{"id":7391,"date":"2011-11-22T18:00:00","date_gmt":"2011-11-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7371"},"modified":"2011-11-22T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-22T17:00:00","slug":"estranged-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/22\/estranged-11\/","title":{"rendered":"Estranged 11."},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Forever sacred<\/p>\n

<\/em><\/strong> Klid, ticho a z\u00e1rove\u0148 hluk, poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z \u017eivota velkom\u011bsta. Takhle je v\u00edtal Hamburk a pr\u00e1zdn\u00fd byt, kde si Bill zvyknul opravdu jako doma. M\u011bl jedinou vadu. Nesd\u00edlel ho s Tomem, ale s Georgem. Dokonce ani po n\u00e1vratu ne\u0161el do p\u016fvodn\u00edho podkrovn\u00edho bytu na presti\u017en\u00ed ulici, kter\u00fd opustil p\u0159ed t\u0159emi lety. Tom ho nezval a on m\u011bl domov tady. I kdy\u017e\u2026 <\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1 bych si m\u011bl naj\u00edt byt,“ nahodil p\u00e1r dn\u00ed po n\u00e1vratu z tour, kdy\u017e st\u00e1l u kuchy\u0148sk\u00e9 linky a va\u0159il si \u010daj.<\/div>\n
„Pro\u010d? Nevad\u00ed\u0161 mi tu,“ z\u00edvnul Georg a vypnul televizi. „Nemus\u00ed\u0161 se silou v\u016fle osamostatnit.“<\/div>\n
„O to nejde\u2026“ Bill opatrn\u011b p\u0159e\u0161el p\u0159es ob\u00fdv\u00e1k s kou\u0159\u00edc\u00edm hrnkem v ruce. „Sp\u00ed\u0161\u2026 nem\u00e1\u0161 soukrom\u00ed a j\u00e1 tu jsem nak\u00fdblovanej dost dlouho\u2026“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b po t\u011bch m\u011bs\u00edc\u00edch jednoho autobusu n\u011bco vyvede z m\u00edry?“<\/p>\n

Bill se usm\u00e1l a uznal to jako vhodn\u00fd argument. Aby nemusel pokra\u010dovat v nep\u0159\u00edjemn\u00e9 diskuzi na t\u00e9ma ‚star\u00fd byt a Tom‘, kter\u00e1 by jistojist\u011b p\u0159i\u0161la, s\u00e1hnul po Vogue, kter\u00e9 se v\u00e1lelo pod stolem. Otev\u0159e tlust\u00fd \u010dasopis, a hned se za\u0161klebil na prvn\u00ed str\u00e1nku. „Fuj, ty boty jsou hnusn\u00fd.“<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161 hnusn\u00fd na to, \u017ee stoj\u00ed kolem dvou tis\u00edc euro, nebo hnusn\u00fd, i kdyby byly za dvacet?“<\/div>\n
Bill se pousm\u00e1l nad tou proz\u00edravost\u00ed a zamumlal n\u011bco o vkusu z v\u00fdprodeje. „Stejn\u011b je to ujet\u00fd\u2026 v\u0161ichni si ty \u010das\u00e1ky kupujou, i kdy\u017e tam je obvykle jeden nebo dva kousky oble\u010den\u00ed, ve kter\u00fdch m\u016f\u017ee norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk vyj\u00edt ven.“<\/div>\n
„No ty m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt ve v\u0161em, m\u011b by nep\u0159ekvapilo, kdyby sis vzal sukni.“<\/div>\n
„Nebudu nikoho kop\u00edrovat,“ ohrnul Bill nos.<\/div>\n
„Ty zn\u00e1\u0161 chlapa, co nos\u00ed sukn\u011b?“<\/div>\n
Bill na\u0161pulil pusu. „Vlastn\u011b nezn\u00e1m a vlastn\u011b to byl kilt, tak\u017ee nic\u2026“<\/div>\n
„Axl Rose byl \u0161-\u00ed-l-e-n-e-j.“<\/div>\n
„Ale m\u011bl dobr\u00fd vlasy.“<\/div>\n
Georg vydal n\u011bco mezi sm\u00edchem a bolestn\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm, ne\u017e zabo\u0159il nos do notebooku. Bill necht\u011bl ani h\u00e1dat, na co s tak spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem z\u00edr\u00e1.<\/div>\n
\n
\n

><<\/p>\n

„Kde je Tom?“ Jost se vztekal ve zku\u0161ebn\u011b. Jeden by \u0159ekl, \u017ee po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 tour si d\u00e1 na chv\u00edli volno, ale kdepak. U\u017e m\u011bl zase pl\u00e1ny, jak kluky zam\u011bstnat a sed\u0159\u00edt je do krve. Hypoteticky. Realisticky od\u00edral do krve jen jejich u\u0161n\u00ed bub\u00ednky a mozky.<\/div>\n

„Na z\u00e1chod\u011b,“ brouknul Bill a zvednul se. „Omluv m\u011b taky na chv\u00edli.“ Nevn\u00edmal pobou\u0159en\u00e9 muml\u00e1n\u00ed a zapadnul do chodby. Do ruky si p\u0159ipravil telefon a vydal se chodbou k oby\u010dejn\u00fdm dve\u0159\u00edm. Stoupnul si vedle nich a mobil p\u0159ilo\u017eil k uchu. \u010cekal. A \u010dekal. A zase \u010dekal.<\/div>\n
Rozhodl se, \u017ee ukon\u010d\u00ed tu p\u0159iblblou hru na vztah s Theodorem, a z\u00e1rove\u0148 ze sebe neud\u011bl\u00e1 lh\u00e1\u0159e a blbce. Proto se rozhodl p\u0159edst\u00edrat hovor, kdy se budou h\u00e1dat a Tom to m\u011bl cel\u00e9 sly\u0161et. Uv\u011bdomoval si, jak je d\u011btinsk\u00fd, ale\u2026 co mohl d\u011blat jinak? Nav\u00edc v hloubi du\u0161e opravdu cht\u011bl, aby to Tom sly\u0161el. Proto kdy\u017e bouchly jedny dve\u0159e, za\u010dal mluvit. Sna\u017eil se, aby v\u0161echno zn\u011blo v\u011brohodn\u011b, tr\u00e9noval to v pokoji dost dlouho.<\/div>\n
„\u2026 nem\u016f\u017ee\u0161 mi porou\u010det, j\u00e1 m\u00e1m taky povinnosti, ne jako ty\u2026“<\/div>\n
Ud\u011blal dramatickou pauzu zrovna ve chv\u00edli, kdy se objevilo jeho dvoj\u010de. Tom po n\u011bm hodil ne\u010diteln\u00fd pohled a za\u010dal se chodbou vzdalovat.<\/div>\n
„Jasn\u011b, ale\u2026“ Bill pustil telefon od ucha, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee Tom u\u017e zmizel ve dve\u0159\u00edch zku\u0161ebny. Sv\u011bsil ramena, v co vlastn\u011b doufal? \u017de se zastav\u00ed a bude zaujat\u011b poslouchat? Choval se jako zamilovan\u00e1 holka, d\u011blal naprosto iracion\u00e1ln\u00ed v\u011bci, na kter\u00e9 by norm\u00e1ln\u011b ani nepomyslel. Povzdechl si a roze\u0161el se chodbou zp\u00e1tky.<\/p>\n

We won’t make it together,<\/em><\/div>\n

we can’t hide the truth.<\/p>\n

<\/em> Ve\u010der dostali volno, skoro na t\u00fdden, aby mohli nabrat s\u00edly a n\u00e1pady. Anebo, v p\u0159\u00edpad\u011b dvoj\u010dat, nav\u0161t\u00edvit matku.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu t\u011b tam odv\u00e9zt\u2026“ nab\u00eddl Tom, kdy\u017e si balil kytaru do pouzdra.<\/div>\n
Billovi se v hlav\u011b prom\u00edtlo nov\u00e9, b\u00edlo-\u010dern\u00e9 audi. „Pro\u010d ne\u2026 jestli to nevad\u00ed.“<\/div>\n
„Pro\u010d by vadilo? P\u0159ijedu pro tebe… z\u00edtra r\u00e1no, okay?“<\/div>\n
Bill jenom k\u00fdvnul. P\u0159ipadal si schl\u00edple, smutn\u011b a vy\u017ed\u00edman\u011b. Jako by se nem\u011bl u\u017e zasm\u00e1t. N\u00e1vratem se v\u0161echno vr\u00e1tilo do star\u00fdch, chladn\u00fdch kolej\u00ed. A Bill si necht\u011bl p\u0159ipustit, \u017ee by to mohla b\u00fdt i jeho vina. Byl posledn\u00ed dobou tak zamy\u0161len\u00fd, \u017ee na Toma sotva promluvil. Vlastn\u011b nemluvil skoro v\u016fbec, krom\u011b toho \u00fatuln\u00e9ho byt,u kde tr\u00e1vil \u010das s Georgem.<\/p>\n

Cel\u00fd zbytek ve\u010dera fungoval jako dob\u0159e naprogramovan\u00fd robot. Objednal si \u010d\u00ednu, sbalil si p\u00e1r pohodln\u00fdch v\u011bc\u00ed do sportovn\u00ed ta\u0161ky a se\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Do kl\u00edna si polo\u017eil b\u00edlou plastovou krabi\u010dku a tup\u011b z\u00edral na dokument, kter\u00fd b\u011b\u017eel na National Geographic. Nebo to bylo BBC? Nev\u011bd\u011bl, nezaj\u00edmalo ho to. Moment\u00e1ln\u011b to p\u0159edstavovalo nejmen\u0161\u00ed \u010d\u00e1st jeho starost\u00ed. Pro\u010d u\u017e zase nemluvili? Pro\u010d spolu na tour dok\u00e1zali vyj\u00edt t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i m\u011bs\u00edce v kuse, a hned v Hamburku se zase ignoruj\u00ed? Byl zoufal\u00fd, i kdy\u017e to ned\u00e1val najevo. Jeho mozek prob\u00edral ka\u017edi\u010dkou mo\u017enost, kter\u00e1 p\u0159ich\u00e1zela v \u00favahu\u2026<\/p>\n

R\u00e1no se probral rozl\u00e1man\u00fd, st\u00e1le zkroucen\u00fd na k\u0159esle kde to ve\u010der zalomil. Georga nikde nevid\u011bl, ani ho nehledal. V puse m\u011bl jako v polep\u0161ovn\u011b, a tak prvn\u00ed, co ud\u011blal, bylo, \u017ee si vy\u010distil zuby. Vyka\u0161lal se na sn\u00eddani a p\u0159i pohledu na hodinky se odebral do pokoje, kde na sebe nat\u00e1hnul voln\u00e9 rifle a pohodln\u00e9 tri\u010dko. Vyka\u0161lal se na cel\u00fd make-up, i kdy\u017e se jeho mozek bou\u0159il. Kv\u016fli komu se sakra chci malovat?!<\/em> Ok\u0159iknul s\u00e1m sebe a rad\u0161i do\u0161el zp\u011bt do ob\u00fdv\u00e1ku. Telefon polo\u017een\u00fd vedle sebe, ta\u0161ku u nohou a pohled zabodnut\u00fd do ztmavl\u00e9 obrazovky. P\u0159it\u00e1hnul si blo\u010dek a napsal kr\u00e1tk\u00fd vzkaz pro Georga.<\/div>\n

Zase se pono\u0159il do my\u0161lenek, a proto m\u00e1lem vysko\u010dil z k\u016f\u017ee, kdy\u017e se ozval zvonek. Popadnul ta\u0161ku a st\u00e1le na autopilota se vypot\u00e1cel ven. Je\u0161t\u011b ne\u017e se dostal ven z v\u00fdtahu, nasadil si slune\u010dn\u00ed br\u00fdle.<\/p>\n

„Ahoj,“ pousm\u00e1l se Tom, op\u00edraj\u00edc\u00ed se o auto.<\/div>\n

Kurva, ten vypad\u00e1 sexy\u2026<\/em> Bill rychle zat\u0159\u00e1sl hlavou, aby zahnal h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky, a taky pozdravil. Nechal si vz\u00edt ta\u0161ku a zhroutil se na sedadlo spolujezdce.<\/div>\n
„V pohod\u011b?“<\/div>\n
„Jojo, jedem,“ pokusil se o \u00fasm\u011bv, ale Tom prokouknul v\u0161echno.<\/div>\n
„Ne, dokud mi ne\u0159ekne\u0161, co se d\u011bje.“<\/div>\n
Bill si st\u00e1hnul br\u00fdle z nosu a promnul si \u010delo. C\u00edtil na sob\u011b up\u0159en\u00fd pohled, jak Tom zkoumal jeho obli\u010dej, poprv\u00e9 za dlouhou dobu za denn\u00edho sv\u011btla a naprosto nezakryt\u00fd make-upem. Jedin\u011b p\u0159ed Tomem se takhle c\u00edtil norm\u00e1ln\u011b. Styd\u011bl se p\u0159ed Georgem, Gustavem, ob\u010das i p\u0159ed samotnou matkou. „Jen jsem unavenej, klid,“ povzdechnul si, i kdy\u017e tu bylo jasn\u00e9, \u017ee mu Tom nev\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
A nev\u011b\u0159il. Ani slovo. Ale rozhodl se nic nehrotit a odhodlal se propl\u00e9st hust\u00fdm provozem ve m\u011bst\u011b. Jakmile se dostali na obchvat m\u011bsta, Tom pustil r\u00e1dio a pohodln\u011bji se op\u0159el. „Tak se vyspi.“<\/div>\n
„Pokus\u00edm se.“ Bill si sklopil seda\u010dku a tak n\u011bjak v\u0161elijak se na n\u00ed zkroutil. Zvykl\u00fd sp\u00e1t v pohybuj\u00edc\u00edm se autobuse, usnul skoro okam\u017eit\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e se probral, auto st\u00e1lo a Tom tam nebyl. U\u017e cht\u011bl za\u010d\u00edt panika\u0159it, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee stoj\u00ed za benz\u00ednkou. Povzdechl si a zkusil se trochu prot\u00e1hnout. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale jeho n\u00e1lada stoupla o p\u00e1r stup\u00ednk\u016f a s trochou nads\u00e1zky si zase p\u0159ipadal norm\u00e1ln\u011b. Zrovna kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161lel o sv\u00e9m mozku, vr\u00e1til se Tom a nesl mu jeho obl\u00edben\u00e9 kafe. Usm\u00e1l se. „D\u00edky.“<\/div>\n

„Vyspal ses?“<\/div>\n
Bill s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvnul. „Je mi l\u00edp.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 l\u00edp.“<\/div>\n
„Kde jsme? Jak dlouho jsem spal?“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l. „Kousek za Hannoverem, je\u0161t\u011b tak hodinku a p\u016fl.“<\/p>\n

B\u00edl\u00fd d\u016fm, pom\u011brn\u011b velk\u00e1 zahrada, o trochu v\u00edc udr\u017eovan\u00e1, ne\u017e kdy\u017e ji vid\u011bl naposled, a usm\u011bvav\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1 matka mezi dve\u0159mi. Bill nemohl ani uv\u011b\u0159it, jak v n\u011bm tenhle pohled zako\u0159enil hluboko.<\/p>\n

Forever sacred\u2026<\/p>\n

<\/em> ><<\/p>\n

Bill le\u017eel na posteli a p\u0159ed o\u010dima mu hr\u00e1l b\u00edl\u00fd strop. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom le\u017e\u00ed stejn\u011b jako on, jen ve vedlej\u0161\u00edm pokoji p\u0159es chodbu. Oba se p\u0159iv\u00edtali s matkou, kter\u00e1 pochopila jejich neochotu cokoliv vypr\u00e1v\u011bt, a s tal\u00ed\u0159i t\u011bstovin je poslala nahoru.<\/div>\n

Nev\u011bd\u011bl, co s voln\u00fdm \u010dasem. Najednou nem\u011bl \u017e\u00e1dnou zvukovku, \u017e\u00e1dn\u00fd pl\u00e1n na m\u011bs\u00edc dop\u0159edu. Nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 kufry, kter\u00e9 by m\u011bl zabalit nebo vybalit a ne\u010dekal \u017e\u00e1dn\u00fd tourbus, aby polykal stovky kilometr\u016f d\u00e1lnic.<\/div>\n
Usadil se ke star\u00e9mu psac\u00edmu stolu a tup\u011b se zad\u00edval na n\u00e1st\u011bnku plnou jeho sn\u016f. Tokyo, New York, zp\u00edvat pro tis\u00edcov\u00fd dav, bok po boku s Tomem dob\u00fdt sv\u011bt. A opravdu se to povedlo. Zp\u011btn\u00fd pohled ukazoval, jak velk\u00e1 d\u00e1lka to byla. A zvl\u00e1dli j\u00ed ani ne za dva roky. A te\u010f znovu. Zase pro n\u011b je\u010dely tis\u00edce fanou\u0161k\u016f.<\/div>\n
Vyt\u00e1hnul prvn\u00ed \u0161upl\u00edk a prvn\u00ed, co uvid\u011bl, byl polorozpadl\u00fd \u010derven\u00fd se\u0161it. Okam\u017eit\u011b si vzpomn\u011bl. P\u00edsni\u010dky, kter\u00e9 psal a p\u0159ekl\u00e1dal.<\/p>\n

Usm\u00e1l se na pr\u00e1zdn\u00fd list pap\u00edru, jeho vlastn\u00ed slova k n\u011bmu promlouvala.<\/div>\n

<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

I’m givin‘ up for you now,<\/em><\/div>\n
my final wish will guide you out,<\/em><\/div>\n
before the ocean,<\/em><\/div>\n
breaks apart.<\/p>\n

You break the ice, hen you speak,<\/em><\/div>\n

with every breath you take,<\/em><\/div>\n
you save me.<\/em><\/div>\n
I know that one day,<\/em><\/div>\n
we’ll meet again,<\/em><\/div>\n
try to go on as long as you can\u2026<\/p>\n

Remember\u2026<\/em><\/div>\n

to me you’ll be forever sacred<\/em><\/div>\n
I’m dying but I know<\/em><\/div>\n
our love will live.<\/em><\/div>\n
Your hand above,<\/em><\/div>\n
like a dove, under me\u2026<\/em><\/div>\n
remember\u2026<\/em><\/div>\n
you’ll be for me forever sacred.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> Povzdechl si, vybavil si dobu, kdy tohle psal. Tom by jedin\u00e9 sv\u011btlo jeho jinak docela bez\u00fat\u011b\u0161n\u00e9ho \u017eivota. A i p\u0159esto, \u017ee tahle p\u00edsni\u010dka vy\u0161la tak pozd\u011b, bylo to dlouho, co ji napsal. Je\u0161t\u011b ve \u0161kole. A v\u017edycky kdy\u017e zp\u00edval jej\u00ed n\u011bmeck\u00fd origin\u00e1l, vzpom\u00ednal si na ty \u010dasy. Tom ho chr\u00e1nil, staral se o n\u011bj a m\u011bl ho opravdu r\u00e1d<\/em>.<\/div>\n

Pevn\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se potla\u010dit pomalu p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed vztek. Na sebe, na Toma, na\u2026 koho je\u0161t\u011b? Tohle bylo jen mezi nimi. A oni to museli vy\u0159e\u0161it. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee Tom ani nic \u0159e\u0161it nechce, ale Bill pot\u0159eboval m\u00edt jasno. Jinak se zbl\u00e1zn\u00ed.<\/p>\n

Sebral sv\u016fj se\u0161it a ve\u0161kerou odvahu, kterou pobl\u00ed\u017e na\u0161el, a vydal se do pokoje p\u0159es chodbu. S hlubok\u00fdm n\u00e1dechem str\u010dil do pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. „Tome?“<\/div>\n

Neozvala se odpov\u011b\u010f, tak vstoupil bez vyzv\u00e1n\u00ed. Zalapal po dechu, kdy\u017e vstoupil do tmav\u00e9ho pokoje se zast\u0159en\u00fdmi okny. Tom sed\u011bl pod oknem v rohu, hlavu op\u0159enou o ze\u010f a zav\u0159en\u00e9 o\u010di. Pokojem se neslo a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed ticho. „Tomi, jsi\u2026 v pohod\u011b?“ Bill\u016fv hlas podstatn\u011b znejist\u011bl.<\/div>\n
Tom zat\u0159epal v\u00ed\u010dky, jak otev\u0159el o\u010di, a rozml\u017een\u00fdm zrakem se kouknul sm\u011brem k p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edmu Billovi. „Jojo, neboj.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Bill si sednul t\u011bsn\u011b vedle Toma a po kr\u00e1tk\u00e9m zav\u00e1h\u00e1n\u00ed si polo\u017eil hlavu na jeho rameno.<\/div>\n
Tom skr\u010dil ramena. „Nic, jsem jenom unavenej, to je cel\u00fd\u2026 pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ Vztek pomalu odplouval z Billova t\u011bla. „J\u00e1 jen\u2026 pot\u0159ebuju\u2026 pot\u0159ebuju si vyjasnit p\u00e1r v\u011bc\u00ed,“ konec v\u011bty skoro \u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, asi\u2026 m\u011bl bych ti n\u011bco \u0159\u00edct\u2026“<\/div>\n
Bill se z\u00e1jmem nato\u010dil hlavu. „Co?“<\/div>\n
Tomovi se ze rt\u016f vyloudil povzdech. „Nikdy jsem se s Riou nedal znova dohromady. Roze\u0161li jsme se p\u0159ed p\u00e1rty u Caten dvoj\u010dat a z\u016fstalo to tak. Lhal jsem ti.“<\/p>\n

And one day the sea will guide you back to me\u2026<\/p>\n

<\/em> autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Forever sacred Klid, ticho a z\u00e1rove\u0148 hluk, poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z \u017eivota velkom\u011bsta. Takhle je v\u00edtal Hamburk a pr\u00e1zdn\u00fd byt, kde si Bill zvyknul opravdu jako doma. M\u011bl jedinou vadu. Nesd\u00edlel ho s Tomem, ale s Georgem. Dokonce ani po n\u00e1vratu ne\u0161el<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[463],"tags":[],"class_list":["post-7391","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-estranged"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7391","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7391"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7391\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7391"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7391"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7391"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}