{"id":7431,"date":"2011-11-15T18:00:00","date_gmt":"2011-11-15T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7411"},"modified":"2011-11-15T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-15T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/15\/zeiten-andern-dich-9\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 9."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong>
<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Doma oba vysednou, co\u017e mi dojde, a\u017e kdy\u017e m\u011b Gordon upozorn\u00ed, \u017ee pot\u0159ebuje zamknout auto. „Aha, promi\u0148,“ rychle sbal\u00edm batoh a vystoup\u00edm. Za\u010d\u00edn\u00e1 se oz\u00fdvat pekeln\u00e1 bolest hlavy.
„V\u00e1\u017en\u011b je v\u0161echno OK? Nebo ses s t\u00edm m\u011bs\u00edcem p\u0159ecenil?“
„Ne, to ne, sp\u00ed\u0161 naopak. On…“ nestihnu do\u0159\u00edct, proto\u017ee m\u011b p\u0159ehlu\u0161\u00ed p\u0159\u00edchod Nelly. Ta narozd\u00edl ode m\u011b u\u017e je alespo\u0148 p\u0159ezut\u00e1, j\u00e1 sotva za\u010dal vn\u00edmat.
„M\u00e1m pro tebe obr\u00e1zek, Bille. Koukej.“
J\u00e1 ale sp\u00ed\u0161e p\u0159i slov\u011b koukej zpozoruju, \u017ee Nelly klop\u00fdtla a ne\u017e stihnu rychle reagovat, u\u017e se v\u00e1l\u00ed pod schodama.
„Oh, Nelly, mohlas mi ho uk\u00e1zat a\u017e doma,“ opatrn\u011b j\u00ed pom\u016f\u017eu zas na nohy.
„Dobr\u00fd?“ opt\u00e1 se Gordon a poklekne k n\u00ed.
„Ale kdy\u017e j\u00e1…“ za\u010dne lehce natahovat. Gordon ji lehce pohlad\u00ed.
„Ale ne, and\u00edlku, nebudeme plakat. Je to jenom loket,“ opr\u00e1\u0161\u00ed j\u00ed opatrn\u011b kolena. Nelly se pod\u00edv\u00e1 na sv\u016fj loket a pak si prohl\u00e9dne n\u00e1s. Nakonec se ale stejn\u011b rozpl\u00e1\u010de.<\/p>\n

„Ale, ale…“ obejme ji Gordon, a pak si ji vezme do n\u00e1ru\u010de.
„Zamkni pros\u00edm auto,“ \u0159ekne, je\u0161t\u011b ne\u017e s n\u00ed zmiz\u00ed uvnit\u0159. P\u0159ik\u00fdvnu a vr\u00e1t\u00edm se k autu. Nev\u00edm, kde se po dne\u0161ku ve mn\u011b vzala ta touha, ud\u011blat si \u0159idi\u010d\u00e1k. Ud\u011blala to snad z\u00e1vist v\u016f\u010di Tomovi, \u017ee je v aut\u011b sv\u00fdm p\u00e1nem?! Co\u017ee? J\u00e1 nem\u00e1m p\u0159ece co z\u00e1vid\u011bt Tomovi! Hloupost! Ud\u011bl\u00e1m si \u0159idi\u010d\u00e1k, a\u017e budu schopn\u00fd si ho zaplatit, a p\u0159ipraven\u00fd zaplatit si auto. D\u0159\u00edv by to stejn\u011b nep\u0159ipadalo v \u00favahu, tak\u017ee za\u017eenu sv\u00e9 my\u0161lenky a s kl\u00ed\u010dkama se vyd\u00e1m dom\u016f. P\u0159i vch\u00e1zen\u00ed u\u017e zaslechnu jen pla\u010dtiv\u00fd sm\u00edch. „J\u00e1 v\u00edm, jsem trdlo,“ za\u010dne se sm\u00e1t Nelly a Gordon s n\u00ed. S \u00fasm\u011bvem se vyzuji a nakouknu do koupelny, kde je v pohotovosti l\u00e9k\u00e1rni\u010dka.<\/div>\n

\n
\n

„Nebude to bolet?“ zept\u00e1 se, kdy\u017e se j\u00ed Gordon chyst\u00e1 loket vy\u010distit.
„Nebude, neboj,“ ujist\u00edm ji s \u00fasm\u011bvem. Vzhl\u00e9dne ke mn\u011b. Na tv\u00e1\u0159i se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem spat\u0159\u00edm posledn\u00ed zbloudil\u00e9 slzi\u010dky.
„Koukej,“ nat\u00e1hne neporan\u011bnou ru\u010di\u010dku s obr\u00e1zkem. Dojdu k nim, abych si obr\u00e1zek vzal a prohl\u00e9dl. Je na n\u011bm spousta lid\u00ed a spousta zv\u00ed\u0159\u00e1tek.
„Jsi tam ty a ta\u0165ka a d\u011bda a babi\u010dka a Arga, taky Kl\u00e1rku jsem tam nakreslila a v\u0161echny tvoje zv\u00ed\u0159\u00e1tka, o kter\u00fdch jsi mi vypr\u00e1v\u011bl, \u017ees m\u011bl. Nev\u00edm, jestli si je v\u0161echny pamatuju,“ pokr\u010d\u00ed omluvn\u011b rameny. Usm\u011bju se nad t\u00edm, kdy\u017e tam skute\u010dn\u011b spat\u0159\u00edm moj\u00ed ko\u010dku L\u00edzu a k\u0159e\u010dka Bublinu a… „Maminka tam ale nen\u00ed, kouk\u00e1 na n\u00e1s seshora, a tak velkej pap\u00edr nebyl, aby se mi tam ve\u0161la. Ale je tam ur\u010dit\u011b,“ p\u0159ipomene mi m\u00e9 v\u011bty, kter\u00fdmi p\u0159esv\u011bd\u010duju sebe i Nelly, \u017ee maminka je st\u00e1le tady. Nadechnu se, usm\u011bju a l\u00edpnu Nelly pusu na \u010delo.
„Je to kr\u00e1sn\u00fd.“
„No vid\u00ed\u0161, a ani jsi nepost\u0159ehla, \u017ee jsem n\u011bco d\u011blal,“ usm\u011bje se Gordon nad vydezinfikovanou r\u00e1nou Nelly.
„A jo,“ rozz\u00e1\u0159\u00ed se Nelly. S \u00fasm\u011bvem si ji prohl\u00e9dnu. M\u00e1 naprosto identick\u00fd \u00fasm\u011bv jako mamka. „Pov\u011bs\u00edm ho,“ vezme mi obr\u00e1zek z ruky a vyd\u00e1 se do kuchyn\u011b.
„Je\u0161t\u011b jsi mi neodpov\u011bd\u011bl,“ upozorn\u00ed m\u011b s pousm\u00e1n\u00edm Gordon a vstane.
„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. V naprost\u00e9m.“
„Budu ti v\u011b\u0159it tv\u016fj \u00fasm\u011bv,“ mrkne a spole\u010dn\u011b koupelnu opust\u00edme.<\/p>\n

Po zbytek n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho t\u00fddne se m\u016fj strach z ka\u017edodenn\u00edho dne zmen\u0161uje a zmen\u0161uje, a to jen d\u00edky tomu, \u017ee si m\u011b gang v\u0161\u00edm\u00e1 opravdu v\u00fdjime\u010dn\u011b, a kdy\u017e, m\u00e1m pocit, \u017ee se v\u0161echno sna\u017e\u00ed d\u011blat za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy. Nev\u00edm pro\u010d p\u0159esn\u011b mi to tak p\u0159ipad\u00e1, ale \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji u st\u0159et\u016f chyb\u00ed Tom.<\/p>\n

B\u011bhem jedn\u00e9 p\u00e1te\u010dn\u00ed p\u0159est\u00e1vky se vyd\u00e1m na z\u00e1chod.
„Jmenovala se Nelly,“ pozn\u00e1m hlas Listinga a se zatajen\u00fdm dechem z\u016fstanu st\u00e1t schovan\u00fd za rohem. „No a co je s n\u00ed?“
„Doh\u00e1je, nechte ho bejt!“ ok\u0159ikne je Andreas.
„Co m\u00e1 bejt s tou malou holkou? Chci to v\u011bd\u011bt,“ neodbytn\u011b nal\u00e9h\u00e1 Georg d\u00e1l.
„Vypad\u00e1 jako…,“ rozezn\u00e1m hlas Andrease, ne v\u0161ak u\u017e co \u0159ekl, d\u00edky tomu, \u017ee to za\u0161eptal. Kdo vypad\u00e1 jako Nelly? Respektive, Nelly vypad\u00e1 jako kdo??! Nal\u00e9h\u00e1m na sv\u00e9 my\u0161lenky s naivn\u00edm n\u00e1rokem na odpov\u011b\u010f. Jak to, \u017ee se o n\u00ed bav\u00ed? C\u00edt\u00edm, \u017ee se mi t\u0159esou ruce. Nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b bych m\u011bl d\u011blat, tak\u017ee z\u016fstanu st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Sm\u00ed\u0159en s t\u00edm, \u017ee ka\u017edou chvilku n\u011bkdo z gangu m\u016f\u017ee zpoza rohu vyl\u00e9zt a uvid\u011bt m\u011b tu.
„No jo, to m\u011b nenapadlo,“ ozve se po chvilce ticha tlumen\u00fdm hlasem. Uc\u00edt\u00edm \u0161tiplav\u00fd kou\u0159 z cigarety. Ale v\u017edy\u0165 ve \u0161kole se kou\u0159it nesm\u00ed!?! A\u010dkoliv, \u017ee m\u011b to p\u0159ekvapuje, ani bych se nedivil, kdyby v \u0159\u00e1du bylo naps\u00e1no, \u017ee oni jsou v\u00fdjimkou v jeho dodr\u017eov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„To stra\u0161n\u011b let\u00ed. Myslel jsem, \u017ee u\u017e po t\u011bch letech to nevn\u00edm\u00e1\u0161 tolik, kdy\u017e Joy…“ zaslechnu n\u00e1znak v\u011bty od Gustava, ale asi nedostal \u0161anci ji dopov\u011bd\u011bt, proto\u017ee zaslechnu m\u00edsto toho hluk, kter\u00fd zna\u010d\u00ed nejsp\u00ed\u0161 souboj.
„Tome, nech ho!“
„Jdi doprdele, Gustave, sly\u0161\u00ed\u0161?!“<\/p>\n

Poc\u00edt\u00edm jak se mi rozbu\u0161\u00ed srdce a i kdybych v dan\u00fd moment pot\u0159eboval sebev\u00edc na z\u00e1chod, rozhodnu se to ponechat na dal\u0161\u00ed p\u0159est\u00e1vku, a co nejrychleji se vr\u00e1t\u00edm do t\u0159\u00eddy. S neutichaj\u00edc\u00edm tlu\u010den\u00edm m\u00e9ho srdce dosednu na sv\u00e9 m\u00edsto a hled\u00e1m ztracen\u00fd dech. Kdo je Joy a pro\u010d Tom Gustava uhodil? Pot\u0159ebuju sly\u0161et odpov\u011bdi na v\u0161echny ty ot\u00e1zky v m\u00e9 hlav\u011b!! Za\u010d\u00edn\u00e1m litovat toho, \u017ee jsem se na ten z\u00e1chod vydal. Srdce nep\u0159est\u00e1v\u00e1 bu\u0161it, ani kdy\u017e do t\u0159\u00eddy vejde zjevn\u011b na\u0161tvan\u00fd Tom a v jeho stop\u00e1ch ho ti\u0161e n\u00e1sleduje Andreas. Sna\u017e\u00edm se strhnout z nich pohled, ale n\u011bjak mi to ned\u00e1. Pot\u0159eboval bych se jich zeptat. M\u011bl bych naj\u00edt p\u0159ece v sob\u011b odvahu pod\u00edvat se jim do tv\u00e1\u0159e, proto\u017ee nemaj n\u00e1rok se bavit o m\u00e9 sest\u0159e! Vid\u011bli ji jednou v \u017eivot\u011b! Za\u010d\u00edn\u00e1m se velmi ob\u00e1vat. Nebyl tam n\u00e1znak toho, \u017ee by snad n\u011bkomu cht\u011bli ubl\u00ed\u017eit, ale jedin\u00fd z\u00e1v\u011br, kter\u00fd te\u010f m\u00e1m je, \u017ee Joy bude asi v\u00fdznamn\u00e1 osoba pro Toma. Tak\u017ee p\u0159eci jen m\u00e1 tento tyran sv\u00e9 slab\u00e9 str\u00e1nky?<\/p>\n

„Nechci to sly\u0161et!“<\/p>\n

M\u00e1lem nadsko\u010d\u00edm na \u017eidli jak se leknu, kdy\u017e m\u011b Tomovo zv\u00fd\u0161en\u00ed hlasu probere z my\u0161lenek. Ohl\u00e9dnu se po nich a vid\u00edm jen, jak se Andreas, soud\u011b dle jeho mimiky, sna\u017e\u00ed Toma n\u011b\u010d\u00edm uchl\u00e1cholit. Tom doposud z\u00edraj\u00edc\u00ed z okna strhne pohled p\u0159esn\u011b m\u00fdm sm\u011brem. Ne, ne, ne. Pros\u00edm, a\u0165 si nevyb\u00edj\u00ed zlost na mn\u011b. Rad\u011bji zas pohled vr\u00e1t\u00edm p\u016fvodn\u00edmu m\u00edstu.
„Tome, je to p\u011bt let!“ zaslechnu dal\u0161\u00ed hlasit\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdrok, a hned za n\u00edm n\u00e1sleduje odchod Toma s batohem ze t\u0159\u00eddy a s hlu\u010dn\u00fdm pr\u00e1sknut\u00edm dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

N\u011bco se d\u011bje a je mi absolutn\u011b jedno, pro\u010d se gang nepohodl, ale d\u011bl\u00e1 mi vr\u00e1sku skute\u010dnost, \u017ee v tom zjevn\u011b hraje roli i Nelly. Moje mal\u00e1 Nelly. Pot\u0159ebuju odpov\u011b\u010f! S touhle v\u011btou se nadzvednu ze \u017eidle. Nev\u00edm, kde se ta odvaha ve mn\u011b vzedmula. Nejsp\u00ed\u0161 m\u011b poh\u00e1n\u00ed strach o Nelly. Vylezu ze t\u0159\u00eddy a s naivitou se rozhl\u00e9dnu po chodb\u011b. Nikde nikdo. Rozeb\u011bhnu se po schodech dol\u016f, abych se pod\u00edval po \u0161atn\u00e1ch. Hluk, kter\u00fd od \u0161aten vych\u00e1z\u00ed, mi nazna\u010d\u00ed, \u017ee asi nejsem daleko od c\u00edle. Dob\u011bhnu jen nad schody, proto\u017ee zahl\u00e9dnu Toma, jak siln\u011b kopne do jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u011bk, a pak se \u010delem o ni pevn\u011b op\u0159e. Se srdcem v krku mi najednou dojde, \u017ee jsem ve\u0161kerou odvahu v ten moment ztratil. Doh\u00e1je!<\/p>\n

„Co chce\u0161?“
Polek\u00e1m se, kdy\u017e ot\u00e1zka zazn\u00ed za m\u00fdmi z\u00e1dy. Prudce se oto\u010d\u00edm. Andreas. Samoz\u0159ejm\u011b, jak hloupej jsem byl, kdy\u017e jsem si myslel, \u017ee budu nen\u00e1padnej. Zt\u011b\u017eka polknu a nejsem schopn\u00fd slova.
„Tak co od n\u011bj chce\u0161?!“ opt\u00e1 se m\u011b znova, tentokr\u00e1t siln\u011bji.
„Pro\u010d… mluvili jste… o Nelly…“ vykokt\u00e1m ze sebe jen nesouvisl\u00e1 slova.
„Doprdele, \u0161m\u00edruje\u0161 n\u00e1s?!“
„Ne j\u00e1, jen jsem \u0161el…“
„Kec\u00e1\u0161! Na f\u00e9rovku n\u00e1s \u0161m\u00edruje\u0161! Jako pr\u00e1v\u011b te\u010f!“ str\u010d\u00ed do m\u011b pom\u011brn\u011b siln\u011b, ale poda\u0159\u00ed se mi na\u0161t\u011bst\u00ed zastavit se o prvn\u00ed schod.
„Nech ho bejt!“ p\u0159ijde tentokr\u00e1t ze strany od Toma.
„Tome, ale tohle u\u017e p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161! P\u0159ece se nebude\u0161 zahazovat j\u00edm, jenom proto\u017ee…“
„Dr\u017e hubu! On aspo\u0148 n\u011bco dok\u00e1zal! Star\u00e1 se, miluje j\u00ed, je tady pro n\u00ed ve dne v noci, m\u016f\u017ee j\u00ed poslouchat, m\u016f\u017ee s n\u00ed mluvit, a hlavn\u011b m\u00e1 j\u00ed! M\u00e1 j\u00ed!“
„D\u011bl\u00e1\u0161 si prdel, \u017ee t\u00fdhle nule z\u00e1vid\u00ed\u0161!?!“<\/p>\n

S vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem a bez dechu jen ml\u010dky jejich slovn\u00ed souboj pozoruju.
„Tak se pod\u00edvej na m\u011b! Jsem v\u011bt\u0161\u00ed nula! Nedok\u00e1zal jsem nic! Absolutn\u011b nic! Nato\u017e j\u00ed pomoct!“
„Muselo to tak b\u00fdt! Pochop to u\u017e! Opakuje se to ka\u017ed\u00fd rok!“
„Dost! Co m\u00e1 s t\u00edmhle spole\u010dn\u00fdho Nelly?!“ vyk\u0159iknu mezi n\u011b, ani\u017e bych se zaj\u00edmal o n\u00e1sledky. Nastane hrobov\u00fd ticho. Oba jejich pohledy se st\u0159etnou ve mn\u011b. Abych neztratil nad\u011bji na to, \u017ee dneska vylezu ze \u0161koly \u017eiv\u00fd, nadechnu se a rad\u011bji vypnu mozek.
„Net\u00fdk\u00e1 se t\u011b to!“ \u0159ekne pak Andreas.
„Nelly pat\u0159\u00ed ke mn\u011b, t\u00fdk\u00e1 se m\u011b to!“
„Nestarej se o to!“
„Chci sly\u0161et odpov\u011b\u010f!“
„Ok, tak mu to \u0159ekni, Tome, pro\u010d jsme o n\u00ed mluvili.“<\/p>\n

Pohl\u00e9dnu na Toma, jeho\u017e obli\u010dej zna\u010d\u00ed zjevnou bolest. Vydechne, sklop\u00ed pohled a vyd\u00e1 se sm\u011brem pry\u010d. Ani Andreas se neobt\u011b\u017euje mi nic vysv\u011btlit jako posledn\u00ed v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti, a vyd\u00e1 se za Tomem.
„Moment! Nehodl\u00e1te j\u00ed ubl\u00ed\u017eit, \u017ee ne?! Klidn\u011b m\u011b zabte, ale j\u00ed se ani nedotknete! Sly\u0161\u00edte?!“ k\u0159iknu jen a do chvilky se vy\u010derpan\u011b schoul\u00edm na schody. Obejmu si kolena a op\u0159u si o n\u011b hlavu.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Doma oba vysednou, co\u017e mi dojde, a\u017e kdy\u017e m\u011b Gordon upozorn\u00ed, \u017ee pot\u0159ebuje zamknout auto. „Aha, promi\u0148,“ rychle sbal\u00edm batoh a vystoup\u00edm. Za\u010d\u00edn\u00e1 se oz\u00fdvat pekeln\u00e1 bolest hlavy.„V\u00e1\u017en\u011b je v\u0161echno OK? Nebo ses s t\u00edm m\u011bs\u00edcem p\u0159ecenil?“„Ne, to ne, sp\u00ed\u0161<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7431","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7431","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7431"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7431\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7431"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7431"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7431"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}