{"id":7425,"date":"2011-11-16T18:00:00","date_gmt":"2011-11-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7405"},"modified":"2011-11-16T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-16T17:00:00","slug":"the-movie-on-your-eyelids-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/16\/the-movie-on-your-eyelids-2\/","title":{"rendered":"The Movie On Your Eyelids 2."},"content":{"rendered":"
autor: Fee<\/p>\n

pairing: Bill\/Brian Molko<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

<\/strong> Taxi m\u011b vyhodilo u na\u0161eho hotelu ve \u010dty\u0159i r\u00e1no. Za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat prvn\u00ed stopy \u00fanavy. Vyjel jsem v\u00fdtahem do dan\u00e9ho patra a odemknul apartm\u00e1n, kter\u00fd sd\u00edl\u00edm jako obvykle s Tomem. Ve\u0161el jsem, postavil kabelku na stolek u zrcadla a odt\u00e1hl spojovac\u00ed dve\u0159e do br\u00e1\u0161kovy lo\u017enice, doufaje, \u017ee si dnes odpustil d\u00edv\u010d\u00ed spole\u010dnost. V\u00fdborn\u011b, \u017e\u00e1dn\u00e1 nah\u00e1 lep\u00e1 d\u011bva se k n\u011bmu nel\u00edsala. Chvilku jsem se s citupln\u00fdm v\u00fdrazem d\u00edval, jak sp\u00ed, a pot\u00e9 dve\u0159e op\u011bt zav\u0159el. Za\u010dal jsem se vysvl\u00e9kat. My\u0161lenky mi p\u0159itom bloudily u ned\u00e1vn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed. Mohl jsem mu pat\u0159it. A on mnou pohrdl. Co se dalo d\u011blat. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u011b neodm\u00edtl kv\u016fli tomu, \u017ee bych se mu nel\u00edbil nebo tak, a proto jsem nebyl uk\u0159ivd\u011bn\u00fd. Naopak. Bylo to od n\u011bj tak \u00fa\u017easn\u00e9 a ohledupln\u00e9. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem neza\u017eil podobn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Ale te\u010f u\u017e bych na n\u011bj nem\u011bl myslet. Mysl\u00edm na n\u011bj n\u011bjak moc.<\/div>\n

<\/div>\n
St\u00e1le pln\u00fd bla\u017eenosti, dal jsem si rychlou sprchu, odl\u00ed\u010dil se, vy\u010distil zuby a s navlhl\u00fdmi vlasy se zavrtal do dek. Bylo p\u0159ede mnou uboh\u00fdch 6 hodin sp\u00e1nku, ne\u017e budu muset vst\u00e1vat na odpoledn\u00ed akce, co\u017e mi absolutn\u011b nedosta\u010dovalo. Rychle jsem usnul.<\/p>\n

P\u0159ipadalo mi, \u017ee jsem sotva zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e m\u011b Tom p\u0159ed polednem vzbudil, tak \u0161etrn\u011b, jak um\u011bl jen on. M\u011bl jsem od puberty zafixovan\u00fd takov\u00fd o\u0161kliv\u00fd zvyk. Nesm\u011bl jsem b\u00fdt buzen\u00fd bud\u00edkem. Tehdy jsme ho pou\u017e\u00edvali, jak bylo norm\u00e1ln\u00ed, ale ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdy\u017e n\u00e1m zazvonil, dostal jsem z\u00e1chvat \u00fazkosti, proto\u017ee jsem m\u011bl kv\u016fli \u0161ikanov\u00e1n\u00ed panick\u00fd strach z chozen\u00ed do \u0161koly. I te\u010f po letech jsem se toho nemohl zbavit. Ov\u0161em Tomimu v\u016fbec nevadilo d\u011blat mi \u017eiv\u00fd bud\u00edk.
Po n\u011bkolika minut\u00e1ch obvykl\u00e9ho \u0161kemr\u00e1n\u00ed \u00b4Mmm, je\u0161t\u011b chv\u00edli!\u00b4 jsem se s hlasit\u00fdm z\u00edv\u00e1n\u00edm posadil v duchn\u00e1ch. Prot\u0159el jsem si o\u010di p\u011bsti\u010dkami, prohr\u00e1bl rozcuchanou h\u0159\u00edvu a ospale na br\u00e1\u0161ku zam\u017eoural. Culil se.<\/div>\n

\n
\n

„Tak jak bylo v\u010dera? Spali jste spolu?“ zeptal se na rovinu. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to ud\u011blal kv\u016fli t\u00e9 mal\u00e9 \u0161peti\u010dce z\u00e1\u0161ti, proto\u017ee jindy do m\u00e9ho sexu\u00e1ln\u00edho \u017eivota nestrkal nos.
„Ne,“ pokr\u010dil jsem rameny a pohledem hledal \u017eehli\u010dku na vlasy. M\u011bl jsem to zase zasran\u011b zvln\u011bn\u00e9. Toma ta informace evidentn\u011b udivila.
„Ne? Je snad blbej?“ odfrkl a j\u00e1 se sm\u00edchem proto\u010dil o\u010di.
„Jsi milej, br\u00e1\u0161ko,“ vysoukal jsem se z postele a \u0161oural se otev\u0159\u00edt okno. „Brian m\u011b necht\u011bl jen o\u0161ukat a u\u017e se nikdy nevid\u011bt,“ dodal jsem d\u016fle\u017eit\u011b. Svra\u0161til obo\u010d\u00ed.
„Tak\u017ee\u2026?“
„Vzal si moje \u010d\u00edslo. Chce se se mnou zase setkat!“ zapi\u0161t\u011bl jsem pubert\u00e1ln\u011b a poposko\u010dil na m\u00edst\u011b. Tom se zara\u017een\u011b uchechtl.
„Ale nehodl\u00e1\u0161 se do n\u011bj zamilovat, \u017ee ne, Billi?“
Zv\u00e1\u017en\u011bl jsem.
„Nejsem bl\u00e1zen. V\u00edm, \u017ee si nem\u016f\u017eu dovolit m\u00edt vztah. A Brian je nav\u00edc roky zadan\u00fd. A m\u00e1 d\u00edt\u011b.“
Za\u0161klebil se.
„D\u00edt\u011b? Bo\u017ee, kolik \u017ee mu to je?“
„35. A nech si to, jo?“ zakabonil jsem se. S \u00fasm\u011bvem po mn\u011b hodil pol\u0161t\u00e1\u0159. Elegantn\u011b jsem se mu vyhnul a vypl\u00e1znul na n\u011bj jazyk.
„Na sn\u00eddani m\u011b m\u016f\u017eete o\u010dek\u00e1vat tak za p\u016fl hodiny\u2026“<\/p>\n

Den prob\u011bhl klasicky ve znamen\u00ed promo akc\u00ed. Byl jsem v jednom kole a vyd\u00e1val ze sebe sto procent, tak\u017ee jsem nem\u011bl mo\u017enost \u0159e\u0161it cokoliv jin\u00e9ho, ale ve\u010der na hotelov\u00e9m pokoji jsem vzal sv\u016fj mobil a zv\u011bdav\u011b zkontroloval, jestli mi t\u0159eba nep\u0159i\u0161la n\u011bjak\u00e1 zpr\u00e1va. Nic. Nep\u0159ekvapilo m\u011b to. Vypadal by p\u0159\u00edli\u0161 dychtiv\u011b, kdyby mi napsal tent\u00fd\u017e den. A tak\u00e9 byl ur\u010dit\u011b vyt\u00ed\u017een\u00fd. Jen m\u011b zaj\u00edmalo, kdypak se asi ozve. T\u011b\u0161il jsem se na to. Moc jsem se t\u011b\u0161il.<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong>
Noc po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b rodi\u010d\u016f byla v\u00edce ne\u017e divok\u00e1, zd\u00e1ly se mi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sny pln\u00e9 poh\u00e1dkov\u00fdch l\u00e9taj\u00edc\u00edch and\u011bl\u016f. R\u00e1no jsem se probudil se \u0161\u0165astn\u00fdm pocitem a dlouho se v pe\u0159in\u00e1ch v\u00e1lel s \u00fasm\u011bvem a up\u0159en\u00fdm pohledem do stropu. Zkontroloval jsem displej mobilu, abych se ujistil, \u017ee u\u017e je po poledni, a unaven\u011b, le\u010d s pohvizdem, se dotlapkal do vany. Venku sv\u00edtilo slunko a j\u00e1 se rochnil v melounov\u00fdch bublink\u00e1ch. P\u011bkn\u011b oble\u010den a prakticky nal\u00ed\u010den jsem poob\u011bdval Stefanovy bifte\u010dky, kter\u00e9 byly tak vynikaj\u00edc\u00ed, a\u017e jsem se olizoval za u\u0161ima. Potom jsme si dali kafe, par\u00e1dn\u011b si popov\u00eddali a nasm\u00e1li se. Do p\u011bti jsme jen tak posed\u00e1vali u MTV a debatovali. Potom jsem uskute\u010dnil asi hodinov\u00fd telefon\u00e1t Helen\u011b, po\u017evatlal s Codym a kluci zavolali p\u00e1r zn\u00e1m\u00fdm. V sedm se za\u010dali trousit lid\u00e9 a vypadalo to na par\u00e1dn\u00ed mejdan a\u017e do r\u00e1na.<\/div>\n

<\/div>\n
Mezi hosty se objevil i Robert, n\u00e1\u0161 b\u00fdval\u00fd buben\u00edk, Timo, Evan a spoustu dal\u0161\u00edch lid\u00ed. V\u0161echny jsem pozdravil a o\u010dima t\u011bkal v davu. Ano, sv\u00fdm zp\u016fsobem jsem n\u011bkoho hledal, nicm\u00e9n\u011b v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee nenajdu. N\u011bkoho, komu jsem t\u0159i dny odol\u00e1val napsat. Nic leh\u010d\u00edho, ne\u017e napsat textovku, v\u0161ak nen\u00ed.<\/p>\n

MEZI TOU SPOUSTOU TVARI TADY MI CHYBI JEDINA – TA TVOJE. B \ud83d\ude42<\/p>\n

Rychle a rozt\u011bkan\u011b jsem SMSku odeslal, ne\u017e bych si to rozmyslel. V \u00fatrob\u00e1ch mi nerv\u00f3zn\u011b poletovalo tis\u00edce mot\u00fdlk\u016f, a u\u017e u\u017e jsem si p\u0159edstavoval tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed spole\u010dnost. Ne, ur\u010dit\u011b nebude m\u00edt \u010das.<\/div>\n

<\/div>\n
Po p\u016flhodin\u011b m\u00e9ho zouf\u00e1n\u00ed a postupn\u011b opadan\u00e9ho zklam\u00e1n\u00ed mi apar\u00e1t zavibroval na stolku. Obratn\u011b jsem k n\u011bmu p\u0159isko\u010dil a jedn\u00edm pohledem na displej jsem zjistil, jak se v\u011bci maj\u00ed.<\/p>\n

JSEM NA AKCI. RAD BYCH TE VIDEL, ALE VYPADA TO TU NA DLOUHO \ud83d\ude41 BILL.<\/p>\n

I kdy\u017e m\u011b informace nem\u011bla pot\u011b\u0161it, musel jsem se usm\u00e1t. Rychle jsem vydatloval odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

VAZNE BY SES NEMOHL VYPARIT? MAM CELOU NOC\u2026<\/p>\n

Obratn\u011b jsem ulo\u017eil mobil do kapsy a sna\u017eil skr\u00fdt vzru\u0161en\u00fd v\u00fdraz.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong> D\u00e1vali jsme zrovna rozhovor, kdy\u017e jsem v kapsi\u010dce kalhot zaznamenal uspokojiv\u00e9 zavibrov\u00e1n\u00ed. T\u011bch n\u011bkolik minut do konce jsem byl jako na trn\u00ed, a jakmile jsme byli propu\u0161t\u011bni z tenat novin\u00e1\u0159\u016f a j\u00e1 se ujistil, \u017ee je ta zpr\u00e1va skute\u010dn\u011b od n\u011bj, rozlinula se mnou bezelstn\u00e1 radost. A nav\u00edc napsal n\u011bco tak hezk\u00e9ho. To mi vykompenzovalo to t\u0159\u00eddenn\u00ed \u010dek\u00e1n\u00ed, jen\u017e se zd\u00e1lo b\u00fdt nekone\u010dn\u00fdm. Bleskurychle jsem odepsal. Brian obratem odpov\u011bd\u011bl a j\u00e1 se po p\u0159e\u010dten\u00ed z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l. Jestli\u017ee po mn\u011b tedy tolik tou\u017e\u00ed, budu se muset vynasna\u017eit.<\/p>\n

ZKUSIM TO.<\/p>\n

P\u0159ito\u010dil jsem se k Davidovi, po\u010dkal, a\u017e domluv\u00ed s jakousi \u017eenou, a pak jsem se pokusil p\u0159ehlu\u0161it hlasitou hudbu p\u00e1rty.
„Davide? Sm\u011bl bych odej\u00edt?“
„Kam odej\u00edt? Pot\u0159ebuje\u0161 na toaletu? Saki-“ u\u017e u\u017e k sob\u011b p\u0159ivol\u00e1val na\u0161eho statn\u00e9ho hlavn\u00edho bodyguarda. Rozpa\u010dit\u011b jsem ho zadr\u017eel.
„Ne, to ne, j\u00e1\u2026 myslel jsem jako \u00fapln\u011b odej\u00edt,“ spletl jsem si prsty za z\u00e1dy. „Odej\u00edt z t\u00e9hle akce,“ dodal jsem. Jeho zmaten\u00fd, zamra\u010den\u00fd v\u00fdraz ale nevypadal moc p\u0159\u00edzniv\u011b.
„D\u011bl\u00e1\u0161 si legraci?“ vyjekl. Provinile jsem se kousnul do rtu, a to u\u017e u n\u00e1s byli zv\u011bdav\u00ed kluci.
„Pro\u010d po n\u011bm tak prsk\u00e1\u0161, Davide?“ nechal se sly\u0161et n\u00e1\u0161 utajen\u00fd komik Gustav, ov\u0161em mana\u017eerovi to tak vesel\u00e9 nep\u0159i\u0161lo.
„Chce j\u00edt pry\u010d!“ \u0159ekl pobou\u0159en\u011b.
„No a?“ ozval se Georg. „Kdo by necht\u011bl? Je tu nuda.“
„Pro\u010d, Bille?“ zamumlal br\u00e1\u0161ka. Sklopil jsem o\u010di, proto\u017ee jsem si u\u017e p\u0159edem dok\u00e1zal p\u0159edstavit jeho v\u00fdraz.
„Napsal mi Brian\u2026 cht\u011bl by se vid\u011bt,“ \u0161pitnul jsem. Tom odm\u00edtav\u011b semknul rty do linky.
„Ale, tak on se ti kone\u010dn\u011b ozval?“ odv\u011btil posm\u011b\u0161n\u011b. Bojovn\u011b jsem vzhl\u00e9dnul.
„Nech toho-„
„Ty toho nech. Za ty t\u0159i dny jsi ten mobil sotva pustil z ruky.“
„To nen\u00ed tvoje v\u011bc,“ zahu\u010del jsem ti\u0161e a v\u0161imnul si kluk\u016f, kte\u0159\u00ed na\u0161i rozpravu sledovali se zdvi\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.
„Tak ho propus\u0165, Davide\u2026 a\u0165 se aspo\u0148 n\u011bkdo bav\u00ed,“ zastal se m\u011b Geo a j\u00e1 se na n\u011bj vd\u011b\u010dn\u011b usm\u00e1l. Gustav se k n\u011bmu samoz\u0159ejm\u011b p\u0159idal a nakonec i Tom, i kdy\u017e s viditeln\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm.
„Zvl\u00e1dneme to tady i bez n\u011bj.“
Potom jen sta\u010dilo nadhodit \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed o\u010di a moje cesta za Brianem byla voln\u00e1. Skoro jsem nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee jsem z toho vyv\u00e1znul hned, bez povinnosti poskytnout n\u011bkolik dal\u0161\u00edch rozhovor\u016f.
Zat\u00edmco jsem si \u0161el pro v\u011bci, vyndal jsem mobil.<\/p>\n

VITEZSTVI. ^^ KAM MAM PRIJET? DO BYTU?<\/p>\n

P\u0159i\u0161lo mi nad\u0161en\u00e9 potvrzen\u00ed. Rychle jsem si chytil tax\u00edka, zadal adresu, kter\u00e1 byla perfektn\u011b ulo\u017eena v moj\u00ed pam\u011bti, a jak jsem se uvelebil do sedadla, kontroloval jsem, jak vypad\u00e1m. Shledal jsem, \u017ee takhle se p\u0159ed n\u00edm m\u016f\u017eu objevit. Byl jsem v \u010dern\u00e9, jen s metalicky st\u0159\u00edbrnou bundi\u010dkou, kou\u0159ov\u011b nal\u00ed\u010den\u00fd a vlasy jsem m\u011bl brilantn\u011b rovn\u00e9, vy\u017eehlen\u00e9. Tolik jsem se t\u011b\u0161il na jeho spole\u010dnost. Cesta mi utekla v okam\u017eiku a ne\u017e jsem se nad\u00e1l, st\u00e1l jsem p\u0159ed zn\u00e1m\u00fdmi dve\u0159mi. Uvnit\u0159 hr\u00e1la hudba, poznal jsem Brianovy obl\u00edbence Pixies. Oni snad maj\u00ed ve\u010d\u00edrek? Mhm, a to jsem zrovna tou\u017eil po chv\u00edli klidu a soukrom\u00ed. Pro dne\u0161ek jsem m\u011bl dost kolektivu.
Manik\u00farovan\u00fdm prst\u00edkem jsem stisknul tla\u010d\u00edtko zvonku, v duchu dumaj\u00edc nad t\u00edm, jak se ke mn\u011b asi bude chovat.<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> Zkusil to a vy\u0161lo to. Nerv\u00f3zn\u011b jsem polkl a \u0161el si pro drink. V byt\u011b se to hem\u017eilo spoustou lid\u00ed, jeho p\u0159\u00edtomnost aspo\u0148 nebude n\u00e1padn\u00e1 a nikomu podez\u0159el\u00e1, co\u017e jsem necht\u011bl hlavn\u011b kv\u016fli kluk\u016fm. Nedo\u010dkav\u011b jsem korzoval po m\u00edstnostech a usm\u00edval se na p\u0159\u00edtomn\u00e9. Za dvacet minut zazvonil zvonek a j\u00e1 bleskurychle dob\u011bhl do chodby, aby m\u011b n\u011bkdo nep\u0159edb\u011bhl. Rychle jsem se pod\u00edval do zrcadla, celkem se uspokojil a s \u00fasm\u011bvem otev\u0159el dve\u0159e.<\/p>\n

„Ahoj,“ stydliv\u011b \u0159ekl.
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl jsem stejn\u011b. „Tak\u2026 poj\u010f d\u00e1l.“ Otev\u0159el jsem dve\u0159e doko\u0159\u00e1n a vpustil Billa dovnit\u0159.
Vm\u00edsili jsme se do hlou\u010dku spole\u010dnosti a usadili na \u017eidli\u010dky u pultu. Naserv\u00edroval jsem Billovi a sob\u011b Malibu s citronem. \u0160\u00edlen\u011b mu to slu\u0161elo.
„Musel jsem se n\u011bjak vykroutit, promi\u0148, \u017ee mi to tak dlouho trvalo,“ \u0159ekl s omluvn\u00fdm pohledem.
„Nic se ned\u011bje.“ Za ten pohled bych mu odpustil v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.
„Ne\u010dekal jsem, \u017ee tu bude tolik lid\u00ed,“ podotkl. Poznal jsem d\u016fraz ot\u00e1zky.
„Ani j\u00e1 ne,“ usm\u00e1l jsem se.
Uc\u00edtil jsem na sob\u011b pohled. Oto\u010dil jsem se a uvid\u011bl Stefana, jak kr\u00e1\u010d\u00ed sm\u011brem k n\u00e1m.
„Zdrav\u00edm, tuhle spole\u010dnost jsem ne\u010dekal,“ sedl si k n\u00e1m a svl\u00e9kl Billa jedn\u00edm pohledem. Proto\u010dil jsem o\u010di a uchichtnul jsem se. V\u011bd\u011bl jsem, na co \u010dekal.
„Bille, m\u016fj kamar\u00e1d a nejlep\u0161\u00ed kytarista, jak\u00e9ho zn\u00e1m, Stefan. Stefe, Bill.“
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ podal Stefan ruku a Bill mu ji nesm\u011ble a kr\u00e1tce stiskl.
„I m\u011b.“
„Tak ty jse\u0161 zp\u011bv\u00e1k z t\u00e9 n\u011bmeck\u00e9 kapely, \u017ee?“ nalil si Stefan sklenku a uvelebil se na stoli\u010dce.
Bill se trochu o\u0161il a vrhl na m\u011b vysvobozovac\u00ed pohled. Tohle by mohlo vypadat na dlouho, cht\u011bl jsem to utnout hned na za\u010d\u00e1tku. Rychle jsem zam\u00e1val na Steva a za Stefanov\u00fdmi z\u00e1dy mu vzru\u0161en\u00fdmi posunky ukazoval, aby ho zabavil.
„Ano, to jsem,“ slu\u0161n\u011b odpov\u011bd\u011bl Bill a obrann\u011b schoval ruce do kl\u00edna.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong> Byl jsem vnit\u0159n\u011b rozlad\u011bn\u00fd v\u0161emi t\u011bmi osobami a bujarost\u00ed kolem, proto\u017ee jsem s Brianem cht\u011bl b\u00fdt o samot\u011b. Pot\u0159eboval jsem si k n\u011bmu zase p\u0159ivon\u011bt a… v\u016fbec v\u0161echno. A te\u010f se k n\u00e1m je\u0161t\u011b nav\u00edc p\u0159ivt\u00edrnul Stefan. Kter\u00fd, mimochodem, v\u016fbec nebyl m\u016fj typ. Navenek jsem samoz\u0159ejm\u011b svoje neklidn\u00e9 rozpolo\u017een\u00ed ani v nejmen\u0161\u00edm ned\u00e1val zn\u00e1t. V p\u0159etv\u00e1\u0159ce jsem byl p\u0159eborn\u00edkem. A kdy\u017e jsem si v\u0161imnul, jak Brian v\u00fdmluvn\u011b gestikuluje na jejich blon\u010fat\u00e9ho buben\u00edka, jemu\u017e jsem byl od minula zcela o\u010dividn\u011b nesympatick\u00fd, i jsem se potuteln\u011b usm\u00e1l.
Stefan se ov\u0161em zjevn\u011b domn\u00edval, \u017ee to pat\u0159ilo jemu, proto\u017ee na m\u011b op\u011bt ak\u010dn\u011b promluvil.
„Vypad\u00e1\u0161 skv\u011ble; to ses takhle vyfiknul kv\u016fli tomuhle ve\u010d\u00edrku?“
Bo\u017ee, musel jsem potla\u010dovat obrovsk\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed proto\u010dit o\u010di. Nebal m\u011b p\u0159ed n\u00edm, pros\u00edm.
„Vlastn\u011b ani ne. Byl jsem na promo akci a sem jsem se jen nepl\u00e1novan\u011b p\u0159esunul,“ odpov\u011bd\u011bl jsem vyh\u00fdbav\u011b a za\u010dal si prsty pohr\u00e1vat s medailonkem, kter\u00fd st\u00e1le nos\u00edm na \u0159et\u00edzku kolem krku.
„Hmm a o co \u0161lo?“ t\u00e1zal se. Jeho o\u010di m\u011b bez p\u0159est\u00e1n\u00ed rentgenovaly.
„Nuda a spousta rozhovor\u016f. Rozdal jsem tolik \u00fasm\u011bv\u016f, \u017ee m\u011b z toho a\u017e rozbolely mimick\u00e9 svaly,“ s\u00e1hnul jsem po sv\u00e9m drinku.<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> Stefan byl dot\u011brn\u00fd a vlezl\u00fd. Tyhle jeho chv\u00edle jsem nem\u011bl r\u00e1d, a\u010d jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee za to nem\u016f\u017ee, \u017ee je prost\u011b takov\u00fd.
Steve m\u011b chv\u00edli pozoroval jako cvi\u010denou opi\u010dku, a kdy\u017e mu do\u0161lo, v jak\u00e9 jsem situaci, p\u0159ipitom\u011ble se u\u0161kl\u00edbl a s v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i „Jen si to u\u017eij, smrade“, namy\u0161len\u011b odkr\u00e1\u010del.
„Ty, Stefe, pozval si v\u016fbec Joannu?“
„Co\u017ee?“ zmaten\u011b se zamra\u010dil a nech\u00e1pav\u011b na m\u011b koukal. „Asi ne.“
„Tak j\u00ed b\u011b\u017e zavolat, docela r\u00e1d bych j\u00ed zase po dlouh\u00e9 dob\u011b vid\u011bl,“ zalhal jsem. Stefanovu nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dku jsem nem\u011bl absolutn\u011b r\u00e1d, ale tahle slova jsem pou\u017eil jako zaru\u010denou munici, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee zaberou, a\u010d v\u00fdmluva zn\u011bla mo\u017en\u00e1 trapn\u011b a moje snaha nucen\u011b.
„Nikam mi neute\u010dte,“ zvedl se Stefan, mrkl na Billa, a ten se k\u0159e\u010dovit\u011b usm\u00e1l.
„V\u00fdborn\u011b. Tak pad\u00e1me,“ se sm\u00edchem jsem chytl Billa za ruku a utekli jsme ven.
Ovanul n\u00e1s ve\u010dern\u00ed, je\u0161t\u011b tepl\u00fd vzduch a j\u00e1 c\u00edtil bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se podzim. Venku byl klid a my s Billem se l\u00e1mali v kolenou nad p\u0159edstavou zmaten\u00e9ho a pob\u00edhaj\u00edc\u00edho Stefana. Pro jistotu jsem si vypnul mobil.<\/p>\n

Kr\u00e1\u010deli jsme kolem dom\u016f, ze kter\u00fdch sv\u00edtila sv\u011btla, ze zahrad se oz\u00fdvala hudba a bujar\u00e9 vesel\u00ed, von\u011blo barbecue a pukaly salvy spole\u010densk\u00e9ho sm\u00edchu typick\u00e9ho pro zahradn\u00ed p\u00e1rty. Lid\u00e9 sed\u011bli na verand\u00e1ch se sklenkou v ruce, lou\u010dili se p\u0159ed domy, ven\u010dili psy nebo st\u00e1li op\u0159eni o z\u00e1bradl\u00ed pavla\u010de, pozoruj\u00edce hv\u011bzdy. Najednou jsem poc\u00edtil neskute\u010dn\u00fd z\u00e1chv\u011bv radosti.
Je\u0161t\u011b s \u00fasm\u011bvem na rtech jsme dokr\u00e1\u010deli k bulv\u00e1ru a pomalu do\u0161li do centra. Na dev\u00e1tou ve\u010der byl po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b klid, za dv\u011b hodiny se rozpout\u00e1 prav\u00e9 \u0161\u00edlenstv\u00ed no\u010dn\u00edch filmov\u00fdch p\u0159edstaven\u00ed a poch\u016fzek z klub\u016f nebo do nich.<\/p>\n

\u0160li jsme okolo n\u011bjak\u00e9ho francouzsk\u00e9ho komer\u010dn\u00edho butiku, kdy\u017e m\u011b Bill vt\u00e1hl dovnit\u0159. Na reg\u00e1lech byly klobouky, kter\u00e9 mi jeden po druh\u00e9m zkou\u0161el a s hlasit\u00fdm sm\u00edchem posuzoval. Navl\u00e9kali jsme na sebe r\u016fzn\u00e9 modely, upravovali se v kabink\u00e1ch a produc\u00edrovali se p\u0159ed zrcadly. Ani jsme si neuv\u011bdomili, jak pobaven\u011b n\u00e1s prodava\u010dky sleduj\u00ed. S dokonale veselou n\u00e1ladou jsme pro\u0161li celou ulici, d\u00edvali se do v\u00fdloh a p\u0159ek\u0159ikovali se. Koupili jsme si Colu, paprikov\u00e9 nachos, hranolky, n\u011bjak\u00fd hloup\u00fd \u010dasopis a korzovali po chodn\u00edc\u00edch pobaveni v\u0161emi r\u016fzn\u00fdmi okolnostmi. Potk\u00e1vali jsme spousty lid\u00ed, v\u011bt\u0161inou nezn\u00e1m\u00fdch. Ale hlavn\u011b – po\u0159\u00e1d jsme se dr\u017eeli za ruce, p\u0159esn\u011b tak, jak jsme vy\u0161li z domu.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Byla to bl\u00e1zniv\u00e1 noc. U\u017e\u00edvali jsme si ka\u017edou jej\u00ed minutu, spont\u00e1nn\u00ed, po\u0161etil\u00ed. Sk\u00e1kali jsme pan\u00e1ka po chodn\u00edku sl\u00e1vy, \u017evatlali o v\u0161em mo\u017en\u00e9m nebo si jen tak p\u0159ed\u00e1vali v\u00fdbuchy sm\u00edchu. A co teprve kdy\u017e jsem si na rohu ulice v\u0161imnul pouli\u010dn\u00ed budky na fotografie.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016fj bo\u017ee, t\u00e1mhleto naprosto miluju. Poj\u010f tam!“ zvolal jsem teatr\u00e1ln\u011b a dot\u00e1hnul dezorientovan\u00e9ho Briana dovnit\u0159, zat\u00e1hnul za n\u00e1mi z\u00e1v\u011bs, obral ho o drobn\u00e9 na zaplacen\u00ed automatu a za odm\u011bnu mu pak v\u011bnoval v\u011bt\u0161inu z p\u00e1sky miniportr\u00e9t\u016f. S\u00e1m jsem si nechal dv\u011b fotky.<\/p>\n

\u010cas pokro\u010dil. Lid\u00ed p\u0159ib\u00fdvalo a stupn\u011b klesaly. Zapomn\u011bl jsem si bundu u kluk\u016f v byt\u011b a sta\u010dilo si jenom jednou zimom\u0159iv\u011b promnout pa\u017ee a on mi hned nab\u00eddnul svoje s\u00e1\u010dko a pot\u00e9, co jsem si ho obl\u00e9kl, se mnou hned zase propletl prsty, jako by to byla ta nejv\u00edc samoz\u0159ejm\u00e1 v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Byla jedna hodina r\u00e1no. Koupil jsem si zmrzlinu do kornoutu, na\u010de\u017e jsme se rozhodli naj\u00edt \u00fato\u010di\u0161t\u011b ve velk\u00e9m parku kus od bulv\u00e1ru, proto\u017ee ty masy osob u\u017e opravdu byly nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Vzali jsme zavd\u011bk docela starou d\u0159ev\u011bnou lavi\u010dkou pod velk\u00fdm stromem s p\u0159evisl\u00fdmi v\u011btvemi a na okam\u017eik u\u0165ali na\u0161i konverzaci a jen si vychutn\u00e1vali okoln\u00ed ticho, ob\u010das ru\u0161eni mnou, chroupaj\u00edc\u00edm kornout.<\/div>\n

<\/div>\n
„Chce\u0161 ochutnat?“ optal jsem se, nebo\u0165 jsem vid\u011bl, jak po mn\u011b po\u0161ilh\u00e1v\u00e1 a p\u0159isunul se bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ale smetanovou nem\u016f\u017eu, m\u00e1m-„<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, alergii na lakt\u00f3zu. Vzal jsem si kv\u016fli tob\u011b i melounovou, v t\u00e9 ml\u00e9ko snad nen\u00ed, ne?“ and\u011blsky jsem zamrkal. Brian se malinko zasm\u00e1l a nechal si d\u00e1t l\u017ei\u010dku zmrzliny do pusy.<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee tro\u0161ku \u0161ilh\u00e1\u0161? Je to roztomil\u00e9,“ pla\u0161e jsem se na n\u011bj zaculil a jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem se styd\u011bl a usm\u00e1l se, vytvo\u0159ily se mi dol\u00ed\u010dky ve tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> V\u00ed, \u017ee nem\u016f\u017eu ml\u00e9ko? Trochu mi bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, \u017ee o mn\u011b v\u00ed tolik v\u011bc\u00ed. Nedal jsem na sob\u011b ale nic zn\u00e1t. Jen jsem si p\u0159ipadal jako chud\u00e1k. Sakra. A ano, v\u00edm, \u017ee \u0161ilh\u00e1m. Nemusel mi to p\u0159ipom\u00ednat, v tu chv\u00edli bylo m\u00e9 ego zakop\u00e1no je\u0161t\u011b hloub\u011bji.
„Mhmm,“ odvr\u00e1til jsem od n\u011bj zrak. Sna\u017eil jsem se zachr\u00e1nit situaci, aby nevid\u011bl m\u00e9 n\u00e1hl\u00e9 rozlad\u011bn\u00ed.
„Kde jsi nechal bratra?“
„Je\u0161t\u011b z\u016fstal na akci. Asi se bude konat n\u011bjak\u00e1 after,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, zaujat\u00fd zmrzlinou. P\u0159ipomn\u011bl mi Codyho, jak se tak soust\u0159ed\u011bn\u011b \u0161\u0165oural l\u017ei\u010dkou v kornoutu. Nev\u011bdomky jsem se usm\u00e1l, a kdy\u017e na mn\u011b pohl\u00e9dl, \u00fasm\u011bv mi op\u011btoval. Chv\u00edli jsme setrvali, a pak se naklonil. L\u00edbl m\u011b lehce na nos a rozvern\u011b se zachichotal. Byl roztomil\u00fd. Roztomile bezprost\u0159edn\u00ed.<\/p>\n

Bill
<\/strong><\/div>\n


<\/strong><\/div>\n
„Kdybys m\u011bl pocit, \u017ee jsem a\u017e moc vt\u00edrav\u00fd, sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct. Um\u00edm b\u00fdt nezdrav\u011b p\u0159\u00edtuln\u00fd,“ pod\u00edval jsem se na n\u011bj hrav\u011b zpod m\u00fdch hust\u00fdch \u0159as a vydloubnul ze smetanov\u00e9ho kope\u010dku p\u00e1r lentilek. Sotva se mi da\u0159ilo dr\u017eet od n\u011bj o\u010di, abych na n\u011bj po\u0159\u00e1d nekoukal, a dr\u017eet taky jazyk za zuby, proto\u017ee jsem m\u011bl neust\u00e1l\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed lichotit mu a upozor\u0148ovat na jeho p\u0159ednosti a nest\u00e1l jsem o to, aby to dopadlo trapasem jako p\u0159ed okam\u017eikem. Popudil jsem ho. I kdy\u017e tedy netu\u0161\u00edm pro\u010d.<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> „Ne, to je v po\u0159\u00e1dku,“ usm\u00e1l jsem se.
Vzhl\u00e9dl jsem na oblohu a p\u0159el\u00e9tl pohledem hv\u011bzdn\u00e9 no\u010dn\u00ed nebe. T\u0159pytily se na n\u011bm odlesky pol\u00e1rn\u00edch hv\u011bzd, ob\u010das zablikalo letadlo no\u010dn\u00edho letu. Bylo teplo. Takov\u00e9 teplo, \u017ee se mi na \u010dele perlily kr\u016fp\u011bje potu. Rozost\u0159en\u00fdm pohledem jsem se zad\u00edval p\u0159ed sebe a po t\u011ble mi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z. Ale ne, u\u017e zase.
„Na to, \u017ee je z\u00e1\u0159\u00ed, jsou noci je\u0161t\u011b tepl\u00e9, \u017ee?“
Bill se na mn\u011b udiven\u011b pod\u00edval a jeho odpov\u011bd\u00ed bylo m\u00edrn\u00e9 zat\u0159esen\u00ed t\u011blem. „Teplo si tedy p\u0159edstavuji jinak.“
Ovl\u00e1dl m\u011b nep\u0159edstaviteln\u00fd pocit horka. Potil jsem se, ale no\u010dn\u00ed v\u011bt\u0159\u00edk m\u011b uv\u00e1d\u011bl do stavu zimnice. Zvedl jsem se z lavi\u010dky a zavr\u00e1voral.
„Jsi v pohod\u011b?“ rychle se Bill zvedl a polekan\u011b m\u011b chytil za ruku.
„Jo. J\u00e1\u2026“ nesoust\u0159ed\u011bn\u011b jsem zablekotal. Za\u010dalo mi hu\u010det v u\u0161\u00edch a v\u0161echno okolo bylo najednou rozmazan\u00e9.
Posledn\u00ed dobou jsem se nec\u00edtil v\u016fbec dob\u0159e. Kdy\u017e jsem si dal cigaretu, nebo pan\u00e1ka n\u011b\u010deho ost\u0159ej\u0161\u00edho, ud\u011blalo se mi \u0161patn\u011b. T\u0159\u00e1sly se mi ruce a jen jsem se modlil, aby to u\u017e kone\u010dn\u011b odezn\u011blo. Zahl\u00e9dl jsem Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled a sna\u017eil se usm\u00e1t. M\u00edsto toho jsem asi na tv\u00e1\u0159i vyloudil pok\u0159ivenou grimasu utrpen\u00ed.
„Vodu,“ hlesl jsem. Bill s vykulen\u00fdm pohledem odb\u011bhl k bl\u00edzk\u00e9mu st\u00e1nku. Posadil jsem se na lavi\u010dku a sklonil hlavu mezi nohy. V u\u0161\u00edch mi po\u0159\u00e1d nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161um\u011blo a hlasy zd\u00e1lky se mi trhan\u011b oz\u00fdvaly v hlav\u011b. Kone\u010dky prst\u016f m\u011b brn\u011bly a m\u011bl jsem pocit, \u017ee jsou \u00fapln\u011b ledov\u00e9. Nesn\u00e1\u0161el jsem ten pocit.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong> Vm\u017eiku jsem byl zp\u00e1tky i s lahv\u00ed ledov\u011b vychlazen\u00e9 vody. Nem\u011bl jsem ani pon\u011bt\u00ed, co se to tady sakra d\u011bje, a byl jsem z toho solidn\u011b na v\u011btvi. Av\u0161ak sna\u017eil jsem se zachovat si racion\u00e1ln\u00ed uva\u017eov\u00e1n\u00ed. D\u0159epnul jsem si k n\u011bmu, od\u0161rouboval v\u00ed\u010dko a starostliv\u011b mu polo\u017eil ruku na rameno. M\u011bl nep\u0159\u00edtomn\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

„Napij se\u2026“<\/p>\n

Nechal jsem ho vyzunkout polovinu petky, na\u010de\u017e jsem mu bez \u0159e\u010d\u00ed a ptan\u00ed pomohl na nohy, podep\u0159el jej za pas a jal se n\u00e1s sm\u011b\u0159ovat zp\u00e1tky do bytu. Nebyl to a\u017e takov\u00fd probl\u00e9m, Brian byl o dost ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 a ani vzd\u00e1lenost nebyla tak velk\u00e1\u2026 ale museli jsme opatrn\u011b. A schody do druh\u00e9ho patra daly opravdu zabrat. Ani jsem se jej neptal, zda nem\u00e1 kl\u00ed\u010de, a rovnou jsem zazvonil, doufaje, aby to p\u0159es ten povyk a hlahol uvnit\u0159 bylo v\u016fbec sly\u0161et. Na\u0161t\u011bst\u00ed Stefanova hlava vykoukla ven z\u00e1hy. V p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed vte\u0159in\u011b vypadal, \u017ee mi hodl\u00e1 vytmavit ten z\u00e1ke\u0159n\u00fd \u00faprk, jen\u017ee to u\u017e jsem na n\u011bj sta\u010dil vyhrknout: „Konec mejdanu, okam\u017eit\u011b v\u0161echny vyho\u010f!“ a nasoukal se s Brianem d\u00e1l do chodby.<\/p>\n

„Co to sakra?“ zaregistroval jsem je\u0161t\u011b kytaristovo zmaten\u00e9 zvol\u00e1n\u00ed a zabodl jsem pohled do podlahy, nebo\u0165 jsme proch\u00e1zeli ob\u00fdv\u00e1kem a v\u0161ichni p\u0159eru\u0161ovali svoji \u010dinnost, aby na n\u00e1s udiven\u011b a ml\u010d\u00edc z\u00edrali. Kone\u010dn\u011b jsme zapadli do lo\u017enice. Nohou jsem zabouchl dve\u0159e a s vyp\u011bt\u00edm posledn\u00edch sil Briana \u0161etrn\u011b polo\u017eil do rozestlan\u00e9 postele. S jednoslovn\u00fdm zaklen\u00edm ve sv\u00e9 rodn\u00e9 \u0159e\u010di jsem se potom narovnal a zastr\u010dil si vlasy za u\u0161i. Co te\u010f?<\/p>\n

Otv\u00edral jsem okno, kdy\u017e potichu ve\u0161el vyjeven\u00fd Stefan.<\/p>\n

„Co se stalo?!“ p\u00edpnul a j\u00e1 rozhodil rukama.<\/p>\n

„To by m\u011b taky zaj\u00edmalo!“ rozru\u0161en\u011b jsem za\u0161eptal a pomal\u00fdmi kroky se vracel k posteli, kde le\u017eel on a p\u016fsobil, \u017ee nev\u00ed o sv\u011bt\u011b. St\u00e1hl jsem obli\u010dej do \u00fatrpn\u00e9 grimasy.<\/p>\n

„Jako by m\u011bl n\u011bjakej n\u00e1val\u2026 p\u0159i\u0161lo to z\u010distajasna. U\u017e se mu n\u011bco podobn\u00fdho n\u011bkdy stalo?“<\/p>\n

„O ni\u010dem nev\u00edm\u2026 A pokud jo, ur\u010dit\u011b si to nechal pro sebe.“<\/p>\n

Stef obratem ode\u0161el vypakovat zbytek n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edk\u016f, j\u00e1 Brianovi zul boty, v koupeln\u011b namo\u010dil ru\u010dn\u00edk ve studen\u00e9 vod\u011b a chladil mu rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo. Tehdy znovu om\u00e1men\u011b pootev\u0159el t\u00edhou obt\u011b\u017ekan\u00e1 v\u00ed\u010dka. Posko\u010dilo mi srdce. Sna\u017eil se zaost\u0159it na m\u011b.<\/p>\n

„\u0160\u0161\u0161\u2026 u\u017e je to v po\u0159\u00e1dku, jsi doma. To nic\u2026“<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> D\u011bn\u00ed okolo m\u011b jsem vn\u00edmal jen povrchov\u011b a jakoby zd\u00e1lky. Pohotov\u00fd Bill, vyjukan\u00fd Stef, ciz\u00ed lid\u00e9, moje postel a tv\u00e1\u0159e skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nade mnou\u2026 bylo toho spousta, a je\u0161t\u011b spousta, co jsem si neuv\u011bdomoval. To\u010dil se mi cel\u00fd sv\u011bt. Sna\u017eil jsem se soust\u0159edit na Billa a na to, co mi \u0159\u00edkal.
„…vysp\u00ed\u0161 se. Z\u016fstanu tady s tebou.“
„Ne\u2026 budou t\u011b hledat, b\u011b\u017e. B\u011b\u017e, a\u0165 t\u011b nesh\u00e1n\u011bj\u00ed,“ odporoval jsem.
„Nenech\u00e1m t\u011b tady,“ \u0159ekl p\u0159\u00edsn\u011b.<\/p>\n

P\u0159ipadalo mi to jako m\u017eik. Otev\u0159el jsem o\u010di a zaz\u00edral do temnoty m\u00edstnosti. Hluk u\u017e d\u00e1vno utichl. Hukot v hlav\u011b a \u0161um m\u00fdch \u00fatrob ustal. Le\u017eel jsem v posteli, oble\u010den\u00fd. Bylo otev\u0159en\u00e9 okno, ale p\u0159esto mi bylo vedro. D\u00edval jsem se do stropu a chv\u00edli poslouchal zvuky zvenku, hlasy rozja\u0159en\u00fdch lid\u00ed a sna\u017eil se o\u010dima naj\u00edt sv\u011btlo digit\u00e1ln\u00edch hodin. A\u017e kdy\u017e jsem se pohnul, uc\u00edtil jsem t\u00edhu na sv\u00fdch nohou. Schoulen\u00fd Bill sed\u011bl vedle postele, ruce pod hlavou slo\u017een\u00e9 na moj\u00ed posteli. Vlasy m\u011bl rozprost\u0159en\u00e9 po pokr\u00fdvce a ti\u0161e odfukoval. Pomalu jsem ho posunul, abych ho nevzbudil, a posadil jsem se na posteli. Prohr\u00e1bl jsem si vlasy. Bill zvedl hlavu a rozespale se na m\u011b pod\u00edval.<\/p>\n

autor: Fee<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fee pairing: Bill\/Brian Molko Bill Taxi m\u011b vyhodilo u na\u0161eho hotelu ve \u010dty\u0159i r\u00e1no. Za\u010d\u00ednal jsem poci\u0165ovat prvn\u00ed stopy \u00fanavy. Vyjel jsem v\u00fdtahem do dan\u00e9ho patra a odemknul apartm\u00e1n, kter\u00fd sd\u00edl\u00edm jako obvykle s Tomem. Ve\u0161el jsem, postavil kabelku na stolek<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[467],"tags":[],"class_list":["post-7425","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-movie-on-your-eyelids"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7425","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7425"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7425\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7425"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7425"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7425"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}