{"id":7340,"date":"2011-12-02T17:00:00","date_gmt":"2011-12-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7320"},"modified":"2011-12-02T17:00:00","modified_gmt":"2011-12-02T16:00:00","slug":"who-am-i-65","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/02\/who-am-i-65\/","title":{"rendered":"Who am I? 65."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

Vejdu do pokoje, zav\u0159u za sebou a za\u010dnu p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti. On to pozn\u00e1. Pozn\u00e1 to. C\u00edt\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. \u010c\u00edm h\u016f\u0159 se chov\u00e1m, t\u00edm jsem n\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed. Mus\u00edm se chovat norm\u00e1ln\u011b. Nesm\u00ed nic poznat. Nesm\u00ed. Zajdu do koupelny, zav\u0159u se a sjedu po dve\u0159\u00edch. Chyt\u00edm se za kotn\u00edky, p\u0159it\u00e1hnu si nohy k t\u011blu a polo\u017e\u00edm si hlavu na kolena tak, \u017ee si mezi nohy schov\u00e1m obli\u010dej. Jak se mu m\u00e1m d\u00edvat do o\u010d\u00ed? Copak mu m\u016f\u017eu tak hnusn\u011b lh\u00e1t? Podvedl jsem ho. U\u017e jenom to je dost hnusn\u00e9. Opravdu mu mus\u00edm je\u0161t\u011b takhle hnusn\u011b lh\u00e1t a p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku? Vte\u0159inu co vte\u0159inu v\u00edc tu\u0161\u00ed, \u017ee se n\u011bco stalo. On to v\u00ed. Jen nev\u00ed co. M\u00e1m takov\u00fd strach, \u017ee se to dozv\u00ed. Bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt. Ot\u0159u si slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed do kalhot a d\u00e1l tam tak sed\u00edm.<\/p>\n

Nem\u011bl jsem pon\u011bt\u00ed o \u010dase, dokud se neotev\u0159ely vedle v pokoji dve\u0159e.<\/div>\n

„Tomi,“ zaslechnu Bill\u016fv hlas. „Tv\u016fj bratr u\u017e je tady.“ Jak dlouho u\u017e tu sed\u00edm, bo\u017ee?<\/em><\/div>\n
„Jo, u\u017e jdu,“ \u0159eknu hned co nejklidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, kter\u00fd zvl\u00e1dnu, a ot\u0159u se od slz. Usly\u0161\u00edm, jak se dve\u0159e zase zav\u0159ou. Vydechnu, popot\u00e1hnu nosem a zvednu se z podlahy. Dojdu se vysmrkat, pot\u00e9 se opl\u00e1chnu a ot\u0159u. Chv\u00edli na sebe kouk\u00e1m do zrcadla. Vypad\u00e1m stra\u0161n\u011b. O\u010di m\u00e1m natekl\u00e9 a nos \u010derven\u00fd. Zav\u0159u o\u010di a op\u0159u se o umyvadlo.<\/p>\n

*“Ulev\u00ed se ti. Ud\u011bl\u00e1m ti dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1 mi Christian do rt\u016f a vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011b znovu za\u010dne l\u00edbat. Pohlad\u00ed m\u011b po hrudi. Vzd\u00e1m se a za\u010dnu mu polibky opl\u00e1cet.*<\/p>\n<\/div>\n

\n
Otev\u0159u o\u010di a zdus\u00edm v sob\u011b zavzlyk\u00e1n\u00ed. Tohle mus\u00ed skon\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ ozvalo se n\u00e1hle za dve\u0159mi koupelny. Sakra, myslel jsem, \u017ee ode\u0161el.<\/em> Je\u0161t\u011b jednou se na sebe pod\u00edv\u00e1m do zrcadla, zhluboka se nadechnu, vydechnu a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm. Otev\u0159u a vyjdu.<\/div>\n
Bill ke mn\u011b hned starostliv\u011b upne o\u010di. „Co je s tebou, brou\u010dku?“<\/div>\n
„Jen\u2026 Jsem jenom nerv\u00f3zn\u00ed,“ brouknu ti\u0161e a pod\u00edv\u00e1m se jinam, aby nevid\u011bl ty m\u00e9 ubre\u010den\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Z \u010deho jsi nerv\u00f3zn\u00ed? Z bratra?“ \u0161eptne nejist\u011b a chytne m\u011b za bradu, tro\u0161ku mi p\u0159izvedne hlavu. Smutn\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. Bo\u017ee m\u016fj, Adam. To je to posledn\u00ed, na co te\u010f dok\u00e1\u017eu myslet.<\/em> Beze slov p\u0159ik\u00fdvnu. Kr\u00e1tce se mu pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed a uhnu pohledem jinam, proto\u017ee se mu nedok\u00e1\u017eu d\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ nab\u00eddne mi sv\u00e9 objet\u00ed. U\u017e se m\u011b boj\u00ed i obj\u00edmat\u2026 Ka\u017edou minutu mi dokazuje, jak moc m\u011b miluje a z\u00e1le\u017e\u00ed mu na mn\u011b. Jak jsem mu mohl n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blat? P\u0159istoup\u00edm a p\u0159itisknu se k n\u011bmu. Tak stra\u0161n\u011b bych si p\u0159\u00e1l vr\u00e1tit \u010das. V\u0161echno by bylo jinak. Hned m\u011b sev\u0159e v n\u00e1ru\u010d\u00ed a za\u010dne m\u011b hladit po z\u00e1dech.<\/p>\n

„Nev\u00edm, co se stalo, ale bude to dobr\u00e9. Jsem tu pro tebe,“ po\u0161ept\u00e1 mi do ucha. M\u00e1m chu\u0165 se rozbre\u010det jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a pov\u011bd\u011bt mu celou pravdu, jenom\u017ee v\u00edm, jak by to skon\u010dilo. Nechci, aby to skon\u010dilo. Nem\u016f\u017ee to skon\u010dit. Nesm\u00ed. Miluju ho. Pro\u010d jsem to jenom ud\u011blal?<\/div>\n

„Nic se nestalo,“ \u0161eptnu a zav\u0159u o\u010di, abych potla\u010dil slzy. Nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mu l\u017eu, ale \u010d\u00edm v\u00edc budu vypadat v po\u0159\u00e1dku, t\u00edm m\u00ed\u0148 to bude \u0159e\u0161it.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ povzdechne. „A\u0165 je jak\u00fdkoli d\u016fvod, pro\u010d jsi tak smutn\u00fd a uplakan\u00fd, chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee ti pom\u016f\u017eu, jak to jen p\u016fjde. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159i tob\u011b budu st\u00e1t, a\u0165 se stane cokoli,“ hlad\u00ed m\u011b neust\u00e1le po hlav\u011b, sna\u017e\u00ed se m\u011b co nejvl\u00eddn\u011bji uti\u0161it. Jak jsem mohl podrazit stvo\u0159en\u00ed jako je on?! To j\u00e1 m\u00e1m te\u010f st\u00e1t p\u0159i n\u011bm, kdy\u017e mu um\u0159el t\u00e1ta a ne d\u011blat takov\u00e9 voloviny.<\/em> Potla\u010d\u00edm v sob\u011b brek a zatnu \u010delist, abych se p\u0159inutil ml\u010det. M\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed mu pov\u011bd\u011bt pravdu.<\/div>\n
„Poj\u010fme,“ pov\u00edm nakonec a odt\u00e1hnu se od n\u011bj. Jen k\u00fdvne hlavou a rozejde se se mnou dol\u016f. Vypadej co nejnorm\u00e1ln\u011bji, vypadej co nejnorm\u00e1ln\u011bji.<\/em> Nastav\u00edm mu ruku, aby se m\u011b chytil. Pousm\u011bje se a chytne m\u011b. Fajn, to byl dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/p>\n

<\/em> „Adam nen\u00ed m\u016fj vlastn\u00ed br\u00e1cha. Jak jsem ti u\u017e \u0159\u00edkal, rodi\u010de nemohli m\u00edt d\u011bti. Adamovi zem\u0159eli rodi\u010de, kdy\u017e mu bylo 17 a oni si ho vzali, aby mohl dokon\u010dit \u0161kolu a tak. Ale zn\u00e1\u0161 Simone, i tak ho bere jako sv\u00e9ho. Je o 5 let star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Nikdy jsme spolu netr\u00e1vili moc \u010dasu. Byli jsme spolu prakticky rok a on potom odlet\u011bl do Ameriky. Ob\u010das l\u00edtal dom\u016f, ale nebyla to \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u00e1va. Kdy\u017e te\u010f rodi\u010de bydl\u00ed tady, v\u00eddaj\u00ed se mnohem \u010dast\u011bji. V\u0161ichni jsou tu, jen j\u00e1 z\u016fstal v N\u011bmecku,“ vypr\u00e1v\u00edm mu po cest\u011b do ob\u00fdv\u00e1ku. „Z\u0159ejm\u011b proto jsem se o n\u011bm ani nikdy nezm\u00ednil.“ Bu\u010f p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd.<\/em><\/div>\n

„Aha,“ broukne Bill. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b ho r\u00e1d pozn\u00e1m.“<\/div>\n
„Br\u00e1cha je debil,“ zasm\u011bju se. Nen\u00ed to a\u017e tak t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e jde o snadn\u00e9 t\u00e9ma.<\/em> Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Jen se pousm\u011bje a zakrout\u00ed hlavou. Pomalu dojdeme do ob\u00fdv\u00e1ku. Tam u\u017e sed\u00ed Adam s rodi\u010di. Hned n\u00e1s zpozoruje. Zaujat\u011b si m\u011b shl\u00e9dne a pot\u00e9 se s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm pod\u00edv\u00e1 na Billa. Nad t\u00edm se usm\u011bju. U\u017e sly\u0161\u00edm ty jeho kecy o tom, \u017ee jsem bukvice.<\/p>\n

<\/em> „Zd\u00e1r, br\u00e1cha,“ vysko\u010d\u00ed Adam hned na nohy.<\/div>\n

„\u010cau,“ oplat\u00edm mu pozdrav.<\/div>\n
„Ahoj,“ broukne Bill tro\u0161ku stydliv\u011b. Adam ke mn\u011b p\u0159ijde a obejme m\u011b. D\u00e1 mi herdu do zad, div mi nevyraz\u00ed dech a zase se odt\u00e1hne.<\/div>\n
„Tohle je Bill,“ \u0159eknu mu.<\/div>\n
„\u010cau, r\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m,“ pozdrav\u00ed ho Adam zvl\u00e1\u0161\u0165. Chce ho obejmout tak jako m\u011b, ale ihned Billa strhnu stranou.<\/div>\n
„Jeho pros\u00edm t\u011b ne. Ubl\u00ed\u017eil bys mu. J\u00e1 jsem na tvoje p\u011bsti zvykl\u00fd, ale on opravdu ne,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Ale no tak. P\u0159ece nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 baba. Chr\u00e1n\u00ed\u0161 ho jako svoji holku,“ \u0159ekne se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Bill je m\u016fj p\u0159\u00edtel, tak\u017ee si d\u00e1vej pozor,“ \u0159eknu v\u00e1\u017en\u011b, a\u010dkoli se pobaven\u011b \u0161kleb\u00edm. Adamovi a jeho demenci se prost\u011b nikdy nedalo nesm\u00e1t. Bill jen pobaven\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/p>\n

„No to se mi snad zd\u00e1. Ty se\u0161, br\u00e1cha, gay? Jak TY m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt gay, pros\u00edm t\u011b?“ za\u010dne se sm\u00e1t.<\/div>\n

„No \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b,“ pousm\u011bju se a zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Nemo\u017en\u00fd. Jak si jako te\u010f d\u011bl\u00e1\u0161 z\u00e1\u0159ezy?“ zept\u00e1 se nech\u00e1pav\u011b. Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pne. Kdybych mu \u0159ekl o v\u010derej\u0161\u00edm z\u00e1\u0159ezu, sm\u011bl bych si p\u0159ipsat dva body. Jeden za \u0161uk\u00e1n\u00ed, druh\u00fd za nev\u011bru.<\/div>\n
„J\u00e1 si z\u00e1\u0159ezy u\u017e d\u00e1vno ned\u011bl\u00e1m, pros\u00edm t\u011b,“ za\u010dnu se sm\u00e1t. „Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee ty jo.“<\/div>\n
„To si pi\u0161, \u017ee jo. Chce\u0161 vid\u011bt moji sb\u00edrku?“ zazub\u00ed se.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm t\u011b,“ odm\u00edtnu se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Co kdybyste do\u0161li pro n\u011bjak\u00e9 pit\u00ed?“ navrhne n\u00e1m m\u00e1ma.<\/div>\n
„Jasn\u011b, u\u017e jdeme,“ k\u00fdvnu. Pust\u00edm Billa, aby si p\u0159isednul k rodi\u010d\u016fm, a p\u0159esuneme se s Adamem do kuchyn\u011b.<\/p>\n

„Tak\u017ee m\u016fj br\u00e1cha je homou\u0161, nech\u00e1v\u00e1 se soulo\u017eit do prdele. To je konec,“ \u0159ekne Adam po cest\u011b se sm\u00edchem.<\/div>\n

„Hele, dej mi pokoj. Bill je \u00fa\u017easnej kluk. A divil by ses\u2026 Sex ve vztahu je mnohem lep\u0161\u00ed, ne\u017e ka\u017ed\u00fd den nah\u00e1n\u011bt jinou kurvu. An\u00e1l je n\u011bco dokonal\u00fdho,“ pov\u00edm mu pobaven\u011b. Dojdeme do kuchyn\u011b, tak vynd\u00e1m skleni\u010dky ze sk\u0159\u00edn\u011b.<\/div>\n
„An\u00e1l m\u016f\u017ee\u0161 d\u011blat i s holkou,“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jenom\u017ee kluk m\u00e1 v prdeli prostatu. Nev\u011b\u0159il bys, jak se prohejb\u00e1 a k\u0159i\u010d\u00ed. S\u00e1hni si n\u011bkdy do prdele a uvid\u00ed\u0161,“ za\u0161kleb\u00edm se.<\/div>\n
„N\u011bkdy to zkus\u00edm,“ u\u0161kl\u00edbne se pobaven\u011b a vyt\u00e1hne fla\u0161ku v\u00edna.<\/div>\n
„Jsi po\u0159\u00e1d stejnej \u010d\u016fr\u00e1k,“ drcnu do n\u011bj loktem.<\/div>\n
„To ty taky, br\u00e1\u0161ko. I kdy\u017e jsi bukvice, furt se\u0161 m\u016fj mlad\u0161\u00ed br\u00e1cha,“ zak\u0159en\u00ed se. Se sm\u00edchem do n\u011bj kopnu. Vezmu sklenice a vr\u00e1t\u00edme se do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n

„Tak, tady to je,“ ohl\u00e1s\u00ed Adam a polo\u017e\u00ed na stolek lahev v\u00edna. Nech\u00e1pu, \u017ee furt mus\u00ed tak \u0161a\u0161kovat.<\/em> Postav\u00edm skleni\u010dky na p\u0159\u00edpitek, a kdy\u017e je v\u0161echny napln\u00edm, d\u00e1m ka\u017ed\u00e9mu jednu.<\/div>\n

„J\u00e1 se chop\u00edm slova,“ postav\u00ed se t\u00e1ta. V\u0161ichni se zvedneme. „Tak\u017ee cht\u011bl bych pron\u00e9st p\u0159\u00edpitek. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee jsme se tu letos v\u0161ichni ve zdrav\u00ed se\u0161li. A tak\u00e9 jsem r\u00e1d za n\u00e1\u0161 nov\u00fd p\u0159\u00edr\u016fstek do rodiny.“ P\u0159itom se pod\u00edv\u00e1 s \u00fasm\u011bvem na Billa. „Douf\u00e1m, \u017ee se tu ve stejn\u00e9m stavu sejdeme i p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed rok.“ T\u00edm si nejsem tak jist\u00fd\u2026<\/em><\/div>\n
„To jsi \u0159ekl moc hezky,“ d\u00e1 mu mamka s \u00fasm\u011bvem pusu na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak na zdrav\u00ed,“ pousm\u011bju se.<\/div>\n
„Na zdrav\u00ed,“ k\u00fdvne Adam a pozvedne skleni\u010dku.<\/div>\n
„Na n\u00e1s,“ broukne Bill a usm\u011bje se na m\u011b. Vynut\u00edm ze sebe \u00fasm\u011bv. Pot\u00e9 si v\u0161ichni p\u0159i\u0165ukneme.<\/p>\n

„Tak a te\u010f pro d\u00e1rky,“ zatlesk\u00e1 t\u00e1ta se sm\u00edchem.<\/div>\n

„Dojdu pro n\u011b, pokud nem\u00e1\u0161 nikde zvl\u00e1\u0161\u0165 n\u011bjak\u00e9 schovan\u00e9,“ nab\u00eddnu Billovi.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee n\u011bco ano. P\u016fjdu s tebou,“ usm\u011bje se mile. Potom se se mnou rozejde nahoru do pokoje. Vezme si n\u011bkolik d\u00e1rk\u016f, kter\u00e9 poschov\u00e1val. V\u016fbec nev\u00edm, \u017ee by kupoval n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 d\u00e1rky. Kolik jsem toho pro\u0161vihl?<\/em> Nic ov\u0161em ne\u0159eknu. Vezmu tu velkou ta\u0161ku se v\u0161emi d\u00e1rky a rozejdeme se zp\u00e1tky dol\u016f.<\/div>\n
„Nemrz\u00ed t\u011b, \u017ee neslav\u00edme sv\u00e1tky sami spolu doma?“ zept\u00e1m se pro jistotu. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee mohu b\u00fdt s rodi\u010di i s n\u00edm. Ale kolik mi v\u016fbec zb\u00fdv\u00e1 \u010dasu\u2026 Jsou to na\u0161e posledn\u00ed V\u00e1noce. Mo\u017en\u00e1 posledn\u00ed spole\u010dn\u011b str\u00e1ven\u00e9 dny. Co jsem to sakra ud\u011blal!<\/div>\n
„Ne, ne. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi s rodinou. Mrzelo by m\u011b, kdybych t\u011b j\u00e1 o\u0161idil o to b\u00fdt s rodi\u010di a bratrem.“ Uc\u00edt\u00edm, jak se mi sev\u0159e hrudn\u00edk. Zastav\u00edm se na posledn\u00edm schod\u011b a vydechnu. Nezaslou\u017eil si to. On ne. Jsem zr\u016fda.<\/em> Hned ke mn\u011b zvedne o\u010di. M\u00e1m co d\u011blat, abych udr\u017eel slzy v o\u010d\u00edch. Rychle sejdu ten schod a odejdu do ob\u00fdv\u00e1ku, aby nem\u011bl \u0161anci si n\u011b\u010deho v\u0161imnout. Mus\u00edm se hl\u00eddat.<\/em> Bill se p\u0159i\u0159\u00edt\u00ed o chvilku pozd\u011bji. D\u00e1 d\u00e1rky pod stromek.<\/p>\n

„Oh, Tome, jen \u0161koda, \u017ee nem\u00e1\u0161 santovsk\u00fd oblek a po\u0159\u00e1dn\u00e9 b\u0159icho. M\u00e1\u0161 t\u011bch d\u00e1rk\u016f zbyte\u010dn\u011b moc,“ \u0159ekne mi se sm\u00edchem mamka.<\/div>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee nem\u00e1m pupek,“ pokus\u00edm se na ni usm\u00e1t. Jen nev\u00edm, zda mi to vyjde. D\u00e1m v\u0161echny d\u00e1rky pod stromek a sednu si bl\u00edzko k n\u011bmu, abych mohl v\u0161em pod\u00e1vat d\u00e1rky. Adam se p\u0159ihnal je\u0161t\u011b s p\u00e1r d\u00e1rky. Bal\u00ed\u010dky od rodi\u010d\u016f u\u017e tam v\u0161echny byly.<\/div>\n
„Tak\u017ee, m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt?“ zept\u00e1m se. V\u0161ichni p\u0159ik\u00fdvnou na souhlas. „Dob\u0159e. Za\u010dneme t\u0159eba mamkou, kdy\u017e je tu jedin\u00e1 mezi chlapama.“<\/div>\n
„Jedin\u00e1, jo?“ \u0161\u0165ouchne do m\u011b Adam pobaven\u011b nohou. Se sm\u00edchem ho p\u0159es ni plesknu a za\u010dnu vynd\u00e1vat v\u0161echny d\u00e1rky, na kter\u00fdch je napsan\u00e1 ‚maminka‘. Jako posledn\u00ed j\u00ed opatrn\u011b pod\u00e1m v\u00e1zu ode m\u011b a Billa. S \u00fasm\u011bvem si ji ohmat\u00e1 a za\u010dne ji rozbalovat jako prvn\u00ed. Je opatrn\u00e1 a pomal\u00e1. Usm\u00edv\u00e1 se a po\u0159\u00e1d si n\u00e1s v\u0161echny m\u011b\u0159\u00ed pohledem, aby zjistila, kdo z n\u00e1s j\u00ed tohle dal. Kdy\u017e v\u00e1zu kone\u010dn\u011b rozbal\u00ed, pootev\u0159e rty.<\/p>\n

„Ta je n\u00e1dhern\u00e1!“ vydechne a hned si ji za\u010dne prohl\u00ed\u017eet, prsty po n\u00ed opatrn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed a zkoum\u00e1 jej\u00ed strukturu. Spokojen\u011b se usm\u011bju. Jsem r\u00e1d, \u017ee se j\u00ed l\u00edb\u00ed a m\u00e1 radost. Bill se na m\u011b usm\u011bje. Mamka za\u010dne rozbalovat dal\u0161\u00ed d\u00e1rky. J\u00e1 zat\u00edm za\u010dnu vynd\u00e1vat d\u00e1rky pro t\u00e1tu. Po\u010dk\u00e1me, ne\u017e mamka rozbal\u00ed v\u0161echny d\u00e1rky. Nad\u0161en\u011b n\u00e1m za n\u011b pod\u011bkuje a za\u010dne rozbalovat t\u00e1ta. Rozbal\u00ed p\u00e1r d\u00e1rk\u016f, a\u017e se kone\u010dn\u011b dostane k doutn\u00edk\u016fm. Jako prvn\u00ed rozbal\u00ed krabici s kub\u00e1nsk\u00fdmi doutn\u00edky.<\/div>\n

„No, tak to u\u017e je n\u011bjak\u00e1 kvalita,“ pochv\u00e1l\u00ed doutn\u00edky, a hned je rozbal\u00ed, jeden si vynd\u00e1 a p\u0159i\u010dichne si k n\u011bmu. „Mhh, ta v\u016fn\u011b,“ \u0161eptne. Pousm\u011bju se. Jako dal\u0161\u00ed d\u00e1rek vezme pe\u010dliv\u011b zabalen\u00fd doutn\u00edk.<\/div>\n
„Co to asi je,“ zasm\u011bje se p\u0159i balen\u00ed.<\/div>\n
„Nech se p\u0159ekvapit,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„To je od tebe? Tak to bude n\u011bco, co se strk\u00e1 do zadku, ne?“ za\u010dne se sm\u00e1t a my se k n\u011bmu p\u0159id\u00e1me. Kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159\u00ed rozbalit. Prohl\u00e9dne si doutn\u00edk a povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Gurkha premier cigar – Majesty’s Reserve,“ p\u0159e\u010dte n\u00e1pis.<\/div>\n
„Je m\u00e1\u010den\u00fd v Louis XIII ko\u0148aku,“ ujasn\u00edm mu.<\/div>\n
„P\u00e1ni. Rad\u011bji se nebudu pt\u00e1t, kolik st\u00e1l,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„To ud\u011bl\u00e1\u0161 dob\u0159e,“ p\u0159itak\u00e1m pobaven\u011b.<\/div>\n
„Tak d\u011bkuju,“ usm\u011bje se, p\u0159i\u010dem\u017e se pod\u00edv\u00e1 i na Billa. Bill se na n\u011bj jen mile usm\u011bje.<\/div>\n
„Moc se na m\u011b neculte,“ zasm\u011bje se. „U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e si ho d\u00e1m. Ale tohle si zap\u00e1lit je snad i \u0161koda,“ povzdechne pobaven\u011b.<\/div>\n
„Vyku\u0159 ho. Jen do toho,“ usm\u011bju se. A\u017e kdy\u017e se ke mn\u011b sto\u010d\u00ed v\u0161echny pohledy, uv\u011bdom\u00edm si, jak debiln\u011b to vyzn\u011blo. Za\u010dnou se sm\u00e1t. I Bill se zasm\u011bje, ale sp\u00ed\u0161 mu jen cukaj\u00ed koutky.<\/div>\n
„Vykou\u0159\u00edm ho, Tome, vykou\u0159\u00edm,“ pok\u00fdv\u00e1 se sm\u00edchem t\u00e1ta hlavou. Vydechnu a sklon\u00edm pohled.<\/p>\n

*Christian byl sklon\u011bn\u00fd v m\u00e9m kl\u00edn\u011b a z\u00edral na m\u016fj natekl\u00fd penis. Jen lehce ho p\u0159idr\u017eoval mezi prsty.<\/div>\n

„Jsi tak velk\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1 a ol\u00edzne mi \u0161pi\u010dkou jazyka \u017ealud.<\/div>\n
„Hmmmh. Tak u\u017e d\u011blej,“ vzdychnu a chyt\u00edm se prost\u011bradla. Christian m\u011b nasaje do pusy a za\u010dne siln\u011b s\u00e1t.<\/div>\n
„Bo\u017ee, oh, kurva\u2026 Au, to u\u017e bol\u00ed,“ vzlyknu. Ti\u0161e se zasm\u011bje, ol\u00ed\u017ee mi penis ze v\u0161ech stran a vyleze ke mn\u011b v\u00fd\u0161.*<\/p>\n

Stisknu k sob\u011b o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a zatnu zuby. Zhluboka se nadechnu a vzhl\u00e9dnu. Snad si toho nikdo nev\u0161iml.<\/em><\/div>\n

„Tak te\u010f j\u00e1,“ s\u00e1pe se Adam u\u017e po d\u00e1rc\u00edch. V\u0161echny mu je d\u00e1m a \u010dek\u00e1me, a\u017e si vybal\u00ed. Z jednoho d\u00e1rku vyt\u00e1hne svetr, na kter\u00e9m jsou sobi. Bill se na n\u011bj zd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edv\u00e1, a potom se rad\u011bji koukne stranou.<\/div>\n
„No to si d\u011bl\u00e1te prdel. To jste mi koupili vy dva, \u017ee jo?“ pod\u00edv\u00e1 se hned na m\u011b s Billem.<\/div>\n
„Co\u017ee? My? Bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“ uchechtnu se.<\/div>\n
„Ne,“ vydechne Bill. Nakonec se st\u0159etne Bill\u016fv a m\u00e1min pohled. Za\u010dnou se pak ti\u0161e sm\u00e1t. Ehe?<\/em><\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, \u017ee kdybych ti tohle cht\u011bl koupit, tak m\u011b Bill v tom kr\u00e1mu zkope do \u0161i\u0161ky,“ ujist\u00edm ho. Za\u010dnu vyb\u00edrat Billovy d\u00e1rky a v\u0161echny mu je d\u00e1m.<\/div>\n
„No dovol,“ ohrad\u00ed se Bill s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Pak ale ztuhne, kdy\u017e vid\u00ed, kolik d\u00e1rk\u016f mu pod\u00e1v\u00e1m. „To je pro m\u011b? Tolik?“<\/div>\n
„Nevytahuj se. M\u00e1m jich v\u00edc,“ pokus\u00edm se alespo\u0148 trochu vesele u\u0161kl\u00edbnout. Vypadej norm\u00e1ln\u011b, vypadej norm\u00e1ln\u011b.<\/em> Shr\u00e1bnu si v\u0161echny d\u00e1rky a posad\u00edm se vedle n\u011bj.<\/p>\n

„Tak jdeme na to spole\u010dn\u011b?“ usm\u011bje se na m\u011b a vezme si prvn\u00ed d\u00e1rek.<\/div>\n

„Jasn\u011b,“ k\u00fdvnu a za\u010dnu rozbalovat prvn\u00ed d\u00e1rek. Dostal jsem plno d\u00e1rk\u016f. Jasn\u011b jsem poznal, jak\u00fd je od koho. U\u017e jenom podle balen\u00ed jsem rozeznal Billovy d\u00e1rky. Proto jsem si je nechal nakonec. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee budou ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Bill rozbaluje taky. Pere se s pap\u00edrem jako hrav\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. Nakonec vynd\u00e1 krabici. Podzvedne obo\u010d\u00ed a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. Pak se ale op\u011bt za\u010dne v\u011bnovat d\u00e1rku. Krabici otev\u0159e. Boty od Louise Vuittona.<\/div>\n
„Bo\u017ee,“ \u0161eptne a usm\u011bje se. „To jsou tamty, jak jsme\u2026 Tome,“ koukne se na m\u011b.<\/div>\n
„Ty jsou n\u00e1dhern\u00fd,“ usly\u0161\u00edm vydechnout mamku n\u011bkde v pozad\u00ed.<\/div>\n
„Byl jsem je vyzvednout dal\u0161\u00ed den,“ pousm\u011bju se.<\/div>\n
„Ale\u2026“ nadechne se, „d\u011bkuju,“ \u0159ekne nakonec a upne ke mn\u011b pohled.<\/div>\n
„Rozbaluj d\u00e1l. Je\u0161t\u011b je tam n\u011bco k nim,“ pob\u00eddnu ho. P\u0159estanu rozbalovat vlastn\u00ed d\u00e1rky a s \u00fasm\u011bvem ho sleduji. Nic m\u011b ned\u011bl\u00e1 tolik \u0161\u0165astn\u00e9ho jako to, kdy\u017e vid\u00edm jeho \u0161\u0165astn\u00e9ho. U\u017e jenom z toho d\u016fvod se nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt, co se stalo. Nikdy si to neodpust\u00edm, ale kdyby se to dozv\u011bd\u011bl, ubl\u00ed\u017eil bych mu je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc. Vid\u011bt v\u0161echnu tu bolest a zklam\u00e1n\u00ed\u2026 Ne, nevydr\u017eel bych to. Nesm\u00ed to nikdy zjistit. Ol\u00edzne si rty a skousne si piercing mezi zuby. Napjat\u011b za\u010dne rozbalovat dal\u0161\u00ed d\u00e1rek.<\/p>\n

„Ta ta\u0161ka,“ usm\u011bje se a prohl\u00e9dne si ji znovu a znovu, jako by ji v obchod\u011b nevid\u011bl. „Tome, tohle je tak\u2026 Je to n\u00e1dhern\u00e9, d\u011bkuju, v\u00e1\u017en\u011b d\u011bkuju,“ \u0161ept\u00e1. Zahrabu ve zbytku d\u00e1rk\u016f a vynd\u00e1m mu tu pen\u011b\u017eenku, aby si ji rozbalil.<\/div>\n

„Co je to?“ zasm\u011bje se a vezme si to ode m\u011b.<\/div>\n
„Doufal jsem, \u017ee se ti k tomu bude hodit. Rozbal to,“ pov\u00edm na vysv\u011btlenou. Zhluboka se nadechne a d\u00e1 se do rozbalov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Oh, ta je n\u00e1dhern\u00e1,“ \u0159ekne nad\u0161en\u011b. Hned si ji za\u010dne prohl\u00ed\u017eet a zkoumat jej\u00ed prostory. „Hod\u00ed se k tomu perfektn\u011b. D\u011bkuju, Tomi,“ nahne se ke mn\u011b. To bude n\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek od t\u00e9 doby, co jsem\u2026 Bo\u017ee m\u016fj. To zvl\u00e1dnu. Nen\u00ed to nic t\u011b\u017ek\u00e9ho. Dok\u00e1\u017eu to.<\/em> Nejist\u011b se k n\u011bmu sklon\u00edm. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, a co nejjemn\u011bji ho pol\u00edb\u00edm. M\u00e1m pocit, jako by m\u011b n\u011bkdo kopnul do b\u0159icha. Odtrhnu se, a co nejrychleji mu podstr\u010d\u00edm n\u011bjak\u00fd d\u00e1rek, aby se zam\u011bstnal rozbalov\u00e1n\u00edm. Zvl\u00e1dl jsem to.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e Bill rozbalil v\u0161echny d\u00e1rky, podal jsem mu posledn\u00ed d\u00e1rek, kter\u00fd jsem dote\u010f dr\u017eel u sebe. P\u0159\u00e1l jsem si, aby ho rozbalil jako posledn\u00ed. Vlo\u017e\u00edm mu krabi\u010dku do dlan\u011b.<\/div>\n

„U\u017e bych byl r\u00e1d, kdybys rozbaloval tak\u00e9,“ pousm\u011bje se, ale nakonec si d\u00e1rek vezme. Nejist\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a pak se znovu koukne na tu krabi\u010dku.<\/div>\n
„Rozbal to,“ po\u0161ept\u00e1m. Semkne rty k sob\u011b a pomalu to rozbal\u00ed. Vezmu mu pap\u00edr a \u010dek\u00e1m, a\u017e krabi\u010dku otev\u0159e. Otev\u00edr\u00e1 ji pomalu, celou dobu se d\u00edv\u00e1 na m\u011b. Sklon\u00edm pohled ke krabi\u010dce, aby se na ni tak\u00e9 pod\u00edval. A on tak ud\u011bl\u00e1. Hlavu m\u00e1 st\u00e1le sklopenou a prohl\u00ed\u017e\u00ed si to. Rty m\u00e1 pootev\u0159en\u00e9. Vid\u00edm, jak je potom k sob\u011b pevn\u011b semkne.<\/div>\n
„To je\u2026 dokonal\u00e9,“ po\u0161ept\u00e1 skoro nesly\u0161iteln\u011b a p\u0159ejede po tom prst\u00edkem. Vynd\u00e1m \u0159et\u00edzek i s p\u0159\u00edv\u011bskem a krabi\u010dku zav\u0159u. P\u0159\u00edv\u011bsek jsem nechal speci\u00e1ln\u011b vyrobit pro n\u011bj. Byl to oby\u010dejn\u00fd \u0159et\u00edzek z b\u00edl\u00e9ho zlata, av\u0161ak na p\u0159\u00edv\u011bsku bylo B&T.<\/div>\n
„B jsi ty. To T jsem j\u00e1,“ po\u0161ept\u00e1m na vysv\u011btlenou. Rozepnu \u0159et\u00edzek a d\u00e1m mu ho kolem krku. „Ten diamant tam je proto, \u017ee je pevn\u00fd stejn\u011b jako n\u00e1\u0161 vztah. Tady zezadu je vyryto ‚Nav\u017edycky‘.“ Zapnu mu ho a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

Byl to tak dokonal\u00fd d\u00e1rek. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee to tak je. Do v\u010derej\u0161ka to tak i bylo. Pevn\u011b jsem doufal, \u017ee to nikdy neskon\u010d\u00ed a v\u017edy to bude stejn\u00e9 jako ve chv\u00edli, kdy jsem ho nechal d\u011blat. A te\u010f? V\u0161echno se hrout\u00ed, a to jenom d\u00edky mn\u011b. Podvedl jsem tohle dokonal\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 si to nezaslou\u017e\u00ed. Zbl\u00e1zn\u00edm se z toho. U\u017eere m\u011b pocit viny. Necht\u011bl jsem\u2026 Neubl\u00ed\u017eil bych mu. Ne\u2026 Pro\u010d\u2026?<\/p>\n

<\/em> Bill se mi d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed tak\u00e9. V t\u011bch jeho se m\u00eds\u00ed slzy. Bez jak\u00e9hokoli ohledu m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Miluju t\u011b,“ po\u0161ept\u00e1 naprosto v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ hlesnu p\u0159es knedl\u00edk v krku. Zamrk\u00e1m, abych vyhnal slzy z o\u010d\u00ed. M\u00e1m takov\u00fd strach, \u017ee uvid\u00ed v\u0161echnu tu bolest. Boj\u00edm se, \u017ee to pozn\u00e1. Co kdy\u017e se mu jednoho dne poda\u0159\u00ed vy\u010d\u00edst pravdu? Co bude pak? Strhne si \u0159et\u00edzek z krku, hod\u00ed ho po mn\u011b a s brekem a k\u0159ikem ute\u010de. Bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt. Nav\u017edycky ho ztrat\u00edm.<\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b m\u011b pohlad\u00ed znovu a nakonec m\u011b l\u00edbne na rty.<\/div>\n
„D\u011bkuju, moc d\u011bkuju. Nejen za ten d\u00e1rek, ale za to, \u017ee jsi a \u017ee t\u011b m\u00e1m, l\u00e1sko,“ vydechne. Nevzmohu se na jedin\u00e9 slovo. Jenom polknu a sna\u017e\u00edm se ze v\u0161ech sil udr\u017eet slzy v o\u010d\u00edch. Nechci mu tu lh\u00e1t. Miluju ho a jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm, te\u010f si ho v\u00e1\u017e\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc. Ale a\u017e to zjist\u00ed a vzpomene si na v\u0161echny tyhle \u0159e\u010di, bude m\u011b nen\u00e1vid\u011bt je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n

<\/em> „A te\u010f\u2026 rozbaluj ty,“ usm\u011bje se tro\u0161ku a ti\u0161e popot\u00e1hne. Jenom k\u00fdvnu a pust\u00edm se do zbytku d\u00e1rk\u016f. Jako prvn\u00ed jsem vzal krabici. Vypadalo to jako n\u011bjak\u00e9 boty. Kdy\u017e jsem to rozbalil a krabici otev\u0159el, ujistil jsem se o tom, \u017ee jsem m\u011bl pravdu. Byly to boty.<\/div>\n

„Wow. Jsou n\u00e1dhern\u00fd. Takov\u00fd zrovna pot\u0159ebuju. D\u011bkuju,“ v\u011bnuji mu \u00fasm\u011bv, a\u010dkoli se nedok\u00e1\u017eu z d\u00e1rku ani z ostatn\u00edch d\u00e1rk\u016f po\u0159\u00e1dn\u011b radovat. Ty boty byly kotn\u00edkov\u00e9 na tkani\u010dky i um\u011bl\u00fd zip od Gucciho. Byly naprosto dokonal\u00e9. J\u00e1 je v tuto chv\u00edli ale nedok\u00e1zal ocenit. Vlastn\u011b jsem na n\u011b p\u0159es slzy skoro ani nevid\u011bl. Rozbaloval jsem d\u00e1l, a\u017e jsem narazil na n\u011bjakou men\u0161\u00ed krabi\u010dku.<\/div>\n
„\u2026co to je?“ zept\u00e1m se ho a zat\u0159esu s n\u00ed.<\/div>\n
„Nee, net\u0159es s t\u00edm,“ broukne hned, a chytne m\u011b jemn\u011b za ruku. „Rozbal a uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Kr\u00e1tce se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a pot\u00e9 za\u010dnu bal\u00ed\u010dek rozbalovat. Kdy\u017e pap\u00edr roztrh\u00e1m, hod\u00edm ho k ostatn\u00edm. Prohl\u00e9dnu si krabi\u010dku a zasko\u010den\u011b vydechnu. Tak tohle zarazilo i m\u011b.<\/div>\n
„\u2026ty jsou\u2026 dokonal\u00fd. Kdes je koupil?“ zept\u00e1m se. Hned otev\u0159u krabi\u010dku a za\u010dnu si ty kr\u00e1sn\u00e9 Rolexky prohl\u00ed\u017eet.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b se ti l\u00edb\u00ed? Douf\u00e1m, \u017ee ti budou dob\u0159e,“ \u0161eptne a prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b. Navl\u00e9knu si je a zapnu. Padnou mi akor\u00e1t.<\/div>\n
„Jsou n\u00e1dhern\u00fd. D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se. Jen se pousm\u011bje.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d. Hlavn\u011b, jestli se ti l\u00edb\u00ed.“<\/p>\n

Rozbal\u00edm je\u0161t\u011b p\u00e1r d\u00e1rk\u016f, ve kter\u00fdch byly t\u0159eba \u0161\u00e1tky nebo trika. Bill m\u011bl dobr\u00fd vkus a v\u011bd\u011bl, co mi slu\u0161\u00ed nebo co pot\u0159ebuju. Do\u0161el jsem k posledn\u00edmu d\u00e1rku. Byl a\u017e vespod. Mo\u017en\u00e1 \u00famysln\u011b. Jakmile jsem z bal\u00edku sundal pap\u00edr, vydechl jsem. Dr\u017eel jsem v rukou kr\u00e1sn\u00fd \u010derven\u00fd r\u00e1me\u010dek s fotkou, na kter\u00e9 jsme byli s Billem spolu.<\/p>\n

*“Po\u010dkej, ne\u0161kleb se po\u0159\u00e1d tak,“ sm\u011bje se Bill, dr\u017e\u00edc p\u0159ed n\u00e1mi fo\u0165\u00e1k.<\/div>\n

„Kdy\u017e ten blesk m\u011b sere. V\u017edycky blikne a j\u00e1 p\u0159iv\u0159u o\u010di. Pak vypad\u00e1m jak n\u011bjakej v\u00fdhul,“ \u0159eknu se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Tak se do toho ned\u00edvej,“ u\u0161kl\u00edbne se.<\/div>\n
„Hmm, fajn,“oplat\u00edm mu \u0161kleb. Chyt\u00edm fo\u0165\u00e1k a za\u010dnu ho l\u00edbat. Zm\u00e1\u010dknu mu prst na spou\u0161ti.<\/div>\n
„Mmh,“ oddechne Bill a odlo\u017e\u00ed fo\u0165\u00e1k.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m mu do rt\u016f.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ vydechne. Vjede mi rukou do cop\u00e1nk\u016f a poval\u00ed m\u011b mezi na\u0161e ply\u0161\u00e1ky z pout\u011b.*<\/p>\n

P\u0159ikryju si rukou pusu a zav\u0159u o\u010di, abych udr\u017eel slzy. Kdy\u017e si vzpomenu na to, jak jsme spolu byli na pouti. Vyst\u0159elili jsme si vz\u00e1jemn\u011b ply\u0161\u00e1ky. J\u00e1 jemu pandu a on mn\u011b \u0161impanze. Potom jsme jeli na louku. Cel\u00fd ve\u010der jsme zabalen\u00ed v dece v objet\u00ed sledovali hv\u011bzdy. L\u00edbali jsme se, sm\u00e1li a mazlili. Doma jsme se milovali. Poprv\u00e9 a jedinkr\u00e1t jsme si vym\u011bnili role, kdy Bill miloval m\u011b a j\u00e1 si ho u\u017e\u00edval uvnit\u0159 sebe.<\/div>\n

Pro\u010d se to muselo st\u00e1t? Necht\u011bl jsem to ud\u011blat. Ne, necht\u011bl\u2026<\/em> Sna\u017e\u00edm se udr\u017eet v klidu, ale nejde to. Z hrudi se mi vyderou prvn\u00ed vzlyky.<\/div>\n
„Nech\u00e1me v\u00e1s tu o samot\u011b,“ \u0159ekne m\u00e1ma a odt\u00e1hne Adama i t\u00e1tu. P\u0159estanu se hl\u00eddat a za\u010dnu vzlykat. Na sklo r\u00e1me\u010dku za\u010dnou kapat m\u00e9 slzy. Proto ho odlo\u017e\u00edm a schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/p>\n

Nem\u016f\u017eu se chovat norm\u00e1ln\u011b. Nejde to. Jak se m\u00e1m chovat tak, aby nic nepoznal, kdy\u017e mi d\u00e1 takov\u00fdhle d\u00e1rek? Copak se d\u00e1 chovat norm\u00e1ln\u011b? Co jsem komu ud\u011blal? Pro\u010d zrovna j\u00e1? P\u0159\u00e1l bych si, aby tohle byl jenom hnusn\u00fd sen a j\u00e1 se hned probudil.<\/p>\n

<\/em> „Tome,“ vydechne Bill a hned ke mn\u011b doleze po \u010dty\u0159ech. „Ne, neplakej, pros\u00edm. J\u00e1-j\u00e1\u2026 Co jsem ud\u011blal \u0161patn\u011b? Tome,“ \u0161ept\u00e1 mi ti\u0161e a po\u0159\u00e1d m\u011b hlad\u00ed po hlav\u011b. Ruce mi pak d\u00e1 stranou a ot\u0159e mi slzy. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n

„Nic. To nic,“ vyd\u00e1m ze sebe, jenom\u017ee se nem\u016f\u017eu ovl\u00e1dnout a rozbre\u010d\u00edm se u\u017e naplno.<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekne starostliv\u011b a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. „Pros\u00edm, nepla\u010d. Co se stalo?“<\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1\u2026“ U\u017e nem\u016f\u017eu. Nem\u016f\u017eu mu tak lh\u00e1t, ale ani mu to nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct. Tohle nejde, sakra! „D\u011bkuju. Je to n\u00e1dhern\u00fd.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161? Jestli se ti to nel\u00edb\u00ed, j\u00e1 to pochop\u00edm, ale pov\u011bz mi, pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161, pros\u00edm,“ zvedne mi hlavu. Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? Pro\u010d asi takhle bre\u010d\u00edm?<\/em><\/div>\n
„Vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si, jak jsme byli na t\u00e9 pouti a potom spolu sed\u011bli na t\u00e9 louce? Jsem\u2026 tak p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd. Skoro kv\u016fli v\u0161emu se mi chce bre\u010det a\u2026“ ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e a popot\u00e1hnu nosem.<\/p>\n

Um\u00edm lh\u00e1t, ale p\u0159est\u00e1v\u00e1m v\u011b\u0159it tomu, \u017ee mi Bill po\u0159\u00e1d v\u0161echny l\u017ei \u017eere. U\u017e nev\u00edm, co si vym\u00fd\u0161let. Nenapad\u00e1 m\u011b tolik d\u016fvod\u016f, pro\u010d bych mohl neust\u00e1le bre\u010det jako t\u00e9m\u011b\u0159 po\u0159\u00e1d.<\/p>\n

<\/em> „A?“ vydechne Bill a ot\u0159e mi tv\u00e1\u0159e tak\u00e9.<\/div>\n

„Je toho moc,“ po\u0161ept\u00e1m jen a sklop\u00edm hlavu. Vydechnu a zav\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1 to tu uklid\u00edm a v klidu si promluv\u00edme, ano? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je toho na tebe moc, ale takhle to \u0159e\u0161it d\u00e1l nejde,“ povzdechne. „J\u00e1 si vzpom\u00edn\u00e1m na ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s tebou, na v\u0161echno. Pamatuju si snad i ka\u017edi\u010dk\u00e9 slovo, kter\u00e9 jsme si kdy \u0159ekli,“ hlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech.<\/p>\n

Jak jsem mu to mohl ud\u011blat? Zrovna jemu? On m\u011b tolik miluje, zat\u00edmco j\u00e1 ho tak hnusn\u011b podvedl. Kdybych mu lhal, nen\u00ed to tak stra\u0161n\u00e9. Jenom\u017ee j\u00e1 ho podvedl s jin\u00fdm klukem, kter\u00e9ho jsem vid\u011bl poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b, a je\u0161t\u011b k tomu mu tak hnusn\u011b l\u017eu. Neust\u00e1le p\u0159edst\u00edr\u00e1m a 90% m\u00fdch slov jsou sestav\u011bny pouze ze l\u017e\u00ed. A to jen proto, \u017ee jsem se neuhl\u00eddal, a te\u010f se boj\u00edm toho, \u017ee se dozv\u00ed pravdu. St\u00e1lo mi to za t\u011bch p\u00e1r zasran\u00fdch sekund? Vym\u011bnil jsem vztah a Billovu l\u00e1sku za jeden levn\u00fd sex, kter\u00fd si budu vy\u010d\u00edtat u\u017e do smrti.<\/p>\n

<\/em> „Promluv\u00edme si?“ zopakuje svou ot\u00e1zku. O \u010dem chce mluvit? Pravdu mu stejn\u011b nepov\u00edm a dal\u0161\u00ed zbyte\u010dn\u00e9 l\u017ei mu vykl\u00e1dat nechci.<\/div>\n

„O \u010dem?“<\/div>\n
„O tom, co se to d\u011bje,“ \u0161eptne opatrn\u011b a obejme m\u011b. Jenom k\u00fdvnu hlavou. Nem\u00e1m v pl\u00e1nu mu to pov\u011bd\u011bt, ale nejsp\u00ed\u0161 mi naho\u0159e bude nejl\u00edp. Budeme spolu sami, a kdy\u017e m\u011b znovu popadne brek, p\u0159ed Billem se nemus\u00edm c\u00edtit trapn\u011b. M\u011bl bych si ho v\u00e1\u017eit, dokud m\u016f\u017eu. Mus\u00edm si u\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00fd okam\u017eik s n\u00edm je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e dote\u010f. Je jen ve hv\u011bzd\u00e1ch, kolik \u010dasu n\u00e1m spolu zb\u00fdv\u00e1. A za jakou cenu. „Hlavn\u011b neplakej, bude t\u011b bolet hlava a nebude ti dob\u0159e. A tohle,“ koukne se na fotku. „\u2026jestli se ti to nel\u00edb\u00ed, tak to d\u00e1me pry\u010d.“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1m. Vezmu si fotku do ruky a p\u0159itisknu si j\u00ed k hrudn\u00edku. A\u0165 se stane cokoliv, nav\u017edycky u\u017e si ji nech\u00e1m jako vzpom\u00ednku na to v\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9, co se mezi n\u00e1mi odehr\u00e1lo.<\/div>\n
„Dob\u0159e, je jen tv\u00e1,“ \u0159ekne a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Pod\u00edv\u00e1m se mu kr\u00e1tce do o\u010d\u00ed a zvednu se.<\/div>\n
„Jdu teda nahoru,“ brouknu a vezmu si v\u0161echny d\u00e1rky.<\/div>\n
„Chce\u0161 to pomoct?“<\/div>\n
„Ne, d\u00edky,“ odm\u00edtnu. Vezmu si posledn\u00ed d\u00e1rek a odejdu nahoru, kde si vezmu pr\u00e1\u0161ky na uklidn\u011bn\u00ed a lehnu si do postele. Polo\u017e\u00edm si na\u0161i fotku na no\u010dn\u00ed stolek a za\u010dnu ji pozorovat.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Vejdu do pokoje, zav\u0159u za sebou a za\u010dnu p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti. On to pozn\u00e1. Pozn\u00e1 to. C\u00edt\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. \u010c\u00edm h\u016f\u0159 se chov\u00e1m, t\u00edm jsem n\u00e1padn\u011bj\u0161\u00ed. Mus\u00edm se chovat norm\u00e1ln\u011b. Nesm\u00ed nic poznat. Nesm\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7340","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7340","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7340"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7340\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7340"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7340"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7340"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}