{"id":7436,"date":"2011-11-14T18:30:00","date_gmt":"2011-11-14T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7416"},"modified":"2011-11-14T18:30:00","modified_gmt":"2011-11-14T17:30:00","slug":"laska-az-za-hrob-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/14\/laska-az-za-hrob-2\/","title":{"rendered":"L\u00e1ska a\u017e za hrob 2."},"content":{"rendered":"
autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kabaret<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
„Nov\u00e1\u010dek! Nov\u00e9 maso!“ Toma cosi \u0161\u0165ouchlo do \u017eeber a on rychle otev\u0159el o\u010di a zamrkal, polkl. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1l \u010dlov\u011bk, nebo alespo\u0148 n\u011bco, co kdysi bylo \u010dlov\u011bk, m\u011blo to na sob\u011b jasn\u011b fialov\u00fd oblek a \u010derven\u00fd cylindr. M\u00edsto hlavy na n\u011bj ale koukala jen mluv\u00edc\u00ed kostra. Tom se t\u0159\u00e1sl po cel\u00e9m t\u011ble, bo\u017ee, byl tohle jen zl\u00fd sen? Musel to b\u00fdt sen, v\u017edy\u0165 tohle nebylo nijak mo\u017en\u00e9!<\/div>\n
„Nechte ho b\u00fdt, pod\u00edvejte, jak se t\u0159ese!“ zaslechl Tom hlas, hned na to ze st\u00ednu vystoupila postava v \u010dern\u00e9m h\u00e1bitu a odstr\u010dila kostlivce s cylindrem na stranu. Mlad\u00edk na n\u011bj zakoulel trochu vystra\u0161en\u011b o\u010dima.<\/div>\n
„K-Kde to jsem?“ vyhrkl.<\/div>\n
„Kde\u017ee jsi?“ nakr\u010dil mrtv\u00fd obo\u010d\u00ed. „No p\u0159eci v \u0159\u00ed\u0161i mrtv\u00fdch\u2026“<\/div>\n
„Co\u017ee?!“ vyjekl Tom a vysko\u010dil na nohy, obe\u0161el mrtv\u00e9ho a kostlivce, a za\u010dal od nich pomalu couvat pry\u010d, celou dobu p\u0159i tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vrt\u011bl hlavou, tohle nemohla b\u00fdt pravda. Jeho n\u00e1lezci se na n\u011bj d\u00edvali tro\u0161ku nejist\u011b, kdyby se sem p\u0159eci necht\u011bl dostat, nedostal by se sem. Leda\u017ee\u2026<\/p>\n

„\u2026Spadl jsi do hrobu.“ P\u0159ik\u00fdvl hlavou Andreas. Mrtv\u00fd blon\u010f\u00e1k, kter\u00fd v osmn\u00e1cti sp\u00e1chal sebevra\u017edu kv\u016fli \u0161kole a sv\u00e9 p\u0159\u00edtelkyni, kter\u00e1 ho odkopla. Legra\u010dn\u00ed bylo, \u017ee Tom ho ve skute\u010dnosti znal, tedy, znal ho p\u0159edt\u00edm, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b na\u017eivu. Tom se s n\u00edm setkal v m\u00edstn\u00edm baru, kam \u0161el za \u00fa\u010delem toho, aby si ten sen alespo\u0148 po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eil, kdy\u017e u\u017e se mu nezd\u00e1 nic lep\u0161\u00edho.<\/div>\n

„Do hrobu?“<\/div>\n
„Jo, do hrobu.“ P\u0159ik\u00fdvl. „Jsou du\u0161i\u010dky, sv\u00e1tek mrtv\u00fdch. To se otv\u00edraj\u00ed hroby a ka\u017ed\u00fd ne\u0161\u0165astn\u00edk, kter\u00fd do n\u011bjak\u00e9ho spadne, dostane se sem k n\u00e1m.“ P\u0159ik\u00fdvl pod\u0159ezan\u00fd a napil se piva.<\/div>\n
„Oh\u2026 Tak\u017ee\u2026 Tak\u017ee tohle nen\u00ed jen sen?“<\/div>\n
„Bohu\u017eel.“<\/div>\n
\n
\n

„Ale\u2026 Jak se dostanu dom\u016f?!“<\/p><\/div>\n

Andreas se rozchechtal.<\/div>\n
„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ vyhrkl zoufale Tom a uhodil p\u011bst\u00ed do stolu. „\u010cemu se sakra sm\u011bje\u0161?!“<\/div>\n
„Tomu, jak jsi naivn\u00ed\u2026 Odsud se \u017e\u00e1dn\u00fd \u017eiv\u00fd nedostane\u2026 Alespo\u0148 nev\u00edm o \u017e\u00e1dn\u00e9m funk\u010dn\u00edm zp\u016fsobu\u2026 V\u011bt\u0161inou v\u0161ichni, kdo tady byli, se odsud u\u017e nedostali, proto\u017ee bu\u010f um\u0159eli strachy, anebo je m\u00edstn\u00ed zabili\u2026“<\/div>\n
„To mi v\u00e1\u017en\u011b pomohlo, d\u00edky\u2026“ proto\u010dil blon\u010f\u00e1k o\u010di a promnul si obli\u010dej.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d, r\u00e1d jsem ti pomohl\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se. Tom ho probodl o\u010dima. „No tak, ned\u00edvej se na m\u011b takhle\u2026 Vlastn\u011b bys m\u011bl b\u00fdt r\u00e1d!“<\/div>\n
„M\u011bl bych b\u00fdt r\u00e1d? Pro\u010d to?“ nakr\u010dil Tom zv\u011bdav\u011b jedno obo\u010d\u00ed a upravil si na hlav\u011b \u010delenku.<\/div>\n
„Proto\u017ee tady jsou v\u0161ichni mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tam naho\u0159e\u2026 V\u00e1\u017en\u011b, m\u011bl bys mi v\u011b\u0159it a b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee tu jsi, n\u011bkomu se takov\u00e1 mo\u017enost potkat se se sv\u00fdmi mrtv\u00fdmi p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi nedostav\u00ed ani jednou za \u017eivot! Co by za to n\u011bkte\u0159\u00ed dali\u2026“ blon\u010f\u00e1k s nazelenal\u00fdmi vlasy se pod\u00edval na hodiny na zdi, jejich osm ru\u010di\u010dek se vesele m\u00edjelo na cifern\u00edku. „Budu muset j\u00edt, m\u00e1m sch\u016fzku s tou nejhez\u010d\u00ed holkou v cel\u00e9m okol\u00ed\u2026“ zazubil se.<\/div>\n
„Po\u010dkej, necho\u010f, nechci tu b\u00fdt s\u00e1m, jsi jedin\u00fd, z koho nem\u00e1m strach\u2026“ p\u0159iznal Tom a sklopil pohled.<\/div>\n
„Um, fajn, tak poj\u010f se mnou\u2026“ k\u00fdvl mrtv\u00fd, mlad\u00edk se pousm\u00e1l a zvedl se ze \u017eidle. Oba dva sp\u011b\u0161n\u011b opustili bar.<\/div>\n
„A kam to jdeme\u2026?“ zeptal se Tom, kdy\u017e vy\u0161li ven na ulici.<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj pod\u00edval, nam\u00edsto odpov\u011bdi se tajemn\u011b usm\u00e1l a pokra\u010doval v cest\u011b.<\/p>\n

„V\u00edtejte, p\u0159\u00e1tel\u00e9, v\u00edtejte v kabaretu u Ztracen\u00fdch Du\u0161\u00ed!“ pravil p\u00e1n, kter\u00fd byl oble\u010den\u00fd do oran\u017eovo-\u010dern\u00e9ho obleku, a rozhrnul p\u0159ed nimi z\u00e1v\u011bs. Andreas pod\u011bkoval, p\u0159ik\u00fdvl a jakoby nic, ve\u0161el dovnit\u0159. Tom ho n\u00e1sledoval, kdy\u017e pro\u0161el dve\u0159mi, nesta\u010dil se divit. Oslnila ho p\u0159ehr\u0161el barevn\u00fdch sv\u011btel, bylo tu neuv\u011b\u0159iteln\u011b plno, v\u0161ichni se sm\u00e1li, tan\u010dili a pop\u00edjeli. A v\u0161echno tu bylo c\u00edtit zatuchlinou. Blon\u010f\u00e1k p\u0159ed n\u00edm se zastavil a oto\u010dil se na n\u011bj.<\/div>\n

„Tak se rozd\u011bl\u00edme, nepot\u0159ebuju, abys mi ji n\u011bjak vyd\u011bsil svoj\u00ed \u017eivost\u00ed\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se a mlad\u00edk si povzdychl. „S nik\u00fdm se moc nebav, aby ses nedostal do probl\u00e9m\u016f, jo?“<\/div>\n
Sedmn\u00e1ctilet\u00fd p\u0159ik\u00fdvl a nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. „A kde jsou tady z\u00e1chody?“ zeptal se je\u0161t\u011b, Andy jen m\u00e1vnul rukou kamsi dozadu a zmizel. Tom si povzdychl a vydal se t\u00edm sm\u011brem.<\/p>\n

<\/div>\n

<\/div>\n
\"\"Prodral se davem, do\u0161el dozadu, kde byla chodba, kter\u00e1 vedla n\u011bkam do nezn\u00e1ma. \u0160el tam, rozhl\u00ed\u017eel se, hledal cedulku s n\u011bjak\u00fdm n\u00e1znakem, \u017ee by tu n\u011bkde byl z\u00e1chod. Ne\u017e ale cokoliv zahl\u00e9dl, kdosi mu zezadu polo\u017eil ruku na rameno a pevn\u011b stiskl, Tom se oto\u010dil. Zamrkal.<\/div>\n
„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ zm\u011b\u0159il si ho \u010dert pohledem. Tom nev\u011bd\u011bl, jestli to je \u010dert, ale rozhodn\u011b tak vypadal, a to Tomovi nah\u00e1n\u011blo hus\u00ed k\u016f\u017ei. U\u017e od mala se \u010dert\u016f b\u00e1l.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026“ polknul a v obli\u010deji by cel\u00fd bled\u00fd. „Pracuji tu,“ zalhal rychle.<\/div>\n
„Tady m\u00e1\u0161,“ vrazil mu do rukou t\u00e1c s r\u016f\u017eemi, „odnes to na\u0161\u00ed hlavn\u00ed hv\u011bzd\u011b\u2026“<\/div>\n
Tom se na to pod\u00edval, pak znovu zvedl pohled k tv\u00e1\u0159i p\u0159ed sebou. „Ale j\u00e1\u2026 Nev\u00edm kam\u2026“ vydechl.<\/div>\n
Nezn\u00e1m\u00fd ho probodl pohledem a uk\u00e1zal prstem, kter\u00fd m\u011bl cel\u00fd oho\u0159el\u00fd, na dve\u0159e vedle nich.<\/div>\n
„Oh\u2026“ pousm\u00e1l se z\u00e1\u0159iv\u011b Tom a vplul dovnit\u0159.<\/p>\n

„My tady jsme zvykl\u00ed \u0165ukat, ne\u017e n\u011bkam vstoup\u00edme\u2026“ ozval se hlas zpoza rohu, kdy\u017e za sebou Tom zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n

„Jen jsem p\u0159inesl\u2026 r\u016f\u017ee\u2026“ pod\u00edval se kritick\u00fdm okem na t\u00e1c, kter\u00fd dr\u017eel v rukou. Ne\u0161lo mu do hlavy, kde se tady vzaly \u010derstv\u00e9 r\u016f\u017ee.<\/div>\n
„R\u016f\u017ee?“ zpoza rohu vystoupil mlad\u00edk z obrazu. Tomovi m\u00e1lem vypadly o\u010di z d\u016flk\u016f. „Oh! Jsou n\u00e1dhern\u00e9, d\u011bkuji! Ty jsou od tebe?“ zad\u00edval se na n\u011bj mlad\u00edk, Toma nenapadlo nic jin\u00e9ho, ne\u017e tup\u011b p\u0159ik\u00fdvnout. „D\u011bkuji!“ vtiskl mu hubi\u010dku na tv\u00e1\u0159. Tom zamrkal, ty rty byly chladn\u00e9 jako led. „Co jsi za\u010d?“ pousm\u00e1l se mile.<\/div>\n
„J-J\u00e1 jsem\u2026 Jsem\u2026 Jmenuji se Tom\u2026“ vykoktal ze sebe, st\u00e1le se du\u0161evn\u011b nedok\u00e1zal dostat p\u0159es to, \u017ee p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed a mluv\u00ed na n\u011bj chlapec, kter\u00e9ho p\u0159ed sto lety zabili.<\/div>\n
„Tom?“ zkoumal ho pohledem. „\u2026 Tom! Oh ano! Tolik jsem se b\u00e1l, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm!“ Sko\u010dil mu mrtv\u00fd mlad\u00edk kolem krku a pevn\u011b ho objal, Tom tro\u0161ku zakol\u00edsal, i kdy\u017e byl chlapec neuv\u011b\u0159iteln\u011b lehk\u00fd, tro\u0161ku ho p\u0159ekvapil sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm. Tro\u0161ku v\u00edc. „Tak moc jsi mi chyb\u011bl! U\u017e to byla cel\u00e1 v\u011b\u010dnost!“<\/div>\n
„A-Ale\u2026 J\u00e1\u2026 To si m\u011b asi mus\u00edte s n\u011bk\u00fdm pl\u00e9st, j\u00e1 nejsem, nejsem zdej\u0161\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Ty nejsi m\u016fj Tom?“ zamrkal \u010dernovlas\u00fd a o\u010di mu zvlhly.<\/div>\n
\u017div\u00fd zavrt\u011bl hlavou. „Je mi l\u00edto, ale nejsem.“<\/p>\n

Chlapec se smutn\u011b pousm\u00e1l, dal kv\u011btiny do v\u00e1zy vedle zrcadla a podrbal se na hlav\u011b. A\u017e te\u010f si Tom v\u0161iml toho, \u017ee nem\u011bl ruku, alespo\u0148 ne z masa, z kost\u00ed st\u00e1le je\u0161t\u011b ano.<\/div>\n

„Budu muset j\u00edt na sc\u00e9nu,“ usm\u00e1l se d\u011btsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Ale d\u011bkuji ti za ty r\u016f\u017ee\u2026“<\/div>\n
Tom ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvl. „Nem\u00e1te tu n\u011bkde\u2026 z\u00e1chod, pros\u00edm?“ usm\u00e1l se nejist\u011b. Mrtv\u00fd se tak\u00e9 usm\u00e1l, a pak se za\u010dal sm\u00e1t.<\/div>\n
„Na co pot\u0159ebuje\u0161 z\u00e1chod?“ d\u00edval se na n\u011bj se sm\u00edchem v o\u010d\u00edch. Pak se ale zarazil a \u00fasm\u011bv mu ztuhl na rtech. „Ty jsi\u2026“ nat\u00e1hl po n\u011bm ruku, p\u0159ilo\u017eil mu ji na hrudn\u00edk a zalapal po dechu (kdyby tedy n\u011bjak\u00fd m\u011bl), „\u2026\u017eiv\u00fd.“ Pod\u00edval se na Toma s \u00fadivem v o\u010d\u00edch. „Proboha, tady nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt, proto ty \u017eiv\u00e9 r\u016f\u017ee\u2026“<\/p>\n

Hodiny na zdi za\u010daly odb\u00edjet p\u016flnoc a chlapec p\u0159ed Tomem zbledl je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e byl bled\u00fd p\u0159edt\u00edm. Na hrudn\u00edku se mu najednou objevila \u010derven\u00e1 skvrna, do ko\u0161ile mu prosakoval krev. \u010clov\u011bk na to s hr\u016fzou koukal, nech\u00e1pal, co to m\u00e1 b\u00fdt, co se to d\u011bje.<\/div>\n

„Ty vole,“ vydechl Tom, oto\u010dil se a rychle vyb\u011bhl z \u0161atny, ut\u00edkal, co mu nohy sta\u010dily zp\u00e1tky mezi „lidi“. Dob\u011bhl tam, v davu hledal Andrease, ale bylo to marn\u00e9. Hodiny st\u00e1le odb\u00edjely a kapela, co byla na podiu, ode\u0161la, nam\u00edsto toho bylo na podium p\u0159ita\u017eeno piano.<\/div>\n
Dav, kter\u00fd se sna\u017eil dostat co nejbl\u00ed\u017e, Toma odnesl kamsi dozadu k baru. Posadil se tedy na barovou \u017eidli a objednal si pivo, byl r\u00e1d, \u017ee tu nikdo ne\u0159e\u0161il, \u017ee je nezletil\u00fd a v\u016fbec by tu nem\u011bl p\u00edt.<\/p>\n

Po\u0159\u00e1dn\u011b si loknul, sv\u011btla na strop\u011b se p\u0159em\u00edstila sm\u011brem k podiu, Tom zvedl pohled a v\u0161iml si, \u017ee to byly ob\u0159\u00ed pavouci a netop\u00fd\u0159i dr\u017e\u00edc\u00ed sv\u00edce, p\u0159ed kter\u00e9 p\u0159ikl\u00e1dali barevn\u00e1 skl\u00ed\u010dka, a t\u00edm m\u011bnili barvu osv\u011btlen\u00ed. Ot\u0159\u00e1sl se p\u0159i my\u0161lence na to, jak velc\u00ed ti pavouci jsou. Dost ale o pavouc\u00edch. Tom se vr\u00e1til pohledem k podiu, kter\u00e9 te\u010f zakr\u00fdvala opona, byla z pavu\u010dinek, ve sv\u011btle se kr\u00e1sn\u011b bly\u0161tila, ale nebyl pr\u016fhledn\u00e1.<\/div>\n

Ozval se ladn\u00fd zvuk piana, Tom se usm\u00e1l, miloval piano. Opona se za\u010dala zvedat, hezky pomalinku stoupala ke stropu. Ozval se l\u00edbezn\u00fd hlas, sametov\u00fd, ale pln\u00fd smutku a bolesti. Mlad\u00edk nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Opona vyjela a\u017e nahoru ke star\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 konstrukci, kde se zastavila.<\/p>\n

Na pian\u011b sed\u011bl chlapec z obrazu, k t\u011blu si nakl\u00e1n\u011bl mikrofon, kter\u00fd byl p\u0159ipevn\u011bn\u00fd ke stojanu. Pohledem se d\u00edval do publika, ale neregistroval je, v\u00fdraz jeho o\u010d\u00ed byl naprosto pr\u00e1zdn\u00fd. Jako by n\u011bco hledal, n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, co mu u\u017e dlouho sch\u00e1z\u00ed. Pohledem zavadil o Toma a jeden koutek \u00fast se mu nepatrn\u011b zvedl do neviditeln\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil a dopil sv\u016fj p\u016fllitr zlatav\u00e9ho moku. Nijak si nev\u0161iml, \u017ee zp\u011bv\u00e1k m\u00e1 nohy sv\u00e1zan\u00e9 \u0159et\u011bzy, kter\u00e9 ho poutaly k pianu.<\/p>\n

autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LilKatie Kabaret „Nov\u00e1\u010dek! Nov\u00e9 maso!“ Toma cosi \u0161\u0165ouchlo do \u017eeber a on rychle otev\u0159el o\u010di a zamrkal, polkl. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1l \u010dlov\u011bk, nebo alespo\u0148 n\u011bco, co kdysi bylo \u010dlov\u011bk, m\u011blo to na sob\u011b jasn\u011b fialov\u00fd oblek a \u010derven\u00fd cylindr. M\u00edsto hlavy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[468],"tags":[],"class_list":["post-7436","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-laska-az-za-hrob"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7436","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7436"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7436\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7436"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7436"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7436"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}