{"id":7382,"date":"2011-11-24T16:30:00","date_gmt":"2011-11-24T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7362"},"modified":"2011-11-24T16:30:00","modified_gmt":"2011-11-24T15:30:00","slug":"prayers-to-stars-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/24\/prayers-to-stars-15\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 15."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/p>\n

<\/strong> Omluvte del\u0161\u00ed odmlku, n\u011bjak postr\u00e1d\u00e1m \u010das na psan\u00ed. Snad to brzo do\u017eenu a budu v\u00e1m moct nab\u00eddnout dal\u0161\u00ed d\u00edly. Prozrad\u00edm jen, \u017ee u\u017e jsme skoro u konce. Moc d\u011bkuju za va\u0161e koment\u00e1\u0159e, opravdu m\u011b moc t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee m\u00e1 pov\u00eddka st\u00e1l\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e. U\u017eijte si tento d\u00edl a usm\u00ed\u0159en\u00ed br\u00e1\u0161k\u016f! \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Prob\u011bhl halou tak rychle, \u017ee si skoro nikdo jeho chvilkov\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti nev\u0161iml. T\u0159\u00edskl dve\u0159mi p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy p\u00e1n domu klidn\u011b zvedl pohled od sv\u00e9 sn\u00eddan\u011b. Nenam\u00e1hal se za chlapcem na \u00fat\u011bku b\u011b\u017eet ani nesvol\u00e1val ostrahu. Pouze s \u00fasm\u011bvem pok\u00fdval hlavou. V\u011bd\u011bl, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed. Ka\u017ed\u00fd, kdo z tohoto domu utekl, se vr\u00e1til. Nebo zem\u0159el tam venku. Chlapec nem\u011bl kam ut\u00e9ct, a pokud bude tak troufal\u00fd a vyd\u00e1 se pry\u010d z vesnice, b\u011bhem hodiny padne \u00fanavou, obkl\u00ed\u010d\u00ed ho domorodci z jin\u00e9ho kmene a ud\u011blaj\u00ed si z n\u011bj ob\u011bd. V hor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b jej napadne hladov\u00e1 hyena a roztrh\u00e1 d\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u016fbec pokus\u00ed o \u00fat\u011bk.<\/div>\n
Spokojen\u011b dojedl, vstal a vydal se do sv\u00e9 lo\u017enice.<\/p>\n

\u010cernovlas\u00fd chlapec ut\u00edkal vesnic\u00ed, cestou mezi k\u0159ehk\u00fdmi p\u0159\u00edbytky. Propl\u00e9tal se mezi obyvateli, sna\u017eil se dostat se z jejich hlou\u010dku, ale oni ho nev\u011bdomky st\u00e1le dr\u017eeli mezi sebou. Bill sledoval jejich nad\u0161en\u00e9 tv\u00e1\u0159e. K\u0159i\u010deli a poskakovali v kruhu. Zp\u00edvali n\u00e1dhernou p\u00edse\u0148, jej\u00edm\u017e slov\u016fm chlapec nerozum\u011bl, ale p\u0159esto pochopil. Byla to jejich modlitba, pod\u011bkov\u00e1n\u00ed. Pohledy up\u00ednali k nebi, je\u017e ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozklikatil blesk.<\/p>\n

Obrovsk\u00e9 kapky se rozprsk\u00e1valy o n\u00e1doby, kter\u00e9 dr\u017eeli nad hlavami. Natahovali ruce k nebes\u016fm a radovali se z neobvykl\u00e9ho de\u0161t\u011b, kter\u00fd tam byl stejn\u011b vz\u00e1cn\u00fd jako smetanov\u011b b\u00edl\u00e1 ple\u0165 chlapce, jen\u017e se kone\u010dn\u011b podvolil davu. On jedin\u00fd se radovat nedok\u00e1zal. On jedin\u00fd dr\u017eel ruce p\u0159itisknut\u00e9 k t\u011blu. T\u0159\u00e1sl se pod promo\u010den\u00fdm oble\u010den\u00edm, vlasy si nechal slepit sladk\u00fdmi kapkami. Slzy se sm\u00edchaly s pot\u016f\u010dky de\u0161t\u011b. O\u010di up\u00edral do okol\u00ed, hled\u011bl na v\u0161echny ty radostn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 v n\u011bm vyvolaly je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest. L\u00edtost. Smutek. Utrpen\u00ed. Nemohl se sm\u00e1t s nimi, jeliko\u017e jen on ch\u00e1pal tu podstatnou \u010d\u00e1st jejich radosti.<\/div>\n

\n
Pouh\u00fd d\u00e9\u0161\u0165. P\u0159ed n\u00edm\u017e se lid\u00ed v jeho zemi schov\u00e1vali pod de\u0161tn\u00edky nebo rad\u011bji z\u016fst\u00e1vali doma s hrnkem tepl\u00e9ho \u010daje. P\u0159ed ledov\u00fdmi slzami se ut\u00edkali schovat pod st\u0159echy, aby nebyli nemocn\u00ed. Zamra\u010den\u011b p\u0159em\u00fd\u0161leli, jak jim toto po\u010das\u00ed zkazilo jinak kr\u00e1sn\u011b slune\u010dn\u00fd den. Byl stejn\u00fd jako oni. Kdysi. Nyn\u00ed pochopil, jak d\u016fle\u017eit\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 je. A v\u00e1\u017eil si ho. Stejn\u011b jako ostatn\u00edch mali\u010dkost\u00ed, jejich\u017e d\u016fle\u017eitost poznal a\u017e tady.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se vypletl z davu. Jen tak st\u00e1l a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kam j\u00edt. Copak mohl z\u016fstat ve vesnici s\u00e1m? Bez Toma…<\/p>\n

Ubl\u00ed\u017eil mu sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. Nemohl mu jen tak odpustit, smazat to, d\u011blat, jako by se nic nestalo. Ne\u0161lo to potla\u010dit ani zahodit. St\u00e1le m\u011bl p\u0159ed o\u010dima v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i, ztemn\u011bl\u00e9, \u010f\u00e1belsk\u00e9 pohledy, kter\u00e9 se krmily z pohledu na jeho t\u011blo. U\u017e se ho neb\u00e1l, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by mu Tom neubl\u00ed\u017eil. B\u00e1l se toho, co se skr\u00fdvalo uvnit\u0159 n\u011bj. Vych\u00e1zelo to na povrch, jen kdy\u017e se tomu chlapec p\u0159estal br\u00e1nit. A to bylo pouze tehdy, kdy se opil. Ale st\u00e1le to bylo uvnit\u0159 n\u011bj. Ta lhostejnost, odhodlanost br\u00e1t si ostatn\u00ed proti jejich v\u016fli. Kousek Tomovy du\u0161e se nau\u010dil p\u0159esn\u011b to, co po n\u011bm cel\u00e9 roky jeho otec cht\u011bl. \u010c\u00e1st jeho j\u00e1 nebyla p\u0159ipravena \u010delit nab\u00e1d\u00e1n\u00ed a rad\u00e1m, je\u017e mu otec kladl na srdce. A Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee si Tom v\u016fbec neuv\u011bdomoval, jak nebezpe\u010dn\u00fd ve skute\u010dnosti vlastn\u011b je. Kdykoli tomu n\u00e1tlaku mohl podlehnout. Odmali\u010dka vid\u011bl lidi um\u00edrat, mu\u010dit… Sna\u017eil se b\u00fdt jin\u00fd a tak\u00e9 jin\u00fd byl, ale n\u011bkde se na n\u011bm musely podepsat pr\u00e1v\u011b situace, kdy byl sv\u011bdkem krutosti lid\u00ed tady.<\/p>\n

Bill se na n\u011bj nezlobil. On ho litoval. Neutekl proto, aby u\u017e Toma nikdy nemusel vid\u011bt, i kdy\u017e p\u0159esn\u011b to si p\u0159\u00e1l, kdy\u017e ten chlapec nev\u011bdomky rozlomil jeho srdce p\u0159esn\u011b v p\u016fli. Bolelo to, ale Bill se p\u0159es to dok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st. Pokud mu Tom srdce dok\u00e1\u017ee slepit a ut\u011b\u0161it. Utekl proto, aby Toma donutil p\u0159em\u00fd\u0161let nad svou zlou mali\u010dkost\u00ed, kter\u00e1 dok\u00e1zala ubl\u00ed\u017eit v\u00edce, ne\u017e si s\u00e1m myslel. Musel si to uv\u011bdomit. Utekl p\u0159ed jeho omluvami a prosbami, jeliko\u017e je sly\u0161et nepot\u0159eboval. Pot\u0159eboval sly\u0161et slib a svolen\u00ed k pomoci, je\u017e mu Bill tou\u017eil nab\u00eddnout. Jestli cht\u011bl Tom ut\u00e9ct, musel ho Bill neu\u010dit, jak\u00fd je sv\u011bt tam venku, mimo m\u0159\u00ed\u017ee, za kter\u00fdmi lid\u00e9 tady \u017eili. Musel ho p\u0159ipravit na to, \u017ee ani tam to nen\u00ed lehk\u00e9, a rozhodn\u011b jeho \u017eivot nebude takov\u00fd, jak\u00fd si vysnil. Proto\u017ee Bill poznal, \u017ee sv\u00fdm zp\u016fsobem je to tam hor\u0161\u00ed. Lid\u00e9 se nechali snadno obalamutit, jejich starosti byly tak nitern\u00e9, \u017ee je m\u011bnily od z\u00e1klad\u016f. Lid\u00e9 byli zl\u00ed, \u010dasto ubli\u017eovali nevinn\u00fdm a \u010dasto se platilo n\u011b\u010d\u00edm mnohem cenn\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e byly pen\u00edze.<\/div>\n

Bill cht\u011bl Toma nau\u010dit, jak z\u016fstat t\u00edm Tomem, kter\u00fd se mu v posledn\u00ed dob\u011b vymykal kontrole. A Tom Billa na opl\u00e1tku nau\u010d\u00ed, jak d\u016fle\u017eit\u00e9 je si v\u00e1\u017eit i t\u011bch nejmen\u0161\u00edch mali\u010dkost\u00ed.<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti se necenila snaha, pouze postaven\u00ed, moc a pen\u00edze. \u017divot nebyl tak krut\u00fd, jak se \u0159\u00edkalo. To lid\u00e9 si jej krut\u00fdm ud\u011blali.<\/p>\n

Trvalo to dlouho. Cel\u00e9 dva dny Bill sed\u011bl uprost\u0159ed opu\u0161t\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edbytku, oh\u0159\u00edval si zk\u0159ehl\u00e9 ruce o pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed ohe\u0148, kter\u00fd rozd\u011blal po hodin\u00e1ch \u00fap\u011bnliv\u00fdch proseb a na\u0161tvan\u00e9ho nad\u00e1v\u00e1n\u00ed. Byla mu zima, po\u010das\u00ed bylo st\u00e1le chladn\u00e9. U\u017e nespadla ani kapka de\u0161t\u011b a nepomohlo ani douf\u00e1n\u00ed a modlitby obyvatel. Bou\u0159e v\u0161ak setrv\u00e1vala. Vl\u00e1dlo bezv\u011bt\u0159\u00ed, a proto se mraky dr\u017eely st\u00e1le nad vesnic\u00ed. Po\u0159\u00e1d se zlobily.<\/p>\n

Dva dny Tom sed\u011bl na st\u0159e\u0161e v\u011bznice. Svou hol\u010di\u010dku nechal u otce, nemusel o ni m\u00edt strach, \u017eeny jeho otce se o ni staraly r\u00e1dy a dob\u0159e a Asha uv\u00edtala p\u0159\u00edtomnost ostatn\u00edch d\u011bt\u00ed. Tom pot\u0159eboval b\u00fdt s\u00e1m. \u010celil nebezpe\u010dn\u00fdm blesk\u016fm, kle\u010del na mokr\u00e9 zemi a bez p\u0159est\u00e1n\u00ed se modlil ke hv\u011bzd\u00e1m. A p\u0159ece jen se nad n\u00edm nesmilovaly. Rad\u011bji z\u016fstaly za oponou zachmu\u0159en\u00fdch mrak\u016f. \u010cekaly, a\u017e si chlapec s\u00e1m uv\u011bdom\u00ed…<\/p>\n

A uv\u011bdomil. K ve\u010deru druh\u00e9ho dne se vydal za Billem. \u0160el najisto, v\u011bd\u011bl, kde jej hledat.<\/div>\n

Ne\u010dinn\u011b st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a sledoval \u010dernovl\u00e1skova z\u00e1da, jimi\u017e k n\u011bmu byl oto\u010den, oh\u0159\u00edvaj\u00edc si zmrzl\u00e9 dlan\u011b o pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed plam\u00ednky. Tom netu\u0161il, co \u0159\u00edct \u010di ud\u011blat. Tak jen tak st\u00e1l a \u010dekal, a\u017e vytu\u0161\u00ed pohled, jen\u017e na n\u011bho up\u00edral. Ub\u011bhlo nekone\u010dno, a pak dal\u0161\u00ed, a dal\u0161\u00ed. Pak kone\u010dn\u011b pooto\u010dil hlavu, jen nepatrn\u00fd pohyb, aby jej mohl vid\u011bt.<\/p>\n

„Pro\u010d si nesedne\u0161?“ V\u011bd\u011bl o n\u011bm celou dobu, Tom to poznal podle jeho t\u00f3nu. Za clonou vlas\u016f skr\u00fdval plach\u00fd \u00fasm\u011bv. Napov\u00eddal o tom, jak k\u0159ehk\u00fd byl nyn\u00ed jejich vztah. Jako drobn\u00e1 zrnka p\u00edsku, nad nimi\u017e se proh\u00e1n\u011bl chladn\u00fd v\u00edtr, kter\u00fd se objevil znenad\u00e1n\u00ed a ani jeden z chlapc\u016f si jej nev\u0161iml, a sna\u017eil se je rozd\u011blit. Ten \u010dernovlas\u00fd chlapec byl jako jedno z t\u011bch zrn\u00ed\u010dek. On v\u0161ak k v\u011btru sed\u011bl z\u00e1dy a odm\u00edtal se oto\u010dit a nechat sfouknout. Pokud ten, stoj\u00edc\u00ed za n\u00edm, ho nedonut\u00ed se oto\u010dit.<\/p>\n

Tom si kr\u00e1tce si povzdechnul. Schoval zk\u0159ehl\u00e9 prsty do tepla kapes, hned nato je ale zase vyt\u00e1hl. Ud\u011blal prvn\u00ed krok. Druh\u00fd. T\u0159et\u00ed, o n\u011bco v\u00e1hav\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e byly ty p\u0159edchoz\u00ed. Posledn\u00ed vy\u017eadoval trochu odvahy, chv\u00edli mu trvalo, ne\u017e ji na\u0161el, ale byla v n\u011bm a kyp\u011bla ochotou mu pomoci. Posadil se vedle n\u011bj tak bl\u00edzko, a\u017e se o sebe jejich ramena n\u011b\u017en\u011b ot\u0159ela p\u0159i ka\u017ed\u00e9m sebemen\u0161\u00edm pohybu. C\u00edtil, jak se jeho k\u0159ehk\u00e1 panenka ot\u0159\u00e1s\u00e1 chladem. Cht\u011bl ji obejmout, hladit ji kone\u010dky prst\u016f po z\u00e1dech, tisknout si ji k hrudi, zah\u0159\u00e1t vlastn\u00edm t\u011blem…<\/div>\n

Nic z toho si ale nemohl dovolit. Ne po tom, co se stalo. Co zavinil. Necht\u011bl ho vylekat, ur\u010dit\u011b by jeho n\u00e1ru\u010d odm\u00edtl a odstr\u010dil jej daleko od sebe.<\/p>\n

Zdi hlasit\u011b zask\u0159\u00edp\u011bly, jak do nich vrazil n\u00e1razov\u00fd vichr a ladn\u011b proklouzl \u0161kv\u00edrami dovnit\u0159. Prob\u011bhl malou m\u00edstn\u016fstkou, n\u011bkolikr\u00e1t ji obkrou\u017eil, a\u017e se na malou chvilku zastavil u ho\u0159\u00edc\u00edch plamen\u016f. Nechal se ol\u00edznout jejich jazyky, kter\u00e9 se po n\u011bm ne\u010dekan\u011b nat\u00e1hly a vy\u0161vihly do v\u00fd\u0161ky. Pak se zase st\u00e1hly, zanechaly jen n\u011bkolik jisk\u0159i\u010dek, kter\u00e9 zv\u00eddav\u011b poletovaly ve v\u011btru. Stud\u00e1nkov\u00e9 o\u010di p\u0159ekvapen\u011b zamrkaly. Modr\u00e1 z\u00e1\u0159 se ztratila pod neviditeln\u00fdmi v\u00ed\u010dky, a kdy\u017e se o\u010di zase uk\u00e1zaly, u\u017e nevypadaly tak jako p\u0159edt\u00edm. Byly je\u0161t\u011b chladn\u011bj\u0161\u00ed. Ten chlad v\u0161ak znamenal mnohem v\u00edce, ne\u017e by si kdo dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Nebyl tam, proto\u017ee cht\u011bl b\u00fdt zl\u00fd. Cht\u011bl jen pomoci. Proto\u017ee pochopil.<\/div>\n

Dv\u011b zrnka, naprosto ztracen\u00e1 ve sv\u00fdch vlastn\u00edch pocitech, se zachv\u011bla. Ude\u0159ila do nich zima. Neude\u0159ila v\u0161ak proto, \u017ee jim cht\u011bla ukr\u00e1st jednoho druh\u00e9mu. Necht\u011bla jim rozd\u011blit cesty. Pouze spojit v jednu spole\u010dnou.<\/p>\n

Tomova ruka se pomalu posunula. Nen\u00e1padn\u011b. Chlapec si promnul koleno a zanechal ji tam le\u017eet. Billovy o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di odt\u00e1hly pohled od t\u0159esouc\u00ed se dlan\u011b a zahled\u011bly se op\u011bt do ohn\u011b. Vid\u011bly v n\u011bm jeho odraz. Odraz jeho o\u010d\u00ed. Rychle ty sv\u00e9 zav\u0159el. Nebyl to odraz, jeliko\u017e je st\u00e1le vid\u011bl. Byla to p\u0159edstava, kter\u00e1 se mu vkr\u00e1dala do mysli \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji. Vlastn\u011b s n\u00edm byla neust\u00e1le. Nikdy neode\u0161la a nikdy ji nemusel volat, proto\u017ee tam v\u017edy byla. \u010cernovlas\u00fd chlapec nem\u011bl ani potuchy, jak bl\u00edzko je sv\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m.<\/div>\n

Nen\u00ed tak \u00fapln\u011b jasn\u00e9, kter\u00e1 ruka vyhledala \u010d\u00ed, jedno v\u0161ak jist\u00e9 bylo. Ob\u011b se v tu chv\u00edli p\u0159estaly t\u0159\u00e1st zimou.<\/div>\n
Op\u011btovaly si pevn\u00fd, av\u0161ak st\u00e1le jemn\u00fd stisk. Prsty se do sebe lehce zapletly, jakoby k sob\u011b pat\u0159ily odjak\u017eiva. Do\u0161ly k rychl\u00e9mu porozum\u011bn\u00ed, omluv\u011b a slibu. Nebylo pot\u0159eba slov. Sta\u010dila bl\u00edzkost.<\/p>\n

V\u00edtr slastn\u011b op\u011btoval \u00fasm\u011bv ohniv\u00fdm plamen\u016fm. Naposledy se ujistil, \u017ee odvedl dobrou pr\u00e1ci, a pak zmizel stejn\u011b chaoticky, jako se objevil. Nikdo mu p\u0159es v\u0161echno sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed a \u017ealostn\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed ohn\u011b nev\u011bnoval pozornost. Stihl je\u0161t\u011b za\u0161eptat dv\u011b slova. Vr\u00e1t\u00edm se<\/em>, zn\u011bly. A plameny se po nich radostn\u011b zaleskly. Ale to u\u017e je zcela jin\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh.<\/p>\n

Tom Billovi op\u011btoval \u00fasm\u011bv a polo\u017eil svou hol\u010di\u010dku opatrn\u011b na zem. Hned nato se rozb\u011bhla k \u010dernovl\u00e1skovi, stoj\u00edc\u00edmu u zav\u011b\u0161en\u00fdch bylin, jak za Tomovy nep\u0159\u00edtomnosti zkoumal jejich l\u00e1kavou v\u016fni. Posko\u010dil si a zatleskal dlan\u011bmi o sebe stejn\u011b jako Asha, a pot\u00e9 se k sob\u011b se sm\u00edchem vrhli. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se st\u0159apat\u00e1 \u010dernovlas\u00e1 hlava to\u010dila kolem dokola a s n\u00ed i hn\u011bd\u00e9 malink\u00e9 cop\u00e1nky, kter\u00e9 n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednaly krout\u00edc\u00ed se \u017e\u00ed\u017ealky. Domkem se oz\u00fdval sm\u00edch a nad\u0161en\u00e9 v\u00fdsk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Tom jen kroutil hlavou nad t\u00edm hlasit\u00fdm p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00edm, av\u0161ak na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv. Jak n\u00e1hle se m\u00edstnost, kterou tak dob\u0159e znal, prosv\u011btlila a rozveselila. Atmosf\u00e9ra uvnit\u0159 se sm\u00e1la stejn\u011b jako ty dv\u011b d\u011bti, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d spolu na m\u00edst\u011b poskakuj\u00edc\u00ed.<\/div>\n

Zhluboka se nadechl jako by to m\u011blo b\u00fdt naposledy. Cht\u011bl si tu v\u016fni zapamatovat u\u017e nav\u017edy. C\u00edtil n\u011bco, po \u010dem tou\u017eil takovou dobu. C\u00edtil bezpe\u010d\u00ed, teplo a l\u00e1sku. C\u00edtil se doma. Doopravdy doma. Jako kdysi, na co\u017e si u\u017e nepamatoval, ale st\u00e1le v\u011bd\u011bl, jak domov von\u00ed.<\/p>\n

„Tomi.“ Vzhl\u00e9dl k pi\u0161tiv\u00e9mu hl\u00e1sku a musel se znovu usm\u00e1t, jak jej dojalo to, co spat\u0159il. Asha se dr\u017eela Billa kolem krku a na prvn\u00ed pohled bylo jasn\u00e9, \u017ee u\u017e se ho nem\u011bla v \u00famyslu jen tak pustit. Bill s t\u00edm ani nepo\u010d\u00edtal, dr\u017eel ji ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di pevn\u011b a kdyby mu ji cht\u011bl n\u011bkdo sebrat, nedovolil by to. „Tomi, chyb\u00ed\u0161 n\u00e1m tady.“<\/div>\n

Ne\u010dekal na v\u00edce slov, na \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed pob\u00eddnut\u00ed. Sta\u010dilo n\u011bkolik sp\u011b\u0161n\u00fdch krok\u016f a ocitl se uvnit\u0159 laskav\u00e9ho objet\u00ed. Srdce se mu sev\u0159elo dojet\u00edm, kdy\u017e jej druh\u00e1 Ashina ru\u010dka popadla kolem ramen a \u010dernovlas\u00e1 hlava se v\u00e1hav\u011b op\u0159ela o jeho \u010delo. Znamenalo to pro n\u011bj mnohem v\u00edce, ne\u017e p\u0159ebyte\u010dn\u00e1 slova. Jeho srdce je sly\u0161elo, i kdy\u017e nikdo nepromluvil.<\/div>\n
„U\u017e mi nic nechyb\u00ed,“ za\u0161eptalo to jejich l\u00e1skypln\u00e9 gesto.<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Omluvte del\u0161\u00ed odmlku, n\u011bjak postr\u00e1d\u00e1m \u010das na psan\u00ed. Snad to brzo do\u017eenu a budu v\u00e1m moct nab\u00eddnout dal\u0161\u00ed d\u00edly. Prozrad\u00edm jen, \u017ee u\u017e jsme skoro u konce. Moc d\u011bkuju za va\u0161e koment\u00e1\u0159e, opravdu m\u011b moc t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee m\u00e1 pov\u00eddka st\u00e1l\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-7382","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7382","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7382"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7382\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7382"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7382"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7382"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}