{"id":7427,"date":"2011-11-16T17:00:00","date_gmt":"2011-11-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7407"},"modified":"2011-11-16T17:00:00","modified_gmt":"2011-11-16T16:00:00","slug":"doppelleben-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/16\/doppelleben-30\/","title":{"rendered":"Doppelleben 30."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"„Panebo\u017ee,“ ohromen\u011b jsem za\u0161eptal, vystupuj\u00edc z tax\u00edku p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Vlastn\u011b u\u017e to nebyl ani d\u016fm, byla to jen spousta oho\u0159el\u00fdch zd\u00ed, nic jin\u00e9ho, a bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee by n\u00e1m z\u016fstalo n\u011bco z toho, co bylo uvnit\u0159, snad jen studio, kter\u00e9 bylo k ni\u010demu. C\u00edtil jsem, \u017ee mi po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaj\u00ed slzy, zat\u00edmco Tom st\u00e1l vedle m\u011b a pevn\u011b sv\u00edral m\u00e9 rameno.<\/div>\n
„Jdu se pod\u00edvat dovnit\u0159,“ hlesl a pomal\u00fdm krokem vy\u0161el k n\u011b\u010demu, co tvo\u0159ilo v\u011bt\u0161inu na\u0161ich vzpom\u00ednek.<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem nakra\u010doval za n\u00edm, hledaje cokoli, co by z\u016fstalo stejn\u011b jako p\u0159ed na\u0161\u00edm odjezdem. Kdy\u017e jsem na zemi na\u0161el mou a Tomovu fotografii z na\u0161\u00ed prvn\u00ed spole\u010dn\u00e9 dovolen\u00e9, se zoufal\u00fdm vzlyknut\u00edm jsem se sesunul na kolena a sna\u017eil se vzpamatovat. Fotografie byla s rozbit\u00fdm sklem a m\u00edsty oho\u0159el\u00fdmi okraji, p\u0159i\u010dem\u017e na\u0161e \u0161\u0165astn\u00e9 \u00fasm\u011bvy mi p\u0159ipadaly vysoce ironick\u00e9.<\/p>\n

„Bille?“ smutn\u011b zavolal Tom z patra. S fotkou p\u0159itisknutou k hrudn\u00edku jsem se zvednul a vykro\u010dil za n\u00edm, ale sotva jsem spat\u0159il d\u016fvod, pro\u010d m\u011b volal, m\u011bl jsem chu\u0165 oto\u010dit se a ut\u00e9ct co nejd\u00e1l odtud.<\/div>\n

„Ne,“ znovu jsem vzlyknul. Pomalu jsem klop\u00fdtal do na\u0161eho pokoje, kter\u00fd lehl popelem. Nezbylo tam v\u016fbec nic. „Tomi, pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee je to jen v\u00e1\u017en\u011b \u0161patn\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra.“<\/div>\n
„Nic bych si te\u010f nep\u0159\u00e1l v\u00edc,“ pevn\u011b m\u011b objal. C\u00edtil jsem, jak se na\u0161e slzy m\u00edchaj\u00ed a bolestiv\u011b k\u0159i\u010d\u00ed, zat\u00edmco my jen ti\u0161e stoj\u00edme a prohl\u00ed\u017e\u00edme si tu zk\u00e1zu.<\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“<\/div>\n
„Dnes p\u016fjdeme do studia a z\u00edtra vymysl\u00edme, co bude d\u00e1l. Te\u010f si jdi sednout do tax\u00edku a po\u010dkej na m\u011b, zkus\u00edm naj\u00edt v\u0161echno, co nesho\u0159elo, ano?“<\/div>\n
Neochotn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvnul, a pot\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima vyb\u011bhl do auta. \u0158idi\u010d po mn\u011b vrhal soucitn\u00e9 pohledy, ale d\u00edkybohu nic ne\u0159\u00edkal, a j\u00e1 tak mohl neru\u0161en\u011b plakat ve sv\u00e9m klub\u00ed\u010dku, do kter\u00e9ho jsem se schoulil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Netrvalo to ani pitomou p\u016flhodinu, kdy\u017e se Tom vr\u00e1til a v rukou ochranitelsky dr\u017eel p\u00e1r v\u011bc\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011bl i plechovou sk\u0159\u00ednku s na\u0161imi fotkami.<\/div>\n
„To je v\u0161echno?“ hlesnul jsem.<\/div>\n
„Hledal jsem \u00fa\u010deln\u011b. D\u00edval jsem se i po tv\u00fdch textech, ale nic z nich nez\u016fstalo, Billy,“ l\u00edtostiv\u011b m\u011b chytil za ruku.<\/div>\n
Zakroutil jsem nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee n\u00e1\u0161 d\u016fm je pry\u010d se v\u0161\u00edm, co jsme mu dali. Jen st\u011b\u017e\u00ed jsem vn\u00edmal, \u017ee Tom \u0159idi\u010di diktuje adresu, kam m\u00e1 jet, stejn\u011b jako jsem skoro nevn\u00edmal, \u017ee si m\u011b k sob\u011b p\u0159itahuje pro objet\u00ed, kter\u00e9 by m\u011blo n\u011bjak ztlumit m\u00e9 zoufal\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Co jsme komu provedli, \u017ee jsme nemohli m\u00edt chv\u00edli klidu? Pro\u010d se n\u00e1m to v\u0161echno stalo? Copak je na\u0161e l\u00e1ska tak \u0161patn\u00e1, \u017ee j\u00ed n\u011bco mus\u00ed neust\u00e1le vstupovat do cesty?!<\/p>\n

M\u00e1to\u017en\u011b jsem vystoupil z auta a vzal si sv\u00e9 kufry a coural se do studia, kter\u00e9 jsem v tu chv\u00edli prokl\u00ednal.<\/p>\n

***<\/p>\n

„Ahoj,“ za\u0161eptal ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem Tom a j\u00e1 se k n\u011bmu oto\u010dil od okna, s kruhy pod o\u010dima z nevysp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

„Ahoj.“
„Spal jsi trochu?“ st\u00e1hl si m\u011b do kl\u00edna a zabo\u0159il hlavu do m\u00e9ho krku.<\/div>\n
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Pojedeme dom\u016f do Loitsche, Tomi, s mamkou u\u017e jsem mluvil. Tak\u00e9 jsem si \u010detl emaily, byl tam jeden od Andyho ze st\u0159edy. Psal, \u017ee v\u0161echna pr\u00e1ce na domu byla ukon\u010dena, \u017ee d\u011bln\u00edci odch\u00e1zej\u00ed a firma n\u00e1m fakturu je\u0161t\u011b po\u0161le, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee se to stalo v\u010dera. Nech\u00e1me to pro\u0161et\u0159it. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee se stala chyba n\u011bkde p\u0159i pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Bille,“ uml\u010del mou palbu slov. „V\u0161echno to zvl\u00e1dneme. Te\u010f pojedeme dom\u016f k na\u0161im.“<\/div>\n
„Auta n\u00e1m z\u016fstala, m\u011bli je p\u016fj\u010den\u00e9 Andy s Chrisem,“ zamumlal jsem.<\/div>\n
„No, alespo\u0148 n\u011bco. Domluv\u00edm se s Andym, aby p\u0159ijel,“ pol\u00edbil m\u011b na \u010delo a hr\u00e1bnul po telefonu, vyt\u00e1\u010deje Andyho \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„P\u0159ijede v jeden\u00e1ct,“ mobil jsem mu sebral z dlan\u011b. „M\u011bl jsem spoustu \u010dasu,“ dodal jsem na vysv\u011btlenou, kdy\u017e se na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b jsi v\u016fbec nespal, vi\u010f?“<\/p>\n

Zakroutil jsem hlavou a op\u0159el si ji o jeho rameno. Za\u010dal m\u011b n\u011b\u017en\u011b hladit po z\u00e1dech, co\u017e na m\u011b m\u011blo blahod\u00e1rn\u00e9 \u00fa\u010dinky. M\u00e9 o\u010di se pomalu kl\u00ed\u017eily a j\u00e1 za\u010d\u00ednal us\u00ednat, kdy\u017e n\u011bkdo vstoupil dovnit\u0159, ale nemohl jsem p\u0159inutit sv\u00e1 o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka, aby se znovu otev\u0159ela. Jen vzd\u00e1len\u011b jsem vn\u00edmal, \u017ee ten nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed je Andreas a Tom s n\u00edm n\u011bco rozeb\u00edr\u00e1.<\/div>\n

Pak u\u017e jsem si jen uv\u011bdomoval, \u017ee m\u011b Tom n\u011bkam nese, z\u0159ejm\u011b do auta, ale nic v\u00edc.<\/p>\n

***<\/p>\n

Kdy\u017e jsem se probudil, za okny pr\u00e1v\u011b sv\u00edtalo a j\u00e1 se rychle sna\u017eil zorientovat, kde jsem a pro\u010d u m\u011b nele\u017e\u00ed Tom. Po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch mi do\u0161lo, \u017ee jsem ve sv\u00e9m pokoji doma v Loitsche, tud\u00ed\u017e \u017ee Toma mus\u00edm hledat v prot\u011bj\u0161\u00edm pokoji. M\u00e1to\u017en\u011b jsem vy\u0161el s naprosto jasn\u00fdm c\u00edlem, a to naj\u00edt sv\u00e9ho bratra. Hned jak jsem vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, mi na krk ale n\u011bkdo sko\u010dil, p\u0159esn\u011bji m\u00e1ma a pevn\u011b m\u011b obj\u00edmala.<\/div>\n

„Panebo\u017ee, zlat\u00ed\u010dko, ahoj! Kone\u010dn\u011b jsi vzh\u016fru!“<\/div>\n
„Jak dlouho jsem spal?“ zachrapt\u011bl jsem rozespal\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Dva dny. Tom za tebou \u010dasto chodil i s j\u00eddlem, ale v\u017edycky to odnesl zp\u00e1tky s t\u00edm, \u017ee st\u00e1le sp\u00ed\u0161. Z\u016fst\u00e1val u tebe tak dlouho, dokud jsem ho neposlala do jeho vlastn\u00ed postele,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b hladila po vlasech. „Jak ti je, drahou\u0161ku?“<\/div>\n
„Nic moc,“ za\u0161eptal jsem. „Kde je Tom te\u010f?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b sp\u00ed.“<\/div>\n
„Jdu za n\u00edm,“ pomalu jsem se od mamky odt\u00e1hl a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm Tomova pokoje.<\/p>\n

P\u0159iv\u00edtala m\u011b neprostupn\u00e1 tma, kter\u00e1 m\u011b obklopovala ze v\u0161ech stran. Na posteli jsem zahl\u00e9dl Tomovu siluetu v neklidn\u00e9m sp\u00e1nku, proto jsem se vydal k n\u011bmu a stulil se po jeho boku. Ze span\u00ed po mn\u011b hm\u00e1tnul a p\u0159it\u00e1hnul si m\u011b k sob\u011b.<\/div>\n

„Tomi,“ za\u0161eptal jsem. „Vst\u00e1vej, u\u017e je r\u00e1no.“
„U\u017e jsi vzh\u016fru? Jak je ti?“ neochotn\u011b otev\u0159el o\u010di. „M\u011bl jsem o tebe strach.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, l\u00e1sko,“ jedn\u00edm prstem jsem jemn\u011b obkreslil konturu jeho rt\u016f. „Je mi o trochu l\u00e9pe.“<\/div>\n
„To jsem moc r\u00e1d,“ opatrn\u011b m\u011b pol\u00edbil. „Potkal jsi u\u017e mamku? Po\u0159\u00e1dn\u011b jan\u010dila, kdy\u017e jsem t\u011b, \u00fapln\u011b mrtvoln\u00e9ho, nesl do domu. Ani nechci v\u011bd\u011bt, co si myslela, \u017ee jsem ti provedl.“<\/div>\n
„M\u00e1m dojem, \u017ee mi stanovala p\u0159ed dve\u0159mi, jeliko\u017e hned, jak jsem je otev\u0159el, u\u017e jsem ji m\u011bl za krkem, p\u0159i\u010dem\u017e mi vyd\u011b\u0161en\u011b \u0161vito\u0159ila do ucha, jak ses o m\u011b staral,“ n\u011b\u017en\u011b jsem se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem u tebe z\u016fst\u00e1vat i na noc, ale m\u00e1ma m\u011b v\u017edycky vyhodila.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bychom odpoledne mohli jednu postel p\u0159esunout, t\u0159eba k tob\u011b. Nechci sp\u00e1t bez tebe.“<\/div>\n
„M\u00e1ma ze\u0161\u00edl\u00ed.“<\/div>\n
„M\u00e1m\u011b to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno,“ zavr\u010del jsem. „M\u00e1m j\u00ed r\u00e1d, ale jednou jsme dosp\u011bl\u00ed, tak j\u00ed do toho nic nen\u00ed. Nehled\u011b na to, \u017ee si co nejd\u0159\u00edve mus\u00edme naj\u00edt n\u011bco, kam bychom mohli j\u00edt. Nechci tu z\u016fst\u00e1vat d\u00e9le, ne\u017e je nezbytn\u011b nutn\u00e9, p\u0159ijde mi, \u017ee jsme tu pod drobnohledem a v nebezpe\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„A kam chce\u0161 j\u00edt?“ p\u0159ekvapen\u011b zamrkal.<\/div>\n
„N\u011bkam, kde m\u016f\u017eeme b\u00fdt sami, kde si m\u016f\u017eeme d\u011blat, co chceme.“<\/p>\n

„Chce\u0161 si koupit nov\u00fd d\u016fm?“<\/div>\n

„Ne,“ zavrt\u011bl jsem s povzdychem hlavou. „U\u017e nechci d\u016fm, cht\u011bl bych n\u011bjak\u00fd podkrovn\u00ed byt.“<\/div>\n
„A co ud\u011bl\u00e1me s na\u0161\u00edm star\u00fdm domem?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee tam nejde ud\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e ho zbourat, Tomi,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„Jo, m\u011b to taky napadlo. Mluvil jsem o tom s Gordonem a \u0159\u00edkal, \u017ee ne\u017e se v\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00ed, m\u016f\u017eeme z\u016fstat tady u nich.<\/div>\n
„To je mi \u00fapln\u011b jasn\u00e9, ale p\u016fjdeme co nejd\u0159\u00edve pry\u010d. Chci b\u00fdt s tebou s\u00e1m.“<\/div>\n
„J\u00e1 s tebou taky, mil\u00e1\u010dku,“ s \u00fasm\u011bvem se p\u0159ese m\u011b p\u0159evalil a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil. Omotal jsem ruce kolem jeho krku ve snaze dostat se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Tom znamenal jedinou mo\u017enost, jak zapomenout na v\u0161echno \u0161patn\u00e9.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „Panebo\u017ee,“ ohromen\u011b jsem za\u0161eptal, vystupuj\u00edc z tax\u00edku p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Vlastn\u011b u\u017e to nebyl ani d\u016fm, byla to jen spousta oho\u0159el\u00fdch zd\u00ed, nic jin\u00e9ho, a bylo t\u00e9m\u011b\u0159 nepravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee by n\u00e1m z\u016fstalo n\u011bco z toho, co bylo uvnit\u0159, snad<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[441],"tags":[],"class_list":["post-7427","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-doppelleben"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7427","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7427"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7427\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7427"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7427"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7427"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}