsem mu kapsy. To pr\u00e1dlo pot\u0159ebovalo hned do pra\u010dky. Kdy\u017e jsem zrovna prohled\u00e1val kapsy u kalhot tak v zadn\u00ed n\u011bco m\u011bl. N\u011bco jako slo\u017een\u00fd pap\u00edr. Ani nebyl promo\u010den\u00fd. Rozlo\u017eil jsem ho a za\u010dal jsem \u010d\u00edst.<\/p>\n

J\u00e1 u\u017e to nezvl\u00e1dnu. Nezvl\u00e1dnu se na n\u011bj d\u00edvat a d\u011blat p\u0159itom, \u017ee se nic ned\u011bje. Tohle je na m\u011b moc. Ale nejhor\u0161\u00ed je, \u017ee nem\u00e1m kam ut\u00e9ct. Tolik bych mu cht\u011bl \u0159\u00edct, jak moc ho miluju, ale jsem srab. Mo\u017en\u00e1 by m\u011b zavrhl. Ale kdo v\u00ed. Jen\u017ee nem\u00e1m dost odvahy to zjistit. V\u017edy\u0165 je to m\u016fj bratr. Moje dvoj\u010de. M\u011bl bych to dok\u00e1zat, ale nedok\u00e1\u017eu. Bol\u00ed m\u011b, kdy\u017e se h\u00e1d\u00e1me. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsme se tolik neh\u00e1dali. P\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jsem zjistil, co k n\u011bmu vlastn\u011b c\u00edt\u00edm. Moje vlastn\u00ed srdce si se mnou hr\u00e1lo. Ale pro\u010d zrovna on? Nikdy jsem to nepochopil a st\u00e1le to nech\u00e1pu. Mo\u017en\u00e1 je to trest. Kdo v\u00ed. Nev\u00edm, jestli m\u00e1m s\u00edlu j\u00edt a d\u00edvat se na n\u011bj, do jeho o\u010d\u00ed. V\u0161echno ztratilo smysl. I m\u016fj \u017eivot. Bez n\u011bj jsem troska. Bez n\u011bj nejsem nic. Pro\u010d dok\u00e1\u017eu napsat v\u011btu „MILUJU T\u011a, BILLE!“ na pap\u00edr, ale nahlas to ne\u0159eknu? Dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka. Dal\u0161\u00ed z milionu. A ani na tu nen\u00ed odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsem to do\u010detl, za\u010dal jsem bre\u010det nanovo. M\u016fj vlastn\u00ed bratr. Miloval m\u011b v\u00edc jak br\u00e1chu. Ale v\u017edy\u0165 je to zak\u00e1zan\u00e9. Ale i kdyby, nezavrhnu ho. Je to \u010d\u00e1st moj\u00ed osoby. Je to moje druh\u00e1 p\u016flka. Nechal jsme oble\u010den\u00ed oble\u010den\u00edm a oto\u010dil se na Toma. N\u011bco se ale zm\u011bnilo. On p\u0159estal d\u00fdchat. Tohle se nesm\u00ed st\u00e1t. Strhnul jsem z n\u011bj ty deky a za\u010dal jsem s mas\u00e1\u017e\u00ed srdce.<\/div>\n

„Pomoooooooc!!!!“ k\u0159i\u010del jsem neskute\u010dn\u011b nahlas.<\/div>\n
„Tome, bojuj. Kv\u016fli mn\u011b! Br\u00e1\u0161ko, nenech\u00e1vej m\u011b tu!“ bre\u010del jsem a sna\u017eil jsem se rozpumpovat jeho srdce.<\/div>\n
Do pokoje najednou vrazili G\u00e9\u010dka s Davidem. Zase v\u0161ichni t\u0159i.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptali se vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ned\u00fdch\u00e1! On sakra ned\u00fdch\u00e1!!!“ panika\u0159il jsem a st\u00e1le jsem d\u011blal mas\u00e1\u017e srdce.<\/div>\n
David se prvn\u00ed probral a za\u010dal mi pom\u00e1hat. D\u00e1val mu d\u00fdch\u00e1n\u00ed z \u00fast do \u00fast. Navigoval m\u011b, jak m\u00e1m spr\u00e1vn\u011b prov\u00e1d\u011bt mas\u00e1\u017e. Ale neda\u0159ilo se n\u00e1m Toma probrat k \u017eivotu. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi tekly slzy a za\u010d\u00ednal jsem si myslet, \u017ee u\u017e to nezvl\u00e1dnu.<\/p>\n

„No tak, Bille! D\u011blej nebo ho ztrat\u00edme,“ popoh\u00e1n\u011bl m\u011b David.<\/div>\n

„Davide, u\u017e je to dlouho,“ hlesl jsem, kdy\u017e vtom dovnit\u0159 vb\u011bhli sani\u0165\u00e1ci.<\/div>\n
M\u011bli u sebe defibril\u00e1tor a m\u011b s Davidem od Toma odstr\u010dili. Jestli nepom\u016f\u017ee ani tohle, tak je konec. Sledoval jsem Tomovo t\u011blo, jak se pod t\u00edm proudem lehce nadzved\u00e1valo, ale zat\u00edm to nevypadalo nad\u011bjn\u011b. Sani\u0165\u00e1ci tam n\u011bco \u0159\u00edkali, ale j\u00e1 nebyl schopn\u00fd mluvit. Pohled up\u0159en\u00fd na Toma a kluci kolem m\u011b. Najednou ale vstali a jedin\u00e1 dv\u011b slova mi utkv\u011bla v pam\u011bti. „\u010cas smrti\u2026“<\/div>\n
„To n\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9!“ k\u0159ikl jsem a kluci s Davidem m\u011bli co d\u011blat, aby m\u011b udr\u017eeli. Po marn\u00fdch pokusech dostat se k Tomovi, jsem se zhroutil na podlahu. Sani\u0165\u00e1ci mi dali n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Je n\u00e1m to opravdu l\u00edto, ale nedalo se nic d\u011blat. Byl v\u00e1\u017en\u011b podchlazen\u00fd. Div\u00edm se, \u017ee to p\u0159e\u017eil a\u017e sem. V\u011bt\u0161inou takhle podchlazen\u00fd \u010dlov\u011bk um\u00edr\u00e1 okam\u017eit\u011b,“ sly\u0161el jsem jejich rozhovor s Davidem.<\/div>\n
„D\u011blali jste, co jste mohli. D\u011bkujeme,“ \u0159ekl David a bylo poznat, \u017ee se mu l\u00e1me hlas.<\/div>\n
Nalo\u017eili Tomovo t\u011blo a odjeli. David \u0161el n\u011bco vy\u0159izovat s veden\u00edm a G\u00e9\u010dka z\u016fstala se mnou.<\/div>\n
„Bille, je mi to hrozn\u011b l\u00edto,“ sedl si vedle m\u011b Georg.<\/div>\n
„Netu\u0161il jsem, \u017ee to takhle dopadne. Vypadalo to, \u017ee bude dobrej,“ p\u0159idal se Gustav.<\/div>\n
Nic jsem ne\u0159ekl. Jen jsem v ruce dr\u017eel ten pap\u00edr z Tomov\u00fdch kalhot. Nebyl jsem schopn\u00fd s n\u011bk\u00fdm mluvit, nato\u017e vn\u00edmat. Koukal jsem na ten kus pap\u00edru a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaly slzy. Ani jsem si nev\u0161iml, \u017ee G\u00e9\u010dka ode\u0161li, ale v pokoji jsem z\u016fstal s\u00e1m. Vstal jsem a \u0161el do Tomova hotelov\u00e9ho pokoje. V\u0161echno tam von\u011blo p\u0159esn\u011b jako on. Lehl jsem si do jeho postele a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju, Tome!“ \u0159ekl jsem nakonec.<\/p>\n

autor: Terry Kaulitz<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Terry Kaulitz Hojky\u2026 no dal\u0161\u00ed moje\u2026 no jednod\u00edlovka\u2026 sice byla sout\u011b\u017en\u00ed a n\u011bjak jsem j\u00ed jinak zve\u0159ej\u0148ovat necht\u011bla, ale nakonec jsem si \u0159ekla pro\u010d ne\u2026 no abych ukojila va\u0161e obuvy, tak jen \u0159eknu to, \u017ee p\u0159i psan\u00ed jsem nem\u011bla zrovna veselou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7304","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7304","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7304"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7304\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7304"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7304"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7304"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}