{"id":7524,"date":"2011-10-31T18:00:00","date_gmt":"2011-10-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7504"},"modified":"2011-10-31T18:00:00","modified_gmt":"2011-10-31T17:00:00","slug":"you-love-me-and-i-know-it","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/31\/you-love-me-and-i-know-it\/","title":{"rendered":"You love me and i know it"},"content":{"rendered":"
autor: Diana
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee se ti dne\u0161ek l\u00edbil p\u0159inejmen\u0161\u00edm stejn\u011b jako mn\u011b a u\u017eil sis to. Nem\u00e1me ka\u017ed\u00fd den dvac\u00e1t\u00e9 druh\u00e9 narozeniny a ne ka\u017ed\u00fd den si m\u016f\u017eeme takto u\u017e\u00edt. Ach, Bille,“ s t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem co nejti\u0161\u0161\u00edm hlasem za\u0161eptal do rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e9 tmy chlapec, vlastn\u011b te\u010f u\u017e dosp\u011bl\u00fd mu\u017e. Dnes, pr\u00e1v\u011b dnes, slavil spolu se sv\u00fdm dvoj\u010detem dvac\u00e1t\u00e9 druh\u00e9 narozeniny. U\u017e nespo\u010det kr\u00e1t mluvili o tom, jak je oslav\u00ed, co v\u0161echno si p\u0159iprav\u00ed, aby byl tento den zase v\u00fdjime\u010dn\u00fd, zase jen jejich<\/em>. A tento den opravdu byl<\/em> jen jejich.<\/div>\n
Tom nepl\u00e1noval tuto no\u010dn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu pokoje sv\u00e9ho bratra, ale n\u011bco ho sem dovedlo. Pot\u0159eboval, m\u011bl jak\u00e9si vnit\u0159n\u00ed nutk\u00e1n\u00ed nik\u00fdm nepozorovan\u011b p\u0159ij\u00edt do jeho<\/em> pokoje, k jeho<\/em> posteli a dotknout se, pohladit jeho<\/em> vlasy. To se ale Bill nesm\u011bl za \u017e\u00e1dnou cenu dozv\u011bd\u011bt. Cel\u00e1 tato v\u011bc musela prob\u011bhnout bez toho, aby si n\u011bkdo n\u011b\u010deho v\u0161iml. Tom byl rozhodnut, \u017ee jeho mal\u00e9 no\u010dn\u00ed toulky z\u016fstanou nav\u017edy jen mezi n\u00edm a noc\u00ed. Nik\u00fdm jin\u00fdm.<\/p>\n

Chlapec s vlasy zapleten\u00fdmi do \u00fazk\u00fdch had\u016f sahaj\u00edc\u00edmi a\u017e pod lopatky se d\u00edval zezadu na sp\u00edc\u00ed dvoj\u010de je\u0161t\u011b p\u00e1r sekund, dokud mu srdce strachem nesev\u0159el Bill\u016fv nepatrn\u00fd a hlavn\u011b nev\u011bdom\u00fd pohyb. Tom ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co by mu asi tak \u0159ekl. Pro\u010d je tady? Jen tak stoj\u00ed nad jeho postel\u00ed a zlehka ho hlad\u00ed po vlasech, proto\u017ee to tak prost\u011b cht\u011bl? Ne, to zn\u011blo hloup\u011b. Alespo\u0148 pro n\u011bj.<\/p>\n

Naposledy Billa jemn\u011b, ale opravdu jemn\u011b, aby nemohl nic zpozorovat, pol\u00edbil na vlasy a nas\u00e1l jejich v\u016fni. P\u0159ipadal si trochu trapn\u011b a s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, co to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, ale byl za to r\u00e1d. Miloval tu v\u016fni u\u017e odmali\u010dka, kdy\u017e ho obj\u00edmal nebo ho za n\u011b z pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed tahal. V\u017edy mu p\u0159ipadaly tak\u2026 p\u016fvabn\u00e9 a jemn\u00e9. P\u0159\u00edmo vyz\u00fdvaly k doteku.<\/div>\n

\n
\n

Zav\u0159el dve\u0159e Billova pokoje a st\u00e1le co nejti\u0161eji p\u0159e\u0161el k sob\u011b. Cht\u011bl by p\u0159em\u00fd\u0161let, ale z\u00e1rove\u0148 necht\u011bl. Cht\u011bl by si rozebrat sv\u00e9 my\u0161lenky a dopodrobna je pochopit, pochopit sebe sama, ale nejde to. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat, a to ho d\u011blalo nejist\u00fdm, c\u00edtil takov\u00fd ten neidentifikovateln\u00fd pocit n\u011bkde v hrudi a u\u017e te\u010f se mu nel\u00edbil. M\u011bl z n\u011bj jak\u00fdsi druh strachu.
,Ne dnes,‘ v duchu si povzdechl a rad\u011bji se ulo\u017eil do postele. Moment\u00e1ln\u011b to bylo pro n\u011bj nejbezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u00fato\u010di\u0161t\u011b p\u0159ed sebou sam\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ s krabic\u00ed pomeran\u010dov\u00e9ho d\u017eusu v ruce pozdravil Bill sv\u00e9ho st\u00e1le ospal\u00e9ho bratra sj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho dol\u016f ze schod\u016f. Tom jen zamumlal n\u011bco ve smyslu stejn\u00e9ho pozdravu, ale d\u00edky jeho z\u00edv\u00e1n\u00ed mu nebylo nic rozum\u011bt.<\/p><\/div>\n

„Ano, tak\u00e9 si mysl\u00edm,“ zasm\u00e1l se Bill a d\u017eus odlo\u017eil zp\u011bt do chladni\u010dky.<\/div>\n
„Hej, posly\u0161! Dnes se mi o tob\u011b zd\u00e1lo. Bylo to takov\u00e9 divn\u00e9, skoro jak skute\u010dn\u00e9\u2026 Ale moc si to nepamatuju.“<\/div>\n
Tom chvilku z\u016fstal jako opa\u0159en\u00fd. V rychlosti si prom\u00edtal svou v\u010derej\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu Billova pokoje, b\u00e1l se, \u017ee Billovi se to jen nezd\u00e1lo, ale \u017ee to byla skute\u010dnost.<\/div>\n
„A, a co, nepamatuje\u0161 si to?“ zamotal se ve vlastn\u00edch slovech, st\u00e1le uva\u017euj\u00edc o v\u010derej\u0161\u00ed noci. Tak trochu ho p\u0159epad\u00e1val pocit viny. Vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl za co, ale jedno bylo jist\u00e9. Ten pocit byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd a \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Ne. Jen v\u00edm, \u017ee to bylo v noci a n\u011bco velmi d\u016fle\u017eit\u00e9ho jsi mi \u0159\u00edkal. Ale jinak fakt nev\u00edm. No nic, konec konc\u016f je to jedno, kdy\u017e to byl jen sen, ne?“ Bill se do\u0161iroka usm\u00e1l, rty m\u011bl v\u0161ak st\u00e1le spojen\u00e9 k sob\u011b, co\u017e dod\u00e1valo jeho \u00fasm\u011bvu jedine\u010dnost a roztomilost.<\/p>\n

Tom si uv\u011bdomil dal\u0161\u00ed nepopiratelnou skute\u010dnost. Dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou na Billovi miloval, byl jeho d\u011btsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Um\u011bl ho vy\u010darovat kdykoliv, a\u0165 u\u017e p\u0159i mali\u010dkostech nebo p\u0159i obrovsk\u00e9 radosti. A ob\u010das byl jen<\/em> pro Toma.<\/div>\n

„Jasn\u011b, \u017ee to byl jen sen. Kdyby to bylo n\u011bco opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9ho, ur\u010dit\u011b ti to \u0159eknu, v\u011b\u0159 mi,“ v\u011bnoval Billovi up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv, p\u0159i kter\u00e9m v\u017edy zvedne jen jeden koutek rt\u016f. V\u011bd\u011bl, \u017ee d\u00edvky to miluj\u00ed a dok\u00e1\u017ee t\u00edmto zp\u016fsobem dostat ka\u017edou. Jedin\u00e9, co mu nebylo jasn\u00e9, bylo, pro\u010d se pr\u00e1v\u011b takto<\/em> usm\u00edv\u00e1 na Billa.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

„Co kdybys mi ten ovlada\u010d u\u017e kone\u010dn\u011b dal, hm?“ Billovy \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty se natahovaly po televizn\u00edm ovlada\u010di, kter\u00fd m\u011bl jako obvykle Tom, a nehodlal se ho vzd\u00e1t za \u017e\u00e1dnou cenu.<\/p><\/div>\n

„Eem, ne!“ zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„No tak, Tome, st\u00e1le m\u00e1\u0161 tu blbou v\u011bc jen ty! Copak j\u00e1 u\u017e tu nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e1 osobn\u00ed pr\u00e1va?“ s ubl\u00ed\u017een\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i si zalo\u017eil ruce na prsou, odhodl\u00e1n se s Tomem nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010das ve\u010dera nemluvit.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tu pr\u00e1va, ale te\u010f-,“ Tom ani nestihl do\u0159\u00edct, a u\u017e v\u016fbec se nestihl vzep\u0159\u00edt Billovu t\u011blu na tom jeho. \u010ciny jeho dvoj\u010dete byly a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychl\u00e9 na to, aby si Tom st\u00edhal uv\u011bdomovat, \u017ee Bill na n\u011bm vlastn\u011b obkro\u010dmo sed\u00ed, a je\u0161t\u011b k tomu i ochra\u0148ovat sv\u016fj televizn\u00ed ovlada\u010d. P\u016fsoben\u00edm prudk\u00fdch pohyb\u016f t\u011bla nad sebou Tom celkem ztratil smysl pro obranu a nechal si inkriminovanou v\u011bc prost\u011b vz\u00edt. V jeho hlav\u011b byla jedin\u00e1 my\u0161lenka. Jen a\u0165 to beru jako nevinnou hru.<\/p>\n

<\/em> „No, tak se mi to l\u00edb\u00ed. U\u017e jsem spokojen\u00fd, kdyby t\u011b to zaj\u00edmalo,“ Bill trochu na\u0161pulil rty a sv\u00fdm<\/em> v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm zp\u016fsobem si p\u0159ep\u00ednal kan\u00e1ly, trochu u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b se p\u0159i tom usm\u00edval. V\u011bd\u011bl, \u017ee typ takov\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed Toma vyburcuje k zah\u00e1jen\u00ed dal\u0161\u00ed v\u00e1lky o prostou v\u011bc, co\u017e v\u0161ak pro Billa bylo p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e se Tom chv\u00edli ani nepohnul.<\/p>\n<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Odpus\u0165 mi, \u017ee jsem ti asi pokazil zbytek ve\u010dera, ale v moment\u011b jsem ztratil n\u00e1ladu. Nev\u00edm, co se se mnou d\u011bje a up\u0159\u00edmn\u011b, m\u00e1m z toho strach. Za\u010d\u00edn\u00e1\u0161 b\u00fdt pro m\u011b je\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdykoli p\u0159ed t\u00edm a\u2026 A s\u00e1m se boj\u00edm p\u00e1trat po tom, pro\u010d tomu tak je. V\u00ed\u0161, kdybych m\u011bl n\u011bjakou v\u011bc, kterou bych nadev\u0161e miloval a ty bys ji cht\u011bl, pod\u00edval bych se na tebe a ty bys v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nevyjde. Ale te\u010f bych ti snesl i modr\u00e9 z nebe, kdyby sis o to \u0159ekl.“<\/p>\n

Tom s posledn\u00edm pohlazen\u00edm hebk\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f ode\u0161el do koupelny. Pot\u0159eboval relaxovat. Je sice pravda, \u017ee \u00fanava na n\u011bj dopadala skoro stejn\u011b jako pot\u0159eba b\u00fdt v bl\u00edzkosti Billova pokoje, ale tuto my\u0161lenku se rad\u011bji sna\u017eil zahnat. B\u00e1l se j\u00ed.<\/p>\n

Napustil si vanu, vlil do n\u00ed mno\u017estv\u00ed mandlov\u00e9 p\u011bny, kterou oba tak hrozn\u011b milovali. ,I Bill ji miluje,‘<\/em> pomyslel si, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak sv\u00e9ho uva\u017eov\u00e1n\u00ed litoval. V\u0161echno! V\u0161e, co ud\u011blal, na co si jen vzpomn\u011bl, ka\u017ed\u00fd moment vedl k Billovi. ,Je to p\u0159ece m\u016fj bratr, byl tu se mnou cel\u00fd \u017eivot, je logick\u00e9, \u017ee ho m\u00e1m pln\u00e9 zuby‘<\/em> sna\u017eil se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit o n\u011b\u010dem, o \u010dem u\u017e dop\u0159edu v\u011bd\u011bl, \u017ee to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Pln\u00e9 zuby? Billa nejde m\u00edt pln\u00e9 zuby\u2026<\/p>\n

Tom opatrn\u011b vlezl do hork\u00e9 vody pln\u00e9 vo\u0148av\u00e9 p\u011bny. Voda z n\u011bj alespo\u0148 mal\u00fdm zp\u016fsobem dok\u00e1zala uvolnit ty zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity, kter\u00e9 se posledn\u00ed dobou hromad\u00ed v jeho srdci.<\/div>\n

Zav\u0159el o\u010di. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Sna\u017eil se nech\u00e1vat mysl otev\u0159enou a jednodu\u0161e nevpustit do n\u00ed nic. Da\u0159ilo se mu to, a\u017e dokud neusnul. Tehdy se \u017e\u00e1dn\u00fdm zp\u016fsobem nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit snu o n\u011bm<\/em>.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

„Panebo\u017ee! Tome! Jak jsi tu mohl str\u00e1vit celou noc? V tak ledov\u00e9 vod\u011b, v\u00ed\u0161, jak ti z toho m\u016f\u017ee b\u00fdt \u0161patn\u011b?! Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt na kost prok\u0159ehl\u00fd, ach\u2026 Zab\u00edt t\u011b je m\u00e1lo,“ Bill se trochu usm\u00e1l, i kdy\u017e Tom\u016fv stav nebyl dvakr\u00e1t k sm\u00edchu. Le\u017eel st\u00e1le ve van\u011b, voda \u00fapln\u011b studen\u00e1. M\u011bl pocit, \u017ee m\u00e1 snad jen p\u00e1r stup\u0148\u016f nad nulou. T\u011blo u\u017e snad ani nec\u00edtil, jak bylo zk\u0159ehl\u00e9. C\u00edtil se jako zpr\u00e1skan\u00fd pes p\u0159ed popravou. A pr\u00fd relaxace. Pokud si \u010dlov\u011bk p\u0159edstav\u00ed takov\u00e9 n\u00e1sledky po relaxaci\u2026<\/p><\/div>\n

Opatrn\u011b vylezl z vany a zabalil se do Billem p\u0159ipraven\u00e9 b\u00edl\u00e9 osu\u0161ky.<\/div>\n
„Usnul jsem tu. Och, Bo\u017ee, to je zima,“ oklepal se a je\u0161t\u011b v\u00edc se zabalil do osu\u0161ky, kterou Bill st\u00e1le pevn\u011b dr\u017eel. V t\u00e9 chv\u00edli se ocitli tak bl\u00edzko\u2026 a\u017e nep\u0159irozen\u011b. Hled\u011bli si jeden druh\u00e9mu do identicky \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, t\u011bly se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkali. Tomovi hlavou probleskly v\u0161elijak\u00e9 my\u0161lenky, dokonce h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky, za kter\u00e9 se s\u00e1m p\u0159ed sebou styd\u00ed. V t\u00e9to chv\u00edli by ho nejv\u00edce na sv\u011bt\u011b cht\u011bl obejmout. Obejmout a nikdy nepustit. Obejmout a\u2026 pol\u00edbit.<\/p>\n

„J-j\u00e1, j\u00e1\u2026“ ze star\u0161\u00edho z dvoj\u010dat se vydraly nejist\u00e9 argumenty, jak omluvit toto chov\u00e1n\u00ed – jen\u017ee bezv\u00fdsledn\u00e9. Tom ani nev\u011bd\u011bl, co chce na svou obhajobu \u0159\u00edct, byl tak znejist\u011bl\u00fd sebou, svou touhou a Billovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed, \u017ee se zmohl jen na such\u00e9 polknut\u00ed vzduchu.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b chvilku si bezv\u00fdsledn\u011b hled\u011bli p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed, natisknut\u00ed na sob\u011b, dokud Bill zni\u010dehonic osu\u0161ku nepustil, a tak od bratra o p\u00e1r dlouh\u00fdch<\/em> krok\u016f neodstoupil.<\/div>\n
„Tak se dej dokupy, uvid\u00edme se pozd\u011bji,“ v\u011bnoval Tomovi jeden ze sv\u00fdch nesm\u011bl\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f a tak rychle, jak se objevil, tak rychle ve dve\u0159\u00edch op\u011bt zmizel.<\/div>\n
„Do prdele!“ zanad\u00e1val sv\u00e9mu vlastn\u00edmu odrazu v zrcadle. P\u0159ipadal si uboze. A zka\u017een\u011b\u2026 Nejzka\u017een\u011bji, ne\u017e si kdy v \u017eivot\u011b dok\u00e1zal p\u0159iznat.<\/div>\n
Tom se op\u0159el o umyvadlo, nohy m\u011bl st\u00e1le zk\u0159ehl\u00e9 pod vlivem po\u0159\u00e1dn\u011b studen\u00e9 vody po celono\u010dn\u00ed koupeli. Op\u011bt se zad\u00edval na sv\u016fj odraz.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1m?“ potichu si za\u0161eptal. Rad\u011bji se vr\u00e1til do sv\u00e9ho pokoje, d\u00e1t se trochu dokupy. Rozpt\u00fdlit se jak\u00fdmkoli zp\u016fsobem.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

„Promi\u0148 mi ten dne\u0161ek.“<\/p><\/div>\n

Tom op\u011bt st\u00e1l vedle Billovy postele pozd\u011b v noci. Pot\u0159eboval se mu omluvit, \u0159\u00edci mu, co c\u00edt\u00ed alespo\u0148 takto, kdy\u017e u\u017e norm\u00e1ln\u011b o tom mluvit nem\u011bl odvahu. M\u011bl \u010dist\u00e9 sv\u011bdom\u00ed, \u017ee Bill o v\u0161em v\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 se c\u00edtil l\u00e9pe, nebo\u0165 mu nic nem\u016f\u017ee vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
„Choval jsem se r\u00e1no jako idiot. Ani mn\u011b by nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9, kdyby na m\u011b takov\u00fdmto zp\u016fsobem myslel m\u016fj vlastn\u00ed bratr. Vlastn\u011b\u2026 Nebylo by mi to p\u0159\u00edjemn\u00e9 za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed, ale ty\u2026 P\u0159\u00e1l bych si, abys i ty c\u00edtil tak velkou n\u00e1klonnost, jako c\u00edt\u00edm j\u00e1 k tob\u011b. Nev\u00edm, co se to se mnou d\u011bje a hrozn\u011b m\u011b to mrz\u00ed. Je to nechutn\u00e9 a nef\u00e9r v\u016f\u010di tob\u011b, ale nedok\u00e1\u017eu s t\u00edm nic ud\u011blat, je mi to l\u00edto. Odpus\u0165 mi to, Bille,“ tich\u00fd \u0161epot jemn\u011b rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se po m\u00edstnosti cht\u011bl Tom zavr\u0161it polibkem na vlasy. D\u011bl\u00e1val to ka\u017edou noc a tentokr\u00e1t to cht\u011bl ud\u011blat v\u00edc ne\u017e kdykoli p\u0159ed t\u00edm. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, prost\u011b pot\u0159eboval c\u00edtit pod sv\u00fdmi rty Billa. Kousek z n\u011bj, i kdy\u017e te\u010f si u\u017e p\u0159ipadal opravdu jako bl\u00e1zen.<\/p>\n

Naklonil se nad \u010dern\u00e9 vlasy lesknouc\u00ed se ve sv\u011btle m\u011bs\u00edce, ale vtom za\u017eil ten nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed pocit v hrudi, jak\u00fd si jen dok\u00e1zal p\u0159edstavit. Ten pocit byl zp\u016fsobov\u00e1n hlasem. Billov\u00fdm hlasem\u2026<\/div>\n

„Tome, po\u010dkej,“ Bill se zni\u010dehonic oto\u010dil, st\u00e1l tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 sv\u00e9mu vystra\u0161en\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/div>\n
„B-Billi, toto-to nen\u00ed, jak si mysl\u00ed\u0161. P\u0159\u00edsah\u00e1m! Je to, je to zce-zcela jinak-,“<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, nic ne\u0159\u00edkej,“ Bill polo\u017eil \u0161t\u00edhl\u00fd prst na Tomovy rozt\u0159esen\u00e9 rty. Vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch tot\u00e1ln\u00ed neovladateln\u00fd chaos, ale nevadilo mu to. Byl za to mo\u017en\u00e1 i docela r\u00e1d\u2026<\/div>\n
„Sly\u0161el jsem v\u0161echno, co jsi mi dosud kdy v noci \u0159ekl. Byl jsem vzh\u016fru poka\u017ed\u00e9, kdys nade mnou st\u00e1l a pov\u00eddal sis se mnou, dokud jsem spal. V\u00edm v\u0161echno, nemus\u00ed\u0161 mi nic vysv\u011btlovat. Mysl\u00edm,“ Bill se zhluboka nadechl, dod\u00e1val si t\u00edm odvahu, „mysl\u00edm, \u017ee t\u011b taky miluju.“<\/p>\n

V Tomov\u011b nitru jakoby se zacelila obrovsk\u00e1 propast. Ta slova byla jako vykoupen\u00ed ze v\u0161ech \u0161patn\u00fdch nebo nepochopiteln\u00fdch my\u0161lenek posledn\u00edch t\u00fddn\u016f, o kter\u00fdch st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161lel. V\u0161echny nezodpov\u011bzen\u00e9 ot\u00e1zky se r\u00e1zem staly ned\u016fle\u017eit\u00e9, skoro a\u017e zapomenut\u00e9.<\/div>\n

„Polib m\u011b. Pros\u00edm,“ zazn\u011blo z Billov\u00fdch \u00fast p\u0159\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 Toma zasko\u010dilo, ale st\u00e1le bez jedin\u00e9ho slova byl rozhodnut splnit ho. Nyn\u00ed slov t\u0159eba nebylo, oba p\u0159em\u00fd\u0161leli stejn\u011b. Bez dal\u0161\u00edho rozm\u00fd\u0161len\u00ed se p\u0159is\u00e1l na ty nejjemn\u011bj\u0161\u00ed rty na sv\u011bt\u011b, je\u017e samy vyz\u00fdvaly k polibku. Nebylo mo\u017en\u00e9 odm\u00edtnout je.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana „Tak\u2026 Douf\u00e1m, \u017ee se ti dne\u0161ek l\u00edbil p\u0159inejmen\u0161\u00edm stejn\u011b jako mn\u011b a u\u017eil sis to. Nem\u00e1me ka\u017ed\u00fd den dvac\u00e1t\u00e9 druh\u00e9 narozeniny a ne ka\u017ed\u00fd den si m\u016f\u017eeme takto u\u017e\u00edt. Ach, Bille,“ s t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem co nejti\u0161\u0161\u00edm hlasem za\u0161eptal do rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7524","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7524","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7524"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7524\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7524"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7524"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7524"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}