{"id":7421,"date":"2011-11-17T17:00:00","date_gmt":"2011-11-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7401"},"modified":"2011-11-17T17:00:00","modified_gmt":"2011-11-17T16:00:00","slug":"pubertak-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/17\/pubertak-22\/","title":{"rendered":"Puber\u0165\u00e1k 22."},"content":{"rendered":"
autor: Ter\u00fd<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/div>\n
Kdy\u017e sem p\u0159ijede auto, pokus\u00edm se proklouznout, aby m\u011b nikdo nevid\u011bl. Na\u0161t\u011bst\u00ed se ti lid\u00e9 zakecaj\u00ed s t\u011bmi lidmi u br\u00e1ny a j\u00e1 m\u016f\u017eu v klidu proklouznout ven. Jsem docela p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jsem to zvl\u00e1dl, ale jsem i r\u00e1d. Te\u010f jen naj\u00edt Michaela a poprosit ho o d\u00e1vku. Sice nem\u00e1m pen\u00edze, ale zn\u00e1 m\u011b, tak\u017ee by mi to mohl d\u00e1t na dluh. V\u00ed, \u017ee mu to d\u00e1m. Bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se vyd\u00e1m k domu, kde bydl\u00ed Michael.<\/p>\n

Postav\u00edm se p\u0159ed dve\u0159e a rychle zazvon\u00edm. Kousek tady odsud bydl\u00ed Tom, douf\u00e1m, \u017ee m\u011b neuvid\u00ed.<\/div>\n

„Co je?“ vyleze ven Michale a mne si prav\u00e9 oko. Z\u00edvne a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „Bille?… co tady sakra d\u011bl\u00e1\u0161?“ vyjekne a pob\u00eddne m\u011b, abych \u0161el dovnit\u0159. Vejdu a spole\u010dn\u011b se usad\u00edme u n\u011bj v pokoji.<\/div>\n
„No Mickey, j\u00e1… chci t\u011b o n\u011bco poprosit,“ zav\u00e1h\u00e1m.<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ pozvedne obo\u010d\u00ed a uveleb\u00ed se v k\u0159esle.<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych t\u011b poprosit o to, jestli bys mi nedal jednu d\u00e1vku. Jen jednu, slibuju ti, \u017ee ti pen\u00edze potom d\u00e1m, ale te\u010f je nem\u00e1m… pros\u00edm.“<\/p>\n

„Bille, promi\u0148, ale nem\u016f\u017eu. \u0160el jsi kv\u016fli tomu na l\u00e9\u010den\u00ed a j\u00e1 t\u011b d\u00edky tomu tak obdivuju. Nejde to, nem\u016f\u017eu to ud\u011blat, proto\u017ee bych t\u00edm pokazil v\u0161echno, o co ses sna\u017eil. M\u011bl by ses vr\u00e1tit zp\u00e1tky a podstoupit to cel\u00fd. J\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161 a ty bys m\u011bl taky,“ povzdechne, zvedne se a p\u0159ejde k oknu. Mus\u00edm ho p\u0159emluvit, prost\u011b mus\u00edm, jinak bych to nevydr\u017eel.<\/div>\n

„Mickey, pros\u00edm. Fakt ti ty pen\u00edze d\u00e1m. V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u017ee je na m\u011b spoleh.“<\/div>\n
„Ale o to nejde, Bille! Ty bys tu nem\u011bl b\u00fdt, m\u011bl bys b\u00fdt tam, kde jsi byl dote\u010f!“<\/div>\n
„Mickey. Nikdy jsem t\u011b o nic tak moc neprosil jako te\u010f. Jen jednou, pros\u00edm. Jsi p\u0159eci kamar\u00e1d a t\u011bm se pom\u00e1h\u00e1 a j\u00e1 pomoct pot\u0159ebuju,“ za\u0161kemr\u00e1m a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, doufaj\u00edc, \u017ee mi pom\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n
\n

Povzdechne a zakrout\u00ed hlavou:<\/div>\n

„Promi\u0148, Bille.“<\/div>\n
„Mickey\u2026 pros\u00edm t\u011b. Jen jednou. U\u017e t\u011b nikdy nebudu otravovat, slibuju.“<\/div>\n
Mickey znovu pozvedne. „Tak dob\u0159e, ale jen jednu d\u00e1vku.“ Jakmile to vyslov\u00ed, usm\u011bju se do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„D\u011bkuju ti, Mickey. Stra\u0161n\u011b moc ti d\u011bkuju. Slibuju, \u017ee ti to vr\u00e1t\u00edm,“ znovu se usm\u011bju, obejmu ho, vezmu si do n\u011bj d\u00e1vku a vyd\u00e1m se do parku, kde si sednu na lavi\u010dku a p\u0159iprav\u00edm si ji.<\/p>\n

Cel\u00fd se t\u0159esu. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e se mi kone\u010dn\u011b ulev\u00ed. Kdy\u017e u\u017e to m\u00e1m v\u0161echno p\u0159ipraven\u00e9, nasm\u011bruji si jehlu na m\u00edsto, kde to d\u011bl\u00e1m v\u017edycky. U\u017e jen chvili\u010dku a zase se mi ulev\u00ed. Kdy\u017e u\u017e jsem odhodlan\u00fd, \u017ee to ud\u011bl\u00e1m, najednou se zastav\u00edm. P\u0159ijde mi, jako bych p\u0159ed sebou n\u011bkoho vid\u011bl. N\u011bkoho hodn\u011b zn\u00e1m\u00e9ho. Kdy\u017e zamhou\u0159\u00edm na tu osobu, kone\u010dn\u011b ji pozn\u00e1m.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Co?“ vykul\u00edm o\u010di. Tak tohle jsem ne\u010dekal. Jak po mn\u011b m\u016f\u017ee n\u011bco takov\u00fdho cht\u00edt? Abych odjel ode v\u0161ech a na v\u0161echno, co je tady, zapomn\u011bl? No nezbl\u00e1znil se? To, to p\u0159eci nejde. Nem\u016f\u017eu tu nechat Billa. A co Ter\u00fd? Ale s mamkou se mi tu b\u00fdt nechce, ale p\u0159edstava toho, \u017ee bych m\u011bl prost\u011b jen odjet a v\u0161echno to tu nechat? Ne, to nejde.<\/div>\n

„Tak si to rozmysli,“ povzdychne si t\u00e1ta, kdy\u017e uvid\u00ed moji reakci. Jen \u0161okovan\u011b p\u0159ik\u00fdvnu a on opust\u00ed m\u016fj pokoj.<\/p>\n

Lehnu si na postel a d\u00edv\u00e1m se jen p\u0159ed sebe. Bude to velk\u00e9 rozhodov\u00e1n\u00ed. Mus\u00edm se rozhodnout mezi matkou, m\u00fdmi p\u0159\u00e1teli, Billem a t\u00e1tou. Bu\u010f tu z\u016fstanu se v\u0161emi m\u00fdmi milovan\u00fdmi, klukem, kter\u00fdho miluju a s matkou, kter\u00e1 se o m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, nebo pojedu do nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00edho m\u011bsta na sv\u011bt\u011b s t\u00e1tou, kter\u00fd m\u011b m\u00e1 r\u00e1d a cel\u00fd \u017eivot m\u011b bral v\u0161ude. Sakra, nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Te\u010f, kdy\u017e m\u00e1m kone\u010dn\u011b Billa, bych m\u011bl odjet? Ne to nejde, tohle ud\u011blat nem\u016f\u017eu. Je mo\u017en\u00fd, \u017ee na m\u011b t\u00e1ta bude na\u0161tvanej, ale j\u00e1 tohle p\u0159etrp\u00edm.<\/p>\n

Povzdechnu si a p\u0159eto\u010d\u00edm se na bok. Mus\u00edm si vy\u010distit hlavu, a proto se ulo\u017e\u00edm do tvrd\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Mami?“ vykul\u00edm o\u010di, zvednu se a o krok zacouv\u00e1m. Nev\u00edm, jestli se mi to jenom zd\u00e1, nebo ji opravdu vid\u00edm. Jen se na m\u011b tak d\u00edv\u00e1 a je stra\u0161n\u011b smutn\u00e1. \u017de bych m\u011bl halucinace? Ale, v\u017edy\u0165 jsem si je\u0161t\u011b nic nevzal. Pod\u00edv\u00e1m se na st\u0159\u00edka\u010dku a potom na \u017eenu p\u0159ede mnou, kter\u00e1 vypad\u00e1 jako moje matka. Ud\u011bl\u00e1m to znovu a v tom zakrout\u00ed hlavou. Jako by m\u011b prosila, abych to ned\u011blal.<\/div>\n

„Bo\u017ee, mami, tak moc mi chyb\u00ed\u0161,“ sklon\u00edm hlavu a odhod\u00edm st\u0159\u00edka\u010dku. Nem\u016f\u017eu to ud\u011blat, v\u017edy\u0165 bych si to potom stra\u0161n\u011b vy\u010d\u00edtal. Mamka by nikdy necht\u011bla, abych za\u010dal fetovat. Bylo by j\u00ed to l\u00edto. Mus\u00edm se vr\u00e1tit a podstoupit l\u00e9\u010dbu, i kdy\u017e to te\u010f bude asi trvat o n\u011bco d\u00e9le, proto\u017ee jsem utekl, ale u\u017e jen kv\u016fli moj\u00ed matce mus\u00edm.<\/p>\n

Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m znovu t\u00edm sm\u011brem, \u017eenu u\u017e nevid\u00edm. \u017de by se mi to jen zd\u00e1lo? A\u0165 je to jakkoli, u\u017e na to ani nes\u00e1hnu. Nem\u016f\u017eu. Mus\u00edm se prost\u011b vr\u00e1tit. Se vzpom\u00ednkou na to, co se stalo, se odeberu zp\u011bt na l\u00e9\u010debnu.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Tome?“ probud\u00ed m\u011b t\u00e1t\u016fv hlas. Sto\u010d\u00edm se na stranu, odkud jde jeho hlas, a rozespale se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n

„No?“ zaz\u00edv\u00e1m a d\u00e1m si ruku p\u0159ed pusu. Zamlask\u00e1m a \u010dek\u00e1m, co pot\u0159ebuje. Nev\u00edm, pro\u010d m\u011b bud\u00ed takhle v noci\u2026 Vykul\u00edm o\u010di. Ono u\u017e je 11:00? J\u00e1 zaspal a ne\u0161el do \u0161koly. Vylet\u00edm a chci se za\u010d\u00edt obl\u00e9kat, ale t\u00e1ta m\u011b zastav\u00ed, jen se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Dneska nejde\u0161 do \u0161koly. Volal jsem tam. Pot\u0159ebuji od tebe sly\u0161et odpov\u011b\u010f, Tome,“ sklop\u00ed hlavu, jako by u\u017e v\u011bd\u011bl, jak\u00e1 bude moje odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

Posad\u00edm se vedle n\u011bj a zad\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. V\u00edm, \u017ee to bude t\u011b\u017ek\u00fd, ale j\u00e1 to mus\u00edm zvl\u00e1dnout.<\/div>\n

„Tati, v\u00ed\u0161\u2026 nejde to. M\u00e1m tu p\u0159\u00e1tele a hodn\u011b dobr\u00fd p\u0159\u00e1tele.“ Rad\u0161i sklop\u00edm pohled. Ned\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. V\u00edm, \u017ee bych v nich vid\u011bl zklam\u00e1n\u00ed, a to nechci.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se?“<\/div>\n
„Nezlob\u00edm. Ch\u00e1pu to, asi je to na tebe moc rychle, ale kdybys cht\u011bl, kdykoli m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ijet. U m\u011b bude\u0161 v\u017edy v\u00edtan\u00fd, Tome. A\u0165 se stane cokoli, v\u017edycky m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ijet. U m\u011b bude\u0161 m\u00edt po\u0159\u00e1d dve\u0159e otev\u0159en\u00e9.“<\/div>\n
„D\u011bkuju, tati,“ usm\u011bju se a on opust\u00ed m\u016fj pokoj. V\u00edm, \u017ee byl asi hodn\u011b zklaman\u00fd, ale mysl\u00edm, \u017ee to mohl o\u010dek\u00e1vat. A kdyby v\u011bd\u011bl o Billovi, tak mysl\u00edm, \u017ee by to ch\u00e1pal u\u017e tuplem, ale o tom mu \u0159\u00edkat zat\u00edm nebudu. Mo\u017en\u00e1 \u010dasem, ale te\u010f ur\u010dit\u011b ne.<\/p>\n

Jeliko\u017e nejdu do \u0161koly, tak se zase m\u016f\u017eu ulo\u017eit do postele, co\u017e ud\u011bl\u00e1m bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed a hodn\u011b rychle.<\/p>\n

———–<\/p>\n

Probud\u00edm se a\u017e kolem druh\u00e9 hodiny odpoledn\u00ed. Ne\u010dekal jsem, \u017ee budu sp\u00e1t tak dlouho, ale abych \u0159ekl pravdu, v\u016fbec mi to nevad\u00ed, alespo\u0148 jsem se taky docela dob\u0159e vyspal. Za hodinu m\u00e1m b\u00fdt v kav\u00e1rn\u011b s Dannym. T\u011b\u0161\u00edm se na n\u011bj, alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed od toho, co se te\u010f d\u011bje. Stejn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee bude n\u011bco cht\u00edt, proto\u017ee se nikdy takhle neuk\u00e1zal zni\u010dehonic. No uvid\u00edme, na co zase p\u0159i\u0161el, nebo co pot\u0159ebuje.<\/p>\n

Kdy\u017e se obl\u00e9knu a ud\u011bl\u00e1m rann\u00ed hygienu, u\u017e jsou skoro t\u0159i hodiny, tak\u017ee se rovnou vyd\u00e1m ke kav\u00e1rn\u011b. Cesta je klidn\u00e1, a\u017e se docela div\u00edm. V\u017edycky jsem n\u011bkoho potkal nebo tak n\u011bco, ale dneska ne. Je to divn\u00fd, ale jsem docela i r\u00e1d.<\/p>\n

Dojdu ke kav\u00e1rn\u011b a usad\u00edm se u stolu u okna, abych m\u011bl dobr\u00fd v\u00fdhled ven. Danny tu je\u0161t\u011b nen\u00ed, tak\u017ee jsem mohl vybrat j\u00e1. V\u017edycky vyb\u00edral on, tak te\u010f m\u016f\u017eu pro jednou j\u00e1. \u010cek\u00e1m tu jen p\u011bt minut, ne\u017e se p\u0159ede mnou objev\u00ed s podivn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech Danny.<\/p>\n

„Ahoj,“ obejme m\u011b a usad\u00ed se p\u0159\u00edmo naproti mn\u011b.<\/div>\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00edm ho. „Tak to vyklop a narovinu,“ usm\u011bju se a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. V\u00edm, \u017ee m\u016fj pohled al\u00e1 je mi jasn\u00fd, \u017ee n\u011bco chce\u0161<\/em>, pozn\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zasm\u011bje se a v\u00e1hav\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1. „M\u00e1m pro tebe takovou nab\u00eddku…“<\/div>\n
„Jakou?“ popo\u017eenu ho, kdy\u017e se zasekne. Povzdechne si a pokra\u010duje.<\/div>\n
„No\u2026 m\u00e1me kapelu. J\u00e1 a je\u0161t\u011b dva kluci, ale chyb\u00ed n\u00e1m kytarista. Jsme opravdu dob\u0159\u00ed, a tak jsem se t\u011b cht\u011bl zeptat, jestli s n\u00e1mi nechce\u0161 hr\u00e1t. V\u00edm, \u017ee kytaru zvl\u00e1d\u00e1\u0161 snad ze v\u0161ech lid\u00ed nejl\u00edp, co zn\u00e1m. Taky v\u00edm, \u017ee to byl v\u017edycky tv\u016fj sen, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee bys mohl,“ vyhrkne na jeden n\u00e1dech a j\u00e1 se nesta\u010d\u00edm divit. On je v kapele? A odkdy na n\u011bco hraje. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/p>\n

„Ty na n\u011bco hraje\u0161?“<\/div>\n

„N\u00e9\u00e9\u00e9,“ zasm\u011bje se. „Jsi se zbl\u00e1znil. J\u00e1 a na n\u011bco hr\u00e1t?“<\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b proto se pt\u00e1m,“ zasm\u011bju se a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli to m\u00e1m vz\u00edt nebo ne. Kdy\u017e o n\u011bkom Danny \u0159ekne, \u017ee jsou dobr\u00fd, tak dobr\u00fd opravdu jsou. I kdy\u017e je v kapele on, v\u017edycky \u0159ekne to, co si opravdu mysl\u00ed, tak\u017ee asi budou opravdu dob\u0159\u00ed. A n\u00e1vrh je to dobr\u00fd. Opravdu jsem v\u017edycky cht\u011bl hr\u00e1t v kapele a tohle je \u00fa\u017easn\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost. T\u0159eba se jednou proslav\u00edme natolik, \u017ee n\u00e1s budou zn\u00e1t po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Wow, tak to by bylo naprosto \u00fa\u017easn\u00e9.<\/p>\n

„J\u00e1 zp\u00edv\u00e1m,“ vytrhne m\u011b z m\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n

„J\u00e1 se lekl, nikdy jsem t\u011b toti\u017e nevid\u011bl na nic hr\u00e1t,“ zasm\u011bju se.<\/div>\n
„Tak co ty na to?“<\/div>\n
„No tak jo. Moc r\u00e1d,“ mrknu na n\u011bj. „A jak se jmenujete?“<\/div>\n
„Darkness\u2026 j\u00e1 v\u00edm, blbej n\u00e1zev, ale nic jin\u00fdho n\u00e1s nenapadlo,“ zasm\u011bje se Danny a napije se z \u010daje, kter\u00fd si objednal.<\/div>\n
„N\u00e1hodou\u2026 Mn\u011b se l\u00edb\u00ed. A kdy m\u00e1m p\u0159ij\u00edt a kam?“<\/div>\n
„No tak ke mn\u011b dom\u016f a zkou\u0161\u00edme ka\u017ed\u00fd p\u00e1tek od \u010dty\u0159,“ mrkne na m\u011b a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu.<\/p>\n<\/div>\n
„O 3 m\u011bs\u00edce pozd\u011bji“<\/div>\n
\n

„Jo, l\u00edbej m\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m a prohnu se v z\u00e1dech. Tohle jsem dlouho nec\u00edtil. C\u00edt\u00edm jeho hebk\u00e9 rty, kter\u00e9 m\u011b l\u00edbaj\u00ed, jeho hork\u00fd dech na m\u00e9m t\u011ble a jeho ruku, kter\u00e1 se pohybuje v m\u00e9m rozkroku.<\/p><\/div>\n

„Danny\u2026!“ zast\u00e9n\u00e1m a naplno si to u\u017e\u00edv\u00e1m.<\/p>\n

autor: Ter\u00fd<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ter\u00fd Bill: Kdy\u017e sem p\u0159ijede auto, pokus\u00edm se proklouznout, aby m\u011b nikdo nevid\u011bl. Na\u0161t\u011bst\u00ed se ti lid\u00e9 zakecaj\u00ed s t\u011bmi lidmi u br\u00e1ny a j\u00e1 m\u016f\u017eu v klidu proklouznout ven. Jsem docela p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jsem to zvl\u00e1dl, ale jsem i r\u00e1d.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[437],"tags":[],"class_list":["post-7421","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pubertak"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7421","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7421"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7421\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7421"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7421"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7421"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}