{"id":7518,"date":"2011-11-01T18:00:00","date_gmt":"2011-11-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7498"},"modified":"2011-11-01T18:00:00","modified_gmt":"2011-11-01T17:00:00","slug":"prayers-to-stars-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/11\/01\/prayers-to-stars-13\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 13."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Oslepuj\u00edc\u00ed oran\u017eov\u00fd plamen se p\u0159estal zhas\u00ednat a podvolil se posledn\u00ed jisk\u0159e, aby ho donutila vy\u0161lehnout z ohni\u0161t\u011b. D\u0159evo sp\u00edlalo a sku\u010delo. Stejn\u011b jako t\u0159esouc\u00ed se \u017eena le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159i ohni. Zalykala se pod p\u0159\u00edvaly zimnice, hlavu zaklon\u011bnou, jak siln\u011b lapala po dechu.<\/em><\/div>\n
Smrt si pro ni p\u0159ich\u00e1zela. C\u00edtila to.<\/p>\n

A\u010dkoliv to mohlo b\u00fdt vysvobozen\u00edm z bolav\u00e9ho t\u011bla, vzp\u00ednala se, k\u0159i\u010dela, bojovala. Ale a\u010d se sna\u017eila sebev\u00edc, prohr\u00e1vala nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed bitvu. Bitvu o sv\u016fj \u017eivot. Smrt byla siln\u011bj\u0161\u00ed. Sly\u0161ela jej\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u011b such\u00fd sm\u00edch, t\u011b\u017ek\u00e9 dusav\u00e9 kroky, ledovou ruku. \u0160kubla sebou, aby ji odstr\u010dila pry\u010d. V\u0161echny s\u00edly ji u\u017e v\u0161ak d\u00e1vno opustily.<\/em><\/div>\n

Do krve rozdr\u00e1san\u00e9 rty vypou\u0161t\u011bly ven hr\u016fzostra\u0161nou melodii sten\u016f a vzlyk\u016f. Slzy kapaly na zem, dusily ji a br\u00e1nily dechu.<\/p>\n

„T- Tome…,“ promluvila z posledn\u00edho zbytku dechu. Musela to stihnout. D\u0159\u00edv, ne\u017e si ji ta neviditeln\u00e1 ledov\u00e1 postava odvede. Ur\u010dit\u011b do pekla. Zaslou\u017eila si to. Jej\u00ed srdce pukalo city, ale ona sama je u\u017e d\u00e1vno potla\u010dila. Jen ten, jeho\u017e jm\u00e9no sta\u010dila vyslovit, ji mohl zprostit viny.<\/em><\/div>\n

„Jsem tady… Jsem s tebou…“ Jeho vzlykav\u00e1 slova ji uklidnila. Tou\u017e\u00edce po n\u011b\u017en\u00e9m doteku tepl\u00e9 dlan\u011b, po n\u011bm nat\u00e1hla ruku. Stiskl ji tak jemn\u011b, jak o\u010dek\u00e1vala.<\/em><\/div>\n
„T- Tome, slib m- mi…,“ nedo\u0159ekla. P\u0159eru\u0161il ji nezastaviteln\u00fd ka\u0161el. Siln\u011b lapala po dechu. Sna\u017eila se nabrat s\u00edly pro dal\u0161\u00ed slova. „Asha… Postarej se mi o ni.“ Jako by ji cht\u011bl jej\u00ed kon\u010d\u00edc\u00ed osud dop\u0159\u00e1t alespo\u0148 n\u011bkolik vte\u0159in, aby mohla zadoufat ve slib. „Zvl\u00e1dne\u0161 to, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ano. Slib mi to.“<\/em><\/div>\n
O\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di zahaleny slzami zajisk\u0159ily pod odrazem plamenu, jeho\u017e ruce s\u00e1pav\u011b vy\u0161lehly do v\u00fd\u0161ky. State\u010dn\u011b se j\u00ed d\u00edval do pohas\u00ednaj\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed. Byl siln\u00fd, tak, jak po n\u011bm cht\u011bla. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jestli j\u00ed m\u016f\u017ee sl\u00edbit, \u017ee se o jej\u00ed hol\u010di\u010dku postar\u00e1. Nev\u011bd\u011bl, jestli to zvl\u00e1dne. Mohl jen doufat, a tak j\u00ed ulevit p\u0159ed smrt\u00ed, kter\u00e1 m\u011bla p\u0159ij\u00edt ka\u017edou chvilkou.<\/em><\/div>\n
„Slibuju.“<\/em><\/div>\n
\n
<\/p>\n

<\/em> „Zvl\u00e1dl jsi to. Ur\u010dit\u011b by na tebe byla hrd\u00e1,“ promluvil \u010dernovlas\u00fd chlapec ve chv\u00edli, kdy se Tom nadobro ztratil ve vzpom\u00ednk\u00e1ch a p\u0159estal s n\u00edm komunikovat. Poda\u0159ilo se mu ho z nich probrat.<\/div>\n

„Asha pro m\u011b znamen\u00e1 hrozn\u011b moc. Kdybych ji nem\u011bl, podlehl bych sv\u00e9mu \u0161patn\u00e9mu j\u00e1. Sta\u010d\u00ed mi jej\u00ed vesel\u00fd sm\u00edch a r\u00e1zem v\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed tak hrozn\u011b, aby nemohlo b\u00fdt je\u0161t\u011b h\u016f\u0159,“ odml\u010del se. Byl k Billovi tak up\u0159\u00edmn\u00fd, a\u017e ho to na mal\u00fd moment vyd\u011bsilo. Pak se ale pousm\u00e1l, p\u0159ibl\u00ed\u017eil hlavu k n\u011bmu a nechal si tv\u00e1\u0159 zaclonit jeho dlouh\u00fdmi uhlov\u00fdmi vlasy. Pomalu kroutil hlavou ze strany na stranu, p\u0159i\u010dem\u017e ho kone\u010dky lechtaly tak, \u017ee musel zadr\u017eovat sm\u00edch. Hr\u00e1l si s jeho vlasy jako ko\u010dka s klubkem vlny. Pak se najednou zarazil, zvedl ruku a mezi prsty uchopil jeden z pramen\u016f. P\u0159i\u010dichnul k n\u011bmu tak opatrn\u011b, jako by se b\u00e1l, \u017ee Billovi by\u0165 jedin\u00fd vlas utrhne. Byly tak k\u0159ehk\u00e9. Spokojen\u011b zamru\u010del, kdy\u017e uc\u00edtil tu lahodnou v\u016fni. Nebyla vt\u00edrav\u011b ostr\u00e1 ani tak slab\u00e1, \u017ee ji skoro nec\u00edtil. Byla tak akor\u00e1t. N\u00e1dhern\u011b jemn\u00e1 a von\u011bla jako Bill. Jako on cel\u00fd. Tom miloval v\u016fni jeho osoby. Byla tak jedine\u010dn\u00e1 a nik\u00fdm ani ni\u010d\u00edm neposkvrn\u011bn\u00e1. Jen jeho.<\/p>\n

„M\u00e1m vlasy u\u017e \u00fapln\u011b za\u0161kudlen\u00e9 a ulepen\u00e9. A smrd\u00ed, jako bych se vykoupal v…“<\/div>\n

„Von\u00ed kr\u00e1sn\u011b. Stejn\u011b jako ty. Ty cel\u00fd kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161.“ Bill p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral svrchu Tomovi do o\u010d\u00ed. Zkoumav\u00fdm pohledem se sna\u017eil rozpoznat, jestli si z n\u011bj Tom utahuje. V\u00fdraz o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed byl v\u0161ak naprosto v\u00e1\u017en\u00fd. A Bill nem\u011bl d\u016fvod jim nev\u011b\u0159it. Te\u010f to byl tady s n\u00edm Tom. Ten prav\u00fd Tom. Jeho Tom.<\/div>\n
Dlouhou dobu bylo ticho. Ru\u0161ily ho jen nepravideln\u00e9 dechy obou chlapc\u016f. Tom se odd\u00e1val plach\u00e9 h\u0159e s Billov\u00fdmi vlasy a uvnit\u0159 se sna\u017eil uhasit spaluj\u00edc\u00ed plamen. Bill byl naprosto pohrou\u017een do sv\u00e9ho nitra. Jeho my\u0161lenky pat\u0159ily chlapci, kter\u00fd le\u017eel s hlavou pod n\u00edm a nev\u011bdomky jej uklid\u0148oval nen\u00e1padn\u00fdmi<\/em> doteky ve vlasech. Pak v\u0161ak zv\u00edt\u011bzila Billova zv\u011bdavost.<\/p>\n

„Pro\u010d se v\u016fbec v\u011bnujete pir\u00e1tstv\u00ed? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u00edm chcete pomoct lidem tady, ale neexistuje n\u011bco jin\u00e9ho, \u010d\u00edm byste si vyd\u011blali?“ D\u00edval se na Tomovu zara\u017eenou tv\u00e1\u0159. Nad n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel, prost\u011b d\u011blal, co se po n\u011bm \u017e\u00e1dalo.<\/div>\n

„Bille,“ oslovil ho jemn\u011b a prsty vno\u0159il do jeho vlas\u016f. Sna\u017eil se ho za n\u011b netahat, proto jen nepatrn\u011b pohyboval kone\u010dky prst\u016f a hladil Billovu na tento dotek velmi citlivou k\u016f\u017ei. „J\u00e1 nev\u00edm. Ne\u017eiv\u00edme se jen t\u00edmhle. Taky… vykr\u00e1d\u00e1me sousedn\u00ed kmeny, prod\u00e1v\u00e1me kuku\u0159ici. Ale to nesta\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„Vy… v\u00e1l\u010d\u00edte s ostatn\u00edmi kmeny? Kdysi jsem se u\u010dil, \u017ee je tady ob\u010dansk\u00e1 v\u00e1lka a nen\u00ed tady \u017e\u00e1dn\u00e1 st\u00e1tn\u00ed moc, ale… nikdy m\u011b nenapadlo, \u017ee…“ Bill vyd\u011b\u0161en\u011b vydechl. Nemohl se vyrovnat s t\u00edm, \u017ee zat\u00edmco ostatn\u00ed si \u017eili v pom\u011brn\u00e9m m\u00edru, lid\u00e9 tady pro\u017e\u00edvali ka\u017edodenn\u00ed st\u0159elbu, kmeny se navz\u00e1jem okr\u00e1daly…<\/div>\n
„Te\u010f se to trochu uklidnilo, otec si mysl\u00ed, \u017ee to po na\u0161em minul\u00e9m v\u00edt\u011bzstv\u00ed vzdali, ale j\u00e1 v\u00edm, \u017ee se na n\u00e1s jen p\u0159ipravuj\u00ed. Vedlej\u0161\u00ed vesnice poslala pro posily a pl\u00e1nujou \u00fatok, a\u017e to nikdo z n\u00e1s nebude \u010dekat. A p\u0159esn\u011b ten den chci ut\u00e9ct. Nikdo si nebude v\u0161\u00edmat, jestli nechyb\u00ed admir\u00e1l\u016fv syn. Budou si myslet, \u017ee jsem pod\u011blan\u00fd strachy a n\u011bkde zalezl\u00fd. Ale j\u00e1 ute\u010du. A Ashu vezmu s sebou.“ Bill\u016fv pohled se roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e zaslechl Tomova posledn\u00ed slova. Vn\u00edmal jen doteky, je\u017e se staly nal\u00e9hav\u011bj\u0161\u00edmi. O n\u011bkolik centimetr\u016f p\u0159ed Tomovou dlan\u00ed utekl a nechal se j\u00edm hladit po krku. Op\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed do jeho rukou, p\u0159ipom\u00ednal l\u00edsaj\u00edc\u00ed se ko\u010dku, jak tou\u017eil po jeho ut\u011b\u0161en\u00ed.<\/p>\n

„A co j\u00e1? Nech\u00e1\u0161 m\u011b tady…“ Jeho hlas byl n\u00e1hle pr\u00e1zdn\u00fd jako pohas\u00ednaj\u00edc\u00ed plam\u00ednek nad\u011bje. Neum\u011bl si p\u0159edstavit, \u017ee by tady z\u016fstal s\u00e1m. Bez Toma. Bez Ashy. \u017div\u011b vid\u011bl p\u0159ed o\u010dima, co by s n\u00edm pir\u00e1ti ud\u011blali. Ne\u0161et\u0159ili by jej. U\u017e by ho nem\u011bl kdo ochr\u00e1nit. Skon\u010dil by jako ostatn\u00ed otroci. U\u017e by nebyl v\u011bze\u0148, ud\u011blali by z n\u011bj pouh\u00e9ho otroka.<\/div>\n

Tom se zt\u011b\u017eka nadechl. C\u00edtil v srdci jak\u00fdsi snad l\u00edtostiv\u00fd pocit, \u017ee se jejich cesty rozd\u011bl\u00ed. Necht\u011bl ho opustit, \u0159\u00edct mu sbohem. Ale musel.<\/div>\n
„Ne\u017e ute\u010du, dostanu t\u011b zp\u00e1tky dom\u016f. Brzo budu po\u017eadovat v\u00fdkupn\u00e9 a oni si pro tebe p\u0159ilet\u00ed. Nemus\u00ed\u0161…“ Dech mu do\u0161el spole\u010dn\u011b se slan\u00fdmi kapkami slz, je\u017e ladn\u011b klouzaly po and\u011blsk\u00e9 tv\u00e1\u0159i a zastavovaly se a\u017e o jeho tv\u00e1\u0159. „No tak, neplakej. Tohle jsem necht\u011bl. Billy…“ za\u0161eptal \u017ealostn\u011b n\u011b\u017en\u011b osloven\u00ed p\u0159i pohledu do jeho mokr\u00fdch o\u010d\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu Bill tento pohled odep\u0159el. Set\u0159el si slzy h\u0159betem ruky.<\/p>\n

„Nemus\u00ed\u0161 m\u011b ut\u011b\u0161ovat. Jen… m\u00e1m strach… o tebe a Ashu…“ Bill p\u0159ed jeho up\u0159en\u00fdma o\u010dima musel uhnout. Nedok\u00e1zal se d\u00edvat do o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 l\u00e1vy. Vt\u00e1hly by ho k pekeln\u00fdm bran\u00e1m.<\/div>\n

„Nem\u011bj strach. J\u00e1 se o n\u00e1s postar\u00e1m. Pl\u00e1nuju to u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby to nevy\u0161lo,“ \u0159ekl Tom tak rozhodn\u011b, \u017ee si Bill u\u017e nemohl dovolit \u017e\u00e1dn\u00e9 n\u00e1mitky. Byl uklidn\u011bn, kone\u010dn\u011b se mohl uvolnit a podvolit se \u00fanav\u011b, kter\u00e1 na n\u011bj znenad\u00e1n\u00ed usedla. Zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka se pod jej\u00ed t\u00edhou ihned zav\u0159ela a cel\u00e9 to porcel\u00e1nov\u011b k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo se podlomilo. Tomovy ruce si jej p\u0159it\u00e1hly na hru\u010f. Tak aby jej neprobudil, se jemn\u011b a s citem prob\u00edral jeho vlasy. P\u0159es v\u0161echny sv\u00e9 z\u00e1kazy si jeden z pram\u00ednk\u016f p\u0159ilo\u017eil k roztou\u017een\u00fdm rt\u016fm a ochutnal sv\u00fdmi pol\u0161t\u00e1\u0159ky jejich p\u016fvabnou hebkost.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed den p\u0159i\u0161el p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Chlapci, jejich\u017e l\u00e1skypln\u00e9 objet\u00ed setrvalo a\u017e do hork\u00e9ho r\u00e1na, nebyli p\u0159ipraveni opustit n\u00e1ru\u010d toho druh\u00e9ho a \u010delit dal\u0161\u00edmu pern\u00e9mu dni, ale \u010d\u00edm v\u00edce to oddalovali, t\u00edm netrp\u011bliv\u011bj\u0161\u00ed byl Tom\u016fv otec, \u010dekaj\u00edc\u00ed za dve\u0159mi. N\u011bkolikr\u00e1t na n\u011b zabu\u0161il p\u011bst\u00ed a vyzval sv\u00e9ho syna, aby kone\u010dn\u011b otev\u0159el a \u0161el se s n\u00edm \u0159\u00e1dn\u011b nasn\u00eddat, pak to ale vzdal a nasupen\u011b se\u0161el schody do kuchyn\u011b, kde svou rozmrzelou n\u00e1ladu mohl vyb\u00edt na nevinn\u00e9m slu\u017eebnictvu.<\/p>\n

Tom se velice nerad odebral do jeho pracovny, aby p\u0159ed ob\u011bdem prodiskutovali nov\u00e9 pl\u00e1ny, tahy a probl\u00e9my. Sed\u011bl pohodln\u011b op\u0159en v ko\u017een\u00e9m k\u0159esle, p\u0159ed sebou st\u016fl zavalen\u00fd pap\u00edry s detailn\u00edmi pl\u00e1ny mo\u0159e a som\u00e1lsk\u00e9ho pob\u0159e\u017e\u00ed. Celou dobu d\u011blal, jak ho otcovy my\u0161lenky zaj\u00edmaj\u00ed, sem tam moud\u0159e p\u0159ik\u00fdvl nebo zavrt\u011bl hlavou v hran\u00e9m \u00fa\u017easu. Hlavu m\u011bl p\u0159epln\u011bnou v\u010derej\u0161\u00ed noc\u00ed s Billem. T\u00edm p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm stvo\u0159en\u00edm, pro kter\u00e9 za\u010d\u00ednal m\u00edt ka\u017edou chvilkou v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed slabost. V\u010derej\u0161\u00ed up\u0159\u00edmn\u00fd rozhovor mu do hlavy vnuknul nep\u0159\u00edjemnou a st\u00e1le se vracej\u00edc\u00ed my\u0161lenku. Musel odsud Billa dostat d\u0159\u00edv, ne\u017e vedlej\u0161\u00ed vesnice za\u00fato\u010d\u00ed, jinak ho tady bude muset nechat, a to by z\u0159ejm\u011b nedok\u00e1zal. A vz\u00edt ho s sebou? To by mu nepro\u0161lo. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 riskantn\u00ed a nebezpe\u010dn\u00e9 jak pro n\u011bj tak pro Billa. Mo\u017en\u00e1 kdyby ne\u0161lo i o Ashu, tak by riskoval. Ale nemohl dopustit, aby se jeho hol\u010di\u010dce n\u011bco stalo.<\/p>\n

„A co ten tv\u016fj rozko\u0161n\u00fd and\u00edlek?“ Ot\u00e1zku, ji\u017e najednou otec polo\u017eil, nemohl p\u0159eslechnout i p\u0159es nejhlasit\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenky, dovol\u00e1vaj\u00edc\u00ed se pozornosti. Cel\u00fd se nap\u0159\u00edmil a navenek se obrnil pevn\u00fdm \u0161t\u00edtem. Nemohl na sob\u011b d\u00e1t zn\u00e1t, jak mu na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n

„Pl\u00e1nuju nafotit n\u011bjak\u00e9 ty fotky a poslat je jeho rodin\u011b. Pak se uvid\u00ed, kolik za n\u011bj nab\u00eddnou. Pokud se s nimi nep\u016fjde domluvit, budou litovat,“ odpov\u011bd\u011bl chladn\u00fdm a nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm hlasem a sna\u017eil se nev\u0161\u00edmat si souhlasn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu v otcov\u011b tv\u00e1\u0159i. Vid\u011bl to na n\u011bm, Bill se mu v\u00edce ne\u017e l\u00edbil a nevadilo mu ani to, \u017ee je chlapec. Kdyby cht\u011bl, mohl by si ho p\u0159ivlastnit a Tom by proti tomu nezmohl v\u016fbec nic.<\/div>\n
„Je to \u00fa\u017easn\u00fd pocit m\u00edt n\u011bkoho ve sv\u00e9 moci. Nato\u017e n\u011bkoho tak kr\u00e1sn\u00e9ho, \u017ee?“ Tom p\u0159i jeho slovech tisknul zuby k sob\u011b, aby nevyk\u0159iknul, jak nechutn\u00fd jeho otec je. Potichu trp\u011bl, zat\u00edmco \u010dekal, a\u017e mu jeden ze slu\u017eebnictva do skleni\u010dky p\u0159ilije drahou whisky. Jen co se za obsluhuj\u00edc\u00edm zav\u0159ely masivn\u00ed dve\u0159e, oto\u010dil se na otce, dychtiv\u011b \u010dekaj\u00edc\u00edho na odpov\u011b\u010f.<\/p>\n

„Je to v\u00edce ne\u017e \u00fa\u017easn\u00e9. Poslouch\u00e1 na slovo a mysl\u00ed si, jak m\u011b t\u00edm asi neobm\u011bk\u010d\u00ed.“ Rozesm\u00e1l se p\u0159i hran\u00e9m pot\u011b\u0161en\u00ed z Billovy naivity. Uvnit\u0159 byl v\u0161ak z t\u00e9to hry unaven\u00fd a zoufal\u00fd.<\/div>\n

„Vyu\u017eij toho, synu,“ pob\u00eddnul ho a ne\u017e nadzvedl skleni\u010dku, v\u011bdoucn\u011b mrkl. „Kdyby to nebyl tv\u016fj prvn\u00ed v\u011bze\u0148, u\u017eil bych si ho. Ale… tak\u00e9 se nerad d\u011bl\u00edm o sv\u016fj majetek, tak\u017ee ti ho nech\u00e1m. Je cel\u00fd jen tv\u016fj.“<\/div>\n
„Rozhodn\u011b ho ne\u0161et\u0159\u00edm,“ uji\u0161\u0165oval ho rasta chlapec a tak\u00e9 upil ze sv\u00e9 skleni\u010dky. Necht\u011bl se op\u00edt. U\u017e jen pomy\u0161len\u00ed na to, jak to dopadlo minule, ho odrazovalo. \u010cas tr\u00e1ven\u00fd s jeho otcem byl v\u017edy divok\u00fd. Velkolep\u00e9 ve\u010d\u00edrky a lacin\u00e9 d\u011bvky… P\u0159esn\u011b to byl styl jeho otce. A pokud se Tom napil, p\u0159estal se kontrolovat a sv\u00e9ho postaven\u00ed zna\u010dn\u011b vyu\u017e\u00edval. Nehled\u011b na to, \u017ee tento \u017eivot nesn\u00e1\u0161el.<\/div>\n
„To mi do\u0161lo. Nemohl jsem t\u011b vyt\u00e1hnout z postele,“ p\u0159ipomenul mu.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale… m\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se m\u016f\u017eu hned po r\u00e1nu takhle uvolnit. M\u00e1m pak lep\u0161\u00ed n\u00e1ladu.“ Tom omluvn\u011b pokr\u010dil rameny, p\u0159i\u010dem\u017e se mu p\u0159evracel \u017ealudek ze slov, je\u017e vypou\u0161t\u011bl z \u00fast. Ot\u0159el si vlhk\u00e9 rty h\u0159betem ruky a naoko spokojen\u011b se op\u0159el. Tu\u0161il, \u017ee ho otec nem\u00e1 v \u00famyslu ze sv\u00e9 pracovny jenom tak propustit.<\/p>\n

Rozhl\u00e9dl se pracovnou, zat\u00edmco si nechal dol\u00edt dal\u0161\u00ed skleni\u010dku. V t\u00e9to m\u00edstnosti se nikdy nec\u00edtil dob\u0159e. D\u00fdchal na n\u011bj ten zn\u00e1m\u00fd pocit pr\u00e1zdnoty. Kolem n\u011bj bylo tolik nepot\u0159ebn\u00fdch v\u011bc\u00ed, a\u017e pracovna praskala ve \u0161vech, a v jej\u00edm chaosu se nevyznal ani jej\u00ed majitel. P\u0159itom ale nec\u00edtil nic ne\u017e pr\u00e1zdno. Neosobn\u00ed prostor. V\u0161echno a nic. Nic z toho, co v n\u00ed bylo, v n\u011bm neprobouzelo nic dobr\u00e9ho.<\/div>\n

A tak jen trp\u011bl, zat\u00edmco zven\u010d\u00ed vypadal p\u0159esn\u011b tak, jak admir\u00e1l\u016fv syn vypadat m\u011bl.<\/p>\n

autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Oslepuj\u00edc\u00ed oran\u017eov\u00fd plamen se p\u0159estal zhas\u00ednat a podvolil se posledn\u00ed jisk\u0159e, aby ho donutila vy\u0161lehnout z ohni\u0161t\u011b. D\u0159evo sp\u00edlalo a sku\u010delo. Stejn\u011b jako t\u0159esouc\u00ed se \u017eena le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159i ohni. Zalykala se pod p\u0159\u00edvaly zimnice, hlavu zaklon\u011bnou, jak siln\u011b lapala po<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-7518","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7518","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7518"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7518\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7518"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7518"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7518"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}