{"id":7403,"date":"2011-11-20T18:00:00","date_gmt":"2011-11-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7383"},"modified":"2011-11-20T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-20T17:00:00","slug":"genesis-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/20\/genesis-29\/","title":{"rendered":"Genesis 29."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Simone Kaulitzov\u00e1 sed\u011bla na mal\u00e9 oto\u010dn\u00e9 \u017eidli\u010dce ve sv\u00e9m ateli\u00e9ru, kdy\u017e zaslechla zd\u00e1lky zvonek. Kdo touhle dobou otravuje, proboha<\/em>, pomyslela si, kdy\u017e se pod\u00edvala na hodiny a zjistila, \u017ee zase cel\u00fd den utekl jako voda. Bylo p\u016fl osm\u00e9 ve\u010der a ona pr\u00e1v\u011b dokon\u010dila dal\u0161\u00ed ze sv\u00fdch depresivn\u00edch obraz\u016f, kter\u00e9 ji posledn\u00ed dobou napadaly. Nic radostn\u00e9ho od zmizen\u00ed sv\u00e9ho syna nenamalovala, nic pozitivn\u00edho ji nenapadlo, \u017eila od t\u00e9 doby ve stavu smutku a otup\u011bn\u00ed, kter\u00e9 se jen ob\u010das da\u0159ilo rozpt\u00fdlit Gordonovi, kdy\u017e ji p\u0159inutil, aby s n\u00edm n\u011bkam \u0161la, t\u0159eba jen do restaurace na ve\u010de\u0159i nebo na oby\u010dejn\u00e9 n\u00e1kupy. Pomalu ztr\u00e1cela nad\u011bji, \u017ee se cokoliv zm\u011bn\u00ed, m\u011bs\u00edce od za\u010d\u00e1tku vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed b\u011b\u017eely a st\u00e1le nebylo nic nov\u00e9ho.<\/p>\n

„Andreasi?“ p\u0159ekvapen\u011b vyhrkla, kdy\u017e poznala ve tm\u011b siluetu u branky. „Poj\u010f d\u00e1l, na co \u010dek\u00e1\u0161?“ vyzvala kamar\u00e1da sv\u00e9ho syna, jeho\u017e u\u017e nevid\u011bla minim\u00e1ln\u011b m\u011bs\u00edc.<\/div>\n

„Dobr\u00fd ve\u010der, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1,“ usm\u00e1l se blon\u010fat\u00fd kluk a vydal se po cesti\u010dce ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm. „Neru\u0161\u00edm? Malujete, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Akor\u00e1t jsem tu patlaninu dorazila. Ob\u010das je fajn pokecat s n\u011bk\u00fdm norm\u00e1ln\u00edm. S Kazim\u00edrem toho \u010dlov\u011bk moc neprobere,“ usm\u00e1la se, zat\u00edmco se jejich kocour, o kter\u00e9m byla zrovna \u0159e\u010d, prot\u00e1hl kolem n\u00ed do domu. „Poj\u010f rychle, je zima jak v Rusku,“ popohnala ho, aby mohla rychle zav\u0159\u00edt, m\u011bla jen tri\u010dko s kr\u00e1tk\u00fdm ruk\u00e1vem, kter\u00e9 pou\u017e\u00edvala p\u0159i malov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Tak jak se m\u00e1\u0161, pov\u00eddej?“ vyzvala Andyho, kdy\u017e ho usadila v kuchyni za st\u016fl a zapnula rychlovarnou konvici. „Kafe, \u010daj nebo n\u011bco jin\u00e9ho?“ zeptala se, zat\u00edmco sypala velkou odm\u011brku k\u00e1vy do sv\u00e9ho nejmilej\u0161\u00edho hrnku. Dostala ho kdysi k V\u00e1noc\u016fm od Toma, na sob\u011b m\u011bl velk\u00e9 \u010derven\u00e9 srdce a v n\u011bm n\u00e1pis S l\u00e1skou Tom<\/em>. Bylo mu deset, kdy\u017e ho nechal vyrobit v m\u00edstn\u00ed keramick\u00e9 d\u00edln\u011b, utratil za n\u011bj tehdy na sv\u00e9 pom\u011bry cel\u00e9 jm\u011bn\u00ed.<\/div>\n

„Kdy\u017e tak \u010daj, kafe u\u017e jsem dneska m\u011bl, d\u00edky,“ odpov\u011bd\u011bl, „psali jsme p\u00edsemku z matiky, tak jsem se od r\u00e1na dopoval, abych to nezkopal,“ vysv\u011btlil je\u0161t\u011b Andy a k\u00fdvl sm\u011brem k prav\u00e9 ruce, ve kter\u00e9 Simone dr\u017eela krabi\u010dku s ovocn\u00fdm \u010dajem. \u010cern\u00fd \u010daj z lev\u00e9 ruky vr\u00e1tila zp\u00e1tky do sk\u0159\u00ed\u0148ky, vyt\u00e1hla s\u00e1\u010dek a zalila oba n\u00e1poje pr\u00e1v\u011b dova\u0159enou vodou z konvice.<\/div>\n
„A jak to dopadne?“ mrkla na Andyho zv\u011bdav\u011b, kdy\u017e si sedala ke stolu, p\u0159istr\u010dila p\u0159ed mlad\u00e9ho mu\u017ee cuk\u0159enku.<\/div>\n
„Snad dob\u0159e,“ usm\u00e1l se Andy. „M\u00e1ma by \u0161\u00edlela, kdybych propadl, tak mus\u00edm zabrat, abych m\u011bl aspo\u0148 trojku, jinak by m\u011b nevzali na vysokou.“ Simone sledovala, jak si Andy slad\u00ed \u010daj a hlavou j\u00ed prol\u00edtlo, jak neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle se z mal\u00e9ho chlape\u010dka, kter\u00fd k nim chodil, st\u00e1v\u00e1 mu\u017e, a neubr\u00e1nila se povzdechnut\u00ed, kdy\u017e si uv\u011bdomila, \u017ee kdyby jej\u00ed \u017eivot nebyl mrcha, dnes by ve sv\u00e9m dom\u011b m\u011bla takov\u00e9 mu\u017ee dva. Jej\u00ed \u017eivot ale mrcha byl, tak\u017ee je tu te\u010f sama a sna\u017e\u00ed se zahnat \u017eal malov\u00e1n\u00edm, jinak by se nejsp\u00ed\u0161 ubre\u010dela k smrti.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\n

„P\u016fjde\u0161 na pr\u00e1va jako t\u00e1ta?“ M\u00edchala k\u00e1vu, aby trochu zchladla, necht\u011bla si sp\u00e1lit jazyk.<\/p><\/div>\n

„Jo, budu muset,“ p\u0159ik\u00fdvl Andy.<\/div>\n
„A ty s\u00e1m bys cht\u011bl kam?“ pochopila Simone, \u017ee jeho volba nen\u00ed jeho.<\/div>\n
„Nev\u00edm, to je to,“ odpov\u011bd\u011bl Andy. „Ani o tom rad\u0161i nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, stejn\u011b bych to doma neprosadil. Ale kv\u016fli tomu jsem nep\u0159i\u0161el,“ p\u0159eru\u0161il rozhovor o sv\u00e9m studiu, nerad o tom mluvil. „M\u00e1m nov\u00e9 zpr\u00e1vy z Berl\u00edna,“ usm\u00e1l se na Simone.<\/div>\n
„Fakt?“ vykulila o\u010di Tomova matka, myslela si, \u017ee je to jen zdvo\u0159ilostn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva, kdy\u017e na ni nic nov\u00e9ho Andy nevyhrkl u\u017e u branky, byla p\u0159ekvapen\u00e1.<\/div>\n
„Fakt,“ potvrdil blon\u010f\u00e1k a usrkl trochu \u010daje ze l\u017ei\u010dky, malinko si ho p\u0159esladil. „Kone\u010dn\u011b se pohnulo p\u00e1tr\u00e1n\u00ed. Strejda mi v\u010dera volal, \u017ee se p\u0159ihl\u00e1sil n\u011bjak\u00fd mlad\u00fd novin\u00e1\u0159, co sledoval toho mana\u017eera, u kter\u00e9ho d\u011blal Tom konkurz. Maj\u00ed u\u017e stopu, kde by mohl b\u00fdt, tak\u017ee by se mohlo n\u011bco pohnout. Nen\u00ed to nic moc, o Tomovi zat\u00edm nemaj\u00ed pon\u011bt\u00ed, ale aspo\u0148 n\u011bco.“<\/div>\n
„No to je \u00fa\u017easn\u00e9, d\u00edky za dobr\u00e9 zpr\u00e1vy,“ nejrad\u0161i by za novou nad\u011bji Simone Andyho objala, ale nebyla si jist\u00e1, jak by chlapec na takov\u00e9 v\u0159el\u00e9 gesto reagoval, tak ho alespo\u0148 vd\u011b\u010dn\u011b pohladila po ruce.<\/div>\n
„Snad u\u017e to bude te\u010f rychlej\u0161\u00ed,“ usm\u00e1l se Andy, byl r\u00e1d, \u017ee vid\u00ed na tv\u00e1\u0159i Tomovy mamky \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv. Neodv\u00e1\u017eil se dodat to, co mu do telefonu \u0159ekl str\u00fdc, a co jeho napadlo u\u017e alespo\u0148 tis\u00edckr\u00e1t. Museli doufat, \u017ee se nenapln\u00ed jeho \u010dern\u00e9 my\u0161lenky a Tom je st\u00e1le n\u011bkde \u017eiv\u00fd a zdrav\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017ee mi n\u011bkdo vysv\u011btlit, na co pot\u0159ebuje sol\u00e1rn\u00ed elektr\u00e1rna deset beden vitaminu D?“ pronesl Karl do ticha kancel\u00e1\u0159e, kdy\u017e ho zarazila jedna z polo\u017eek, kterou firma nakupovala v posledn\u00edm p\u016flroce. M\u011bl p\u0159ed sebou v\u00fdsledek p\u00e1tr\u00e1n\u00ed po obchodn\u00edch aktivit\u00e1ch fabriky na v\u00fdrobu elekt\u0159iny, je\u017e jim zajistil Finan\u010dn\u00ed \u00fa\u0159ad p\u0159epadovou kontrolou \u00fa\u010detnictv\u00ed. Byla to standardn\u00ed kontrola, kter\u00e1 by nem\u011bla majitele tov\u00e1rny nijak p\u0159ekvapit ani varovat, a oni tak m\u011bli mo\u017enost se dostat do objektu. Nikdo si nev\u0161iml, \u017ee se mezi delegaci z finan\u010dn\u00edho \u00fa\u0159adu vloudil jeden, kter\u00fd tam nem\u011bl co d\u011blat, tlust\u00fd hromotluk, zaj\u00edmaj\u00edc\u00ed se nen\u00e1padn\u011b o naprosto jin\u00e9 v\u011bci, ne\u017e bylo \u00fa\u010detnictv\u00ed. Jen\u017ee a\u010dkoliv se opravdu sna\u017eil, ka\u017edou chv\u00edli chodil na dv\u016fr, aby se, jak \u0159\u00edkal, nad\u00fdchal \u010derstv\u00e9ho lesn\u00edho vzduchu, nem\u011bl \u0161anci zjistit v prostoru tov\u00e1rny nic v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho. V\u0161echno se jevilo naprosto norm\u00e1ln\u00ed.<\/p><\/div>\n

Mezi zam\u011bstnanci, jak ostatn\u011b \u010dekali, \u017e\u00e1dn\u00fd David Jost nebyl, tud\u00ed\u017e nedostali od st\u00e1tn\u00edho z\u00e1stupce povolen\u00ed k prohl\u00eddce fabriky, nebyl pro to zat\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd ofici\u00e1ln\u00ed d\u016fvod. Tvrzen\u00ed mlad\u00e9ho novin\u00e1\u0159e nem\u011bla v\u00e1hu d\u016fkaz\u016f. David Jost byl toti\u017e ofici\u00e1ln\u011b mrtv\u00fd, a jeho fale\u0161n\u00e9 jm\u00e9no pochopiteln\u011b neznali. Zam\u011bstnanci jm\u00e9nem David byli t\u0159i, ale v\u0161echny t\u0159i detektiv H\u00fcne prov\u011b\u0159il osobn\u011b, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich to nebyl.<\/p>\n

„M\u011b se ptej\u2026“ reagoval kolega od vedlej\u0161\u00edho stolu na H\u00fcneho dotaz. „Asi maj chud\u00e1ci zam\u011bstnanci toho slunce m\u00e1lo, kdy\u017e ho v\u0161echno spolykaj ty sol\u00e1rn\u00ed panely, ne?“ uchechtl se. Jezdil kolem jedn\u00e9 takov\u00e9 elektr\u00e1rny k p\u0159\u00edbuzn\u00fdm, kde ty sol\u00e1rn\u00ed obludy zabraly cel\u00e9 pole, je\u017e l\u00e9ta p\u0159edt\u00edm b\u00fdvalo kr\u00e1sn\u011b \u017elut\u00e9. Ne\u017e ho prodali, p\u011bstovali na n\u011bm m\u00edstn\u00ed zem\u011bd\u011blci \u0159epku. St\u00fdskalo se mu po pohledu do \u017elut\u00e9 z\u00e1plavy, ale doba je holt takov\u00e1, s t\u00edm se nedalo nic d\u011blat. Sp\u00ed\u0161 \u0161\u00edlen\u00e1, povzdychl si v duchu Manfred.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ oto\u010dil se na n\u011bj Karl, nech\u00e1pal, co t\u00edm kolega mysl\u00ed.<\/div>\n
„No \u017ee maj zam\u011bstnanci asi m\u00e1lo slunce,“ zvedl o\u010di v sloup Manfred. Karl b\u00fdval p\u0159es sv\u016fj skv\u011bl\u00fd mozek ob\u010das tot\u00e1ln\u011b nech\u00e1pav\u00fd, v\u011bt\u0161inou v oby\u010dejn\u00fdch v\u011bcech. Jeho z\u00edr\u00e1n\u00ed pokra\u010dovalo. „Vitamin D berou lidi, kte\u0159\u00ed nemaj\u00ed dostatek slunce.“ Objasnil rad\u0161i u\u017e bez vtipkov\u00e1n\u00ed, na Karlovi bylo vid\u011bt, \u017ee nem\u00e1 tucha, o \u010dem mluv\u00ed.<\/div>\n
„Aha,“ kone\u010dn\u011b pochopil detektiv. „Na co ale deset beden, proboha? Zam\u011bstnanc\u016f je tam p\u011btat\u0159icet, ty vitaminy maj n\u011bjakou expiraci, maxim\u00e1ln\u011b tak dva roky\u2026 i kdyby to brali v\u0161ichni deset let, takov\u00fd mno\u017estv\u00ed nikdy nespot\u0159ebujou,“ uva\u017eoval nahlas Karl.<\/div>\n
„Tak s t\u00edm nejsp\u00ed\u0161 k\u0161eftujou,“ pokr\u010dil kolega rameny. „Dneska lidi d\u011blaj r\u016fzn\u00fd v\u011bci, vitamin D koup\u00ed\u0161 v ka\u017ed\u00e9 l\u00e9k\u00e1rn\u011b bez p\u0159edpisu, na to asi \u017e\u00e1dn\u00fd povolen\u00ed nepot\u0159ebujou. A\u010dkoliv, nev\u00edm to jist\u011b, to bych si rad\u0161i zjistil, b\u00fdt tebou.“<\/div>\n
„Jo, na to se mrknu, d\u00edky,“ k\u00fdvl hlavou Karl. N\u011bco tu smrd\u011blo, to bylo jist\u00e9.<\/p>\n

Tohle by mohlo b\u00fdt vod\u00edtko, museli se chytat v\u0161eho, aby kone\u010dn\u011b vym\u00e1\u010dkli povolen\u00ed k vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed firmy. D\u00edky Saschovi sice v\u011bd\u011bli, na jakou firmu se zam\u011b\u0159it, ale co s n\u00ed m\u00e1 vlastn\u011b David Jost spole\u010dn\u00e9ho, a jestli novin\u00e1\u0159i n\u00e1hodou nefrknul hned ten prvn\u00ed ve\u010der, co ho sledoval, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo v aut\u011b usnout, nikdo nev\u011bd\u011bl. Museli doufat, \u017ee je to tak, jak si Sascha mysl\u00ed, a \u017ee zes\u00edlen\u00ed ochrany objektu po jeho n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b nebyla jen pouhopouh\u00e1 n\u00e1hoda, ale d\u016fsledek jeho zv\u011bdavosti, kter\u00e9 si v\u0161imli.<\/div>\n

Karl byl trochu zklaman\u00fd, kdy\u017e nakonec z mlad\u00e9ho novin\u00e1\u0159e dostal v\u0161echny informace, najednou nebyl pobyt Josta v on\u00e9 elektr\u00e1rn\u011b v\u016fbec jist\u00fd, nato\u017e my\u0161lenka, \u017ee je jej\u00edm zam\u011bstnancem. Sascha ho u\u017e podruh\u00e9 nikdy nevid\u011bl. Jen\u017ee to bylo to jedin\u00e9, co m\u011bli, tud\u00ed\u017e se do toho pustili na pln\u00e9 pecky.<\/p>\n

Majitelem elektr\u00e1rny byl jist\u00fd Noe Winkle, kter\u00fd starou tov\u00e1rnu zd\u011bdil po sv\u00e9m otci Gerhardovi. Tehdy to ov\u0161em bylo jen p\u00e1r pr\u00e1zdn\u00fdch star\u00fdch budov, kter\u00e9 musel syn zrekonstruovat, ne\u017e na vedlej\u0161\u00edm poli p\u0159ibyly slune\u010dn\u00ed kolektory. V\u0161echno bylo leg\u00e1ln\u00ed, nikde ani skulinka, kter\u00e9 by se mohl Karl chytit. Sice ho trochu zarazilo jm\u00e9no majitele, Noe nebylo typick\u00e9 n\u011bmeck\u00e9 jm\u00e9no, ale bohat\u00ed se v\u017edycky chovali v\u00fdst\u0159edn\u011b, a d\u00e1vali sv\u00fdm potomk\u016fm divn\u00e1 jm\u00e9na, tud\u00ed\u017e to Karl p\u0159e\u0161el jen jako kuriozitu. Nejsp\u00ed\u0161 byl starej Winkle n\u00e1bo\u017eenskej fanatik<\/em>, prob\u011bhlo mu mysl\u00ed, ale d\u00e1l se t\u00edm nezab\u00fdval. Malinko se pozastavil, kdy\u017e si o n\u011bm na\u0161el p\u00e1r informac\u00ed, ve kter\u00fdch o n\u00e1bo\u017eensk\u00e9m zaujet\u00ed nebylo ani slovo. Zato byl podle v\u0161eho Gerhard nacista, kter\u00fd ale po v\u00e1lce nebyl souzen, nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee byl jen \u0159adov\u00fdm \u010dlenem NSDAP a ni\u010deho z\u00e1va\u017en\u00e9ho se nedopustil, jako tehdy spousta bohat\u00fdch podnikatel\u016f. Z obchodn\u00edho hlediska bylo \u010dlenstv\u00ed v n\u00e1rodn\u011b socialistick\u00e9 stran\u011b velice v\u00fdhodn\u00e9, jak se zd\u00e1lo, vyu\u017eil toho i Gerhard Winkle. Na jeho majetku to sice nechalo stopy krve nevinn\u00fdch ob\u011bt\u00ed druh\u00e9 sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky, ale vzhledem k tomu, \u017ee se po rozd\u011blen\u00ed N\u011bmecka ocitl na t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9 z\u00e1padn\u00ed stran\u011b, nikdo to d\u00e1l ne\u0159e\u0161il. Podnikal \u0159\u00e1dn\u011b, a nic jin\u00e9ho o n\u011bm Karl bohu\u017eel nezjistil.<\/div>\n

Nezb\u00fdvalo, ne\u017e za\u010d\u00edt hledat informace o vitam\u00ednu D a jeho podez\u0159el\u00fdch n\u00e1kupech.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

Dva t\u00fddny Clea pe\u010dliv\u011b sledovala chov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho bratra, ne\u017e se odv\u00e1\u017eila k dal\u0161\u00edmu kroku, kter\u00fd pe\u010dliv\u011b napl\u00e1novala. Naposledy zav\u00e1hala, ne\u017e z ruky pustila ob\u00e1lku, v n\u00ed\u017e byla zalepena jej\u00ed \u017e\u00e1dost o n\u00e1v\u0161t\u011bvu \u0161\u00e9fa. Bill je jej\u00ed bratr, p\u0159ece jen, vyr\u016fstali spolu, maj\u00ed spole\u010dnou p\u011bstounku, ale bohu\u017eel\u2026 mus\u00ed j\u00ed uhnout z cesty, kterou si napl\u00e1novala, ned\u00e1 se nic d\u011blat. Kdy\u017e b\u00edl\u00e1 ob\u00e1lka zmizela v kovov\u00e9 schr\u00e1nce, bylo rozhodnuto. Te\u010f u\u017e musela jen \u010dekat, a\u017e dostane zpr\u00e1vu, jestli bude jej\u00ed \u017e\u00e1dosti o sch\u016fzku vyhov\u011bno, a kdy. Nebylo \u010dast\u00e9, \u017ee by oby\u010dejn\u00ed smrteln\u00edci mluvili se sv\u00fdm nejvy\u0161\u0161\u00edm guru, ale v\u00fdjime\u010dn\u00e9 situace, jako byla tato, se st\u00e1valy, a k tomu \u00fa\u010delu byla z\u0159\u00edzena schr\u00e1nka, kterou pr\u00e1v\u011b te\u010f Clea s \u00fa\u0161klebkem opou\u0161t\u011bla. Bude\u0161 z\u00edrat, brat\u0159\u00ed\u010dku.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

~*~<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„J\u00e1 se tak t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e odsud vypadneme, ani si to nedovede\u0161 p\u0159edstavit,“ pronesl Tom do ticha Billovy m\u00edstnosti, le\u017eeli vedle sebe na posteli, dr\u017eeli se jen tak za ruce a odpo\u010d\u00edvali p\u0159ed koncertem. Posledn\u00ed dobou Tom nemyslel na nic jin\u00e9ho, krom sexu a Billa, samoz\u0159ejm\u011b. My\u0161lenky na \u00fat\u011bk mu zab\u00edraly spoustu \u010dasu, ale bez Paula zat\u00edm nem\u011bli \u0161anci nic podrobn\u011bj\u0161\u00edho pl\u00e1novat. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee cel\u00e1 akce se p\u0159ipravuje, ale od t\u00e9 chv\u00edle, co u nich Paul byl, se s n\u00edm znovu nesetkali. Byli domluveni, \u017ee se Kat\u016fv u\u010de\u0148 s\u00e1m ozve, a\u017e bude m\u00edt dal\u0161\u00ed informace. Sl\u00edbil, \u017ee jim nech\u00e1 vzkaz v domluven\u00e9 tajn\u00e9 skr\u00fd\u0161i v posilovn\u011b, v jedn\u00e9 \u0161kv\u00ed\u0159e za sk\u0159\u00ed\u0148kou s ru\u010dn\u00edky, kterou od t\u00e9 doby pravideln\u011b kontrolovali. Zat\u00edm nic.<\/p>\n

Pot\u0159ebovali mapu podzem\u00ed, a hlavn\u011b klimatiza\u010dn\u00edch \u0161achet, a tu se te\u010f sna\u017eil Paul po no\u010dn\u00edch slu\u017eb\u00e1ch obkreslit co nejp\u0159esn\u011bji, ale trvalo mu to dlouho, proto\u017ee se b\u00e1l, aby ho p\u0159i tom Kat nechytil. Ob\u010das se toti\u017e st\u00e1valo, \u017ee se na Paulov\u011b no\u010dn\u00ed zni\u010dehonic zjevil a po\u017e\u00e1dal ho, v r\u00e1mci studia, jak zd\u016fraz\u0148oval, o hypn\u00f3zu, kter\u00e1 by mu pomohla usnout, na\u010de\u017e pak z\u016fstal sp\u00e1t na pohovce. Proto si musel jeho \u017e\u00e1k d\u00e1vat setsakramentsk\u00fd pozor, kdy se do p\u0159ekreslov\u00e1n\u00ed pust\u00ed. U\u017e druh\u00fd m\u011bs\u00edc sledoval Kata cel\u00e9 dny, jeho n\u00e1ladu a chov\u00e1n\u00ed, a odhadoval, jestli bude v noci sp\u00e1t nebo ne. A\u017e pot\u00e9, co vypozoroval jeho nej\u010dast\u011bj\u0161\u00ed projevy a n\u00e1sledn\u00fd pr\u016fb\u011bh noci, a p\u011btkr\u00e1t mu jeho odhad vy\u0161el, mohl s celou prac\u00ed kone\u010dn\u011b za\u010d\u00edt. I p\u0159esto se b\u00e1l, \u017ee se jednou rozraz\u00ed dve\u0159e pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy bude m\u00edt mapu rozlo\u017eenou na stole a jej\u00ed kopii hned vedle, a je\u017eily se mu vlasy hr\u016fzou na hlav\u011b p\u0159i p\u0159edstav\u011b, co by se stalo. Kdyby m\u011bl \u0161anci dostat se ke kop\u00edrce, byla by v\u011bc vy\u0159e\u0161ena, ale to bylo pro n\u011bho nedosa\u017eiteln\u00e9. Bylo jich m\u00e1lo a v\u0161echny n\u011bkde pod z\u00e1mkem. Nezbylo, ne\u017e pomalu a slo\u017eit\u011b obkreslovat.<\/p>\n

„A\u017e ti Paul odblokuje pam\u011b\u0165, t\u0159eba p\u0159ijde\u0161 na to, \u017ee naho\u0159e n\u011bkoho m\u00e1\u0161.“ Bill m\u011bl \u00fapln\u011b jin\u00e9 my\u0161lenky ne\u017e Tom. Jeho p\u0159edstavy o povrchu<\/em> byly matn\u00e9, znal ho jen z film\u016f a \u010dasopis\u016f, kter\u00e9 m\u011bl k dispozici, a ani netu\u0161il, jak zkreslen\u00e9 jeho v\u011bdomosti vlastn\u011b jsou. Od sv\u00fdch dvou let neza\u017eil, co znamen\u00e1 zmoknout, jak \u0161t\u00edpe mr\u00e1z, jak b\u00edl\u00fd a studen\u00fd je sn\u00edh, jak p\u00e1liv\u00e9 je prudk\u00e9 slunce, co je to v\u00edtr nebo povode\u0148, to v\u0161echno se z fotek poc\u00edtit nedalo. Nejv\u011bt\u0161\u00ed hrozba pro n\u011bj ale te\u010f byla, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed do sv\u00e9ho vlastn\u00edho prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e9 dob\u0159e zn\u00e1, a na Billa zapomene.<\/p>\n

„Pros\u00edm t\u011b\u2026“ zareagoval s \u00fasm\u011bvem Tom a zm\u00e1\u010dkl konej\u0161iv\u011b Billovu ruku, „i kdybych n\u00e1hodou n\u011bkoho m\u011bl, nebude pro m\u011b znamenat u\u017e v\u016fbec nic. Miluju t\u011b, Bille,“ oto\u010dil se na bok, aby sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele polibkem ujistil o sv\u00e9 l\u00e1sce. „U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e t\u011b p\u0159edstav\u00edm svoj\u00ed mamce, ur\u010dit\u011b t\u011b bude m\u00edt r\u00e1da,“ ujistil Billa, kdy\u017e se od sebe odtrhli. Bill se usm\u00e1l.<\/div>\n

„To nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt,“ pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i, „t\u0159eba se j\u00ed v\u016fbec nebudu l\u00edbit. Jsem kluk, nezapome\u0148. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee naho\u0159e nen\u00ed tohle<\/em> zak\u00e1zan\u00e9?“ Nar\u00e1\u017eel na jejich vztah.<\/div>\n
„Nev\u00edm, ale to se v\u0161echno dozv\u00edme, a\u017e m\u011b Paul odblokuje, podle toho se pak za\u0159\u00edd\u00edme. Jestli se n\u00e1m povede zdrhnout z tohohle pekla, nic na sv\u011bt\u011b m\u011b u\u017e nezastav\u00ed, abych d\u011blal to, co chci j\u00e1. Nenech\u00e1m u\u017e nikoho, aby \u0159\u00eddil m\u016fj \u017eivot, to si pi\u0161,“ pronesl sebev\u011bdom\u011b Tom.<\/p>\n

„Mus\u00edm naj\u00edt svoji maminku,“ \u0159ekl po chvilce ml\u010den\u00ed Bill. „Co kdy\u017e se mi to nepovede?“<\/div>\n

„Neboj, najdeme ji, a celou tvoji rodinu. Ale neopust\u00ed\u0161 m\u011b kv\u016fli nim, \u017ee ne?“ nadzvedl se Tom na lokti, najednou mu do\u0161lo, \u017ee Bill mu nepat\u0159\u00ed. Nen\u00ed jist\u00e9, \u017ee se jejich cesty na povrchu nebudou muset rozej\u00edt. Co kdy\u017e je Bill z \u00fapln\u011b jin\u00e9 \u010d\u00e1sti N\u011bmecka, nebo dokonce z jin\u00e9 zem\u011b, a budou to m\u00edt k sob\u011b daleko?<\/div>\n
„Nepust\u00edm t\u011b od sebe ani na krok,“ usm\u00e1l se Bill. „B\u00e1l bych se,“ p\u0159iznal trochu smutn\u011b. „Bude\u0161 m\u016fj jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho tam zn\u00e1m, krom Paula.“<\/div>\n
„Postar\u00e1m se o tebe, neboj,“ dostal dal\u0161\u00ed uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00ed pusu od Toma. „Budeme m\u00edt skupinu jako tady. Ty bude\u0161 zp\u00edvat, j\u00e1 hr\u00e1t na kytaru, n\u011bkoho k sob\u011b najdeme a budeme slavn\u00ed,“ fantaz\u00edroval Tom. „\u0160koda, \u017ee Gustav a Georg z\u016fstanou tady, mohli by se n\u00e1m naho\u0159e hodit,“ uva\u017eoval.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u016fjde?“ posadil se na posteli Bill, tahle mo\u017enost ho prozat\u00edm v\u016fbec nenapadla. Up\u0159\u00edmn\u011b, je\u0161t\u011b vlastn\u011b ani neuva\u017eoval o tom, jak se budou naho\u0159e na povrchu \u017eivit, byl zvykl\u00fd, \u017ee tady v\u0161echno dostane, pen\u00edze neznal.<\/div>\n
„Tebe mus\u00ed milovat ka\u017ed\u00fd,“ ujistil ho rozhodn\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm Tom a st\u00e1hl ho na sebe. „Zp\u00edv\u00e1\u0161 bo\u017esky, a a\u017e t\u011b tam naho\u0159e usly\u0161\u00ed a uvid\u00ed, v\u0161ichni se do tebe zamiluj\u00ed,“ sev\u0159el Billa v n\u00e1ru\u010d\u00ed a v\u016fbec neprotestoval, kdy\u017e se na n\u011bm Bill uvelebil a p\u0159itiskl se mu na rty. Jejich kl\u00edny se za\u010daly pomalu o sebe t\u0159\u00edt, podobn\u011b, jako to d\u011blaly jazyky v \u00fastech toho druh\u00e9ho, Tomovy ruce na Billov\u011b zadku p\u0159itla\u010dily, aby byl jejich kontakt je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Mus\u00edme za chv\u00edli j\u00edt,“ sna\u017eil se Bill odtrhnout, kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee je \u010dek\u00e1 vystoupen\u00ed, bude cel\u00fd ve\u010der trp\u011bt, jestli toho okam\u017eit\u011b nenechaj\u00ed.<\/div>\n

„M\u00e1me to dv\u011b minuty daleko, to stihnem,“ ujistil ho Tom, zat\u00edmco st\u00e1hl z jeho zadku tepl\u00e1ky, kter\u00e9 m\u011bl Bill na dobu odpo\u010dinku na sob\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00edm se p\u0159evl\u00edknout,“ do\u0161lo v t\u00e9 souvislosti Billovi a sv\u016fj zadek zase zakryl. „Bude mi t\u011bsno cel\u00fd koncert, jestli toho hned nenech\u00e1\u0161,“ sna\u017eil se vymanit z Tomova pevn\u00e9ho objet\u00ed. „Holky to uvid\u011bj a bude trapas.“<\/div>\n
„Nebude ti t\u011bsno, pokud ti to hned ud\u011bl\u00e1m,“ op\u00e1\u010dil Tom zcela logicky.<\/div>\n
„Na to ale nen\u00ed \u010das.“<\/div>\n
„M\u00e1me t\u0159icet minut.“<\/div>\n
„Nejsem oble\u010den\u00fd ani namalovan\u00fd.“<\/div>\n
„Pro jednou se to nezbl\u00e1zn\u00ed.“<\/div>\n
„Zbl\u00e1zn\u00ed.“<\/div>\n
„Nezbl\u00e1zn\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 se z tebe jednou zbl\u00e1zn\u00edm\u2026“<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Simone Kaulitzov\u00e1 sed\u011bla na mal\u00e9 oto\u010dn\u00e9 \u017eidli\u010dce ve sv\u00e9m ateli\u00e9ru, kdy\u017e zaslechla zd\u00e1lky zvonek. Kdo touhle dobou otravuje, proboha, pomyslela si, kdy\u017e se pod\u00edvala na hodiny a zjistila, \u017ee zase cel\u00fd den utekl jako voda. Bylo p\u016fl osm\u00e9 ve\u010der a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-7403","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7403","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7403"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7403\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7403"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7403"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7403"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}