{"id":7407,"date":"2011-11-20T16:00:00","date_gmt":"2011-11-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7387"},"modified":"2011-11-20T16:00:00","modified_gmt":"2011-11-20T15:00:00","slug":"who-am-i-61","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/20\/who-am-i-61\/","title":{"rendered":"Who am I? 61."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

Jakmile ti dva odejdou, pod\u00edv\u00e1m se na Toma. P\u0159isednu si tro\u0161ku bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a vydechnu.<\/div>\n

„Zvl\u00e1dl jsi to,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Jenom d\u00edky tob\u011b,“ v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv pln\u00fd spokojenosti.<\/div>\n
„Ale, ale,“ sev\u0159u mu ruku ve sv\u00e9 dlani, „d\u00edky mn\u011b opravdu ne,“ \u0159eknu.<\/div>\n
„Ano, d\u00edky tob\u011b. Jsem ti opravdu moc vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee tu jsi se mnou a podporuje\u0161 m\u011b i p\u0159es to v\u0161echno,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Ale no tak, Tomi,“ obejmu ho. „A ty podporuje\u0161 m\u011b. Taky jsem ti vd\u011b\u010dn\u00fd, ale\u2026 to je p\u0159ece norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se maj\u00ed r\u00e1di nebo se miluj\u00ed, se podporuj\u00ed.“<\/div>\n
„Asi ano. Jen na to nejsem zvykl\u00fd,“ pousm\u011bje se a jemn\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. „Nep\u016fjdeme nahoru?“<\/div>\n
„Klidn\u011b,“ brouknu a chytnu ho za ruku. „A pros\u00edm, mohl bych si j\u00edt om\u00fdt ruce?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom mohli do sprchy,“ navrhne.<\/div>\n
„To je v\u00fdborn\u00fd n\u00e1pad. Pot\u0159ebuju to. Chci se p\u0159evl\u00e9knout,“ nakr\u010d\u00edm tro\u0161ku nos.<\/div>\n
„To jsme dva,“ usm\u011bje se a d\u00e1 mi na nos pusinku.<\/div>\n
„Tak poj\u010fme,“ usm\u011bju se tro\u0161ku taky.<\/p>\n

Pomalu vstaneme a rozejdeme se po schodech nahoru. V Tomov\u011b pokoji si vezmeme v\u011bci na p\u0159evle\u010den\u00ed a jdeme do koupelny. Zamkne za n\u00e1mi, vysvl\u00e9kne se a vleze do sprchov\u00e9ho koutu. Jenom se tak op\u0159e o dla\u017edi\u010dky a s \u00fasm\u011bvem na m\u011b \u010dek\u00e1. Nec\u00edt\u00edm se tu uvoln\u011bn\u011b. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m tak \u0161patn\u00fd pocit, jako by m\u011b n\u011bkdo sledoval a byl jsem pod drobnohledem. Z\u0159ejm\u011b je to po\u0159\u00e1d t\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00edm chov\u00e1n\u00edm Gordona. Nedovolil bych si proti Tomov\u00fdm rodi\u010d\u016fm \u0159\u00edct ani slovo, ale n\u011bco mi tu nehraje.<\/em> Nakonec se zhluboka nadechnu a za\u010dnu se pomalu svl\u00e9kat. Kdy\u017e jsem nah\u00fd, vlezu si k n\u011bmu a zat\u00e1hnu st\u011bny sprchov\u00e9ho koutu. Tom pust\u00ed teplou vodu a pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b. M\u00e1m tak stra\u0161nou pot\u0159ebu b\u00fdt u n\u011bj. Proto bez jedin\u00e9ho slova p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu a obejmu ho.<\/div>\n

\n
\n

„Poj\u010f sem, brou\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1. Omot\u00e1 kolem m\u011b pa\u017ee a jemn\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed na krk. Za\u010dne m\u011b hladit po z\u00e1dech a boc\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e se lehce nakl\u00e1n\u00ed ze strany na stranu. „Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi tu se mnou.“<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ \u0161eptnu a p\u0159ivinu se k n\u011bmu. „Taky jsem r\u00e1d, \u017ee jsem tu s tebou. I kdy\u017e si tu p\u0159ipad\u00e1m tro\u0161ku nav\u00edc,“ p\u0159izn\u00e1m.<\/div>\n
„Nejsi tu nav\u00edc. V\u0161iml sis, jak t\u011b m\u00e1 mamka r\u00e1da? L\u00edb\u00ed\u0161 se j\u00ed,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b na sp\u00e1nek.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 skv\u011bl\u00e9 rodi\u010de. A tvoje maminka je \u00fa\u017easn\u00e1. Tro\u0161ku mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1 tu moji,“ zav\u0159u o\u010di a za\u010dnu ho hladit po cel\u00e9 linii p\u00e1te\u0159e. Tom smutn\u011b vydechne, pohlad\u00ed m\u011b po vlasech a je\u0161t\u011b pevn\u011bji m\u011b obejme.<\/div>\n
„Jsem moc r\u00e1d, \u017ee m\u00e1m mo\u017enost tvoje rodi\u010de poznat. Ale te\u010f je tu hlavn\u00ed n\u011bco naprosto jin\u00e9ho a to ty,“ nap\u0159\u00edm\u00edm se a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. „Jsem neskute\u010dn\u011b r\u00e1d, \u017ee sis s otcem tak promluvil a vy\u0159e\u0161il to. Na nic jin\u00e9ho ne\u017e na v\u00e1\u0161 vztah se te\u010f neohl\u00ed\u017eej. A hlavn\u011b si u\u017e\u00edvej toho, \u017ee jsi tu s nimi, hm?“<\/div>\n
„U\u017e\u00edv\u00e1m si toho, \u017ee jsi tu se mnou,“ po\u0161ept\u00e1, p\u0159i\u010dem\u017e se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed. Pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po hlav\u011b a nahnu se k n\u011bmu. Pol\u00edb\u00edm ho, ale nakonec podruh\u00e9, pot\u0159et\u00ed\u2026 Tom mi ka\u017ed\u00fd polibek op\u011btuje a vz\u00e1p\u011bt\u00ed hned oplat\u00ed. Sjedu mu dlan\u011bmi po boc\u00edch a pousm\u011bju se.<\/p>\n

„Tak \u0161up, \u0161up, um\u00fdt,“ l\u00edbnu ho na bradu. Lehce se pousm\u011bje, sklon\u00ed pohled a nat\u00e1hne se po m\u00fddlu. I p\u0159es moje protesty to dopadne jako v\u017edycky. Tom za\u010dne om\u00fdvat m\u011b. Kdy\u017e jsem ale dost namydlen\u00fd, m\u00fddlo mu vezmu a namydl\u00edm jeho. Spole\u010dn\u011b se pak umyjeme, opl\u00e1chneme pod tekouc\u00ed vodou a vylezeme ven. Ne\u010dekan\u011b se spolu i osu\u0161\u00edme. Kdy\u017e u\u017e jsme hotovi, Tom otev\u0159e dve\u0159e od koupelny.<\/div>\n

„Chce\u0161 j\u00edt u\u017e dol\u016f, nebo p\u016fjdeme je\u0161t\u011b do pokoje?“ nab\u00eddne mi.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b do pokoje, jestli ti to nevad\u00ed.“<\/div>\n
„Nevad\u00ed, poj\u010f,“ k\u00fdvne a p\u0159esune se do vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. V pokoji si poklid\u00edm p\u00e1r v\u011bc\u00ed, u\u010de\u0161u se a navon\u00edm.<\/div>\n
„V\u0161iml sis, jak se na m\u011b tv\u016fj otec po\u0159\u00e1d d\u00edval?“<\/div>\n
„Jo\u2026 Jenom nen\u00ed zvykl\u00fd, abych tu s sebou n\u011bkoho m\u011bl, nato\u017e kluka. Nic si z toho ned\u011blej. On si zvykne,“ ujist\u00ed m\u011b.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b bych nerad, abys kv\u016fli mn\u011b m\u011bl probl\u00e9my nav\u00edc,“ \u0159eknu up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd. Berou to,“ posad\u00ed se na postel. Nat\u00e1hnu se je\u0161t\u011b pro mikinu.<\/div>\n
„Snad ano. Taky t\u011b zarazila ta ot\u00e1zka, jak jsme se poznali?“ dojdu k n\u011bmu a posad\u00edm se vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Ani tolik ne. Sp\u00ed\u0161 jsem nev\u011bd\u011bl, jestli chce\u0161, aby to v\u011bd\u011bli nebo ne,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „M\u011b sp\u00ed\u0161 zarazilo to s t\u00edm Tr\u00fcmperem.“<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem lh\u00e1t a necht\u011bl jsem \u0159\u00edkat pravdu. Ne jen proto, \u017ee bych se styd\u011bl, ale hlavn\u011b proto, \u017ee by na m\u011b koukali asi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159, a hlavn\u011b na to, \u017ee ses se mnou dal dohromady,“ povzdechnu. „I m\u011b, Tome. Takov\u00e1 n\u00e1hoda a jak\u2026 zabol\u00ed.“ Hlasit\u011b povzdechne a p\u0159ivine si m\u011b k sob\u011b.<\/p>\n

„M\u00e1m z toho strach,“ broukne najednou.<\/div>\n

„Z \u010deho, l\u00e1sko?“ pooto\u010d\u00edm hlavu k n\u011bmu a p\u0159ivon\u00edm si k jeho krku. Miluju tu jeho osobitou v\u016fni. Je tak siln\u00e1, a p\u0159itom jemn\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Co kdy\u017e opravdu jsme p\u0159\u00edbuzn\u00ed, Bille?“ \u0161eptne sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„Ne, ne, to je hloupost. To nen\u00ed mo\u017en\u00e9. P\u0159ece bych o brat\u2026 o p\u0159\u00edbuzn\u00e9m v\u011bd\u011bl,“ vydechnu. Ani nev\u00edm, jak mi p\u0159i\u0161lo na mysl slovo ‚bratr‘.<\/em><\/div>\n
„Ale Bille\u2026 V\u017edy\u0165 m\u00e1me \u00fapln\u011b stejn\u00e9 o\u010di a i ta \u017eensk\u00e1 v bar\u00e1ku tv\u00e9ho t\u00e1ty mi \u0159ekla, \u017ee mu jsem podobn\u00fd. Co, kdy\u017e\u2026 Co kdy\u017e moje m\u00e1ma byla n\u011bjak\u00fd jeho \u00falet a on o mn\u011b ani nev\u011bd\u011bl. Co, kdy\u017e\u2026“ Sakra\u2026<\/em><\/div>\n
„Tome, dost,“ vydechnu a kouknu se na n\u011bj. Chytnu ho za ramena. „Klid, pros\u00edm, klid,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. Nem\u016f\u017eu se za to na n\u011bj zlobit, kdy\u017e mi to samotn\u00e9mu vrt\u00e1 hlavou. Ale tohle je p\u0159ehnan\u00e9. Nen\u00ed to mo\u017en\u00e9, ne, nen\u00ed!<\/em> Ztichne a na chv\u00edli zav\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ obejmu ho pomalu a p\u0159itisknu si ho na sebe.<\/div>\n
„Je toho na tebe te\u010f moc, pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout. P\u0159esta\u0148 o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, je to jen shoda.“<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 pravdu,“ povzdechne a vyvl\u00e9kne se mi. Tak a je to posran\u00fdm navrch.<\/em> „P\u016fjdu si d\u00e1t ven cigaretu. Za chv\u00edli se sejdeme dole, jo?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechnu a z\u016fstanu tam sed\u011bt.<\/p>\n

Nech\u00e1m ho j\u00edt. Tom si vezme mikinu a zav\u0159e za sebou dve\u0159e. Z\u0159ejm\u011b jsem to p\u011bkn\u011b posral. To nejde \u0159\u00edct ani jinak. M\u00e1m z toho strach stejn\u011b tak jako on. Hlavn\u011b z toho d\u016fvodu, \u017ee u\u017e to vid\u00ed i ostatn\u00ed, jen my dva jsme naprosto slep\u00ed a nev\u0161\u00edm\u00e1me si toho. Mo\u017en\u00e1 m\u00e1me v\u00e1\u017en\u011b spole\u010dn\u00e9ho v\u00edce ne\u017e je norm\u00e1ln\u00ed. Mo\u017en\u00e1\u2026<\/em> Zhluboka se nadechnu a zvednu se z postele. Vyjdu ven na chodbu, zav\u0159u za sebou dve\u0159e a jdu dol\u016f. Ti\u0161e dojdu do kuchyn\u011b.<\/div>\n

„Nepot\u0159ebujete n\u011bco pomoct?“ zept\u00e1m se slu\u0161n\u011b a post\u00e1v\u00e1m b\u00e1zliv\u011b mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„Ne, Bille, jen se posa\u010f, odpo\u010di\u0148 si,“ usm\u011bje se na m\u011b Simone. Nakonec ji tedy poslechnu a posad\u00edm se. Po celou dobu sleduju jak\u00e9si nic.<\/div>\n
„Ned\u00e1\u0161 si n\u011bco? J\u00eddlo bude sice za chvilku, ale klidn\u011b bych ti je\u0161t\u011b n\u011bco mal\u00e9ho p\u0159ipravila. Nebo n\u011bco k pit\u00ed?“ v\u0161echno tohle sly\u0161\u00edm jako by z d\u00e1lky. V\u016fbec ji nevn\u00edm\u00e1m. „Billy,“ p\u0159ijde ke mn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po hlav\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148te, promi\u0148te, zamyslel jsem se, v\u00e1\u017en\u011b se omlouv\u00e1m,“ vydechnu a omluvn\u011b se na ni usm\u011bju, sp\u00ed\u0161 se o to pokus\u00edm.<\/div>\n
„Nic se ned\u011bje, j\u00e1 v\u00edm, jak moc t\u011b to tr\u00e1p\u00ed. Ale mus\u00ed\u0161 na to v\u0161echno myslet jen pozitivn\u011b, jen vzpom\u00ednej na to dobr\u00e9. V\u00edm, \u017ee se to snadno \u0159\u00edk\u00e1, ale bohu\u017eel je to tak,“ konej\u0161iv\u011b m\u011b d\u00e1l hlad\u00ed. Je to tak hezk\u00e9 a mil\u00e9. Prakticky m\u011b nezn\u00e1, a u\u017e se mi sna\u017e\u00ed pomoct a podpo\u0159it m\u011b.<\/div>\n
„Jste velmi laskav\u00e1 a hodn\u00e1, d\u011bkuju v\u00e1m,“ stisknu j\u00ed slab\u011b ruku a usm\u011bju se.<\/p>\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch vejde do kuchyn\u011b i Tom. Dojde ke stolu, d\u00e1 mi pusu na tv\u00e1\u0159 a usad\u00ed se vedle m\u011b. Uhh, \u017ee by na m\u011b nebyl na\u0161tvan\u00fd? Nebo to jen hraje p\u0159ed rodi\u010di?<\/em> Tro\u0161ku se usm\u011bju. Pohlad\u00edm ho po ruce a teprve te\u010f se za\u010dnu v\u011bnovat n\u011b\u010demu jin\u00e9mu ne\u017e tomu bodu. Simone si d\u00e1l pov\u00edd\u00e1 s Gordonem a dohaduj\u00ed se, jak\u00e9 p\u0159\u00edsady je\u0161t\u011b p\u0159idaj\u00ed do toho jejich j\u00eddla. Klasick\u00fd man\u017eel\u00e9. Tom si op\u0159e hlavu o ruku na stole a nato\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu. Beze slov si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Jo, brou\u010dku. B\u011bh\u00e1 n\u00e1m v hlav\u011b pr\u00e1v\u011b ta sam\u00e1 my\u0161lenka.<\/em> D\u011bl\u00e1m tot\u00e9\u017e a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Pousm\u011bje se a op\u0159e si hlavi\u010dku do m\u00e9 dlan\u011b. Jen palcem mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee st\u00e1le nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee jsem v Americe a s tebou?“ po\u0161ept\u00e1m. P\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed se a\u017e ke mn\u011b a beze slov m\u011b n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b mi ned\u011bl\u00e1 probl\u00e9m se s n\u00edm l\u00edbat p\u0159ed lidmi, jen bych nerad, aby jeho maminka nebo tat\u00ednek m\u011bli infarkt. Ale tak co, v\u011bd\u00ed o n\u00e1s, v\u011bd\u00ed. Hned p\u0159iv\u0159u o\u010di a oplat\u00edm mu to. P\u0159idr\u017e\u00edm si ho u sebe za tv\u00e1\u0159i\u010dku.<\/div>\n

„Jsi m\u016fj jeden velk\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd sen.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ \u0161eptne jen a znovu m\u011b pol\u00edb\u00ed. Semknu ty sladk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky v\u00edc mezi sv\u00fdmi a ti\u0161e vydechnu. S mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem se odt\u00e1hne a op\u011bt si op\u0159e hlavu o ruku. Pevn\u011b douf\u00e1m, \u017ee tohle nen\u00ed jen p\u0159etv\u00e1\u0159ka. V\u00edm, \u017ee se \u010dasto sna\u017e\u00ed skr\u00fdt, \u017ee ho n\u011bco tr\u00e1p\u00ed nebo \u0161tve.<\/em><\/div>\n
„Co budeme d\u011blat z\u00edtra?“<\/div>\n
„No, to j\u00e1 nev\u00edm. To nech\u00e1m na tob\u011b, j\u00e1 nev\u00edm, co je tu za mo\u017enosti. Ale co jsem sly\u0161el, tak tady je mo\u017en\u00e9 v\u0161echno,“ ucul\u00edm se tro\u0161ku.<\/div>\n
„Z\u00edtra se mnou budete, chlapci, p\u00e9ct cukrov\u00ed,“ zasm\u011bje se Simone. Mysl\u00ed to v\u00e1\u017en\u011b? Nevad\u00ed mi to, ale\u2026 tohle bude hodn\u011b zaj\u00edmav\u00e9. U\u017e vid\u00edm, jak Toma bude pl\u00e1cat p\u0159es ru\u010di\u010dky jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, \u017ee takhle se to ned\u011bl\u00e1. Ur\u010dit\u011b mu ukazov\u00e1\u010dkem p\u0159ejede po nose a on ho pak bude m\u00edt cel\u00fd od mouky. Jen se pod\u00edv\u00e1m na Toma a zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Na to jsem hodn\u011b zv\u011bdav\u00fd,“ podotknu.<\/p>\n

„N\u00e1hodou, pe\u010den\u00ed cukrov\u00ed m\u011b bav\u00ed. Hlavn\u011b tvarov\u00e1n\u00ed rohl\u00ed\u010dk\u016f,“ u\u0161kl\u00edbne se, \u010demu\u017e se Simone za\u010dne sm\u00e1t.<\/div>\n

„Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsi mi v\u017edycky jako mal\u00fd pom\u00e1hal. M\u00edsto rohl\u00ed\u010dk\u016f jsi mi z toho d\u011blal \u017e\u00ed\u017ealy,“ \u0159ekne se sm\u00edchem a pohlad\u00ed Toma po vlasech jako mal\u00e9ho. Je na to tak kr\u00e1sn\u00fd pohled. Na rodi\u010de, kter\u00fd je viditeln\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, proto\u017ee u sebe m\u00e1 svoje d\u00edt\u011b. A naopak, jak je d\u00edt\u011b spokojen\u00e9 z toho, \u017ee m\u00e1 po boku sv\u00e9ho miluj\u00edc\u00edho rodi\u010de, kter\u00fd mu d\u00e1v\u00e1 st\u00e1le svou l\u00e1sku a i p\u0159esto, \u017ee je mu 15 nebo 50 let ho stejn\u011b po\u0159\u00e1d ope\u010dov\u00e1v\u00e1.<\/em> Sladce se usm\u011bju.<\/div>\n
„Asi budeme doma tak\u00e9 p\u00e9ct, r\u00e1d bych to vid\u011bl v praxi, jak to um\u00ed\u0161,“ ucul\u00edm se. Jako bych to ne\u0159\u00edkal. Kdo v\u00ed, jestli neupe\u010de hada.<\/em><\/div>\n
„To je\u0161t\u011b uvid\u00ed\u0161, jak\u00fd Tom um\u00ed d\u011blat cukrov\u00ed,“ \u0159ekne mi py\u0161n\u011b a za\u0161kleb\u00ed se. Po\u017eivateln\u00e9?<\/em><\/div>\n
„Nechovej se jako mamlas,“ napomene ho Gordon. Neudr\u017e\u00edm se a zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Jsem na tebe v\u00e1\u017en\u011b zv\u011bdav\u00fd, Tome,“ povzdechnu.<\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, dost pov\u00edd\u00e1n\u00ed a pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed. P\u00e9ct budeme z\u00edtra. Te\u010f se po\u0159\u00e1dn\u011b naj\u00edte. To j\u00eddlo, co d\u00e1vaj\u00ed v letadle, se ned\u00e1 ani nazvat j\u00eddlem. Tak\u017ee honem do j\u00eddelny,“ pob\u00eddne n\u00e1s Simone a Gordon n\u00e1s s \u00fasm\u011bvem popoh\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Rozejdeme se tedy do j\u00eddelny a posed\u00e1me si. S Tomem sed\u00edme vedle sebe. Gordon si sedne naproti m\u00edstu, kde bude sed\u011bt Simone. Najednou jsem si p\u0159ipadal zvl\u00e1\u0161tn\u011b. P\u0159ed o\u010dima se mi zjevil jak\u00fdsi okam\u017eik. Sed\u011bl jsem na \u017eidli u j\u00eddeln\u00edho stolu a mamka pob\u00edhala kolem n\u011bj. Po chvilce mi s \u00fasm\u011bvem nandala j\u00eddlo na tal\u00ed\u0159 a dala mi pusu na \u010delo. Potom p\u0159i\u0161el t\u00e1ta a pol\u00edbil ji. V\u0161ichni jsme usedli ke stolu a za\u010dali j\u00edst. Mamka se na m\u011b po\u0159\u00e1d tak hezky usm\u00edvala a t\u00e1ta m\u011b \u0161k\u00e1dlil, \u017ee pokud to nesn\u00edm, \u017ee nevyrostu.<\/em> Uc\u00edtil jsem v o\u010d\u00edch slzy. Ihned jsem zamrkal a sna\u017eil se soust\u0159edit na realitu. J\u00e1 o rodinu p\u0159i\u0161el\u2026<\/em> Po chvilce u\u017e kolem stolu Simone pob\u00edh\u00e1 a d\u00e1v\u00e1 n\u00e1m ka\u017ed\u00e9mu tal\u00ed\u0159e a p\u0159\u00edbory. V\u0161echno j\u00eddlo donese a usad\u00ed se k n\u00e1m.<\/div>\n

„Tak, dobrou chu\u0165, rodino!“<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Po spole\u010dn\u00e9 ve\u010de\u0159i jsme je\u0161t\u011b chv\u00edli posed\u011bli v ob\u00fdv\u00e1ku s rodi\u010di, pov\u00eddali si a sm\u00e1li se. Hodn\u011b se Billa vypt\u00e1vali, aby o n\u011bm v\u011bd\u011bli co nejv\u00edce. Zeza\u010d\u00e1tku byl pon\u011bkud rozpa\u010dit\u00fd, ale pot\u00e9 u\u017e se uvolnil a vlastn\u011b se celkem dob\u0159e bavil s n\u00e1mi. Byl jsem za jeho p\u0159\u00edtomnost opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Tak\u00e9 jsem byl r\u00e1d, \u017ee se v\u0161echno vysv\u011btlilo a p\u0159ijali m\u011b jako gaye, i Billa jako m\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Z t\u00e9 cesty jsme byli pom\u011brn\u011b unaven\u00ed, tak\u017ee jsme se celkem brzy rozlou\u010dili a odebrali se nahoru vykonat hygienu a lehnout si.<\/p>\n

Slo\u017e\u00edm si triko do sk\u0159\u00ed\u0148ky a jenom v boxerk\u00e1ch vlezu do postele. Po chvilce si ke mn\u011b vleze i Bill. P\u0159ikryje se a tro\u0161ku se ke mn\u011b p\u0159ivine.<\/div>\n

„Jsi unaven\u00fd, vi\u010f?“<\/div>\n
„Nijak zvl\u00e1\u0161\u0165,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a podlo\u017e\u00edm si hlavu rukou.<\/div>\n
Usm\u011bje se. „Jak se po dne\u0161ku c\u00edt\u00ed\u0161? Jak\u00fd z toho m\u00e1\u0161 v\u0161eho pocit?“<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ pousm\u011bju se. Jsem opravdu r\u00e1d za to, jak se to v\u0161echno vyvinulo. Pohlad\u00ed m\u011b po ruce.<\/div>\n
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem za to r\u00e1d,“ vydechne.<\/div>\n
„Jak se tu c\u00edt\u00ed\u0161, Bille? Vad\u00ed ti n\u011bco? Nel\u00edb\u00ed se ti tu? Klidn\u011b mi to pov\u011bz,“ zept\u00e1m se starostliv\u011b a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Po celou tu dobu se moc neprojevuje, v\u011bt\u0161inu \u010dasu jen poslouch\u00e1 nebo si p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad sv\u00fdm. Ch\u00e1pu, \u017ee to m\u00e1 te\u010f t\u011b\u017ek\u00e9 a nic mu samoz\u0159ejm\u011b nevy\u010d\u00edt\u00e1m. Jen bych nerad, aby se tu c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
„Ne, je to v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161eptne a p\u0159iv\u0159e o\u010di. Chytne m\u011b za tu ruku a jemn\u011b ji za\u010dne tisknout. Sklon\u00edm se k n\u011bmu a d\u00e1m mu pusu na \u010delo. Nev\u00edm, jak se k n\u011bmu chovat. Jednu chv\u00edli to vypad\u00e1 tak, \u017ee si p\u0159eje, abych byl s n\u00edm a dot\u00fdkal se ho a jindy to naopak vypad\u00e1 tak, \u017ee nechce, abych se ho dot\u00fdkal. Nerad bych ud\u011blal n\u011bco, \u010d\u00edm bych mu ubl\u00ed\u017eil nebo ho vystra\u0161il. Mus\u00ed to pro n\u011bj b\u00fdt tak t\u011b\u017ek\u00e9\u2026<\/p>\n

<\/em> „Jen\u2026“ odml\u010d\u00ed se a zav\u0159e o\u010di \u00fapln\u011b. „\u2026je to po\u0159\u00e1d moc \u010derstv\u00e9.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. Ch\u00e1pu to,“ po\u0161ept\u00e1m. Pohlad\u00edm ho po vlasech a op\u011bt se odt\u00e1hnu. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee te\u010f je lep\u0161\u00ed se dr\u017eet d\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne,“ \u0161eptne a p\u0159ivine se ke mn\u011b. „Bu\u010f u m\u011b, pros\u00edm.“ S bezmocn\u00fdm povzdechem ho obejmu. Opravdu nev\u00edm, co si mysl\u00ed, co si p\u0159eje, a hlavn\u011b jak se m\u00e1m chovat. Netu\u0161\u00edm, jak je to pro n\u011bj lep\u0161\u00ed a v jak\u00fd dan\u00fd okam\u017eik.<\/div>\n
„Nevad\u00ed ti to?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. Jen nev\u00edm, kdy je lep\u0161\u00ed b\u00fdt co nejbl\u00ed\u017ee a kdy se t\u011b naopak nedot\u00fdkat. Nev\u00edm, jak se chovat a jak reagovat. Boj\u00edm se, \u017ee ud\u011bl\u00e1m n\u011bco, \u010d\u00edm ti\u2026 ubl\u00ed\u017e\u00edm nebo\u2026 Prost\u011b mi mus\u00ed\u0161 \u0159\u00edkat, co chce\u0161, ano? Nerad bych ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b,“ \u0159eknu mu frustrovan\u011b. Je lep\u0161\u00ed mu to \u0159\u00edct te\u010f, ne\u017e ud\u011blat n\u011bjakou kravinu.<\/em><\/div>\n
„Ale mn\u011b nevad\u00ed, kdy\u017e jsi u m\u011b. Ty v\u00ed\u0161, \u017ee se u tebe c\u00edt\u00edm dob\u0159e, jedin\u011b u tebe,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„N\u011bkdy mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee si p\u0159eje\u0161, abych se t\u011b rad\u011bji nedot\u00fdkal,“ sv\u011b\u0159\u00edm mu sv\u00e9 pocity. Z\u016fstane se na m\u011b celkem nech\u00e1pav\u011b d\u00edvat.<\/div>\n
„Ale tak to nen\u00ed, Tomi, v\u00e1\u017en\u011b ne. J\u00e1 jsem v\u017edycky st\u00e1l o to, abych t\u011b m\u011bl u sebe co nejv\u00edc.“<\/div>\n
„\u2026ch\u00e1pe\u0161 to\u2026 trochu jinak. To je jedno. Netrap se t\u00edm,“ pousm\u011bju se. Zhasnu lampi\u010dku a povzdechnu. Bill se hned posad\u00ed.<\/p>\n

„Vysv\u011btli mi, jak to mysl\u00ed\u0161, pros\u00edm,“ \u0161eptne.<\/div>\n

„Ale nijak, Bille, nech to plavat. Jen je toho te\u010f na n\u00e1s moc, o nic nejde. Lehni si, hm?“ \u0159eknu rad\u011bji jen. Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? \u017de se ho boj\u00edm dot\u00fdkat? Dote\u010f jsme se milovali snad denn\u011b, a najednou nic. Nev\u00edm, jak dlouho tohle obdob\u00ed potrv\u00e1. Nem\u016f\u017eu se na n\u011bj zlobit. Um\u0159el mu t\u00e1ta, ch\u00e1pu to. Jen to bude asi t\u011b\u017ek\u00e9. Sex s n\u00edm je pro m\u011b jako droga.<\/div>\n
„Nechci to nechat plavat. Chci to v\u011bd\u011bt. J\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem nikdy nepomyslel na to, \u017ee bych byl rad\u0161i, kdyby ses m\u011b nedot\u00fdkal.“ Jenom\u017ee doteky a sex je n\u011bco trochu jin\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Nezab\u00fdvej se t\u00edm. Poj\u010f sp\u00e1t,“ povzdechnu. N\u011bkdy je v\u00e1\u017en\u011b lep\u0161\u00ed dr\u017eet hubu. Je\u0161t\u011b se na m\u011b chv\u00edli d\u00edv\u00e1 i p\u0159es tu tmu tady, ale nakonec si lehne. Je pochopiteln\u00e9, \u017ee nem\u00e1 chu\u0165 ani my\u0161lenky na sex, kdy\u017e mu um\u0159el otec. Nem\u00e1 cenu to v\u016fbec \u0159e\u0161it.<\/em> D\u00e1m mu ruku kolem pasu a p\u0159es tmu ho pozoruji. Jak se mu asi sp\u00ed, kdy\u017e m\u00e1 v hlav\u011b neust\u00e1le my\u0161lenky na to, \u017ee mu um\u0159el t\u00e1ta?<\/p>\n

<\/em> „Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee si tohle mysl\u00ed\u0161\u2026“ Ach bo\u017ee, to jsem mu zas nasadil brouka do hlavy.<\/div>\n

„J\u00e1 si to nemysl\u00edm. Jen se zkr\u00e1tka boj\u00edm toho, \u017ee ud\u011bl\u00e1m n\u011bco, \u010deho moment\u00e1ln\u011b nejsi schopn\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m. Sund\u00e1m z n\u011bj ruku, p\u0159eval\u00edm se na z\u00e1da a pot\u00e9, co si d\u00e1m ruku za hlavu, za\u010dnu z\u00edrat do tmav\u00e9ho stropu nad sebou. P\u0159ipad\u00e1 mi to jako sc\u00e9na z filmu, kde \u0159e\u0161\u00ed man\u017eel\u00e9 sv\u016fj nedostatek sexu. Gah.<\/em> V m\u017eiku je Bill ale na boku.<\/div>\n
„\u0158ekl bych ti to, nebo ti to nazna\u010dil. Nic takov\u00e9ho jsi zat\u00edm neud\u011blal a podle m\u011b ani neud\u011bl\u00e1\u0161, proto\u017ee jsi vn\u00edmav\u00fd.“ Samoz\u0159ejm\u011b. Tom je vn\u00edmav\u00fd, m\u00e1 kontrolu nad v\u0161\u00edm a v\u0161echno zvl\u00e1d\u00e1 na jedni\u010dku.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ vydechnu jen. P\u0159eto\u010d\u00edm se na bok, z\u00e1dy k Billovi. Str\u010d\u00edm si ruku pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a zav\u0159u o\u010di. Nev\u00edm, zda tohle zvl\u00e1dneme. Mus\u00edm mu b\u00fdt oporou, a i p\u0159esto, \u017ee ho miluji, nejsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee to opravdu dok\u00e1\u017eu. Je t\u011b\u017ek\u00e9 se po\u0159\u00e1d tak hl\u00eddat a nenechat se un\u00e9st. Nikdy jsem nemusel projevovat takovou sebekontrolu jako posledn\u00ed dny. Docela m\u011b to popravd\u011b vy\u010derp\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Tvoje p\u0159\u00edtomnost a ka\u017edi\u010dk\u00fd dotek mi je oporou, d\u016fkazem l\u00e1sky a je mi to p\u0159\u00edjemn\u00e9,“ vydechne smutn\u011b. Co mu na to m\u00e1m \u0159\u00edct?<\/em><\/div>\n
„Ale\u2026 okay.“ Zaslechnu, jak si lehne. Nejsem na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd, nic mu nevy\u010d\u00edt\u00e1m, ale r\u00e1d bych dnes spal odd\u011blen\u011b. Nev\u00edm, pro\u010d. Najednou si p\u0159ipad\u00e1m a\u017e moc spoutan\u00fd, moc v\u00e1zan\u00fd a m\u00e1m z toho divn\u00e9 pocity. Ned\u011blaj\u00ed mi takov\u00e9 st\u00edsn\u011bn\u00e9 pocity dob\u0159e. Ale na druhou stranu ho tu nechci nechat samotn\u00e9ho. Boj\u00edm se ho nech\u00e1vat o samot\u011b, co kdyby cht\u011bl ud\u011blat n\u011bjakou hloupost. Nav\u00edc bychom \u0159e\u0161ili, co mi zase ud\u011blal, \u017ee s n\u00edm nechci sp\u00e1t a zbyte\u010dn\u011b by se tr\u00e1pil je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n

Po chv\u00edli se posad\u00edm a sund\u00e1m ze sebe pe\u0159inu. Pot\u0159ebuju na vzduch a uspo\u0159\u00e1dat si my\u0161lenky. Bude se mi l\u00e9pe p\u0159em\u00fd\u0161let. C\u00edt\u00edm na sob\u011b jeho pohled. Vstanu z postele a potm\u011b dojdu ke sk\u0159\u00edni, kterou otev\u0159u a vyt\u00e1hnu si kalhoty. Je tak nepohodln\u00e9 neb\u00fdt doma. Nem\u016f\u017eu j\u00edt jen v boxerk\u00e1ch na balkon a zakou\u0159it si. Mus\u00edm se obl\u00e9knout a j\u00edt p\u0159ed d\u016fm, jeliko\u017e tu balkon v dom\u011b nen\u00ed a uvnit\u0159 se nesm\u00ed kou\u0159it. Tedy, kou\u0159it se tu sm\u00ed, ale jen jednou. Pak by m\u011b m\u00e1ti nejsp\u00ed\u0161 uml\u00e1tila n\u011bjakou svoj\u00ed v\u00e1zou.<\/div>\n

„Tome,“ vydechne Bill skoro a\u017e bolestn\u011b. Bo\u017ee m\u016fj, p\u0159ipad\u00e1m si jako man\u017eel, kter\u00fd ut\u00edk\u00e1 p\u0159ed svoj\u00ed \u017eenou. Je to jako by byla t\u011bhotn\u00e1, d\u011bsn\u011b p\u0159ecitliv\u011bl\u00e1 a j\u00e1 s n\u00ed nemohl vydr\u017eet v m\u00edstnosti. C\u00edt\u00edm se tak moc sv\u00e1zan\u00fd. Pot\u0159ebuju volnost.<\/div>\n
„Co?“ zept\u00e1m se jen a vyt\u00e1hnu prvn\u00ed mikinu, na kterou s\u00e1hnu. Stejn\u011b nev\u00edm v t\u00e9 tm\u011b, jak\u00e1 to je.<\/div>\n
„Pro\u010d jde\u0161 pry\u010d? Necho\u010f, pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Jdu si jenom zakou\u0159it. Za chv\u00edli jsem zp\u00e1tky, v klidu spi,“ pov\u00edm mu. Obl\u00e9knu si mikinu a seberu krabi\u010dku cigaret i se zapalova\u010dem ze stolu. S hlasit\u00fdm povzdechem si lehne. Vydechnu a ml\u010dky otev\u0159u dve\u0159e. Odejdu si zakou\u0159it.<\/p>\n

Usad\u00edm se p\u0159ed domem na verand\u011b a zap\u00e1l\u00edm si. P\u0159it\u00e1hnu si nohy k t\u011blu, na\u010de\u017e je obejmu rukama. Bill ve mn\u011b st\u00e1le vid\u00ed n\u011bkoho siln\u00e9ho, kdo zvl\u00e1d\u00e1 v\u0161e. Mysl\u00ed si, \u017ee mu st\u00e1le mohu b\u00fdt oporou, chr\u00e1nit ho a b\u00fdt za ka\u017ed\u00e9 okolnosti ob\u011btav\u00fd. Jenom\u017ee n\u011bkdy je to moc i na m\u011b. M\u00edt vztah je pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. N\u00e1\u0161 vztah sice byl v\u00e1\u017en\u00fd u\u017e p\u0159edt\u00edm, ale teprve te\u010f je poznat opravdov\u00e1 s\u00edla na\u0161eho vztahu. A j\u00e1 to p\u0159est\u00e1v\u00e1m zvl\u00e1dat. N\u00e1hle nesu moc velkou zodpov\u011bdnost, na kterou nejsem zvykl\u00fd. Je na tom psychicky \u0161patn\u011b a j\u00e1 mus\u00edm st\u00e1le b\u00fdt p\u0159i n\u011bm. A\u0165 se bude d\u00edt cokoli, j\u00e1 p\u0159ib\u011bhnu za sv\u00fdm Billem a budu ho ut\u011b\u0161ovat. M\u00e1m ho r\u00e1d, miluju ho, z\u00e1le\u017e\u00ed mi na n\u011bm, ale nev\u00edm, zda jsem tohohle schopn\u00fd. Nejsem ten, za koho m\u011b Bill m\u00e1. Nejsem hrdina z filmu, ani bojovn\u00edk v n\u011bjak\u00e9m kreslen\u00e9m komiksu. Jsem norm\u00e1ln\u00ed, zraniteln\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n

I p\u0159es nep\u0159\u00edjemnou zimu tam na verand\u011b prosed\u00edm alespo\u0148 p\u016fl hodiny, zat\u00edmco vykou\u0159\u00edm p\u00e1r dal\u0161\u00edch cigaret. Kdy\u017e u\u017e mi za\u010dnou omrzat i vlasy, rozhodnu se pro n\u00e1vrat. Odeberu se dovnit\u0159, p\u0159esunu se nahoru a vejdu do pokoje. Co nejti\u0161eji za sebou zav\u0159u a svl\u00e9knu si mikinu. Bill se ani nepohne, le\u017e\u00ed klidn\u011b d\u00e1l, a hlavn\u011b ve stejn\u00e9 poloze, jako kdy\u017e jsem odch\u00e1zel. Nejsp\u00ed\u0161 u\u017e sp\u00ed. St\u00e1hnu ze sebe kalhoty a sklid\u00edm oble\u010den\u00ed do sk\u0159\u00edn\u011b. Pot\u00e9 opatrn\u011b vlezu do postele, abych ho nevzbudil, a p\u0159ikryju se. Ale to stvo\u0159en\u00ed pod pe\u0159inou se pooto\u010d\u00ed, lehce m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i se slovy: „Miluju t\u011b“ a zase si lehne. On prost\u011b v\u00ed, jak na m\u011b.<\/em> Povzdechnu, p\u0159ivinu si ho k sob\u011b a pevn\u011b ho zezadu obejmu. Propletu si s n\u00edm nohy.<\/div>\n

„Jsi kr\u00e1sn\u011b teplou\u010dkej. Venku je d\u011bsn\u00e1 kosa,“ brouknu a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm na rameno.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm to. Jsi studen\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1 a za\u010dne se ke mn\u011b tulit. „Snad ti bude za chvilku tepleji.“<\/div>\n
„Neboj. Ty h\u0159eje\u0161,“ p\u0159itisknu se a\u017e k n\u011bmu. Pohlad\u00edm ho po boku, a\u017e ho za\u010dnu prsty hladit po b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ \u0161eptne. Pohlad\u00ed m\u011b n\u011b\u017en\u011b p\u0159es prsty a spokojen\u011b oddechne. Pol\u00edb\u00edm ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kost a vydechnu.<\/div>\n
„Tak dobrou\u2026“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ tro\u0161ku se zavrt\u00ed. Zav\u0159u o\u010di a b\u011bhem chvilky se mi poda\u0159\u00ed usnout. Byl jsem po dne\u0161ku v\u00e1\u017en\u011b vy\u010derpan\u00fd.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Jakmile ti dva odejdou, pod\u00edv\u00e1m se na Toma. P\u0159isednu si tro\u0161ku bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a vydechnu. „Zvl\u00e1dl jsi to,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b. „Jenom d\u00edky tob\u011b,“ v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv pln\u00fd spokojenosti. „Ale, ale,“ sev\u0159u mu ruku ve sv\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7407","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7407","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7407"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7407\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7407"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7407"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7407"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}