{"id":7419,"date":"2011-11-17T18:00:00","date_gmt":"2011-11-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7399"},"modified":"2011-11-17T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-17T17:00:00","slug":"who-am-i-60","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/17\/who-am-i-60\/","title":{"rendered":"Who am I? 60."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

„Huaah,“ z\u00edvnu a prot\u0159u si oko. Cesta byla dlouh\u00e1 a \u00fanavn\u00e1. Let\u011bli jsme p\u0159es noc – tak to ub\u00edh\u00e1 nejrychleji. Prospal jsem skoro celou dobu letu. Byli jsme u\u017e venku z letadla. Bill hned do\u0161el ke mn\u011b a n\u00e1sledoval m\u011b.<\/div>\n

„Kone\u010dn\u011b, nec\u00edt\u00edm zadek,“ post\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„Hmm,“ zamru\u010d\u00edm. D\u00e1m mu ruku kolem ramen a plou\u017e\u00edm se k leti\u0161tn\u00ed kontrole. Nejrad\u0161i bych si tu lehnul a spal a\u017e do r\u00e1na. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tak velk\u00e9 \u010dasov\u00e9 posuny. Bill se m\u011b dr\u017e\u00ed jako kl\u00ed\u0161t\u011b. V\u0161echno si prohl\u00ed\u017e\u00ed a zkoum\u00e1. P\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee dodnes nebyl na leti\u0161ti, ani nelet\u011bl letadlem, ale tak co, no.<\/div>\n
„Zavol\u00e1me si taxi a pojedeme k na\u0161im, dob\u0159e?“ \u0159eknu mu, kdy\u017e ho pohlad\u00edm po ramen\u011b.<\/div>\n
Pok\u00fdv\u00e1 hned hlavou. „M\u00e1\u0161 strach?“<\/div>\n
„Z rodi\u010d\u016f?“ povzdechnu. „Docela jo\u2026 Hlavn\u011b se boj\u00edm toho, \u017ee si nic nevysv\u011btl\u00edme a budou m\u011b d\u00e1l nen\u00e1vid\u011bt.“ Snad na to ani nechci myslet.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, oni t\u011b maj\u00ed r\u00e1di, Tome. Jen jsou na tebe asi na\u0161tvan\u00ed, ale maj\u00ed t\u011b r\u00e1di. V\u011b\u0159 mi,“ pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. V\u011bnuji mu mal\u00fd \u00fasm\u011bv a ml\u010dky dojdeme ke kontrole. Kdy\u017e j\u00ed projdeme, jdeme si pro zavazadla. Jakmile se dostaneme z leti\u0161t\u011b, vezmeme si taxi a jedeme za rodi\u010di.<\/p>\n

„T\u00e1mhle to je,“ \u0159eknu \u0159idi\u010di, kdy\u017e u\u017e jsme bl\u00edzko domu m\u00fdch rodi\u010d\u016f.<\/div>\n

„Chcete zastavit u\u017e tady?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Ne, ne, je\u010fte a\u017e k tomu domu,“ p\u0159ik\u00e1\u017eu mu. \u0158idi\u010d si n\u011bco zamuml\u00e1 a za\u010dne zpomalovat. „Klidn\u011b vje\u010fte tou br\u00e1nou dovnit\u0159.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u0161\u00e9fe,“ povzdechne znud\u011bn\u011b. To je p\u0159\u00edstup tohle. Tse.<\/em> Pod\u00edv\u00e1m se na Billa, kter\u00fd jen v tichosti sed\u00ed a d\u00edv\u00e1 se z okna. Po\u0159\u00e1d si hraje s prst\u00fdnky, co\u017e je zn\u00e1mka toho, \u017ee je nerv\u00f3zn\u00ed. Naklon\u00edm se k n\u011bmu, pohlad\u00edm ho po ruce a povzbudiv\u011b se pousm\u011bju.<\/div>\n
„Bude\u0161 se jim l\u00edbit, neboj se.“<\/div>\n
„Ne, nejde mi o to. Chci, abyste si promluvili a bylo v\u0161e dobr\u00e9. Pak u\u017e mi jde sp\u00ed\u0161 jen o to, aby m\u011b\u2026 p\u0159ijali nebo sp\u00ed\u0161, aby nebyli na\u0161tvan\u00ed za to, \u017ee jsme spolu.“ Fascinuje m\u011b, jak po tom v\u0161em je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee myslet na m\u00e9 probl\u00e9my.<\/em><\/div>\n
„To u\u017e je moje starost. Ty si s t\u00edm ned\u011blej hlavu, jo?“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Je to na\u0161e starost,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Vydechnu a usm\u011bju se. On je opravdu kouzeln\u00fd. Jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. Semkne rty k sob\u011b a pak mi to oplat\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\n

Najednou nev\u00edm, jestli bych ho m\u011bl l\u00edbat, zda o to v\u016fbec stoj\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bude nejlep\u0161\u00ed na n\u011bjakou dobu s t\u00edmhle v\u0161\u00edm p\u0159estat\u2026<\/p>\n

<\/em> „Ehm,“ odka\u0161le si \u0159idi\u010d. „Jsme tu.“ Sly\u0161\u00edm ten znechucen\u00fd podt\u00f3n. P\u0159es zp\u011btn\u00e9 zrc\u00e1tko na n\u011bj hod\u00edm hnusn\u00fd pohled, ale i p\u0159esto se od Billa odt\u00e1hnu.<\/div>\n

„Tak poj\u010f,“ \u0159eknu mu a otev\u0159u dve\u0159e od auta. Vystoup\u00edm a pot\u00e9 pom\u016f\u017eu ven i jemu.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ usm\u011bje se tro\u0161ku a zav\u0159e za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„Po\u010dkejte tu,“ \u0159eknu \u0159idi\u010di.<\/div>\n
„Za to je p\u0159\u00edplatek,“ k\u0159ikne na m\u011b zevnit\u0159. Parchant jeden. Asi se mu stref\u00edm do toho jeho arabsk\u00e9ho ksichtu.<\/em> Pro sebe zavr\u010d\u00edm a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm. Zazvon\u00edm a ohl\u00e9dnu se na Billa, kter\u00fd u\u017e stoj\u00ed t\u011bsn\u011b za mnou. Nic se neozve, tak zazvon\u00edm znovu. Zaslechnu, jak se Bill zhluboka nadechne. Stiskne mi ruku. Kone\u010dn\u011b zaslechnu n\u011bjak\u00e9 kroky. Zastav\u00ed se mi srdce a p\u0159estanu d\u00fdchat. Dve\u0159e se otev\u0159ou. V tu chv\u00edli mi m\u016fj \u017ealudek ud\u011bl\u00e1 alespo\u0148 trojn\u00e1sobn\u00e9 salto. M\u00e1ma stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch a p\u0159ekvapen\u011b n\u00e1s pozoruje.<\/p>\n

„Ahoj, mami,“ vyd\u00e1m ze sebe ti\u0161e. Ona najednou vydechne a usm\u011bje se.<\/div>\n

„Tome! D\u00edkybohu, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku. M\u011bla jsem o tebe takov\u00fd strach!“ vyjekne a p\u0159itiskne se na m\u011b. Obejme m\u011b kolem pasu a po\u0159\u00e1dn\u011b m\u011b zm\u00e1\u010dkne. „Jsem tak r\u00e1da, \u017ee jsi tady, zlat\u00ed\u010dko.“ Polknu a p\u0159itisknu se k n\u00ed. Zav\u0159u o\u010di, abych potla\u010dil slzy, a omot\u00e1m kolem jej\u00edho drobn\u00e9ho t\u011bla ruce. Nen\u00ed pravda, \u017ee m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed. M\u00e1 m\u011b po\u0159\u00e1d r\u00e1da i p\u0159esto, \u017ee v\u00ed, co jsem d\u011blal. Moje maminka m\u011b m\u00e1 opravdu r\u00e1da a je \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee m\u011b vid\u00ed. M\u011bl jsem takov\u00fd strach, \u017ee jsem se j\u00ed zhnusil.<\/em> Bill vedle n\u00e1s jen v tichosti post\u00e1v\u00e1 a v\u0161echno to sleduje. Vsad\u00edm se, \u017ee se mali\u010dko usm\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Mami,“ za\u0161ept\u00e1m do pr\u00e1zdna a p\u0159itisknu se k n\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Tomi, ani nev\u00ed\u0161, jakou m\u00e1m radost, \u017ee jsi tady. B\u00e1la jsem se, \u017ee se ti n\u011bco stane v t\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 pr\u00e1ci,“ \u0159ekne tak\u00e9 ti\u0161e a pohlad\u00ed m\u011b po boku.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to. M\u011bl jsem takov\u00fd strach, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161,“ hlesnu. Uc\u00edt\u00edm, jak se mi po tv\u00e1\u0159\u00edch spust\u00ed slzy.<\/div>\n
„Nikdy t\u011b nebudu nen\u00e1vid\u011bt. Jsi m\u016fj syn, moje nejv\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, co d\u011bl\u00e1\u0161. Hlavn\u00ed je, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku,“ za\u010dne m\u011b hladit po z\u00e1dech. C\u00edt\u00edm na ramen\u011b jej\u00ed studen\u00e9 slzy.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem to nikdy d\u011blat, mami. P\u0159\u00edsah\u00e1m,“ vzlyknu.<\/div>\n
„J\u00e1 to v\u00edm. V\u00edm to, Tomi. Neplakej, mil\u00e1\u010dku,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit. Znovu zavzlyk\u00e1m a schov\u00e1m se j\u00ed do n\u00e1ru\u010de, i kdy\u017e je men\u0161\u00ed a mnohem drobn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Jej\u00ed n\u00e1ru\u010d mi poka\u017ed\u00e9 poskytla pomoc a \u00fat\u011bchu. V\u017edy jsem se u n\u00ed c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed. Zaslechnu, jak Bill p\u0159e\u0161l\u00e1pne a nahlas vydechne. To m\u011b probere ze sn\u011bn\u00ed. Ani jsem si neuv\u011bdomil, jak mu asi mus\u00ed te\u010f b\u00fdt, kdy\u017e se tu obj\u00edm\u00e1m se svoj\u00ed m\u00e1mou a ona mi vyzn\u00e1v\u00e1 svoji l\u00e1sku, zat\u00edmco on ztratil oba dva rodi\u010de. Ona si ho tak\u00e9 v\u0161imne. Pomalu se od n\u00ed odt\u00e1hnu a ot\u0159u si tv\u00e1\u0159e od slz.<\/p>\n

„Mami, tohle je Bill. Bille, tohle je moje m\u00e1ma,“ p\u0159edstav\u00edm je.<\/div>\n

„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, pan\u00ed Kaulitzov\u00e1,“ pod\u00e1 j\u00ed Bill ruku. Tro\u0161ku j\u00ed pokyne hlavou a zad\u00edv\u00e1 se j\u00ed do o\u010d\u00ed. M\u00e1ma si ho prohl\u00e9dne.<\/div>\n
„Mami, Bill je m\u016fj p\u0159\u00edtel,“ \u0159eknu j\u00ed. Zmaten\u011b vydechne, pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a zp\u00e1tky na n\u011bj.<\/div>\n
„P\u0159\u00edtel jako\u2026 p\u0159\u00edtel?“ uji\u0161\u0165uje se.<\/div>\n
„M\u016fj partner. Bydl\u00edme spolu. Promi\u0148, \u017ee jsem ti to ne\u0159ekl u\u017e d\u0159\u00edv. Tohle je ten Bill. Bill Tr\u00fcmper,“ povzdechnu provinile. P\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b jsem j\u00ed o n\u011bm \u0159\u00edkal, ale nev\u011bd\u011bla detaily.<\/div>\n
„Po\u010dkej, Bill Tr\u00fcmper?“ zasm\u011bje se mamka. Obejde m\u011b a p\u0159istoup\u00ed k n\u011bmu. Najednou ho obejme. „Tak r\u00e1da t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m, Bille. Tom mi o tob\u011b tolik vypr\u00e1v\u011bl.“ Trapas\u2026<\/em><\/div>\n
„Oh, v\u00e1\u017en\u011b?“ pousm\u011bje se Bill nejist\u011b a zlehka ji obejme tak\u00e9.<\/div>\n
„No\u2026 jo,“ p\u0159izn\u00e1m a omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u011bju. „Ale to jsme byli jenom p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
„V\u016fbec jsem netu\u0161ila, \u017ee by to mezi v\u00e1mi mohlo b\u00fdt tak v\u00e1\u017en\u00e9. Pro\u010d jsi mi ne\u0159ekl, Tome, \u017ee jsi gay?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b m\u00e1ma nech\u00e1pav\u011b. Te\u010f se c\u00edt\u00edm opravdu trapn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 to tak n\u011bjak zjistil a\u017e s Billem,“ odka\u0161lu si a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pnu.<\/div>\n
„Ty jsi takov\u00e9 trdlo,“ zasm\u011bje se. „Bo\u017ee, jsem tak r\u00e1da, \u017ee jste tady. Bille, jsi tak kr\u00e1sn\u00fd. P\u0159edstavovala jsem si t\u011b \u00fapln\u011b jinak.“ Pohlad\u00ed ho po ramen\u011b a usm\u011bje se na n\u011bj. No jo, klasick\u00e1 maminka. Ale i p\u0159esto jsem r\u00e1d, jak se na to d\u00edv\u00e1. S t\u00e1tou to bude hor\u0161\u00ed.<\/em> Ale on jen sklop\u00ed stydliv\u011b o\u010di a semkne k sob\u011b rty.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ vydechne a tro\u0161ku se pak usm\u011bje. „Ale jen nep\u0159eh\u00e1n\u011bjte, jsem jen oby\u010dejn\u00fd kluk, nic v\u00edc.“<\/div>\n

„Pokud jsi v m\u00e9m Tomovi probudil n\u011bco, co nikdo p\u0159ed tebou, oby\u010dejn\u00fd nejsi,“ \u0159ekne mu s \u00fasm\u011bvem. Hal\u00f3, j\u00e1 jsem tady.<\/em> Zvedne ke mn\u011b pohled.<\/div>\n
„No, budu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, ale tohle v\u00ed stejn\u011b nejl\u00e9pe Tom,“ broukne ti\u0161e. Jen se na n\u011bj usm\u011bju. Nev\u00edm, co na to \u0159\u00edct. Trochu na tom pravdy bude.<\/div>\n
„Tak poj\u010fte u\u017e dovnit\u0159. Kde m\u00e1te n\u011bjak\u00e9 v\u011bci?“ zept\u00e1 se m\u00e1ma.<\/div>\n
„M\u00e1me je je\u0161t\u011b v aut\u011b. B\u011bhem chvilky jsme tu,“ mrknu na n\u00ed a rozejdu se k autu.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Zat\u00edm zavol\u00e1m Gordonovi, aby p\u0159ijel dom\u016f,“ zavol\u00e1 mamka vesele a zajde do domu.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ povzdechnu. Boj\u00edm se ho a toho, co mi \u0159ekne. Boj\u00edm se v\u0161eho, co ud\u011bl\u00e1, jak bude reagovat na Billa. M\u00e1ma je jin\u00e1, naprosto jin\u00e1. Bill se omluv\u00ed a jde mi pomoct se zavazadly.<\/p>\n

„Jsem za tvou maminku tak r\u00e1d,“ vydechne \u00falevn\u011b. „Co jsi j\u00ed o mn\u011b \u0159ekl, bo\u017ee?“<\/div>\n

„Vlastn\u011b nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jen to, jak jsi \u00fa\u017easn\u00fd,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Otev\u0159u si kufr od auta a za\u010dnu vynd\u00e1vat na\u0161e zavazadla.<\/div>\n
„Chcete pomoct?“ vykoukne ten man\u00edk z okna auta.<\/div>\n
„Neobt\u011b\u017euj se,“ odseknu. Vynd\u00e1m posledn\u00ed kufr a zav\u0159u mu kufr. „Vezmi tam tenhle kufr. Je na kole\u010dk\u00e1ch. J\u00e1 zaplat\u00edm a odt\u00e1hnu tam zbytek,“ pov\u00edm Billovi a vyt\u00e1hnu z kapsy pen\u011b\u017eenku. K\u00fdvne, ale nakonec stejn\u011b vezme kufry dva. Rozejdeme se k br\u00e1n\u011b. Vyrovn\u00e1m se s \u0159idi\u010dem, ned\u00e1m mu ani cent nav\u00edc za jeho velkou ochotu a vezmu kufry, na\u010de\u017e se vyd\u00e1m do domu. Sice se tu chyst\u00e1me b\u00fdt jenom kr\u00e1tce, ale asi si um\u00edte p\u0159edstavit, kolik Bill t\u00e1hne v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsou od\u016fvodn\u011bny slovy ‚ale co kdyby n\u00e1hodou, Tome‘. Tak jsem ho nechal b\u00fdt, a\u0165 si vezme, co chce. Kdy\u017e si odt\u00e1hneme v\u011bci do domu, zav\u0159u za n\u00e1mi dve\u0159e. Tam u\u017e \u010dek\u00e1 mamka s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, budete u Toma v pokoji. Uka\u017e, Bille, pom\u016f\u017eu ti s t\u00edm,“ vezme mu jednu ta\u0161ku. J\u00e1 jsem tady taky, ale v pohod\u011b, jen b\u011b\u017ete.<\/em><\/div>\n
„Nee, to je dobr\u00e9, netahejte se s t\u00edm.“ Hned si to od n\u00ed zase vezme a s \u00fasm\u011bvem ji n\u00e1sleduje do m\u00e9ho pokoje. Rad\u011bji nic ne\u0159\u00edk\u00e1m a vle\u010du se za nimi. S m\u00e1ti stejn\u011b nem\u00e1 cenu se dohadovat.<\/p>\n

Vejdeme do m\u00e9ho pokoje.<\/div>\n

„Tak se tu zabydlete. J\u00e1 jdu pro povle\u010den\u00ed a vy zat\u00edm za\u010dn\u011bte vybalovat,“ \u0159ekne n\u00e1m mamka cel\u00e1 nad\u0161en\u00e1. Pohlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech a odejde. Vydechnu, hod\u00edm kufry na zem a pod\u00edv\u00e1m se kriticky na Billa.<\/div>\n
„Kdyby to n\u011bkdy p\u0159eh\u00e1n\u011bla, neboj se ozvat, ano?“ \u0159eknu mu narovinu.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. V\u00ed\u0161, jak moc se na tebe t\u011b\u0161ila, jak jsi j\u00ed chyb\u011bl? Chce si t\u011b u\u017e\u00edt a d\u00e1t ti v\u0161e,“ dojde ke mn\u011b a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Op\u0159u si tv\u00e1\u0159 do jeho dlan\u011b a ti\u0161e povzdechnu.<\/div>\n
„S t\u00e1tou to bude hor\u0161\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt siln\u00fd a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161,“ \u0161eptn\u00e1 skoro nesly\u0161n\u011b. Ml\u010dky ho sleduji, a\u017e nakonec p\u0159ik\u00fdvnu na souhlas.<\/div>\n
„Budu s tebou, ano? Jsem tu pro tebe, a ty to v\u00ed\u0161,“ l\u00edbne m\u011b do koutku rt\u016f.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se. Jsem opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd za v\u0161echno, co d\u011bl\u00e1. U\u017e toho pro m\u011b ud\u011blal tolik.<\/div>\n
„Ne, ned\u011bkuj.“ Usm\u011bju se a odstoup\u00edm od n\u011bj. Kdy\u017e n\u00e1m m\u00e1ma povle\u010de postel, nech\u00e1 n\u00e1s vybalovat. Jakmile m\u00e1me hotovo, p\u0159esuneme se dol\u016f. Te\u010f u\u017e jen po\u010dkat, ne\u017e p\u0159ijde t\u00e1ta.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Tomova maminka n\u00e1s usad\u00ed dole v ob\u00fdv\u00e1ku a hned n\u00e1m za\u010dne nab\u00edzet ve\u0161ker\u00fd obsah ledni\u010dky a komory. Nakonec si oba \u0159ekneme jen o k\u00e1vu, abychom se tro\u0161ku probrali. Ani spolu moc nemluv\u00edme. Tom je zamy\u0161len\u00fd a j\u00e1 tak\u00e9. Nen\u00ed ani divu, b\u011bhem p\u00e1r hodin jsme v Americe u jeho rodi\u010d\u016f, kde se budou \u0159e\u0161it celkem velk\u00e9 probl\u00e9my. U m\u011b je to jen p\u00e1r hodin, co jsem p\u0159i\u0161el na to, \u017ee jsem u\u017e naprost\u00fd sirotek.
Zaj\u00edmav\u00e9, jak se b\u011bhem p\u00e1r dn\u016f, hodin, minut, snad i sekund dok\u00e1\u017ee v\u0161echno zm\u011bnit. P\u0159ijde mi to po\u0159\u00e1d neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m pocit, \u017ee mus\u00edm za t\u00e1tou jet a b\u00fdt s n\u00edm, ale skute\u010dnost, \u017ee u\u017e m\u011b nikdo ne\u010dek\u00e1, mi st\u00e1le nedoch\u00e1z\u00ed. V\u017edy\u0165 \u00fa\u010delem rodiny je, aby rodi\u010de vychovali sv\u00e9 d\u011bti a pom\u00e1hali jim rozv\u00edjet sv\u016fj \u017eivot. Ale potom, kdy\u017e t\u0159eba tady maj\u00ed b\u00fdt d\u011bti pro sv\u00e9 rodi\u010de, aby jim pomohli ve st\u00e1\u0159\u00ed a oplatili jim ve\u0161kerou p\u00e9\u010di, kterou jim v d\u011btstv\u00ed v\u011bnovali. Co jsem v\u011bnoval t\u00e1tovi j\u00e1? Jak jsem se o n\u011bj postaral, kdy\u017e to nejv\u00edce pot\u0159eboval\u2026 Nijak. Je to moje a nikdo mi to z hlavy nedostane.<\/em> Prudce sebou \u0161kubnu, kdy\u017e m\u011b z my\u0161lenek dostane Tomova maminka.<\/p>\n

„Tady je ta k\u00e1va, Bille,“ broukne jemn\u011b. Prohr\u00e1bnu si rychle vlasy a p\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m. „D\u011bkuji v\u00e1m, jste hodn\u00e1,“ pokus\u00edm se o slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Nen\u00ed za\u010d,“ usm\u011bje se, na\u010de\u017e si m\u011b starostliv\u011b prohl\u00e9dne. „Nen\u00ed ti nic? Jsi nerv\u00f3zn\u00ed?“<\/div>\n
„Ne, v\u0161e je v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u011bju se a d\u00e1m si do k\u00e1vy dv\u011b kostky cukru. Sakra, je to na mn\u011b tak moc zn\u00e1t?<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ k\u00fdvne a posad\u00ed se do k\u0159esla. V\u0161ichni tak tro\u0161ku ml\u010d\u00edme. Nast\u00e1v\u00e1 to nejtrapn\u011bj\u0161\u00ed ticho.<\/div>\n
„A\u2026 jak se t\u011b\u0161\u00edte na V\u00e1noce?“ vydechnu po chvilce.<\/div>\n
„No\u2026 nijak zvl\u00e1\u0161\u0165. V\u00e1noce jsou sv\u00e1tek, p\u0159i kter\u00e9m m\u00e1 b\u00fdt rodina pohromad\u011b. A vy u\u017e jste tady,“ pousm\u011bje se na m\u011b.<\/div>\n
„No, to m\u00e1te pravdu,“ \u0159eknu rad\u011bji jen. Napiju se tro\u0161ku k\u00e1vy a skousnu si jazyk mezi zuby. Jak jinak, opa\u0159il jsem se. Jakmile hrne\u010dek polo\u017e\u00edm na st\u016fl, zaslechnu zvuk dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„To bude Gordon,“ vysko\u010d\u00ed hned Simone na nohy a rozejde se ke dve\u0159\u00edm. Projede mnou tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit strachu. C\u00edt\u00edm ten o\u0161kliv\u00fd pocit v \u017ealudku. Pod\u00edv\u00e1m se na Toma a pohlad\u00edm ho n\u011b\u017en\u011b po ruce. V\u00edm, \u017ee m\u00e1 strach.<\/p>\n

„M\u00e1m b\u00fdt tady nebo\u2026 m\u00e1m j\u00edt nahoru?“<\/div>\n

„Poj\u010f-poj\u010f se mnou,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b prosebn\u011b. „Stejn\u011b t\u011b d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji uvid\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0161eptnu potichu a usm\u011bju se na n\u011bj. Postav\u00ed se a t\u011b\u017ece vydechne. Vy\u0161le ke mn\u011b zoufal\u00fd pohled. Je mi ho tak l\u00edto, nejrad\u0161i bych tomuhle probl\u00e9mu \u010delil za n\u011bj, ale to bohu\u017eel nejde.<\/em> Postav\u00edm se tak\u00e9 a spole\u010dn\u011b s n\u00edm se rozejdu do haly. A\u017e u haly mu pust\u00edm ruku, za kterou jsem ho celou dobu dr\u017eel. U dve\u0159\u00ed stoj\u00ed star\u0161\u00ed mu\u017e v obleku. M\u00e1 tmav\u00e9 vlasy a u\u017e od pohledu je to charismatick\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
„Ahoj, tati,“ \u0159ekne Tom ti\u0161e. Stoj\u00edm za n\u00edm, tak\u017ee jen pokynu hlavou.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ vydechnu ti\u0161e. Jen sleduji reakce a pohledy jeho otce. Je tak\u2026 zaj\u00edmav\u00fd. Opravdu charismatick\u00fd a na prvn\u00ed pohled temperamentn\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ oplat\u00ed mu pozdrav. Dlouhou dobu se mu d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed, a\u017e se pod\u00edv\u00e1 na m\u011b. Lehce povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed, jako by si \u0159\u00edkal, co jsem za stvo\u0159en\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, zda se p\u0159edstavit nebo rad\u011bji ml\u010det. Jen se slab\u011b pousm\u011bju a sklop\u00edm o\u010di.<\/p>\n

„J\u00e1, uhm\u2026 R\u00e1d t\u011b vid\u00edm,“ vyd\u00e1 ze sebe Tom. Za\u010dne vyhled\u00e1vat moji ruku, aby se m\u011b mohl chytit.<\/div>\n

„To j\u00e1 tebe taky. Nechce\u0161 n\u00e1s s Billem p\u0159edstavit?“ P\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a ruku mu za z\u00e1dy stisknu, ale jen v rychlosti. Potom p\u0159ejdu vedle n\u011bj, aby n\u00e1s mohl Tom p\u0159edstavit. Nakonec to ale vezmu do sv\u00fdch rukou.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, pane Kaulitzi,“ pod\u00e1m mu ruku.<\/div>\n
„M\u011b taky. Jsi ur\u010dit\u011b Bill, hm?“ pousm\u011bje se a lehce mi ruku kr\u00e1tce stiskne.<\/div>\n
„Ano, Bill Tr\u00fcmper,“ \u0161eptnu a ruku mu taky stisknu. J\u00e1 s\u00e1m jsem nerv\u00f3zn\u00ed. Nerad bych ud\u011blal n\u011bco, co by situaci zhor\u0161ilo. U\u017e to, \u017ee jsem tady, nen\u00ed nic dobr\u00e9ho, aspo\u0148 dle m\u00e9ho n\u00e1zoru.<\/div>\n
„\u2026Tr\u00fcmper,“ vydechne zasko\u010den\u011b a ruku st\u00e1hne. Simone se na n\u011bj lehce zamra\u010d\u00ed. Celkem se zaraz\u00edm. N\u011bjak\u00fd probl\u00e9m s m\u00fdm p\u0159\u00edjmen\u00edm?<\/em><\/div>\n
„Ano,“ vydechnu nech\u00e1pav\u011b. Pod\u00edv\u00e1 se na Toma a pot\u00e9 zp\u00e1tky na m\u011b. Zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tati, Bill je m\u016fj p\u0159\u00edtel. Bydl\u00edme spolu,“ vyhrkne ze sebe najednou Tom, \u010d\u00edm\u017e naru\u0161\u00ed v\u0161echnu tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ru. Jeho otec ode m\u011b odvr\u00e1t\u00ed pohled a p\u0159esune ho k n\u011bmu. „Asi jsem v\u00e1m to m\u011bl \u0159\u00edct u\u017e d\u0159\u00edv, ale b\u00e1l jsem se a\u2026 a miluju ho. J\u00e1\u2026 Cht\u011bl bych s v\u00e1mi mluvit o m\u00e9 pr\u00e1ci a\u2026 o v\u0161em,“ vydechne. Nejrad\u0161i bych mu tu pusu zalepil. Nem\u011bl mu to \u0159\u00edkat, ne te\u010f. Nav\u00edc\u2026 pro\u010d se tak zaseknul nad m\u00fdm p\u0159\u00edjmen\u00edm?<\/em> Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee to jen sleduji. Rad\u011bji ml\u010d\u00edm, je to te\u010f z\u0159ejm\u011b to nejlep\u0161\u00ed, co mohu ud\u011blat. Kouknu se na Toma.<\/p>\n

„O tv\u00e9 pr\u00e1ci se opravdu nechci bavit,“ odsekne mu opovr\u017eliv\u011b jeho otec.<\/div>\n

„U\u017e to ned\u011bl\u00e1m. Nikdy bych to ned\u011blal, kdybych nemusel! Jen\u2026 jen jsem se v\u00e1s sna\u017eil chr\u00e1nit,“ vydechne Tom zoufale. Simone povzdechne a obejme ho kolem pasu. Gordon na n\u011bj ale jenom kouk\u00e1.<\/div>\n
„Ale zab\u00edjel jsi. Zabil jsi spoustu lid\u00ed, Tome, a to u\u017e nevr\u00e1t\u00ed\u0161. K tomuhle jsme t\u011b nevychov\u00e1vali,“ \u0159ekne mu p\u0159\u00edsn\u011b. Tom ml\u010d\u00ed a se slzami v o\u010d\u00edch se na n\u011bj d\u00edv\u00e1. Tak r\u00e1d bych mu n\u011bco vytknul, ale v tomhle m\u00e1 pravdu. Zab\u00edjel, ale pro jejich dobro. Neudr\u017e\u00edm se a vkro\u010d\u00edm do toho.<\/div>\n
„Moc v\u00e1s pros\u00edm, i kdy\u017e na to nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo. Vyslechn\u011bte Toma. Spoustu v\u011bc\u00ed je mo\u017en\u00e1 \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e si mysl\u00edte. Pros\u00edm v\u00e1s za n\u011bj,“ upnu ke Gordonovi pohled. Dlouze ml\u010d\u00ed a prohl\u00ed\u017e\u00ed si Toma, a\u017e nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„P\u016fjdu se p\u0159evl\u00e9ct,“ \u0159ekne a odejde. Jen pok\u00fdv\u00e1m hlavou a pak se pod\u00edv\u00e1m na Toma. Spole\u010dn\u011b i se Simone se odebereme zp\u011bt do ob\u00fdv\u00e1ku. Posad\u00edme se. Je mi te\u010f tro\u0161ku jedno, \u017ee je tu jeho matka. Jednodu\u0161e ho obejmu.<\/div>\n
„On m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1 Tom, ti\u0161e vzlykne a p\u0159itiskne se ke mn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Ne!“ \u0159eknu r\u00e1zn\u011b, „nen\u00ed to tak, on to jen nem\u016f\u017ee skousnout. Dej mu \u010das a v klidu si s n\u00edm promluv. P\u0161\u0161t,“ po\u0161ept\u00e1m a sna\u017e\u00edm se ho ukonej\u0161it.<\/p>\n

Je mi ho tak zatracen\u011b l\u00edto. Nejrad\u011bji bych za t\u00edm drah\u00fdm panem vl\u00edtnul a \u0159ekl mu, jak\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed m\u00e1 za syna. Ani si neuv\u011bdomuje, jak\u00fd Tom je. Ka\u017ed\u00fd ud\u011bl\u00e1 v \u017eivot\u011b chyby. Velk\u00e9 \u010di mal\u00e9, ale ka\u017ed\u00fd m\u00e1 dostat druhou \u0161anci. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e tohle d\u011blal pro to, aby pr\u00e1v\u011b jeho otec i matka byli v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

<\/em> „Nen\u00e1vid\u00ed m\u011b,“ za\u010dne vzlykat.<\/div>\n

„Tome, nen\u00ed to tak. Pod\u00edvej se na m\u011b,“ zvednu mu hlavi\u010dku a pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Hned mu set\u0159u slzy a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj d\u00e1l. „M\u00e1 t\u011b r\u00e1d, Tome. Opravdu t\u011b m\u00e1 r\u00e1d. Jen si mus\u00edte tohle vy\u0159\u00edkat.“<\/div>\n
„Ale\u2026“ za\u010dne nam\u00edtat, ale Simone ho uti\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Gordon t\u011b m\u00e1 po\u0159\u00e1d r\u00e1d, Tome. V\u0161echno mu vysv\u011btl\u00ed\u0161.“ V\u011bnuji j\u00ed d\u011bkovn\u00fd pohled a obejmu ho pevn\u011bji.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161? Tv\u00e1 maminka m\u00e1 pravdu, tak poslouchej alespo\u0148 ji, pros\u00edm.“ Tom popot\u00e1hne, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvne. „Neplakej, pros\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m a ot\u0159u mu znovu slzy. Nedok\u00e1\u017eu se d\u00edvat na to, jak pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0161pitne. Eh?<\/em><\/div>\n
„Proboha, za co se mi omlouv\u00e1\u0161?“ vydechnu nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Chov\u00e1m se jako idiot, kdy\u017e tob\u011b\u2026“ zavrt\u00ed hlavou a sklon\u00ed pohled. „Promi\u0148 mi to.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161\u0161t,“ p\u0159iv\u0159u o\u010di a p\u0159ivinu si ho k sob\u011b.<\/div>\n
„Gordone,“ zaslechnu jen Simone. Pak se pooto\u010d\u00edm za sebe a za mnou u\u017e stoj\u00ed jeho otec. Pohlad\u00edm Toma po z\u00e1dech a opatrn\u011b jej pust\u00edm.<\/div>\n
\n

M\u00e1m pocit, jako by pan Kaulitz byl B\u016fh. Jen co p\u0159ijde, Simone skoro p\u0159est\u00e1v\u00e1 d\u00fdchat a Tom se chv\u011bje. Ano, sice spolu maj\u00ed probl\u00e9m, ale i tak. Je to jeho otec a nem\u011bl by z n\u011bj m\u00edt a\u017e takov\u00fd strach. V\u017edy\u0165 on se ho boj\u00ed v\u00edc ne\u017e sto kulek do hlavy. Jak je Tom siln\u00fd a state\u010dn\u00fd, strach z jeho otce je siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. Nel\u00edb\u00ed se mi to. Sice jsem\u2026 s t\u00e1tou nem\u011bl dobr\u00fd vztah, ale\u2026 ne! Sakra, nebudu na to myslet.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

<\/em> Tom si ot\u0159e po\u0159\u00e1dn\u011b tv\u00e1\u0159e od slz a pod\u00edv\u00e1 se na sv\u00e9ho otce, kter\u00fd se posad\u00ed se Simone do k\u0159esla.<\/div>\n

„Tak\u017ee\u2026?“ promluv\u00ed Gordon. Simone ho vezme za ruku a za\u010dne ji tisknout ve sv\u00e9 dlani, p\u0159i\u010dem\u017e n\u00e1s s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem sleduje.<\/div>\n
„V\u00edte, co se stalo tenkr\u00e1t, kdy\u017e jste se museli odst\u011bhovat,“ za\u010dne Tom nerv\u00f3zn\u011b mluvit.<\/div>\n
„Za to jsi nemohl, Tomi. Nebyla to tvoje vina,“ p\u0159eru\u0161\u00ed ho hned matka. Nev\u00edm, zda by nebylo nejlep\u0161\u00ed, abych ode\u0161el. P\u0159ipad\u00e1m si tu p\u0159ebyte\u010dn\u00fd. Tohle je jen jejich v\u011bc a j\u00e1 tu nem\u00e1m co d\u011blat. Rad\u011bji jen v tichosti sed\u00edm a poslouch\u00e1m.<\/div>\n
„Ano, mohl jsem za to,“ povzdechne provinile Tom. „Robert m\u011bl klub a d\u011blali \u0161pinav\u00e9 obchody. Sna\u017eil jsem se mu v\u0161echnu jeho ochotu splatit t\u00edm, \u017ee jsem pro n\u011bj pracoval. Obvykle jsem mu chodil pro r\u016fzn\u00e9 pen\u00edze nebo s n\u00edm jezdil na r\u016fzn\u00e9 sch\u016fzky. J\u00e1\u2026 nikdy jsem necht\u011bl zab\u00edjet, ale musel jsem. Kdy\u017e se n\u011bco pokazilo a za\u010dali po n\u00e1s st\u0159\u00edlet, musel jsem zas\u00e1hnout a\u2026 moc m\u011b to mrz\u00ed. Kdybych to mohl vr\u00e1tit, ud\u011blal bych to,“ \u0159\u00edk\u00e1 Tom chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem. Bolestn\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a semknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka tro\u0161ku k sob\u011b.<\/p>\n

Cht\u011bl bych tenhle okam\u017eik zm\u011bnit. Je mi to tak l\u00edto. Nechci, aby se c\u00edtil takhle \u0161patn\u011b, aby se cel\u00fd chv\u011bl a strachy se mu t\u011b\u017eko mluvilo. Ani j\u00e1 se nemohl sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee zab\u00edjel. M\u011bl jsem z n\u011bj strach, ale pak jsem zjistil, \u017ee zrovna on je to nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed a nejhodn\u011bj\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed na sv\u011bt\u011b. Neubl\u00ed\u017eil by \u010dlov\u011bku, pokud by nemusel. A v\u017edy, kdy\u017e by musel, bylo by to proto, aby pomohl sv\u00e9mu nejbli\u017e\u0161\u00edmu. Nebylo to spr\u00e1vn\u00e9, \u017ee takhle Robertovi d\u011blal pomy\u0161len\u00ed a zab\u00edjel i nevinn\u00e9 lidi, ale asi to bylo nutn\u00e9. Tom nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd vrah a za t\u00edm si budu st\u00e1t.<\/p>\n

<\/em> „Mohlo n\u00e1m b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee Robert\u016fv sv\u011bt nebude nic p\u011bkn\u00e9ho u\u017e jenom d\u00edky tomu, s k\u00fdm m\u00e1 styky,“ povzdechne Gordon a za\u010dne se na Toma d\u00edvat u\u017e mnohem vl\u00eddn\u011bji.<\/div>\n

„Cht\u011bl\u2026 Jen jsem mu n\u011bjak cht\u011bl splatit to, \u017ee se o v\u00e1s postaral,“ sklop\u00ed Tom hlavu.<\/div>\n
„Ale mil\u00e1\u010dku,“ povzdechne Simone. Zvedne se a p\u0159isedne si k n\u00e1m. Obejme Toma kolem pasu a polo\u017e\u00ed si hlavu na jeho rameno.<\/div>\n
„Kolik lid\u00ed jsi musel zab\u00edt?“ zept\u00e1 se ho narovinu Gordon. Tom n\u011bjakou dobu ml\u010d\u00ed, a\u017e se na m\u011b bezmocn\u011b pod\u00edv\u00e1. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj tak\u00e9 a t\u011b\u017ece oddechnu. Ani j\u00e1 to nev\u00edm a snad to rad\u011bji ani v\u011bd\u011bt nechci. Jen se na n\u011bj vl\u00eddn\u011b kouknu. Nechci nic \u0159\u00edkat.<\/div>\n
„A\u017e tak moc ne. Jenom kolik bylo nutno. V\u011bt\u0161ina t\u011bch lid\u00ed byli p\u0159ekupn\u00edci drog a jin\u00ed hajzlov\u00e9,“ \u0159ekne nakonec Tom.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi nakonec d\u011blal dobrou v\u011bc, synku,“ \u0159ekne kone\u010dn\u011b pot\u011b\u0161en\u011b Gordon. „Jen m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsi musel b\u00fdt mezi nimi. Nemusel jsi tam p\u0159ece pracovat. Mohl jsi odlet\u011bt s n\u00e1mi.“<\/div>\n
„Nemohl jsem,“ zakrout\u00ed Tom hlavou. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a chyt\u00ed m\u011b za ruku, kterou sev\u0159e. „Nav\u00edc bych nepoznal Billa. Jenom d\u00edky n\u011bmu jsem se toho v\u0161eho zbavil.“ Z\u016fstanu se na n\u011bj d\u00edvat. On v\u00ed, jak m\u011b tohle doj\u00edm\u00e1 a \u017ee si to hlavn\u011b nemysl\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Ne, tak to nen\u00ed. Zvl\u00e1dnul jsi to d\u00edky tomu, \u017ee jsi v srdci dobr\u00fd \u010dlov\u011bk a jsi siln\u00fd. Ne kv\u016fli mn\u011b,“ po\u0161ept\u00e1m n\u011b\u017en\u011b.<\/p>\n

„Jak jste se v\u016fbec poznali, vy dva? Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee by se ti mohli l\u00edbit kluci, Tome,“ zept\u00e1 se zv\u011bdav\u011b jeho otec. Uh, k\u00e1men \u00farazu.<\/em><\/div>\n

„Eeh, no\u2026“ vydechne Tom a kriticky se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, jako by si snad nebyl jist\u00fd t\u00edm, zda jim \u0159\u00edct pravdu. Sklop\u00edm zrak. Je mi p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b trapn\u011b. Ani j\u00e1 nev\u00edm, co \u0159\u00edct. Nechci lh\u00e1t, ale nechci to Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159it\u00ed\u017eit.<\/div>\n
„No, my jsme se poznali\u2026“ na\u010dne Tom v\u011btu. Nakonec to vezmu do sv\u00fdch rukou.<\/div>\n
„Poznali jsme se pr\u00e1v\u011b v klubu,“ vydechnu nejist\u011b. L\u017eu? Nel\u017eu.<\/em> D\u011bkovn\u011b se na m\u011b pousm\u011bje.<\/div>\n
„Jo, v klubu. N\u011bjak jsme si od za\u010d\u00e1tku padli do noty,“ \u0159ekne jim Tom. „J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee v\u00e1m asi vad\u00ed, \u017ee jsem gay\u2026 Vad\u00ed v\u00e1m na mn\u011b nejsp\u00ed\u0161 hodn\u011b v\u011bc\u00ed, ale\u2026“<\/div>\n
„Tak to v\u016fbec nen\u00ed, Tomi. N\u00e1m nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli jsi homosexu\u00e1l nebo heterosexu\u00e1l. Hlavn\u00ed je, \u017ee jsi \u0161\u0165astn\u00fd,“ \u0159ekne mu maminka a d\u00e1 mu pusu na tv\u00e1\u0159. On se na ni vd\u011b\u010dn\u011b usm\u011bje. Uc\u00edt\u00edm, jak si m\u011b Gordon zkoumav\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Zvednu k n\u011bmu pohled. Pro\u010d se na m\u011b po\u0159\u00e1d tak d\u00edv\u00e1? Nav\u00edc to, jak se zarazil p\u0159i m\u00e9m p\u0159edstaven\u00ed\u2026 N\u011bco mi tu nehraje.<\/p>\n

<\/em> „D\u011bkuju v\u00e1m, \u017ee jste vyslechl mou prosbu,“ \u0159eknu ti\u0161e. Nejsem nijak chladn\u00fd, ale nesna\u017e\u00edm se pou\u017e\u00edvat ani p\u0159\u00edli\u0161 emoc\u00ed.<\/div>\n

„Je to m\u016fj syn, tak\u017ee\u2026“ pokr\u010d\u00ed rameny. Tom za\u010dne ti\u0161e \u0159\u00edkat n\u011bco sv\u00e9 mamce, zat\u00edmco Gordon na m\u011b st\u00e1le kouk\u00e1. Pok\u00fdv\u00e1m hlavou a tro\u0161ku se usm\u011bju. I p\u0159esto si m\u011b nep\u0159estane prohl\u00ed\u017eet. V\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pu, co na mn\u011b vid\u00ed. Jako by snad tu\u0161il, \u017ee n\u011bco skr\u00fdv\u00e1m. M\u00e1m z toho strach a nedobr\u00fd pocit.<\/em> O\u010di po chvilce sklop\u00edm a vydechnu. Napiju se k\u00e1vy a nerv\u00f3zn\u011b hrne\u010dek odlo\u017e\u00edm. Pod\u00edv\u00e1m se potom na Toma a tro\u0161ku se na n\u011bj usm\u011bju. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee tohle dopadlo, dalo by se \u0159\u00edct dob\u0159e.<\/p>\n

„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee se jmenuje\u0161 Tr\u00fcmper?“ promluv\u00ed n\u00e1hle Gordon. Hned k n\u011bmu upnu pohled.<\/div>\n

„Ano, pro\u010d?“<\/div>\n
„Tati, u\u017e jsi to jm\u00e9no podruh\u00e9 \u0159ekl t\u00edmhle t\u00f3nem. Nech\u00e1pu, pro\u010d,“ ozve se Tom nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. To jm\u00e9no je mi pov\u011bdom\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee tv\u016fj prav\u00fd otec se tak jmenoval. Tedy nev\u00edm, jestli otec, ale v rodn\u00e9m listu bylo uvedeno jm\u00e9no Tr\u00fcmper,“ \u0159ekne. Simone hlasit\u011b vydechne. Tom ml\u010d\u00ed. Naprosto zdrcen\u011b se pod\u00edv\u00e1m na Gordona, Simone a nakonec z\u016fstanu viset pohledem na Tomovi.<\/div>\n
„To\u2026 to bude asi n\u011bjak\u00e1 shoda jmen,“ \u0161eptnu. To je jako naschv\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b ano. Byla by to moc velk\u00e1 n\u00e1hoda. Jen m\u00e1te s Tomem \u00fapln\u011b stejn\u00e9 o\u010di,“ zasm\u011bje se Gordon. „To nic. Nechte to b\u00fdt. Jenom jsem se zamyslel.“ Na\u0161e pohledy s Tomem se okam\u017eit\u011b st\u0159etnou. D\u00edv\u00e1me se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed a sna\u017e\u00edme se n\u011bco vy\u010d\u00edst.<\/div>\n
„M\u016fj otec p\u0159ed p\u00e1r dny zem\u0159el,“ vydechnu, v\u00edc to neup\u0159es\u0148uji.<\/div>\n
„Oh, ale Billy, to je mi tak moc l\u00edto,“ vydechne zara\u017een\u011b Simone. Ihned si od Toma p\u0159esedne ke mn\u011b a po\u0159\u00e1dn\u011b m\u011b obejme. „Zlat\u00ed\u010dko, mus\u00ed ti b\u00fdt tak stra\u0161n\u011b,“ za\u010dne m\u011b ut\u011b\u0161ovat hlazen\u00edm po vlasech. „Nem\u011bli jste sem jezdit. Co t\u011b to napadlo, Tome? Mohli jste p\u0159ece p\u0159ijet a\u017e n\u011bkdy jindy, ne, kdy\u017e je Bill v tak stra\u0161n\u00e9 situaci,“ vy\u010dte mu.<\/div>\n
„Ne, v po\u0159\u00e1dku. J\u00e1 jsem byl ten, kdo Tomovi naopak \u0159ekl, \u017ee pojedeme. On necht\u011bl jet, kdy\u017e se tohle stalo, ale j\u00e1 cht\u011bl. On je mi jedinou oporou, on je mi v\u0161\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m a kouknu se na n\u011bj. Smutn\u011b se na m\u011b pousm\u011bje. Simone m\u011b pohlad\u00ed znovu po vlasech, jako bych snad byl tak\u00e9 jej\u00ed syn. Je to skoro a\u017e roztomil\u00e9. Je to sice tro\u0161ku moc, ale i tak. Tomova matka je \u010dlov\u011bk se srdcem na prav\u00e9m m\u00edst\u011b, to se mus\u00ed nechat. Tro\u0161ku v n\u00ed vid\u00edm svou maminku.<\/div>\n
„Tv\u00e9 ztr\u00e1ty je n\u00e1m opravdu l\u00edto,“ \u0159ekne mi up\u0159\u00edmn\u011b Gordon, na\u010de\u017e se pod\u00edv\u00e1 na Toma. „Mo\u017en\u00e1 byste si mohli po t\u00e9 cest\u011b odpo\u010dinout.“<\/p>\n

„Jo, a j\u00e1 zat\u00edm ud\u011bl\u00e1m n\u011bco dobr\u00e9ho k ve\u010de\u0159i,“ usm\u011bje se Simone. „Copak byste cht\u011bli, kluci?“<\/div>\n

„D\u011bkuji,“ \u0159eknu sm\u011brem ke Gordonovi. Co se t\u00fdk\u00e1 ve\u010de\u0159e, p\u0159enech\u00e1m tohle na Tomovi. Nechci se tu nijak moc projevovat.<\/div>\n
„To je jedno, mami,“ odpov\u00ed Tom.<\/div>\n
„Copak bys cht\u011bl ty, Bille? Co m\u00e1\u0161 r\u00e1d, pov\u011bz,“ usm\u011bje se na m\u011b Simone a str\u010d\u00ed mi pramen vlas\u016f za ucho.<\/div>\n
„Ned\u011blejte si starost,“ pousm\u011bju se na ni tro\u0161ku.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 r\u00e1d t\u011bstoviny jako Tom?“ st\u00e1le si m\u011b s \u00fasm\u011bvem prohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Ano,“ usm\u011bju se. „\u010casto si je doma va\u0159\u00edme.“<\/div>\n
„Super. A j\u00ed\u0161 maso nebo jsi vegetari\u00e1n? Jsi alergick\u00fd na n\u011bco?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b.<\/div>\n
„Kdy\u017e mu ned\u00e1\u0161 j\u00e1tra nebo jin\u00fd vnit\u0159nosti, tak sn\u00ed fakt v\u0161echno, mami,“ zasm\u011bje se Tom.<\/div>\n
„Ne, tak to nen\u00ed,“ ucul\u00edm se, „to ty sn\u00ed\u0161, na co p\u0159ijde\u0161,“ ohrad\u00edm se po n\u011bm.<\/div>\n
„J\u00e1 to ale p\u0159izn\u00e1m. Jsem hladov\u00fd tvor,“ \u0159ekne se sm\u00edchem a Simone se za\u010dne sm\u00e1t.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak j\u00e1 v\u00e1m n\u011bco ud\u011bl\u00e1m. B\u011b\u017ete si odpo\u010dinout. Prove\u010f Billa po dom\u011b, Tomi,“ po\u017e\u00e1d\u00e1 ho. Pohlad\u00ed m\u011b je\u0161t\u011b po tv\u00e1\u0159i a zvedne se. „A ty mi poj\u010f pomoct,“ odt\u00e1hne s sebou se sm\u00edchem i Gordona.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM „Huaah,“ z\u00edvnu a prot\u0159u si oko. Cesta byla dlouh\u00e1 a \u00fanavn\u00e1. Let\u011bli jsme p\u0159es noc – tak to ub\u00edh\u00e1 nejrychleji. Prospal jsem skoro celou dobu letu. Byli jsme u\u017e venku z letadla. Bill hned do\u0161el ke<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7419","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7419","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7419"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7419\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7419"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7419"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7419"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}