{"id":751,"date":"2018-02-03T16:00:00","date_gmt":"2018-02-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=745"},"modified":"2018-02-03T16:00:00","modified_gmt":"2018-02-03T15:00:00","slug":"jeho-ocima-29-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/02\/03\/jeho-ocima-29-konec\/","title":{"rendered":"Jeho o\u010dima 29. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Po\u010d\u00e1tek<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zahrada rostla.<\/div>\n
Bill mu v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee vyroste, tak\u017ee bylo ironick\u00e9, \u017ee Tom byl prvn\u00ed, kdo si toho v\u0161iml.<\/div>\n
Tom vedl nehlasnou, ale dru\u017enou konverzaci se \u017e\u00e1rovkou, kter\u00e1 byla v hl\u00edn\u011b jen nap\u016fl (aby mohla vid\u011bt slunce a m\u011bla dobr\u00fd p\u0159\u00edklad, vysv\u011btlil mu Bill), kdy\u017e si v\u0161iml zelen\u00e9ho v\u00fdhonku vy\u010duhuj\u00edc\u00edho ze zem\u011b.<\/div>\n
V hrbolat\u00e9 hl\u00edn\u011b mezi dv\u011bma ne\u010dinn\u00fdmi sem\u00ednky za\u010dal r\u016fst nov\u00fd \u017eivot.<\/div>\n
Tom z\u00edral.<\/div>\n
Mali\u010dk\u00fd v\u00fdhonek tam vyz\u00fdvav\u011b sed\u011bl. Jako by mu cht\u011bl \u0159\u00edct, j\u00e1 jsem ti to \u0159\u00edkal.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Byl den, a te\u010f je tma,“ uva\u017eoval Bill nahlas, kdy\u017e balancoval na prahu dve\u0159\u00ed s jednou Tomovou rukou le\u017e\u00edc\u00ed ochrann\u011b na jeho boku a s druhou zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed mu o\u010di. „\u010cas ub\u00edh\u00e1 tak rychle.“<\/p><\/div>\n

Tom s tich\u00fdm odfrknut\u00edm poklepal palcem Billovi na \u010delo. „Na to ti v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nesko\u010d\u00edm.“<\/div>\n
Dokonce i kdy\u017e st\u00e1l za n\u00edm, Tom dok\u00e1zal \u0159\u00edct, \u017ee Bill \u0161pul\u00ed rty. „Moje o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka nejsou kr\u00e1sn\u00e1, Tome.“<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee je kr\u00e1sn\u00e9 v\u0161echno,“ \u0161k\u00e1dlil ho Tom. „P\u0159esta\u0148 se sna\u017eit koukat. Za minutku to uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill bude nad\u0161en\u00fd, a\u017e tu malou rostlinku uvid\u00ed, to si byl Tom jist\u00fd. Ze v\u0161ech v\u011bc\u00ed, o kter\u00fdch si byl Bill tak jist\u00fd, \u017ee na zahrad\u011b vyrostou, ze v\u0161ech t\u011bch, u kter\u00fdch trval na tom, \u017ee rostou, dokonce i kdy\u017e to nikdo nemohl vid\u011bt, n\u011bco kone\u010dn\u011b opravdu rostlo. N\u011bco, \u010deho se mohl dotknout.<\/div>\n
\n

Tom si nebyl jist\u00fd, jestli to byla ta my\u0161lenka na Billovo nad\u0161en\u00ed nad tou rostlinkou, kter\u00e1 za to mohla, nebo jestli jen p\u0159\u00edtomnost Billa Toma jednodu\u0161e nutila oce\u0148ovat ty nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed, nejmen\u0161\u00ed v\u011bci, ale jeho srdce se tak\u00e9 chv\u011blo \u0161t\u011bst\u00edm. S povzbuzuj\u00edc\u00edm zatla\u010den\u00edm do Billov\u00fdch zad je Tom vedl ven ze dve\u0159\u00ed a p\u0159es zahradu, zat\u00edmco Bill se d\u00e1l zbyte\u010dn\u011b roz\u010diloval.<\/p><\/div>\n

„Tome,“ \u0159ekl k\u00e1rav\u011b. „J\u00e1 nic nevid\u00edm, kdy\u017e m\u00e1m na o\u010d\u00edch tvou ruku.“<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l, zkroutil se Billovi p\u0159es rameno a vtiskl mu polibek na rty. Jak o\u010dek\u00e1val, Bill pod t\u00edm l\u00e1skypln\u00fdm projevem rozt\u00e1l a n\u00e1hle byl poddajn\u00fd a poslu\u0161n\u00fd, zat\u00edmco jej Tom vedl posledn\u00edch p\u00e1r krok\u016f p\u0159es tr\u00e1vu.<\/div>\n
Kdy\u017e byli oba usazeni na tr\u00e1vn\u00edku, Tom si odka\u0161lal. „Okay. Okay, jsi p\u0159ipraven\u00fd se pod\u00edvat?“<\/div>\n
Bill vydal netrp\u011bliv\u00fd zvuk, co\u017e byla jasn\u00e1 indikace, \u017ee byl p\u0159ipraven\u00fd vid\u011bt to p\u0159ekvapen\u00ed u\u017e celou v\u011b\u010dnost, a Tom svou ruku st\u00e1hl.<\/div>\n
\n

Slunce z\u00e1\u0159ilo h\u0159ejiv\u00fdmi paprsky, kter\u00e9 Billa nutily zam\u017eourat. Dlouze se kolem sebe rozhl\u00ed\u017eel a vst\u0159eb\u00e1val celou jejich zahradu. Nebyla jin\u00e1 ne\u017e obvykle, se \u017eloutnouc\u00ed tr\u00e1vou a plotem s olupuj\u00edc\u00ed se barvou. Bill se t\u00edm zd\u00e1l b\u00fdt svrchovan\u011b ohromen\u00fd.<\/p><\/div>\n

Oto\u010dil se k Tomovi s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Ach, l\u00edb\u00ed se mi to,“ za\u0161eptal, a nosem Toma \u0161\u0165ouchnul do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se to Billovi l\u00edbilo. Tom se v\u0159ele rozesm\u00e1l a pokynul bradou. „Tady, Bille.“<\/div>\n
Tam, v hl\u00edn\u011b na jejich z\u00e1honku, byla sazenice. Prvn\u00ed ze semen r\u016f\u017e\u00ed, kter\u00e9 spole\u010dn\u011b zasadili, za\u010d\u00ednala r\u016fst, drobn\u00fd zelen\u00fd v\u00fdhonek. Drobounk\u00fd po\u010d\u00e1tek, kter\u00fd jednoho dne rozkvete.<\/div>\n
Bill s podivn\u00fdm v\u00fdrazem v\u00e1hav\u011b nat\u00e1hl ruku. Prsty se dotkl \u0161pi\u010dky rostlinky.<\/div>\n
„Je to r\u016f\u017ee,“ \u0159ekl Tom. „Ze sem\u00ednek, kter\u00e1 jsme spolu zasadili. \u0158\u00edkal jsi, \u017ee si jednou vyp\u011bstujeme r\u016f\u017ee, a… u\u017e n\u00e1m rostou. \u017de?“<\/div>\n
Billovi se zasekl dech v krku, prsty se jen sotva dotkl rostliny, ne\u017e je st\u00e1hl zp\u00e1tky, a pak pohladil Tomovu tv\u00e1\u0159 s tou samou n\u011b\u017enost\u00ed. Hlasit\u011b popot\u00e1hl, ale v jeho o\u010d\u00edch nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd zr\u00e1dn\u00fd odlesk, a Tom si \u00falevn\u011b oddechl. „Ano,“ \u0159ekl Bill, hlas m\u011bl neobvykle zdrsn\u011bl\u00fd. „Pro n\u00e1s. Jen pro tebe a pro m\u011b, Tomi.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Byl to jen mali\u010dk\u00fd v\u00fdhonek. Mo\u017en\u00e1 n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne zem\u0159e z nedostatku vody, nebo se sp\u00ed\u0161e d\u00edky Billov\u011b p\u0159ehnan\u00e9 horlivost utop\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to nakonec bude n\u011bjak\u00e9 zatoulan\u00e9 sem\u00ednko nam\u00edsto z\u00e1\u0159iv\u00e9ho r\u016f\u017eov\u00e9ho ke\u0159e.<\/div>\n
Tom se o to nestaral a v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill taky ne.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi to,“ \u0159ekl mu Bill a rozhodn\u011b pokyvoval hlavou. M\u00e1vl rukou, velkolep\u00e9 gesto, kter\u00e9 zahrnovalo zbytek zahrady – olupuj\u00edc\u00ed se plot, \u017elutou tr\u00e1vu, ukraden\u00e9ho zahradn\u00edho trpasl\u00edka, stromy, oblohu, a dokonce i Toma. V\u0161echno dohromady.<\/div>\n
Slunce bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ostr\u00e9, pravd\u011bpodobn\u011b spalovalo Billovu bledou k\u016f\u017ei. Tom zapomn\u011bl sv\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle uvnit\u0159. Bylo p\u0159\u00edli\u0161 horko, p\u0159\u00edli\u0161 sucho. Pan\u00ed Martinov\u00e1 na n\u011bj kv\u016fli tomu plotu v posledn\u00ed dob\u011b neust\u00e1le je\u010dela. Byl si docela jist\u00fd, \u017ee ji mohl vid\u011bt i pr\u00e1v\u011b te\u010f, jak je sleduje sv\u00fdm dalekohledem.<\/div>\n
Um\u00edraj\u00edc\u00ed tr\u00e1va Toma \u0161kr\u00e1bala na z\u00e1p\u011bst\u00ed, a on vzal Billa za ruku. „Mn\u011b se to taky l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Po\u0159\u00e1dali koncerty pro r\u016f\u017eov\u00fd koberec, kter\u00fd rostl. Listy a okv\u011btn\u00ed l\u00edstky se houpaly ve v\u011btru, kv\u011btinov\u00fd tanec. Pt\u00e1ci, kte\u0159\u00ed se usadili v bl\u00edzk\u00fdch stromech, a mravenci \u0161plhaj\u00edc\u00ed po stonc\u00edch rostlin, a toulav\u00e9 ko\u010dky povaluj\u00edc\u00ed se na star\u00fdch zahradn\u00edch \u017eidl\u00edch – ti v\u0161ichni se sm\u00edsili dohromady a tancovali spolu s hudbou. Ob\u010das p\u0159es plot odd\u011bluj\u00edc\u00ed jejich domy vystr\u010dila hlavu Monica a d\u00edvala se k nim se zasn\u011bn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Ob\u010das se k n\u00ed p\u0159ipojila pan\u00ed Martinov\u00e1, v\u00fdraz na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i byl sp\u00ed\u0161e j\u00edzliv\u00fd, ne\u017e usm\u011bvav\u00fd. Bill sv\u00e9mu zbo\u017e\u0148uj\u00edc\u00edmu publiku poka\u017ed\u00e9 zam\u00e1val. Mezi p\u0159\u00ed\u010dkami star\u00e9ho plotu byly velk\u00e9 mezery a Tom mohl ob\u010das vid\u011bt, jak si pan\u00ed Martinov\u00e1 nohou podup\u00e1v\u00e1 do rytmu hudby.<\/p><\/div>\n

Neust\u00e1le entuziastick\u00fd Bill vysko\u010dil, aby divoce tancoval po zahrad\u011b, zakopnul o kv\u011btin\u00e1\u010d, zavr\u00e1voral, kdy\u017e se spustil zavla\u017eova\u010d, a jako v\u017edy se mu poda\u0159ilo, \u017ee cel\u00e1 ta bl\u00e1zniv\u00e1 v\u011bc vypadala zcela z\u00e1m\u011brn\u011b. A poka\u017ed\u00e9 Bill\u016fv divok\u00fd a zd\u00e1nliv\u011b bezc\u00edln\u00fd tanec kon\u010dil zp\u00e1tky u Toma, kde omotal huben\u00e9 pa\u017ee kolem Tomov\u00fdch ramen, a hudba se odml\u010dela pro pomal\u00fd polibek.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Hlasit\u011bji,“ \u0159ekl Tom, to slovo bylo na jeho rtech podivn\u00e9. „Hlasit\u011bji?“ Pan\u00ed Martinov\u00e1 st\u00e1la na verand\u011b se zalo\u017een\u00fdma rukama, na tv\u00e1\u0159i m\u011bla pov\u011bdomou sm\u011bsici nad\u0159azenosti a opovr\u017een\u00ed. „Hlasit\u011bji jako… hlasit\u011bji?“ Zeptal se Tom, bo\u010dn\u00edm pohledem kouknul na Billa. „Opak od \u00b4okam\u017eit\u011b tu hudbu ztlumte\u00b4?“<\/p><\/div>\n

„Jste nevzd\u011blan\u00fd?“ Odsekla pan\u00ed Martinov\u00e1. „M\u011bl byste se sna\u017eit o roz\u0161\u00ed\u0159en\u00ed sv\u00e9 slovn\u00ed z\u00e1soby, pane Kaulitzi. Na mou du\u0161i.“<\/div>\n
Tom se zmaten\u011b p\u0159isunul bl\u00ed\u017e k Billovi. Bill zavr\u00e1voral a narazil do n\u011bj ramenem, vesel\u00fd a a\u017e trochu p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u00fd tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 \u017e\u00e1dosti pan\u00ed Martinov\u00e9. Tom si byl celkem jist\u00fd, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed apokalypsa, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Bill by se nenechal obt\u011b\u017eovat n\u011b\u010d\u00edm tak trivi\u00e1ln\u00edm.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu zp\u00edvat hlasit\u011bji,“ nab\u00eddl Bill rozz\u00e1\u0159en\u011b pan\u00ed Martinov\u00e9. Zd\u00e1lo se, \u017ee jej\u00ed obvykle \u0161patn\u00e1 n\u00e1lada povadla nad Billov\u00fdm odzbrojuj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem. „A hrajeme p\u00edsni\u010dky na p\u0159\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Hrajeme?“ Zeptal se Tom se zamrk\u00e1n\u00edm. Bill v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Hrajte cokoliv, co jen chcete,“ \u0159ekla pan\u00ed Martinov\u00e1, v\u017edy takov\u00e1 \u0161lechetn\u00e1 du\u0161e. „Jen pokud to bude hlasit\u011bji. Nem\u016f\u017eu v\u00e1s po\u0159\u00e1dn\u011b sly\u0161et uvnit\u0159 domu, nebo snad ano? Pros\u00edm, sna\u017ete se b\u00fdt v\u00edce respektuj\u00edc\u00ed ke sv\u00fdm soused\u016fm.“<\/div>\n
\n

Tom z\u016fstal jen civ\u011bt, kdy\u017e na n\u011b ta star\u00e1 \u017eena \u00fase\u010dn\u011b k\u00fdvla a znovu se odebrala pry\u010d, s hlavou hrd\u011b vzty\u010denou.<\/p><\/div>\n

Bill d\u00e1l jen z\u00e1\u0159il. „Mysl\u00edm, \u017ee n\u00e1s m\u00e1 r\u00e1da.“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom s vykulen\u00fdma a zd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima. „Mluv\u00ed\u0161 z cesty.“<\/div>\n
Bill ho jen popl\u00e1cal po hlav\u011b. Pro\u0161el zp\u00e1tky skrz d\u016fm, s Tomem \u0161ouraj\u00edc\u00edm se za n\u00edm. Na zahrad\u011b, kde Bill s Tomem hr\u00e1li svou hudbu p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e je vyru\u0161il zvonek a cel\u00fd sv\u011bt se vych\u00fdlil, Tomova kytara st\u00e1le le\u017eela na zemi. Ta kytara byla nyn\u00ed nadev\u0161e milov\u00e1na, p\u0159irozen\u011b pod Tomov\u00fdma rukama. Byla ponech\u00e1na v babi\u010d\u010din\u011b pokoji na zdi po cel\u00e9 t\u0159i roky, ale pot\u00e9, co on a Bill za\u010dali spole\u010dn\u011b vytv\u00e1\u0159et hudbu, Gibsonka op\u011bt na\u0161la svoje m\u00edsto.<\/div>\n
Bill sto\u010dil prsty kolem krku kytary, zvedl ji, a beze slov ji vtiskl zp\u00e1tky do Tomovy n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Tom zahr\u00e1l akord, Bill zv\u00fd\u0161il sv\u016fj hlas, a r\u016f\u017ee se za\u010daly houpat do rytmu.<\/div>\n
„Hlasit\u011bji,“ zabroukal Bill do Tomova ucha, tak\u017ee to zn\u011blo jako sou\u010d\u00e1st textu jejich st\u00e1le pokra\u010duj\u00edc\u00ed p\u00edsn\u011b. „Cel\u00fd sv\u011bt poslouch\u00e1.“<\/div>\n
Bill byl h\u0159ejiv\u011b omot\u00e1n kolem jeho ramen a Tom nepot\u0159eboval cel\u00fd sv\u011bt, ale stejn\u011b hr\u00e1l hlasit\u011bji.<\/div>\n
\n

Bill m\u011bl nakonec pravdu, samoz\u0159ejm\u011b. Tom u\u017e ani nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by byl p\u0159ekvapen\u00fd. Jestli\u017ee Bill prohl\u00e1sil, \u017ee pad\u00e1 obloha, pak bylo pravd\u011bpodobn\u011b na \u010dase postavit si podzemn\u00ed bunkr.<\/p><\/div>\n

Monica m\u011bla legra\u010dn\u00ed zp\u016fsob, jak uklidnit obvykl\u00fd zlomysln\u00fd vztek sv\u00e9 babi\u010dky do tich\u00e9ho muml\u00e1n\u00ed mlhav\u00e9ho nesouhlasu. Tom odm\u00edtal uv\u011b\u0159it, \u017ee ta \u017eensk\u00e1 m\u011bla jeho nebo Billa r\u00e1da. Jej\u00ed pohrd\u00e1n\u00ed bylo jednodu\u0161e zam\u011b\u0159eno nov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Nam\u00edsto nesouhlasu s jeho hudbou pan\u00ed Martinov\u00e1 vysoce nesouhlasila s Tomovou lenost\u00ed, proto\u017ee by opravdu m\u011bl hr\u00e1t na svou kytaru daleko \u010dast\u011bji. Koneckonc\u016f, cvi\u010den\u00ed d\u011bl\u00e1 mistra.<\/div>\n
Nam\u00edsto nesouhlasu se zp\u016fsobem, jak\u00fdm Bill mluvil, pan\u00ed Martinov\u00e1 nesouhlasila se zp\u016fsobem, jak\u00fdm Bill zakon\u010doval konverzace. Zejm\u00e9na s jeho tendenc\u00ed si uprost\u0159ed rozhovoru naj\u00edt n\u011bco, co by v tu chv\u00edli d\u011blal daleko rad\u011bji.<\/div>\n
Tom si byl docela jist\u00fd, \u017ee si pan\u00ed Martinov\u00e1 ze v\u0161eho, co Bill \u0159ekl, vyv\u00edjela konspira\u010dn\u00ed teorie. Zd\u00e1lo se, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee j\u00ed v k\u00f3dech odhaluje n\u011bjak\u00e9 tajn\u00e9 klepy. Ob\u010das si s sebou dokonce nosila blok, pron\u00e1sledovala je kolem a zu\u0159iv\u011b si cosi zapisovala.<\/div>\n
\n

Bill byl tou pozornost\u00ed pot\u011b\u0161en\u00fd. Podle rozpustil\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 j\u00ed v\u011bnoval, Tom mohl \u0159\u00edct, \u017ee j\u00ed Bill, sv\u00fdm zp\u016fsobem, vod\u00ed za nos se sv\u00fdmi zm\u00ednkami o tajupln\u00fdch pokojov\u00fdch rostlin\u00e1ch a o duchovi v podkrov\u00ed v jednom ze sousedn\u00edch dom\u016f. Pan\u00ed Martinov\u00e9 tak\u00e9 p\u0159i\u0161lo obzvl\u00e1\u0161\u0165 zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee Bill mluv\u00ed s hv\u011bzdami.<\/p><\/div>\n

Billovi p\u0159i\u0161lo obzvl\u00e1\u0161\u0165 zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee pan\u00ed Martinov\u00e1 ne.<\/div>\n
„J\u00e1 tomu nerozum\u00edm,“ \u0159ekl Bill. Tom si nemyslel, \u017ee n\u011bkdy d\u0159\u00edve tahle slova sly\u0161el z Billov\u00fdch rt\u016f. Vypadal zmaten\u011b, bradu m\u011bl op\u0159enou o slo\u017een\u00e9 pa\u017ee, zat\u00edmco se p\u00e1trav\u011b d\u00edval na Toma.<\/div>\n
„V\u011bt\u0161ina lid\u00ed nedok\u00e1\u017ee v\u00e9st konverzace s oblohou,“ \u0159ekl Tom. Zaz\u00edval a prot\u00e1hnul se, ne\u017e se op\u0159el o op\u011bradlo \u017eidle. Bill se v odpov\u011bdi naklonil v\u00edce p\u0159es st\u016fl. Zv\u011bdav\u00fd n\u00e1klon jeho hlavy a jeho sp\u00e1nkem roz\u010dep\u00fd\u0159en\u00e9 vlasy, tv\u00e1\u0159 bez make-upu a vzorek od pol\u0161t\u00e1\u0159e st\u00e1le viditeln\u00fd na jeho tv\u00e1\u0159i, to v\u0161e bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 l\u00edbiv\u00e9 pro Tomovo vlastn\u00ed dobro.<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„H\u00e1d\u00e1m, \u017ee hv\u011bzdy cht\u011bj\u00ed asi mluvit jen s tebou,“ nab\u00eddl Tom. „Jsi t\u00edm tak trochu speci\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
\n

Ze v\u0161ech zp\u016fsob\u016f, jak\u00fdmi se Tom o Billa b\u00e1l, tohle nebyl jeden z nich. Pro Billa bylo p\u0159irozen\u00e9 p\u0159\u00e1telit se a komunikovat s hv\u011bzdami, stejn\u011b, jako by to bylo podivn\u00e9, kdyby to d\u011blal kdokoliv jin\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Tak osam\u011bl\u00e9,“ zamumlal Bill. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem po spletit\u00e9m vzorku povrchu stolu, p\u011bst\u011bn\u00fdm nehtem p\u0159itom \u0161kr\u00e1bal lakovan\u00e9 d\u0159evo. „Ka\u017ed\u00fd mus\u00ed b\u00fdt tak s\u00e1m.“<\/div>\n
Tom polkl, rukou mimod\u011bk sev\u0159el lem sv\u00e9ho tri\u010dka. Na to, jak dokonale Bill k Tomovi pasoval, jak byl l\u00e1skypln\u00fd a tou\u017eil po pozornosti, bylo v\u017edy t\u011b\u017ek\u00e9 si p\u0159estavit, jak\u00e9 to pro Billa muselo asi b\u00fdt. S\u00e1m a v tichu, v pr\u00e1zdn\u00e9 budov\u011b. Jeho spole\u010dn\u00edk byl mrtv\u00fd, a\u010dkoliv to Bill nejsp\u00ed\u0161 nev\u011bd\u011bl, a Bill s\u00e1m \u0159ekl, \u017ee se c\u00edtil, jako by m\u011bl jen polovinu sv\u00e9 du\u0161e. Tak s\u00e1m, \u017ee dokonce \u010d\u00e1st jeho sam\u00e9ho chyb\u011bla, \u010d\u00e1st jeho srdce – Tom si uv\u011bdomil, \u017ee vlastn\u011b v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 to bylo. Znal ticho. Ten druh ticha, kdy byste mohli sly\u0161et spadnout \u0161pendl\u00edk, ale nebyl tam nikdo, kdo by n\u011bjak\u00fd upustil.<\/div>\n
\n

„Nejsou osam\u011bl\u00ed,“ promluvil Tom, t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159ekvapen\u00fd sv\u00fdmi vlastn\u00edmi slovy. „Lid\u00e9 maj\u00ed jeden druh\u00e9ho, s k\u00fdm m\u016f\u017eou mluvit. Ty m\u00e1\u0161 m\u011b. A taky svoje hv\u011bzdy,“ dodal Tom. „Ale m\u00e1\u0161 m\u011b.“<\/p><\/div>\n

„Ach,“ \u0159ekl Bill jemn\u011b.<\/div>\n
Tom nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad osam\u011blost\u00ed, ne\u017e Billa potkal. Nikdy o Billa ne\u017e\u00e1dal, nikdy v Billa nedoufal. Nikdy nev\u011bd\u011bl, \u017ee mu n\u011bco – n\u011bkdo – vlastn\u011b chyb\u011bl. Kde Bill byl osam\u011bl\u00fd, Tom si nikdy neuv\u011bdomil, \u017ee on byl taky. Neuv\u011bdomil si, \u017ee tam existovalo cokoliv jin\u00e9ho. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee Bill to v\u011bd\u011bl, jinak by Tom nikdy nepoc\u00edtil, jak\u00e9 to je, m\u00edt v\u0161echno, co pot\u0159ebuje, m\u00edt Billa. Dokonce by jej to ani nijak neobt\u011b\u017eovalo, uv\u011bdomil si Tom, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, \u017ee existovalo n\u011bco lep\u0161\u00edho. Ta my\u0161lenka jej obt\u011b\u017eovala te\u010f. Naproti n\u011bmu Billova brada st\u00e1le odpo\u010d\u00edvala na jedn\u00e9 slo\u017een\u00e9 ruce a druh\u00e1 se natahovala p\u0159es st\u016fl. Tom ji vzal a stisknul.<\/div>\n
Bill zvedl Tomovu ruku ke sv\u00fdm rt\u016fm a po\u0161eptal jeho dlani n\u011bjak\u00e9 tajemstv\u00ed.<\/div>\n
Tom pohladil palcem Bill\u016fv spodn\u00ed ret. Ticho, kter\u00e9 je obklopilo, bylo v\u0161e, jen ne osam\u011bl\u00e9.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

St\u00e1le n\u011bkter\u00e9 ve\u010dery sed\u011bli p\u0159ed tmav\u00fdm oknem a sledovali pohybuj\u00edc\u00ed se st\u00edn. Ob\u010das se st\u00edn za oknem zastavil a sledoval je nazp\u011bt.<\/p><\/div>\n

Bill u\u017e to nenaz\u00fdval pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed hv\u011bzd.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebujeme pron\u00e1sledovat hv\u011bzdy,“ \u0159ekl Bill Tomovi, kdy\u017e se zeptal. Sed\u011bli na st\u0159e\u0161e, zat\u00edmco padal soumrak. Bill zaklonil hlavu k mdl\u00e9 obloze. „Jsou p\u0159\u00edmo tam. Vid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Vid\u00edm letadlo,“ \u0159ekl Tom a nat\u00e1hl ruce za hlavou, aby se na st\u0159e\u0161e prot\u00e1hl. U\u017e se tam c\u00edtil jako doma, u\u017e se neb\u00e1l, \u017ee spadne. S o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma k obloze se Tom zamra\u010dil. „Opravdu n\u00edzko let\u00edc\u00ed letadlo. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee pad\u00e1? J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 pad\u00e1.“<\/div>\n
Bill vzdychl, byl to smutn\u00fd zvuk, kter\u00fdm sv\u011btu deklaroval jeho nekone\u010dn\u00e9 utrpen\u00ed.<\/div>\n
Tom se jen zahih\u0148al. „J\u00e1 taky nev\u00edm, jak jsi mohl uv\u00edznout zrovna se mnou. Chud\u00e1\u010dek Bill.“<\/div>\n
„Ano, pravda,“ souhlasil Bill a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pohotov\u011b.<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. Bill nemusel souhlasit a\u017e tak rychle.<\/div>\n
Bill se na n\u011bj bezstarostn\u011b p\u0159eto\u010dil. Tom ze sebe vydal rozho\u0159\u010den\u00fd zvuk, vyprskl a popadl hedv\u00e1bn\u00fd materi\u00e1l Billova tri\u010dka. Bill se n\u011bkolikr\u00e1t zavrt\u011bl, dokud nena\u0161el polohu, kde do sebe oba pohodln\u011b pasovali. Vtisk\u00e1val mal\u00e9 polibky na Tomovu tv\u00e1\u0159, na hranu jeho \u010delisti a po cel\u00e9 d\u00e9lce jednoho jeho dredu, s p\u0159ihloupl\u00fdmi \u00fasm\u011bvy mezi jednotliv\u00fdmi polibky.<\/div>\n
\n

„To je nef\u00e9r,“ st\u011b\u017eoval si Tom polovi\u010dat\u011b a okam\u017eit\u011b mu opl\u00e1cel jeho l\u00e1skyplnost s rukou um\u00edst\u011bnou na zadn\u00ed stran\u011b Billova krku. St\u0159e\u0161n\u00ed ta\u0161ky Toma pod v\u00e1hou obou jejich t\u011bl tla\u010dily do lopatek, a on se o to v\u016fbec nestaral.<\/p><\/div>\n

„V l\u00e1sce a ve v\u00e1lce je v\u0161echno dovoleno,“ prohl\u00e1sil Bill, jakmile si Toma na\u010dechral do dokonal\u00e9 konzistence pohodln\u00e9ho t\u011blesn\u00e9ho pol\u0161t\u00e1\u0159e. „A stejn\u011b se ti to l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„L\u017ei,“ za\u0161eptal Tom, srdce m\u011bl a\u017e v krku, kdy\u017e se setkal s Billov\u00fdm pohledem.<\/div>\n
Bill sklonil hlavu na Tomovo rameno a sladce k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
St\u0159echa nyn\u00ed byla obl\u00edben\u00fdm m\u00edstem, s hv\u011bzdami a smogem nad nimi. V\u00edtr si pohr\u00e1val s Billov\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 Toma lechtaly na nose a z nich\u017e c\u00edtil sladk\u00fd \u0161amp\u00f3n, je\u017e si Bill vybral pot\u00e9, co v obchod\u011b p\u0159earan\u017eoval celou expozici vlasov\u00fdch produkt\u016f. Tom si pomyslel, \u017ee von\u00ed jako su\u0161enka. Tom m\u011bl v\u017edycky opravdu r\u00e1d su\u0161enky.<\/div>\n
\n

„Je st\u0159eda,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli. V posledn\u00ed dob\u011b se mezi nimi pokou\u0161el vytvo\u0159it rozvrh, podle kter\u00e9ho by oba dok\u00e1zali \u017e\u00edt. Bill odhodlan\u011b trval na dvou ned\u011bl\u00edch nam\u00edsto pond\u011blka.<\/p><\/div>\n

„Ano,“ souhlasil Bill. Tom se pot\u011b\u0161en\u011b zazubil na hv\u011bzdy nad hlavou. Bylo to v\u00edce jako b\u00fdt v tom stejn\u00e9m sv\u011bt\u011b, kdy\u017e se dr\u017eeli stejn\u00e9ho rozvrhu, a poka\u017ed\u00e9 to byl drobn\u00fd kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017ee k Billovi.<\/div>\n
„Ve st\u0159edy nav\u0161t\u011bvujeme Bena,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom. „Chce\u0161 j\u00edt? Za\u010d\u00edn\u00e1 se stm\u00edvat.“<\/div>\n
„Dneska chci j\u00edt na m\u011bs\u00edc,“ rozhodl se Bill nam\u00edsto toho.<\/div>\n
Tom p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty po Billov\u00fdch z\u00e1dech, jeho tri\u010dko nebylo ani zdaleka dostate\u010dn\u011b tepl\u00e9 pro v\u011btrn\u00fd ve\u010der. „H\u0159bitov je bl\u00ed\u017e.“<\/div>\n
Ben byl st\u00e1le n\u00e1hrobkem na h\u0159bitov\u011b. A\u010dkoliv se setkali s \u017eij\u00edc\u00edm mu\u017eem jm\u00e9nem Ben, Bill st\u00e1le preferoval hrob. Alespo\u0148 d\u0159\u00edv. V posledn\u00ed dob\u011b nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 z\u00e1jem jej nav\u0161t\u011bvovat. Tom si za\u010d\u00ednal myslet, \u017ee je to dob\u0159e.<\/div>\n
„Je bl\u00ed\u017e jen proto, \u017ee si to mysl\u00ed\u0161,“ \u0159ekl mu Bill moud\u0159e. St\u00e1le si hr\u00e1l s jedn\u00edm z Tomov\u00fdch dred\u016f – s jin\u00fdm, ne\u017e kter\u00fd p\u0159edt\u00edm l\u00edbal, proto\u017ee Bill necht\u011bl, aby se kter\u00fdkoliv z nich ctil b\u00fdt nemilov\u00e1n. V\u017edycky byl opatrn\u00fd, aby svou pozornost rozd\u011bloval spravedliv\u011b.<\/div>\n
Prsten, kter\u00fd mu Tom dal, se na moment zamotal do jeho vlas\u016f, ne\u017e ho Bill znovu vymotal ven a se starostliv\u00fdm v\u00fdrazem si ho upravil na prst\u011b.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom a pozoroval, jak Bill roz\u010dilen\u011b \u0161\u0165ouch\u00e1 do prstenu, ne\u017e byl spokojen s jeho bezpe\u010dnost\u00ed. „To si nemysl\u00edm. P\u016fjdeme m\u00edsto toho na m\u011bs\u00edc.“<\/div>\n
Bill vydal tich\u00fd souhlasn\u00fd zvuk, zat\u00edmco se je\u0161t\u011b jednou zavrt\u011bl a uvelebil se se sv\u00fdm prsten\u00ed\u010dkem odpo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00edm bezpe\u010dn\u011b na Tomov\u011b hrudi.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Kdy\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b nav\u0161t\u00edvili h\u0159bitov, nebylo to kv\u016fli Benovi.<\/p><\/div>\n

Obl\u00edben\u00e9 kv\u011btiny Tomovy babi\u010dky byly lilie. Ale nemyslel si, \u017ee by m\u011bla n\u011bjak\u00e9 n\u00e1mitky proti r\u016f\u017e\u00edm, kter\u00e9 vzali ze zahrady. Bylo to poprv\u00e9, co nav\u0161t\u00edvil jej\u00ed hrob po poh\u0159bu p\u0159ed t\u0159emi lety.<\/div>\n
Bylo to poprv\u00e9, kdy Bill dobrovoln\u011b nastoupil do auta.<\/div>\n
Tom na Adele v posledn\u00ed dob\u011b \u010dasto myslel. Byla jedin\u00fdm \u010dlenem jeho rodiny, ke komu m\u011bl bl\u00edzko – p\u0159ed Billem ta jedin\u00e1 osoba v\u016fbec. \u0158ekla mu, \u017ee by mohl b\u00fdt rockov\u00e1 hv\u011bzda, a pak zem\u0159ela.<\/div>\n
A jak by \u0159ekl Bill, pak ji odhodil. Zahodil vzpom\u00ednky spole\u010dn\u011b s odpadem a ohryzky od jablek. Byla to dlouho, co Billa potkal, a Tom u\u017e necht\u011bl nic vyhazovat.<\/div>\n
Ale jak Bill st\u00e1l na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b, velk\u00e1 masa jeho n\u00e1kla\u010f\u00e1ku se ty\u010dila nad jeho huben\u00fdm t\u011blem, u\u017e se to nezd\u00e1lo jako tak dobr\u00fd n\u00e1pad. Bill si taky nevypadal s\u00e1m sebou tak jist\u00fd, s palcem u rt\u016f, ze kter\u00e9ho si o\u017ediboval nehet.<\/div>\n
„Mohli bychom ty r\u016f\u017ee prost\u011b n\u011bkde zasadit,“ \u0159ekl Tom, jako by to snad d\u00e1valo n\u011bjak\u00fd smysl. „Nam\u00edsto toho, abychom – v\u0161ak v\u00ed\u0161. Nam\u00edsto.“<\/div>\n
\n

Bill ze sebe vydal zvuk, jako \u017ee by mo\u017en\u00e1 i promluvil, kdyby nebyl p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstnan\u00fd odlupov\u00e1n\u00edm laku na nehty. Tom mohl c\u00edtit, jak z Billova t\u011bla prakticky vyza\u0159uje nervozita. Nutilo jej to c\u00edtit se nerv\u00f3zn\u011b taky, dokonce je\u0161t\u011b v\u00edce, ne\u017e u\u017e se c\u00edtil.<\/p><\/div>\n

H\u0159bitov, kde byla Adele poh\u0159ben\u00e1, byl vzd\u00e1len\u00fd, a\u017e moc na to, aby tam do\u0161li p\u011b\u0161ky. Tom za to byl v\u017edycky r\u00e1d, ta vzd\u00e1lenost mu uleh\u010dovala vytla\u010dit ji ze sv\u00e9 mysli. To nyn\u00ed nebyl ten p\u0159\u00edpad, a Billovo ob\u010dasn\u00e9 chv\u011bn\u00ed Toma nutilo si p\u0159\u00e1t, aby to ani nenavrhl.<\/div>\n
„Hej,“ \u0159ekl a uchopil Billovo z\u00e1p\u011bst\u00ed. Zah\u00e1kl mal\u00ed\u010dek kolem Billova jako slib. „To nic. Na tom opravdu nez\u00e1le\u017e\u00ed. Poj\u010fme zp\u00e1tky dovnit\u0159.“ Jemn\u011b zatahal, ale Bill ho nen\u00e1sledoval a Tom se zastavil jen o krok d\u00e1l.<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed,“ nesouhlasil Bill. A\u010dkoliv se od auta nijak nevzdaloval, z\u00e1rove\u0148 se k n\u011bmu ani nep\u0159ibli\u017eoval. A stejn\u011b tak ani Tom.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom tak moc.“ Tom stiskl Billovu ruku a znovu za ni povzbudiv\u011b zatahal. Bill ale nikam ne\u0161el, jako by mu nohy na m\u00edst\u011b zapustily ko\u0159eny. Tom vzdychl. „Po\u0159\u00e1d bude mrtv\u00e1, dokonce i kdy\u017e na ten h\u0159bitov vyraz\u00edme. V\u00edm to. Nic to nezm\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
Bill stiskl jeho ruku na opl\u00e1tku, jeho sev\u0159en\u00ed bylo m\u00e9n\u011b uji\u0161\u0165uj\u00edc\u00ed, jako sp\u00ed\u0161e trestaj\u00edc\u00ed. Tomova ruka v jeho pevn\u00e9m sev\u0159en\u00ed pulzovala. „Z\u00e1le\u017e\u00ed,“ zopakoval tvrdohlav\u011b. „Je pro tebe d\u016fle\u017eit\u00e1. Nem\u016f\u017ee\u0161 to zahodit.“ Bill Tomovi poslal \u00fap\u011bnliv\u00fd pohled. „Nem\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
\n

Tom si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, pro\u010d to bylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9 pro Billa, byl si jist\u00fd pouze t\u00edm, \u017ee Bill byl na\u0161tvan\u00fd, kdy\u017e si myslel, \u017ee Tom n\u011bco zahazuje – od mal\u00e9 plechovky a\u017e po vzpom\u00ednku.<\/p><\/div>\n

Nebyl si tak \u00fapln\u011b jist\u00fd pro\u010d, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to byl Bill\u016fv zp\u016fsob, jak se o n\u011bj staral, a Tom se tomu ochotn\u011b podrobil. Bill nech\u00e1val Toma, aby na n\u011bj dohl\u00ed\u017eel, tak\u017ee to bylo jenom f\u00e9r.<\/div>\n
„Krom\u011b toho,“ \u0159ekl Bill a narovnal se v ramenou. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee se s n\u00ed m\u016f\u017eu setkat. U\u017e jsi to \u0159ekl.“<\/div>\n
Tom by protestoval, \u017ee v\u0161e, a \u010d\u00edm se m\u016f\u017ee Bill setkat, je jen n\u00e1hrobn\u00ed k\u00e1men, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee to nen\u00ed pravda. Bill bude pot\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee se m\u016f\u017ee setkat s n\u00e1hrobkem.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale… ale to auto.“ Tomovi to d\u011blalo starosti, sv\u00edralo se mu srdce p\u0159i my\u0161lence, \u017ee Billa uv\u011bzn\u00ed v aut\u011b. D\u011blala mu starosti i p\u0159edstava, \u017ee by \u0161el nav\u0161t\u00edvit Adelin hrob bez Billa. Bez Billa by nikam ne\u0161el.<\/div>\n
„J\u00e1 to zvl\u00e1dnu,“ \u0159ekl Bill, je\u0161t\u011b jednou stiskl Tomovu ruku, ne\u017e ji n\u00e1hle pustil.<\/div>\n
Bill se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k n\u00e1kla\u010f\u00e1ku t\u0159emi dlouh\u00fdm, elegantn\u00edmi kroky a \u00fa\u010deln\u011b nat\u00e1hl ruku. S pot\u00e1hnut\u00edm otev\u0159el dve\u0159e spolujezdce a vy\u0161plhal dovnit\u0159. Dve\u0159e se za n\u00edm s kliknut\u00edm zav\u0159ely. Bill sed\u011bl a \u010dekal v aut\u011b na Toma.<\/div>\n
\u010cekal v aut\u011b na Toma, aby nav\u0161t\u00edvili Adelin hrob.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ \u0159ekl Tom a polknul. „J\u00e1 to taky zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
Bill po celou cestu dr\u017eel sv\u00e9 prsty pevn\u011b sev\u0159en\u00e9 kolem Tomovy pa\u017ee, dv\u011bma prsty p\u0159itom c\u00edtil jeho puls. Nejprve si Tom nebyl jist\u00fd, jestli to bylo proto, aby jej to uklidnilo, nebo jestli ten dotek uklid\u0148oval Billa. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to bylo oboj\u00ed, Tom zapnul r\u00e1dio a za\u010dal zp\u00edvat, hlasit\u011b a zcela fale\u0161n\u011b. Bill se k n\u011bmu s nejist\u00fdm sm\u00edchem p\u0159idal.<\/div>\n
\n

Tom byl na tom h\u0159bitov\u011b jen jednou, kdy\u017e sledoval, jak do zem\u011b ukl\u00e1daj\u00ed rakev. N\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem si st\u00e1le pamatoval, kter\u00e1 pam\u011btn\u00ed deska byla jej\u00ed, v poli tis\u00edc\u016f, kter\u00e9 pokr\u00fdvaly zemi jako sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Ten k\u00e1men byl stejn\u00fd jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Bill klesnul na kolena hned, jakmile se p\u0159ed n\u00edm zastavili. Nepustil Tomovu ruku, jeho pa\u017ee byla nata\u017een\u00e1 v podivn\u00e9m \u00fahlu, jak m\u011bli st\u00e1le propleten\u00e9 prsty.<\/p><\/div>\n

Nebylo to tak v\u00fdznamn\u00e9 nebo tak bezv\u00fdznamn\u00e9, jak si Tom d\u0159\u00edve myslel, \u017ee to bude, st\u00e1t p\u0159ed jej\u00edm n\u00e1hrobkem. Sp\u00ed\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee v\u00edtr je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 chladn\u00fd, \u017ee trny r\u016f\u017e\u00ed jsou v jeho dlani a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ostr\u00e9, \u017ee jeho babi\u010dka byla po v\u0161ech str\u00e1nk\u00e1ch prost\u011b \u00fa\u017easn\u00e1, \u017ee jej Bill dr\u017e\u00ed za ruku, a \u017ee \u017eivot je okay.<\/div>\n
Po dlouh\u00e9m tichu si Tom uv\u011bdomil, \u017ee Bill \u010dek\u00e1, a\u017e bude p\u0159edstaven.<\/div>\n
„Tohle je Bill,“ \u0159ekl Tom ke kameni. Naklonil bradu k Billovi a shov\u00edvav\u011b se usm\u00e1l. „Bille, tohle je n\u00e1hrobn\u00ed k\u00e1men m\u00e9 babi\u010dky.“<\/div>\n
Bill nat\u00e1hl ruku, aby pohladil zak\u0159iven\u00fd vr\u0161ek n\u00e1hrobku, p\u0159\u00e1telsky a v\u0159ele. „Ahoj, babi.“<\/div>\n
Tomova ruka byla pevn\u011b sev\u0159en\u00e1 kolem stonk\u016f r\u016f\u017e\u00ed, trny jej p\u00edchaly do prst\u016f. Postupn\u011b sv\u00e9 prsty uvolnil a pustil r\u016f\u017ee na \u010derstv\u011b posekan\u00fd tr\u00e1vn\u00edk.<\/div>\n
„Ahoj, babi,“ zopakoval Tom. „U\u017e je to dlouho.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Ob\u010das byla zm\u011bna dobr\u00e1. Tomovi trvalo roky, kdy to pop\u00edral, jen p\u00e1r okam\u017eik\u016f, aby to vid\u011bl, a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, aby to akceptoval. \u017divot se neust\u00e1le m\u011bnil. Pokud se nem\u011bnil, bylo to proto, \u017ee Tom ne\u017eil, ne opravdu. Zm\u011bna znamenala o v\u011bci p\u0159ich\u00e1zet, ale znamenalo to taky nach\u00e1zet nov\u00e9 v\u011bci. Nach\u00e1zet v\u011bci, jako byl Bill. Znamenalo to dr\u017eet si tyto v\u011bci bl\u00edzko. V jednom okam\u017eiku m\u011bl Tom pohodln\u00fd \u017eivot, ve kter\u00e9m nic nepot\u0159eboval, ve kter\u00e9m si neuv\u011bdomil, \u017ee n\u011bco pot\u0159eboval, a pak, kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, v\u0161echno bylo jin\u00e9. Jednoho ve\u010dera Tom usnul s\u00e1m, a kdy\u017e se probudil, byla s n\u00edm v posteli jeho sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e, s pa\u017eemi pevn\u011b omotan\u00fdmi kolem Tomovy hrudi, a na hlav\u011b mu spala vychrtl\u00e1 ko\u010dka. Jednoho ve\u010dera svou sousedku nesn\u00e1\u0161el a dal\u0161\u00edho ve\u010dera sed\u011bla v jeho ob\u00fdvac\u00edm pokoji a Bill ji p\u0159esv\u011bd\u010doval, \u017ee ano, zelen\u00e9 o\u010dn\u00ed st\u00edny se opravdu hod\u00ed k odst\u00ednu jej\u00ed k\u016f\u017ee, a \u017ee v\u0161ichni mar\u0165ani vypadaj\u00ed dob\u0159e v zelen\u00e9. V jednom okam\u017eiku Tom v\u011bci nen\u00e1vid\u011bl, a v dal\u0161\u00edm byly v\u0161echny z\u00e1\u0159iv\u00e9, \u017eiv\u00e9 a magick\u00e9.<\/p><\/div>\n

Bill byl skv\u011bl\u00fd v nach\u00e1zen\u00ed v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 z\u00e1\u0159ily. Byl skv\u011bl\u00fd v mluven\u00ed s mar\u0165any a m\u011bl skv\u011bl\u00e9 pa\u017ee k p\u0159itulen\u00ed. Byl skv\u011bl\u00fd v tom, jak b\u00fdt Billem.<\/div>\n
Zm\u011bna byla v\u017edycky dobr\u00e1, kdy\u017e jej\u00ed jm\u00e9no bylo Bill.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Bill s Tomem m\u011bli m\u00fdvala, ale nebyl to \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m.<\/p><\/div>\n

Bylo pozd\u011b ve\u010der a oni dva byli k sob\u011b p\u0159itulen\u00ed na podlaze a z\u00e1dy se op\u00edrali o gau\u010d. \u010cetli si, Bill se svou kn\u00ed\u017ekou obr\u00e1cenou vzh\u016fru nohama a Tom st\u00e1le na t\u00e9 sam\u00e9 str\u00e1nce, na kter\u00e9 byl p\u0159ed hodinou, proto\u017ee Billova obr\u00e1cen\u00e1 kn\u00ed\u017eka se zd\u00e1la b\u00fdt mnohem zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jeho vlastn\u00ed.<\/div>\n
Tom nastra\u017eil u\u0161i p\u0159i tom zvuku, pov\u011bdom\u00e9 kovov\u00e9 cinknut\u00ed. Byl to zvuk, ve kter\u00fd byl zvykl\u00fd zoufale doufat. Sed\u00e1val ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti jako te\u010f s nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima, kdy\u017e \u010dekal na Billa, a\u017e se mu p\u0159ijde prohrab\u00e1vat odpadky, zat\u00edmco s\u00e1m sebe pokou\u0161el p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je mu \u00fapln\u011b jedno, jestli Bill p\u0159ijde, nebo ne. A poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e zaslechl tenhle zvuk, polila ho v\u00edtan\u00e1 vlna \u00falevy. Tom se rozhl\u00e9dl, na okam\u017eik zmaten\u00fd, a Bill st\u00e1le sed\u011bl p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj.<\/div>\n
\n

„Co d\u011bl\u00e1 ten zvuk?“ Zeptal se Bill, kdy\u017e vstal a podal svou knihu Tomovi. Tom mu pe\u010dliv\u011b zalo\u017eil str\u00e1nku, ne\u017e Billa n\u00e1sledoval.<\/p><\/div>\n

„Jsem si docela jist\u00fd, \u017ee to p\u0159i\u0161lo zvenku,“ \u0159ekl Tom. Bill podez\u00edrav\u011b zkoumal jeden z obraz\u016f na zdi. „Tak poj\u010f – nebo ne, z\u016fsta\u0148 tady.“<\/div>\n
A\u0165 u\u017e byl p\u0159ed jejich domem uprost\u0159ed noci kdokoliv, Bill by se s nimi pravd\u011bpodobn\u011b zkusil sp\u0159\u00e1telit a sd\u00edlet s nimi svou l\u00e1sku k hrab\u00e1n\u00ed se v popelnic\u00edch. Tomovi se ta my\u0161lenka p\u0159\u00edli\u0161 nel\u00edbila. Na\u0161t\u011bst\u00ed byl Bill rozpt\u00fdlen obrazem a Tom otev\u0159el dve\u0159e s knihou st\u00e1le v ruce. V\u00fdhru\u017en\u011b s n\u00ed zam\u00e1val, jak vykro\u010dil na verandu, p\u0159ipraven\u00fd bojovat se zdrojem toho zvuku pr\u00e1v\u011b s pomoc\u00ed t\u00e9 knihy. Sv\u011btlo nad gar\u00e1\u017e\u00ed osv\u011btlovalo tr\u00e1vn\u00edk a Tom okam\u017eit\u011b vid\u011bl, odkud ten zvuk p\u0159ich\u00e1zel. Billovy pa\u017ee proklouzly kolem Tomov\u00fdch ramen pr\u00e1v\u011b v okam\u017eiku, kdy n\u011bco tmav\u00e9ho a mal\u00e9ho vysko\u010dilo z popelnice, rozb\u011bhlo se a zmizelo za plotem. Na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se pomalu objevil \u00fasm\u011bv, jak si Bill polo\u017eil bradu na jeho rameno. Bill ze sebe vydal v\u0161ete\u010dn\u00fd zvuk a p\u0159itiskl se k Tomov\u00fdm z\u00e1d\u016fm tak bl\u00edzko, \u017ee byli prakticky jeden.<\/div>\n
„Jen m\u00fdval,“ \u0159ekl mu Tom. Spole\u010dn\u011b se vr\u00e1tili zp\u00e1tky dovnit\u0159.<\/div>\n
\n

M\u00fdval je nav\u0161t\u011bvoval ka\u017edou noc – zrovna jako d\u0159\u00edve Bill, \u0161k\u00e1dlil jej Tom – a Bill si s n\u00edm okam\u017eit\u011b vytvo\u0159il pouto, a\u010dkoliv se k tomu stvo\u0159en\u00ed nikdy nep\u0159ibl\u00ed\u017eil. M\u011bli spole\u010dn\u00e9ho kon\u00ed\u010dka, pouk\u00e1zal Bill, a Tom dodal, \u017ee i stejn\u011b vypadali, a p\u0159ejel palcem Billovi nad o\u010dn\u00edm v\u00ed\u010dkem, aby tam rozm\u00e1zl \u010dern\u00e9 t\u0159pytiv\u00e9 o\u010dn\u00ed st\u00edny. To Billa jen pob\u00eddlo, a m\u00fdval se rychle stal kamar\u00e1dem. Kdy\u017e Tom na\u0161el s\u00e1m sebe jednoho ve\u010dera v dom\u011b z\u00e1hadn\u011b o samot\u011b, bylo lehk\u00e9 h\u00e1dat, spolu s bouchnut\u00edm v\u00edka od popelnice, kde se Bill nach\u00e1z\u00ed.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e Tom otev\u0159el vstupn\u00ed dve\u0159e, jen tak tak, \u017ee jimi Billa nepra\u0161til. Sed\u011bl schoulen\u00fd na schodech z\u00e1dy k Tomovi, a intenzivn\u011b hled\u011bl do tmy, ti\u0161e a zv\u011bdav\u011b v tu pozdn\u00ed hodinu.<\/div>\n
Tom nechal dve\u0159e otev\u0159en\u00e9 a posadil se vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Tom a prsty p\u0159ejel po Billov\u011b krku. Bill m\u00edsto odpov\u011bdi zabroukal, o\u010dividn\u011b zaujat\u00fd t\u00edm, co sledoval. „Ty ho vid\u00ed\u0161?“ Zeptal se Tom a m\u017eoural do z\u00e1padu slunce. M\u00fdval st\u00e1le nem\u011bl jm\u00e9no. Bill ho cht\u011bl pojmenovat taky \u00b4Bill\u00b4, ale Tom si nemyslel, \u017ee ten m\u00fdval, a\u0165 u\u017e byl jakkoliv cool, by sv\u00e9mu jmenovci prok\u00e1zal \u010dest.<\/div>\n
\n

Billovi se zasekl dech v krku a on se kone\u010dn\u011b oto\u010dil k Tomovi. Cel\u00fd obli\u010dej se mu rozsv\u00edtil, jasn\u00fd v t\u00e9 postupuj\u00edc\u00ed tm\u011b. „Jsou sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e,“ \u0159ekl, jeho nad\u0161en\u00ed bylo zjevn\u00e9, jak uk\u00e1zal prstem. „Tome, jsou to sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e9 du\u0161e. Vid\u00ed\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti to!“<\/p><\/div>\n

Tom se p\u0159ekvapen\u011b oto\u010dil. V tlumen\u00e9m sv\u011btle p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edm z gar\u00e1\u017ee mohl vid\u011bt jedno hbit\u00e9, chlupat\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko schoulen\u00e9 p\u0159es okraj popelnice. Trvalo mu jen chv\u00edli, ne\u017e spat\u0159il, co t\u00edm Bill myslel – p\u0159\u00edmo pod prvn\u00edm m\u00fdvalem bylo dal\u0161\u00ed tmav\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, identick\u00e9 v t\u00e9 tm\u011b. Prohrab\u00e1vali se tou popelnic\u00ed spole\u010dn\u011b.<\/div>\n
„To jsme j\u00e1 a ty,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
Nebyl to m\u00fdval. Byli to dva m\u00fdvalov\u00e9.<\/div>\n
\u010c\u00e1st Toma, ta nov\u00e1 \u010d\u00e1st, kterou objevil, a\u017e kdy\u017e potkal Billa, byla za n\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161\u0165astn\u00e1.<\/div>\n
Dlouh\u00e9 chv\u00edle oba m\u00fdvaly sledovali, sv\u011btlo se odr\u00e1\u017eelo od jejich rychle se pohybuj\u00edc\u00edch t\u011bl, tak hbit\u00fdch a \u010dipern\u00fdch, \u017ee je Tom nedok\u00e1zal rozeznat – ale definitivn\u011b tam byli dva.<\/div>\n
„Vsad\u00edm se, \u017ee hledaj\u00ed v\u011bci, kter\u00e9 z\u00e1\u0159\u00ed,“ \u0159ekl Tom a n\u011b\u017en\u011b se usm\u00edval. C\u00edtil, \u017ee m\u00fdval bude p\u0159ece jen brzy pojmenov\u00e1n \u00b4Bill\u00b4, spolu s jeho spole\u010dn\u00edkem \u00b4Tomem\u00b4. Tomovi by to nevadilo.<\/div>\n
Bill zb\u011bsile p\u0159ikyvoval a p\u0159itiskl se bl\u00ed\u017e k jeho boku.<\/div>\n
\n

„Najdou to, co hledaj\u00ed?“ Zeptal se Tom a naklonil se k Billovi bl\u00ed\u017e. Odpov\u011b\u010f u\u017e znal, ale Tom by dok\u00e1zal str\u00e1vit zbytek \u017eivota t\u00edm, \u017ee by to poslouchal z Billov\u00fdch rt\u016f. M\u011bl to v pl\u00e1nu.<\/p><\/div>\n

„Ano,“ \u0159ekl mu Bill, v\u017edy tak jist\u00fd. H\u0159\u00e1l a byl bl\u00edzko a von\u011bl jako domov, zn\u011bl jako domov. Vypadal a chutnal jako domov, kdy\u017e se nad n\u00edm Tom nakl\u00e1n\u011bl a vdechoval jej. „U\u017e to na\u0161li.“<\/div>\n
Slunce zapadlo se z\u00e1plavou fialov\u00e9 a \u0161ed\u00e9 barvy a obloha byla nyn\u00ed tmav\u00e1, ale Tom mohl st\u00e1le vid\u011bt, jak v\u0161echno z\u00e1\u0159ilo. Hv\u011bzdy ve tm\u011b se t\u0159pytily, i ta otev\u0159en\u00e1 popelnice, a dokonce i kapota Tomova auta.<\/div>\n
Tom se nemusel pod\u00edvat na Billa,<\/a> aby vid\u011bl, jak moc z\u00e1\u0159\u00ed. Jeho o\u010di by se leskly jako v\u017edy, kdy\u017e byl Bill \u0161\u0165astn\u00fd s cel\u00fdm sv\u011btem i se v\u0161\u00edm v n\u011bm, a zvl\u00e1\u0161t\u011b \u0161\u0165astn\u00fd s Tomem.<\/div>\n
Kdy\u017e Bill vzal Tomovu ruku a propletl jejich prsty dohromady, jeho prsten z\u00e1\u0159il v temnot\u011b taky.<\/div>\n
Bill m\u011bl pravdu.<\/div>\n
V\u0161echno z\u00e1\u0159ilo.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: \u017delat\u00fdnka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong>
<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor \u017delat\u00fdnka Po\u010d\u00e1tek Zahrada rostla. Bill mu v\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee vyroste, tak\u017ee bylo ironick\u00e9, \u017ee Tom byl prvn\u00ed, kdo si toho v\u0161iml. Tom vedl nehlasnou, ale dru\u017enou konverzaci se \u017e\u00e1rovkou, kter\u00e1 byla v hl\u00edn\u011b jen nap\u016fl (aby mohla vid\u011bt slunce a m\u011bla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[685],"tags":[],"class_list":["post-751","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jeho-ocima"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/751","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=751"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/751\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=751"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=751"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=751"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}