{"id":7489,"date":"2011-11-06T17:00:00","date_gmt":"2011-11-06T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7469"},"modified":"2011-11-06T17:00:00","modified_gmt":"2011-11-06T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/06\/zeiten-andern-dich-6\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 6."},"content":{"rendered":"

<\/strong><\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zpomal\u00edm, odhod\u00edm ta\u0161ku do rohu s v\u00fddechem a dosednu na jednu ze \u017eidl\u00ed. Jsou t\u0159i minuty po sedm\u00e9. Dneska r\u00e1no m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b hlad jako vlk, co\u017e je p\u0159ekvapen\u00edm jak pro m\u011b, tak i pro m\u016fj \u017ealudek, hlasit\u011b protestuje. Napiju se ml\u00e9ka a zakousnu se do m\u00e1slov\u00e9ho croissantu. S ka\u017ed\u00fdm polknut\u00edm m\u011b pomalu opou\u0161t\u00ed rozmrzelost. A nakonec m\u011bl Gordon pravdu, m\u00e1me vlastn\u011b je\u0161t\u011b dost \u010dasu. O kom se mluv\u00edv\u00e1… Nelly u\u017e oble\u010den\u00e1 a usm\u011bvav\u00e1 dosedne na \u017eidli proti mn\u011b.
„To si stihnul ty?“ koukne na m\u011b. Zavrt\u00edm hlavou u\u017e se zna\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„J\u00e9 tat\u00ed,“ vyp\u00edskne a obdaruje Gordona slun\u00ed\u010dkovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
„D\u00edky,“ pronesu s plnou pusou.
„Aspo\u0148 \u017ee sn\u00edd\u00e1\u0161,“ mrkne Gordon. No jo, prost\u011b mi nen\u00ed v\u017edy dop\u0159\u00e1na chu\u0165 k j\u00eddlu.
„Kolik \u010dasu m\u00e1\u0161?“ vzhl\u00e9dnu op\u011bt ke Gordonovi.
„Mysl\u00edm, \u017ee bude sta\u010dit, kdy\u017e doraz\u00edm do osmi.“
„Nemus\u00ed\u0161 to d\u011blat kv\u016fli mn\u011b.“
„To je moje starost, hm?“ \u0159ekne klidn\u011b.<\/p>\n

Po chvilce kouknu na hodiny, na kter\u00fdch se u\u017e ru\u010di\u010dky nebezpe\u010dn\u011b doplou\u017eily a\u017e ke \u010dtvrt na osm.
„M\u011bli bysme vyrazit, pokud nem\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu jet jako Schumacher.“
„Melancholiku. Dob\u0159e, vyraz\u00edme pod podm\u00ednkou, \u017ee si vezme\u0161 sva\u010dinu,“ vyd\u00edr\u00e1 m\u011b se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem. U\u0161kl\u00edbnu se a vydechnu.
„Plat\u00ed. Sem s n\u00ed, ne\u017e si vymysl\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed pravidla.“
V\u00edt\u011bzn\u011b dojde na linku pro napln\u011bn\u00fd s\u00e1\u010dek. Napln\u011bn\u00fd snad v\u00edc, ne\u017e jeho obsah snese. Zatv\u00e1\u0159\u00edm se tro\u0161ku trpitelsky, ale to u\u017e mi Gordon s\u00e1\u010dek pod\u00e1v\u00e1. Bezva! Douf\u00e1m, \u017ee mi bude volat ka\u017edou p\u0159est\u00e1vku, co v\u0161echno u\u017e jsem sn\u011bdl, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee budu muset prohl\u00e9dnout obsah, ne\u017e cel\u00fd s\u00e1\u010dek netknut\u00fd skon\u010d\u00ed n\u011bkde v ko\u0161i, nebo ho daruju n\u011bkomu ze t\u0159\u00eddy. P\u0159ipad\u00e1m si, jako kdy\u017e jsem v\u011bkov\u011b je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed ne\u017e Nelly. Ta u\u017e je ostatn\u011b p\u0159ipraven\u00e1 k odjezdu d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm sva\u010dinu nacpat u\u017e do tak dost p\u0159epln\u011bn\u00e9 ta\u0161ky.<\/div>\n

\n
\n

Kdy\u017e dojedeme do Magdeburku, p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm Gordona, \u017ee j\u00e1 do \u0161koly p\u016fjdu s\u00e1m.
„To nen\u00ed m\u016fj pl\u00e1n. Uvid\u00edme,“ nap\u016fl svol\u00ed.
„Nic se nezm\u011bn\u00ed, jestli tam bude\u0161 se mnou, sp\u00ed\u0161e naopak.“
„Ok, ale jakmile se t\u011b dotknou, plat\u00ed, \u017ee to tady ukon\u010d\u00edme, hm?“
Lehce p\u0159ik\u00fdvnu a oto\u010d\u00edm se na Nelly. Ta se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem kouk\u00e1 z ok\u00fdnka.
„Nelly, nevadilo by ti j\u00edt do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy ve Wolmirstedtu?“
„Tam p\u016fjde i S\u00e1ra a Kl\u00e1rka, proto\u017ee se tam st\u011bhujou. M\u011b by to nevadilo,“ \u0159ekne po chvilce ml\u010den\u00ed. „A pro\u010d?“ sto\u010d\u00ed pohled z ok\u00fdnka na m\u011b.
„Vysv\u011btl\u00edme ti to jo, a\u017e bude v\u00edc \u010dasu,“ p\u0159ede\u017eene m\u011b Gordon s odpov\u011bd\u00ed, proto\u017ee u\u017e zastavuje u \u0161kolky.
„M\u00e1m ji odpoledne vyzvednout?“ opt\u00e1m se, ne\u017e vystoup\u00edm.
„Kdy kon\u010d\u00ed\u0161?“
„Ve t\u0159i.“
„Zavol\u00e1m ti do t\u00e9 doby, ale mysl\u00edm, \u017ee ji sp\u00ed\u0161 vyzvednu j\u00e1.“
„Dob\u0159e.“<\/p>\n

Vystoup\u00edme z auta v\u0161ichni, jen pom\u016f\u017eu Nelly otev\u0159\u00edt dve\u0159e a zjist\u00edm, \u017ee to m\u011bl Gordon v\u00e1\u017en\u011b vypo\u010d\u00edtan\u00fd, proto\u017ee je p\u00e1r minut po p\u016fl osm\u00e9. Rozhodnu se proto s nimi doj\u00edt je\u0161t\u011b do \u0161kolky. Kdy\u017e se s Nelly rozlou\u010d\u00edme, vyjdeme ven s neodbytnou my\u0161lenkou Gordona.
„V\u00e1\u017en\u011b se mnou ke \u0161kole necho\u010f.“
Gordon se nadechne.<\/div>\n

„Tvrdohlavost z tebe nedostanu. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b dohoda je stejn\u00e1, a po \u0161kole t\u011b vyzvednu, to taky plat\u00ed.“
„Ok, ve t\u0159i p\u0159ed \u0161kolou,“ souhlas\u00edm, ale nev\u00edm, zda d\u011bl\u00e1m dob\u0159e. Zad\u00edv\u00e1 se na m\u011b, ne\u017e nastoup\u00ed zp\u00e1tky do auta.
„Tak se m\u011bj.“
Lehce jen na pozdrav m\u00e1vnu rukou a vyd\u00e1m se ke \u0161kole. Je\u0161t\u011b st\u00e1le m\u00e1m \u010dtvrt hodiny a nev\u00edm, zda je dobr\u00fd tam chodit takhle s p\u0159ed\u010dasem, zvl\u00e1\u0161\u0165 pak je\u0161t\u011b k tomu, kdy\u017e \u0161kolu otv\u00edraj\u00ed za p\u011bt osm. Dosednu na jednu volnou lavi\u010dku a sna\u017e\u00edm se b\u00fdt neviditeln\u00fdm.<\/p>\n

„Ahoj, Bille,“ s \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b dosedne Mark.
„Ahoj,“ pousm\u011bju se. Mark, kluk, kter\u00fd i p\u0159ese v\u0161echny rozd\u00edly, kv\u016fli kter\u00fdm se st\u00e1v\u00e1m nen\u00e1vid\u011bn okol\u00edm, se mnou souc\u00edt\u00ed a k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se on se mnou dal do \u0159e\u010di. Bylo to tak p\u0159ed rokem a p\u016fl, kdy\u017e m\u011b gang napadl a on jedin\u00fd se m\u011b zastal. \u0158editelnu u\u017e jsme v t\u00e9 dob\u011b d\u00e1vno oba vzdali, tak\u017ee mi jen pomohl na z\u00e1chody, abych si omyl r\u00e1ny. I kdy\u017e je o rok star\u0161\u00ed a taky poznal s\u00edlu gangu, mysl\u00edm, \u017ee si rozum\u00edme i p\u0159es to, \u017ee o sob\u011b skoro nic nev\u00edme. Byla to prost\u011b jen spont\u00e1nn\u00ed z\u00e1chrana a spont\u00e1nn\u00ed kamar\u00e1dstv\u00ed, jestli to tak lze nazvat. Jedin\u00fd rozd\u00edl, kter\u00e9ho si jsem v\u011bdom, je takov\u00fd, \u017ee on se gangu postavil, j\u00e1 nem\u00e1m s\u00edlu. A vlastn\u00ed jak\u00fdsi \u00fatulek pro psy, co\u017e je m\u016fj r\u00e1j. Zn\u00e1m ho ale t\u00e9m\u011b\u0159 jen z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/p>\n

„Jak\u00fd byl v\u00edkend?“
„Byl \u00fa\u017easnej. Vzali jsme Nelly do aquaparku kv\u016fli dnu d\u011bt\u00ed, m\u011bli tak skv\u011bl\u00fd stanovi\u0161t\u011b. Stra\u0161n\u011b si to u\u017eila. Vr\u00e1til bych se, abych nemusel sed\u011bt tady. A co ty a v\u00edkend?“
„To v\u011b\u0159\u00edm. J\u00e1 jsem zas prov\u011btr\u00e1val na\u0161e mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. Dostali jsme ho ve \u010dtvrtek. V p\u00e1tek jsem proto ne\u0161el do \u0161koly. M\u011blo by b\u00fdt je\u0161t\u011b u m\u00e1my, tak jsem ho musel krmit j\u00e1. Omluvenku si stejn\u011b nap\u00ed\u0161u s\u00e1m, tak jsem se o n\u011bho aspo\u0148 postaral. Je stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00fd. M\u011bl bych ti ho uk\u00e1zat. Mohl by si vz\u00edt sestru.“
„Vlastn\u011b pro\u010d ne…,“ pousm\u011bju se souhlasn\u011b, ale v\u011btu mi p\u0159eru\u0161\u00ed jin\u00fd hlas, kter\u00fd je velmi bl\u00edzko, a to za m\u00fdmi z\u00e1dy.
„Tr\u00fcmper, a j\u00e1 si \u0159\u00edkal, pro\u010d mi ta sn\u00eddan\u011b nechutn\u00e1. Bez n\u011bho. V\u00edkend byl tak dlouhej.“
„Listing, vypadni,“ ozve se Mark. P\u0159\u00edsn\u011b se na Marka pod\u00edv\u00e1m, nechci, aby m\u011b br\u00e1nil, nem\u00e1 to cenu. U\u017e c\u00edt\u00edm Georgovu ruku na m\u00e9m krku, ale do toho se ozve sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed gum a vyp\u00edn\u00e1n\u00ed hlasit\u00e9 hudby. V\u0161ichni se oto\u010d\u00ed za t\u00edm zvukem. To zastav\u00ed i Georga, a tak jen odstr\u010d\u00ed prudce mou hlavu a vyd\u00e1 se za t\u00edm zvukem, jako dost lid\u00ed stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed \u0161kolou. A\u017e teprve kdy\u017e Georg odejde, dovol\u00edm si pozvednout hlavu. Naskytne se mi pohled na auto, kter\u00e9 pat\u0159\u00ed jen jedin\u00e9mu \u0159idi\u010di. A to Kaulitzovi, kter\u00fd frajersky vystoup\u00ed a ignorantn\u011b projde davem lid\u00ed, kte\u0159\u00ed chv\u00e1l\u00ed jeho auto a jen k\u00fdvne na \u010dleny sv\u00e9ho gangu.<\/p>\n

„Super! M\u00e1lem bych zapomn\u011bl, co je dneska za datum. Osmn\u00e1ctka na krku, tat\u00ednek m\u011bl p\u0159ebyte\u010dn\u00fd konto?“ hv\u00edzdne Georg a hned za n\u00edm se hrne Gustav.
„R8? Tat\u00ednek m\u00e1 ale vkus,“ uznale prot\u00e1hne Gustav.
„Kde je Andy?“ ledabyle se Tom opt\u00e1, asi mu chyb\u00ed jeho n\u00e1zor. Pohl\u00e9dnu na Marka, z\u00edraj\u00edc na auto, a pak prudce sto\u010d\u00edm hlavu na vchod \u0161koly, do kter\u00e9ho pomalu za\u010d\u00ednaj\u00ed vch\u00e1zet lidi.
„P\u016fjdu,“ pokynu hlavou ke vchodu. Mark jako by se pr\u00e1v\u011b probral prudce vstane ml\u010dky, jen o\u010dima nazna\u010d\u00ed, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad a vyd\u00e1 se ke \u0161kole. Vstanu k odchodu taky, pooto\u010d\u00edm se k lavi\u010dce, abych sbalil sv\u016fj batoh, ale kdy\u017e se oto\u010d\u00edm zp\u011bt, st\u0159etne se m\u016fj pohled s Tomov\u00fdm. Nestoj\u00ed ode m\u011b ani metr.
„Tohle je teprve d\u00e1rek,“ pevn\u011b m\u011b uchop\u00ed za bradu. Ucuknu.
„My jsme vlastn\u011b neskon\u010dili, vi\u010f Tr\u00fcmper?“ pobaven\u011b se usm\u011bje Georg, a u\u017e se chyst\u00e1 ke m\u011b, ale Tom rychle nap\u0159\u00e1hne ruku, aby ho zastavil.
„Tohle je m\u016fj den,“ \u0159ekne, ani\u017e by ze m\u011b spustil pohled.
„No jasn\u011b,“ \u0159ekne Georg nap\u016fl na\u0161tvan\u011b a nap\u016fl jako poklona p\u0159ed bohem.
„Nikdo se ho nedotkne! Osobn\u011b se o to postar\u00e1m,“ m\u00edrn\u011b se u\u0161kl\u00edbne, zkoumav\u011b projede pohledem mou osobu a pak jen k\u00fdvne hlavou na odchod.
„A zapome\u0148, Tr\u00fcmper, \u017ee se v tomhle n\u011bkdy sveze\u0161,“ nezapomene si dodat Gustav, nazna\u010duj\u00edc na auto, ne\u017e mi zmiz\u00ed z dohledu.<\/p>\n

Po p\u0159edlouh\u00fdch dvou minut\u00e1ch, vypadaj\u00edc\u00edch jako v\u011b\u010dnost, se kone\u010dn\u011b nadechnu a jen st\u011b\u017e\u00ed zadr\u017euju slzy. Jasn\u011b, m\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed se vyplnilo, tohle nikdy nep\u0159estane! Jak naivn\u00ed \u010dlov\u011bk ob\u010das m\u016f\u017ee b\u00fdt. Mark se najednou objev\u00ed zas zp\u00e1tky p\u0159ede mnou.
„Jsi v pohod\u011b? Promi\u0148, \u0161el jsem rovnou, myslel jsem, \u017ee jde\u0161 za mnou, a kdy\u017e sjem se oto\u010dil, u\u017e ty kret\u00e9ni odch\u00e1zeli od tebe.“
Lehce p\u0159ik\u00fdvnu, a s rychl\u00fdm bu\u0161en\u00edm srdce se tentokr\u00e1t skute\u010dn\u011b vyd\u00e1m do \u0161koly.
„Ok, uvid\u00edme se o p\u0159est\u00e1vce,“ rozlou\u010d\u00ed se se mnou. Vzpomenu si na s\u00e1\u010dek se sva\u010dinou od Gordona. „Eh Marku? Necht\u011bl bys m\u011b zachr\u00e1nit?“
„Copak?“
„Pot\u0159eboval bych se zbavit sva\u010diny, a z\u00e1rove\u0148 mi je l\u00edto ji jen tak vyhodit.“
„Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161? Pro\u010d nechce\u0161 j\u00edst?“
„Pros\u00edm,“ nal\u00e9hav\u011b na n\u011bho kouknu.
„Ok, tak j\u00ed sem dej,“ povol\u00ed Mark a proto\u010d\u00ed o\u010dima.
„D\u011bkuju,“ mali\u010dko se usm\u011bju a on m\u011b napodob\u00ed.
„Tak teda zat\u00edm,“ m\u00e1vne na pozdrav s\u00e1\u010dkem a vyd\u00e1 se sm\u011br jeho t\u0159\u00edda.
S v\u00fddechem zalezu do dve\u0159\u00ed a vyd\u00e1m se ke sv\u00e9mu m\u00edstu. Bohu\u017eel jsem se je\u0161t\u011b nestal neviditeln\u00fdm.
„Napadlo m\u011b, jmenuje\u0161 se vlastn\u011b Bill, \u017ee?“ s \u00fasm\u011bvem dosedne Tom na mou lavici.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Zpomal\u00edm, odhod\u00edm ta\u0161ku do rohu s v\u00fddechem a dosednu na jednu ze \u017eidl\u00ed. Jsou t\u0159i minuty po sedm\u00e9. Dneska r\u00e1no m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b hlad jako vlk, co\u017e je p\u0159ekvapen\u00edm jak pro m\u011b, tak i pro m\u016fj \u017ealudek, hlasit\u011b protestuje. Napiju se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7489","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7489","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7489"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7489\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7489"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7489"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7489"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}