{"id":7508,"date":"2011-11-03T18:00:00","date_gmt":"2011-11-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7488"},"modified":"2011-11-03T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-03T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/03\/zeiten-andern-dich-5\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 5."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d mus\u00ed\u0161 b\u00fdt tvrdohlavej?“ mali\u010dko se pousm\u011bje.
„M\u00e1m v\u00edkend na to o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, tak\u017ee uvid\u00edme, jak se rozmysl\u00ed\u0161 ty do ned\u011ble, ano? Pokud si to p\u0159eci jen nerozmysl\u00ed\u0161, tak v\u00e1s budu ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vozit do Magdeburku j\u00e1, OK?“
Lehce k\u00fdvnu hlavou. Rozmy\u0161leno to m\u00e1m ale u\u017e te\u010f, nepot\u0159ebuju cel\u00fd v\u00edkend. Pokud jsem p\u0159e\u017eil dva bolestn\u00e9 roky, dva pod\u011blan\u00fd m\u011bs\u00edce m\u011b u\u017e nezabijou. Mo\u017en\u00e1. A hlavn\u011b ve mn\u011b po\u0159\u00e1d d\u0159\u00edm\u00e1 naivita, \u017ee dnes bylo n\u011bco jinak. Mus\u00edm zjistit, jak to bylo. Tom si m\u011b vy\u017e\u00e1dal jen pro sebe, a pak se m\u011b ani nedotkl. Ani se na m\u011b nepod\u00edval. A naivita je \u010d\u00edm d\u00e1l siln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, \u017ee v pond\u011bl\u00ed to t\u0159eba bude taky tak. Nikdo z nich si m\u011b nev\u0161imne… Jak naivn\u00ed sen.<\/p>\n

„Nechci ti kazit v\u00edkend,“ \u0159eknu pak ti\u0161e.
„Ne, ty si neka\u017e v\u00edkend a nemysli na n\u011b, ano?“
„Nezlob\u00ed\u0161 se?“ na kr\u00e1tko zvednu op\u011bt pohled.
„M\u00edt doma dva and\u011bly, to nen\u00ed jednoduch\u00fd se na n\u011b kv\u016fli n\u011b\u010demu zlobit,“ stiskne mi dla\u0148.
„Jen m\u011b to mrz\u00ed v\u016f\u010di tob\u011b. U\u017e je to tak stra\u0161n\u011b dlouho a j\u00e1 jsem to hloup\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eel. M\u011bl jsem si toho p\u0159ece v\u0161imnout hned! Zlep\u0161\u00edm se.“
„Nen\u00ed to tvoje chyba, v\u017edy\u0165 jsem maskoval i nemaskovateln\u00e9… a v\u00ed\u0161, jak to p\u0159ed rokem bylo t\u011b\u017ek\u00fd s Nelly, nato\u017e se je\u0161t\u011b zab\u00fdvat mnou.“
Zavrt\u00ed hlavou. „Oba jste te\u010f pro m\u011b v\u0161echno, nem\u016f\u017eu si dovolit jednoho p\u0159ehl\u00ed\u017eet. A douf\u00e1m, \u017ee jsem to taky nikdy ned\u011blal.“
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ ujist\u00edm ho. Usm\u011bje se a pohlad\u00ed m\u011b po rameni.
„A z\u00edtra ani slovo, jo? Ud\u011bl\u00e1me Nelly hezk\u00fd den.“
P\u0159i p\u0159edstav\u011b Nelly se mi na tv\u00e1\u0159i taky objev\u00ed \u00fasm\u011bv, set\u0159u posledn\u00ed zbloudil\u00e9 slzy a op\u0159u se pevn\u011bji z\u00e1dy do pohovky.<\/div>\n

\n
\n

R\u00e1no m\u011b probud\u00ed pt\u00e1k, kter\u00fd se posad\u00ed na parapet m\u00e9ho otev\u0159en\u00e9ho okna a hlasit\u011b si za\u010dne prozp\u011bvovat. Ospale otev\u0159u jedno oko a pohledem na no\u010dn\u00ed stolek, kde na bud\u00edku blik\u00e1 n\u011bco m\u00e1lo po jeden\u00e1ct\u00e9 hodin\u011b, zjist\u00edm, \u017ee zas tak \u00fapln\u00e9 r\u00e1no u\u017e d\u00e1vno nen\u00ed. Zespoda sly\u0161\u00edm sm\u00edch Nelly, a hned na to r\u00e1nu, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na to zase sm\u00edch Gordona. Prop\u00e1naj\u00e1na. Otev\u0159u teda i oko druh\u00e9, odkryju pe\u0159inu a na tv\u00e1\u0159 si nahod\u00edm \u00fasm\u011bv. Pro\u010d by nemohl b\u00fdt tenhle den hezk\u00fd hned od probuzen\u00ed? Seb\u011bhnu schody dol\u016f a na posledn\u00edch dvou zpomal\u00edm krok a kouk\u00e1m se na ty dva, kte\u0159\u00ed nevinn\u011b stoj\u00ed vyp\u00e1skovan\u00ed u dve\u0159\u00ed a prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b.
„Mo\u017en\u00e1 to, co v\u00e1m zasko\u010dilo v krku, m\u011blo b\u00fdt ve smyslu dobr\u00e9 r\u00e1no?“ zkus\u00edm.
„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“
„R\u00e1no u\u017e nen\u00ed,“ moud\u0159e pok\u00fdve hlavou Nelly.
„Za pokus to st\u00e1lo,“ zavrt\u00edm nad nimi hlavou s \u00fasm\u011bvem a zalezu do kuchyn\u011b. Naliju si do skleni\u010dky d\u017eus a dojdu k futr\u016fm od dve\u0159\u00ed v kuchyni, kde se op\u0159u. Ty dva po\u0159\u00e1d jak za\u0159ezan\u00ed s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Nelly, pro\u010d jsi ve\u010der k\u0159i\u010dela?“
„B\u00e1la jsem se,“ \u00fasm\u011bv nespou\u0161t\u00ed z tv\u00e1\u0159e.
„Sly\u0161el jsem t\u011b, ale ne\u017e jsem se p\u0159em\u00edstil ze sna do reality, u\u017e jsem nestihl vst\u00e1t.“
„Byl jsem tam, neber si v\u0161echno na svou hlavu,“ mrkne Gordon. Pak ale mrknut\u00ed sto\u010d\u00ed i na Nelly, a to u\u017e nestihnu zaznamenat nic, jen hlasit\u00e9 r\u00e1ny, kter\u00e9 ale nikterak nebol\u00ed, jeliko\u017e jsou zp\u016fsobov\u00e1ny nafukovac\u00edmi palicemi, ale hlasit\u00e9, proto\u017ee jsou pou\u017eity na m\u00e9m t\u011ble. Neubr\u00e1n\u00edm se sm\u00edchu taky.
„Pros\u00edm! Pr\u00e1v\u011b jsem vstal!“ vyk\u0159ikuju se sm\u00edchem do toho marn\u011b. Gordon dokonce i s opatrnost\u00ed mi vezme skleni\u010dku z ruky a odlo\u017e\u00ed ji, abych ji nerozbil a aby m\u011b v klidu mohl br\u00e1t palic\u00ed d\u00e1l. Sna\u017e\u00edm se jim ut\u00e9ct, jenom\u017ee jsou dva a jen tak se nedaj\u00ed, tak\u017ee m\u011b hon\u00ed po cel\u00e9m dom\u011b. A\u017e se mi poda\u0159\u00ed dostat ke schod\u016fm, rychle vyb\u011bhnu, zabouchnu dve\u0159e od m\u00e9ho pokoje a op\u0159u se o n\u011b. Ti dva ale palicemi t\u0159\u00edskaj\u00ed d\u00e1l o dve\u0159e. Sna\u017e\u00edm se nakombinovat sm\u00edch a dech dohromady, ale zp\u016fsobuje to, \u017ee se sp\u00ed\u0161 dus\u00edm.<\/p>\n

„To je nef\u00e9r!“ ozve se za dve\u0159mi od t\u011bch dvou.
„A to, \u017ee j\u00e1 se nem\u00e1m jak br\u00e1nit, je f\u00e9r?“ op\u00e1\u010d\u00edm.
„Ok, m\u00edr,“ vybuchne Gordon za dve\u0159mi zase sm\u00edchy. Chvilku je\u0161t\u011b stoj\u00edm za dve\u0159mi a pak je prudce otev\u0159u, tak\u017ee Gordon, op\u00edraje se o n\u011b, vpadne dovnit\u0159. Nelly, sed\u00edc\u00ed na zemi, se za\u010dne zase nezkrotn\u011b sm\u00e1t a my dva se k n\u00ed ve vte\u0159in\u011b p\u0159id\u00e1me.
„Ruku na to,“ nat\u00e1hnu se ke Gordonovi, ale ten m\u011b m\u00edsto souhlasu st\u00e1hne k sob\u011b na zem. Se sm\u00edchem k n\u00e1m p\u0159ileze i Nelly a polo\u017e\u00ed hlavi\u010dku na Gordona. Ten se na loktech pozvedne a pohlad\u00ed ji.
„S v\u00e1mi je v\u011bt\u0161\u00ed sranda ne\u017e ve \u0161kolce,“ natahuje ke mn\u011b ru\u010di\u010dky a muchl\u00e1 c\u00edp m\u00e9ho tri\u010dka.
„Jak to, \u017ee ve \u0161kolce nen\u00ed sranda?“ pousm\u011bje se Gordon.
„No taky je, ale ne takov\u00e1 jako s v\u00e1mi,“ usm\u011bje a pooto\u010d\u00ed hlavu tak, aby vid\u011bla Gordonovi do tv\u00e1\u0159e. Jej\u00ed zkoumav\u00fd \u00fasm\u011bv a pohled podlamuje kolena. A oni dva dohromady jsou jako jedna velk\u00e1 jasn\u00e1 hv\u011bzda, pro m\u011b. Pozorovat ty dva mi zp\u016fsobuje ten nejlep\u0161\u00ed pocit. Usm\u011bju se nad jejich po\u0161klebkama, kter\u00e9 si p\u0159edv\u00e1d\u011bj\u00ed navz\u00e1jem, a nakonec si po\u0161lou vzdu\u0161nou pusu. Oba se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u011bj\u00ed a mn\u011b dojde, jak jsem zasekl\u00fd p\u0159i pohledu na n\u011b.
„Bude\u0161 sn\u00eddat ob\u011bd?“ lehce se zasm\u011bje Gordon u\u017e s pohledem na m\u011b, hlad\u00edc\u00ed Nelly.
„Eh… jo,“ p\u0159ik\u00fdvnu, ale a\u017e teprve te\u010f mi dojde pointa a \u00fasm\u011bv mu oplat\u00edm.
„No a nikdo n\u00e1m nehl\u00edd\u00e1 ob\u011bd!“ v m\u017eiku vysko\u010d\u00ed a Nelly je donucena s jeho povst\u00e1n\u00edm a odchodem se posadit. Zacul\u00ed se na m\u011b.
„T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se u\u017e do Magdeburku?“ spokojen\u011b pokyvuje hlavi\u010dkou.
„Ur\u010dit\u011b,“ usm\u011bju se taky, ale u\u017e jen slovo Magdeburg mi zp\u016fsobuje p\u0159evracen\u00ed \u017ealudku. Zat\u00edm pr\u00e1zdn\u00e9ho.<\/p>\n

Kr\u00e1sn\u00fd v\u011bci plynou rychle a o\u0161kliv\u00e9 se t\u00e1hnou, a proto i j\u00e1, ani\u017e bych se nad\u00e1l, stoj\u00edm u\u017e v ned\u011bli ve\u010der p\u0159ed zrcadlem v koupeln\u011b a jen v ru\u010dn\u00edku prohl\u00ed\u017e\u00edm v\u0161echny zhmo\u017ed\u011bniny a mo\u017en\u00e1, \u017ee hled\u00e1m m\u00edsto pro dal\u0161\u00ed, jeliko\u017e a\u017e se z\u00edtra vzbud\u00edm, budu st\u00e1t op\u011bt \u010delem dal\u0161\u00edm \u00fatok\u016fm gangu. Ano, tentokr\u00e1t u\u017e jsem vzdal nad\u011bji, \u017ee by mohlo b\u00fdt n\u011bco jinak. \u017daludek jak na vod\u011b a v hlav\u011b jen ob\u00e1vaj\u00edc\u00ed p\u0159edstavy. Nejrad\u0161i bych m\u011bl jen v\u00edkendy, a obzvl\u00e1\u0161\u0165 tenhle bych opakoval neust\u00e1le dokola. Ale bohu\u017eel. Jen co z koupelny dojdu do sv\u00e9ho pokoje, sly\u0161\u00edm z Nelly pokoje hlasy. Proto na sebe hod\u00edm triko a trenky a vyd\u00e1m se vedle. S \u00fasm\u011bvem otev\u0159u dve\u0159e.<\/p>\n

„Je tady je\u0161t\u011b pro jednoho m\u00edsto?“ Gordon se jen usm\u011bje a Nelly za\u010dne hore\u010dn\u011b p\u0159ikyvovat hlavou. Dosednu na druh\u00fd konec Nelly postele naproti Gordonovi.
„Bill v\u00ed, \u017ee u\u017e nebudeme jezdit autobusem?“ zept\u00e1 se Nelly tlumen\u00fdm hl\u00e1skem d\u00edky pe\u0159in\u011b, kterou je p\u0159ikryt\u00e1 doslova a\u017e po nos.
„V\u00ed. Ale te\u010f u\u017e sp\u00e1t, nebo r\u00e1no nebude\u0161 cht\u00edt z postele,“ pohlad\u00ed Gordon Nelly po tv\u00e1\u0159i\u010dce.
„Tak jo. Dobrou,“ usm\u011bje se a m\u011b chyt\u00ed za ruku.
„Copak?“
„Mhm to\u2026 jestli nebude\u0161 sp\u00e1t dneska se mnou, kdy\u017e v\u010dera jsem spala s tat\u00ednkem.“
Usm\u011bju se a pohl\u00eddnu na Gordona.
„Jestli ho vystr\u010d\u00ed\u0161 z postele jako m\u011b, bude nad\u0161enej,“ zasm\u011bje se Gordon a ob\u011bma n\u00e1m vlep\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159.
„Dobrou,“ v\u011bnuje n\u00e1m je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u00fasm\u011bv a zmiz\u00ed z pokoje. S \u00fasm\u011bvem si zalezu pod pe\u0159inu k Nelly a ta mi za\u010dne prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po tv\u00e1\u0159i, co\u017e d\u011bsn\u011b \u0161imr\u00e1.
„M\u011bla bys spinkat, and\u00edlku,“ promluv\u00edm k n\u00ed ti\u0161e.
„Tat\u00ednek je hodnej, vi\u010f, kdy\u017e se o n\u00e1s tak star\u00e1, abysme chodili sp\u00e1t a tak,“ usm\u011bje se.
„Je hodnej, moc hodnej, tak ho te\u010f poslechni a zav\u0159i o\u010d\u00ed\u010dka, hm?“
S \u00fasm\u011bvem zav\u0159e o\u010di, p\u0159itul\u00ed se ke mn\u011b a pevn\u011b se chyt\u00ed m\u00e9 ruky.
„Dobrou,“ \u0161eptnu a l\u00edpnu j\u00ed pusu do vl\u00e1sk\u016f. Chvilku ji hlad\u00edm do doby, ne\u017e zaznamen\u00e1m jej\u00ed pravideln\u00e9 spokojen\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Zad\u00edv\u00e1m se na jej\u00ed nevinnou tv\u00e1\u0159 a okam\u017eit\u011b si vybav\u00edm maminku. Pousm\u011bju se, a abych zahnal my\u0161lenku, kter\u00e1 mi vh\u00e1n\u00ed slzy do o\u010d\u00ed, tak rad\u011bji o\u010di zav\u0159u a Nelly lehce obejmu.<\/p>\n

„And\u00edlci, v\u00e1m se dneska nechce vst\u00e1vat?“ usly\u0161\u00edm hlas Gordona a ospale otev\u0159u jedno oko. Zbyst\u0159\u00edm ho se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve dve\u0159\u00edch a Nelly sp\u00edc\u00ed na m\u00e9m b\u0159i\u0161e.
„Kolik je hodin?“ opt\u00e1m se nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem a opatrn\u011b se sna\u017e\u00edm pomoc\u00ed mrk\u00e1n\u00ed otev\u0159\u00edt o\u010di ob\u011b.
„Bude skoro t\u0159i \u010dtvrt\u011b na sedm,“ pronese Gordon jako by se nechumelilo. To u\u017e se pomalu za\u010dne probouzet i Nelly.
„Proboha! V\u017edy\u0165 sem zapomn\u011bl i na bud\u00edk! Nelly, mus\u00edme vst\u00e1vat, nebo bysme zaspali,“ pohlad\u00edm ji a opatrn\u011b se posad\u00edm, aby stihla ze m\u011b zvednout hlavi\u010dku.
„Budil jsem v\u00e1s d\u0159\u00edv, ale nijak jste nereagovali, a tak mi v\u00e1s pak bylo l\u00edto, kdy\u017e jsem v\u00e1s tak vid\u011bl,“ lehce se zasm\u011bje.
„No to d\u011bkuju,“ rozmrzele pronesu, vytahuj\u00edc nohy z pod pe\u0159iny.
„Bille, pros\u00edm nepla\u0161. V Magd\u00e1\u010di jsme do dvaceti minut. To m\u00e1te je\u0161t\u011b spoustu \u010dasu.“
„Ach jo,“ postav\u00edm se a kleknu je\u0161t\u011b na postel, abych zkontroloval l\u00ednou Nelly.
„Zlat\u00ed\u010dko, no tak,“ pohlad\u00edm ji.
„Na tebe rad\u011bji po r\u00e1nu nemluvit. Jdi se p\u0159ipravit,“ st\u00e1le s \u00fasm\u011bvem \u0159ekne a dojde k posteli, aby si Nelly vzal do n\u00e1ru\u010de. Nab\u011bhnu do koupelny, a hned na to zas do pokoje, kde narychlo h\u00e1z\u00edm u\u010den\u00ed do ta\u0161ky. Bleskov\u011b se namaluju a pel\u00e1\u0161\u00edm po schodech dol\u016f. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed je na stole u\u017e p\u0159ipraven\u00e1 sn\u00eddan\u011b.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Pro\u010d mus\u00ed\u0161 b\u00fdt tvrdohlavej?“ mali\u010dko se pousm\u011bje.„M\u00e1m v\u00edkend na to o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, tak\u017ee uvid\u00edme, jak se rozmysl\u00ed\u0161 ty do ned\u011ble, ano? Pokud si to p\u0159eci jen nerozmysl\u00ed\u0161, tak v\u00e1s budu ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vozit do Magdeburku j\u00e1, OK?“Lehce k\u00fdvnu hlavou.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7508","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7508","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7508"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7508\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7508"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7508"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7508"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}