{"id":7379,"date":"2011-11-24T18:00:00","date_gmt":"2011-11-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7359"},"modified":"2011-11-24T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-24T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/24\/zeiten-andern-dich-12\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 12."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159i pond\u011bln\u00edm vch\u00e1zen\u00ed do budovy \u0161koly u\u017e nem\u00e1m tolik odhodl\u00e1n\u00ed pod\u00edvat se Tomovi do tv\u00e1\u0159e, ne tolik jako v p\u00e1tek. N\u011bjak u\u017e jsem si zafixoval v hlav\u011b zvuk Tomova auta, tak\u017ee kdy\u017e ho usly\u0161\u00edm i dnes zvenku, rychle se p\u0159ezuju, vezmu si ze sk\u0159\u00ed\u0148ky pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci, a schov\u00e1m se za roh. Nehodl\u00e1m ho p\u0159epadnout, ale jestli bude s\u00e1m, mo\u017en\u00e1 bych mohl…
„…a pak se zvedla a prej „Nem\u00e1m \u010das“! No myslel jsem, \u017ee se asi sm\u00edchy skac\u00edm k zemi,“ nad\u0161en\u011b vypr\u00e1v\u00ed Andreas.
„A sk\u00e1cel?“
„Ne.“
„Tak\u017ee nuda,“ odfrkne si Tom a j\u00e1 u\u017e m\u00e1m jen \u0161anci zahl\u00e9dnout modrou barvu jeho mikiny, kter\u00e1 se mihne kolem m\u011b.
„Hej, nen\u00ed s tebou v\u016fbec z\u00e1bava,“ utichnou jejich hlasy, kdy\u017e se za nimi zav\u0159ou dve\u0159e od t\u0159\u00eddy. Lehce se zamra\u010d\u00edm. Copak nikdy nechod\u00ed s\u00e1m?! Vyd\u00e1m se pomal\u00fdm krokem do t\u0159\u00eddy.<\/p>\n

„Hele Tome, pro\u010d si nep\u0159i\u0161el?“ je prvn\u00ed, co sly\u0161\u00edm, kdy\u017e vejdu.
„Jo, byla to skv\u011bl\u00e1 p\u00e1rty,“ p\u0159itak\u00e1 hned John Monice.
„Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu ani \u010das,“ broukne Tom a j\u00e1 dosednu nesly\u0161n\u011b na sv\u00e9 m\u00edsto.
„Dob\u0159e, ale p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu p\u0159ijde\u0161, \u017ee jo?“
„Co se d\u011bje?“
„Jessica m\u00e1 narozeniny. Mus\u00ed\u0161 si ud\u011blat \u010das, z\u00e1le\u017e\u00ed j\u00ed na tom.“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu?“
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed sobotu.“
„P\u0159ijdu.“
„Super.“
Op\u011bt se nachyt\u00e1m, \u017ee jsem my\u0161lenkama v p\u0159edstav\u00e1ch, jak prob\u00edhaj\u00ed p\u00e1rty s Tomem, \u017ee je tak nepostradateln\u00fd. Ale vlastn\u011b mus\u00edm p\u0159iznat: neum\u00edm si to p\u0159edstavit. A ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00edm, pro\u010d m\u011b ta p\u0159edstava t\u00e1hne k sob\u011b, kdy\u017e je mi naprosto ukraden\u00e1, alespo\u0148 se sna\u017e\u00edm o tom s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n

\n
B\u011bhem t\u0159et\u00ed p\u0159est\u00e1vky si stihnu v\u0161imnout, \u017ee Tom ze t\u0159\u00eddy vych\u00e1z\u00ed s\u00e1m. V\u00e1hav\u011b vstanu a vyd\u00e1m se za n\u00edm, a zastav\u00edm se a\u017e tehdy, kdy\u017e se za n\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e od toalet. Skv\u011bl\u00e9, a te\u010f tu m\u00e1m z\u016fstat st\u00e1t jak trubka a \u010dekat na n\u011bj? Nebo vej\u00edt a\u017e za n\u00edm? Ne, na to p\u0159ece nem\u00e1m tolik odvahy. Co mu vlastn\u011b chci \u0159\u00edct? Na co se chci vlastn\u011b zeptat? Pro\u010d tu vlastn\u011b v\u016fbec stoj\u00edm? Ne\u017e ale m\u00e9 my\u0161lenky stihnou dokon\u010dit to spr\u00e1vn\u00e9 rozhodnut\u00ed, zahl\u00e9dnu tu barvu mikiny, kter\u00e1 mi \u0159ekne jen jedin\u00e9, a to \u017ee byl n\u011bkdo rychlej\u0161\u00ed ne\u017e m\u00e9 my\u0161lenky.<\/p>\n

„Pro\u010d m\u011b celej den sleduje\u0161? Kdy\u017e ne takhle p\u0159\u00edmo, tak aspo\u0148 pohledem,“ zaslechnu jeho hlas tak sakra bl\u00edzko, a\u017e mi ztuhne krev v \u017eil\u00e1ch. Dojde mi, \u017ee m\u00e9 my\u0161lenky mi zabraly v\u00edce \u010dasu, tak\u017ee u\u017e mi \u017e\u00e1dn\u00fd nezbyl na to, rozmyslet si, jestli rad\u011bji neodej\u00edt. Rozhl\u00e9dnu se a trochu nerv\u00f3zn\u011b polknu. V z\u00e1kout\u00ed p\u0159ed vchodem na toalety nejen \u017ee pr\u00e1v\u011b nikdo nen\u00ed, ale hlavn\u011b sem ani z chodby nen\u00ed vid\u011bt, tak\u017ee mi cokoliv m\u016f\u017ee prov\u00e9st. Ach jak\u00e9 hlouposti dok\u00e1\u017eu d\u011blat!
Zahled\u00edm se na n\u011bj a s n\u00e1dechem p\u0159e\u0161l\u00e1pnu. „J\u00e1… pot\u0159ebuju sly\u0161et odpov\u011b\u010f.“
„Na co?“
„Na to, co se stalo v p\u00e1tek!“
„Nepamatuju se,“ strhne pohled a s v\u00fddechem se zahled\u00ed na ze\u010f za mnou.
„To teda pamatuje\u0161! A j\u00e1 chci sly\u0161et, pro\u010d jste se bavili o Nelly, komu se podob\u00e1, a pro\u010d t\u011b v\u016fbec zaj\u00edm\u00e1! Mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdy\u017e se p\u0159estane\u0161 v\u0161\u00edmat m\u011b, \u017ee se m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt v\u0161\u00edmat j\u00ed? Zapome\u0148 na moj\u00ed rodinu u\u017e! Co jsi za\u010d… proto\u017ee…“ z donucen\u00ed m\u016fj hlas utichne, d\u00edky tvrd\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed jeho rt\u016f s m\u00fdmi. Pevn\u011b dr\u017e\u00ed m\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed a lehce tla\u010d\u00ed na ze\u010f za mnou. On… on… m\u011b…!
Bez dechu se na n\u011bj vyd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edv\u00e1m, kdy\u017e se odt\u00e1hne.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl prost\u011b nau\u010dit… ml\u010det,“ \u0159ekne ti\u0161e a s naprost\u00fdm klidem st\u00e1le t\u011bsn\u011b proti m\u00fdm rt\u016fm.
Vte\u0159inu na to ale u\u017e jen c\u00edt\u00edm otla\u010den\u00e1 m\u00edsta na z\u00e1p\u011bst\u00ed a se st\u00e1le nezm\u011bn\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem sleduju jeho odchod. St\u00e1le n\u011bjak nechci v\u011b\u0159it vlastn\u00edmu t\u011blu. On m\u011b skute\u010dn\u011b pol\u00edbil. P\u0159es to v\u0161echno, nebr\u00e1nil jsem se, a na druhou stranu, nedostal jsem to, kv\u016fli \u010demu jsem riskoval tohle v\u0161echno. Ani jedin\u00e1 odpov\u011b\u010f na jednu z ot\u00e1zek!
Blikne mi hlavou to, co \u0159ekl: „Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl nau\u010dit ml\u010det.“ M\u011bl na mysli ml\u010det o tom, \u017ee m\u011b pol\u00edbil, o tom, \u017ee p\u0159ede mnou prohl\u00e1sil, \u017ee je nula, ml\u010det… o \u010dem?! Zkus\u00edm zapnout mozek, a krapet rozklepan\u00e9 t\u011blo uklidnit aspo\u0148 na takovou \u00farove\u0148, abych se mohl vr\u00e1tit do t\u0159\u00eddy. Jen zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee teorie se ne v\u017edy d\u00e1 slou\u010dit s prax\u00ed. Lehce jazykem p\u0159ejedu vyprahl\u00e9 rty, a hned na to m\u00edrn\u011b zat\u0159epu hlavou.<\/p>\n

„Bille, jste v po\u0159\u00e1dku?“
Dojde mi najednou, \u017ee z toalety vy\u0161el m\u016fj profesor n\u011bm\u010diny a mluv\u00ed na m\u011b. Zkou\u0161\u00edm zam\u011b\u0159it sv\u016fj pohled na n\u011bj a tv\u00e1\u0159it se aspo\u0148 trochu norm\u00e1ln\u011b.
„J\u00e1… jsem naprosto… v po\u0159\u00e1dku, mysl\u00edm,“ vykokt\u00e1m.
„Zd\u00e1te se mi bled\u00fd. A chv\u011bjete se. Je v\u00e1m skute\u010dn\u011b dob\u0159e, nic se v\u00e1m nestalo?“
Jedin\u00fd, co jsem schopn\u00fd te\u010f ud\u011blat, je zavrt\u011bt hlavou.
„V\u00edte co? Poj\u010fte se mnou,“ chytne mne za z\u00e1p\u011bst\u00ed a j\u00e1 jen m\u00edrn\u011b syknu, co\u017e m\u011b tro\u0161ku vr\u00e1t\u00ed do reality.
„Ne, j\u00e1 budu v po\u0159\u00e1dku.“
„Dal byste si \u010daj a sedl si, uklidnil byste se, a ud\u011blalo by se v\u00e1m l\u00e9pe.“
„Skute\u010dn\u011b, bude mi l\u00e9pe,“ odk\u00fdvu mu to.
„No, j\u00e1 jsem se kdy\u017e tak nab\u00edzel,“ mrkne po mn\u011b a zam\u00ed\u0159\u00ed do kabinetu.<\/p>\n

Do h\u00e1je, Bille, dej se do po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee se chov\u00e1\u0161 jako idiot! Zalezu rychle se zvon\u011bn\u00edm v z\u00e1dech na z\u00e1chod a opl\u00e1chnu sv\u016fj obli\u010dej studenou vodou. Rad\u011bji se ale stejn\u011b tak rychle zas na pat\u011b oto\u010d\u00edm a vyd\u00e1m se do t\u0159\u00eddy, nem\u016f\u017eu uk\u00e1zat, jak m\u011b jeho jedn\u00e1n\u00ed vykolejilo.
Nesly\u0161n\u011b za sebou zav\u0159u dve\u0159e, a je\u0161t\u011b v\u00edce nen\u00e1padn\u011bji se zavrt\u00e1m na sv\u00e9 m\u00edsto. Trochu mi p\u0159ejede mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee sed\u00ed ve stejn\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b a jistojist\u011b naprosto sebejist\u011b ne\u0159e\u0161\u00ed to, co ud\u011blal. Jen by si m\u011bl uv\u011bdomit, \u017ee dal vzniknout nov\u00e9 ot\u00e1zce v m\u00e9 sb\u00edrce ot\u00e1zek na n\u011bj. Pro\u010d to ud\u011blal?<\/p>\n

Rozhodnu se, \u017ee mu prost\u011b nedovol\u00edm se mnou takhle zach\u00e1zet a v hlav\u011b si stanov\u00edm pl\u00e1n, co pro to ud\u011bl\u00e1m, aby se to neopakovalo. Jenom\u017ee kdy\u017e kolem m\u011b p\u0159i odchodu ze t\u0159\u00eddy jen prol\u00edtne a zmiz\u00ed mezi davem lid\u00ed odch\u00e1zej\u00edc\u00edch ze \u0161koly, stihnu jen vydechnout. Nikdy jsem ho nevid\u011bl takhle posp\u00edchat, a nato\u017e samotn\u00e9ho. M\u011bl bych ale ud\u011blat to sam\u00e9, proto\u017ee ka\u017edou chvilku se tu m\u016f\u017ee uk\u00e1zat jeho parta, a ta nem\u00e1 nasp\u011bch nikdy! Vylezu p\u0159ed budovu a zahl\u00e9dnu akor\u00e1t zadek jeho odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta. Rozhl\u00e9dnu se tedy, jestli spat\u0159\u00edm auto Gordona, ale kdy\u017e se shled\u00e1m s ne\u00fasp\u011bchem, zalezu za roh \u0161koly a vyt\u00e1hnu mobil z kapsy.<\/p>\n

„Co ta matematika?“ zept\u00e1 se Gordon, kdy\u017e vylezeme p\u0159ed domem z auta.
„Na\u0161la tam pr\u00fd je\u0161t\u011b jeden nep\u0159i\u010dten\u00fd bod. Asi mi d\u00e1 \u010dty\u0159ku.“
„\u010cty\u0159ku?“
Kouknu na n\u011bho tak trochu zoufale.
„J\u00e1 v\u00edm, ale \u010dty\u0159ka… Zkou\u0161el jsi to dou\u010dov\u00e1n\u00ed?“
„Ne, kdy\u017e mi d\u00e1 \u010dty\u0159ku.“
„Nebo si nikoho nesehnal?“
„Myslel jsem, \u017ee by mi to vysv\u011btlil Mark, je p\u0159eci jen o rok v\u00fd\u0161e a na matiku nen\u00ed \u0161patnej, ale kdy\u017e mi d\u00e1 \u010dty\u0159ku…?“ zkus\u00edm to na pot\u0159et\u00ed.
„No, pro m\u011b za m\u011b, kdy\u017e jsi spokojenej se \u010dty\u0159kou,“ pokr\u010d\u00ed rameny a pom\u016f\u017ee Nelly s v\u011bcma z auta. Dneska si ze \u0161kolky p\u0159inesla celou krabici vlastn\u00edch v\u00fdrobk\u016f, aby to v\u0161echno stihla p\u0159ed odchodem do \u0161koly.
„Ale l\u00edp to stejn\u011b ned\u00e1m. V\u00ed\u0161, \u017ee mi matika nikdy ne\u0161la a nep\u016fjde,“ pronesu k\u0148ourav\u011b a od\u0161our\u00e1m se dom\u016f.
„Jsou to nakonec tvoje zn\u00e1mky,“ vydechne, kdy\u017e vleze do dve\u0159\u00ed a odlo\u017e\u00ed krabici.
„V\u0161echno mi kaz\u00ed jen ta pod\u011blan\u00e1 matika! V\u0161echno! Kdybych j\u00ed nem\u011bl, tak je sv\u011bt hned lep\u0161\u00ed! Jo, bez matiky by byl hned lep\u0161\u00ed!“<\/p>\n

Gordon si m\u011b prohl\u00eddne a zasm\u011bje se, kdy\u017e se za n\u00edm objev\u00ed u\u017e Nelly.
„Pro\u010d se mra\u010d\u00ed\u0161, Bille?“ zept\u00e1 se zv\u011bdav\u011b a za\u010dne se vyzouvat. Pousm\u011bju se.
„Nemra\u010d\u00edm se, jen bych si p\u0159\u00e1l chodit do \u0161kolky.“
„Ale \u0161kolka je pro mr\u0148ata.“
„Oh, tak\u017ee ty u\u017e mus\u00ed\u0161 b\u00fdt d\u00e1ma, kdy\u017e u\u017e p\u016fjde\u0161 do \u0161koly.“
„Ona byla d\u00e1mou p\u0159ece v\u017edycky,“ zahl\u00e1s\u00e1 Gordon vesele, a vyd\u00e1 se s ta\u0161kou do kuchyn\u011b. Nelly po mn\u011b hod\u00ed py\u0161n\u00fd pohled a zmiz\u00ed za n\u00edm. Zasm\u011bju se a dovyzuju si boty.
„Pot\u0159ebujete s n\u011b\u010d\u00edm pomoct? M\u00e1m dost u\u010den\u00ed, tak\u017ee bych…“ naklon\u00edm se do kuchyn\u011b.
„V po\u0159\u00e1dku, klidn\u011b b\u011b\u017e nahoru. Nem\u00e1\u0161 hlad?“
„Hmm, ne,“ zavrt\u00edm hlavou, kdy\u017e zhodnot\u00edm sv\u016fj stav. Gordon si m\u011b prohl\u00e9dne a pozvedne obo\u010d\u00ed.
„N\u011bco m\u00e1lo ud\u011bl\u00e1m a pak p\u0159ijdu,“ \u0159eknu tedy nakonec, a vyd\u00e1m se s v\u00fddechem nahoru.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam P\u0159i pond\u011bln\u00edm vch\u00e1zen\u00ed do budovy \u0161koly u\u017e nem\u00e1m tolik odhodl\u00e1n\u00ed pod\u00edvat se Tomovi do tv\u00e1\u0159e, ne tolik jako v p\u00e1tek. N\u011bjak u\u017e jsem si zafixoval v hlav\u011b zvuk Tomova auta, tak\u017ee kdy\u017e ho usly\u0161\u00edm i dnes zvenku, rychle se p\u0159ezuju,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7379","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7379","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7379"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7379\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7379"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7379"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7379"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}