{"id":7342,"date":"2011-12-02T14:00:00","date_gmt":"2011-12-02T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7322"},"modified":"2011-12-02T14:00:00","modified_gmt":"2011-12-02T13:00:00","slug":"znameni","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/02\/znameni\/","title":{"rendered":"Znamen\u00ed"},"content":{"rendered":"<div style=\"text-align:justify\"><strong>autor: beepinka<br \/><\/strong><br \/><em>Ahoj twinces\u0165\u00e1ci. Nakonec jsem se rozhodla, \u017ee se pokus\u00edm n\u011bco je\u0161t\u011b vytvo\u0159it, a tak vzniklo tohle. Snad se v\u00e1m to bude l\u00edbit a d\u011bkuju za p\u0159\u00edpadn\u00e9 koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>beepinka<\/em><\/div>\n<div><\/div>\n<div><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><img loading=\"lazy\" decoding=\"async\" width=\"600\" height=\"405\" src=\"http:\/\/twincestblog.cz\/wp-content\/uploads\/2bb7674390_81722396_o2.jpg\" alt=\"\" \/><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><\/div>\n<div><\/div>\n<div style=\"text-align:center\"><iframe loading=\"lazy\" width=\"268\" height=\"40\" src=\"http:\/\/www.youtube.com\/embed\/ePLKJSfjb8M\" frameborder=\"0\" allowfullscreen><\/iframe><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Sed\u00edm tady\u2026 na sam\u00e9m okraji \u00fatesu, kter\u00fd se hrd\u011b ty\u010d\u00ed nad rozbou\u0159enou hladinou mo\u0159e. On se neboj\u00ed, \u017ee by ho vlny zni\u010dily, \u017ee by p\u0159i\u0161el o svoji majest\u00e1tnost\u2026 ne. On m\u00e1 s\u00edlu na to se jim postavit, bojovat s nimi. Vlny prudce nar\u00e1\u017eej\u00ed a \u0161plouchaj\u00ed vysoko k oblak\u016fm. Fouk\u00e1 a\u017e \u0161tiplav\u011b studen\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd se mi za\u0159ez\u00e1v\u00e1 do poko\u017eky, jak ostr\u00e1 b\u0159itva no\u017ee. Kapky de\u0161t\u011b dopadaj\u00ed, kam se jim zachce. Na zemi vytv\u00e1\u0159ej\u00ed velk\u00e9 lou\u017ee a pot\u016f\u010dky, kter\u00e9 st\u00e9kaj\u00ed do oce\u00e1nu a m\u00eds\u00ed se tak se slanou vodou mo\u0159e. Pozvednu hlavu k nebi. Hned mi jich plno dopadne na tv\u00e1\u0159. Zase c\u00edt\u00edm mokro na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ale v tento moment to nen\u00ed zp\u016fsobeno ni\u010d\u00edm jin\u00fdm, ne\u017e t\u011bmito studen\u00fdmi kapkami bolesti. N\u011bkde tam\u2026 naho\u0159e\u2026 and\u011bl\u00e9 pl\u00e1\u010dou. Pl\u00e1\u010dou a trp\u00ed. Jinak si to vysv\u011btlit nedok\u00e1\u017eu a ani nechci.<\/p>\n<p>Mo\u017en\u00e1 pl\u00e1\u010de i ten jeden, kter\u00fd byl mn\u011b v\u017edy nejdra\u017e\u0161\u00ed. Kter\u00e9ho mi nikdo u\u017e nikdy nenahrad\u00ed. On byl v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Byl moj\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. M\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1. A te\u010f? Jsem tu s\u00e1m, opu\u0161t\u011bn, a jedin\u00e1 mo\u017enost, jak b\u00fdt s n\u00edm, je pr\u00e1v\u011b tento okam\u017eik. Kdy\u017e studen\u00e9 slzy and\u011bl\u016f sm\u00e1\u010d\u00ed m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Tyto slzy jsou pro m\u011b jako jeho dotyk. V\u017edy, kdy\u017e se na tohle m\u00edsto vr\u00e1t\u00edm, v\u017edy pr\u0161\u00ed. V\u017edy je stejn\u011b zata\u017een\u00e1 obloha. V\u017edy stejn\u011b h\u0159m\u00ed. Nikdy to nen\u00ed jinak. Nen\u00ed zde klid, a proto douf\u00e1m, \u017ee on je tam naho\u0159e v klidu\u2026 a \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e zde nebyl.<\/p>\n<p>Sna\u017eil jsem se, aby byl, ale selhal jsem. Nezvl\u00e1dl jsem to. J\u00e1\u2026 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee n\u011bkde tam naho\u0159e je a vid\u00ed m\u011b. Ur\u010dit\u011b mu tak\u00e9 chyb\u00edm. Ur\u010dit\u011b na m\u011b mysl\u00ed ka\u017ed\u00fdm dnem, tak jako j\u00e1 mysl\u00edv\u00e1m na n\u011bj. Je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e nav\u017edy ode\u0161el, jsme byli \u0161\u0165astn\u00ed. Aspo\u0148 jsem si to tedy myslel. J\u00e1 byl. On ne. Sna\u017eil jsem se mu pomoct. Ve v\u0161em, ale bylo toho spoustu. Ve \u0161kole na n\u011bj byli v\u0161ichni zl\u00ed, \u0161ikanovali ho, vyd\u00edrali. Jak n\u011bkdo mohl. Zrovna jeho. \u010clov\u011bka, kter\u00fd by nikdy nikomu neubl\u00ed\u017eil. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto si ho ti hajzlov\u00e9 vybrali. Ale nebylo to jenom tohle tr\u00e1pen\u00ed, co m\u00e9ho milovan\u00e9ho bratra su\u017eovalo. Byla to i smrt na\u0161\u00ed matky. To jsme nesli oba velmi t\u011b\u017ece. Ona tam je te\u010f ur\u010dit\u011b s n\u00edm. Ur\u010dit\u011b se o n\u011bj star\u00e1 a on je \u0161\u0165astn\u00fd. Oba na m\u011b ur\u010dit\u011b \u010dekaj\u00ed, a\u017e se k nim jednou p\u0159id\u00e1m. Cht\u011bl jsem to ud\u011blat hned. Cht\u011bl jsem hned po jeho smrti opustit tenhle sv\u011bt pln\u00fd bolesti a smutku a b\u00fdt zase s n\u00edm, ale\u2026 <em>n\u011bco m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dilo<\/em>, \u017ee tu m\u00e1m b\u00fdt. On m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil. A tak tu jsem a u\u017e jenom nech\u00e1v\u00e1m plynout \u010das, ne\u017e se s n\u00edm znovu budu sm\u011bt spat\u0159it.<\/div>\n<hr \/>\n<div style=\"text-align:justify\">\n<p>\u017diju za n\u00e1s oba \u017eivot, kter\u00fd on \u017e\u00edt nedok\u00e1zal, a v\u00edm, \u017ee on tu n\u011bkde je. Hlavn\u011b ho m\u00e1m v srdci. Tam nav\u017edy z\u016fstane. Nikdy tam nebude m\u00edsto pro nikoho jin\u00e9ho. V\u017edycky tam byl a bude jenom on. Ano, miloval jsem ho a on miloval m\u011b. Nikdo o na\u0161\u00ed l\u00e1sce nev\u011bd\u011bl. A to bylo samoz\u0159ejm\u011b dob\u0159e, proto\u017ee kdyby se to n\u011bkdo dozv\u011bd\u011bl, nebylo by to dobr\u00e9. L\u00e1ska mezi bratry? B\u016fh v\u00ed, co by si na\u0161i bl\u00edzc\u00ed pomysleli. Necht\u011bli jsme riskovat, \u017ee bychom je ztratili. Na\u0161e city jsme museli p\u0159ed rodinou a p\u0159\u00e1teli tedy skr\u00fdvat, a i to br\u00e1\u0161kovi ub\u00edralo na s\u00edle. Ale tohle nebylo je\u0161t\u011b v\u0161e, co zap\u0159\u00ed\u010dinilo jeho odchod a moji samotu\u2026<\/p>\n<p>Kdy\u017e maminka zem\u0159ela, \u017eili jsme s Billem jenom s nevlastn\u00edm otcem Gordonem. Bylo n\u00e1m hodn\u011b \u00fazko, v\u0161em t\u0159em. Ale n\u011bjak jsme se na\u0161\u00ed bolest sna\u017eili p\u0159ekonat. A tak plynuly roky, a kdy\u017e to vypadalo, \u017ee v\u0161echno bude zase v po\u0159\u00e1dku, stalo se n\u011bco, na co nikdy nezapomenu. Sed\u011bl jsem doma a koukal jsem se na televizi. No\u2026 koukal\u2026 to se takhle \u0159\u00edct ned\u00e1. Ka\u017edou chv\u00edli jsem toti\u017e vrhal pohled na hodiny, kter\u00e9 ukazovaly 10 hodin ve\u010der. P\u0159ed dv\u011bma hodinami se m\u011bl Bill vr\u00e1tit dom\u016f. \u0158ekl mi, \u017ee se jenom p\u016fjde proj\u00edt m\u011bstem a \u017ee se brzy vr\u00e1t\u00ed. Nevr\u00e1til. Znovu jsem zvedl sv\u016fj pohled k hlasit\u011b tikaj\u00edc\u00edm hodin\u00e1m a hypnotizoval je. \u010cas plynul tak pomalu. Bylo to \u0161\u00edlen\u00e9. Rad\u011bji jsem sv\u016fj pohled sto\u010dil k televizi, kde pr\u00e1v\u011b b\u011b\u017eel zpravodajsk\u00fd program, ale to jsem nevn\u00edmal. Nevn\u00edmal jsem nic. V televizi hl\u00e1sili hav\u00e1rii na jedn\u00e9 z ulic kousek od na\u0161eho domu. Ale j\u00e1 to neposlouchal. Mysl\u00edm, \u017ee to bylo lep\u0161\u00ed. Jenom\u017ee\u2026 realit\u011b jsem se nemohl vyhnout. V ten moment jsem nic netu\u0161il. Znovu jsem si sedl a koukal do zem\u011b, na hodiny, do zem\u011b, na hodiny\u2026<\/p>\n<p>Je\u0161t\u011b jednou jsem zkusil vyto\u010dit bratrovo \u010d\u00edslo. Nic. Nic v\u00edc, ne\u017e p\u00edp\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 m\u011b je\u0161t\u011b o to v\u00edc znerv\u00f3znilo. Sklopil jsem hlavu a v dlan\u00edch jsem sv\u00edral telefon v nad\u011bji, \u017ee se Bill ozve. M\u011bl jsem obrovsk\u00fd strach. Najednou m\u011b z my\u0161lenek na nejhor\u0161\u00ed vytrhlo zb\u011bsil\u00e9 vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed. \u0160\u00edlen\u011b jsem se lekl. Ihned jsem telefon uchopil do rozt\u0159esen\u00fdch prst\u016f, ani\u017e bych se pod\u00edval na \u010d\u00edslo volaj\u00edc\u00edho. S nad\u011bj\u00ed, \u017ee usly\u0161\u00edm bratr\u016fv hlas, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku a nic mu nen\u00ed, jsem hovor p\u0159ijal. Ani jsem ned\u00fdchal. Po tom, co jsem ve sluch\u00e1tku telefonu nesly\u0161el m\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, ale hlas n\u011bjak\u00e9 \u017eeny, jsem je\u0161t\u011b o to v\u00edc znerv\u00f3zn\u011bl. To, co mi sd\u011blila, byla ta nejhor\u0161\u00ed v\u011bc v \u017eivot\u011b, kterou jsem kdy sly\u0161el. Jen jsem sed\u011bl, slzy v o\u010d\u00edch a neschopn\u00fd jak\u00e9hokoliv projevu. \u017dena mi sd\u011blila, \u017ee Bill je v nemocnici. Pr\u00fd podle sv\u011bdk\u016f sko\u010dil pod auto. Pro m\u011b v\u0161ak nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed informace byla, \u017ee \u017eije. \u017de p\u0159e\u017eil. Byl jsem z toho naprosto v \u0161oku. Jen jsem j\u00ed odsouhlasil, \u017ee do t\u00e9 nemocnice ihned p\u0159ijedu. N\u00e1hle bylo v telefonu ticho a j\u00e1 sly\u0161el jen p\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<p>Musel jsem jet. Musel jsem Billa vid\u011bt, p\u0159esv\u011bd\u010dit se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Ani jsem se nezaj\u00edmal, \u017ee jsem m\u00e1lo oble\u010den\u00fd, navzdory chladn\u00e9mu a mokr\u00e9mu po\u010das\u00ed venku. Jen jsem popadl kl\u00ed\u010de od auta a rychlost\u00ed blesku se vy\u0159\u00edtil z domu. Zabouchl jsem dve\u0159e a ut\u00edkal k autu. Dosedl jsem za volat, a co nejrychleji jsem se \u0159\u00edtil do nemocnice. V\u0161echno mi bylo v tu chv\u00edli jedno. Musel jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee Bill \u017eije. Musel jsem v\u011bd\u011bt v\u0161echno, co se stalo. N\u00e1hle jsem si vzpomn\u011bl, co mi ta \u017eena po telefonu \u0159\u00edkala. Sko\u010dil pod auto? Bill? M\u016fj Bill? Ale pro\u010d\u2026 v\u017edy\u0165 snad nem\u011bl d\u016fvod nebo ano? M\u011bl probl\u00e9my, ale spolu jsme se je sna\u017eili p\u0159ekonat. Vypadalo to, \u017ee to zvl\u00e1dne\u2026 nech\u00e1pal jsem. V hlav\u011b jsem m\u011bl po\u0159\u00e1dn\u00fd zmatek. Cht\u011bl jsem zn\u00e1t odpov\u011bdi.<\/p>\n<p>Cesta k nemocnici na\u0161t\u011bst\u00ed nebyla dlouh\u00e1, a tak jsem za p\u00e1r minut zav\u00edral dve\u0159e od auta a doslova b\u011b\u017eel tou mokrou cestou a\u017e k hlavn\u00edmu vchodu do nemocnice. Srdce jsem m\u011bl snad a\u017e n\u011bkde v krku. Ihned jsem se zeptal na recepci, kam j\u00edt, a n\u00e1sledn\u011b jsem na\u0161el doktorku, kter\u00e1 Billa p\u0159ij\u00edmala. Hned m\u011b znovu obezn\u00e1mila se situac\u00ed. Bill m\u011bl siln\u00fd ot\u0159es mozku a zlomenou nohu, a aby toho nebylo m\u00e1lo, tak i \u017eebra byla pol\u00e1man\u00e1. Pr\u00fd byl ale p\u0159i v\u011bdom\u00ed. Jenom jsem ne ni nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koukal. Ihned jsem se j\u00ed zeptal, jestli za n\u00edm m\u016f\u017eu j\u00edt. Necht\u011bla m\u011b pustit, ale nakonec svolila. St\u00e1li jsme p\u0159ed dve\u0159mi do pokoje, ve kter\u00e9m se nach\u00e1zel m\u016fj bratr. Pod\u00edval jsem se na dve\u0159e. Hlavou mi bl\u00fdsklo, jak \u017ee se to vlastn\u011b stalo. Potvrdila mi to, co mi \u0159ekla v telefonu. Podle sv\u011bdk\u016f pod to auto Bill sko\u010dil s\u00e1m.<\/p>\n<p>Nev\u011b\u0159il jsem tomu. Pro\u010d by to d\u011blal? Ano, nem\u011bl nikdy lehk\u00fd \u017eivot. Nikdy to nebylo lehk\u00e9, ale m\u011bl m\u011b. Sna\u017eil jsem se ho ve v\u0161em podr\u017eet, i kdy\u017e toho bylo n\u011bkdy p\u0159\u00edli\u0161 i na m\u011b. Ale v\u017edy jsem se sna\u017eil. Nikdy jsem ho nenechal, aby se tr\u00e1pil s\u00e1m. Sna\u017eil jsem se, a jak vid\u00edm\u2026 z\u0159ejm\u011b jsem zklamal, kdy\u017e to cht\u011bl br\u00e1\u0161ka vzd\u00e1t. Asi jsem ned\u011blal maximum. S rozbu\u0161en\u00fdm srdcem jsem otev\u0159el dve\u0159e do nemocni\u010dn\u00edho pokoje. Zastavil jsem se hned po prvn\u00edm kroku do t\u00e9 m\u00edstnosti. Nezmohl jsem se ani na jedno slovo. Nechal jsem zaklapnout dve\u0159e a cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd jsem p\u0159istoupil k bratrovi. Vid\u011bt ho takhle bylo stra\u0161n\u00e9. Doslova m\u011b to ni\u010dilo. P\u0159it\u00e1hl jsem si \u017eidli\u010dku, kter\u00e1 st\u00e1la kousek od postele, a sedl si. Chytil jsem jeho ruku do t\u00e9 sv\u00e9. Hladil jeho te\u010f od\u0159en\u00e9 prsty. Bill to z\u0159ejm\u011b uc\u00edtil, proto\u017ee otev\u0159el o\u010di. Nejd\u0159\u00edv jen tak zmaten\u011b koukal do prostoru p\u0159ed sebou. Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli hlavu nato\u010dil sm\u011brem, kde na sv\u00e9 ruce c\u00edtil dotek. Na m\u011b. Koukal jsem mu se zaslzen\u00fdma o\u010dima do jeho kr\u00e1sn\u00fdch \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 nikdy nep\u0159estanu obdivovat a milovat, jako nikdy nep\u0159estanu milovat jeho.<\/p>\n<p>&#8222;Pro\u010d, br\u00e1\u0161ko?&#8220; Bylo jedin\u00e9, co jsem ze sebe dok\u00e1zal dostat. Hlas mi v krku neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159eskakoval. Po\u0159\u00e1d jsem se d\u00edval do jeho o\u010d\u00ed. Mohl jsem v nich \u010d\u00edst v\u0161echno. Bolest, l\u00edtost\u2026 mo\u017en\u00e1 i omluvu? Z o\u010d\u00ed mu stekla jedna osam\u011bl\u00e1 slza. Nevydr\u017eel jsem to. Naplno jsem se rozvzlykal. Ani obejmout jsem ho nemohl, proto\u017ee bych mu je\u0161t\u011b v\u00edc ubl\u00ed\u017eil. U\u017e takhle byl pol\u00e1man\u00fd dost. Jen jsme na sebe koukali, ob\u011bma n\u00e1m st\u00e9kaly kapky smutku a bolesti po tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 ho dr\u017eel za ruku. Musel jsem se zeptat. Musel jsem to v\u011bd\u011bt p\u0159\u00edmo od n\u011bj. A tak jsem mezi vzlyky vyslovil ot\u00e1zku, na kterou jsem sice cht\u011bl zn\u00e1t odpov\u011b\u010f, ale z\u00e1rove\u0148 jsem se t\u00e9 odpov\u011bdi nehor\u00e1zn\u011b d\u011bsil. &#8222;Je to pravda?&#8220; Nemohl mi odpov\u011bd\u011bt slovy. M\u011bl nasazen\u00fd d\u00fdchac\u00ed p\u0159\u00edstroj, a tak jenom p\u0159ik\u00fdvl a s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil stiskl mou dla\u0148.<\/p>\n<p>Hledal jsem ve sv\u00e9 hlav\u011b n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. Necht\u011blo se mi v\u011b\u0159it, \u017ee by to bratr vzdal. Bylo to opravdu velmi t\u011b\u017ek\u00e9, ale byl state\u010dn\u00fd. On v\u017edycky byl. D\u00e1l jsem tam takhle sed\u011bl a tiskl bratrovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9, dokud nep\u0159i\u0161la doktorka, \u017ee u\u017e je \u010das, abych \u0161el. Velmi nerad jsem se zvedl a se slibem, \u017ee p\u0159ijdu zase z\u00edtra, co nejd\u0159\u00edv to p\u016fjde, jsem opustil pokoj. Pamatuju si, \u017ee jsem ka\u017ed\u00fd den co nejv\u00edce \u010dasu str\u00e1vil u Billova l\u016f\u017eka v nemocnici. Gordon za n\u00edm tak\u00e9 jezdil. Byli jsme z toho oba \u0161patn\u00ed. Jedin\u00e9, co m\u011b uklid\u0148ovalo, bylo vid\u011bt, jak se pomalu, ale jist\u011b uzdravuje. A tak plynul \u010das. Billa po dlouh\u00e9 dob\u011b propustili a my jsme se vydali spole\u010dn\u011b dom\u016f. Kdy\u017e jsem se ho po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b zeptal, pro\u010d to cht\u011bl skon\u010dit, odpov\u011bd\u011bl mi, \u017ee toho na n\u011bj bylo u\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161. Nakonec jsme se s br\u00e1\u0161kou p\u0159es tuto \u0161patnou ud\u00e1lost p\u0159enesli a neexistovalo nic a nikdo jin\u00fd ne\u017e my. Odd\u00e1vali jsme se na\u0161\u00ed l\u00e1sce. Tr\u00e1vili spolu ka\u017edou volnou chvilku. Cel\u00e9 dny, cel\u00e9 ve\u010dery\u2026 V\u0161echno se za\u010dalo vracet k norm\u00e1lu a my spolu zase v\u0161echno zvl\u00e1dali. Kdybych jen v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem se znovu m\u00fdlil\u2026<\/p>\n<p>Pamatuji si na Billova slova po jedn\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 noci.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Ach l\u00e1sko\u2026 Miluji t\u011b.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;J\u00e1 tebe taky, Tome, neskute\u010dn\u011b moc.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Bille?&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Hm?&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Nikdy m\u011b tu nesm\u00ed\u0161 nechat samotn\u00e9ho. Nemohl bych tu b\u00fdt s\u00e1m. Slib mi to.&#8220;<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Slibuju, Tomi.&#8220; A tak jsem potom spokojen\u011b usnul. Bill mi dal tenkr\u00e1t slib, kter\u00fd bohu\u017eel nedodr\u017eel. Z\u016fstal jsem tu s\u00e1m.<\/p>\n<p>Jednoho ve\u010dera jsem se vr\u00e1til dom\u016f od na\u0161eho kamar\u00e1da Andyho. M\u011bl oslavu narozenin, a tak jsem \u0161el zapa\u0159it. Andy pozval i Billa, ale ten ne\u0161el. Svoji ne\u00fa\u010dast od\u016fvodnil t\u00edm, \u017ee se mu ud\u011blalo nevolno, a tak rad\u011bji z\u016fstane doma. \u017de j\u00e1 blbec nez\u016fstal doma s n\u00edm. Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til, doma bylo ticho a tma. Usoudil jsem, \u017ee Bill i Gordon nejsp\u00ed\u0161 u\u017e sp\u00ed. No\u2026 taky bylo docela dost pozd\u011b. Vydal jsem se do sv\u00e9ho pokoje. Byl jsem neskute\u010dn\u011b unavenej, ale ta pa\u0159ba mi za to st\u00e1la. Bylo to super. Kdy\u017e jsem ale proch\u00e1zel okolo dve\u0159\u00ed do Billova pokoje, n\u011bco mi \u0159\u00edkalo, a\u0165 nakouknu dovnit\u0159, a\u0165 se ujist\u00edm, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. A tak jsem se oto\u010dil \u010delem ke dve\u0159\u00edm, ud\u011blal dva kroky sm\u011brem k nim a svoj\u00ed rukou spo\u010dinul na klice. Zatla\u010dil jsem na ni a potichu otev\u0159el dve\u0159e.<\/p>\n<p>V pokoji byla tma, tak\u017ee jsem skoro nic nevid\u011bl. Vstoupil jsem dovnit\u0159 a podle pam\u011bti se potichounku do\u0161oural k Billov\u011b posteli. Ulevilo se mi, kdy\u017e jsem uvid\u011bl hrom\u00e1dku sto\u010denou do klub\u00ed\u010dka. Nedalo mi to. Cht\u011bl jsem vid\u011bt ten jeho roztomilej kuku\u010d. V\u017edycky takovej byl, ale p\u0159i sp\u00e1nku obzvl\u00e1\u0161\u0165. Vzal jsem za c\u00edp deky a pomalinku ji nadzvedl. To, co se m\u00fdm o\u010d\u00edm naskytlo v nich, v\u0161ak vyvolalo nepopsatelnou hr\u016fzu. Bill v posteli nebyl. Ten obrys byla jenom deka. Dostal jsem \u0161\u00edlenej strach, ale rozhodl jsem se nepanika\u0159it. Mohl j\u00edt t\u0159eba na z\u00e1chod, nebo co j\u00e1 v\u00edm. A tak jsem pe\u0159inu odhodil na kraj postele a rychl\u00fdm krokem vy\u0161el z Billova pokoje. Zam\u00ed\u0159il jsem k z\u00e1chodu. Za\u0165ukal jsem. Nic. \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Ve\u0161el jsem dovnit\u0159, Bill nikde. Stejn\u011b jako z\u00e1chod jsem prohl\u00eddl i koupelnu. Nic. Byl jsem velmi nerv\u00f3zn\u00ed. Nakonec po ne\u00fasp\u011bchu zde jsem se vydal do kuchyn\u011b, ale ani zde se m\u016fj bratr nenach\u00e1zel. Pro\u0161el jsem cel\u00fd d\u016fm, ale nikde jsem Billa nena\u0161el.<\/p>\n<p>Ne\u0159\u00edkal mi, \u017ee n\u011bkam p\u016fjde. V\u017edy\u0165 mu nebylo dob\u0159e, proto taky z\u016fstal doma a ne\u0161el se mnou na tu Andyho p\u00e1rty. Nech\u00e1pal jsem. Napadlo m\u011b je\u0161t\u011b jednou prohledat jeho pokoj, a tak jsem se po schodech vydal nahoru. Rozsv\u00edtil jsem lampu a za\u010dal jsem se rozhl\u00ed\u017eet po pokoji. \u017d\u00e1dn\u00e1 stopa. Tot\u00e1ln\u011b nic. Byl jsem na pokraji \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ten strach byl obrovsk\u00fd. Najednou m\u016fj pohled zavadil o kousek pap\u00edru polo\u017een\u00e9ho na pol\u0161t\u00e1\u0159i v Billov\u011b posteli. P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se k n\u00ed a mezi rozt\u0159esen\u00e9 prsty uchopil list pap\u00edru s p\u00e1r popsan\u00fdmi \u0159\u00e1dky. B\u00e1l jsem se t\u011bch p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f p\u0159e\u010d\u00edst. D\u011bsilo m\u011b to, ale nakonec jsem se odhodlal. Dodnes si pamatuju, co na pap\u00edru st\u00e1lo a dodnes mi to vh\u00e1n\u00ed slzy do o\u010d\u00ed. Jako cel\u00e1 ta skute\u010dnost, \u017ee tu bratr u\u017e nen\u00ed.<\/p>\n<p><em>Tome\u2026 V\u00edm, \u017ee jsem ti sl\u00edbil, \u017ee t\u011b tu nikdy nenech\u00e1m samotn\u00e9ho, \u017ee budeme a\u017e do sam\u00e9ho konce spolu, ale\u2026 odpus\u0165 mi to, l\u00e1sko, j\u00e1 nemohl. Bylo toho na m\u011b moc. U\u017e jsem ti plno dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, co m\u011b t\u00ed\u017eily, ani ne\u0159\u00edkal. Nem\u011blo by to cenu. V\u017edy jsi mi moc pom\u00e1hal a j\u00e1 si toho velmi v\u00e1\u017e\u00edm, ale nebylo v tv\u00fdch sil\u00e1ch mi pomoct tak, abych se p\u0159enesl p\u0159es realitu. Ne, ned\u00e1vej si to za vinu, l\u00e1sko. Nen\u00ed to tvoje vina. Jen\u2026 prost\u011b jsem u\u017e nemohl. Nezlob se na m\u011b. Slib mi ale jednu v\u011bc, Tome. \u017dij \u017eivot za n\u00e1s oba. \u0160\u0165astn\u00fd \u017eivot\u2026 Takov\u00fd, kter\u00fd jsem j\u00e1 ne\u017eil. Jedin\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed jsi byl ty. Nikdy t\u011b nep\u0159estanu milovat a nezapome\u0148\u2026 po\u0159\u00e1d tu budu s tebou. Bu\u010f siln\u00fd. S l\u00e1skou,<\/em><\/div>\n<div style=\"text-align:justify\"><em>Bill.<\/p>\n<p><\/em> Kdy\u017e jsem do\u010detl tato slova pln\u00e1 bolesti, sesunul jsem se na Billovu postel a plakal. Dlouho jsem plakal. Pamatuju si, \u017ee se pak vzbudil Gordon. V\u0161e jsem mu \u0159ekl. Hned jsme volali na policii, \u017ee \u010dlen na\u0161\u00ed rodiny je nezv\u011bstn\u00fd. Cel\u00e9 dny jsme nespali\u2026 nemohli jsme usnout. Byly to pro n\u00e1s hrozn\u00e9 dny. Bylo mi jasn\u00e9, co plynulo z toho dopisu. Bill si vzal \u017eivot. Jednou to u\u017e cht\u011bl ud\u011blat, a te\u010f to ud\u011blal zase. Modlil jsem se, aby se mu to nepovedlo, tak jako tenkr\u00e1t. Aby \u017eil\u2026 Aby tu byl. Sna\u017eil jsem se \u017e\u00edt v nad\u011bji\u2026 Ale zpr\u00e1va od policie, \u017ee z\u0159ejm\u011b na\u0161li t\u011blo m\u00e9ho bratra, m\u011b dostala na kolena. T\u011blo bylo nalezeno v mo\u0159i pod \u00fatesem. Po ov\u011b\u0159en\u00ed identity nalezen\u00e9ho t\u011bla se zjistilo, \u017ee jde skute\u010dn\u011b o m\u00e9ho bratra\u2026 o m\u00e9ho Billa. Za p\u00e1r dn\u00ed na to byl poh\u0159eb\u2026<\/p>\n<p>A tak jsem \u017eil v bolesti. Nic jsem nevn\u00edmal. Dny a noci mi spl\u00fdvaly. Nem\u011bl jsem chu\u0165 j\u00edst, bavit se, nem\u011bl jsem chu\u0165 na nic. Nem\u011bl jsem chu\u0165 \u017e\u00edt. Byl jsem tu s\u00e1m. Moje l\u00e1ska ode\u0161la. Moje v\u0161echno ode\u0161lo.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">Za\u010dal jsem zva\u017eovat, \u017ee bych \u0161el za n\u00edm. Moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, o co m\u011b v jeho dopise \u017e\u00e1dal. Jak\u00e1 byla jeho posledn\u00ed slova ur\u010den\u00e1 pro m\u011b. Jenom\u017ee\u2026 jak jsem mohl \u017e\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot za n\u00e1s oba, kdy\u017e jedin\u00e9 moje \u0161t\u011bst\u00ed bylo pry\u010d? Jak jsem mohl b\u00fdt siln\u00fd? Taky jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee kdybych tu nechal Gordona, b\u016fh v\u00ed, co by s n\u00edm bylo. Oba jsme na sebe ud\u00e1lostmi, kter\u00e9 se staly, byli dost upnut\u00ed. Nen\u00ed divu. Jeden druh\u00e9mu jsme byli oporou. V\u00edm, \u017ee by to bylo v\u016f\u010di n\u011bmu nespravedliv\u00e9, ale na druhou stranu jsem se tak moc u\u017e necht\u011bl tr\u00e1pit. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee kdybych to ukon\u010dil, byl bych zase s n\u00edm. Musel jsem o tom je\u0161t\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let, a tak jsem se jednoho odpoledne, kdy obloha vypadala tak, \u017ee and\u011bl\u00e9 budou zase plakat, vydal na m\u00edsto, kde jsme si s Billem jako mal\u00ed kluci hr\u00e1li. To bylo je\u0161t\u011b, kdy\u017e n\u00e1s nic netr\u00e1pilo. Kdy\u017e jsme byli \u0161\u0165astn\u00ed.<\/p>\n<p>\u0160el jsem lesn\u00ed cestou na to m\u00edsto. Bylo to na\u0161e tajn\u00e9 m\u00edsto. Nebylo to daleko od domova. Jen kousek za m\u011bstem. Celou cestu jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, co m\u00e1m d\u011blat. Ostatn\u011b jako cel\u00e9 dny. Najednou jsem do\u0161el na svah a dole pode mnou se rozprost\u00edrala kr\u00e1sn\u00e1 louka. Hned jsem si vzpomn\u011bl na chv\u00edle, kter\u00e9 jsme tu spolu str\u00e1vili. Milovali jsme to tu. Se\u0161el jsem ze svahu a vydal se loukou sm\u011brem k m\u00e9mu c\u00edli. Bylo tu naprost\u00e9 ticho. Dne\u0161n\u00ed den bylo \u00fapln\u00e9 bezv\u011bt\u0159\u00ed. Ani jedno st\u00e9b\u00e9lko tr\u00e1vy se nepohnulo. Do\u0161el jsem na m\u00edsto, pro m\u011b dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9. Sedl jsem si pod velk\u00fd strom, kter\u00fd st\u00e1l s\u00e1m uprost\u0159ed louky. Rozhl\u00e9dl jsem se po krajin\u011b a musel jsem se usm\u00e1t. Tohle m\u00edsto mi tak moc p\u0159ipom\u00ednalo Billa. V\u0161echno, co jsme tu spolu za\u017eili. Mimo jin\u00e9 n\u00e1\u0161 prvn\u00ed polibek se odehr\u00e1l na tomhle m\u00edst\u011b. P\u0159\u00edmo tady. Pod korunou tohohle star\u00e9ho stromu jsme si vyznali l\u00e1sku.<\/p>\n<p>Op\u0159el jsem se z\u00e1dy o mohutn\u00fd kmen a zav\u0159el jsem o\u010di. Poslouchal jsem to ni\u010d\u00edm neru\u0161en\u00e9 ticho a vzpom\u00ednal jsem. Moje p\u0159edstavy byly tak \u017eiv\u00e9, musel jsem se usm\u00edvat. A najednou jsem se rozhodl. Cht\u011bl jsem b\u00fdt zase s n\u00edm. Cht\u011bl jsem b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to tak ud\u011bl\u00e1m. Nemohl jsem Billovi splnit to, co po mn\u011b \u017e\u00e1dal. Bez n\u011bj jsem nemohl b\u00fdt siln\u00fd. Ale pak se stalo n\u011bco, co m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dilo. Byl jsem tak zabran\u00fd do vzpom\u00ednek, \u017ee jsem si ani nev\u0161iml, \u017ee se loukou prohnal v\u011bt\u0159\u00edk. M\u011bl jsem pocit, jako by tu Bill byl se mnou a o to m\u00e9 vzpom\u00ednky byly je\u0161t\u011b intenzivn\u011bj\u0161\u00ed. V\u00edtr za\u010dal foukat v\u00edc, a\u017e tr\u00e1va a list\u00ed v korun\u011b stromu, pod kter\u00fdm jsem sed\u011bl, za\u010dalo \u0161ustit. Otev\u0159el jsem o\u010di. Mraky se za\u010daly rozestupovat. Dol\u016f se sn\u00e1\u0161ely slune\u010dn\u00ed paprsky a r\u00e1zem byla cel\u00e1 louka oz\u00e1\u0159en\u00e1. Takhle to tady vypadalo v\u017edy, kdy\u017e jsem tu byl s Billem. Nikdy tu nebylo jin\u00e9 po\u010das\u00ed, kdy\u017e jsme tu tr\u00e1vili \u010das. Cel\u00e1 obloha byla najednou jasn\u00e1, bez jedin\u00e9ho mr\u00e1\u010dku. Takhle rychlou zm\u011bnu po\u010das\u00ed jsem nikdy nevid\u011bl. M\u011bl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit\u2026 C\u00edtil jsem tu Billa. Nedok\u00e1zal jsem si to vysv\u011btlit, ale c\u00edtil jsem ho tu.<\/p>\n<p>Znovu jsem zav\u0159el o\u010di, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem je otev\u0159el, kdy\u017e jsem na sv\u00e9m nose uc\u00edtil letm\u00fd dotyk. P\u0159ekvapen\u00edm jsem ani nemrkal. Na nose mi sed\u011bl n\u00e1dhern\u00fd modr\u00fd mot\u00fdl. Opatrn\u011b jsem nastavil ruku p\u0159ed sv\u016fj obli\u010dej a mot\u00fdl na ni p\u0159elet\u011bl. Po\u0159\u00e1d foukal ten v\u00edtr, a to velmi intenzivn\u011b. V\u0161echny rostliny a listy s n\u00edm te\u010f tan\u010dily. Moje pozornost se ale st\u00e1\u010dela k tomu mot\u00fdlovi, kter\u00fd mi st\u00e1le sed\u011bl na dlani. Vypadalo to, jako by m\u011b pozoroval. Koukal jsem se na n\u011bj a n\u011bco uvnit\u0159 m\u011b h\u0159\u00e1lo. Ten pocit, \u017ee tu Bill je, je\u0161t\u011b zes\u00edlil. Najednou jsem promluvil.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Bille?&#8220; Hned jsem si pomyslel, \u017ee jsem se asi v\u00e1\u017en\u011b u\u017e musel zbl\u00e1znit, kdy\u017e z mot\u00fdla d\u011bl\u00e1m sv\u00e9ho bratra. Co m\u011b ale p\u0159ekvapilo, bylo to, \u017ee po vysloven\u00ed t\u011bch p\u011bti p\u00edsmenek, mot\u00fdl zakmital k\u0159\u00eddly a sed\u011bl mi znovu na nose. Ten pocit se stup\u0148oval a j\u00e1 jsem za\u010dal v\u011b\u0159it. &#8222;Chci j\u00edt za tebou. Nechci tu u\u017e b\u00fdt s\u00e1m. Stra\u0161n\u011b mi chyb\u00ed\u0161, Bille.&#8220; Bylo mi to te\u010f jedno. My\u0161lenky na to, \u017ee jsem se zbl\u00e1znil a z mot\u00fdla d\u011bl\u00e1m bratra, jsem zahodil stranou. Ten pocit byl tak siln\u00fd a ta chv\u00edle velmi magick\u00e1, \u017ee jsem za\u010dal opravdu v\u011b\u0159it, \u017ee je tu te\u010f Bill se mnou. \u017de je to ten kr\u00e1sn\u00fd mot\u00fdlek, kter\u00fd mi sed\u00ed na nose. A tak jsem pokra\u010doval.<\/p>\n<p>&#8220; V\u00edm, \u017ee jsi po mn\u011b cht\u011bl, abych tu z\u016fstal a \u017eil za n\u00e1s oba, ale j\u00e1 to nedok\u00e1\u017eu. \u0158\u00edkal jsi mi, \u017ee mus\u00edm b\u00fdt siln\u00fd\u2026 jen\u017ee j\u00e1 nejsem. Jsem nic bez tebe.&#8220; Bylo mi \u00fazko. Velmi \u00fazko. Slzy se mi draly do o\u010d\u00ed. Najednou se mot\u00fdl zvedl z jeho dosavadn\u00edho m\u00edsta na m\u00e9m nose a vzl\u00edtl do vzduchu. To, co jsem vid\u011bl, m\u011b doslova vyvedlo z m\u00edry. Za\u010dal m\u00e1vat k\u0159\u00eddly, krou\u017eit v r\u016fzn\u00fdch spir\u00e1l\u00e1ch a za n\u00edm se ve vzduchu tvo\u0159ila slova z jak\u00e9si t\u0159pytiv\u00e9 z\u00e1\u0159e, kter\u00e1 za n\u00edm vych\u00e1zela. Jenom jsem n\u011bm\u011b z\u00edral. Tohle nen\u00ed u mot\u00fdl\u016f norm\u00e1ln\u00ed, pokud v\u00edm. Mot\u00fdl dokon\u010dil svoji pr\u00e1ci a sedl si mi na dla\u0148. J\u00e1 jsem tup\u011b hled\u011bl p\u0159ed sebe, kde se t\u0159pytil text.<\/p>\n<p>&#8222;<strong><em>Tomi, nevzd\u00e1vej to, jako jsem to vzdal j\u00e1. Jsem po\u0159\u00e1d s tebou a budu tu v\u017edycky. Nech to na osudu. \u010casem se uvid\u00edme. Do t\u00e9 doby \u017eij za n\u00e1s oba. Bojuj! Zkus b\u00fdt v \u017eivot\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a nezapome\u0148, jsem tu po\u0159\u00e1d s tebou a po\u010dk\u00e1m na tebe. Moc t\u011b miluji.&#8220;<\/p>\n<p><\/em><\/strong> Kdy\u017e jsem text do\u010detl, okam\u017eit\u011b se rozplynul. Pod\u00edval jsem se na mot\u00fdla v m\u00e9 dlani. Te\u010f u\u017e jsem si byl jist\u00fd, \u017ee je to Bill.<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">&#8222;Taky t\u011b miluji, Bille a nikdy nep\u0159estanu.&#8220; Z o\u010d\u00ed se mi kut\u00e1lely slzy. Koukal jsem se na mot\u00fdlka a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Tak moc jsem cht\u011bl b\u00fdt s n\u00edm. Tak neskute\u010dn\u011b moc, jen\u017ee\u2026 necht\u011bl jsem ho zklamat. \u0158ekl mi, a\u0165 bojuju, a tak bojovat budu. Kv\u016fli Billovi budu \u017e\u00edt tenhle \u017eivot, dokud nep\u0159ijde m\u016fj \u010das. Budu bojovat. &#8222;Jednou budeme zase spolu.&#8220; Za\u0161eptal jsem. Nespou\u0161t\u011bl jsem pohled z mot\u00fdla. Ten zakmital k\u0159\u00eddly a vznesl se do vzduchu. Znovu se za n\u00edm tvo\u0159il n\u00e1dhern\u00fd t\u0159pytiv\u00fd text.<\/p>\n<p>&#8222;<strong><em>Jednou ano, Tomi. Nezapome\u0148 na to, co jsem ti \u0159\u00edkal. Miluji t\u011b.&#8220;<\/p>\n<p><\/em><\/strong> Cel\u00e9 jsem to sledoval a p\u0159es slzy \u010detl. D\u00edval jsem se na text, dokud se znovu nerozplynul. Mot\u00fdlek se n\u00e1hle za\u010dal vzn\u00e1\u0161et nahoru k nebi. Rychle jsem se zvedl ze zem\u011b a za\u0161eptal: &#8222;J\u00e1 tebe taky, Bille!&#8220; Na v\u00edc jsem se nezmohl. Sledoval jsem ho p\u0159es o\u010di pln\u00e9 slz, jak se vzn\u00e1\u0161\u00ed nahoru. Na obloze se objevila \u0161ed\u00e1 oblaka. Jak rychle zmizela, tak rychle se tak\u00e9 objevila. Slune\u010dn\u00ed paprsky se za\u010daly stahovat sm\u011brem k nim a n\u00e1sledn\u011b spolu s mot\u00fdlkem za nimi zmizely. V\u00edtr ustal. Bylo zase stejn\u00e9 bezv\u011bt\u0159\u00ed a zata\u017een\u00e1 obloha jako p\u0159edt\u00edm. Je\u0161t\u011b dlouhou chv\u00edli jsem tam st\u00e1l a vzpamatov\u00e1val se z toho, co se pr\u00e1v\u011b stalo.<\/p>\n<p>Dob\u0159e si to pamatuju. Bill mi dal tehdy znamen\u00ed. Znamen\u00ed, \u017ee to nem\u00e1m vzd\u00e1t, \u017ee m\u00e1m bojovat. Bojovat proti bolesti, proti ve\u0161ker\u00e9 nespravedlnosti\u2026 bojovat proti cel\u00e9mu sv\u011btu. \u017de m\u00e1m \u017e\u00edt. A tak \u017eiju a na m\u00e9ho milovan\u00e9ho br\u00e1\u0161ku po\u0159\u00e1d vzpom\u00edn\u00e1m. Te\u010f moment\u00e1ln\u011b sed\u00edm na \u00fatesu, ze kter\u00e9ho p\u0159ed n\u011bkolika lety Bill sko\u010dil do nemilosrdn\u00e9 vody. On nem\u011bl s\u00edlu ust\u00e1t v\u0161echny probl\u00e9my, jako ten \u00fates m\u00e1 s\u00edlu ust\u00e1t siln\u00e9 vlny. On ne\u2026 Obli\u010dej m\u00e1m pozvednut\u00fd k nebi. Mokr\u00e9 kapky mi sm\u00e1\u010dej\u00ed tv\u00e1\u0159e a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u016fj and\u011bl tam naho\u0159e pl\u00e1\u010de. \u017de se mu st\u00fdsk\u00e1 tak jako m\u011b. Je mi jasn\u00e9, \u017ee to nikdy nep\u0159estane bolet, ale v\u00edm, o co m\u011b \u017e\u00e1dal. Kv\u016fli Billovi budu \u017e\u00edt za n\u00e1s oba, dokud nep\u0159ijde m\u016fj \u010das a j\u00e1 se s n\u00edm budu moct znovu spat\u0159it. Pak u\u017e budeme spolu\u2026<\/div>\n<div style=\"text-align:justify\">\u2026 nav\u011bky.<\/p>\n<p><strong>autor: beepinka<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: beepinkaAhoj twinces\u0165\u00e1ci. Nakonec jsem se rozhodla, \u017ee se pokus\u00edm n\u011bco je\u0161t\u011b vytvo\u0159it, a tak vzniklo tohle. Snad se v\u00e1m to bude l\u00edbit a d\u011bkuju za p\u0159\u00edpadn\u00e9 koment\u00e1\u0159e. \ud83d\ude42 beepinka Sed\u00edm tady\u2026 na sam\u00e9m okraji \u00fatesu, kter\u00fd se hrd\u011b ty\u010d\u00ed nad rozbou\u0159enou<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/12\/02\/znameni\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7342","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7342","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7342"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7342\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7342"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7342"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7342"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}