{"id":7454,"date":"2011-11-11T18:00:00","date_gmt":"2011-11-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7434"},"modified":"2011-11-11T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-11T17:00:00","slug":"who-am-i-58","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/11\/who-am-i-58\/","title":{"rendered":"Who am I? 58."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Jakmile vyjdeme z vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed, zastav\u00edm a pod\u00edv\u00e1m se na Billa.<\/div>\n

„Cht\u011bl by ses tu proj\u00edt a b\u00fdt chv\u00edli na \u010derstv\u00e9m vzduchu? Nebo bys rad\u011bji jel dom\u016f nebo n\u011bkam pry\u010d?“ zept\u00e1m se smutn\u011b. I kdybychom let\u011bli a\u017e do Austr\u00e1lie, ud\u011blal bych to, aby se c\u00edtil l\u00edp. I kdybych musel vyl\u00e9zt na Mount Everest\u2026 Kv\u016fli n\u011bmu bych to zvl\u00e1dnul\u2026<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Jen bych t\u011b cht\u011bl po\u017e\u00e1dat\u2026 byl bys se mnou?“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To je pro m\u011b samoz\u0159ejmost,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Za\u010dnu mu palcem st\u00edrat roztekl\u00e9 st\u00edny.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pohlad\u00ed m\u011b po ruce. Zk\u0159iv\u00edm rty v n\u00e1znaku \u00fasm\u011bvu a za\u010dnu ho po\u0159\u00e1dn\u011b ot\u00edrat, aby opravdu nevypadal jako to moje stra\u0161id\u00fdlko. Ale on se po chvilce odt\u00e1hne a za\u010dne lovit v ta\u0161ce. Vynd\u00e1 si kapesn\u00ed\u010dky. Nap\u0159ed se vysmrk\u00e1 a pak si za\u010dne dal\u0161\u00edm kapesn\u00ed\u010dkem ot\u00edrat tv\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
„Uka\u017e,“ \u0161eptnu a vezmu mu ho. Jemn\u011b mu za\u010dnu ot\u00edrat \u0161mouhy na sp\u00e1nc\u00edch.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ sklop\u00ed tro\u0161ku o\u010di.<\/em><\/div>\n
„A\u017e p\u0159ijedeme dom\u016f, tak zavol\u00e1m na leti\u0161t\u011b, abych zru\u0161il letenky, dob\u0159e?“ \u0159eknu ti\u0161e. D\u016fkladn\u011b mu prstem p\u0159ejedu pod okem, aby nikde nem\u011bl ani nejmen\u0161\u00ed \u0161mouhu.<\/p>\n

Sice jsem cht\u011bl za rodi\u010di na sv\u00e1tky, d\u00e1t jim d\u00e1rky a o v\u0161em si promluvit, ale co nad\u011bl\u00e1m. D\u00e1rky po\u0161lu po\u0161tou a let\u011bt tam m\u016f\u017eu a\u017e n\u011bkdy d\u00fdl. Te\u010f s sebou nikam Billa tahat nebudu.<\/p>\n

<\/em> „Ne, ne, to ne. Polet\u00edme.“<\/em><\/div>\n

„Ne, to je dobr\u00e9. Po\u0161lu d\u00e1rky po\u0161tou a my budeme spolu v klidu doma. Bude\u0161 te\u010f pot\u0159ebovat n\u011bjak\u00fd \u010das a j\u00e1 to pln\u011b ch\u00e1pu,“ zam\u00edtnu. D\u00e1m mu pusu na \u010delo a obejmu ho.<\/em><\/div>\n
„Tomi, chci tam let\u011bt. Chci, abys byl na V\u00e1noce nebo p\u0159ed V\u00e1noci s rodi\u010di. Chci je poznat. Polet\u00edme.“<\/em><\/div>\n
„Opravdu? Mn\u011b to nep\u0159ijde jako nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad,“ povzdechnu a trochu se poodt\u00e1hnu, abych mu vid\u011bl do obli\u010deje. Pok\u00fdv\u00e1 hlavi\u010dkou na souhlas.<\/em><\/div>\n
„Bude to\u2026 dobr\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1m. Pohlad\u00edm ho po vlasech a odt\u00e1hnu se. „Pojedeme se n\u011bkam naj\u00edst? Trochu cukru ti te\u010f mo\u017en\u00e1 prosp\u011bje\u2026“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nechci te\u010f nic j\u00edst,“ zakrout\u00ed hlavou, „jen si chci sednout,“ broukne. Pochopiteln\u011b. Taky bych nem\u011bl chu\u0165 k j\u00eddlu.<\/em>
<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

Rozhl\u00e9dnu se. Nedaleko je n\u011bjak\u00e9 h\u0159\u00ed\u0161t\u011b, p\u00e1r strom\u016f, p\u00e1r lavi\u010dek.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e, tak poj\u010f. Jen d\u00e1m do auta ty v\u011bci,“ \u0159eknu. Vyman\u00edm mu z prst\u016f ta\u0161ku a sko\u010d\u00edm je odn\u00e9st do kufru. Zase auto zamknu a vr\u00e1t\u00edm se k n\u011bmu. Vezmu ho za ruku a jdeme p\u0159es silnici do toho men\u0161\u00edho parku. Stiskne mi ruku. Po\u0159\u00e1d se tak rozhl\u00ed\u017e\u00ed, jako by se b\u00e1l. Kdy\u017e dojdeme a\u017e do parku, uk\u00e1\u017ee mi na vzd\u00e1lenou lavi\u010dku, kde je pr\u00e1zdno. Bez n\u011bjak\u00e9ho slova k n\u00ed dojdeme. Opr\u00e1\u0161\u00edm ji a posad\u00edm se. Billa si posad\u00edm \u0161ikmo na sebe a obejmu ho kolem pasu, aby mi nespadl. Au, ten jeho kostnat\u00fd zadek.<\/em> Sv\u011bs\u00ed hlavu a tro\u0161ku se na m\u011b polo\u017e\u00ed. Je mi ho tak stra\u0161n\u011b l\u00edto, tolik to bol\u00ed. Nechci koukat na tenhle jeho smutn\u00fd v\u00fdraz, tr\u00e1p\u00ed m\u011b to.<\/em> Vyzvednu mu nohy na lavi\u010dku, a kdy\u017e je pokr\u010d\u00ed, obejmu ho tak \u00fapln\u011b cel\u00e9ho jako mal\u00e9 schoulen\u00e9 klub\u00ed\u010dko. Op\u0159u si ho o sebe a d\u00e1v\u00e1m mu mal\u00e9 pusinky na sp\u00e1nek. Tak stra\u0161n\u011b bych si p\u0159\u00e1l, aby mu tohle pom\u00e1halo, abych ho dok\u00e1zal jakkoli ut\u011b\u0161it. Ale je to jenom p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Stejn\u011b tomu nedok\u00e1\u017eu uv\u011b\u0159it. Nedok\u00e1\u017eu si to p\u0159iznat, \u017ee u\u017e nem\u00e1m ani jednoho,“ \u0161ept\u00e1 a tiskne se ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n

„Jednou ti to dojde, \u010dasem se s t\u00edm sm\u00ed\u0159\u00ed\u0161 a bude to lep\u0161\u00ed. V\u011b\u0159 mi,“ \u0159eknu tak\u00e9 \u0161eptem.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou, „kdybych sem jel d\u0159\u00edv, nemuselo se to st\u00e1t. Kdybych neode\u0161el a z\u016fstal s n\u00edm, taky se to nemuselo st\u00e1t,“ za\u010dne uva\u017eovat.<\/em><\/div>\n
„N\u00e9, tak to nen\u00ed, Bille,“ povzdechnu. „Takhle to nem\u016f\u017ee\u0161 br\u00e1t. V\u0161echno, co se na sv\u011bt\u011b d\u011bje, se d\u011bje z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu. D\u00edky n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, co se stane, se pot\u00e9 stane jin\u00e1. Kdy\u017e jsi ode\u0161el od Alexe, byl jsi na tom \u0161patn\u011b, a proto jsi musel pracovat v klubu. D\u00edky tomu jsme se poznali. Kdybych ten ve\u010der nezabil jednoho \u010dlov\u011bka, ne\u0161el bych do klubu, abych to zapil a trochu se otupil. V\u0161echno \u0161patn\u00e9 nakonec vede k n\u011b\u010demu dobr\u00e9mu. Kdy\u017e n\u011bkdo um\u0159e, m\u016f\u017ee se d\u00edky tomu narodit n\u011bkdo nov\u00fd. Sna\u017e se na to koukat takhle\u2026 Podle m\u011b se tr\u00e1pil, a te\u010f mu je l\u00e9pe,“ \u0159eknu mu n\u011b\u017en\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e ho hlad\u00edm po dlani a propl\u00e9t\u00e1m na\u0161e prsty.<\/p>\n

Je lehk\u00e9 to n\u011bkomu \u0159\u00edkat, hor\u0161\u00ed je v takov\u00e9 situaci nad t\u00edm opravdu takhle uva\u017eovat. K\u00e9\u017e bych to dok\u00e1zal tenkr\u00e1t, kdy\u017e zem\u0159el Tony. Nemusel jsem ud\u011blat plno pitomost\u00ed, nemusel jsem zab\u00edt tolika lid\u00ed. Ale tak\u00e9 bych nepoznal Billa. Te\u010f u\u017e v\u00edm, pro\u010d se to v\u0161echno stalo\u2026 Nech\u00e1pu, jak mi to nemohlo doj\u00edt u\u017e d\u0159\u00edv.<\/p>\n

<\/em> „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu,“ rozechv\u011bje se mu hlas. „Ale j\u00e1 si to mus\u00edm vy\u010d\u00edtat a budu do smrti. Kdybych prost\u011b nebyl tak slab\u00fd a nenechal ho pokra\u010dovat v tom, co d\u011blal, mo\u017en\u00e1 by to tak nedopadlo. A te\u010f to nem\u016f\u017eu vr\u00e1tit, nem\u016f\u017eu d\u011blat nic.“<\/em><\/div>\n

„Brou\u010dku,“ oslov\u00edm ho jemn\u011b a d\u00e1m mu malou pusinku na sp\u00e1nek. „Tohle v\u0161echno se stalo, abychom se poznali. Do\u0161lo mi to v\u0161echno a\u017e te\u010f. Pod\u00edvej se na to, co se n\u00e1m stalo v minulosti\u2026 Tob\u011b um\u0159ela maminka a kv\u016fli tomu tv\u016fj t\u00e1ta za\u010dal p\u00edt. To byl d\u016fvod, pro\u010d jsi ode\u0161el a poznal Alexe. Alex byl hnusn\u00fd a kv\u016fli tomu ses dostal do klubu\u2026 Tony je vlastn\u011b v\u00fdm\u011bnou za tebe, ch\u00e1pe\u0161? To d\u00edky n\u011bmu jsme se poznali, d\u00edky tvoj\u00ed mamce, d\u00edky tv\u00e9mu t\u00e1tovi. Kdyby nezem\u0159el Tony, ned\u011blal bych blbosti, nepoznal bych Roberta a nedostal bych se do klubu, kde jsme se poznali. Osud to ud\u011blal tak, abychom se poznali. To je p\u0159ece znamen\u00ed, \u017ee m\u00e1me b\u00fdt spolu. Jsme si souzeni. I kdy\u017e je to krut\u00fd, tohle v\u0161echno se muselo st\u00e1t, abychom se my dva dostali k sob\u011b\u2026“<\/p>\n

Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b, jako by se mi n\u011bco sna\u017eil vy\u010d\u00edst z o\u010d\u00ed. Je zticha, jen si prsty r\u016fzn\u011b pohr\u00e1v\u00e1 s lemem tri\u010dka.<\/em><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ vydechne pak najednou. Pousm\u011bju se.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bli bychom b\u00fdt bez sebe, nikdy.“<\/em><\/div>\n
„Nikdy,“ odsouhlas\u00edm ti\u0161e. Tro\u0161ku se pooto\u010d\u00ed a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Nezvl\u00e1dl bych to bez tebe.“<\/em><\/div>\n
„Hloupost\u2026 Neuv\u011bdomuje\u0161 si, jak jsi siln\u00fd, Bille,“ zakrout\u00edm hlavou.<\/em><\/div>\n
„Nejsem a nikdy jsem nebyl.“ Je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. V\u017edy se bude podce\u0148ovat.<\/em> S mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem ho jemn\u011b pol\u00edb\u00edm. Kdy\u017e mi to oplat\u00ed, zase se ke mn\u011b pomalu p\u0159ivine.<\/em><\/div>\n
„Stra\u0161n\u011b moc d\u011bkuju.“<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed za co.“<\/em><\/div>\n
„Ale ano,“ \u0161eptne a obejme m\u011b. Znovu se mi ti\u0161e rozpl\u00e1\u010de na ramen\u011b. Ti\u0161e povzdechnu a za\u010dnu ho hladit po vlasech. Nem\u00e1 cenu mu \u0159\u00edkat, aby nebre\u010del. Jen a\u0165 se vybre\u010d\u00ed, alespo\u0148 si trochu ulev\u00ed. V\u00ed, \u017ee tu pro n\u011bj budu po\u0159\u00e1d.<\/p>\n

<\/em> BILL<\/p>\n

<\/strong> Nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat bre\u010det. M\u00e1m pocit viny, tak obrovsk\u00fd pocit viny. Kdybych sem b\u00fdval jel d\u0159\u00edve, nemuselo se to st\u00e1t. Nemuselo by se st\u00e1t tolik v\u011bc\u00ed. Te\u010f u\u017e je v\u0161echno zbyte\u010dn\u00e9, nic nevr\u00e1t\u00edm a nic nep\u0159ed\u011bl\u00e1m. Te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu v\u00e1\u017en\u011b jen bre\u010det a vzpom\u00ednat. Ale vzpom\u00ednat na co? Alespo\u0148 na t\u011bch kr\u00e1sn\u00fdch p\u00e1r let d\u011btstv\u00ed, kdy tu byla i mamka. T\u00e1ta se ke mn\u011b nechoval potom dob\u0159e, ale i tak jsem ho m\u011bl r\u00e1d.<\/div>\n

Neb\u00fdt Toma, asi bych se tu slo\u017eil. Neum\u00edm si p\u0159edstavit, co bych d\u011blal, jak by se zachoval. Mo\u017en\u00e1 bych ud\u011blal n\u011bjakou hloupost. V\u00e1\u017en\u011b nejsem siln\u00fd.<\/div>\n
„Nikdy mi to neodpust\u00ed,“ hlesnu a kr\u010d\u00edm se u n\u011bj jako vystra\u0161en\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. Obdivuju ho, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt siln\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1 ti co odpou\u0161t\u011bt,“ po\u0161ept\u00e1 Tom.<\/div>\n
„Nechal jsem ho v tom. Ale on nep\u0159ijal mou pomoc,“ vydechnu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje vina, Bille,“ povzdechne. „Ty nem\u016f\u017ee\u0161 za nic.“<\/div>\n
„M\u00e1m strach, \u017ee jo,“ po\u0161ept\u00e1m. „J\u00e1 se omlouv\u00e1m, j\u00e1-j\u00e1 ti tu bre\u010d\u00edm jak idiot a\u2026 promi\u0148.“ Mus\u00ed ho to unavovat a ani bych se nedivil. Ale jak to m\u00e1m sakra zastavit?!<\/em><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Nic se ned\u011bje. Ch\u00e1pu to. Klidn\u011b bre\u010d, pokud se bude\u0161 c\u00edtit l\u00edp, hm?“ d\u00e1 mi pusu na \u010delo. Jen ho obejmu a ml\u010d\u00edm. Po chv\u00edli se tro\u0161ku uklidn\u00edm. U\u017e m\u00e1 zase nas\u00e1kl\u00e9 tri\u010dko m\u00fdmi slzami.<\/p>\n

„Kam pojedeme? Dom\u016f?“<\/div>\n

„Jak chce\u0161\u2026“ up\u00edr\u00e1 ke mn\u011b sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„Kdy let\u00edme?“ Najednou jako by se mi v\u0161echno vypa\u0159ilo z hlavy, jsem mimo.<\/div>\n
„Z\u00edtra ve \u010dty\u0159i odpoledne. Polet\u00edme p\u0159es noc, abychom tam r\u00e1no byli.“<\/div>\n
„Jo, promi\u0148. Jsem tro\u0161ku mimo. Tak pojedeme dom\u016f, dobal\u00edme posledn\u00ed v\u011bci a polet\u00edme,“ ot\u0159u si o\u010di. Tom povzdechne a za\u010dne m\u011b ot\u00edrat. Utr\u00e1pen\u011b m\u011b pozoruje. Skoro a\u017e stydliv\u011b sklop\u00edm o\u010di. Jak \u0159ekl – stra\u0161id\u00fdlko, ale to je te\u010f slab\u00e9 slovo.<\/em><\/div>\n
„Je na m\u011b hroznej pohled, co?“<\/div>\n
„Pro m\u011b ano, kdy\u017e vid\u00edm, jak se tr\u00e1p\u00ed\u0161,“ \u0161eptne.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd.“ Jak to do\u0159eknu, d\u00e1m si hlavu do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Tak stra\u0161n\u011b bych si p\u0159\u00e1l, abych ti mohl pomoct,“ hlesne. Takov\u00fd poklad, jako je on, si nezaslou\u017e\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Pom\u00e1h\u00e1\u0161 mi,“ popot\u00e1hnu.<\/div>\n
„Ale nec\u00edt\u00ed\u0161 se l\u00edp.“<\/div>\n
„Kdybys tu nebyl, nev\u00edm, co bych ud\u011blal. Neb\u00fdt tebe, tak nev\u00edm, co se mnou je a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Ot\u0159u si kapesn\u00ed\u010dkem obli\u010dej, rty a pak mu d\u00e1m pusinku.<\/p>\n

„Budu tady v\u017edycky, kdy\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat. Moc dob\u0159e to v\u00ed\u0161, hm,“ po\u0161ept\u00e1 a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„To j\u00e1 pro tebe taky,“ schoul\u00edm se mu zase do n\u00e1ru\u010de a vydechnu mu na krk. „Bez tebe to u\u017e nejsem j\u00e1.“<\/div>\n
„To jsme na tom stejn\u011b\u2026“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s m\u00e1 jedno k\u0159\u00eddlo a mus\u00ed naj\u00edt svou polovi\u010dku, aby mohl l\u00e9tat. A j\u00e1 ji na\u0161el,“ \u0161eptnu mu do ou\u0161ka. Tom se sladce usm\u011bje a zavrt\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Jsi sladk\u00fd, v\u00ed\u0161 to?“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Opravdu lehce se pousm\u011bju a semknu rty k sob\u011b. „Ty v\u00edc.“<\/div>\n
„Kecale,“ d\u00e1 mi pusu. Oplat\u00edm mu to. Za\u010dnu se z n\u011bj pomalu zvedat. Je \u010das j\u00edt. Tady u\u017e jsem stejn\u011b houby platn\u00fd. Kdy\u017e se zvednu, Tom se tak\u00e9 postav\u00ed a opr\u00e1\u0161\u00ed si zadek. Oto\u010d\u00edm ho k sob\u011b z\u00e1dy a zkontroluju, jestli nem\u00e1 \u0161pinav\u00e9 d\u017e\u00edny. Jen zlehka mu je\u0161t\u011b opr\u00e1\u0161\u00edm stehno a st\u00e1hnu si tri\u010dko. Rozhl\u00e9dnu se kolem sebe. Je tu tolik d\u011bt\u00ed se sv\u00fdmi rodi\u010di. A mn\u011b se v\u0161echno vrac\u00ed. Moje d\u011btstv\u00ed. I kdy\u017e jsem ho tu nepro\u017eil.<\/div>\n
„Jdeme?“ nastav\u00ed mi Tom ruku i na tu kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost k autu. Pok\u00fdv\u00e1m hlavou a jeho ruku p\u0159ijmu. Rozejdeme se zp\u011bt. Kdy\u017e dojdeme k autu, je\u0161t\u011b se pod\u00edv\u00e1m na ten d\u016fm. Zav\u0159u na okam\u017eik o\u010di a \u010dek\u00e1m, a\u017e Tom auto odemkne. Pohlad\u00ed m\u011b po ramen\u011b a ud\u011bl\u00e1 tak. Hned si nasednu a p\u0159ipout\u00e1m se. Jakmile Tom nastoup\u00ed, rozjedeme se sm\u011brem dom\u016f. Moc jsem toho nenamluvil. Sp\u00ed\u0161 jsem Tomovi jen odpov\u00eddal nebo k\u00fdval. Hlavou se mi honilo tolik my\u0161lenek, \u017ee kdybych je m\u011bl po\u010d\u00edtat, z\u0159ejm\u011b bych se nikdy nedopo\u010d\u00edtal.<\/p>\n

Jakmile jsme dorazili dom\u016f, Tom zajel do gar\u00e1\u017ee. Vyndali jsme z auta ta\u0161ky s d\u00e1rky a \u0161li do bytu. Tom odemknul a j\u00e1 celkem rychl\u00fdm krokem ve\u0161el. Dal jsem hned ta\u0161ky do rohu v kuchyni a \u0161el do koupelny. Zav\u0159el jsem dve\u0159e a op\u0159el se o ze\u010f. Nechci, aby m\u011b Tom vid\u011bl, jak bre\u010d\u00edm. Odl\u00ed\u010dil jsem se a pak si opl\u00e1chnul obli\u010dej studenou vodou. Pod\u00edval jsem se na sebe do zrcadla a p\u0159ejel si po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Jsem kus jeho. Kus t\u00e1ty a mamky. Zbyl jsem tu u\u017e jen j\u00e1. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby z\u016fstali oni a j\u00e1 se tu nikdy neobjevil. Mo\u017en\u00e1 by te\u010f \u017eili spokojen\u00fdm \u017eivotem. Ale m\u00edsto toho jsem tu j\u00e1 a jen bre\u010d\u00edm nad t\u00edm, \u017ee jsem o oba p\u0159i\u0161el. Je to stra\u0161n\u00e9 \u0159\u00edct, ale stejn\u011b by se to jednou stalo. Ale rozhodn\u011b ne takov\u00fdm zp\u016fsobem. V\u0161echno jednou skon\u010d\u00ed, ale nemus\u00ed to kon\u010dit tak\u2026 tragicky.<\/em> C\u00edtil jsem uvnit\u0159 sebe takov\u00fd vztek. Vztek na sebe. Jako bych si vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem tu z\u016fstal zrovna j\u00e1. M\u00edsto jednoho tu mohli b\u00fdt dva lid\u00e9. C\u00edtil jsem se tak zatracen\u011b provinile. Jako by mi n\u011bkdo \u0159\u00edkal, \u017ee jen j\u00e1 jsem ten vin\u00edk.<\/div>\n

„Sakra,“ hlesnu a ot\u0159u si obli\u010dej ru\u010dn\u00edkem. Mus\u00edm p\u0159estat bre\u010det. Takhle to nejde. Mus\u00edm se vzpamatovat. Z\u00edtra let\u00edme do Ameriky k Tomov\u00fdm rodi\u010d\u016fm a j\u00e1 vypad\u00e1m takhle. M\u016f\u017ee se za m\u011b leda tak styd\u011bt. Mo\u017en\u00e1 bych ho m\u011bl nechat let\u011bt samotn\u00e9ho. Ale sl\u00edbil jsem mu, \u017ee polet\u00edm s n\u00edm. Co te\u010f? Ani jsem si neuv\u011bdomoval, jak dlouho u\u017e tady jen tak stoj\u00edm. Ub\u011bhlo dobr\u00fdch 30minut a j\u00e1 se po\u0159\u00e1d jen d\u00edval do pr\u00e1zdna. Po chv\u00edli se ozve klep\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Billy, m\u016f\u017eu?“<\/div>\n

„J\u00e1 u\u017e p\u016fjdu, ale klidn\u011b poj\u010f,“ brouknu a pov\u011bs\u00edm ru\u010dn\u00edk na v\u011b\u0161\u00e1\u010dek. Tom teda vejde. Kouknu se na n\u011bj a mali\u010dko se pousm\u011bju.<\/div>\n
„Pokud tu n\u011bco pot\u0159ebuje\u0161, u\u017e jdu pry\u010d,“ vydechnu a dojdu k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ne, ne. Jdu za tebou\u2026“ zavrt\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Jsi hodn\u00fd,“ pohlad\u00edm ho. Je jako sametov\u00fd.<\/em> „Nep\u016fjdeme dobalit?“<\/div>\n
„\u2026jo, poj\u010f,“ odsouhlas\u00ed. Chytnu ho jen za ruku a rozejdu se s n\u00edm do lo\u017enice. Sbal\u00edme si posledn\u00edch p\u00e1r v\u011bc\u00ed. P\u0159iprav\u00edme si oble\u010den\u00ed, ve kter\u00e9m pojedeme a je\u0161t\u011b p\u00e1r drobnost\u00ed, kter\u00e9 budeme p\u0159ed odjezdem pot\u0159ebovat.<\/div>\n
„Tomi, cel\u00fd den jsi nejedl. Co ti m\u00e1m ud\u011blat k j\u00eddlu?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e je\u0161t\u011b ukl\u00edz\u00edm posledn\u00edch p\u00e1r v\u011bc\u00ed v kuchyni.<\/div>\n
„\u2026nic, nem\u00e1m hlad,“ up\u00edr\u00e1 ke mn\u011b pohled.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b ne?“ nakr\u010d\u00edm nos.<\/div>\n
„Ne\u2026 Je mi trochu\u2026 \u0161patn\u011b,“ sklon\u00ed pohled. Tak to je to posledn\u00ed, co by te\u010f on pot\u0159eboval. M\u00e1me p\u0159ed sebou velkou cestu a za sebou \u0161patn\u00fd den.<\/div>\n
„Jak \u0161patn\u011b?“ zamrk\u00e1m.<\/div>\n
„Letadlo, v\u00fd\u0161ky a j\u00e1,“ pokr\u010d\u00ed rameny. Dojdu a\u017e k n\u011bmu a obejmu ho. Moc dob\u0159e nev\u00edm, jak ho uklidnit. Fobii z v\u00fd\u0161ek nedok\u00e1\u017eu vy\u0159e\u0161it.<\/div>\n
„Budu t\u011b dr\u017eet za ruku, zvl\u00e1dneme to. V\u00edm, \u017ee se toho boj\u00ed\u0161 a nen\u00ed ti z toho hlavn\u011b dob\u0159e, ale snad budeme m\u00edt klidn\u00fd let. J\u00e1 jsem t\u0159eba je\u0161t\u011b nelet\u011bl, tak mi aspo\u0148 bude\u0161 \u0159\u00edkat, co n\u00e1s \u010dek\u00e1. Pro m\u011b to bude taky dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Budu se b\u00e1t s tebou,“ l\u00edbnu ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Pokud budou turbulence, tak jak t\u011b zn\u00e1m, mysl\u00edm, \u017ee se ti to bude je\u0161t\u011b l\u00edbit,“ pousm\u011bje se.<\/div>\n
„Nev\u00edm a up\u0159\u00edmn\u011b jsem na to zv\u011bdav\u00fd. Stejn\u011b se budu b\u00e1t s tebou. Alespo\u0148 budu m\u00edt dal\u0161\u00ed d\u016fvod se k tob\u011b tulit,“ nasaju mu spodn\u00ed ret. To, co se stalo, m\u011b poznamenalo. Je mi na nic, jsem v h\u00e1ji, ale on m\u011b te\u010f pot\u0159ebuje. On tu byl pro m\u011b, kdy\u017e jsem ho pot\u0159eboval. Te\u010f je \u0159ada na mn\u011b.<\/em> Tom se trochu odtrhne. Kouknu se na n\u011bj. Co jsem ud\u011blal?<\/em><\/div>\n
„P\u016fjdu si d\u00e1t sprchu\u2026“<\/div>\n
„Jo, dob\u0159e. Jen\u2026 ud\u011blal jsem ti n\u011bco?“ Vadilo mu, \u017ee jsem ho cht\u011bl pol\u00edbit? \u0158ekl jsem n\u011bco \u0161patn\u00e9ho?<\/div>\n
„Ne,“ pousm\u011bje se. Zvedne se a odejde. Jen se d\u00edv\u00e1m, jak odch\u00e1z\u00ed. Nev\u00edm, co jsem mu ud\u011blal, pro\u010d se tak odtrhnul. P\u0159edem v\u00edm, \u017ee mi ne\u0159ekne, pro\u010d. A to m\u011b \u0161tve snad je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/em> D\u00e1m se rad\u011bji do ukl\u00edzen\u00ed. Nechci, aby tu z\u016fstal nepo\u0159\u00e1dek, kdy\u017e tu nebudeme.<\/p>\n

Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b usly\u0161\u00edm, jak bouchnou dve\u0159e od koupelny. Tro\u0161ku zpozorn\u00edm, ale d\u00e1l pokra\u010duju v le\u0161t\u011bn\u00ed stolku v ob\u00fdvac\u00edm pokoji. Nep\u0159enesu p\u0159es srdce, \u017ee se tam povaluj\u00ed ovlada\u010de, \u010dasopisy, dokonce jsem objevil ve spodn\u00ed \u010d\u00e1sti obaly od su\u0161enek.<\/em> Tom projde jen s ru\u010dn\u00edkem kolem pasu do lo\u017enice. Kdy\u017e m\u00e1m stolek hotov\u00fd, vrhnu se na st\u011bnu. Jen ji ot\u0159u, aby nebyla zapr\u00e1\u0161en\u00e1. Kdy\u017e m\u00e1m hotovo, jdu za n\u00edm. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co jsem ud\u011blal. Na\u0161tval jsem ho s t\u00edm, \u017ee se budu b\u00e1t s n\u00edm?<\/em> Tom sed\u00ed na posteli. Na sob\u011b m\u00e1 boxerky a v ruce p\u0159et\u00e1\u010d\u00ed zamy\u0161len\u011b iPhone. Dojdu k n\u011bmu a sednu si p\u0159ed n\u011bj na bobek.<\/div>\n

„N\u011bco jsem ti provedl?“<\/div>\n
„Co?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ud\u011blal jsem ti n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne. Pro\u010d se pt\u00e1\u0161?“ zavrt\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Tak rychle ses ode m\u011b odtrhnul,“ ut\u00e1p\u00edm se v t\u011bch \u010dokol\u00e1d\u00e1ch.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 jen\u2026 jsem nerv\u00f3zn\u00ed. To nic,“ p\u0159izn\u00e1. Sklon\u00ed hlavu k iPhonu a kou\u0161e si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Kv\u016fli rodi\u010d\u016fm?“ polo\u017e\u00edm mu dla\u0148 na koleno. Lehce pok\u00fdv\u00e1 hlavou. Zhluboka se nadechnu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b to tr\u00e1p\u00ed a jsi z toho nesv\u016fj, ale mysl\u00edm, \u017ee to bude dobr\u00e9. Ahm, v\u011bd\u00ed tvoji rodi\u010de, \u017ee polet\u00edm s tebou? \u0158\u00edkal jsi jim o mn\u011b?“ Z toho by mohl m\u00edt leda tak dal\u0161\u00ed pr\u016fser.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00ed o n\u00e1s v\u016fbec. Ani \u017ee p\u0159ilet\u00edme,“ po\u0161ept\u00e1. No, tak to je g\u00f3l. Ne\u010dekan\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva.<\/em><\/div>\n
„L\u00e1sko, to nev\u00edm, jestli je to nejlep\u0161\u00ed. M\u011bl bys jim to d\u00e1t v\u011bd\u011bt.“ Jenom pozvedne iPhone.<\/div>\n
„Zavolej jim. \u0158ekni, \u017ee p\u0159ilet\u00ed\u0161. Z\u016fstanu rad\u011bji tady. Sice jsem ti sl\u00edbil, \u017ee polet\u00edm s tebou a budu p\u0159i tob\u011b. Ale doch\u00e1z\u00ed mi, \u017ee bys z toho mohl m\u00edt je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed pr\u016f\u0161vih.“<\/div>\n
„Nepolet\u00edm bez tebe,“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b.<\/div>\n
„Taky t\u011b nechci nechat let\u011bt samotn\u00e9ho, ale nechci, abys kv\u016fli mn\u011b m\u011bl dal\u0161\u00ed probl\u00e9m, v\u00ed\u0161?“<\/p>\n

„Bez tebe nelet\u00edm,“ zopakuje jednozna\u010dn\u011b.<\/div>\n

„Dob\u0159e,“ vydechnu. Jak vid\u00edm, asi s n\u00edm nepohnu. „Jak mysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u0159ijmou, \u017ee\u2026 jsem kluk?“ Nem\u00e1m strach z jejich odsouzen\u00ed m\u011b, ale jeho. Nechci, aby ho kv\u016fli mn\u011b zavrhli. Jejich syn je gay nebo alespo\u0148 bisexu\u00e1l. A to se ne zrovna lehce p\u0159ij\u00edm\u00e1.<\/div>\n
„\u2026nev\u00edm,“ sklon\u00ed znovu pohled. Zvednu mu po chvilce hlavi\u010dku a p\u0159isednu si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Nech\u00e1me se p\u0159ekvapit. Vlastn\u011b n\u00e1m nic jin\u00e9ho nezb\u00fdv\u00e1. Uvid\u00edme, co z toho bude. Hlavn\u011b mus\u00edme v\u011b\u0159it, \u017ee to bude dobr\u00e9,“ obejmu ho kolem ramen. Nech\u00e1 se obejmout, ale nic ne\u0159ekne.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jak lehce se mi to \u0159\u00edk\u00e1, ale nic jin\u00e9ho nezm\u016f\u017eeme, brou\u010dku,“ vydechnu. Opatrn\u011b ho pohlad\u00edm po z\u00e1dech. Tom se pomalu odt\u00e1hne.<\/div>\n
„Poj\u010f si lehnout, hm? Dnes u\u017e toho bylo dost,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Jo, dob\u0159e. Jen si d\u00e1m je\u0161t\u011b sprchu,“ pomalu se zvednu. Vezmu si \u010dist\u00e9 boxerky a odejdu do koupelny. Nechci to nijak zdr\u017eovat. Pot\u0159ebujeme se po dne\u0161ku oba vyspat. Proto se jen rychle osprchuju, umyju si vlasy a ohol\u00edm se. Kdy\u017e jsem hotov, ti\u0161e za sebou zav\u0159u dve\u0159e od koupelny, pozhas\u00edn\u00e1m po cest\u011b a dojdu do lo\u017enice. Tam u\u017e je zhasnuto a Tom le\u017e\u00ed zahraban\u00fd v pe\u0159in\u011b a\u017e po u\u0161i.<\/p>\n

Jdu opravdu ti\u0161e, abych ho n\u00e1hodou nevzbudil. Opatrn\u011b si k n\u011bmu p\u0159ilehnu a p\u0159ikryju se. Tom zabru\u010d\u00ed a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. Zezadu m\u011b obejme kolem pasu a proplete si nohu s m\u00fdmi. Chytnu ho za ruku, kterou si m\u011b tak chytil a zav\u0159u o\u010di.<\/div>\n

„Dobrou noc, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Dobrou,“ \u0161eptne a jemn\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed na krk, na\u010de\u017e si m\u011b k sob\u011b nat\u011bsno p\u0159itiskne. Druhou rukou ho chytnu p\u0159es pe\u0159inu za bok a p\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b, jak to jen jde. Nam\u00e1\u010dknu se k n\u011bmu a tro\u0161ku se usm\u011bju. V\u017edy se mi sp\u00ed nejl\u00e9pe, kdy\u017e ho c\u00edt\u00edm v\u00e1\u017en\u011b naprosto u sebe.<\/div>\n
„Ty se bude\u0161 divit, a\u017e t\u011b r\u00e1no n\u011bco bude tla\u010dit,“ po\u0161ept\u00e1 pobaven\u011b a trochu zavrn\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1m to r\u00e1d,“ brouknu a naschv\u00e1l se natisknu v\u00edc. Nem\u00e1m ale v pl\u00e1nu n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
„Tak se t\u011b\u0161,“ d\u00e1 mi pusu na rameno a je\u0161t\u011b se trochu zavrt\u00ed.<\/div>\n
„Ne, nevr\u0165 se,“ pousm\u011bju se a semknu mu nohama jeho nohy. Je\u0161t\u011b chvilku a um\u00edm si p\u0159edstavit, jak by to dopadlo, ale po dne\u0161ku m\u011b asi nedostane.<\/div>\n
„Kdy\u017e\u2026“ naraz\u00ed na m\u011b rozkrokem. „Tak, u\u017e se mi le\u017e\u00ed pohodln\u011b.“<\/div>\n
„Opravdu?“ ujist\u00edm se a zavrt\u00edm se. „P\u0159eju ti klidn\u00e9 span\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 tob\u011b taky,“ za\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ brouknu a uveleb\u00edm se. D\u00e1 mi je\u0161t\u011b jednu malou pusinku na ou\u0161ko a u\u017e klidn\u011b vydechne. Spokojen\u011b zavrn\u00edm a pohlad\u00edm ho po h\u0159betu ruky. Proplete si se mnou prsty. Spokojen\u011b zabru\u010d\u00edm a pak u\u017e za\u010dnu ti\u0161e oddechovat. Netrv\u00e1 mi to p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a usnu. Dne\u0161ek pro m\u011b byl vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Jakmile vyjdeme z vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed, zastav\u00edm a pod\u00edv\u00e1m se na Billa. „Cht\u011bl by ses tu proj\u00edt a b\u00fdt chv\u00edli na \u010derstv\u00e9m vzduchu? Nebo bys rad\u011bji jel dom\u016f nebo n\u011bkam pry\u010d?“ zept\u00e1m se smutn\u011b. I kdybychom let\u011bli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-7454","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7454","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7454"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7454\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7454"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7454"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7454"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}