{"id":7352,"date":"2011-11-29T18:00:00","date_gmt":"2011-11-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7332"},"modified":"2011-11-29T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-29T17:00:00","slug":"who-am-i-64","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/29\/who-am-i-64\/","title":{"rendered":"Who am I? 64."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> N\u00e1kupy se Simone byly doopravdy zaj\u00edmav\u00e9. Zjistil jsem, \u017ee je na sv\u011bt\u011b \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je na nakupov\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Dokonce i m\u011b bol\u00ed nohy z toho, kolik kr\u00e1m\u016f jsme pro\u0161li. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b byla to z\u00e1bava. Simone m\u011b nenechala chvilku chladn\u00fdm. Snad bych i \u0159ekl, \u017ee na mn\u011b poznala, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Po\u0159\u00e1d se m\u011b sna\u017eila rozveselit, vyhled\u00e1vala sam\u00e1 p\u011bkn\u00e1 t\u00e9mata ke konverzaci, a jakmile jsem se n\u011bkde zasekl, p\u0159i\u0161la pro m\u011b s n\u011bjak\u00fdm kouskem oble\u010den\u00ed a u\u017e m\u011b hnala do kabinky. Nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161ok pro m\u011b byl, kdy\u017e mi p\u0159inesla pleten\u00fd svetr se soby. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak se vymluvit, jen abych si ho nemusel ani zkou\u0161et. P\u0159\u00edmo m\u011b odstra\u0161oval.<\/div>\n

I kdy\u017e jsem se sebev\u00edc sna\u017eil, nekazit j\u00ed n\u00e1ladu, a aspo\u0148 tro\u0161ku si ty n\u00e1kupy s n\u00ed u\u017e\u00edt, moc dob\u0159e to ne\u0161lo.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem neuva\u017eoval o t\u00e1tovi, byl jsem my\u0161lenkami po\u0159\u00e1d u Toma. Nech\u00e1pal jsem jeho chov\u00e1n\u00ed v posledn\u00edch p\u00e1r dnech. Hlavn\u011b od t\u00e9 doby, co jsme tady, v Americe. Po\u0159\u00e1d se mu tak rychle m\u011bn\u00ed n\u00e1lady. P\u0159ijde mi, jako by nev\u011bd\u011bl, co chce. Jednou byl mazliv\u00fd a mil\u00fd, jen co jsem se oto\u010dil, u\u017e byl odta\u017eit\u00fd, protivn\u00fd a nemluvn\u00fd. Nev\u011bd\u011bl jsem, co u\u017e ud\u011blat, aby to bylo spr\u00e1vn\u011b. A moje nervy u\u017e to p\u0159est\u00e1valy zvl\u00e1dat. Necht\u011bl jsem se litovat, ale v\u00e1\u017en\u011b jsem m\u011bl hlavu plnou t\u00e1ty a necht\u011bl jsem se je\u0161t\u011b nervovat a u\u017e\u00edrat t\u00edm, zda jsem Tomiho n\u00e1hodou nena\u0161tval. Nechci po n\u011bm, aby mi st\u00e1l za zadkem a staral se o m\u011b. Jen jsem si myslel, \u017ee mi te\u010f v\u00e1\u017en\u011b bude oporou, jako jsem se sna\u017eil b\u00fdt v\u017edy j\u00e1 jemu. Ale z\u0159ejm\u011b jsem se sna\u017eil \u0161patn\u011b. <\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 jsem pro n\u011bj celou dobu jen p\u0159\u00edt\u011b\u017e, ne opora. Mo\u017en\u00e1 je to v\u0161echno \u0161patn\u011b, j\u00e1 jsem ta velk\u00e1 chyba v jeho \u017eivot\u011b. M\u011bl bych se asi za\u010d\u00edt chovat jinak. Jen\u017ee\u2026 jak?! Projevuju city a z\u00e1jem o n\u011bj moc nebo m\u00e1lo?<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsme se vr\u00e1tili, v dom\u011b byl klid a ticho. Gordon byl je\u0161t\u011b v pr\u00e1ci a Tom byl asi naho\u0159e. Pomohl jsem Simone odnosit ve\u0161ker\u00fd n\u00e1kup. N\u011bco do kuchyn\u011b, n\u011bco k n\u00ed do pokoje. Bylo toho pom\u011brn\u011b dost. V hloubi du\u0161e jsem doufal, \u017ee te\u010f p\u0159ijdu za Tomem, pol\u00edb\u00edm jej, popov\u00edd\u00e1me si a v\u0161echno bude fajn. \u0160el jsem proto hned od Simone do na\u0161eho pokoje, ale kdy\u017e jsem ve\u0161el, nebyl tam. Pod\u00edval jsem se tedy do koupelny, ale tam tak\u00e9 nebyl. Zamra\u010dil jsem se a \u0161el dol\u016f.<\/div>\n

<\/div>\n
\n
\n

„Nevid\u011bla jste tu Toma?“ zept\u00e1m se Simone, kter\u00e1 u\u017e si va\u0159\u00ed \u010daj.<\/p><\/div>\n

„Ne, Bille, nevid\u011bla. Pokud nen\u00ed naho\u0159e, tak nen\u00ed doma,“ vydechla.<\/div>\n
„Ah tak, d\u011bkuju,“ brouknu a rozejdu se zase nahoru. Jen co dojdu do na\u0161eho pokoje, zav\u0159u za sebou dve\u0159e a posad\u00edm se na postel, vezmu si mobil a zavol\u00e1m mu.<\/div>\n
„Tu-tu-tu-tu-tu, volan\u00fd \u00fa\u010dastn\u00edk je do\u010dasn\u011b nedostupn\u00fd, pros\u00edm zanechte vzkaz nebo zavolejte pozd\u011bji\u2026“ ozve se.<\/div>\n
Sakra\u2026 Pro\u010d m\u00e1 vypnut\u00fd mobil? Mo\u017en\u00e1 se mu jen vybil. Ale\u2026 ani mi nenapsal, nezavolal, \u017ee by n\u011bkam \u0161el. J\u00edt ho hledat je zbyte\u010dn\u00e9, nevyzn\u00e1m se tady a je to p\u0159ehnan\u00e9, tak\u017ee mu budu zkou\u0161et jen volat.<\/p>\n

<\/em> S touhle my\u0161lenkou jsem p\u0159e\u017e\u00edval a v\u00e1l\u010dil po zbytek odpoledne a\u017e do ve\u010dera. Po\u0159\u00e1d jsem mu volal, ale marn\u011b. Nebral to. I Simone se m\u011b ptala, zda o n\u011bm n\u011bco nev\u00edm, ale mou st\u00e1lou odpov\u011bd\u00ed bylo, \u017ee ne. Byl jsem vynervovan\u00fd. V\u016fbec jsem nedok\u00e1zal souvisle p\u0159em\u00fd\u0161let. Jsem na n\u011bm tak moc z\u00e1visl\u00fd. Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Mo\u017en\u00e1 \u0161el za kamar\u00e1dy, kter\u00e9 tu mo\u017en\u00e1 m\u00e1. Nebo se \u0161el jen proj\u00edt.<\/em><\/div>\n

T\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd den jsem prosed\u011bl v pokoji. Zabalil jsem ve\u0161ker\u00e9 d\u00e1rky, kter\u00e9 jsem mu nakoupil, a jen \u010dekal. Vlastn\u011b mi ani nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo.<\/p>\n

A\u017e kolem osm\u00e9 ve\u010der se otev\u0159ely dve\u0159e, a to m\u011b donutilo odtrhnout pohled od okna. Venku byla tma jako v pytli a hust\u011b sn\u011b\u017eilo. Byl na to kr\u00e1sn\u00fd pohled, ale j\u00e1 to ani nevn\u00edmal.<\/div>\n

„Tome\u2026“ vydechnu, kdy\u017e ho kone\u010dn\u011b vid\u00edm. Ostra\u017eit\u011b se na m\u011b hned pod\u00edval. Rychle zase sklopil hlavu a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Hned jsem vstal a kouknul se na n\u011bj. „M\u011bl jsem o tebe starost,“ vydechnu. Nic ne\u0159ekl. Nev\u011bnoval mi jedin\u00fd pohled. Jenom se rychle svl\u00e9kal. Nech\u00e1pu, co se d\u011bje, pro\u010d mi neodpov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zept\u00e1m se ti\u0161e.<\/div>\n
„Nic,“ zavrt\u00ed okam\u017eit\u011b hlavou a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Volal jsem ti. M\u011bl jsem starost, kde jsi a tak, v\u00ed\u0161?“ \u0159eknu vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Jo, mn\u011b se\u2026 vybil iPhone,“ polkne nasucho a rozt\u011bkan\u011b se rozhl\u00e9dne po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„V pohod\u011b. Jen jsem se o tebe b\u00e1l. Tome, promi\u0148, ale co se d\u011bje?“ p\u0159istoup\u00edm bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Nic,“ usm\u011bje se a couvne ode m\u011b, „jdu do sprchy,“ vyhrkne ze sebe a zmiz\u00ed za dve\u0159mi koupelny. Zamkne se. Z\u016fstanu tam st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd.<\/p>\n

Nejen, \u017ee se mnou nemluv\u00ed, ale couv\u00e1 ode m\u011b, a je\u0161t\u011b se zamkl? Tohle nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

<\/em> Posad\u00edm se na postel a jen \u010dek\u00e1m, a\u017e p\u0159ijde. R\u00e1d bych si s n\u00edm promluvil, ale tu\u0161\u00edm, \u017ee se mnou asi mluvit nebude cht\u00edt. Trvalo dost dlouho, ne\u017e se dve\u0159e odemkly. Tom z nich vykoukl, jako by snad \u010dekal, \u017ee budu sp\u00e1t. Jen jsem se na n\u011bj pod\u00edval a pokusil se o lehk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Nepot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco? Nem\u00e1\u0161 hlad?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0161eptne. Vejde do pokoje \u00fapln\u011b. Nebyl mokr\u00fd jako obvykle. M\u011bl na sob\u011b triko, dokonce i tepl\u00e1ky. On, kter\u00fd sp\u00ed nejrad\u0161i nah\u00fd nebo v boxerk\u00e1ch?<\/em> V\u0161echno mi to p\u0159i\u0161lo divn\u00e9. Nikdy se takhle nechov\u00e1. Naposledy byl takhle ‚jin\u00fd‘, kdy\u017e p\u0159ijel od\u2026 Alberta<\/em>.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159eknu a za\u010dnu si pohr\u00e1vat s prst\u00fdnkem. „Co-co jsi d\u011blal cel\u00fd den?“<\/div>\n
„Zdobil jsem stromek,“ hlesne. Dojde k posteli a vleze do n\u00ed. „Pak jsem se byl proj\u00edt. Byl jsem v p\u00e1r kr\u00e1mech.“<\/div>\n
„Aha,“ pousm\u011bju se. „A koupil sis n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne.“ P\u0159ikryje se a\u017e po hlavu a p\u0159eto\u010d\u00ed se na bok. „Jsem unaven\u00fd, tak\u017ee p\u016fjdu sp\u00e1t. Dobrou.“ Unaven\u00fd\u2026 To ch\u00e1pu. Ale aby mi nedal jedinou pusu, nepohladil m\u011b a nev\u011bnoval mi jedin\u00fd pohled, to se je\u0161t\u011b nestalo.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, promi\u0148. J\u00e1 jsem si cht\u011bl jen popov\u00eddat, jak ses m\u011bl a tak,“ vydechnu rychle a z\u016fstanu na n\u011bj koukat. Je ke mn\u011b z\u00e1dy a tak daleko\u2026 Nic ne\u0159ekne. Vyt\u00e1hne si pe\u0159inu tak vysoko, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 nen\u00ed vid\u011bt a obejme pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tak, dobrou noc,“ \u0159eknu rozpa\u010dit\u011b.<\/div>\n
„Dobrou.“ Usly\u0161\u00edm tlumen\u011b. Bylo mi do breku.<\/p>\n

Co jsem mu jen ud\u011blal? Pro\u010d se mnou zase nemluv\u00ed a zase se mi tak moc vzdaluje? Kdy tohle v\u0161echno ustane?<\/em> Zhasnu lampi\u010dku, aby ho to sv\u011btlo neru\u0161ilo, a vstanu. Rozejdu se do koupelny. Zav\u0159u se a teprve te\u010f si rozsv\u00edt\u00edm. Svl\u00e9knu se a vlezu si pod sprchu. Celkem dlouho stoj\u00edm pod hork\u00fdm proudem vody a nech\u00e1v\u00e1m po sob\u011b voln\u011b st\u00e9kat vodu i slzy. Je toho u\u017e moc. Nap\u0159ed to s t\u00e1tou, potom s Tomov\u00fdmi rodi\u010di. Nakonec Tom p\u0159ijde, t\u00e9m\u011b\u0159 se mnou nepromluv\u00ed a je odta\u017eit\u00fd.<\/em> Jakmile se umyju, vyjdu ven a osu\u0161\u00edm se. Kdy\u017e se p\u0159evl\u00e9knu do \u010dist\u00fdch boxerek a zhasnu, rozejdu se zase zp\u011bt do pokoje. Jdu opravdu hodn\u011b ti\u0161e, abych ho neprobudil. Vlezu si do postele a pod\u00edv\u00e1m se sm\u011brem k n\u011bmu.<\/p>\n

Co se mu te\u010f asi hon\u00ed hlavou? Co se vlastn\u011b stalo? Ud\u011blal jsem mu n\u011bco? Nerozum\u00edm tomu ani v nejmen\u0161\u00edm. Mo\u017en\u00e1 je na m\u011b na\u0161tvan\u00fd, ale to by byl nevrl\u00fd a protivn\u00fd, ale to nen\u00ed. P\u0159ijde mi sp\u00ed\u0161 \u0161okovan\u00fd, naprosto nevyrovnan\u00fd. Jen nedok\u00e1\u017eu vy\u010d\u00edst z \u010deho. Ani nebyla mo\u017enost to vy\u010d\u00edst. V\u0161echno se semlelo tak rychle.<\/p>\n

<\/em> Usnul jsem a\u017e k r\u00e1nu. Nemohl jsem v noci v\u016fbec sp\u00e1t. Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, co se to d\u011bje. Byl jsem bezradn\u00fd a bezmocn\u00fd. V\u00edm, \u017ee co se stalo, z n\u011bj jen tak nedostanu. Nav\u00edc to z n\u011bj tahat nechci. Kdy\u017e jsem se probudil, bylo kolem dev\u00e1t\u00e9. Tom u\u017e vedle m\u011b nebyl. Bo\u017ee, a\u0165 je doma, pros\u00edm.<\/em> Rychle jsem vstal, ud\u011blal si rann\u00ed hygienu, hodil na sebe tri\u010dko a prvn\u00ed d\u017e\u00edny, kter\u00e9 mi padly do ruky, a \u0161el jsem dol\u016f. Do\u0161el jsem a\u017e do kuchyn\u011b. Kdy\u017e jsem ho tam vid\u011bl, tro\u0161ku se mi ulevilo.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdrav\u00edm jej. Sna\u017e\u00edm se b\u00fdt p\u0159\u00edjemn\u00fd a mil\u00fd, i kdy\u017e jsem skoro nespal.<\/div>\n

Pooto\u010d\u00ed se na m\u011b. Chv\u00edli na m\u011b kouk\u00e1, a\u017e k\u00fdvne. „Ahoj.“<\/div>\n
Op\u0159u se o linku a zalo\u017e\u00edm si ruce na hrudi. A\u017e te\u010f si v\u0161imnu, \u017ee m\u00e1 tro\u0161ku natekl\u00fd ret. Pral se? L\u00edbal se s n\u011bk\u00fdm cel\u00fd den nebo co? Co kdy\u017e v\u00e1\u017en\u011b za n\u011bk\u00fdm byl\u2026<\/em><\/div>\n
„Jak ses vyspal?“<\/div>\n
„\u2026dob\u0159e. Ty?“ \u0159ekne ti\u0161e. Sklop\u00ed hlavu k j\u00eddlu a hrabe se vidli\u010dkou ve vaj\u00ed\u010dk\u00e1ch.<\/div>\n
„No, nic moc,“ p\u0159izn\u00e1m rad\u011bji a nato\u010d\u00edm si sklenku vody.<\/div>\n
„Aha\u2026“ hlesne. Cinkne jenom p\u0159\u00edbor.<\/div>\n
„Nechci z tebe nic tahat, ale \u0159ekne\u0161 mi pros\u00edm, co se stalo?“ Nedok\u00e1\u017eu to v sob\u011b u\u017e d\u00e1l dr\u017eet. Prost\u011b jsem se ho zeptat musel. Na chv\u00edli se zastav\u00ed, a\u017e se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. V\u00fdraz v jeho o\u010d\u00edch je tak jin\u00fd.<\/div>\n
„Nic se nestalo. Neboj,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„Chov\u00e1\u0161 se opravdu jinak, ne\u017e kdykoli jindy. Zvl\u00e1\u0161\u0165 v\u010dera, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el,“ vydechnu.<\/p>\n

„Jenom\u2026 jsem to p\u0159ehnal s tr\u00e1vou,“ \u0159ekne a zavrt\u00ed hlavou. „Cestou zp\u00e1tky jsem narazil na jednu takovou hospodu. M\u011bli tam tr\u00e1vu, tak jsem to zkou\u0161el. Asi to na m\u011b bylo moc siln\u00fd. Promi\u0148, jestli jsem ti p\u0159id\u011blal n\u011bjak\u00e9 starosti.“<\/div>\n

„S tr\u00e1vou,“ povzdechnu a zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Nezd\u00e1 se mi, \u017ee by se zhulil.<\/em> „To je v po\u0159\u00e1dku, ale\u2026 strach jsem o tebe m\u011bl.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ sklop\u00ed provinile hlavu.<\/div>\n
„Neomlouvej se,“ oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
„A jak\u00fd byly n\u00e1kupy? Vybrali jste si s mamkou n\u011bco?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Jo, bylo to dobr\u00e9,“ \u0161eptnu a semknu k sob\u011b pevn\u011b o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d\u2026“<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi,“ oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu a pohl\u00e9dnu na n\u011bj.<\/div>\n
Zvedne ke mn\u011b hlavu. „Ty mn\u011b taky, Bille.“ Ud\u011bl\u00e1m dva kroky k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem ti n\u011bco? Jsi na m\u011b na\u0161tvan\u00fd?“ smutn\u011b si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm. To nap\u011bt\u00ed mezi n\u00e1mi je tak zatracen\u011b c\u00edtit.<\/div>\n
„Ne, neud\u011blal. Nem\u00e1m d\u016fvod b\u00fdt. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku, ano?“ pousm\u011bje se a zvedne se. Pok\u00fdv\u00e1m hlavou a kouknu se mu do o\u010d\u00ed. Potom sjedu na rty a znovu mu vyjedu pohledem na ty jeho hlubok\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, ve kter\u00fdch se v\u017edy top\u00edm.<\/p>\n

Sakra, pro\u010d m\u00e1 ty rty tak napuchl\u00e9\u2026<\/p>\n

<\/em> „Dob\u0159e, j\u00e1 jsem m\u011bl jen strach,“ povzdechnu.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se. M\u011bl jsem se ozvat,“ p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Vybil se ti iPhone, nemohl jsi nic d\u011blat,“ sklop\u00edm hlavu a op\u0159u se do jeho pohlazen\u00ed. A\u0165 se d\u011bje cokoli, j\u00e1 se na n\u011bj v\u00e1\u017en\u011b zlobit nedok\u00e1\u017eu.<\/em><\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si budu hl\u00eddat stav baterie, jo?“ \u0161eptne.<\/div>\n
„Jo, to by bylo fajn,“ tro\u0161ku se pousm\u011bju a p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“ B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f ho pohlad\u00edm po ruce, kterou m\u011b hladil.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ broukne najednou. Zad\u00edv\u00e1m se mu hluboko do o\u010d\u00ed, ani na okam\u017eik neuhnu pohledem. Mo\u017en\u00e1 si v\u0161echno jen nalh\u00e1v\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Taky t\u011b miluju,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ hlesne. V jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.<\/div>\n
„Tak si to pamatuj, ano?“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a d\u00e1l se mu do t\u011bch o\u010d\u00ed vp\u00edj\u00edm. Pot\u0159ebuji z nich dostat odpov\u011b\u010f na neur\u010ditou ot\u00e1zku. P\u0159ik\u00fdvne a sklon\u00ed pohled.<\/p>\n

Jako by nevydr\u017eel se mi d\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Pro\u010d uh\u00fdb\u00e1\u0161?“ Nic ne\u0159ekne. N\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1.<\/div>\n

„Tomi,“ \u0161eptnu potichu a sjedu mu prsty na bradu. Pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pov\u011bz mi, co t\u011b tak tr\u00e1p\u00ed a u\u017e\u00edr\u00e1,“ hlad\u00edm jej.<\/div>\n
„Ale nic. Jenom m\u00e1m \u0161patn\u00fd pocit z toho, jak se k sob\u011b v posledn\u00edch dnech chov\u00e1me, v\u00ed\u0161,“ povzdechne smutn\u011b.<\/div>\n
„To j\u00e1 taky,“ p\u0159izn\u00e1m. „Mo\u017en\u00e1 by bylo dobr\u00e9 si o tom promluvit a sna\u017eit se to urovnat. Zvl\u00e1dli jsme spolu u\u017e tolik v\u011bc\u00ed, pro\u010d bychom nedok\u00e1zali tohle,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to. V\u0161echno,“ \u0161eptne. Obejme m\u011b a p\u0159itiskne se ke mn\u011b. Je zase tak moc zraniteln\u00fd a k\u0159ehk\u00fd. Nechci, aby byl smutn\u00fd, aby ho n\u011bco tr\u00e1pilo.<\/div>\n
„L\u00e1sko, neomlouvej se mi. V\u017edy\u0165 tohle je n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd probl\u00e9m, nem\u016f\u017ee\u0161 za to ty, jen ty,“ vydechnu, a hned ho obejmu tak\u00e9 a za\u010dnu ho hladit po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Bude to v po\u0159\u00e1dku, ano? Bylo toho na n\u00e1s oba te\u010f moc,“ vl\u00edpnu mu polibek na krk. Zachv\u011bje se a stiskne mezi prsty l\u00e1tku m\u00e9ho trika.<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m a za\u010dnu jej konej\u0161iv\u011b hladit po hlav\u011b, jak to m\u00e1 r\u00e1d. „Bude zase dob\u0159e.“<\/p>\n

„Necht\u011bl jsem,“ po\u0161ept\u00e1 sotva sly\u0161iteln\u011b a za\u010dne ti\u0161e vzlykat. Jen jak to do\u0159ekne, hlavou mi prolet\u00ed n\u011bkolik p\u0159\u00edm\u00fdch mo\u017enost\u00ed. Ale nechci na to ani pomyslet.<\/div>\n

„Co jsi necht\u011bl?“ po\u0161ept\u00e1m a p\u0159itisknu ho k sob\u011b v\u00edc. On ale neodpov\u00ed. Za\u010dne plakat.<\/div>\n
„Tomi, Tomi, no tak, neplakej,“ tisknu ho k sob\u011b, jak to jen jde a hlad\u00edm ho. „Uklidni se a pov\u011bz mi to.“ Vrt\u011bl hlavou a siln\u011b mezi prsty dr\u017eel l\u00e1tku m\u00e9ho trika. Bezmocn\u011b vzlykal, zat\u00edmco jeho slzy dopadaly p\u0159\u00edmo na m\u016fj krk. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak ho uti\u0161it. Byl tak rozechv\u011bl\u00fd.<\/div>\n
„L\u00e1sko, nepla\u010d, pros\u00edm,“ \u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ vzlykne a za\u010dne se odtahovat.<\/div>\n
„Ne, neomlouvej se.“ Kdy\u017e se tro\u0161ku poodt\u00e1hne, za\u010dnu mu ot\u00edrat vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e. „Co se stalo? Pov\u011bz mi to,“ \u0159eknu. Tak r\u00e1d bych mu pomohl, ale j\u00e1 nev\u00edm jak, kdy\u017e mi nepov\u00ed, co se stalo.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nic,“ polkne a vzlykne. „Jen je toho n\u011bjak moc. Nev\u00edm, co se to d\u011bje.“<\/div>\n
„Bude to dobr\u00e9, zvl\u00e1dneme to, ano?“ pohlad\u00edm ho. Nastav\u00edm mu n\u00e1ru\u010d, aby si ke mn\u011b mohl znovu vl\u00e9zt.<\/div>\n
„P\u016fjdu se vysmrkat, dob\u0159e? Za chv\u00edli m\u00e1 p\u0159ijet Adam, tak a\u0165 nevypad\u00e1m jako ubulen\u00e1 ma\u0159ena,“ pousm\u011bje se a ot\u0159e si tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo, b\u011b\u017e. Ahm, Adam?“<\/div>\n
„M\u016fj br\u00e1cha.“<\/div>\n
„Aha,“ pousm\u011bju se. M\u00e1 bratra? Nikdy se o n\u011bm nezm\u00ednil. Jm\u00e9no Adam ve spojitosti s jeho rodinou mi nic ne\u0159\u00edk\u00e1.<\/em> „Tak b\u011b\u017e, j\u00e1 to tu zat\u00edm poklid\u00edm,“ pohlad\u00edm ho po pa\u017ei. Kdy\u017e odejde, d\u00e1m se do ukl\u00edzen\u00ed kuchyn\u011b. Moc tam toho na ukl\u00edzen\u00ed sice nen\u00ed, ale i tak.<\/p>\n

Co o n\u011bm je\u0161t\u011b nev\u00edm\u2026?<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL N\u00e1kupy se Simone byly doopravdy zaj\u00edmav\u00e9. Zjistil jsem, \u017ee je na sv\u011bt\u011b \u010dlov\u011bk, kter\u00fd je na nakupov\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Dokonce i m\u011b bol\u00ed nohy z toho, kolik kr\u00e1m\u016f jsme pro\u0161li. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b byla to z\u00e1bava.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7352","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7352","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7352"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7352\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7352"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7352"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7352"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}