{"id":7466,"date":"2011-11-09T18:30:00","date_gmt":"2011-11-09T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7446"},"modified":"2011-11-09T18:30:00","modified_gmt":"2011-11-09T17:30:00","slug":"zeiten-andern-dich-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/09\/zeiten-andern-dich-7\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 7."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161imnu si, \u017ee Gustav s Georgem nejsou ve sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, n\u00fdbr\u017e u n\u00e1s, a \u017ee d\u00edky p\u0159\u00edtomnosti cel\u00e9ho gangu je t\u0159\u00edda polopr\u00e1zdn\u00e1.<\/div>\n
„Tr\u00fcmper, to byla ot\u00e1zka!“ tvrd\u011b m\u011b Georg stoj\u00edc\u00ed vedle Toma p\u0159itla\u010d\u00ed k op\u011bradlu \u017eidle a neohraban\u011b mi za bradu pozvedne hlavu tak, abych koukal p\u0159\u00edmo na n\u011bho. Probod\u00e1v\u00e1m ho nen\u00e1vistiv\u011b pohledem, a on pohled op\u011btuje do doby, ne\u017e vejde Andreas se zvon\u011bn\u00edm do t\u0159\u00eddy.
„Hej, Kaulitz, kterej jinej v\u016fl by si mohl d\u00e1t na esp\u00e9zetku sv\u00fd inici\u00e1ly, \u017ee?“ vejde se sm\u00edchem. Georg uhne pohledem a Tom sesko\u010d\u00ed z lavice. Okam\u017eit\u011b se na jeho tv\u00e1\u0159i vytvo\u0159\u00ed py\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv. Georg se v\u0161ak je\u0161t\u011b stihne oto\u010dit.
„Zkus b\u00fdt n\u011bkdy takhle milej jako on.“
„To rad\u0161i chc\u00edpnu,“ ti\u0161e pronesu. Tom m\u011b sjede pohledem a d\u00e1l se v\u011bnuje Andreasovi.
„Ne\u0159\u00edkej dlouho!“ proced\u00ed mezi zuby Gustav, k \u010demu\u017e Georg jen p\u0159ik\u00fdvne, oba si pl\u00e1cnou s Tomem a zmiz\u00ed ze t\u0159\u00eddy.
„L\u00edb\u00ed?“ sm\u011bje se u\u017e i Tom.
„Si pi\u0161. M\u00e1m pro tebe taky p\u0159ekv\u00e1pko, ale mus\u00ed\u0161 si po\u010dkat a\u017e po \u0161kole, zlato,“ posledn\u00ed slovo pronese s n\u00e1le\u017eitost\u00ed a usedne na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n

U\u017e mi to \u0161tve! Pokud jsem dob\u0159e pochopil, mus\u00ed m\u00edt Kaulitz narozeniny. A to se neobejde jen tak. Taky bych mu nejrad\u0161i srde\u010dn\u011b pop\u0159\u00e1l, s flusnut\u00edm do tv\u00e1\u0159e! Pro\u010d se jim taky nedok\u00e1\u017eu postavit? Kde vzal Mark tu odvahu? Co d\u011bl\u00e1m \u0161patn\u011b, \u017ee vy\u010dn\u00edv\u00e1m z davu? V hlav\u011b mi hraje Gordon\u016fv hlas: „Pokud se t\u011b jen dotknou, ukon\u010d\u00edme to.“<\/div>\n

<\/div>\n
\n
\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b t\u0159\u00edda zas napln\u00ed, a\u010dkoliv u\u017e je po zvon\u011bn\u00ed, zapo\u010dne hodina matematiky. Ne, \u017ee bych v matematice byl siln\u00fd, ale dneska mi to obzvl\u00e1\u0161t\u011b nemysl\u00ed. Z\u00edr\u00e1m do se\u0161itu na p\u00edsmena a \u010d\u00edsla r\u016fzn\u011b lomen\u00e1 v z\u00e1vork\u00e1ch, a jsem z toho siln\u011b zoufal\u00fd. Pozvednu pohled do t\u0159\u00eddy, ale okam\u017eit\u011b mi dojde, \u017ee jsem to neud\u011blal proto, \u017ee by m\u011b to napadlo, ale proto\u017ee m\u011b popohnala intuice. Kdy\u017e toti\u017e zvednu pohled, ihned se st\u0159etnu s pohledem Kaulitze! Pod p\u0159imhou\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky m\u011b nestydat\u011b pozoruj\u00ed ty dv\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di a propaluj\u00ed do m\u00e9ho t\u011bla d\u00edru. D\u00edru, kter\u00e1 mi nah\u00e1n\u00ed strach. Pro\u010d na m\u011b takhle z\u00edr\u00e1? \u0158ekl bych a\u017e zamy\u0161len\u011b a up\u0159\u00edmn\u011b? Up\u0159\u00edmn\u011b, jak jinak, pokud toti\u017e m\u00e1 n\u011bco v pl\u00e1nu mi prov\u00e9st, mysl\u00ed to v\u017edy jen up\u0159\u00edmn\u011b! Najednou ale jeho pohled, jako by ustupoval, sklop\u00ed se k zemi a pak se jen zamy\u0161len\u011b sto\u010d\u00ed zp\u00e1tky k jeho se\u0161itu.<\/p>\n

Srdce c\u00edt\u00edm a\u017e v krku, a jestli se hned te\u010f okam\u017eit\u011b alespo\u0148 jednou nenadechnu, skon\u010d\u00ed dne\u0161ek zle. Co\u017e asi skon\u010d\u00ed i tak. Rad\u011bji vr\u00e1t\u00edm sv\u016fj pohled taky na se\u0161it, ale mysl\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e nestvo\u0159\u00edm absolutn\u011b nic. Zoufale povzdechnu a hlavu polo\u017e\u00edm na ruce slo\u017een\u00e9 na lavici. Pohled zabo\u0159en\u00fd do se\u0161itu. Z toho m\u011b ale zase posad\u00ed Sinika, sed\u00edc\u00ed p\u0159ede mnou, kter\u00e1 m\u011b upozorn\u00ed na pap\u00edrek, kter\u00fd mi polo\u017eila na lavici. Pap\u00edrek si vezmu s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, \u017ee tam bude op\u011bt pozv\u00e1nka na n\u011bjakou akci, pod kterou se ten, kdo se bude cht\u00edt \u00fa\u010dastnit, podep\u00ed\u0161e. S touhle my\u0161lenkou m\u00e1m chu\u0165 pap\u00edrek v\u016fbec neotv\u00edrat, a hned poslat d\u00e1l. Kdy\u017e ale pap\u00edrek otev\u0159u, mali\u010dko nech\u00e1pav\u011b na n\u011bj z\u016fstanu koukat. Je tam podrobn\u011b vypsan\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed cel\u00e9ho p\u0159\u00edkladu, v\u010detn\u011b v\u00fdsledku. Se zamy\u0161lenou tv\u00e1\u0159\u00ed zaklepu Sinice na rameno.<\/p>\n

„Od koho je to?“ opt\u00e1m se, jen co se oto\u010d\u00ed. Pokr\u010d\u00ed rameny.
„A nem\u00e1m to n\u00e1hodou poslat po t\u0159\u00edd\u011b?“ nedoch\u00e1z\u00ed mi po\u0159\u00e1d, kdo by zrovna mn\u011b pos\u00edlal tohle. Sinika se pousm\u011bje.
„Nev\u00edm, od koho je, ale rozhodn\u011b v\u00edm, \u017ee byl jen a jen pro tebe.“
Porozhl\u00e9dnu se po t\u0159\u00edd\u011b, proto\u017ee v\u011bt\u0161inou s\u00e1m autor kontroluje, zda dopis byl spr\u00e1vn\u011b doru\u010den adres\u00e1tovi, jenom\u017ee tady v\u0161ichni maj\u00ed hlavy sklon\u011bn\u00e9 nad sv\u00fdm se\u0161item a nikdo se ned\u00edv\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem, a\u017e na…
„Bille? Nev\u00edte si rady, \u017ee si nech\u00e1v\u00e1te radit od jin\u00fdch?“
Prudce se op\u0159u zp\u011bt do \u017eidle a ti\u0161e se modl\u00edm, jen a\u0165 to po mn\u011b nechce vypo\u010d\u00edtat.
„Ne… j\u00e1… jen jsem…,“ nev\u00edm co vykoktat, ale ona je rychlej\u0161\u00ed.
„Pokud nepot\u0159ebujete radu, pak jste to ur\u010dit\u011b bez probl\u00e9m\u016f vypo\u010d\u00edtal, a proto n\u00e1m to m\u016f\u017eete j\u00edt uk\u00e1zat na tabuli. Klidn\u011b se se\u0161item,“ tv\u00e1\u0159\u00ed se kupodivu m\u00edrumilovn\u011b.<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e m\u011b nic nezachr\u00e1n\u00ed. Seberu se\u0161it, po chvilce v\u00e1han\u00ed nepozorovan\u011b sbal\u00edm sebou i pap\u00edrek a dojdu k tabuli. Vezmu do ruky fix, pap\u00edrek p\u0159ilo\u017e\u00edm \u0161ikovn\u011b na se\u0161it a za\u010dnu s opisov\u00e1n\u00edm. Kdy\u017e to, a\u010dkoliv s \u010dern\u00fdm sv\u011bdom\u00edm, dop\u00ed\u0161u, obr\u00e1t\u00edm se na profesorku. Ta jen zavrt\u00ed hlavou s pousm\u00e1n\u00edm.
„Bravo, Bille, douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m alespo\u0148 ten opsan\u00fd postup z toho n\u00e1vodu tro\u0161ku zaleze do hlavy, abyste to p\u0159\u00ed\u0161t\u011b zvl\u00e1dl s\u00e1m. Jinak, Tome, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b, pros\u00edm v\u00e1s, si nechte sv\u00e9 znalosti matematiky pro sebe a nerozes\u00edlejte n\u00e1vody. M\u016f\u017eete se domluvit s Billem na dou\u010dov\u00e1n\u00ed, ale t\u00edmhle zp\u016fsobem ne. D\u011bkuju. A Bille, d\u00e1m v\u00e1m v\u00fdjime\u010dn\u011b trojku, alespo\u0148 za snahu. Sednout.“<\/p>\n

Nev\u00edm, jestli tomu, co jsem sly\u0161el, sm\u00edm uv\u011b\u0159it. C\u00edt\u00edm jen, jak se mi rozklepou ruce. Vyd\u00e1m se zp\u011bt na sv\u00e9 m\u00edsto s my\u0161lenkou jen na jedno: kdybych v\u011bd\u011bl, od koho je ten n\u00e1vod, nech\u00e1m si rad\u011bji d\u00e1t p\u011btku. Nejde o to, \u017ee mi to pomohlo, jde jedin\u011b o to, \u017ee pokud mi Kaulitz pomohl, bude cht\u00edt n\u011bjakou slu\u017ebu i po mn\u011b. A ne ledajakou slu\u017ebu, t\u00edm jsem si jist. Do h\u00e1je! Boj\u00edm se na n\u011bho pod\u00edvat, ale p\u0159eci jen mi to ned\u00e1 a na vte\u0159inu pohled zvednu. Jedin\u00fd, s \u010d\u00edm se setk\u00e1m, je Andreas z\u00edraj\u00edc\u00ed a \u0161\u0165ouchaj\u00edc\u00ed do Toma. Dost rozru\u0161en\u011b dosednu na \u017eidli a neust\u00e1le dr\u017e\u00edm se\u0161it v ruce. Pohledem sjedu pod lavici na se\u0161it a k n\u011bmu p\u0159itisknut\u00fd prstem pap\u00edrek. M\u011blo mi to doj\u00edt hned, nikdo jin\u00fd tady nem\u00e1 takov\u00fdhle rukopis! Nikdo jin\u00fd by mi neposlal cel\u00fd postup, ani\u017e by necht\u011bl, aby z toho taky nedostal n\u011bco on s\u00e1m. Pro\u010d jsem nep\u0159em\u00fd\u0161lel d\u0159\u00edv, ne\u017e…! Na druh\u00e9 stran\u011b ale c\u00edt\u00edm cosi, co ve mn\u011b vyvol\u00e1v\u00e1 i dobr\u00fd pocit. Nedok\u00e1\u017eu to popsat, ale jsem si jist, \u017ee p\u0159esn\u011b tenhle pocit jsem c\u00edtil u\u017e v p\u00e1tek, kdy\u017e m\u011b Tom nechal j\u00edt. Anebo to dobr\u00fd pocit nen\u00ed a jen si to namlouv\u00e1m…<\/p>\n

Po matematice si op\u0159u nohy o kraj \u017eidle, pevn\u011b je objemu a polo\u017e\u00edm si hlavu na kolena. Dobr\u00fd pocit sice zmizel, ale nad\u011bje um\u00edr\u00e1 posledn\u00ed.
„Naval to sem,“ vybal\u00ed na m\u011b Andreas, hned co dojde k m\u00e9 lavici. Zamrk\u00e1m a nejd\u0159\u00edve zoufale t\u00e1pu, co chce, ale pak n\u011bjak intuitivn\u011b k n\u011bmu bl\u00ed\u017e odsunu se\u0161it s matematikou, na kter\u00e9m st\u00e1le le\u017e\u00ed tah\u00e1k od Toma. Andreas to vezme do ruky a pohledem to sjede z obou stran.
„Tady si ze m\u011b n\u011bkdo d\u011bl\u00e1 prdel!“ pobaven\u011b \u0159ekne sm\u011brem k Tomovi, ten ale nijak nereaguje. Pap\u00edrek mi vlet\u00ed do obli\u010deje, kdy\u017e ho Andreas trochu neok\u00e1zal\u00fdm zp\u016fsobem vrac\u00ed.
„To si nezvykej, Tr\u00fcmper. Ode dne\u0161ka m\u00e1 utrum! Zak\u00e1\u017eu mu to.“ Oto\u010d\u00ed se na pat\u011b p\u0159ed mou lavic\u00ed. Znechucen\u011b vstanu a vyd\u00e1m se ze t\u0159\u00eddy pry\u010d, doufaj\u00edc, \u017ee si toho ani jeden nev\u0161imne, ale p\u0159i vych\u00e1zen\u00ed sly\u0161\u00edm Andrease.
„P\u0159ece bys z toho neplakal…? J\u00e1 to nemyslel tak r\u00e1zn\u011b s t\u00edm slovem utrum!“ se sm\u00edchem za mnou k\u0159i\u010d\u00ed. Chvilku m\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed se zastavit, ale neud\u011bl\u00e1m to. A\u017e kdy\u017e c\u00edt\u00edm chlad chodby, teprve pak vydechnu a zastav\u00edm se. Nevydr\u017e\u00ed mi to ale dlouho, proto\u017ee ne\u017e se nad\u011bju, u\u017e zvon\u00ed na n\u011bm\u010dinu. Profesor ale zat\u00edm nejde, a tak usoud\u00edm, \u017ee do t\u0159\u00eddy posp\u00edchat nemus\u00edm. Nen\u00ed kv\u016fli \u010demu.<\/p>\n

Velk\u00e9 p\u0159est\u00e1vky nesn\u00e1\u0161\u00edm u\u017e jen z d\u016fvodu, \u017ee maj\u00ed stra\u0161n\u011b voln\u00e9ho \u010dasu. Stra\u0161n\u011b voln\u00e9ho \u010dasu na to, abych j\u00e1 nem\u011bl \u010das se vyhnout gangu. A druh\u00fd d\u016fvod: v\u0161ichni kolem vytahuj\u00ed j\u00eddlo a ze v\u0161ech t\u011bch pach\u016f je mi v\u017edycky dost nevolno. V tomhle po\u010das\u00ed je ale v\u00fdhodou v\u011bt\u0161inou, \u017ee v\u0161ichni vypadnou ven, a\u017e na p\u00e1r jedinc\u016f. A a\u017e na m\u011b. Dojdu do m\u00edstnosti se star\u00fdmi automaty, kde skoro nikdo nikdy nej\u00ed. Dost ne\u00fatuln\u00e9 m\u00edsto na to, aby tady j\u00eddlo chutnalo. Mn\u011b to ov\u0161em vyhovuje: \u017e\u00e1dn\u00ed lid\u00e9, \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo. Dosednu na jednu starou pomalovanou pohovku z napodobeniny k\u016f\u017ee, op\u0159u hlavu dozadu a zav\u0159u o\u010di. C\u00edt\u00edm pokles, jak ke mn\u011b n\u011bkdo dosedne. Bleskov\u011b o\u010di otev\u0159u, kdy\u017e ale spat\u0159\u00edm Marka, s v\u00fddechem se zas vr\u00e1t\u00edm do p\u016fvodn\u00ed polohy.<\/p>\n

„\u010ctvrt dne ve \u0161kole za n\u00e1mi. Jak to dnes vypad\u00e1?“
„Tom mi poslal o matiku tah\u00e1k,“ vyslov\u00edm jako bez ducha.
„Tom?“
„Pr\u016f\u0161a ho na to upozornila, a on ani nep\u00edpnul. Poslal mi tah\u00e1k. Mn\u011b!“
„Tak\u017ee mysl\u00ed\u0161, \u017ee to vypad\u00e1 zle? M\u011b to nep\u0159ijde, \u0159\u00edk\u00e1\u0161 mu Tom.“
„Nedovol\u00ed mi pou\u017e\u00edt tah\u00e1k jen tak, aby za to n\u011bco necht\u011bl,“ zavrt\u00edm hlavou a pak o\u010di otev\u0159u. Mark m\u011b pozoruje. „Ne\u0159\u00edk\u00e1m mu Tom, prost\u011b jen te\u010f jsem \u0159ekl Tom. Nechme toho!“ za\u0161kleb\u00edm se.
„A krom\u011b toho?“
Nejd\u0159\u00edve p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, pro\u010d se m\u011b tak hloup\u011b pt\u00e1, ale rozhodnu se mu vyhov\u011bt.<\/div>\n

„Odejdu z t\u00e9hle \u0161koly.“ To trochu Marka uml\u010d\u00ed, ale kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m, jen ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvne hlavou.
„Tak\u017ee, po dvou letech kone\u010dn\u011b moudr\u00e1 v\u011bc?“
„Ach Marku,“ zast\u00e9n\u00e1m a sjedu ho p\u0159\u00edsn\u011b pohledem.
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Jen… mrz\u00ed m\u011b to, ale bude to pro tebe lep\u0161\u00ed.“
„Snad ano.“<\/p>\n

Mark vyt\u00e1hne s\u00e1\u010dek s mou sva\u010dinou a str\u010d\u00ed mi alespo\u0148 jablko.
„V\u00e1\u017en\u011b nechci j\u00edst,“ zaprotestuju.
„Aspo\u0148 n\u011bco. V nov\u00e9 etap\u011b \u017eivota dostane\u0161 zas chu\u0165 k j\u00eddlu, uvid\u00ed\u0161. P\u0159iprav se,“ pousm\u011bje se. Vydechnu, jablko si vezmu a zakousnu se do n\u011bj.
„Promi\u0148,“ \u0161pitnu.
„Bille, m\u016f\u017ee\u0161 mu \u0159\u00edkat t\u0159eba Romeo, a v\u00ed\u0161, \u017ee jsem ti i s\u00e1m u\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee by bylo dobr\u00e9 zmizet… v\u0161echno je jen tv\u016fj \u017eivot a nehod\u00ed se \u0159\u00edkat v\u011bty typu \u0159\u00edkal jsem ti to<\/em>. Jen ta doba s tebou, v\u0161echno to, \u017ee si p\u0159eju m\u00edt mlad\u0161\u00edho br\u00e1chu, na kter\u00e9ho bych d\u00e1val pozor a radil mu, to v\u0161echno jsi mi splnil a pak p\u0159ijde\u0161: odejdu z t\u00e9hle \u0161koly. Jen snad hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“
„Fakt jsem si t\u011b obl\u00edbil,“ usm\u011bju se.<\/p>\n

„Marku, m\u016f\u017ee\u0161 na chv\u00edli? Ahoj Bille,“ s \u00fasm\u011bvem se ozve u dve\u0159\u00ed Erika.
„Ahoj,“ \u00fasm\u011bv j\u00ed op\u011btuju.
Mark mi tvrd\u00ed n\u011bco o spolu\u017ea\u010dce, ale mn\u011b je jasn\u00fd, \u017ee tohle nen\u00ed jen spolu\u017ea\u010dka, u\u017e jen podle zp\u016fsobu, jak\u00fdm na ni kouk\u00e1. Hod\u00ed po mn\u011b omluvn\u00fd pohled a u\u017e s Erikou miz\u00ed na chodb\u011b. Zad\u00edv\u00e1m se na nakousan\u00e9 jablko v m\u00e9 ruce a rozhodnu se s n\u00edm trefit do ko\u0161e. Na prvn\u00ed pokus!
S \u00fasm\u011bvem vstanu a vyd\u00e1m se do t\u0159\u00eddy. Jenom\u017ee za obrovsk\u00fdm oknem na konci chodby zahl\u00e9dnu pr\u016fvod d\u011bt\u00ed a domysl\u00edm si, \u017ee je to asi \u0161kolka na proch\u00e1zce, proto se rozhodnu j\u00edt a\u017e k oknu se pod\u00edvat, zda zahl\u00e9dnu Nelly. Ov\u0161em osudn\u00fdmi se mi stanou \u010dty\u0159i sch\u016fdky p\u0159i sestupu na plac p\u0159ed oknem. Jak se sna\u017e\u00edm b\u00fdt u okna co nejrychleji, aby mi pr\u016fvod nezmizel za rohem, uklouznu na p\u0159edposledn\u00edm schod\u011b a sl\u00edtnu na zadek.
„Au!“ ti\u0161e vydechnu. Rychle zvednu pohled, zda m\u011b nikdo nevid\u011bl, a kr\u00e1tce na to se zvednu ze zem\u011b cel\u00fd.
„Ona ti neute\u010de.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam V\u0161imnu si, \u017ee Gustav s Georgem nejsou ve sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b, n\u00fdbr\u017e u n\u00e1s, a \u017ee d\u00edky p\u0159\u00edtomnosti cel\u00e9ho gangu je t\u0159\u00edda polopr\u00e1zdn\u00e1. „Tr\u00fcmper, to byla ot\u00e1zka!“ tvrd\u011b m\u011b Georg stoj\u00edc\u00ed vedle Toma p\u0159itla\u010d\u00ed k op\u011bradlu \u017eidle a neohraban\u011b mi za<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7466","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7466","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7466"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7466\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7466"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7466"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7466"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}