{"id":7384,"date":"2011-11-23T18:40:00","date_gmt":"2011-11-23T17:40:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7364"},"modified":"2011-11-23T18:40:00","modified_gmt":"2011-11-23T17:40:00","slug":"terapeut-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/23\/terapeut-2-2\/","title":{"rendered":"Terapeut 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Jestli to bylo tohle, co m\u011b poh\u00e1n\u011blo kup\u0159edu, nev\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b, dok\u00e1zal jsem se soust\u0159edit jenom na Billa a jeho hork\u00e9 dychtiv\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 se k tomu m\u00e9mu tisklo. Pot\u0159eboval jsem c\u00edtit jeho dech i prudce tlukouc\u00ed srdce, abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee v tom nejsem s\u00e1m. I kdy\u017e o Billov\u00fdch vst\u0159\u00edcn\u00fdch pocitech nebylo od za\u010d\u00e1tku pochyb.<\/div>\n
Do t\u00e9hle chv\u00edle jsem to nevid\u011bl a n\u011bkdo, mo\u017en\u00e1 ten barman, si toho v\u0161iml v tom klubu, kde mi podstr\u010dil svoji vizitku. Po\u0159\u00e1d to vypadalo jako n\u011bjak\u00fd sen, ale takov\u00fd ten hodn\u011b re\u00e1ln\u00fd, kdy m\u00e1te je\u0161t\u011b chv\u00edli po probuzen\u00ed pocit, \u017ee p\u0159edt\u00edm jste bd\u011bli a te\u010f sp\u00edte.<\/div>\n
„Tome… pros\u00edm, dot\u00fdkej se m\u011b!“ za\u0161eptal mi Bill do ucha a skoro a\u017e lacin\u011b se prohnul v z\u00e1dech, b\u00fdt to je\u0161t\u011b lacin\u011bj\u0161\u00ed, v\u016fbec bych se nezlobil. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b mu to slu\u0161elo.<\/p>\n

P\u0159eto\u010dil jsem n\u00e1s tak, \u017ee se Bill ocitl p\u0159ipl\u00e1cnut\u00fd na bar a j\u00e1 nam\u00e1\u010dknut\u00fd na n\u011bm. Moje t\u0159\u00edsla ho\u0159ela, jako kdyby je n\u011bkdo polil benz\u00ednem a zap\u00e1lil, tohle musel b\u00fdt dal\u0161\u00ed krok ke zdol\u00e1n\u00ed, nebo sp\u00ed\u0161 uv\u011bdom\u011bn\u00ed si vlastn\u00ed touhy. C\u00edtit Billovo t\u011blo, co nejv\u00edc to p\u016fjde.<\/p><\/div>\n

\n
<\/div>\n
„L\u00e1sko… chce\u0161 v\u011bd\u011bt, jak jsem hork\u00fd? Tak to ud\u011blej, klidn\u011b do m\u011b vstup…“ cht\u011bl jsem, aby n\u011bco podobn\u00e9ho \u0159ekl, jen\u017ee jsem netu\u0161il, jak to bude p\u016fsobit v re\u00e1lu. P\u0159edstavy se od skute\u010dnosti v\u017edycky dost li\u0161\u00ed, a to jsem si je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nep\u0159edstavil, co se bude d\u00edt potom.<\/div>\n
Jen t\u011bch p\u00e1r slov na m\u011b zap\u016fsobilo tak, \u017ee se ve\u0161ker\u00fd \u017e\u00e1r z m\u00fdch t\u0159\u00edsel p\u0159enesl do m\u00e9ho penisu a vznikl\u00e1 erekce zabolela tak siln\u011b, a\u017e jsem na sv\u00fdch kalhot\u00e1ch urval i knofl\u00edk, jak jsem se je sna\u017eil rychle rozepnout. Bill mi pom\u00e1hal se sv\u00fdmi, a jen co se p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima objevil jeho mal\u00fd nah\u00fd zadek, nasucho jsem polkl.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem to tak moc, \u017ee se to nedalo vydr\u017eet. Vstoupit do n\u011bj, ojet ho a sly\u0161et jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed. Dov\u00e9st n\u00e1s oba k nekone\u010dn\u00e9mu orgasmu, ale kdy\u017e jsem uvid\u011bl ten jeho n\u00e1dhern\u00fd zadek, zmohl jsem se jen na slabo\u0161sk\u00e9 polknut\u00ed.<\/div>\n
„Bille…“ za\u0161eptal jsem a Bill se ke mn\u011b oto\u010dil \u010delem. L\u00e1skypln\u011b m\u011b pohladil po tv\u00e1\u0159i a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„L\u00e1sko, neboj se toho, chci t\u011b c\u00edtit uvnit\u0159, chci, abys m\u011b naplnil, dej na\u0161\u00ed touze \u0161anci…“ pob\u00edzel m\u011b jemn\u011b, a pak se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k m\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t je lehce pol\u00edbil on. Um\u011bl to dokonale, a to jsem si o n\u011bm v\u017edycky myslel, \u017ee moc zku\u0161enost\u00ed nem\u00e1, v\u0161ak byl s holkama vid\u011bt m\u00ed\u0148 ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
Donutil m\u011b sv\u00fdm letm\u00fdm polibkem, abych zatou\u017eil po dal\u0161\u00edm, mnohem hlub\u0161\u00edm. Abych znovu zatou\u017eil po jeho t\u011ble, i kdy\u017e jsem ani na chvilku nep\u0159estal, jen se ozval m\u016fj strach, dal\u0161\u00ed z\u00e1chv\u011bv m\u00e9ho rozumn\u00e9ho, nebo sp\u00ed\u0161 nev\u011b\u0159\u00edc\u00edho j\u00e1, kter\u00e9 city opovrhovalo. Ale v hloubi du\u0161e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to tak nen\u00ed, jen nebylo komu je projevovat, a\u017e m\u011b to donutilo myslet si, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1m.<\/p>\n

Vpil jsem se do jeho \u00fast, znovu ten pocit nekone\u010dn\u00fdch v\u00fd\u0161in a Billova bij\u00edc\u00ed hru\u010f p\u0159itisknut\u00e1 na m\u00e9. V\u00edc jsem snad ani nepot\u0159eboval, n\u011bkter\u00e9 touhy p\u0159ece nepot\u0159ebovaly napln\u011bn\u00ed ukojen\u00edm t\u011bch sexu\u00e1ln\u00edch, nebo\u2026?<\/p><\/div>\n

„Jestli si to mysl\u00ed\u0161, nech m\u011b tu st\u00e1t a odejdi. Nech m\u011b tu vzru\u0161en\u00e9ho a tou\u017e\u00edc\u00edho po tob\u011b!“ musel jsem se asi zbl\u00e1znit, kdy\u017e m\u011b napadlo to p\u0159edt\u00edm. A je\u0161t\u011b ke v\u0161emu Bill n\u011bjak sly\u0161el moje my\u0161lenky, no bezva!<\/div>\n
„Nenech\u00e1m!“ zavr\u010del jsem a p\u0159eto\u010dil ho zp\u00e1tky k baru, p\u0159i\u010dem\u017e slastn\u011b vydechl a odevzdan\u011b se polo\u017eil horn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed t\u011bla na \u010dernou le\u0161t\u011bnou desku.<\/div>\n
„Jsem jen tv\u016fj, no tak…“ pob\u00edzel m\u011b, znovu a znovu, a j\u00e1 to tedy ud\u011blal. Pronikl jsem do n\u011bj, nejprve prsty, pak penisem… hluboko!<\/p>\n

D\u00edvat se jen na Billovo v slastn\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch sv\u00edjej\u00edc\u00ed se t\u011blo, ud\u011bl\u00e1m se za p\u00e1r vte\u0159in, ale kdy\u017e jsem byl v n\u011bm, u\u017e\u00edval jsem si to.<\/p><\/div>\n

Nejd\u0159\u00edv jsem myslel, \u017ee m\u011b odp\u00e1lili raketou na m\u011bs\u00edc. Ano, bylo to srovnateln\u00e9 s \u010d\u00edmkoliv, co jsem doposud neza\u017eil, a je\u0161t\u011b to na m\u011b p\u016fsobilo t\u00e9m\u011b\u0159 nadpozemsky.<\/div>\n
Pak m\u011b p\u0159estaly poslouchat nohy, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e se Billovy prsty zatnuly do m\u00e9ho zadku a nutily m\u011b tak zrychlit a p\u0159ir\u00e1\u017eet do n\u011bj v\u00edc a v\u00edc. Vzdychal, po\u0159\u00e1d hlasit\u011bji, muselo to b\u00fdt sly\u0161et a\u017e ven na ulici, ale mn\u011b to ur\u010dit\u011b nevadilo, v\u017edy\u0165 j\u00e1 si vlastn\u011b ani neuv\u011bdomoval, kde jsem, proto\u017ee m\u011b zaj\u00edmalo jedin\u00e9. Dokonal\u00fd sex s Billem.<\/div>\n
Nechal jsem ho chv\u00edli, a\u0165 se uspokojuje s\u00e1m, pak jsem ho za\u010dal honit j\u00e1… To nejneuv\u011b\u0159iteln\u011bj\u0161\u00ed asi bylo to, jak p\u0159irozen\u00e9 mi to p\u0159i\u0161lo a jak moc jsme si to oba u\u017e\u00edvali, a taky… jak moc jsem se c\u00edtil napln\u011bn\u00fd, v pohod\u011b, spokojen\u00fd, pln\u00fd energie… jen d\u00edky tomu, \u017ee jsem dal voln\u00fd pr\u016fchod sv\u00fdm touh\u00e1m…<\/p>\n

A ne\u017e jsem se nad\u00e1l, bylo po v\u0161em. Velmi z\u0159eteln\u011b jsem si uv\u011bdomoval, jak moc jsem si p\u0159\u00e1l, aby to nikdy neskon\u010dilo, abych mohl Billa sv\u00edrat ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di po\u0159\u00e1d, abychom se nikdy nep\u0159estali milovat…<\/p>\n

„Ehm… omlouv\u00e1m se…“<\/p><\/div>\n

„T\u00e9???!!!“ byl to \u0161ok, kdy\u017e moje o\u010di najednou hled\u011bly do stejn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, jako m\u011bl Bill, a p\u0159itom Billovi nepat\u0159ily. Po\u0159\u00e1d jsem st\u00e1l u baru a T\u00e9 proti mn\u011b, sv\u016fj \u0161t\u00edhl\u00fd prst nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co to je?“ vyhrkl jsem a zad\u00edval se na jeho \u0161pi\u010dku.<\/div>\n
„Slzi\u010dka, celkem obvykl\u00e9 po takov\u00e9m zji\u0161t\u011bn\u00ed, dovolil jsem si ji set\u0159\u00edt z va\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159e…“ vysv\u011btlil mi, a zat\u00edmco j\u00e1 na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral, T\u00e9 se vr\u00e1til za bar, vzal m\u016fj nedopit\u00fd koktejl a postavil skleni\u010dku do d\u0159ezu.<\/div>\n
„Na\u0161e sch\u016fzka je u konce, pane Kaulitzi!“ prohl\u00e1sil tajemn\u011b. Moje u\u0161i ho ale moc neposlouchaly, proto\u017ee se zrak zab\u00fdval m\u00fdm rozkrokem, na kter\u00e9m ov\u0161em nebyla jedin\u00e1 zn\u00e1mka toho, \u017ee by je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou uspokojoval m\u011b i Billa. C\u00edtil jsem jen podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed uvnit\u0159 sv\u00e9ho t\u011bla, jako kdyby pr\u00e1v\u011b za\u017eilo n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u011b n\u00e1dhern\u00e9ho.<\/div>\n
„Jak na\u0161e sch\u016fzka… co se stalo?“ dychtil jsem po odpov\u011bdi. A taky jsem pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, jak se mi do hlavy dostala ta p\u0159edstava, \u017ee jsem si to pr\u00e1v\u011b s Billem rozdal.<\/div>\n
„Vy… vypadal jste jako Bill, n\u011bco jste mi dal do pit\u00ed, abych m\u011bl halucinace a…“<\/div>\n
„P\u0159ipustil si svoji nejv\u011bt\u0161\u00ed skrytou touhu? To jste cht\u011bl \u0159\u00edct?“ dokon\u010dil za m\u011b a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Za\u010d\u00ednal jsem toho m\u00edt pr\u00e1v\u011b tak dost.<\/p>\n

„Tak stalo se to nebo ne?“ t\u0159\u00edskl jsem p\u011bst\u00ed do baru, s chut\u00ed ho ob\u011bhnout a chytnout toho proradn\u00e9ho barmana pod krkem. „…nerozdal jsem si to s ciz\u00edm chlapem, \u017ee ne…“ vyhrkl jsem posl\u00e9ze a m\u011bl co d\u011blat, abych se pod ten bar neslo\u017eil. Nikdy se takhle rychle u m\u011b nest\u0159\u00eddaly n\u00e1lady, ale taky bych si nikdy v \u017eivot\u011b nep\u0159ipustil svoje city k Billovi, to proto\u017ee jsem o nich jednodu\u0161e nev\u011bd\u011bl.<\/p><\/div>\n

„Je jenom na v\u00e1s, \u010demu chcete v\u011b\u0159it, ale mysl\u00edm si, \u017ee na tom, jestli se to stalo nebo ne, tak \u00fapln\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed, hm?!“<\/div>\n
„Co?“ st\u0159elil jsem po n\u011bm vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem, a co mi s\u00edly sta\u010dily, jsem vyrazil ke dve\u0159\u00edm. Ve skute\u010dnosti jsem se c\u00edtil opravdu unaven\u00fd. A taky jsem nehodlal b\u00fdt v tom baru u\u017e ani minutu.<\/div>\n
„Tome!“ oslovil m\u011b T\u00e9, kdy\u017e jsem bral za kliku.<\/div>\n
„Co je!“ \u0161t\u011bkl jsem po n\u011bm, a i kdy\u017e jsem se na n\u011bj u\u017e necht\u011bl pod\u00edvat, oto\u010dil jsem se zp\u00e1tky, nev\u00edm pro\u010d, prost\u011b jsem musel.<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148te t\u00e1pat, kdy\u017e jsem v\u00e1m dneska uk\u00e1zal cestu. Bylo by to hodn\u011b neslu\u0161n\u00e9! A druh\u00e9 \u0161ance z\u00e1sadn\u011b ned\u00e1v\u00e1m!“ ozn\u00e1mil mi tvrd\u011b. Najednou jsem m\u011bl pocit, \u017ee proti mn\u011b stoj\u00ed n\u011bkdo \u00fapln\u011b jin\u00fd.<\/div>\n
„Aha“ vydechl jsem, i kdy\u017e bylo m\u00fdm p\u016fvodn\u00edm pl\u00e1nem zeptat se ho kone\u010dn\u011b, co je v\u016fbec za\u010d.<\/p>\n

P\u0159es ve\u0161kerou zv\u011bdavost, kter\u00e1 se ve mn\u011b op\u011bt za\u010dala hromadit, jsem z baru vyp\u00e1lil jak \u0161\u00edp a uh\u00e1n\u011bl zp\u00e1tky do hotelu, zastavil jsem se a\u017e p\u0159ed Billov\u00fdm pokojem.<\/p><\/div>\n

Srdce mi bu\u0161ilo jak spla\u0161en\u00e9, dech m\u011bl k ust\u00e1len\u00ed hodn\u011b daleko. Jen jsem se zap\u0159el rukama o futra a pokou\u0161el se donutit svoje nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed org\u00e1ny ke klidu. Bohu\u017eel, mozek si po\u0159\u00e1d d\u011blal, co cht\u011bl. L\u00e1kal m\u011b, a\u0165 se vr\u00e1t\u00edm do sv\u00e9ho pokoje, \u017ee tohle nen\u00ed dobr\u00fd n\u00e1pad, po\u0159\u00e1d jsme spolu vedli boj, celou tu cestu z klubu do hotelu jsem s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010doval o tom, \u017ee d\u011bl\u00e1m spr\u00e1vnou v\u011bc, jen\u017ee pak se do toho p\u0159ipletlo moje rozumn\u00e9 my\u0161len\u00ed a p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed bylo v h\u00e1ji.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem st\u00e1l p\u0159ed Billov\u00fdm pokojem, absolutn\u011b jsem netu\u0161il, co m\u00e1m d\u011blat. V hlav\u011b mi po\u0159\u00e1d zn\u011bla T\u00e9ho slova, net\u00e1pej, kdy\u017e jsem ti uk\u00e1zal cestu… net\u00e1pal jsem, v\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b, co c\u00edt\u00edm, ale u\u010dinit dal\u0161\u00ed krok k tomu, aby se o m\u00fdch citech dozv\u011bd\u011bl ten, kter\u00e9mu byly ur\u010den\u00e9, u\u017e bylo slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Tolik p\u0159edsudk\u016f, tolik obav…<\/p>\n

„J\u00e9, Tome, u\u017e jsi zp\u00e1tky? Pr\u00e1v\u011b jsme dojeli posledn\u00ed mapu, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b fakt mus\u00edme sehnat jinou hru, Call of Duty u\u017e m\u011b prost\u011b nebav\u00ed!“<\/p><\/div>\n

„Ani m\u011b ne!“ Georg a Gustav vy\u0161li z Billova pokoje zrovna ve chv\u00edli, kdy jsem se narovnal do vzp\u0159\u00edmen\u00e9ho postoje, nevid\u011bli m\u011b tedy, jak se op\u00edr\u00e1m o futra a bojuju s\u00e1m se sebou. Mysl\u00edm ale, \u017ee ti dva by si toho nev\u0161imli, ani kdybych to m\u011bl napsan\u00e9 na \u010dele.<\/div>\n
„Jasn\u00fd, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b koup\u00edme n\u011bco nov\u00fdho… Bill u\u017e sp\u00ed?“ zeptal jsem se jakoby mimochodem a Georg se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Je n\u011bjakej zdrclej od chv\u00edle, cos ode\u0161el. Zn\u00e1\u0161 ho, kdy\u017e nen\u00ed ve sv\u00fd k\u016f\u017ei, v\u011bt\u0161inou nezabere!“ ano, zn\u00e1m sv\u00e9ho bratra, v\u00edc ne\u017e dob\u0159e… nev\u00edm, pro\u010d jsem se na to ptal, kdy\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ho opou\u0161t\u00edm na\u0161tvan\u00e9ho.<\/div>\n
„Dobrou, kluci, jdu \u017eehlit!“ zavtipkoval jsem a Georg s Gustavem se zasm\u00e1li tak zvoniv\u011b, div \u017ee to nevzbudilo v\u0161echny lidi na na\u0161em pat\u0159e. Nebo mo\u017en\u00e1 vzbudilo, ale nikdo na chodbu nevylezl.<\/p>\n

Pomalu jsem ve\u0161el do pokoje a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Necht\u011blo se mi j\u00edt d\u00e1l, tedy bl\u00ed\u017e k Billovi, bylo tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vid\u011bt ho le\u017eet v t\u00e9 velk\u00e9 posteli, samotn\u00e9ho, na\u0161tvan\u00e9ho. Nev\u011bnoval mi jedin\u00fd pohled. St\u00e1l jsem tam a sledoval ho, a p\u0159itom si pln\u011b uv\u011bdomoval, \u017ee jestli p\u0159ijdu jen o n\u011bco bl\u00ed\u017e a on se na m\u011b t\u0159eba jen z p\u0159ekvapen\u00ed pod\u00edv\u00e1, nebude cesty zp\u00e1tky. Nikdy u\u017e se nebudu moct vr\u00e1tit… a taky mi nikdo u\u017e ned\u00e1 druhou \u0161anci, ani\u017e bych se je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami domn\u00edval, \u017ee v\u016fbec n\u011bjakou m\u00e1m.<\/p><\/div>\n

„Bille?“ zkusil jsem ho opatrn\u011b oslovit, ale instinktivn\u011b jsem se p\u0159im\u00e1\u010dkl ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Hm!“ trochu se pohnul, bohu\u017eel ne sm\u011brem ke mn\u011b.<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se, vi\u010f?“ skousl jsem si ret a spolkl nutk\u00e1n\u00ed omluvit se mu za v\u0161echno \u0161patn\u00e9, co jsem mu kdy ud\u011blal, i kdy\u017e to bylo nevinn\u00e9 a rozhodn\u011b ne\u00famysln\u00e9. I on m\u011b r\u00e1d \u0161k\u00e1dlil.<\/div>\n
„Ne!“ zvedl hlavu a nato\u010dil ji ke mn\u011b „…ale d\u011blal jsem si starost. Je mi jedno, kam jde\u0161 a co tam bude\u0161 d\u011blat, jen bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, kde jsi!“ pro\u010d se sakra u toho tv\u00e1\u0159il tak \u017ealostn\u011b, vh\u00e1n\u011blo mi to slzy do o\u010d\u00ed, ale ovl\u00e1dl jsem se. To by mi je\u0161t\u011b sch\u00e1zelo, rozbre\u010det se p\u0159ed Billem a nedej bo\u017ee rozbre\u010det Billa!<\/div>\n
„Je ti jedno, kam jdu a co tam budu d\u011blat?“ nal\u00e9hal jsem na n\u011bj, tohle se mi trochu rozch\u00e1zelo s t\u00edm, \u017ee by moje touha m\u011bla b\u00fdt op\u011btovan\u00e1. Myslel to T\u00e9 tak, \u017ee jo?<\/div>\n
„Co? No jo, asi jo, stejn\u011b mi to pak v\u017edycky \u0159ekne\u0161!“ pokr\u010dil Bill ledabyle rameny.<\/div>\n
„Aha…“ vypadlo ze m\u011b a p\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, co bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n
„No tak? \u0158ekne\u0161 mi, kdes byl a cos tam d\u011blal? Detaily m\u016f\u017ee\u0161 vynechat, v\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m hodn\u011b velkou p\u0159edstavivost!“ u\u0161kl\u00edbl se a mn\u011b se v t\u011ble sev\u0159ely v\u0161echny vnit\u0159nosti. Musel jsem si rychle n\u011bco vymyslet, p\u0159ece mu nebudu vypr\u00e1v\u011bt o n\u011bjak\u00e9m barmanovi, kter\u00fd m\u011b navedl na spr\u00e1vnou cestu, to by se mi Bill akor\u00e1t tak vysm\u00e1l.<\/p>\n

„Byl jsem se proj\u00edt v parku a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem!“ nic jin\u00e9ho m\u011b v moment\u00e1ln\u00ed chv\u00edli nenapadlo. Najednou jsem m\u011bl v mozku absolutn\u011b vymeteno.<\/p><\/div>\n

„No a pro\u010d stoj\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d u t\u011bch dve\u0159\u00ed, poj\u010f sem, ne?“ popl\u00e1cal na m\u00edsto vedle sebe na posteli a posadil se.<\/div>\n
Proto\u017ee m\u00e1m je\u0161t\u011b v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti, jak chutn\u00e1 tvoje t\u011blo, a dostat se do tvoj\u00ed bl\u00edzkosti, prom\u011bnil bych tu vzpom\u00ednku, kter\u00e1 se tv\u00e1\u0159\u00ed jako sen, nebo co to bylo, ve skute\u010dnost. V prvn\u00ed chv\u00edli jsem se fakt lekl, \u017ee jsem to \u0159ekl nahlas, ale na\u0161t\u011bst\u00ed ne, i kdy\u017e… nebylo moje „sezen\u00ed“ v T klubu pr\u00e1v\u011b o tom, abych n\u011bco podobn\u00e9ho Billovi \u0159ekl?<\/div>\n
„Tome, co je to s tebou?“ Bill se zatv\u00e1\u0159il znepokojen\u011b, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee j\u00e1 se mus\u00edm tv\u00e1\u0159it o sto procent h\u016f\u0159. Mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem ho m\u011bl p\u0159e\u010dten\u00e9ho, ale stejn\u011b tak znal on m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct Bille!“ vyhrkl jsem a Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„A po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee je to hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd!“ lehl si zp\u00e1tky na postel a podep\u0159el si hlavu rukou. Vypadal v t\u011bch pe\u0159in\u00e1ch neodolateln\u011b, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e zakr\u00fdvaly jen to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem si jeho fyzick\u00fdch p\u0159ednost\u00ed nev\u0161iml. Zamrzelo m\u011b to!<\/div>\n
„Celkem jo, jen nev\u00edm… jak…“ nemohl jsem se prost\u011b vym\u00e1\u010dknout. Jak si mohl ten barman myslet, \u017ee tohle vyjde? Jako \u017ee Billovi \u0159eknu, \u017ee ho miluju, a on mi hned sko\u010d\u00ed kolem krku? Musel se zbl\u00e1znit a j\u00e1 s n\u00edm, kdy\u017e jsem v\u011b\u0159il tomu, \u017ee to p\u016fjde tak hladce.<\/p>\n

„Co kdybych to \u0159ekl s tebou? Zkus\u00edme to nastejno, t\u0159eba se tref\u00edm do toho, co mi chce\u0161 \u0159\u00edct!“ usm\u00e1l se Bill a mn\u011b se sev\u0159elo srdce. M\u011bl jsem najednou takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit i z n\u011bj, jako kdyby to v\u0161echno v\u011bd\u011bl. Ale to by p\u0159ece ned\u011blal takov\u00fd drahoty, kdy\u017e jsem z hotelu odch\u00e1zel.<\/p><\/div>\n

„Tak co? Zkus\u00edme to? Opakuj po mn\u011b, Tome…“ pob\u00eddl m\u011b Bill, a je\u0161t\u011b v\u00edc se v posteli rozvalil, to u\u017e na m\u011b bylo v\u00e1\u017en\u011b moc.<\/div>\n
„Budu hl\u00e1skovat… Bi-lle-moc-po-to-b\u011b-tou-\u017e\u00edm!“ ani jsem se nesta\u010dil nadechnout a bylo to venku. A pak jsem si ani nesta\u010dil uv\u011bdomit, co to d\u011bl\u00e1m, a byl jsem u n\u011bj v posteli a dr\u017eel mu ruku na puse.<\/div>\n
„Ml\u010d, pros\u00edm!“ oto\u010dil jsem ho z\u00e1dy k sob\u011b a objal kolem pasu, m\u011bl jsem ov\u0161em p\u0159edpokl\u00e1dat, co se mnou ud\u011bl\u00e1 dotek t\u00e9 nah\u00e9 hork\u00e9 k\u016f\u017ee.<\/div>\n
„U\u017e jsem to \u0159ekl!“ zahuhlal mi do dlan\u011b, a pak si ji strhnul z obli\u010deje.<\/div>\n
„Tys mi to \u0159\u00edct necht\u011bl?“ ohl\u00e9dl se na m\u011b s dost ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem. Cht\u011bl jsem mu n\u011bco odpov\u011bd\u011bt, probl\u00e9m byl v tom, \u017ee jsem po\u0159\u00e1d dr\u017eel tu ruku na jeho b\u0159i\u0161e a pon\u011bkud se mi zrychlil tep, o dechu nemluv\u011b. Jako kdyby m\u011b n\u011bkdo p\u0159istihl p\u0159i \u010dinu a j\u00e1 si to u\u017e\u00edval, \u0161\u00edlen\u00fd pocity prost\u011b. A pak mi pochopiteln\u011b do\u0161lo, o \u010dem mluv\u00ed. V\u011bd\u011bl to snad?<\/div>\n
„A ty to v\u00ed\u0161 jak?“<\/div>\n
„Tak je to pravda nebo ne?“ to u\u017e se jeho pohled zm\u011bnil z ubl\u00ed\u017een\u00e9ho na ustra\u0161en\u00fd. M\u011bl strach. V\u00e1\u017en\u011b se b\u00e1l, \u017ee by to tak nemuselo b\u00fdt, bo\u017ee, tou\u017eil jen po tom jedin\u00e9m, v\u011bd\u011bt, jestli to c\u00edt\u00edm stejn\u011b. V\u016fbec mu nedoch\u00e1zelo, jak t\u011b\u017ek\u00e9 je n\u011bco takov\u00e9ho \u0159\u00edct hodinu po tom, co jsem si to s\u00e1m uv\u011bdomil, jen\u017ee jak dlouho u\u017e to v\u011bd\u011bl on? Jak dlouho se na m\u011b d\u00edval s pocitem, \u017ee m\u011b nikdy nebude m\u00edt, proto\u017ee to odporovalo v\u0161em pravidl\u016fm?<\/p>\n<\/div>\n
„Byl jsi n\u011bkdy v klubu T?“ zeptal jsem se p\u0159\u00edmo a na chvilku se pokusil zapomenout na to, \u017ee ho dr\u017e\u00edm a \u017ee mi asi za chv\u00edli sho\u0159\u00ed ruka.<\/div>\n
„Byl, cht\u011bl jsem si b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, \u017ee bych to m\u011bl vzd\u00e1t, jen\u017ee pak mi T\u00e9 zavolal… m\u011bl jsi tu vidinu se mnou. Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli to tak nech\u00e1\u0161, nebo se tomu bude\u0161 br\u00e1nit, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee by pak ta tvoje ruka na m\u00fdm b\u0159i\u0161e byla neadekv\u00e1tn\u00ed!“ pomalu mi ji sundal a oto\u010dil se ke mn\u011b \u010delem, pe\u0159ina, kter\u00e1 do t\u00e9 doby zakr\u00fdvala to nejintimn\u011bj\u0161\u00ed, u\u017e si \u017eila vlastn\u00edm \u017eivotem a nejsp\u00ed\u0161 na Billov\u011b t\u011ble d\u00e1l necht\u011bla b\u00fdt, nebo Bill necht\u011bl, aby cokoliv zakr\u00fdvala a zatou\u017eil m\u011b mu\u010dit. M\u016fj pohled toti\u017e okam\u017eit\u011b sklouznul dol\u016f a j\u00e1 op\u011bt nasucho polknul.<\/div>\n
„M\u00e1m \u00fapln\u011b vyprahl\u00fd rty!“ \u0159ekl Bill jakoby nic a ol\u00edzl si je \u0161pi\u010dkou jazyka.
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyhrkl jsem a odsunul se kousek stranou. To, co jsem vid\u011bl p\u0159edt\u00edm, Bill\u016fv odhalen\u00fd vzru\u0161en\u00fd kl\u00edn, m\u011b natolik zm\u00e1tlo, \u017ee u\u017e jsem si p\u0159est\u00e1val b\u00fdt jist\u00fd i s\u00e1m sebou. Opravdu jsem to cht\u011bl? Co by se stalo, kdybych se te\u010f zvedl a ode\u0161el? A pro\u010d jsem si tak umanut\u011b odp\u00edral to, po \u010dem moje srdce a t\u011blo tou\u017eilo?<\/div>\n
„Nic… jestli mi k tomu nem\u00e1\u0161 co \u0159\u00edct, odejdi, chce se mi sp\u00e1t, dorazil jsi v po\u0159\u00e1dku, tak te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu!“<\/div>\n
„A co tohle?“ uk\u00e1zal jsem rukou dol\u016f, o\u010di jsem rad\u0161i nechal p\u0159i\u0161pendlen\u00e9 na jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Postar\u00e1m se o to, budu v pohod\u011b, fakt!“ \u0159ekl Bill s \u00fasm\u011bvem, a pak pokr\u010dil jednu nohu a \u017e\u010fuchnul do m\u011b, abych sebou pohnul.<\/div>\n
„Bille!“ probodl jsem ho vy\u010d\u00edtav\u00fdm pohledem. Necht\u011bl jsem odej\u00edt, ale taky jsem necht\u011bl, aby m\u011b cokoliv m\u00e1tlo a aby m\u011b nedej bo\u017ee n\u011bco ovl\u00e1dlo… jen\u017ee… v tom klubu… sta\u010dila jedna sklenka, pohled do Billov\u00fdch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed, jeho povely, kter\u00e9 m\u011b na n\u011bm \u0161\u00edlen\u011b rajcovaly, pro\u010d? Proto\u017ee takhle se norm\u00e1ln\u011b nechoval. Prost\u011b bylo toho moc, \u010demu jsem v T podlehl, a j\u00e1 se snad b\u00e1l, \u017ee by se to mohlo st\u00e1t znovu, byl jsem hrozn\u00fd zbab\u011blec.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b je to tak t\u011b\u017ek\u00fd? Pod\u00edvej se na m\u011b, co te\u010f d\u011bl\u00e1m. Nab\u00edz\u00edm se ti jak n\u011bjak\u00e1 lacin\u00e1 kurva… to proto\u017ee v\u00edm, \u017ee se ti to l\u00edb\u00ed… ale donekone\u010dna to d\u011blat nebudu…!“ uk\u00e1zal na m\u011b d\u016frazn\u011b prstem.<\/p><\/div>\n

„A j\u00e1 to v\u00edm hodinu, to, \u017ee po tob\u011b tou\u017e\u00edm, tak m\u011b pros\u00edm nech se s t\u00edm n\u011bjak srovnat, d\u011bkuju!“ dal jsem si ruce v bok. U\u017e jsem zase za\u010d\u00ednal b\u00fdt vyto\u010den\u00fd. Ch\u00e1pal jsem ho a bo\u017ee… l\u00edbilo se mi, jak ze sebe d\u011blal prodejnou lacinou d\u011bvku, ale zaj\u00edmal ho v\u016fbec m\u016fj n\u00e1zor?<\/div>\n
„Dob\u0159e, kolik \u010dasu pot\u0159ebuje\u0161?“<\/div>\n
„Co?“ prskl jsem.<\/div>\n
„D\u00e1v\u00e1m ti deset minut, pak se zamknu v koupeln\u011b a u\u017e t\u011b do n\u00ed za mnou nikdy nepust\u00edm!“ jako\u017ee nebyl probl\u00e9m, abychom byli oba v koupeln\u011b, dote\u010f jsme to tak d\u011blali \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 se z tebe asi poseru, fakt!“ t\u0159\u00edskl jsem p\u011bst\u00ed do postele, bohu\u017eel to nem\u011blo stejn\u00fd efekt, jako kdy\u017e jsem si t\u0159\u00edskl do toho baru, sakra, on m\u011b norm\u00e1ln\u011b sprost\u011b vyd\u00edral.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
S pusou doko\u0159\u00e1n jsem sledoval Billa, jak se doslova sv\u00e1div\u011b zved\u00e1 z postele a nah\u00fd odch\u00e1z\u00ed do koupelny, bylo mi z toho na omdlen\u00ed. Kdy\u017e jsem vid\u011bl to jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo, mal\u00fd zadek, kter\u00fd se ani ne p\u0159ed p\u016fl hodinou p\u0159ede mnou sv\u00edjel, kdy\u017e jsem si ho bral. Jeho tvrd\u00fd penis volal po m\u00e9 dlani.<\/div>\n
„Ty, Tome, zaj\u00edmalo by m\u011b, kolikr\u00e1t bys to sezen\u00ed s T\u00e9 musel absolvovat, aby ti to kone\u010dn\u011b do\u0161lo!“<\/div>\n
ale mn\u011b to p\u0159ece do\u0161lo, jen…<\/div>\n
„… a s kolika holkama si to je\u0161t\u011b rozd\u00e1\u0161, ne\u017e uzn\u00e1\u0161, \u017ee s nik\u00fdm jin\u00fdm u\u017e si tak dob\u0159e nezap\u00edch\u00e1\u0161!“ Bill se zastavil mezi dve\u0159mi do koupelny a op\u0159el se rukama o futra, a j\u00e1 nebyl schopn\u00fd ni\u010deho jin\u00e9ho, ne\u017e na n\u011bj z\u00edrat jak na svat\u00fd obr\u00e1zek. „…proto\u017ee o to p\u0159ece jde, ne? Tou\u017e\u00ed\u0161 po mn\u011b, tou\u017e\u00ed\u0161 po tom, ud\u011blat mi dob\u0159e, tou\u017e\u00ed\u0161 m\u011b m\u00edt a p\u0159iv\u00e9st k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ale po pravd\u011b, c\u00edt\u00edm se hodn\u011b trapn\u011b, kdy\u017e u\u017e tu n\u011bjak\u00fdch p\u011bt minut mluv\u00edm prakticky o ni\u010dem! Ty slabochu!“ to byla posledn\u00ed kapka. <\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, jak rychle se mi poda\u0159ilo k n\u011bmu doj\u00edt, ale dalo by se to po\u010d\u00edtat na setiny sekundy, mo\u017en\u00e1. Jedin\u00e9, co m\u011b zdr\u017eelo, bylo oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 jsem ze sebe rychle sch\u00e1zel, a kdy\u017e jsem Billa p\u0159itiskl ke dve\u0159\u00edm do koupelny, m\u011bl jsem na sob\u011b u\u017e jen kalhoty.<\/div>\n
Za\u010dal jsem ho zu\u0159iv\u011b l\u00edbat, sotva mi sta\u010dil dech, ale necht\u011bl u\u017e jsem ho nechat mluvit, jeho slova m\u011b ub\u00edjela, bohu\u017eel o dost m\u00ed\u0148 ne\u017e dotek jeho roz\u017ehaven\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n
„Tome…“ vzdychl Bill, kdy\u017e jsem propustil jeho rty ze sv\u00e9ho zajet\u00ed, abych ho mohl l\u00edbat na krku. Na tom krku, kter\u00fd mi tak perfektn\u011b pasoval mezi prsty…<\/div>\n
„Nemluv, pros\u00edm, u\u017e nemluv!“ \u017eadonil jsem jak mal\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 jen… nezapome\u0148 si pak p\u0159i\u0161\u00edt ten knofl\u00edk na kalhot\u00e1ch, aby ti n\u00e1hodou n\u011bkde nespadly…“ zasm\u00e1l se Bill a j\u00e1 ztuhl…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ne, nikdy jsem nep\u00e1tral po tom, jak se Billovi poda\u0159ilo dostat do toho klubu p\u0159ede mnou a pak odsud zase rychle zmizet a zanechat ve mn\u011b dojem, \u017ee se mi to jenom zd\u00e1lo. A co asi \u0159ekl Georgovi a Gustavovi, kdy\u017e je na hodinu nechal v jeho pokoji samotn\u00e9? No, vzhledem k tomu, jak dok\u00e1zali b\u00fdt do hran\u00ed her zap\u00e1len\u00ed, bych se ani nedivil, kdyby si jeho odchodu v\u016fbec nev\u0161imli…<\/div>\n
Ale up\u0159\u00edmn\u011b mi to bylo jedno. V\u0161echno ostatn\u00ed bylo nepodstatn\u00e9, jen kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b p\u0159estal t\u00e1pat a vydal se na spr\u00e1vnou cestu…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Extasy<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Jestli to bylo tohle, co m\u011b poh\u00e1n\u011blo kup\u0159edu, nev\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b, dok\u00e1zal jsem se soust\u0159edit jenom na Billa a jeho hork\u00e9 dychtiv\u00e9 t\u011blo, kter\u00e9 se k tomu m\u00e9mu tisklo. Pot\u0159eboval jsem c\u00edtit jeho dech i prudce tlukouc\u00ed srdce, abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7384","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7384","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7384"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7384\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7384"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7384"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7384"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}