{"id":7365,"date":"2011-11-27T16:00:00","date_gmt":"2011-11-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7345"},"modified":"2011-11-27T16:00:00","modified_gmt":"2011-11-27T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/27\/zeiten-andern-dich-13\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 13."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Asi teprve po dvou hodin\u00e1ch se vyd\u00e1m dol\u016f, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm n\u011bco moc dobr\u00e9ho.
„Copak to tady kucht\u00edte?“ vejdu do kuchyn\u011b a kouknu na Nelly, kter\u00e1 m\u00e1 ruce a pusu modr\u00e9 od bor\u016fvek. Za\u010dnu se sm\u00e1t. „Hm, dnes i s dezertem?“
Nelly s \u00fasm\u011bvem jen p\u0159ik\u00fdvne.
„Cht\u011bli jsme ti dostat my\u0161lenky od u\u010den\u00ed tv\u00fdm obl\u00edben\u00fdm kol\u00e1\u010dem,“ ut\u0159e si Gordon ruce do ut\u011brky s \u00fasm\u011bvem.
„Tak to si nech\u00e1m l\u00edbit,“ zamlask\u00e1m pochvaln\u011b.
„Nejd\u0159\u00edv jsme se ale dohodli, \u017ee mus\u00ed\u0161 sn\u00edst cel\u00fd tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed,“ ol\u00edzne si Nelly prst.
M\u00e1m chu\u0165 odpov\u011bd\u011bt n\u011bco nem\u00edstn\u00e9ho, ale nakonec to cel\u00e9 spolknu, z \u010deho\u017e se vyklube slab\u00e9 zavr\u010den\u00ed, a dosednu ke stolu.
„No u\u017e sem se lek!“ s \u00fasm\u011bvem zdvihne Gordon varovn\u011b prst.
„Jdu se um\u00fdt!“ vysko\u010d\u00ed na to Nelly a rozeb\u011bhne se do koupelny.<\/p>\n

„Jsi dneska p\u011bkn\u011b otr\u00e1venej. Jen vr\u010d\u00ed\u0161.“
„M\u00e1m m\u0148oukat?“
„Bille, vypro\u0161uju si tu ironii,“ pronese lehce, a oto\u010d\u00ed se zp\u011bt ke spor\u00e1ku.
„Promi\u0148, to ta matika, a \u0161kola a v\u0161echno.“
„Co v\u0161echno?“ oto\u010d\u00ed se zp\u011bt se z\u00e1jmem.
„Jestli mysl\u00ed\u0161 Toma a spol., tak to s t\u00edm nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho.“
„Toma a spol….?“
„No, to jsou…,“ pod\u00edv\u00e1m se na Gordona a utichnu.
„No j\u00e1 nic ne\u0159\u00edk\u00e1m.“
„Vysv\u011btlil jsem ti, \u017ee u\u017e mi dali pokoj.“
„Jo, dob\u0159e.“
„Ale?“ nech\u00e1pu.
„Prost\u011b se mi zd\u00e1\u0161 zas jen \u010dasto my\u0161lenkama jinde.“
„Kdy jsem se ti zd\u00e1l naposledy?“
„Hned v aut\u011b.“
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o \u0161kole… o u\u010den\u00ed,“ rychle n\u011bco najdu.<\/div>\n

\n
Up\u0159\u00edmn\u011b, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o Tomovi. Vlastn\u011b, v\u0161echny moment\u00e1ln\u00ed my\u0161lenky se t\u00fdkaj\u00ed jen Toma, a to z prost\u00e9ho d\u016fvodu – pot\u0159ebuji s n\u00edm nejsp\u00ed\u0161e nutn\u011b mluvit a nev\u00edm, jak to ud\u011bl\u00e1m. P\u0159ece se nemohl zm\u011bnit jen tak, ze dne na den. Pol\u00edbit m\u011b, kdy\u017e se mu zrovna hod\u00ed. O\u0161et\u0159ovat m\u011b, r\u00e1ny, kter\u00e9 d\u00e1 se \u0159\u00edct zp\u016fsobil on…<\/p>\n

„Co\u017ee?“ zat\u0159epu najednou hlavou a rychle se pod\u00edv\u00e1m po Gordonovi.
„Te\u010f si to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, nebo mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, \u017ees m\u011b neposlouchal?“
„Gordone, pod\u00edvej…“
„Hele, ruce \u010dist\u00fd, i pusa,“ vesele vejde zp\u011bt Nelly.
„V\u0161echno je ok, v\u00e1\u017en\u011b.“
„Mluvili jste spolu v\u00e1\u017en\u011b, co bych nem\u011bla sly\u0161et?“ pronese moud\u0159e Nelly, a z\u016fstane st\u00e1t p\u0159ed stolem, koukaj\u00edc\u00ed ze m\u011b na Gordona a zp\u011bt.
„Ne, Nelly, sedni si. Ty jsi p\u0159ece u\u017e rozumn\u00e1, nemus\u00edme p\u0159ed tebou m\u00edt tajemstv\u00ed,“ ujist\u00edm ji.
„A m\u00e1te?“
„Ne.“
„To je dob\u0159e. J\u00e1 taky \u017e\u00e1dn\u00fd nem\u00e1m. Aspo\u0148 mysl\u00edm,“ pokr\u010d\u00ed ram\u00ednky a s \u00fasm\u011bvem se posad\u00ed. „U\u017e m\u00e1m hlad,“ prohl\u00e1s\u00ed, vezme si p\u0159\u00edbor a se sm\u00edchem s n\u00edm bouchne o st\u016fl, co\u017e donut\u00ed ke sm\u00edchu za chv\u00edli nejen m\u011b, ale i Gordona.<\/p>\n

„\u0158ekni, stalo se n\u011bco? Stejn\u011b to pozn\u00e1m,“ str\u010d\u00ed si Gordon ruce do kapes, kdy\u017e dal\u0161\u00ed r\u00e1no zanech\u00e1me Nelly ve \u0161kolce a vyd\u00e1me se zp\u011bt k autu, kter\u00e9 je zaparkovan\u00e9 u \u0161koly.
„Kdy\u017e ti \u0159eknu, \u017ee ano, bude\u0161 cht\u00edt, abych okam\u017eit\u011b tu \u0161kolu opustil a tak d\u00e1le, ale…“
„Co se stalo?“
„Gordone, nechci t\u011b zat\u011b\u017eovat v\u011bcma, kter\u00fd a\u017e tak nemaj co d\u011blat s t\u00edm, \u017ee bys o m\u011b m\u011bl m\u00edt strach.“
„Bille, \u0159ekni mi, co se stalo a necho\u010f kolem hork\u00fd ka\u0161e.“
„Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b? V\u016fbec se o m\u011b neboj, ano? Nikdo u\u017e mi neubli\u017euje, matematiku holt n\u011bjak vyd\u00fdch\u00e1m i se \u010dty\u0159kou, sva\u010dinu jsem si na tv\u00e9 trojit\u00e9 upozorn\u011bn\u00ed sbalil s sebou, jen prost\u011b neum\u00edm uhl\u00eddat sv\u00e9 my\u0161lenky. A ty my\u0161lenky jsou kv\u016fli v\u011bci, kterou si mus\u00edm vy\u0159e\u0161it s\u00e1m. Ale o to u\u017e se ty b\u00e1t nemus\u00ed\u0161.“
„Co m\u00e1m s tebou d\u011blat?“
„V\u011b\u0159it mi.“
„Ale v\u0161ak j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, jen…“
„Hele m\u00e1m pocit, \u017ee za posledn\u00ed dobu, m\u00e1\u0161 spo\u010d\u00edtan\u00fd a zmapovan\u00fd v\u0161echny mod\u0159iny na m\u00e9m t\u011ble, a kdyby n\u011bjak\u00e9 p\u0159ibyly, u\u017e bys o nich v\u011bd\u011bl, tak\u017ee, nem\u00e1m jak a co skr\u00fdvat.“<\/p>\n

Gordon jen s v\u00fddechem zavrt\u00ed hlavou.<\/div>\n

„Tvrdohlavej po Simone.“<\/div>\n
Pak se ale usm\u011bje, zastav\u00ed se u auta, a prohl\u00e9dne si m\u011b.
Usm\u011bju se p\u0159i pohledu na n\u011bj taky, a jen p\u0159ik\u00fdvnu. „Byla roztomil\u00e1, kdy\u017e si za n\u011b\u010d\u00edm st\u00e1la.“
„A pak ses k n\u00ed p\u0159idal ty a j\u00e1 byl namydlenej.“
„Mysl\u00ed\u0161 t\u0159eba s t\u00edm, jestli koup\u00edme b\u00edl\u00e9 nebo barven\u00e9 umyvadlo?“
Oba se rozesm\u011bjeme, a kdy\u017e usly\u0161\u00edm z budovy zvon\u011bn\u00ed na znamen\u00ed otev\u0159en\u00ed \u0161koly, usad\u00edm si pevn\u011bji batoh na z\u00e1dech. „Budu v pohod\u011b. A budu muset j\u00edt,“ k\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem a mrknu.
„J\u00e1 p\u0159ece v\u00edm, co v tob\u011b je. V\u016fbec si matikou nelam hlavu. Jsi p\u0159ece \u0161ikovnej na v\u0161echno ostatn\u00ed. Tak zlom vaz.“<\/p>\n

Nadechnu se a m\u00e1vnu mu na rozlou\u010denou. V m\u017eiku, ne\u017e se stihnu oto\u010dit od odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho Gordona, si v\u0161imnu je\u0161t\u011b jin\u00e9ho auta, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed. Z\u016fstanu na vte\u0159inu st\u00e1t, ale hned se napomenu a na pat\u011b se oto\u010d\u00edm sm\u011brem ke \u0161kole. M\u016fj \u017ealudek v tu samou vte\u0159inu ud\u011bl\u00e1 p\u0159evrat z nezn\u00e1m\u00fdch p\u0159\u00ed\u010din a j\u00e1 m\u00e1m pocit, jako by se mi z toho na okam\u017eik zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima. Vyd\u00e1m se ale i p\u0159esto rad\u011bji do \u0161koly, ani\u017e by mi uniklo, \u017ee Tom nezaparkuje na sv\u00e9m obvykl\u00e9m m\u00edst\u011b, ale t\u00e9m\u011b\u0159 za \u0161kolou. Jak si sakra pamatuju, kde parkuje? Nejrad\u011bji bych si nafackoval! Vezmu za dve\u0159e od \u0161koly a vejdu do toho chaosu a hlaholu.<\/p>\n

Kdy\u017e se ale najednou po cel\u00e9 t\u00e9 chodb\u011b rozhl\u00e9dnu, jako by se ve mn\u011b probrala n\u011bjak\u00e1 nov\u00e1 energie, kter\u00e1 m\u011b donut\u00ed ud\u011blat oto\u010dku zp\u011bt, a do vte\u0159iny stoj\u00edm zas venku. Tohle je mo\u017en\u00e1 ta jedin\u00e1 a posledn\u00ed \u0161ance. Rozhl\u00e9dnu se, ale Tom zat\u00edm nikde. Vyd\u00e1m se tedy sm\u011brem, kde p\u0159edt\u00edm zaparkoval. Musel z\u016fstat ve sv\u00e9m aut\u011b, nebo…
„Oh, ty…,“ zadrhnou se mi slova, kdy\u017e mu spo\u010dinu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159.
„\u0160el jsi m\u011b hledat, ne? Nebo jsi m\u011b pohledem pron\u00e1sledoval jen tak, proto\u017ee u\u017e ti to v posledn\u00edch dnech p\u0159ijde norm\u00e1ln\u00ed??!“
Zaraz\u00edm se nad jeho objevem. D\u00e1 se \u0159\u00edct odhalen\u00edm. Ale jak mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee te\u010f jsem \u0161el hledat jeho?<\/div>\n

„Ne, j\u00e1… no vlastn\u011b jo, ale…“
Tom si skousne spodn\u00ed ret, s v\u00fddechem vynd\u00e1 ruce z kapes a nasad\u00ed p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz. Zaost\u0159\u00ed pohledem za m\u011b a pak se jen oto\u010d\u00ed a k\u00fdvne, a\u0165 jdu za n\u00edm. Ohl\u00e9dnu se a spat\u0159\u00edm u vchodu \u0161koly Andrease. Stoj\u00ed na\u0161t\u011bst\u00ed z\u00e1dy, a ne\u017e se vyd\u00e1m za Tomem, zmiz\u00ed zase ve \u0161kole.<\/p>\n

Vede m\u011b p\u0159es parkovi\u0161t\u011b za \u0161kolou a\u017e ke vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00edmu dol\u00edku u jezera, u kter\u00e9ho se op\u0159e o strom, zaklon\u00ed hlavu a zap\u00edchne pohled do jeho koruny. Pak si vynd\u00e1 krabi\u010dku a z n\u00ed jednu cigaretu.
Byl jsem tady u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t, ale nikdy mi to m\u00edsto nep\u0159i\u0161lo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jako pr\u00e1v\u011b te\u010f, a u\u017e v\u016fbec mi nedo\u0161lo, \u017ee odsud nen\u00ed \u0161kola t\u00e9m\u011b\u0159 vid\u011bt.
„Nab\u00eddnul bych ti, ale vypad\u00e1\u0161 moc svat\u011b na to, abych si myslel, \u017ee kou\u0159\u00ed\u0161,“ vynd\u00e1 si z kapsy zapalova\u010d, a strhne pohled z koruny na m\u011b.
„Ne, d\u00edky,“ zavrt\u00edm hlavou. Zap\u00e1l\u00ed si cigaretu a prohl\u00e9dne si m\u011b. „Co?“ nerv\u00f3zn\u011b semknu prsty.
„Myslel jsem, \u017ee tys n\u011bco cht\u011bl.“
„No j\u00e1 jen… pot\u0159ebuju to vysv\u011btlit.“
„Co?“
„V\u0161echno.“
„No tak hele, tr\u00e1va je zelen\u00e1, proto\u017ee…“
„Pros\u00edm!“ nal\u00e9hav\u011b p\u0159eru\u0161\u00edm jeho ironii.
Slab\u011b p\u0159iv\u0159e v\u00ed\u010dka a pot\u00e1hne z cigarety. „Nevad\u00ed ti, \u017ee zatahuje\u0161 \u0161kolu?“
„To je moje dobrovoln\u00fd rozhodnut\u00ed a ned\u011bl\u00e1m to poprv\u00fd,“ zal\u017eu t\u00e9m\u011b\u0159. Tom se lehce pousm\u011bje a vyfoukne kou\u0159.<\/p>\n

V\u0161imnu si, \u017ee se do mluven\u00ed moc nem\u00e1, a tak se nadechnu j\u00e1.<\/div>\n

„Jednou prov\u017edy, pro\u010d jste mluvili o Nelly?“
Zt\u011b\u017eka vydechne, strhne pohled jinam a mn\u011b zbude jen doufat, \u017ee jsem skute\u010dn\u011b vyu\u017eil t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 situace, kdy s n\u00edm o tomhle mluvit.
„Kdybys mi necht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, nebyli bysme tady, a ty bys pl\u00e1noval j\u00edt norm\u00e1ln\u011b do \u0161koly, tud\u00ed\u017e bys zaparkoval na obvykl\u00e9m m\u00edst\u011b,“ vyhrknu a zaraz\u00edm se, kdy\u017e mi cel\u00e1 ta v\u011bta zp\u011btn\u011b dojde.
Tom si m\u011b prohl\u00e9dne a zavrt\u00ed hlavou. „Parkuju tam kv\u016fli Andreasovi.“
„Jako znamen\u00ed? On sem p\u0159ijde taky? Oh ano, jak jsem mohl po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee se n\u011b\u010demu dok\u00e1\u017ee\u0161 postavit…“ za\u010dnu okam\u017eit\u011b reagovat, kdy\u017e m\u011b zastav\u00ed.
„Zmlkni! Parkuju tam, aby Andreas nev\u011bd\u011bl, \u017ee tu jsem, ostatn\u00ed lidi ze \u0161koly m\u011b nezaj\u00edmaj. A jednou prov\u017edy – Nelly se to net\u00fdk\u00e1.“<\/p>\n

Sna\u017e\u00edm se uklidnit nervozitou zrychlen\u00fd dech, a znovu za\u010d\u00edt norm\u00e1ln\u011b myslet. Jen\u017ee bez \u00fasp\u011bchu. Nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, jak se nakopnu, abych mu tady d\u00e1l vydr\u017eel \u010delit.
„Tak… pro\u010d?“ vykokt\u00e1m, kdy\u017e jeho pohled op\u011bt za\u010dne bloudit po okol\u00ed. Pot\u00e1hne z cigarety, odhod\u00ed ji na zem a pe\u010dliv\u011b ji \u0161pi\u010dkou boty zhasne. Pak teprve vypust\u00ed kou\u0159 a str\u010d\u00ed ruce do kapes.
Po hodn\u00e9 chvilce se s v\u00fddechem usad\u00ed pod strom, \u010delem k jezeru a zad\u00edv\u00e1 se na druh\u00fd b\u0159eh. Nespou\u0161t\u00edm z n\u011bho pohled s nad\u011bj\u00ed.
„M\u011bl jsem sestru…“
Nech\u00e1m tu chvilku ticha mezi n\u00e1s vstoupit a usednu kousek od n\u011bj. Ne\u0159\u00edkal mi snad Mark, \u017ee je Tom jedin\u00e1\u010dek? V\u0161imnu si, \u017ee si nerv\u00f3zn\u011b mne prsty. M\u00e1m pocit, \u017ee kdybych se jen sebev\u00edc hlasit\u011bji nadechl, nato\u017e ho pob\u00eddl, aby pokra\u010doval, \u017ee bych se u\u017e nikdy nemusel dov\u011bd\u011bt, co mi chce \u0159\u00edct, a proto nech\u00e1m na n\u011bm, kdy tu chvilku hodl\u00e1 prolomit.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Asi teprve po dvou hodin\u00e1ch se vyd\u00e1m dol\u016f, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm n\u011bco moc dobr\u00e9ho.„Copak to tady kucht\u00edte?“ vejdu do kuchyn\u011b a kouknu na Nelly, kter\u00e1 m\u00e1 ruce a pusu modr\u00e9 od bor\u016fvek. Za\u010dnu se sm\u00e1t. „Hm, dnes i s dezertem?“Nelly s<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7365","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7365","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7365"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7365\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7365"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7365"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7365"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}