{"id":7470,"date":"2011-11-09T17:00:00","date_gmt":"2011-11-09T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7450"},"modified":"2011-11-09T17:00:00","modified_gmt":"2011-11-09T16:00:00","slug":"posledni-noc-na-palube","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/09\/posledni-noc-na-palube\/","title":{"rendered":"Posledn\u00ed noc na palub\u011b"},"content":{"rendered":"
autor: Helie
<\/strong><\/p>\n

Zdrav\u00edm =) Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e bylo na \u010dase, abych se v\u00e1m „pochlubila“ s touhle jednod\u00edlkou. Psala jsem ji u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobrou a velkou inspirac\u00ed mi byl soundtrack Titanicu Hymn to the sea<\/strong>. Ur\u010dit\u011b si ho k tomu pus\u0165te, je to \u00fa\u017easn\u00e1 p\u00edsni\u010dka a navod\u00ed to tu spr\u00e1vnou atmosf\u00e9ru. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee j\u00e1 jsem p\u0159i psan\u00ed bre\u010dela od za\u010d\u00e1tku do konce. Snad se v\u00e1m bude pov\u00eddka l\u00edbit \ud83d\ude09 Helie<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1val, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed. \u017de a\u017e jednou budeme st\u00e1t na okraji propasti, sko\u010d\u00edme jedin\u011b spolu… ruku v ruce. \u017de na\u0161e pouto bude je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e man\u017eelstv\u00ed… \u017de n\u00e1s ani smrt nerozd\u011bl\u00ed.<\/p>\n

Ale kde je mu konec? Je\u0161t\u011b te\u010f c\u00edt\u00edm jeho v\u016fni, c\u00edt\u00edm jeho ruce kolem pasu, sly\u0161\u00edm tich\u00e9 t\u00f3ny jeho akustick\u00e9 kytary. Nen\u00ed tu, zmizel, u\u017e ho neuvid\u00edm. Tam n\u011bkde, ve vln\u00e1ch, zmizel… Stejn\u011b jako v hlubin\u00e1ch miz\u00ed slzy, kter\u00e9 jemn\u011b sm\u00e1\u010d\u00ed m\u00e9 tv\u00e1\u0159e spolu s vlnami, kter\u00e9 se mi ka\u017edi\u010dkou chv\u00edl\u00ed p\u0159elij\u00ed p\u0159es hlavu.<\/p>\n

Tam ve vln\u00e1ch, tam je jeho osud, ale j\u00e1 u\u017e tam nepat\u0159\u00edm. V\u017edycky jsem pat\u0159il do jeho budoucnosti, jako tich\u00fd chodec \u0161lapaj\u00edc cestu jeho osudu. Nic n\u00e1s nem\u011blo rozd\u011blit, tak co se stalo?! Cesta jeho osudu skon\u010dila, ale j\u00e1 \u0161el d\u00e1l mimo vyzna\u010denou stezku, zat\u00edmco on z\u016fstal st\u00e1t u jej\u00edho konce.<\/p>\n

Po tv\u00e1\u0159i mi te\u010de dal\u0161\u00ed slza… Jedin\u00e1, osam\u011bl\u00e1. Nikdo ji neset\u0159e, kon\u010d\u00ed v mo\u0159sk\u00fdch vln\u00e1ch. I za n\u00ed se voda uzav\u0159e, stejn\u011b jako se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed uzav\u0159ela za n\u00edm.<\/p>\n

R\u00e1d bych se vr\u00e1til zp\u00e1tky na vyzna\u010denou cestu osudu, ale v\u00fdhled se mi zakalil a j\u00e1 u\u017e nezn\u00e1m sm\u011br. Te\u010f u\u017e m\u016f\u017eu jen zmaten\u011b pob\u00edhat po okol\u00ed, doufaj\u00edc, \u017ee ji zase jednou naleznu, \u017ee najdu jeho.<\/div>\n

\n
\n

Tolikr\u00e1t jsem mu \u0161ept\u00e1val, \u017ee bez n\u011bj nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt, \u017ee bych rad\u0161i skon\u010dil v horouc\u00edm pekle, ne\u017e \u017e\u00edt bez jeho bl\u00edzkosti. A te\u010f tu nen\u00ed… Voda mi ho vzala. Pat\u0159il mn\u011b a ona mi ho vzala, jako by byl jen n\u011bjak\u00e1 panenka, o kterou se p\u0159etahuj\u00ed dv\u011b hol\u010di\u010dky ve \u0161kolce… Ale potom to ta slab\u0161\u00ed vzd\u00e1 a p\u0159enech\u00e1 svoji milovanou panenku vod\u011b.<\/p>\n

Nastavil jsem ruku pod svoji bradu, do dlan\u011b mi stekla slza. Vid\u011bl jsem v n\u00ed v\u0161echno. Na\u0161e sny o spole\u010dn\u00e9 budoucnosti, na\u0161i l\u00e1sku, kterou by nikdo nepochopil, i kdyby o n\u00ed v\u011bd\u011bl. Jednou se v\u0161echno mohlo st\u00e1t pravdou, kdyby cesta Tomova osudu neskon\u010dila.<\/p>\n

Jsem s\u00e1m, tak stra\u0161n\u011b s\u00e1m. M\u00e1m strach, voda je v\u0161ude kolem m\u011b… M\u00e1m j\u00ed pln\u00e9 u\u0161i a oble\u010den\u00ed mi tak\u00e9 sm\u00e1\u010dela. Vlasy mi lep\u00ed k obli\u010deji. A z\u00e1rove\u0148 je t\u00edm posledn\u00edm, kdo st\u00edr\u00e1 slzy, kter\u00e9 nep\u0159est\u00e1vaj\u00ed t\u00e9ct. Nemohou p\u0159estat…<\/p>\n<\/div>\n

Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em><\/strong> Tak \u00fa\u017easn\u00e1 lo\u010f… Skvostn\u00e1, divukr\u00e1sn\u00e1… V\u0161echno se jen bly\u0161t\u00ed a od st\u011bn se odr\u00e1\u017e\u00ed rozja\u0159en\u00fd sm\u00edch. Nikdo n\u00e1s nevn\u00edm\u00e1, pro n\u00e1s je tu op\u011bt n\u00e1\u0161 malink\u00fd sv\u011bt. Pevn\u011b m\u011b sv\u00edr\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed, d\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed, prsty zapl\u00e9t\u00e1 mezi prameny vlas\u016f. Slibuje, \u017ee m\u011b neopust\u00ed, \u017ee budeme nav\u017edycky spolu.<\/p>\n

V moment\u011b, kdy lo\u010f p\u0159iraz\u00ed k pevnin\u011b, za\u010dne n\u00e1\u0161 nov\u00fd \u017eivot, n\u00e1\u0161 sen o spole\u010dn\u00e9 budoucnosti bude realitou. U\u017e nikdo n\u00e1s nebude kontrolovat.<\/p>\n

V tv\u00e1\u0159i m\u011b lecht\u00e1 jeho dech, podl\u00e9h\u00e1m hypn\u00f3ze, kterou ke mn\u011b vys\u00edlaj\u00ed jeho nedo\u010dkav\u00e9 rty, \u0161eptaj\u00edc\u00ed ta nejhez\u010d\u00ed slova, jak\u00e1 kdy mohla vypustit. Ta slova, kter\u00e1 h\u0159ej\u00ed na du\u0161i a vp\u00edj\u00ed se do pam\u011bti… \u017de m\u011b miluje a nikdy neopust\u00ed.<\/p>\n

A pak zni\u010dehonic n\u00e1raz. Sm\u00edch se zm\u011bnil ve zd\u011b\u0161en\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, skvostnost lodi se za\u010dala hroutit a my spolu s n\u00ed. Klesl jsem na kolena, on klesl se mnou, sv\u00edraj\u00edc m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Pevn\u011b jsem se k n\u011bmu tiskl, nem\u011bl jsem nejmen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed, co se d\u011bje.<\/p>\n

Paluba se naklonila, v\u0161ichni zmaten\u011b ut\u00edkali ven z kajuty a on m\u011b vyt\u00e1hl na nohy. P\u0159idali jsme se ke spla\u0161en\u00e9mu davu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tolik tou\u017eili po svobod\u011b. Mo\u0159e si bralo svoji da\u0148… Lo\u010f narazila, zlomila se vedv\u00ed.<\/p>\n

A j\u00e1 poznal tu propast. Te\u010f jsme spolu st\u00e1li \u010delem k n\u00ed, ruku v ruce, p\u0159esn\u011b tak, jak jsme si v\u017edycky slibovali. Paluba se \u0159\u00edtila do hladov\u00fdch vln a my spolu s n\u00ed. Znovu jsem poklesl v kolenou a on klesl se mnou. Vykroutil ruku z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed a chytil m\u011b za tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Miluju t\u011b, Bille, pamatuj si to,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil m\u011b. Tak nal\u00e9hav\u011b, jako je\u0161t\u011b nikdy. Taky tu propast vid\u011bl, c\u00edtil ji stejn\u011b, jako jsem ji c\u00edtil j\u00e1. Av\u0161ak j\u00e1 byl klidn\u00fd, tak ledov\u011b klidn\u00fd, jako byla ledov\u00e1 voda, kter\u00e1 sm\u00e1\u010dela na\u0161e oble\u010den\u00ed a stra\u0161ila ostatn\u00ed cestuj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

J\u00e1 se neb\u00e1l, um\u0159u vedle n\u011bj. Tak, jak jsme si v\u017edycky slibovali…<\/p>\n

A pak jsem zakusil slanou vodu, vzala mi m\u00e9ho Toma, odnesla ho daleko ode m\u011b. Nikde jsem ho nevid\u011bl, jako by zmizel. Mo\u017en\u00e1 tohle je ten konec, mo\u017en\u00e1 u\u017e jsem mrtv\u00fd, jinak by tu byl se mnou.<\/p>\n

V u\u0161\u00edch mi hu\u010delo, nebyl jsem schopen rozumn\u011b uva\u017eovat. Pak mi pod pa\u017eemi p\u0159ist\u00e1lo prkno a spolu s n\u00edm Tom. Hlasit\u011b d\u00fdchal, v o\u010d\u00edch se mu t\u0159pytil strach a slzy. D\u0159evo n\u00e1s oba neuneslo. Chytil m\u011b za ruku, propletl si prsty s m\u00fdmi.<\/p>\n

„S… slib. Slib, \u017ee kdy\u017e p\u0159e\u017eije\u0161, z\u016fstane\u0161 \u017e\u00edt.“<\/em><\/div>\n

„Ano, budeme \u017e\u00edt oba, Tomi, spolu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem mu prakticky okam\u017eit\u011b. Na tv\u00e1\u0159i se mu vykouzlil unaven\u00fd \u00fasm\u011bv- tak smutn\u00fd… P\u0159iv\u0159el o\u010di a jeho dla\u0148 vyklouzla z m\u00e9. Klesl, voda se za n\u00edm uzav\u0159ela, jako by tu nikdy nebyl… Jako by neexistoval.<\/p>\n

A tak jsem na okraji propasti z\u016fstal s\u00e1m, zat\u00edmco Tom sko\u010dil dol\u016f…<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

V u\u0161\u00edch mi hu\u010delo \u00fapln\u011b stejn\u011b jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, kdy se Tom ztratil pod hladinou. Srdce vynech\u00e1valo spousty \u00fader\u016f a ruce po\u010daly chabnout. U\u017e d\u00e1l nedok\u00e1zaly sv\u00edrat prkno, kter\u00e9 mi Tom p\u0159istr\u010dil, ne\u017e ho vlny vzaly do sv\u00e9ho zajet\u00ed.<\/p>\n

Nebr\u00e1nil jsem se, nem\u011bl jsem strach. Byla to jedin\u00e1 cesta, jak b\u00fdt zase s n\u00edm, jak propojit na\u0161e t\u011bla v jedno. Kdy\u017e budeme st\u00e1t na okraji propasti, budeme se sv\u00edrat za ruce a sko\u010d\u00edme spolu dol\u016f… Zem\u0159eme bok po boku.<\/p>\n

Ruce mi vl\u00e1\u010dn\u011b sklouzly po mokr\u00e9m d\u0159ev\u011b, vlny pohltily m\u00e9 t\u011blo. Nevzdoroval jsem jim. Jedin\u00e9, co jsem si p\u0159\u00e1l, bylo b\u00fdt zase s n\u00edm.<\/p>\n

Pl\u00edce m\u011b za\u010daly p\u00e1lit a do nosu se mi vehnala voda, ale na tv\u00e1\u0159i jsem m\u011bl spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u0161echno dojde sv\u00e9ho konce tak, jak to m\u00e1 b\u00fdt. Tohle je moje poh\u00e1dka a skon\u010d\u00ed tak, jak jsem si v\u017edy p\u0159\u00e1l, i kdy\u017e s p\u00e1rminutov\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm m\u00e9 smrti.<\/p>\n

Modr\u00e1 voda se prom\u011bnila v tmu. Uprost\u0159ed v\u0161\u00ed t\u00e9 tmy z\u00e1\u0159ilo skom\u00edraj\u00edc\u00ed sv\u011bt\u00fdlko a t\u00e1hlo m\u011b k sob\u011b jako magnet. Podvolil jsem se on\u00e9 p\u0159ita\u017elivosti a vydal se za n\u00edm.<\/p>\n

A tam n\u011bkde, uprost\u0159ed sv\u011btla, st\u00e1l Tom s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed…<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Zdrav\u00edm =) Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e bylo na \u010dase, abych se v\u00e1m „pochlubila“ s touhle jednod\u00edlkou. Psala jsem ji u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobrou a velkou inspirac\u00ed mi byl soundtrack Titanicu Hymn to the sea. Ur\u010dit\u011b si ho k tomu pus\u0165te, je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7470","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7470","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7470"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7470\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7470"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7470"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7470"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}