{"id":7372,"date":"2011-11-26T17:00:00","date_gmt":"2011-11-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7352"},"modified":"2011-11-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-11-26T16:00:00","slug":"just-my-boy-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/26\/just-my-boy-35\/","title":{"rendered":"Just my boy 35."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Confession<\/p>\n

<\/strong> „A d\u00e1l\u2026 d\u00e1l to v\u00ed\u0161 s\u00e1m,“ dopov\u011bd\u011bl a p\u0159etrhl dlouhou nitku sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, ukon\u010dil tak sv\u016fj monolog.<\/p>\n

Pozvedl \u0161\u00e1lek ke sv\u00fdm rt\u016fm, napil se tepl\u00e9 k\u00e1vy a op\u011bt se nadechl, p\u0159eru\u0161il ticho, je\u017e mezi nimi na chv\u00edli zavl\u00e1dlo.<\/p>\n

„A tak jsem skon\u010dil tady. Kam a\u017e m\u011b dovedla moje l\u00e1ska. Kam a\u017e m\u011b dovedla skute\u010dnost, \u017ee jsem miloval. Sebrala mi v\u0161echno, co jsem m\u011bl, rodinu a p\u0159\u00e1tele. Kv\u016fli n\u00ed jsem ztratil to v\u0161echno. Ztr\u00e1cel jsem \u010das s \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd za n\u011bj nest\u00e1l, ob\u011btoval jsem mu v\u0161echno, aby m\u011b pak mohl takto podv\u00e9st, zni\u010dit.
A pak bych m\u011bl hledat pravou l\u00e1sku? Ta prav\u00e1, o kter\u00e9 lidi mluv\u00ed, neexistuje. Je to jen smy\u0161len\u00fd cit, kter\u00e9mu jsem tenkr\u00e1t nalet\u011bl.“<\/p>\n

„Nem\u011bl jste \u0161t\u011bst\u00ed. Potkal jste \u0161patn\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd v\u00e1s vyu\u017e\u00edval. Nezaslou\u017eil si v\u00e1s, on nebyl ten prav\u00fd. Ale ano, prav\u00e1 l\u00e1ska existuje,“ nam\u00edtl, promluvil tak poprv\u00e9 za dlouhou chv\u00edli, vzhl\u00e9dl k tv\u00e1\u0159i mlad\u00edka, jen\u017e st\u00e1le sed\u011bl proti n\u011bmu.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026 u\u017e na ni nev\u011b\u0159\u00edm.“<\/p>\n

Lehce zavrt\u011bl hlavou a sklopil tv\u00e1\u0159, jeho pohled se up\u0159el do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta.<\/div>\n

\n
\n

Ti\u0161e odlo\u017eil \u0161\u00e1lek, jen\u017e dosud sv\u00edral v dlani, jeho pohled se ml\u010dky, dlouhou chv\u00edli up\u00edral na ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, je\u017e p\u0159ed n\u00edm sed\u011blo ztraceno v my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n

Jak moc byl vlastn\u011b ne\u0161\u0165astn\u00fd. Kolik s\u00edly musel vynalo\u017eit proto, aby se dostal a\u017e sem. A p\u0159esto\u2026 to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed mu chyb\u011blo. To, k \u010demu on ji\u017e d\u00e1vno ztratil svoji d\u016fv\u011bru.<\/p>\n

Jeho ruka se sama pozvedla a podv\u011bdom\u011b zam\u00ed\u0159ila bl\u00ed\u017e, jeho prsty se zastavily a sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky jen jemn\u011b, nesm\u011ble spo\u010dinuly na b\u00edl\u00e9 chladn\u00e9 dlani. Pomalu se po n\u00ed rozb\u011bhly, v\u011bnovaly j\u00ed n\u011bkolik m\u011bkk\u00fdch, h\u0159ejiv\u00fdch pohlazen\u00ed.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee nechcete v\u011b\u0159it,“ odv\u011btil \u0161eptem, prsty lehce p\u0159ejel po nata\u017een\u00e9 dlani, do t\u00e9 chv\u00edle, ne\u017e si uv\u011bdomil svoji nev\u011bdomost a sm\u011blost.<\/p>\n

Pohl\u00e9dl na sv\u00e9 prsty, laskaj\u00edc\u00ed b\u00edlou, chladnou dla\u0148, jen b\u00e1zliv\u011b je st\u00e1hnul zp\u011bt.<\/p>\n

C\u00edtil pohled hlubok\u00fdch, potemn\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed, je\u017e k n\u011bmu po mal\u00e9 chv\u00edli vzhl\u00e9dly.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 jen nejsem ten vyvolen\u00fd. Mo\u017en\u00e1 jen nepat\u0159\u00edm mezi ty, kte\u0159\u00ed by ji m\u011bli poznat,“ odv\u011btil, tich\u00fd \u0161epot prozrazoval my\u0161lenky pr\u00e1zdn\u011b v\u00ed\u0159\u00edc\u00ed v jeho mysli. Nikdy nad t\u00edmto nep\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/p>\n

„Pak by bylo nespravedliv\u00e9, aby si l\u00e1sku nezaslou\u017eil n\u011bkdo tak kr\u00e1sn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl, jeho pohled pla\u0161e vzhl\u00e9dnul.<\/p>\n

Zd\u00e1lo se mu to\u2026 nebo v t\u00e9 ledov\u00e9, chladn\u00e9 tv\u00e1\u0159i opravdu spat\u0159il mal\u00fd n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu? P\u0159el\u00e9tl p\u0159es b\u00edl\u00e9 l\u00edce, jen na mal\u00fd okam\u017eik se zastavil na sametov\u00fdch, r\u016f\u017eov\u00fdch rtech, aby mohl v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed chvilce zmizet, ztratit se v jinak kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159i, je\u017e se p\u0159ed pohledem chlapcov\u00fdch o\u010d\u00ed jen nesm\u011ble sklopila dol\u016f, lehce se mu tak vyhnula.<\/p>\n

A p\u0159esto si byl jist\u00fd, \u017ee jej vid\u011bl, spat\u0159il, by\u0165 jen na jedinou vte\u0159inku. Ten mal\u00fd, jemn\u00fd \u00fasm\u011bv by nedok\u00e1zal nevid\u011bt, p\u0159ehl\u00e9dnout, ani kdyby tis\u00edckr\u00e1t cht\u011bl. V\u017edy\u0165 on byl t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, nepoznan\u00fdm teplem, je\u017e na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik zah\u0159\u00e1lo jeho srdce.<\/p>\n

„Ale dost u\u017e o mn\u011b. Te\u010f chci b\u00fdt poslucha\u010dem j\u00e1,“ odv\u011btil a pohl\u00e9dl do chlapcovy tv\u00e1\u0159e, vyb\u00eddl jej tak k vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, jemu\u017e cht\u011bl naslouchat.<\/p>\n

„Narodil jsem se tady, ve Frankfurtu, a bydlel tu cel\u00fd \u017eivot. M\u016fj otec n\u00e1s opustil hned, jakmile jsem se narodil, proto jsem odmala vyr\u016fstal jen s maminkou.
Nikdy jsme nebyli p\u0159\u00edli\u0161 bohat\u00ed. \u017dili jsme ve skromnosti a nakupovali jen to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed, nikdy jsme zbyte\u010dn\u011b neutr\u00e1celi. Ani jsme si to nemohli dovolit. Maminka chodila do pr\u00e1ce, pracovala cel\u00e9 dny i noci, aby n\u00e1s oba u\u017eivila z jednoho mal\u00e9ho platu. Pro ni jsem byl na prvn\u00edm m\u00edst\u011b v\u017edycky j\u00e1, kv\u016fli mn\u011b si odep\u00edrala v\u0161echno, starala se, abych mohl m\u00edt alespo\u0148 kousek z toho, co m\u011bli v\u0161ichni m\u00ed vrstevn\u00edci.<\/p>\n

Odmala jsem si toho v\u00e1\u017eil a sna\u017eil se j\u00ed opl\u00e1cet nejv\u00edc, jak jsem mohl. U\u010dil jsem se a velice piln\u011b, d\u011blal jsem to proto, abych j\u00ed ud\u011blal radost, abych j\u00ed, jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, vr\u00e1til v\u0161echnu jej\u00ed starost, v\u0161echnu p\u00e9\u010di, s jakou m\u011b vychov\u00e1vala.<\/p>\n

Nikdy jsem nepoznal p\u0159\u00e1tele. D\u011bti ve \u0161kole m\u011b nem\u011bly r\u00e1dy, \u0161ikanovaly m\u011b a posm\u00edvaly se mi kv\u016fli m\u00fdm chud\u00fdm pom\u011br\u016fm, ze kter\u00fdch jsem vy\u0161el. Ty jejich byly \u00fapln\u011b jin\u00e9, v\u0161echny m\u011bly oba rodi\u010de, velkou rodinu a spoustu hra\u010dek, v\u0161echno, na co si uk\u00e1zaly.<\/p>\n

A p\u0159esto jsem jim nez\u00e1vid\u011bl. J\u00e1 byl \u0161\u0165astn\u00fd za v\u0161echno, co jsem kdy dostal, m\u011bl jsem maminku, kter\u00e1 m\u011b milovala, a j\u00e1 se sna\u017eil jej\u00ed l\u00e1sku opl\u00e1cet. Nic v\u00edc pro m\u011b v d\u011btstv\u00ed nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

Spole\u010dnost n\u00e1s zavrhovala, pohl\u00ed\u017eela na n\u00e1s jako na tu nejspodn\u011bj\u0161\u00ed vrstvu. A\u010dkoli jsme byli slu\u0161n\u00ed, maminka pracovala, j\u00e1 jsem chodil do \u0161koly a nikdy jsme neskon\u010dili na ulici, nikdy jsme se nezapletli do ni\u010deho zl\u00e9ho, p\u0159esto se na n\u00e1s okol\u00ed d\u00edvalo jako na \u0161p\u00ednu, chovalo se k n\u00e1m zle. Nikdy jsme se jejich na\u0159\u010den\u00ed nezbavili a \u017eili s n\u00edm po\u0159\u00e1d, cel\u00e9 dlouh\u00e9 roky.<\/p>\n

Dostudoval jsem st\u0159edn\u00ed \u0161kolu a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co budu d\u011blat d\u00e1l. Brzy mi do\u0161el dopis o p\u0159ijet\u00ed na vysokou \u0161kolu, na kterou jsem se cht\u011bl d\u0159\u00edve dostat, ale nenastoupil jsem. Rozhodl jsem se pracovat.<\/p>\n

Maminka nebyla r\u00e1da, p\u0159emlouvala m\u011b, ale j\u00e1 jsem byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd a necht\u011bl nic m\u011bnit. Nemohl jsem dopustit, aby mi z tak mal\u00e9ho platu, kter\u00fd jen sotva sta\u010dil pokr\u00fdt na\u0161e z\u00e1kladn\u00ed pot\u0159eby, \u0161et\u0159ila na \u0161koln\u00e9. Nemohl jsem j\u00edt d\u00e1l studovat a ji nechat d\u0159\u00edt cel\u00e9 dny a noci, aby n\u00e1s oba u\u017eivila, to by mi m\u00e9 sv\u011bdom\u00ed nedovolilo. Kone\u010dn\u011b jsem byl dosp\u011bl\u00fd a nemohl nechat v\u0161echny starosti a probl\u00e9my na n\u00ed. Ob\u011btoval jsem vysokou \u0161kolu, stejn\u011b jako mi ona ob\u011btovala v\u0161echno, po cel\u00fd m\u016fj \u017eivot.<\/p>\n

Kupodivu rychle jsem z\u00edskal pr\u00e1ci, u v\u00e1s. Nastoupil jsem a byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mi bylo umo\u017en\u011bno pracovat.<\/p>\n

A pak\u2026 pak jste mi nab\u00eddl dohodu. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem a v\u011bd\u011bl, \u017ee va\u0161i nab\u00eddku p\u0159ijmu. Nejen kv\u016fli sob\u011b.<\/p>\n

Ty pen\u00edze mohly pomoci n\u00e1m ob\u011bma, mn\u011b i mamince. Kone\u010dn\u011b bych j\u00ed mohl vr\u00e1tit to, co jsem j\u00ed dlu\u017eil, kone\u010dn\u011b bych se mohl postarat j\u00e1 o ni. U\u017e bychom nemuseli \u017e\u00edt od v\u00fdplaty k v\u00fdplat\u011b a neust\u00e1le si n\u011bco odp\u00edrat, neust\u00e1le po\u010d\u00edtat ka\u017ed\u00fd drobn\u00fd cent. Kone\u010dn\u011b se n\u00e1\u0161 \u017eivot mohl po tolika letech alespo\u0148 tro\u0161ku zlep\u0161it, kone\u010dn\u011b by n\u00e1m bylo l\u00edp. Proto jsem souhlasil.<\/p>\n

Chodil jsem k v\u00e1m a plnil va\u0161e p\u0159\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e mi do\u0161la prvn\u00ed odm\u011bna, byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd. Vypadalo to, \u017ee je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/p>\n

P\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je moje maminka v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00e1. M\u00e1 n\u00e1dor na mozku. Zjistil jsem to p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem ode\u0161el k v\u00e1m\u2026 ten ve\u010der, kdy jsem v\u00e1s rozhn\u011bval. Tenkr\u00e1t jsme se vid\u011bli naposled.“<\/p>\n

Odml\u010del se, bez\u00fa\u010deln\u011b mu tak p\u0159ipomenul jejich posledn\u00ed noc. Tu noc, kdy jej vyhodil ze sv\u00e9ho domu.<\/p>\n

„Budu pracovat jak jen budu moci, cel\u00e9 dny i noci, abych mohl splatit jej\u00ed operaci. Nenech\u00e1m ji um\u0159\u00edt. Nikdo pro m\u011b neznamen\u00e1 v\u00edc. Ona je to jedin\u00e9, co m\u00e1m,“ za\u0161eptal a sklopil tv\u00e1\u0159, c\u00edtil podivn\u00e9 \u00fazko, je\u017e jej uvnit\u0159 sev\u0159elo.<\/p>\n

\u00dazko, strach a nejistota, je\u017e c\u00edtil v\u017edy, kdy\u017e si vzpomenul na operaci, je\u017e se st\u00e1le v\u00edce p\u0159ibli\u017eovala. Zb\u00fdvalo ji\u017e jen n\u011bkolik m\u00e1lo dn\u00ed.<\/p>\n

Polo\u017eil \u0161\u00e1lek a pohl\u00e9dl do chlapcovy sklopen\u00e9, nicne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad jeho pr\u00e1v\u011b vy\u0159\u010den\u00fdmi slovy, ani\u017e by s\u00e1m cht\u011bl. Ten p\u0159\u00edb\u011bh se v jeho mysli prom\u00edtal s\u00e1m, st\u00e1le dokola, a on jej nemohl ani p\u0159eru\u0161it, ani zastavit. Neust\u00e1le se k n\u011bmu vracel. Ke v\u0161emu, co mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl.<\/p>\n

„Pro\u010d jsi tak jin\u00fd?“<\/p>\n

Odpoutal se od sv\u00fdch my\u0161lenek a vzhl\u00e9dl k pohledu o\u010d\u00ed, jen\u017e se na n\u011bj pr\u00e1v\u011b up\u00edral. Jeho ot\u00e1zka jej p\u0159ekvapila, neo\u010dek\u00e1val ji. Nikdy se jej nikdo na nic podobn\u00e9ho nezeptal. Nikdy jej ani nenapadlo se nad t\u00edmto zamyslet.<\/p>\n

Odmala byl takov\u00fd, po cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, nep\u0159i\u0161lo mu to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Okol\u00ed v\u0161ak ano, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 proto m\u011b lid\u00e9 nem\u011bli r\u00e1di. Mo\u017en\u00e1 odli\u0161nost byla d\u016fvodem, pro\u010d jsem mezi nimi nikdy nena\u0161el sv\u00e9 m\u00edsto,“ odpov\u011bd\u011bl, jeho pohled nesm\u011ble uhnul p\u0159ed t\u00edm uhran\u010div\u00fdm a on postavil sv\u016fj pr\u00e1zdn\u00fd \u0161\u00e1lek k okraji stolu.<\/p>\n

Byl \u010das j\u00edt.<\/p>\n

Slunce zapadalo, jakmile oba opustili prost\u0159ed\u00ed kav\u00e1rny, popo\u0161li je\u0161t\u011b kousek, ne\u017e se jejich kroky zastavily a jejich pohledy se st\u0159etly, vz\u00e1jemn\u011b se vpili do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho.<\/p>\n

„D\u011bkuji, \u017ee jste \u0161el se mnou.“<\/p>\n

Tom\u016fv hlas jako prvn\u00ed protrhl ve\u010dern\u00ed ticho, naru\u0161ovan\u00e9 jen slab\u00fdm ruchem ulice, a on vzhl\u00e9dl, setkal se s pomal\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/p>\n

„To, co jsem o sob\u011b \u0159ekl\u2026“<\/p>\n

„Je to tajemstv\u00ed, j\u00e1 v\u00edm. U m\u011b bude v bezpe\u010d\u00ed. Ne\u0159eknu jej nikomu, slibuji,“ jeho \u00fasm\u011bv stvrdil slib a on op\u011btoval pohled, jen\u017e k n\u011bmu vzhl\u00e9dnul.<\/p>\n

Pohl\u00ed\u017eel na n\u011bj, v mysli p\u0159em\u00edtal nad jeho slovy, nad slibem, jen\u017e mu pr\u00e1v\u011b dal. N\u011bco v t\u011bch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch u n\u011bj vyvol\u00e1valo pocit jistoty, nutilo jej mu d\u016fv\u011b\u0159ovat.<\/p>\n

„Tak\u2026 dobrou noc,“ p\u0159eru\u0161il nar\u016fstaj\u00edc\u00ed ticho mezi nimi a ud\u011blal krok vzad, nazna\u010dil st\u00e1le stoj\u00edc\u00edmu chlapci sv\u016fj odchod.<\/p>\n

„Hezk\u00fd ve\u010der. Douf\u00e1m, \u017ee se brzy uvid\u00edme,“ pousm\u00e1l se a naposled pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e mlad\u00edka, ne\u017e se oto\u010dil, pomal\u00fdmi kroky ode\u0161el jin\u00fdm sm\u011brem.<\/p>\n

autor: Rachel<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Confession „A d\u00e1l\u2026 d\u00e1l to v\u00ed\u0161 s\u00e1m,“ dopov\u011bd\u011bl a p\u0159etrhl dlouhou nitku sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, ukon\u010dil tak sv\u016fj monolog. Pozvedl \u0161\u00e1lek ke sv\u00fdm rt\u016fm, napil se tepl\u00e9 k\u00e1vy a op\u011bt se nadechl, p\u0159eru\u0161il ticho, je\u017e mezi nimi na chv\u00edli zavl\u00e1dlo. „A<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[415],"tags":[],"class_list":["post-7372","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-my-boy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7372","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7372"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7372\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7372"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7372"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7372"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}