{"id":736,"date":"2018-02-10T16:00:00","date_gmt":"2018-02-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=730"},"modified":"2018-02-10T16:00:00","modified_gmt":"2018-02-10T15:00:00","slug":"all-of-us-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/02\/10\/all-of-us-2\/","title":{"rendered":"All of Us 2."},"content":{"rendered":"
autor: Sturmfrei<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

16. prosince 2017<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem Bill Kaulitz. Tom mi p\u0159inesl tenhle den\u00edk – m\u016fj den\u00edk – v nad\u011bji, \u017ee vyvol\u00e1 n\u011bjak\u00e9 vzpom\u00ednky, ale zat\u00edm jsem jen zmaten\u00fd celou touhle osobou, kter\u00e1 nepou\u017e\u00edv\u00e1 velk\u00e1 p\u00edsmena ani spoustu dal\u0161\u00ed interpunkce, a zd\u00e1 se, \u017ee polovinu sv\u00fdch z\u00e1pis\u016f do den\u00edku p\u00ed\u0161e sm\u011bsic\u00ed angli\u010dtiny a n\u011bm\u010diny.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Tady jsou skute\u010dnosti, kter\u00e9 si nepamatuju. M\u011bl jsem autonehodu. N\u011bjak\u00fd blbec projel sv\u00fdm n\u00f3bl autem skrz stranu spolujezdce v tax\u00edku, kter\u00fdm jsem jel. \u0158idi\u010d tax\u00edku byl v pohod\u011b, j\u00e1 jsem byl odvezen do nejbli\u017e\u0161\u00ed nemocnice s houkaj\u00edc\u00edmi sir\u00e9nami. M\u011bl jsem zlomen\u00fdch n\u011bkolik \u017eeber, n\u011bjak\u00e1 m\u00edsta v lev\u00e9 ruce, a ach ano, p\u0159i\u0161el jsem i o svou schopnost pamatovat si cokoliv, co se mi kdy v \u017eivot\u011b stalo.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Dneska m\u011b propustili z nemocnice. Ruku m\u00e1m po\u0159\u00e1d v z\u00e1v\u011bsu, ale to je okay. Ta \u0161patn\u00e1 \u010d\u00e1st je, \u017ee podle doktora Jak\u017eesetojenjmenuje u\u017e by se mi moje vzpom\u00ednky m\u011bly vr\u00e1tit. Po takov\u00e9 dob\u011b u\u017e to nen\u00ed \u00b4fyzick\u00e1 amn\u00e9zie\u00b4, jako \u017ee, jestli jsem m\u011bl d\u00edky t\u00e9 boura\u010dce z mozku m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka, v\u0161echen tenhle odpo\u010dinek a nemocni\u010dn\u00ed j\u00eddlo by to m\u011blo napravit. Nadhodil, \u017ee mo\u017en\u00e1 podv\u011bdom\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1m t\u00e9 nehody k potla\u010den\u00ed traumatick\u00fdch vzpom\u00ednek. Mysl\u00ed, \u017ee bych si o tom m\u011bl promluvit s profesion\u00e1lem na du\u0161evn\u00ed zdrav\u00ed.<\/em><\/div>\n

To zn\u00ed jako skv\u011bl\u00fd n\u00e1pad, a\u017e na to, \u017ee si kurva nepamatuju v\u016fbec nic, o \u010dem by st\u00e1lo za to mluvit.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/strong><\/em><\/div>\n

\n

Cesta z nemocnice byla ta nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, jakou Bill kdy absolvoval – co\u017e, vzhledem k jeho sou\u010dasn\u00e9mu stavu, pravd\u011bpodobn\u011b p\u0159\u00edli\u0161 neznamenalo, ale byl si docela jist\u00fd, \u017ee ostatn\u00ed t\u0159i osoby v aut\u011b to c\u00edtily stejn\u011b, a to m\u011bly celou svou pam\u011b\u0165 ke srovn\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

\n

Po mu\u010div\u00fdch t\u0159icet minut, co spolu sed\u011bli v aut\u011b, ne\u0159ekli jedin\u00e9 slovo. R\u00e1dio ti\u0161e hr\u00e1lo, byla to n\u011bjak\u00e1 stanice klasick\u00e9ho rocku, kter\u00e1 nemohla urazit ni\u010d\u00ed vkus, a Bill na\u0161el s\u00e1m sebe, jak nap\u00edn\u00e1 u\u0161i, aby ty p\u00edsn\u011b sly\u0161el. Vst\u0159eb\u00e1val je, slova se v jeho mysli usazovala do t\u011bch spr\u00e1vn\u00fdch m\u00edst. Bylo d\u011bsiv\u00e9 si uv\u011bdomit, \u017ee m\u016f\u017ee zp\u00edvat spole\u010dn\u011b s refr\u00e9nem, o kter\u00e9m v\u011b\u0159il, \u017ee ho sly\u0161\u00ed poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Pot\u00e9 tomu p\u0159estal v\u011bnovat pozornost.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
Samoz\u0159ejm\u011b, mnohem d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed bylo v\u00e9st konverzaci se svou rodinou. Jeho matka, kter\u00e1 neust\u00e1le vyhled\u00e1vala jeho o\u010di a hledala v jeho tv\u00e1\u0159i; jeho nevlastn\u00ed otec, kter\u00fd se na n\u011bj nikdy nepod\u00edval p\u0159\u00edmo; jeho dvoj\u010de<\/em>. Tom byl pro Billa h\u00e1dankou. Ze v\u0161ech t\u0159\u00ed se pr\u00e1v\u011b on zd\u00e1l b\u00fdt nejv\u00edce schopn\u00fd zach\u00e1zet s Billem jako se skute\u010dnou osobou navzdory t\u00e9 obrovsk\u00e9 d\u00ed\u0159e v m\u00edst\u011b, kde b\u00fdvala jeho pam\u011b\u0165. Sou\u010dasn\u011b, ze v\u0161ech t\u0159\u00ed, se Tom zd\u00e1l b\u00fdt tou obrovskou d\u00edrou nejv\u00edce zasa\u017een. Ve sv\u00e9m vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed byl v\u017edy trp\u011bliv\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd ve sv\u00fdch ot\u00e1zk\u00e1ch, nikdy si nezoufal nad jeho chov\u00e1n\u00edm – ale ve chv\u00edl\u00edch, kdy si myslel, \u017ee se na n\u011bj Bill ned\u00edv\u00e1, vypadal stejn\u011b tak zcela ztracen\u00fd, jako se Bill c\u00edtil po v\u011bt\u0161inu \u010dasu, jako by spolu se zmizen\u00edm bratrov\u00fdch vzpom\u00ednek zmizela i \u010d\u00e1st samotn\u00e9ho Toma.<\/div>\n
\n

Kone\u010dn\u011b, kdy\u017e auto zastavilo na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b b\u00edl\u00e9ho dvoupodla\u017en\u00edho domu, Gordon \u0159ekl: „Jsme doma.“<\/p><\/div>\n

Bill na sob\u011b mohl c\u00edtit pohledy v\u0161ech t\u0159\u00ed, kdy\u017e vystoupil z auta. O\u010dek\u00e1vali, doufali, v jak\u00fdkoliv z\u00e1blesk pozn\u00e1n\u00ed na jeho tv\u00e1\u0159i, a on je op\u011bt musel zklamat. L\u00edbily se mu ty z\u00e1\u0159iv\u011b zelen\u00e9 vstupn\u00ed dve\u0159e, ty lad\u00edc\u00ed z\u00e1v\u011bsy na oknech, divok\u00e9 kv\u011btiny rostouc\u00ed kolem chodn\u00edku m\u00ed\u0159\u00edc\u00edho ke schod\u016fm, ale st\u00e1le to pro n\u011bj byl jen d\u016fm jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Podivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty sousedn\u00ed, p\u0159edpokl\u00e1dal, co\u017e ale – vzhledem k tomu, \u017ee ty sousedn\u00ed mohl vid\u011bt – nebyla vzpom\u00ednka.<\/div>\n
\n

Jeho rodina v\u0161ak nep\u0159estala doufat. Vzali jej dovnit\u0159, uk\u00e1zali mu n\u011bkolik r\u016fzn\u00fdch bund vis\u00edc\u00edch na v\u011b\u0161\u00e1c\u00edch ve tvaru kv\u011btin, uk\u00e1zali mu, kter\u00e9 boty pat\u0159\u00ed jemu. Bylo obt\u00ed\u017en\u00e9 p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u011bmi v\u011bcmi jako nad svou sou\u010d\u00e1st\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161let nad tou osobou, kter\u00e1 si tohle oble\u010den\u00ed vybrala a bydlela s t\u011bmito lidmi jako nad sebou sam\u00fdm<\/em>. Alespo\u0148 Bill schvaloval sv\u016fj vlastn\u00ed vkus, dokonce i kdy\u017e mu to p\u0159ipadalo, jako by posuzoval n\u011bjak\u00e9ho cizince.<\/div>\n

\n

V ob\u00fdvac\u00edm pokoji byl p\u0159itla\u010den ke zdi dv\u011bma dychtiv\u00fdmi vlhk\u00fdmi \u010dum\u00e1ky.<\/p><\/div>\n

„Na\u0161i psi,“ vysv\u011btloval Tom p\u0159es zmatek dvou jazyk\u016f pokou\u0161ej\u00edc\u00edch se ol\u00edznout ka\u017ed\u00fd centimetr Billova t\u011bla, \u010dty\u0159i p\u0159edn\u00ed packy se sna\u017eily naj\u00edt oporu na jeho st\u00e1le bolav\u00fdch boc\u00edch a \u017eebrech. „Dol\u016f, Cappere. Pumbo-„<\/div>\n
Psi se st\u00e1hli jen natolik, aby si je Bill mohl dob\u0159e prohl\u00e9dnout. Ten v\u011bt\u0161\u00ed, strakat\u00fd \u010dernob\u00edl\u00fd, m\u00e1chal ocasem o zem. Buldok t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fd ocas nem\u011bl, ale zase to vynahradil slint\u00e1n\u00edm. Bill se okam\u017eit\u011b zamiloval a pod\u0159epl, ignoroval p\u0159itom protesty sv\u00e9ho hoj\u00edc\u00edho se t\u011bla a st\u0159\u00eddav\u011b \u0161kr\u00e1bal oba psy za u\u0161ima.<\/div>\n
\n

„Pamatu-“ za\u010dala Simone, ale za\u010dala vrt\u011bt hlavou d\u0159\u00edv, ne\u017e tu v\u011btu dokon\u010dila.<\/p><\/div>\n

„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ten buldok je Pumba?“ Zeptal se jen proto, aby zd\u016fraznil pointu. Ano, byl to odhad, proto\u017ee ne, nepamatoval si to.<\/div>\n
„Jo. Ten je tv\u016fj,“ informoval ho Tom a pohladil v\u011bt\u0161\u00edho psa t\u00e9m\u011b\u0159 roztr\u017eit\u011b. „Capper je m\u016fj. Ne, \u017ee by na tom z\u00e1le\u017eelo, jeliko\u017e miluj\u00ed n\u00e1s oba. Chci \u0159\u00edct, \u017ee to s\u00e1m vid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
\n

Oba se nach\u00e1zeli ve sv\u00e9m druh\u00e9m pokusu Billa cel\u00e9ho slupnout, tak\u017ee v\u0161e, co se mu poda\u0159ilo, bylo p\u0159ik\u00fdvnout, ne\u017e vybuchl sm\u00edchy. Bolela jej z toho \u017eebra, ale ti psi, jak se rozhodl, za to st\u00e1li. Nestarali se o to, \u017ee si na n\u011b nepamatuje – oni<\/em> si pamatovali jeho<\/em>, a to pro n\u011b bylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Jejich jazyky byly p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b ostr\u00e9 a m\u011bli ten nejhor\u0161\u00ed dech a jejich dr\u00e1py zanech\u00e1valy na jeho pa\u017e\u00edch \u0161r\u00e1my, ale d\u00edky nim se c\u00edtil jako kompletn\u00ed \u010dlov\u011bk v\u00edc, ne\u017e prozat\u00edm d\u00edky \u010demukoliv jin\u00e9mu.<\/div>\n

\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Pozd\u011bji toho dne po rozpa\u010dit\u00e9 ve\u010de\u0159i, b\u011bhem kter\u00e9 ka\u017ed\u00fd krom\u011b Billa v\u011bd\u011bl, \u017ee je alergick\u00fd na jablka, mu Tom \u0159ekl, \u010d\u00edm se \u017eiv\u00ed.<\/p><\/div>\n

„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu<\/em>?“ Bill z\u00edral na zar\u00e1movan\u00e9 plak\u00e1ty na zdi lo\u017enice. Byla to jeho lo\u017enice, a zjevn\u011b to v\u017edycky byl jeho pokoj v mat\u010din\u011b dom\u011b. Nevypadal pou\u017e\u00edvan\u011b, a\u010dkoliv v \u0161atn\u00edku bylo ohromn\u00e9 mno\u017estv\u00ed oble\u010den\u00ed, dost na to, aby jej to nutilo p\u0159em\u00fd\u0161let, jak u\u017e je to dlouho, co se od sv\u00fdch rodi\u010d\u016f odst\u011bhoval. Anebo jednodu\u0161e nem\u011bl sv\u016fj vlastn\u00ed domov, vzhledem k tomu, \u017ee byl, podle v\u0161eho, mezin\u00e1rodn\u011b uzn\u00e1van\u00fd hudebn\u00edk, kter\u00fd hodn\u011b cestoval?<\/div>\n
\n

„Mus\u00ed\u0161 si ze m\u011b d\u011blat srandu. Tohle jsem j\u00e1<\/em>? To jsme my?“ Sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bjakou podobnost mezi dv\u011bma lidmi na nejbli\u017e\u0161\u00edm plak\u00e1tu, a selhal. \u010cernovlas\u00fd kluk se svatoz\u00e1\u0159\u00ed z vlas\u016f a \u010dern\u011b namalovan\u00fdma o\u010dima st\u00e1l vedle kluka, kter\u00fd m\u011bl na sob\u011b jako tri\u010dko n\u011bco, co p\u0159ipom\u00ednalo stan. V\u011bt\u0161ina jeho vlas\u016f byla schovan\u00e1 pod \u010depic\u00ed, ale byly tohle- „Pro\u010d jsi, do prdele, m\u011bl dredy?“<\/div>\n

Tom, op\u00edraj\u00edc\u00ed se o r\u00e1m dve\u0159\u00ed, pokr\u010dil jedn\u00edm ramenem. „Byly cool, okay.“<\/div>\n
„To teda opravdu nebyly,“ \u0159ekl mu Bill, a pak si plak\u00e1ty znovu prohl\u00eddl. V\u0161echny byly n\u011bkolik rok\u016f star\u00e9, a bylo bizarn\u00ed d\u00edvat se na n\u011bkolik sv\u00fdch minul\u00fdch j\u00e1 s r\u016fzn\u00fdmi vlasov\u00fdmi styly a v\u017edy p\u0159\u00edtomn\u00fdmi intenzivn\u00edmi pohledy. Musel b\u00fdt do sv\u00e9 kari\u00e9ry opravdu za\u017eran\u00fd. Nesporn\u011b to byla p\u011bkn\u011b nev\u0161edn\u00ed \u017eivotn\u00ed dr\u00e1ha – l\u00edbilo se mu, jak to zn\u011blo, dokonce i kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, jak ta kapela ve skute\u010dnosti zn\u00ed.<\/div>\n
\n

„Alespo\u0148 jsem v\u017edycky m\u011bl styl,“ \u0159ekl nahlas. Tom za n\u00edm vyprskl. Byl to prvn\u00ed skute\u010dn\u00fd sm\u00edch z jeho \u00fast od chv\u00edle, kdy se Bill v nemocnici probudil, a n\u011bco zatahalo za Billovu mysl, jako prst tisknouc\u00ed tla\u010d\u00edtko, o kter\u00e9m si nepamatoval, \u017ee ho m\u00e1. Ten sm\u00edch v n\u011bm zaktivoval n\u011bjakou svalovou vzpom\u00ednku, nutk\u00e1n\u00ed se k n\u011bmu p\u0159idat, instinkt rozesm\u00e1t Toma znovu. Byl to hezk\u00fd sm\u00edch, jist\u011b, ale s\u00edla reakce jeho t\u011bla Billem trochu ot\u0159\u00e1sla.<\/p><\/div>\n

\n

Odstr\u010dil to stranou a zeptal se na ot\u00e1zku, u kter\u00e9 bylo nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee by vyvolala n\u011bjak\u00fd sm\u00edch. „Kdo jsou oni? Ti dal\u0161\u00ed dva?“ M\u00e1vl rukou k plak\u00e1t\u016fm.<\/p><\/div>\n

„Georg a Gustav,“ \u0159ekl Tom, tv\u00e1\u0159 m\u011bl op\u011bt pe\u010dliv\u011b neutr\u00e1ln\u00ed. „N\u00e1\u0161 bas\u00e1k a buben\u00edk, v tomto po\u0159ad\u00ed. A na\u0161i nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
„Aha.“ Bill se kousl do spodn\u00edho rtu, po b\u016fhv\u00edkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159ekvapen\u00fd kovem sv\u00fdch piercing\u016f. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee v\u011bd\u00ed, \u017ee jsem m\u011bl nehodu?“<\/div>\n
„Dod\u00e1v\u00e1m jim nejnov\u011bj\u0161\u00ed informace, jo. Cht\u011bli t\u011b nav\u0161t\u00edvit, ale necht\u011bl jsem je pozvat d\u0159\u00edv, ne\u017e to proberu s tebou. Nebyl jsem si jist\u00fd, na kolik se\u0161 p\u0159ipraven\u00fd.“<\/div>\n
\n

Bill se na n\u011bj pod\u00edval, zmaten\u011b a vd\u011b\u010dn\u011b a n\u00e1hle i provinile. Tom jej neopustil od chv\u00edle, kdy jej rozml\u00e1tilo to BMW, v\u017edy p\u0159ipraven\u00fd mu asistovat, dokonce i odpov\u00eddat na ot\u00e1zky, kter\u00e9 pouze zd\u016fraznily, jak velk\u00e1 \u010d\u00e1st jeho bratra chyb\u011bla. Musel b\u00fdt ran\u011bn\u00fd, k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd, a i p\u0159esto se zd\u00e1lo, \u017ee neust\u00e1le up\u0159ednost\u0148uje Billovy pot\u0159eby. Nebylo pochyb, \u017ee emocion\u00e1ln\u00ed podpora od dvou nejbli\u017e\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel by pro n\u011bj byla v\u00edtan\u00e1, ale odlo\u017eil jejich pozv\u00e1n\u00ed pro Billovo dobro.<\/p><\/div>\n

V\u0161echno ukazovalo na to, \u017ee Bill byl jedn\u00edm z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch – pokud ne ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed – \u010dlov\u011bk v Tomov\u011b \u017eivot\u011b, a to byla d\u011bsiv\u00e1 p\u0159edstava. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak t\u00edm \u010dlov\u011bkem b\u00fdt.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e. T\u00edm si vyslou\u017eil pozvednut\u00e9 obo\u010d\u00ed, a tak se t\u011b\u017ece posadil na postel, ne\u017e se c\u00edtil b\u00fdt schopn\u00fd to ujasnit. „J\u00e1 se sna\u017e\u00edm, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ano, jen prost\u011b nic nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Mus\u00ed to b\u00fdt pro tebe frustruj\u00edc\u00ed, v\u011bd\u011bt, \u017ee ty m\u011b zn\u00e1\u0161, a pak-„<\/p><\/div>\n

„Neomlouvej se,“ vlo\u017eil se do toho Tom. „Nen\u00ed to tvoje chyba, \u017ee se n\u011bjak\u00fd kret\u00e9n o\u017eral a ztratil kontrolu nad sv\u00fdm autem. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee se sna\u017e\u00ed\u0161. Mra\u010d\u00ed\u0161 se \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako to d\u011bl\u00e1\u0161 v\u017edycky, kdy\u017e moc siln\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161.“<\/div>\n
To z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu Billa nutilo cht\u00edt za\u010d\u00edt bre\u010det. Nam\u00edsto toho se zam\u011b\u0159il na plak\u00e1ty p\u0159ed sebou a na\u0161el dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku, kterou by je oba rozpt\u00fdlil. „Pro\u010d se jmenujeme Tokio Hotel?“<\/div>\n
\n

Tom zast\u00e9nal.<\/p>\n

autor: Sturmfrei<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a>
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sturmfrei 16. prosince 2017 Tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem Bill Kaulitz. Tom mi p\u0159inesl tenhle den\u00edk – m\u016fj den\u00edk – v nad\u011bji, \u017ee vyvol\u00e1 n\u011bjak\u00e9 vzpom\u00ednky, ale zat\u00edm jsem jen zmaten\u00fd celou touhle osobou, kter\u00e1 nepou\u017e\u00edv\u00e1 velk\u00e1 p\u00edsmena ani spoustu dal\u0161\u00ed interpunkce,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[693],"tags":[],"class_list":["post-736","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-all-of-us"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/736","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=736"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/736\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=736"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=736"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=736"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}