{"id":7335,"date":"2011-12-03T16:00:00","date_gmt":"2011-12-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7315"},"modified":"2011-12-03T16:00:00","modified_gmt":"2011-12-03T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/03\/zeiten-andern-dich-15\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 15."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/strong><\/em><\/div>\n

<\/strong><\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Posad\u00edm si ji se sm\u00edchem na kl\u00edn.<\/div>\n
„Cht\u011bla bys, aby m\u011bl ta\u0165ka n\u011bjakou pan\u00ed? Vid\u011bla jsi, jak byl veselej, kdy\u017e odch\u00e1zel?“
„A on u\u017e nem\u00e1 r\u00e1d maminku?“
„Kdepak, zlat\u00ed\u010dko, ty m\u00e1\u0161 p\u0159ece taky st\u00e1le maminku r\u00e1da, jako j\u00e1, jako Gordon. Ta\u0165ka. Ale pot\u0159ebuje spole\u010dnost. V\u00ed\u0161? Pohlazen\u00ed, a tak. Nen\u00ed to o tom, \u017ee by p\u0159estal m\u00edt maminku r\u00e1d.“
„Mn\u011b taky chyb\u00ed pohlazen\u00ed od maminky, ale v\u017edycky kdy\u017e mi je smutno, tak si p\u0159edstavuju, \u017ee m\u011b maminka hlad\u00ed, a pak p\u0159ijde\u0161 ty nebo ta\u0165ka, a taky m\u011b pohlad\u00edte a mn\u011b je pak dob\u0159e.“
„Tak vid\u00ed\u0161. Pro\u010d jsi tohle v\u0161echno ne\u0159ekla ta\u0165kovi?“
„Proto\u017ee… jsem se b\u00e1la, \u017ee m\u011b nebude m\u00edt r\u00e1d, kdy\u017e mu \u0159eknu, \u017ee nem\u00e1 r\u00e1d u\u017e maminku. Ale j\u00e1 asi v\u00edm, \u017ee to tak nen\u00ed.“
„Jsi p\u0159ece u\u017e velk\u00e1 a chytr\u00e1. Nemus\u00ed\u0161 se tohle b\u00e1t ta\u0165kovi \u0159\u00edct, on by ti to vysv\u011btlil stejn\u011b jako j\u00e1.“
Nelly na chvilku utichne a pak ke mn\u011b s \u00fasm\u011bvem zvedne pohled.<\/p>\n

„Ty si mi v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee se maminka r\u00e1da sm\u00e1la, tak tat\u00ednek pot\u0159ebuje n\u011bkoho, s k\u00fdm by se mohl sm\u00e1t jako s maminkou?“
„Nelly, jsi ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed os\u016fbka na tomhle sv\u011bt\u011b, kterou m\u00e1me. L\u00e9pe bych to ne\u0159ekl ani j\u00e1.“
„Budu r\u00e1da, kdy\u017e bude tat\u00ednek spokojenej.“
„A a\u017e bude\u0161 zas o n\u011bco m\u00e1lo star\u0161\u00ed, uvid\u00ed\u0161, \u017ee ti to p\u0159ijde v\u00edc pochopiteln\u011bj\u0161\u00ed.“
„J\u00e1 v\u00edm. A pro\u010d ty nem\u00e1\u0161 u\u017e n\u011bjakou pan\u00ed?“ Usm\u011bju se a pokr\u010d\u00edm rameny. „\u0158ekni mi to,“ nal\u00e9h\u00e1.
„J\u00e1 nev\u00edm, Nelly. To je t\u011b\u017ek\u00fd.“<\/div>\n

\n
T\u011b\u017ek\u00e9 k vysv\u011btlen\u00ed. N\u011bjak\u00fd \u010das k n\u00e1m doch\u00e1zel Samuel, m\u016fj prvn\u00ed p\u0159\u00edtel, ale to Nelly byla je\u0161t\u011b hodn\u011b mal\u00e1. Mamka zcela tolerovala mou orientaci, a zcela m\u011b ch\u00e1pala. Byla skv\u011bl\u00e1. Gordonovi jsem se to nesna\u017eil n\u011bjak vysv\u011btlovat, ale je\u0161t\u011b te\u010f si pamatuju ve\u010der, kdy jsme se jeden druh\u00e9mu p\u0159izn\u00e1vali se v\u0161\u00edm formou hry. Bez v\u0161ech, jen my dva. Ten ve\u010der se mezi n\u00e1mi utvo\u0159il ten skv\u011bl\u00fd vztah a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle je p\u0159esn\u011b mu\u017e, kter\u00e9ho m\u011bla potkat maminka u\u017e d\u00e1vno.
Posledn\u00ed na \u0159ad\u011b je Nelly, ale abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, v\u016fbec nev\u00edm, jestli bych m\u011bl, a kdy\u017e, tak jak j\u00ed to \u0159\u00edct. Ve\u0159ejn\u011b se nijak k m\u00e9 orientaci nehl\u00e1s\u00edm, mo\u017en\u00e1 taky proto, \u017ee to po mn\u011b nen\u00ed \u017e\u00e1dan\u00e9.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 si jen tak \u0159\u00edct – te\u010f n\u011bkoho chci. Mus\u00ed\u0161 pro to n\u011bco d\u011blat a j\u00e1 ned\u011bl\u00e1m a ani nechci. T\u00edm to asi bude.“
„Pro\u010d nechce\u0161?“
„Nelly, mus\u00ed to p\u0159ij\u00edt samo.“
„A p\u0159ijde?“
„Jednou… mo\u017en\u00e1,“ pokr\u010d\u00edm rameny.
„J\u00e1 u\u017e se t\u011b\u0161\u00edm.“
Usm\u011bju se a pohlad\u00edm ji. „V\u00ed\u0161 co? Vyrob\u00edme n\u011bco p\u011bkn\u00fdho, ne\u017e ta\u0165ka p\u0159ijde, ano?“
„Tak t\u0159ebaaa… vyst\u0159ih\u00e1me obr\u00e1zek a nalep\u00edme jo?“
„Tak jo. A obr\u00e1zek o \u010dem?“
„Jak jsme v ZOO. Sebe kdy\u017etak domalujeme.“ S \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu a oba se odebereme pro v\u011bci.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den m\u00e1m pocit, jako bych do \u0161koly vch\u00e1zel o p\u00e1r set kilo leh\u010d\u00ed. A to je jen minim\u00e1ln\u00ed pocit, kter\u00fd je\u0161t\u011b ke v\u0161emu nem\u016f\u017eu soudit, jak\u00fd je, kdy\u017e jsem nikdy \u017e\u00e1dn\u00fdch p\u00e1r set kilo na sob\u011b nem\u011bl. Gordon mi necht\u011bl v\u010dera, kdy\u017e p\u0159i\u0161el, nic \u0159\u00edct, ale jeho \u00fasm\u011bv prozradil, \u017ee rande bylo \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9. V\u00edcem\u00e9n\u011b jsem se nedozv\u011bd\u011bl nic ani dnes r\u00e1no v aut\u011b. Ale aspo\u0148 v\u00edm, pro\u010d posp\u00edchat dneska dom\u016f.<\/p>\n

P\u0159ed \u0161kolu doraz\u00edm o deset minut d\u0159\u00edve, tak\u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b p\u00e1r minut do otev\u0159en\u00ed. Rozhl\u00e9dnu se jako v\u010dera, ale tentokr\u00e1t m\u011b ne\u010dek\u00e1 setk\u00e1n\u00ed s \u0161edob\u00edlou Audi. Za to se tu za\u010d\u00edn\u00e1 shroma\u017e\u010fovat gang a n\u011bjac\u00ed dal\u0161\u00ed kluci, kte\u0159\u00ed se nejsp\u00ed\u0161 dob\u0159e bav\u00ed d\u00edky vt\u00edpk\u016fm Listinga. Co\u017e j\u00e1 osobn\u011b nech\u00e1pu, ale rad\u011bji d\u011bl\u00e1m, \u017ee je nevid\u00edm v\u016fbec. Minutu po otev\u0159en\u00ed \u0161koly zav\u0159u roze\u010dten\u00fd se\u0161it na politologii, vezmu ta\u0161ku a vyd\u00e1m se sm\u011brem ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Je mi v tom ale zabr\u00e1n\u011bno, a to o\u010dek\u00e1van\u011b od t\u011bch sam\u00fdch lid\u00ed. Listing m\u011b chytne za ta\u0161ku a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. Zalapu po dechu a lehce p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/p>\n

„Kdepak ses v\u010dera schoval?“ c\u00edt\u00edm v z\u00e1dech jeho \u00fa\u0161klebek, ne\u017e m\u011b donut\u00ed se k n\u011bmu obr\u00e1tit \u010delem.
„No tak d\u011blej.“
„Co chce\u0161?“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, a Andreas vedle n\u011bj se za\u010dne sm\u00e1t. Post\u0159ehnu, \u017ee je na parkovi\u0161ti ji\u017e zaparkovan\u00e1 \u0161edob\u00edl\u00e1 Audi, samoz\u0159ejm\u011b ale tak\u00e9 fakt, \u017ee je telefonuj\u00edc\u00ed Tom ke \u0161kole z\u00e1dy. Jak to, \u017ee jsem nepost\u0159ehl, kdy p\u0159ijel, kdy\u017e ten zvuk auta se mi n\u011bjak vryl do hlavy. A v\u016fbec, pro\u010d najednou douf\u00e1m, \u017ee on bude m\u00fdm zachr\u00e1ncem?
„Tr\u00fcmper neser!“ vyraz\u00ed mi se\u0161it z ruky, p\u0159i\u010dem\u017e mi z ramene sjede i ta\u0161ka. Kouk\u00e1m na n\u011bj s pr\u00e1zdnotou v o\u010d\u00edch. U\u017e je mi vlastn\u011b jedno, co se stane. Dnes je ten den, kdy jsem n\u011bjak odhodlan\u00fd jim \u010delit a sn\u00e1\u0161et bolest.
„Spokojenej?“ \u0159eknu jen a nespou\u0161t\u00edm z n\u011bj pohled. Jenom\u017ee nevydr\u017e\u00ed mi to dlouho. Jsem sra\u017een silnou fackou ke zdi, o kterou se jak\u017e tak\u017e zastav\u00edm. V tu chv\u00edli post\u0159ehnu jen fakt, \u017ee se Tom oto\u010d\u00ed jako na povel sm\u011brem k n\u00e1m. V hlav\u011b mi najednou za\u010dne hu\u010det a j\u00e1 m\u00e1m pocit, jako bych se p\u0159\u00edli\u0161 dlouho houpal na houpa\u010dce. Zav\u0159u rad\u011bji o\u010di a lehce se o ze\u010f op\u0159u. Kdy\u017e gang zmiz\u00ed, moje hu\u010den\u00ed v hlav\u011b p\u0159ehlu\u0161\u00ed a\u017e jeho hlas.<\/p>\n

„Hej! Se\u0161 ok?“ pozvedne mi za bradu hlavu. Otev\u0159u o\u010di a jen zhluboka d\u00fdch\u00e1m. Z\u00edr\u00e1m na n\u011bj a nem\u016f\u017eu ze sebe dostat jedin\u00e9 slovo. Mo\u017en\u00e1 ani nev\u00edm, kter\u00e9 to slovo by to m\u011blo b\u00fdt. Za Tomem proch\u00e1z\u00ed je\u0161t\u011b p\u00e1r lid\u00ed do \u0161koly. Jen\u017ee najednou jako by mi ta cel\u00e1 situace do\u0161la a j\u00e1 v sob\u011b najdu to dne\u0161n\u00ed odhodl\u00e1n\u00ed. Jen se mi z nezn\u00e1m\u00fdch p\u0159\u00ed\u010din to\u010d\u00ed hlava.
„Nech m\u011b,“ lehce odstr\u010d\u00edm jeho ruku, nand\u00e1m si ta\u0161ku zp\u011bt na rameno a odejdu do \u0161koly. M\u00e1m pocit, jako by moje hlava minim\u00e1ln\u011b rok potla\u010dovala bolest a projevila se v\u0161echna nar\u00e1z a\u017e te\u010f. Nest\u00edh\u00e1m nijak vn\u00edmat okol\u00ed a ani nest\u00edh\u00e1m vn\u00edmat fakt, co jsem Tomovi \u0159ekl. Nev\u00edm, jak\u00fd to m\u00e1 v tuhle chv\u00edli v\u00fdznam. Snad to ve mne\u011bvyvolala ta naivita, \u017ee by on mohl zas\u00e1hnout, co\u017e se nestalo. A asi se mu to t\u00edmto chov\u00e1n\u00edm sna\u017e\u00edm d\u00e1t za vinu.<\/p>\n

Zasednu do sv\u00e9 lavice a p\u00e1r minut na to mi na n\u00ed p\u0159istane se\u0161it, kter\u00fd mi Listing venku vyrazil z ruky. Vzhl\u00e9dnu, abych se ujistil, kdo mi ho doru\u010dil. Musel bych lh\u00e1t s\u00e1m sob\u011b, abych nev\u011bd\u011bl, kdo ho p\u0159inesl. Sleduji jeho kroky s jakousi dal\u0161\u00ed naivitou, \u017ee by mohl jeho pohled o ten m\u016fj alespo\u0148 zavadit. To se ale nestane t\u00e9m\u011b\u0159 po cel\u00fd zbytek dne ve \u0161kole.
T\u00e9m\u011b\u0159, proto\u017ee na posledn\u00ed hodinu m\u00e1me t\u0159\u00eddn\u00edho profesora, kter\u00fd se zaj\u00edm\u00e1 o mou v\u010derej\u0161\u00ed nep\u0159\u00edtomnost ve \u0161kole. Na chvilku zav\u00e1h\u00e1m, proto\u017ee m\u00e9 my\u0161lenky se moment\u00e1ln\u011b zaob\u00edraj\u00ed n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, ale nakonec se vymluv\u00edm na nevolnost a na zapomenutou omluvenku. Kdy\u017e chci vr\u00e1tit sv\u016fj pohled zp\u011bt na lavici, kterou jsem se doposud zaob\u00edral, n\u011bco m\u011b donut\u00ed obr\u00e1tit ho na Toma. Ten okam\u017eit\u011b sv\u016fj pohled pozvedne a stejn\u011b tak rychle, ani\u017e by dal najevo n\u011bjakou mimiku, pohled zas sklop\u00ed. To sam\u00e9 ud\u011bl\u00e1m i j\u00e1, a mali\u010dko se zamra\u010d\u00edm. Po n\u011bm nechce omluvenku? Mo\u017en\u00e1, \u017ee ji u\u017e dodal, ale co m\u011bl tak nal\u00e9hav\u00e9ho, \u017ee nebyl ve \u0161kole? Vydechnu a m\u00edrn\u011b zat\u0159epu hlavou. Nejrad\u011bji bych si nafackoval za vlastn\u00ed my\u0161lenky. Rad\u011bji vezmu pero a za\u010dnu zapisovat v\u011bci k dne\u0161n\u00ed prob\u00edran\u00e9 l\u00e1tce.<\/p>\n

„Tak vypr\u00e1v\u011bj,“ s \u00fasm\u011bvem vyhrknu ihned na Gordona, kdy\u017e odpoledne kone\u010dn\u011b dosednu do auta. Je n\u011bco m\u00e1lo po p\u016fl druh\u00e9 a j\u00e1 jsem neskute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee pro dne\u0161ek \u0161kola skon\u010dila. Krom\u011b neskute\u010dn\u011b hnusn\u00e9 p\u0159\u00edpravy na je\u0161t\u011b hnusn\u011bj\u0161\u00ed opravu testu z matematiky, m\u011b znepokojila rann\u00ed sc\u00e9nka. V\u0161echno mi le\u017e\u00ed n\u011bjak v hlav\u011b. Gordon se ale jen usm\u011bje a vyjede od \u0161koly.
„Kde je Nelly?“ v\u0161imnu si, \u017ee odbo\u010dil okam\u017eit\u011b sm\u011brem Loitsche.
„M\u011bli dnes plav\u00e1n\u00ed a skon\u010dili d\u0159\u00edve, tak jsem ji u\u017e vyzvedl.“
„Je doma sama?“ pozvednu obo\u010d\u00ed.
„Je tam s n\u00ed babi\u010dka.“
„Babi\u010dka je u n\u00e1s? Skv\u011bl\u00e9,“ usm\u011bju se. U\u017e dlouho nep\u0159ijela \u00fapln\u011b sama od sebe. Asi se j\u00ed v t\u00e9 nemocnici ud\u011blalo skute\u010dn\u011b l\u00e9pe.
„Nelly tam m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 kamar\u00e1dky, tak\u017ee je tam s nimi.“<\/p>\n

„Dob\u0159e. Ale nesna\u017e se zamluvit to m\u00e9 prvotn\u00ed pob\u00eddnut\u00ed,“ zasm\u011bju se a on se mnou.
„A co chce\u0161 sly\u0161et?“
„Jak vypad\u00e1, kdo to je, jak jste se sezn\u00e1mili, co v\u010dera a tak p\u0159ece,“ samoz\u0159ejm\u011b vyslov\u00edm.
Gordon se pousm\u011bje a nadechne. „Je stejn\u011b star\u00e1, m\u00e1… no jednodu\u0161e hezk\u00fd vlasy,“ zasm\u011bje se a na chvilku odml\u010d\u00ed. „Prost\u011b se objevila. Pot\u0159ebovala pomoct, tak jsem j\u00ed pomohl, a tak n\u011bjak to p\u0159i\u0161lo.“
„Gordone!“ napomenu ho s \u00fasm\u011bvem, aby vynechal slovo n\u011bjak.
„Ale j\u00e1 fakt nev\u00edm v\u00edc. Domluvili jsme se na t\u00fd sch\u016fzce, ale u\u017e asi p\u0159ed t\u00fddnem. D\u0159\u00edv ne\u017e v\u010dera nem\u011bla \u010das.“
„No a jak to v\u010dera dopadlo.“
„J\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Dopadlo… nem\u011blo co dopadat, kdy\u017e je to takovej za\u010d\u00e1tek.“
„To chci sly\u0161et,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnu.
„Stylem, jak\u00fdm se vyjad\u0159uje, mi stra\u0161n\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 Simone,“ \u0159ekne po chvilce.
S pousm\u00e1n\u00edm si ho prohl\u00e9dnu. „Sezn\u00e1m\u00ed\u0161 m\u011b s n\u00ed? Kdy m\u00e1te dal\u0161\u00ed sch\u016fzku?“
„A\u017e k tomu bude p\u0159\u00edle\u017eitost. Vlastn\u011b na oboje a\u017e bude p\u0159\u00edle\u017eitost.“
„Nelly nevyzv\u00eddala od tebe, ale ode mne, kdy\u017e jsi odjel.“
„Copak vyzv\u00eddala?“
„B\u00e1la se, \u017ee j\u00ed pozve\u0161 dom\u016f a tam nebude uklizeno,“ za\u010dneme se oba sm\u00e1t.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Posad\u00edm si ji se sm\u00edchem na kl\u00edn. „Cht\u011bla bys, aby m\u011bl ta\u0165ka n\u011bjakou pan\u00ed? Vid\u011bla jsi, jak byl veselej, kdy\u017e odch\u00e1zel?“„A on u\u017e nem\u00e1 r\u00e1d maminku?“„Kdepak, zlat\u00ed\u010dko, ty m\u00e1\u0161 p\u0159ece taky st\u00e1le maminku r\u00e1da, jako j\u00e1, jako Gordon. Ta\u0165ka. Ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7335","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7335","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7335"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7335\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7335"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7335"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7335"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}