{"id":7385,"date":"2011-11-23T18:30:00","date_gmt":"2011-11-23T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7365"},"modified":"2011-11-23T18:30:00","modified_gmt":"2011-11-23T17:30:00","slug":"terapeut-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/23\/terapeut-1-2\/","title":{"rendered":"Terapeut 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Extasy<\/p>\n

<\/strong> Z pohledu Toma…<\/p>\n

<\/em> T\u011bch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f p\u0159edt\u00edm jsem m\u011bl pocit, \u017ee m\u011b v\u016fbec nic nebav\u00ed. I kdy\u017e, pocit by to byl, kdybych nad t\u00edm moc p\u0159em\u00fd\u0161lel. Opravdu m\u011b nic nebavilo a co bylo nejhor\u0161\u00ed, ani moje nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1liba, balen\u00ed holek, m\u011b nebavila. Zrovna j\u00e1 odm\u00edtal nab\u00eddky, kter\u00e9 se mi hrnuly po ka\u017ed\u00e9m koncert\u011b. Kdyby si toho v\u0161imli kluci, v\u010detn\u011b br\u00e1chy, ur\u010dit\u011b bych se nedivil…<\/div>\n

Jen\u017ee pak se po jedn\u00e9 akci v klubu, kde jsem se ze svoj\u00ed frustrace neuv\u011b\u0159iteln\u011b opil, objevila v kapse moj\u00ed bundy zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vizitka! \u010cern\u00e1 s \u010derven\u00fdm p\u00edsmem. Nev\u00edm, kdo mi ji do kapsy dal, moc jsem si z toho ve\u010dera nepamatoval, snad jen to, jak m\u011b br\u00e1cha t\u00e1hl dom\u016f a j\u00e1 na n\u011bj byl docela zl\u00fd, no docela… byl jsem na n\u011bj hodn\u011b zl\u00fd, vyb\u00edjel jsem si svou zlost z moj\u00ed depky na n\u011bm, a on to trp\u011bliv\u011b sn\u00e1\u0161el. Docela se div\u00edm, \u017ee mi tu noc nedal p\u00e1r facek, rozhodn\u011b jsem si je zaslou\u017eil, bohu\u017eel si nepamatuju, co v\u0161echno jsem mu nakecal.<\/p>\n

Na vizitce nebylo ani telefonn\u00ed \u010d\u00edslo, jen n\u00e1zev n\u011bjak\u00fd ulice a jm\u00e9no, nejsp\u00ed\u0161 klubu. Jmenoval se T, co\u017e mi p\u0159ipadalo dost uhozen\u00fd, kdo by nazval n\u011bjak\u00fd klub T? Proto jsem nad t\u00edm zprvu pochyboval. K moj\u00ed sm\u016fle nebo \u0161t\u011bst\u00ed, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, zam\u011bstnala zv\u011bdavost moji mysl natolik, \u017ee jsem si zase na chv\u00edli p\u0159ipadal naprosto v po\u0159\u00e1dku, tedy \u017e\u00e1dn\u00e1 deprese, \u017e\u00e1dn\u00e1 frustrace, byl jsem v\u00e1\u017en\u011b v pohod\u011b, ne\u017e se mi ta hrozn\u00e1 zv\u011bdavost roz\u0161\u00ed\u0159ila do cel\u00e9ho t\u011bla a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee se j\u00ed nezbav\u00edm, dokud klub nenav\u0161t\u00edv\u00edm. N\u011bco mi \u0159\u00edkalo, \u017ee v n\u011bm p\u0159ijdu na jin\u00e9 my\u0161lenky, a vzhledem k tomu, jak\u00fd proutn\u00edk jsem, m\u011b samoz\u0159ejm\u011b napadlo, \u017ee by mohlo j\u00edt o takov\u00fd ten tajn\u00fd erotick\u00fd klub pro lep\u0161\u00ed klientelu. Kdybych jen tu\u0161il…<\/p><\/div>\n

Vyu\u017eil jsem k n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b tajemn\u00e9ho m\u00edsta hned n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed nudn\u00fd ve\u010der, kdy se nikomu necht\u011blo nikam j\u00edt, tak\u017ee jsme se povalovali v Billov\u011b pokoji, hr\u00e1li hry, m\u011bli kolem spoustu j\u00eddla a j\u00e1 trp\u011bliv\u011b poslouchal dohadov\u00e1n\u00ed Georga a Gustava o tom, \u017ee by se m\u011bla po\u0159\u00eddit u\u017e n\u011bjak\u00e1 nov\u00e1 hra ne\u017e Call of Duty 4, \u017ee u\u017e znaj\u00ed v\u0161echny jej\u00ed mapy nazpam\u011b\u0165. Tohle byla jedin\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost, jak do klubu T zaj\u00edt, u\u017e za dva dny jsme m\u011bli cestovat d\u00e1l a dal\u0161\u00ed ve\u010der n\u00e1s \u010dekalo n\u011bjak\u00fd vystoupen\u00ed v televizi, nem\u011bl jsem jinou mo\u017enost.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Jdu se proj\u00edt!“ vstal jsem z k\u0159esla, na kter\u00e9m jsem celou dobu sed\u011bl, tak n\u011bjak nepohodln\u011b zkroucen\u00fd. V pokoji okam\u017eit\u011b v\u0161echno utichlo.<\/div>\n
„Co\u017ee? A kam?“ zamra\u010dil se Bill, zat\u00edmco se soukal z postele. Postavil se naproti mn\u011b a p\u0159iv\u0159el o\u010di podez\u0159en\u00edm.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ven!“ odpov\u011bd\u011bl jsem neur\u010dit\u011b, i kdy\u017e mi bylo dop\u0159edu jasn\u00e9, \u017ee tahle odpov\u011b\u010f m\u00e9mu br\u00e1chovi rozhodn\u011b sta\u010dit nebude. N\u011bkdy se o m\u011b strachoval a\u017e moc. Jo, bylo to mil\u00fd, ale hl\u00eddac\u00edho psa jsem opravdu nepot\u0159eboval, ne te\u010f.<\/div>\n
„Aha!“ sledoval jsem Billa, jak bezmocn\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena a vr\u00e1til se zp\u00e1tky na postel, kde se uvelebil do ubl\u00ed\u017een\u00e9 polohy. Tedy tak, abych mu nevid\u011bl do obli\u010deje.<\/div>\n
Zkroutil se do klubka, jen tak, \u017ee m\u011bl dobr\u00fd v\u00fdhled na televizi p\u0159ed sebou, a t\u00edm jsem pro n\u011bj ten ve\u010der skon\u010dil. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee u\u017e se mnou dneska nepromluv\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem se je\u0161t\u011b ten ve\u010der nehodlal vr\u00e1tit. Jestli byl klub T, co jsem si myslel, cht\u011bl jsem tam str\u00e1vit tolik pot\u0159ebn\u00e9ho \u010dasu na zahn\u00e1n\u00ed moj\u00ed deprese, kolik bylo nutn\u00e9.<\/p>\n

Br\u00e1cha mi ov\u0161em z hlavy nezmizel, ani kdy\u017e jsem opustil n\u00e1\u0161 hotel.<\/p><\/div>\n

Nejen j\u00e1 jsem se v posledn\u00ed dob\u011b choval divn\u011b… on taky! Nekomunikoval se mnou jako d\u0159\u00edv, p\u0159estali jsme blbnout. P\u0159ikl\u00e1dal jsem to tomu, \u017ee m\u00e1me prost\u011b oba jen d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci na pr\u00e1ci. Jeli jsme turn\u00e9, na vylomeniny nebyl \u010das. I tak jsem to ale postr\u00e1dal a c\u00edtil, \u017ee prost\u011b nen\u00ed n\u011bco v po\u0159\u00e1dku, a\u0165 u\u017e se mnou nebo s br\u00e1chou, na tom koneckonc\u016f nez\u00e1le\u017eelo. Jsme dvoj\u010data, v ur\u010dit\u00fdch momentech m\u00e1m pocit, \u017ee c\u00edt\u00edm za Billa a n\u011bkdy mi zas p\u0159ipad\u00e1, \u017ee on c\u00edt\u00ed za m\u011b.<\/p>\n

Na\u0161t\u011bst\u00ed, kdy\u017e jsem vyrazil do klubu T, nic takov\u00e9ho jsem nec\u00edtil, mysl\u00edm t\u00edm Billovu zlobu, kterou mi uk\u00e1zal sv\u00fdm posledn\u00edm pohledem, ne\u017e se ke mn\u011b oto\u010dil z\u00e1dy. Chystal jsem se ho r\u00e1no trochu rozveselit a d\u00e1t to do po\u0159\u00e1dku a jen co jsem si tohle usmyslel, pustil jsem Billa z hlavy, zv\u011bdavost m\u011b toti\u017e \u00fapln\u011b ovl\u00e1dla…<\/p>\n

Ulice, ve kter\u00e9 se podnik nach\u00e1zel, pat\u0159ila k t\u011bm m\u00e9n\u011b ru\u0161n\u011bj\u0161\u00edm, vlastn\u011b jsem v n\u00ed nepotkal jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/p><\/div>\n

Klub T m\u011bl nad vchodem mal\u00fd v\u00fdv\u011bsn\u00ed \u0161t\u00edt oz\u00e1\u0159en\u00fd bodovkou, kter\u00e1 byla p\u0159ipevn\u011bn\u00e1 na zdi. Trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, mysl\u00edm t\u00edm, \u017ee jsem \u010dekal neony, blikaj\u00edc\u00ed \u017e\u00e1rovky nebo tak n\u011bco, ale d\u00edky bodovce bylo velk\u00e9 \u010derven\u00e9 T na \u010dern\u00e9m podkladu ve tvaru erbu velice z\u0159eteln\u011b vid\u011bt. Vlastn\u011b to p\u016fsobilo docela efektn\u011b, i kdy\u017e… starom\u00f3dn\u011b…
Chv\u00edli jsem se rozm\u00fd\u0161lel, ne\u017e jsem sebral odvahu a vzal za kliku. Nikdy jsem v podobn\u00e9m klubu nebyl, m\u016fj strach jsem tedy pova\u017eoval za norm\u00e1ln\u00ed, stejn\u011b tak p\u0159edstavu, \u017ee a\u017e vejdu dovnit\u0159, vrhnou se na m\u011b dv\u011b \u010di v\u00edce prsat\u00fdch holek v takov\u00fdch t\u011bch barevn\u00fdch krajkov\u00fdch ko\u0161ilk\u00e1ch… ne, na divok\u00e9m z\u00e1pad\u011b jsem nikdy nebyl, ale d\u00edky p\u00e1r film\u016fm mi tahle vize v hlav\u011b z\u016fstala. Realita byla ov\u0161em \u00fapln\u011b jin\u00e1.<\/div>\n
Klub zel pr\u00e1zdnotou, nebyl v n\u011bm jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, jen barman za barem, laxn\u011b le\u0161t\u00edc\u00ed sklenku na vysok\u00e9 noze, m\u00edrn\u011b pohupuj\u00edc se do rytmu n\u011bjak\u00e9 \u00e9terick\u00e9 hudby.<\/p>\n

„V\u00edtejte v klubu T, pane!“ zvedl hlavu a pod\u00edval se na m\u011b. M\u011bl jsem v tu chv\u00edli pocit, \u017ee jsem ho u\u017e n\u011bkde vid\u011bl. Mo\u017en\u00e1 i proto, \u017ee byl tak trochu typ br\u00e1chy. \u010cern\u00e9 vlasy upraven\u00e9 do leskl\u00e9ho vy\u017eehlen\u00e9ho \u00fa\u010desu, jeden pramen mu p\u0159ekr\u00fdval oko. Na tom druh\u00e9m jsem si v\u0161iml siln\u00e9ho n\u00e1nosu \u010dern\u00fdch a \u0161ed\u00fdch st\u00edn\u016f. Sv\u011btl\u00e1 ple\u0165, \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo a v uchu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed n\u00e1u\u0161nice, obr\u00e1cen\u00fd k\u0159\u00ed\u017e. U\u017e z toho mi p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech.<\/p><\/div>\n

„Ehm, asi jsem ve\u0161el do \u0161patn\u00fdho klubu!“ p\u00edpl jsem a chystal se oto\u010dit zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
I kdy\u017e klub p\u016fsobil hodn\u011b intimn\u00edm dojmem, u\u017e jen ta hudba, spoustu vonn\u00fdch sv\u00ed\u010dek a osv\u011btlen\u00ed prakticky \u017e\u00e1dn\u00e9, nepochyboval jsem o tom, \u017ee tady se s \u017e\u00e1dnou p\u011bknou buchtou, kter\u00e1 uvoln\u00ed moje nap\u011bt\u00ed, nesetk\u00e1m. Nev\u00edm pro\u010d, prost\u011b jsem si t\u00edm byl najednou jist\u00fd. Ten \u010dlov\u011bk za barem m\u011b p\u0159ece nemohl zm\u00e1st.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, pane Kaulitzi!“ \u0159ekl jemn\u00fdm, ov\u0161em d\u016frazn\u00fdm hlasem barman, a j\u00e1 se cht\u011b necht\u011b musel obr\u00e1tit zp\u00e1tky k n\u011bmu. Pt\u00e1t se ho, jak zn\u00e1 moje jm\u00e9no, bylo nepodstatn\u00e9, mohl m\u011b vid\u011bt v televizi nebo v novin\u00e1ch, m\u011b sp\u00ed\u0161 zaujal ten v\u011bdouc\u00ed t\u00f3n. Vypadal, jako kdyby to byl on, co mi tu vizitku podstr\u010dil, a je\u0161t\u011b si troufl uhodnout, co se mi hon\u00ed hlavou, tedy kdybych to s\u00e1m v\u011bd\u011bl, asi bych sem v\u016fbec nechodil.<\/p>\n

„Kdo jste?“ zeptal jsem se a ud\u011blal nejist\u00fd krok k baru.<\/p><\/div>\n

„Jsem T\u00e9, tenhle podnik je m\u016fj!“ pousm\u00e1l se a postavil skleni\u010dku, kterou celou tu dobu le\u0161til, na bar. Pak se sehnul, vyt\u00e1hl n\u011bjakou l\u00e1hev a polovinu t\u00e9 sklenky naplnil mn\u011b nezn\u00e1m\u00fdm alkoholem.<\/div>\n
„Dejte si, je to na m\u016fj \u00fa\u010det!“ l\u00e1kal m\u011b k baru a j\u00e1, sv\u011bte div se, opravdu \u0161el. Sedl jsem si na vysokou barovou stoli\u010dku a hr\u00e1bl po skleni\u010dce. Nebyl jsem sto ur\u010dit, co to vlastn\u011b piju, ale chutnalo to skv\u011ble. Podle barvy bych to tipoval na n\u011bjak\u00fd druh cinzana, jen\u017ee pod\u00edl vodky m\u011b \u00fapln\u011b vyvedl z m\u00edry. Bylo j\u00ed v koktejlu tolik, \u017ee m\u011b tahle jedna sklenka musela z\u00e1konit\u011b srazit na kolena, nebo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, pod st\u016fl.<\/div>\n
„A co tu d\u011bl\u00e1m? Vy jste mi podstr\u010dil tu vizitku?“ rychle jsem karti\u010dku vyt\u00e1hl z kapsy a polo\u017eil ji na bar mezi n\u00e1s, zat\u00edmco se T\u00e9 p\u0159edklonil a op\u0159el lokty o \u010dernou le\u0161t\u011bnou desku a up\u0159el na m\u011b takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed spodn\u00ed pohled. Docela jsem se divil s\u00e1m sob\u011b, \u017ee jsem neucuknul dozadu, i kdy\u017e to na m\u011b p\u016fsobilo dost sv\u00e1div\u011b, nebo mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto. Pochopiteln\u011b jsem si v duchu polo\u017eil ot\u00e1zku, co to na m\u011b ten barman zkou\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Mo\u017en\u00e1… c\u00edt\u00edte se dob\u0159e? Tome?“ zeptal se skoro \u0161eptem, ale zn\u011blo to dost eroticky. N\u011bco mi \u0159\u00edkalo, a\u0165 se prost\u011b seberu a odejdu, \u017ee tohle je fakt divn\u00fd, jen\u017ee jsem se nedok\u00e1zal s\u00e1m od sebe pohnout. Z\u00edral jsem na toho kluka, kter\u00e9mu pat\u0159il tenhle klub, a cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, co dal\u0161\u00edho mi \u0159ekne. Moje zv\u011bdavost prost\u011b nebyla je\u0161t\u011b uspokojen\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Jo, c\u00edt\u00edm se fajn, ale c\u00edtil bych se l\u00edp, kdybych v\u011bd\u011bl, pro\u010d tu jsem!“ p\u0159iznal jsem bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed a T\u00e9 zvedl koutek rt\u016f do m\u00edrn\u00e9ho \u0161ibalsk\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Proto\u017ee jste v depresi, frustrovan\u00fd a nev\u00edte d\u016fvod… d\u00edky tomu jsou va\u0161e pot\u00ed\u017ee dvojn\u00e1sobn\u00e9!“ odv\u011btil barman naprosto sebejist\u011b a dolil mi do skleni\u010dky ten podez\u0159el\u00fd koktejl. Bohu\u017eel jsem se nestihl pod\u00edvat na vin\u011btu, sledoval jsem celou dobu jeho obli\u010dej, jako kdyby v n\u011bm probleskovala Billova tv\u00e1\u0159, co\u017e jsem absolutn\u011b nech\u00e1pal. Ale jo, byli si podobn\u00ed, prost\u011b jsem br\u00e1chu vid\u011bl v ka\u017ed\u00e9m klukovi, kter\u00fd m\u011bl \u010dern\u00e9 vlasy a tmav\u00e9 st\u00edny kolem o\u010d\u00ed, tak to bylo.<\/p>\n

„Moje pot\u00ed\u017ee?“ nech\u00e1pav\u011b jsem zvedl obo\u010d\u00ed a napil se koktejlu. Chutnal je\u0161t\u011b l\u00edp ne\u017e prve.<\/p><\/div>\n

„Pokus\u00edm se p\u0159\u00ed\u010dinu va\u0161eho probl\u00e9mu odstranit, t\u00edm se zbav\u00edme i probl\u00e9mu samotn\u00e9ho!“ tak to u\u017e jsem nech\u00e1pal v\u016fbec. Nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, o \u010dem to mluv\u00ed, tak\u017ee jsem na n\u011bj jen tup\u011b z\u00edral a hledal n\u011bjak\u00e1 vhodn\u00e1 slova, nebo mo\u017en\u00e1 odvahu k tomu chytnout ho pod krkem a \u017e\u00e1dat si n\u011bjak\u00e9 norm\u00e1ln\u00ed vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, p\u0159i\u0161el jsem se pobavit, proto\u017ee jsem si myslel, \u017ee tohle bude jeden z t\u011bch klub\u016f, kde mi na kl\u00edn\u011b p\u0159istanou dv\u011b, mo\u017en\u00e1 t\u0159i fakt p\u011bkn\u00fd holky, a pak se mi budou celou noc v\u011bnovat!“ zv\u00fd\u0161il jsem trochu hlas, i kdy\u017e norm\u00e1ln\u011b bych asi v tuhle chv\u00edli u\u017e k\u0159i\u010del.<\/div>\n
„Jste si jist\u00fd, \u017ee tohle skute\u010dn\u011b chcete?“ zeptal se m\u011b T\u00e9 tak smysln\u00fdm hlasem, a\u017e mi p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech, bohu\u017eel pro moje rozumn\u00e9 ch\u00e1p\u00e1n\u00ed mi to ani trochu nevadilo. Jestli jsem byl tedy z n\u011b\u010deho v \u0161oku, tak z tohohle.<\/p>\n

Mezit\u00edm, co jsem se ze sv\u00e9ho zji\u0161t\u011bn\u00ed vzpamatov\u00e1val, T\u00e9 obe\u0161el bar a stoupl si ke mn\u011b. Stihl jsem v rychlosti p\u0159ezkoumat jeho vzhled. Byl opravdu hodn\u011b \u0161t\u00edhl\u00fd a taky vysok\u00fd a jeho oble\u010den\u00ed mo\u017en\u00e1 p\u016fsobilo barmansky, tedy b\u00edl\u00e1 ko\u0161ile a \u010dern\u00e1 vesta, jen\u017ee m\u011b okam\u017eit\u011b napadlo, jak by n\u011bco takov\u00e9ho slu\u0161elo Billovi, musel jsem se asi zbl\u00e1znit.<\/p><\/div>\n

„Pom\u016f\u017eu v\u00e1m p\u0159ij\u00edt na to, co skute\u010dn\u011b chcete. N\u011bkdy je v lidsk\u00fdch touh\u00e1ch schov\u00e1no mnohem v\u00edc, ne\u017e si \u010dlov\u011bk v\u016fbec dok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit, zvl\u00e1\u0161\u0165 tak tvrd\u00fd a nep\u0159\u00edstupn\u00fd \u010dlov\u011bk jako vy, pane Kaulitzi!“ Nev\u00edm pro\u010d, ale moje jm\u00e9no, j\u00edm vysloven\u00e9, mi zp\u016fsobovalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chv\u011bn\u00ed v kone\u010dc\u00edch prst\u016f. Musel to b\u00fdt jeho hlas, co to d\u011blal, nedok\u00e1zal jsem si to jinak vysv\u011btlit, a\u010dkoliv m\u011b to d\u011bsilo.<\/p>\n

„Jen se uvoln\u011bte…“<\/p>\n

„Ale…“ cht\u011bl jsem oponovat, kdy\u017e se mi hlas zadrhl u\u017e jen na tomhle sl\u016fvku, a neschopn\u00fd cokoliv dal\u0161\u00edho nam\u00edtat jsem civ\u011bl na \u010dlov\u011bka p\u0159ede mnou, kter\u00e9ho jsem tak dob\u0159e znal. Tohle musel b\u00fdt sen, kde by se tu tak najednou vzal?<\/p><\/div>\n

„Bille…“ vydechl jsem a n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. Cht\u011bl jsem si i prot\u0159\u00edt o\u010di, kdyby to nep\u016fsobilo moc teatr\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„Tome… jsem tak r\u00e1d, \u017ees p\u0159i\u0161el…“ \u0159ekl mi ten bl\u00edzk\u00fd, a p\u0159esto vzd\u00e1len\u00fd kluk p\u0159ede mnou, a mn\u011b se zamotala hlava. P\u016fsobil tak re\u00e1ln\u011b, v\u0161echno kolem m\u011b bylo tak skute\u010dn\u00e9, \u017ee bylo moc snadn\u00e9 tomu uv\u011b\u0159it, a j\u00e1 se tomu z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu prost\u011b nebr\u00e1nil. St\u00e1l jsem tam, Billovo t\u011blo p\u0159im\u00e1\u010dkl\u00e9 na m\u00e9m a o\u010dima jsem zkoumal jeho dokonalou tv\u00e1\u0159, jako kdybych si nikdy p\u0159edt\u00edm neuv\u011bdomil, \u017ee ji Bill m\u00e1, pr\u00e1v\u011b tak n\u00e1dhernou.<\/div>\n
„J\u00e1… tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!“ br\u00e1nil jsem se z posledn\u00edch sil, i kdy\u017e mi podv\u011bdom\u00ed neust\u00e1le na\u0161ept\u00e1valo, \u017ee odol\u00e1vat nem\u00e1 smysl. Ale \u010demu odol\u00e1vat?<\/div>\n
„No tak, Tome, jen se dotkni moj\u00ed tv\u00e1\u0159e, pohla\u010f ji, p\u0159esv\u011bd\u010d se, \u017ee jsem skute\u010dn\u00fd…“ pob\u00edzel m\u011b Bill. Vypadal p\u0159i tom neuv\u011b\u0159iteln\u011b zoufale, a\u017e mi ho bylo l\u00edto a m\u011b samotn\u00e9ho taky, \u017ee nejsem schopn\u00fd ud\u011blat tuhle jednoduchou v\u011bc. Co mi br\u00e1nilo? A pro\u010d, ne\u017e se tu objevil Bill, ten barman mluvil o lidsk\u00fdch touh\u00e1ch, ve kter\u00fdch je schov\u00e1no mnohem v\u00edc, ne\u017e si \u010dlov\u011bk dok\u00e1\u017ee p\u0159edstavit?<\/div>\n
„Tome…“ vr\u00e1til m\u011b Bill\u016fv hlas zp\u00e1tky do v\u011bdom\u00ed, a\u010dkoliv jsem si nebyl jist\u00fd, jestli je tohle stav, kdy sp\u00edm, ale m\u00e1m pocit, \u017ee nesp\u00edm, nebo naopak, byl jsem z toho po\u0159\u00e1dn\u011b zmaten\u00fd.<\/p>\n

Zvedl jsem ruku a jak ten nejv\u011bt\u0161\u00ed amat\u00e9r jsem ji p\u0159ipl\u00e1cl Billovi na tv\u00e1\u0159. Stejn\u011b jako jsem to d\u011blal v\u017edycky, kdy\u017e jsme se \u0161pi\u010dkovali a pak udob\u0159ovali. Nic jsem v tom nikdy nevid\u011bl, nebo…?<\/p><\/div>\n

Jen\u017ee najednou, jako kdyby moji ruku n\u011bco vedlo, jsem ji od Billovy tv\u00e1\u0159e odt\u00e1hl a znovu se j\u00ed dotkl, tentokr\u00e1t opatrn\u011bji. Jeho lehce p\u0159iv\u0159en\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se po vte\u0159in\u011b zav\u0159ely, \u00fapln\u011b m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dily o tom, \u017ee takhle je to spr\u00e1vn\u011b, mo\u017en\u00e1 to byl i n\u011bjak\u00fd pocit ve mn\u011b, kter\u00fd mi to \u0159\u00edkal, ale te\u010f jsem se \u0159\u00eddil v\u00fdhradn\u011b t\u00edm, jak na m\u016fj dotek reagoval Bill. P\u016fsobilo to na m\u011b tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b skute\u010dn\u011b, a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu hrozn\u011b p\u0159irozen\u011b, \u017ee se mi z ni\u010deho nic rozt\u0159\u00e1sla kolena. Jako kdybych se dotkl n\u011bkoho, koho jsem se dlouho dotknout cht\u011bl, ale nebyla p\u0159\u00edle\u017eitost, nebo jsem se tomu br\u00e1nil, nev\u011bd\u011bl jsem s\u00e1m, co si o tom m\u00e1m myslet, jedin\u00e9, \u010d\u00edm jsem si byl jist\u00fd, byl fakt, \u017ee m\u011b to uklid\u0148uje, \u017ee se c\u00edt\u00edm prost\u011b dob\u0159e.<\/p>\n

„Hm, to je p\u0159\u00edjemn\u00fd, mohl bys m\u011b takhle hladit po\u0159\u00e1d!“ zavrn\u011bl Bill a pak otev\u0159el o\u010di. Zoufalstv\u00ed bylo pry\u010d. M\u00edsto smutkem zakalen\u00e9ho pohledu se na m\u011b zat\u0159pytily dva drahokamy pln\u00e9 p\u0159\u00edslib\u016f, ze kter\u00fdch se mi kolena rozklepala je\u0161t\u011b v\u00edc. Ne, tohle u\u017e nemohla b\u00fdt pravda…<\/p><\/div>\n

„Pohla\u010f m\u011b na krku, to m\u00e1m moc r\u00e1d…“ pob\u00eddl m\u011b Bill a j\u00e1 sjel bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed prsty na jeho hladk\u00fd \u0161t\u00edhl\u00fd krk. Tak \u00fa\u017easn\u011b mi padnul do dlan\u011b, \u017ee jsem Billa sv\u00edral v t\u00fdlu a palcem mohl hladit jeho vystouplou tepnu, kter\u00e1 mi pod prstem zb\u011bsile tepala, jako kdyby se m\u011bla ka\u017edou chv\u00edli p\u0159etrhnout. Takhle na m\u011b reagoval? Tohle d\u011blala jeho krev d\u00edky m\u00fdm dotek\u016fm?<\/div>\n
„Bille…“ zhrozil jsem se. N\u011bjak\u00e1 mal\u00e1 \u010d\u00e1st m\u00e9ho j\u00e1, ta kter\u00e1 tuhle bitvu prohr\u00e1vala, se zni\u010dehonic ozvala. Ale jen proto, aby uk\u00e1zala tomu povoln\u00e9mu j\u00e1, jak moc bych si m\u011bl tuhle situaci u\u017e\u00edvat. Byl rozd\u00edl mezi t\u00edm chovat se chladn\u011b, sna\u017eit se nic nec\u00edtit, a mezi nepopsateln\u00fdm pocitem, kter\u00fd ve mn\u011b vyvol\u00e1val ten jedin\u00fd dotek… a Billova reakce.<\/p>\n

„Tome… moje rty jsou \u00fapln\u011b vyprahl\u00e9…“ jako ty moje, uv\u011bdomil jsem si, ale v prvn\u00ed chv\u00edli si necht\u011bl p\u0159ipustit, co to znamen\u00e1. Jen se mi za\u010dala t\u0159\u00e1st ruka, k tomu ta kolena… u\u017e n\u011bjakou dobu jsem se chv\u011bl cel\u00fd, jen mi nep\u0159i\u0161lo vhodn\u00e9 na to myslet.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m t\u011b pol\u00edbit?“ zeptal jsem se, a z\u00e1rove\u0148 okam\u017eit\u011b zalitoval, \u017ee mi n\u011bco tak zbab\u011bl\u00e9ho vylet\u011blo z pusy, m\u011bl jsem to prost\u011b ud\u011blat a… jak m\u011b napadlo zrovna tohle? Sta\u010dilo p\u0159ece podat mu skleni\u010dku s t\u00edm m\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm koktejlem, aby si svla\u017eil rty…<\/div>\n
„Jsou vyprahl\u00e9 kv\u016fli tob\u011b, ale ud\u011blej to, jen jestli s\u00e1m chce\u0161…“ navrhl mi Bill\u016fv tich\u00fd hlas, kter\u00fd m\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed erotick\u00fd podt\u00f3n. U\u017e jsem ani nev\u011b\u0159il, \u017ee ho n\u011bkdy usly\u0161\u00edm je\u0161t\u011b mluvit norm\u00e1ln\u011b, nato\u017e zp\u00edvat, jen\u017ee z\u00e1rove\u0148 mi n\u011bco \u0159\u00edkalo, \u017ee by mi to snad ani nevadilo. Vzru\u0161ovalo m\u011b to!<\/div>\n
„No…“ zadrhl jsem se, proto\u017ee jsem si pr\u00e1v\u011b uv\u011bdomil tu posledn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mi vlezla do hlavy… vzru\u0161ovalo m\u011b to?!<\/div>\n
„D\u011blej si se mnou, co chce\u0161, ale nejd\u0159\u00edv chci jeden po\u0159\u00e1dn\u00fd francouzsk\u00fd polibek!“ sakra, takhle jsem Billa je\u0161t\u011b nikdy mluvit nesly\u0161el. Te\u010f u\u017e ne\u0161lo jen o ten hlas, ale i o obsah toho, co \u0159\u00edkal. Cht\u011bl francouz\u00e1ka, cht\u011bl, aby se na\u0161e jazyky dot\u00fdkaly, bo\u017ee… pro\u010d pro m\u011b bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct…<\/p>\n

„Dost!“ vybuchl jsem a odstr\u010dil Billa od sebe. Hned na to jsem si skryl obli\u010dej v dlan\u00edch, proto\u017ee jsem se na n\u011bj najednou nedok\u00e1zal pod\u00edvat. Proto\u017ee… proto\u017ee jsem ho zklamal?!<\/p><\/div>\n

„Tome, to bude v po\u0159\u00e1dku, uvolni se…“ pob\u00edzel m\u011b Bill\u016fv ch\u00e1pav\u00fd hlas. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b zn\u00e1 nejl\u00edp ze v\u0161ech lid\u00ed na sv\u011bt\u011b, ale ani on, ani j\u00e1 jsme toho druh\u00e9ho neznali v takov\u00e9 situaci. Po pravd\u011b, nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee se do takov\u00e9 situace dostanu. Ale zaj\u00edmalo m\u011b, jestli to n\u011bkdy napadlo Billa. Byl jsem j\u00e1 jeho skryt\u00e1 touha? A byl snad on ta moje? Ale to p\u0159ece nebylo mo\u017en\u00e9, mezi n\u00e1mi nemohlo existovat n\u011bco takov\u00e9ho jako cht\u00ed\u010d, v\u00e1\u0161e\u0148, l\u00e1ska…<\/div>\n
„Pro\u010d to prost\u011b nezkus\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„M\u00e1m strach!“ p\u0159ipustil jsem sklesle a pustil ruce kone\u010dn\u011b dol\u016f. Nejen\u017ee Bill mluvil ch\u00e1pav\u011b, dokonce se tak tv\u00e1\u0159il, a j\u00e1 ho zatou\u017eil obejmout, jen\u017ee…<\/div>\n
„Z \u010deho m\u00e1\u0161 strach? Jestli je to to, co oba chceme a c\u00edt\u00edme, nemus\u00ed n\u00e1s nic jin\u00e9ho zaj\u00edmat!“<\/div>\n
„M\u00e1m strach u\u017e jen z toho, co chci a c\u00edt\u00edm!“ p\u0159ipustil jsem pora\u017een\u011b a sv\u011bsil hlavu. Bylo mi \u00fapln\u011b ukraden\u00e9, \u017ee tu o tak d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci mluv\u00edm s p\u0159eludem, nebo se snem, nebo co to sakra bylo, a \u017ee si vlastn\u011b v\u016fbec nejsem jist\u00fd t\u00edm, co chci a co c\u00edt\u00edm, jen jsem si to myslel, a to m\u011b d\u011bsilo je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Tome…“ tentokr\u00e1t se Billova dla\u0148 ocitla na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i a donutila ji zvednout.<\/div>\n
„Jeden polibek…“ zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed a j\u00e1 prost\u011b a jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl. Najednou ne\u0161lo \u0159\u00edct ne, odt\u00e1hnout se, nebo mu plivnout do obli\u010deje, co\u017e bych za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed stejn\u011b neud\u011blal, v\u017edy\u0165 ho m\u00e1m r\u00e1d…<\/p>\n

Tak dlouhou chv\u00edli jsem se na n\u011bj d\u00edval a on na m\u011b. Bez jedin\u00e9ho slova, v\u00fdzvy, \u010di v\u00fd\u010ditky jsem sledoval jeho zast\u0159en\u00fd pohled, a p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co se mu odehr\u00e1v\u00e1 v hlav\u011b. P\u0159ibl\u00ed\u017eil jsem se k n\u011bmu a pak se lehce dotkl jeho rt\u016f sv\u00fdmi…<\/p><\/div>\n

Na tomhle polibku nebylo nic francouzsk\u00e9ho, snad jen to, \u017ee se mi okam\u017eit\u011b zamotala hlava, jako kdybych se ocitl na samotn\u00e9m vrcholu Eiffelovky. S vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdma o\u010dima jsem se na n\u011bj pod\u00edval a nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Pol\u00edbil jsem Billa a m\u00e1lem se mu z toho zhroutil do n\u00e1ru\u010de, kdybych se nedr\u017eel t\u00e9 barovky vedle m\u011b.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem polibek, ne pusu jak z mate\u0159sk\u00fd \u0161kolky!“ probodl m\u011b lehce na\u0161tvan\u00fdm pohledem a ve mn\u011b hrklo. Jako\u017ee j\u00e1 neum\u00edm l\u00edbat?<\/div>\n
Tohle musel b\u00fdt jeho z\u00e1m\u011br, vyprovokovat m\u011b, proto\u017ee jen co jsem se vzpamatoval, nat\u00e1hl jsem po n\u011bm ruku a za krk si ho p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, tak prudce a rychle, \u017ee nestihl ani \u0161pitnout, nebo \u0159\u00edct prvn\u00ed p\u00edsmeno slova pomoc.<\/div>\n
Bez varov\u00e1n\u00ed jsem zajal jeho \u00fasta, a jakmile se na\u0161e jazyky dotkly, p\u0159ipadalo mi, \u017ee Eiffelovka je proti vrcholu, kde jsem se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1zel, jen sirka zap\u00edchnut\u00e1 do zem\u011b. Op\u0159el jsem se o bar a Billa st\u00e1hl s sebou. Musel jsem se n\u011b\u010deho chytnout a necht\u011bl jsem p\u0159ij\u00edt ani o vte\u0159inu t\u00e9hle dokonal\u00e9 chv\u00edle.<\/div>\n
Bylo v\u016fbec norm\u00e1ln\u00ed tou\u017eit po sv\u00e9m vlastn\u00edm dvoj\u010deti? O t\u00e9hle touze mluvil ten barman? Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee m\u016f\u017ee n\u011bjak\u00e1 lidsk\u00e1 touha p\u0159ekonat n\u011bco tak nebezpe\u010dn\u00e9ho, mo\u017en\u00e1 snad jen, kdybych uva\u017eoval jako vrah nebo zlod\u011bj. Tahle touha mi ale p\u0159ipadala stokr\u00e1t nebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 jsem se nehor\u00e1zn\u011b b\u00e1l, abych o ni nep\u0159i\u0161el, u\u017e nikdy!<\/p>\n

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Extasy Z pohledu Toma… T\u011bch n\u011bkolik t\u00fddn\u016f p\u0159edt\u00edm jsem m\u011bl pocit, \u017ee m\u011b v\u016fbec nic nebav\u00ed. I kdy\u017e, pocit by to byl, kdybych nad t\u00edm moc p\u0159em\u00fd\u0161lel. Opravdu m\u011b nic nebavilo a co bylo nejhor\u0161\u00ed, ani moje nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1liba, balen\u00ed holek,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7385","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7385","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7385"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7385\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7385"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7385"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7385"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}