{"id":7526,"date":"2011-10-31T17:00:00","date_gmt":"2011-10-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7506"},"modified":"2011-10-31T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-31T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/31\/zeiten-andern-dich-4\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 4."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 nedos\u00e1hnu na ubrousky,“ post\u011b\u017euje si Nelly hned p\u0159i na\u0161em vstupu do dve\u0159\u00ed.
„Vynd\u00e1m je,“ s \u00fasm\u011bvem dojdu do kuchyn\u011b a s\u00e1hnu do nejvy\u0161\u0161\u00ed poli\u010dky ve sk\u0159\u00edni.
„Tat\u00ed\u00ed, umyj si ruce,“ upozorn\u00ed Nelly Gordona, ne\u017e vejde do kuchyn\u011b, a osobn\u011b ho doprovod\u00ed do koupelny. P\u0159iprav\u00edm mezi t\u00edm ubrousky na st\u016fl a nand\u00e1m j\u00eddlo.
„A Bille, mus\u00ed\u0161 toho sn\u00edst hromadu,“ vzpomene si Nelly, hned jak dosedne ke stolu. S \u00fasm\u011bvem se ujmu p\u0159\u00edboru.
„Ty ho te\u010f kontroluje\u0161 v j\u00eddle?“
„Sl\u00edbil mi to,“ s \u00fasm\u011bvem se pust\u00ed Nelly do j\u00eddla.
„Jo, sl\u00edbil, proto\u017ee je stejn\u00e1 jako ty a tvrd\u00ed, \u017ee nic nej\u00edm.“
„Tak to je spr\u00e1vn\u00fd,“ zasm\u011bje se Gordon a na gesto sehranosti si pl\u00e1cnou. Nelly se zahih\u0148\u00e1 a k\u00fdvnut\u00edm hlavy nazna\u010d\u00ed, \u017ee bych m\u011bl za\u010d\u00edt.<\/p>\n

„Vy jste teda zr\u00e1dn\u00fd t\u00fdm,“ proced\u00edm naoko na\u0161tvan\u011b mezi zuby a za\u010dnu j\u00edst. Je fakt, \u017ee po dne\u0161ku, po Tomov\u011b dobrovoln\u00e9m propu\u0161t\u011bn\u00ed, se mi ulevilo natolik, \u017ee se \u017ealudek z velikosti lentilky, vr\u00e1til do norm\u00e1lu a po dlouh\u00e9 dob\u011b, jsem zase poc\u00edtil norm\u00e1ln\u00ed hlad.
„Volal mi d\u011bda kv\u016fli babi\u010dce. U\u017e je zase z nemocnice doma. Mohli bychom ji z\u00edtra po tom aquaparku nav\u0161t\u00edvit, kdy\u017e u\u017e jednou budeme v Magdeburku.“
„Je\u017ei\u0161, to je skv\u011bl\u00fd,“ znateln\u011b si oddechnu.
„Super, a m\u016f\u017eu u babi\u010dky zase vyven\u010dit Argu,“ zaj\u00e1s\u00e1 Nelly.
Arga, \u0161est let star\u00fd dobrman. Pl\u00e1nujeme s Gordonem taky po\u0159\u00eddit \u0161t\u011bn\u011b, nejl\u00e9pe zlat\u00e9ho retr\u00edvra nebo labradora, ale jako p\u0159ekvapen\u00ed pro Nelly k jej\u00edm narozenin\u00e1m v \u010dervenci. Mysl\u00edme, \u017ee u\u017e m\u00e1 rozum na to, aby se dok\u00e1zala postarat o \u0161t\u011bn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b s na\u0161\u00ed pomoc\u00ed.
„Jo, to m\u016f\u017ee\u0161,“ usm\u011bje se Gordon a lehce na m\u011b mrkne. Asi mysl\u00edme oba na to sam\u00e9.
„To bude skv\u011bl\u00fd!“ vyk\u0159ikne Nelly, a hned na to si ucpe celou pusu j\u00eddlem.<\/div>\n

\n
\n

„Co to m\u00e1\u0161 s rukou?“ k\u00fdvne Gordon hlavou sm\u011brem ke m\u011b. Pod\u00edv\u00e1m se na svou levou ruku zp\u016fsobem, jako bych dote\u010f nev\u011bd\u011bl, \u017ee v\u016fbec n\u011bjakou ruku m\u00e1m.
„To je od\u0159en\u00fd,“ vyleze ze m\u011b hloup\u011b.
„To jsem si v\u0161iml,“ p\u0159ik\u00fdvne Gordon, ale o\u010dima mi nazna\u010d\u00ed, \u017ee t\u00edm to neokec\u00e1m. Tak\u017ee mu budu muset ve\u010der v\u011bnovat dlouh\u00fd rozhovor, a t\u00edm vlastn\u011b splnit p\u0159\u00e1n\u00ed Nelly, abych mu v\u0161echno \u0159ekl. Zat\u00edm jsem ale v sob\u011b nena\u0161el dostate\u010dnou odvahu. Nelly asi pochop\u00ed, \u017ee to najednou po tomto dotazu ztichlo, a tak r\u00e1zn\u011b zakro\u010d\u00ed.
„M\u00e1\u0161 to, Bille, moc dobr\u00fd.“
Zabo\u0159en\u00fd pohled do m\u00e9ho tal\u00ed\u0159e pozvednu na Nelly a usm\u011bju se.<\/div>\n

„D\u011bkuju.“
„Jo to je pravda,“ p\u0159id\u00e1 se s \u00fasm\u011bvem Gordon.
„A poru\u0161uje\u0161 slib,“ nezapomene si Nelly r\u00fdpnout, p\u0159i pohledu na m\u016fj skoro pln\u00fd tal\u00ed\u0159. Ov\u0161em! Kdy\u017e ale op\u011bt nar\u00e1\u017e\u00edme na zn\u00e1m\u00e9 t\u00e9ma, komu nem\u00e1 b\u00fdt p\u0159i vzpom\u00ednce na gang \u0161patn\u011b, tud\u00ed\u017e ho p\u0159ejde jak\u00e1koliv chu\u0165 i sebev\u011bt\u0161\u00ed hlad! Abych jim ud\u011blal radost, pokus\u00edm se do sebe dostat aspo\u0148 p\u016flku. To taky je\u0161t\u011b nem\u00e1m p\u00e1ru, jak prov\u00e9st.
„Bille, a uplete\u0161 mi dneska ve\u010der cop\u00e1nky? Abych m\u011bla z\u00edtra kr\u00e1sn\u00fd vl\u00e1sky,“ zazub\u00ed se Nelly.
„Stejn\u011b si je namo\u010d\u00ed\u0161, nen\u00ed to \u0161koda?“ podotkne Gordon.
„Ne nen\u00ed. Budu si d\u00e1vat pozor.“
„Jo upletu,“ reaguju u\u017e trochu opo\u017ed\u011bn\u011b. N\u011bjak se mi hlavou toti\u017e za\u010dala motat v\u011bta, kterou Tom vyslovil: „A te\u010f zmiz ty!“ Kdy\u017e na ni mysl\u00edm, je mi neskute\u010dn\u011b zle, ale z\u00e1rove\u0148 n\u011bco uvnit\u0159 m\u011b mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee t\u0159eba nastane zm\u011bna, t\u0159eba to skon\u010d\u00ed jednou prov\u017edy. M\u00e9 druh\u00e9 j\u00e1 zas do toho v\u0161\u00ed silou k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee je to pouh\u00e1 naivita. N\u011bkdo jako Tom a spol. s t\u00edm nep\u0159estanou nikdy. Kdy\u017e omez\u00ed \u00fatoky na m\u011b, budou ubli\u017eovat zas n\u011bkomu jin\u00e9mu. Co je to za lidi sakra?! Ne, omyl, tohle lidi nejsou! Tohle jsou pouze tyrani! A ubli\u017euj\u00ed t\u0159eba jen proto, \u017ee jim taky bylo ubl\u00ed\u017eeno, ale to je p\u0159ece nemysliteln\u00e9, v\u017edy\u0165 z nich jde tak neskute\u010dn\u00fd strach! Za\u010d\u00edn\u00e1 se mi skoro motat hlava a a\u017e v ten moment mi dojde, \u017ee na m\u011b Gordon mluv\u00ed.<\/p>\n

„Bille, co se d\u011bje?“
P\u0159istihnu se, \u017ee se lehce t\u0159esu. „Eh… nic, to je dobr\u00fd.“
„J\u00e1 jen, \u017ee jsi b\u00edlej jako st\u011bna. Je ti dob\u0159e?“
„Ne tak \u00fapln\u011b, ale to p\u0159ejde,“ ujist\u00edm ho. Nelly na m\u011b up\u0159e sv\u00e9 velk\u00e9 modr\u00e9 o\u010di.
„To z toho, \u017ee j\u00ed\u0161?“
Anorexie! Prol\u00edtne mi hlavou, a\u017e mi p\u0159ijde to slovo nechutn\u00e9.
„Ne, jen se mi na chvilku neud\u011blalo dob\u0159e. U\u017e je to lep\u0161\u00ed. A nekontroluj m\u011b, kdy\u017e m\u00e1\u0161 sama je\u0161t\u011b p\u016flku tal\u00ed\u0159e.“
„Ale j\u00e1 jsem mal\u00e1.“
„A j\u00e1 m\u00e1lo hladovej.“
Za\u010dnu teda napodobovat to, \u010demu se \u0159\u00edk\u00e1 jezen\u00ed, kter\u00fd jsem posledn\u00ed dobou fakt zanedb\u00e1val. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m.<\/p>\n

Po ve\u010de\u0159i se Gordon nab\u00eddne, \u017ee umyje n\u00e1dob\u00ed, tak se pro zm\u011bnu j\u00e1 nab\u00eddnu, \u017ee Nelly umyju hlavu, aby j\u00ed ty cop\u00e1nky l\u00e9pe dr\u017eely a vlasy m\u011bla po probuzen\u00ed fakt vlnit\u00e9, jak chce. Kdy\u017e se po velk\u00e9m t\u0159esku v koupeln\u011b, tak \u017ee m\u00e1m cel\u00e9 mokr\u00e9 triko, povede, \u017ee se Nelly vykoupe, sedneme si v ob\u00fdv\u00e1ku na pohovku a za\u010dnu s pleten\u00edm cop\u00e1nk\u016f. Nesn\u00e1\u0161\u00ed toti\u017e, kdy\u017e si mus\u00ed nam\u00e1\u010det vlasy, tak\u017ee je to v\u017edycky boj. Asi po \u0161esti \u00fasp\u011b\u0161n\u00fdch cop\u00e1nk\u00e1ch po p\u016flce hlavy klesne Nelly hlavi\u010dka. Do ob\u00fdv\u00e1ku dojde Gordon.
„Usnula ti,“ usm\u011bje se a dosedne do k\u0159esla.
„Stihl jsem si v\u0161imnout,“ ti\u0161e se zasm\u011bju p\u0159i pohledu na sto\u010den\u00e9 and\u011blsk\u00e9 klub\u00ed\u010dko v m\u00e9m kl\u00edn\u011b.
„U\u017e je ti l\u00edp?“ Neur\u010dit\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.
„Mysl\u00edm, \u017ee lep\u0161\u00ed. V kolik to z\u00edtra za\u010d\u00edn\u00e1?“
„N\u011bco m\u00e1lo po jedn\u00fd hodin\u011b, tak stihne\u0161 vst\u00e1t, neboj,“ rozesm\u011bjeme se oba. Opravdu pozd\u011b vst\u00e1v\u00e1m o v\u00edkendech. V\u00edm, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou povinnost vst\u00e1vat jako v t\u00fddnu, a tak si m\u00e9 t\u011blo vy\u017e\u00e1d\u00e1 dlouh\u00fd sp\u00e1nek.<\/p>\n

„Bude\u0161 z\u00edtra va\u0159it?“ zvednu jen na kr\u00e1tkou chvilku pohled, jinak up\u0159en\u00fd na pleten\u00ed cop\u00e1nk\u016f.
„Jo, to asi jo, neodjedeme hladov\u00fd.“
„Super,“ dopletu posledn\u00ed cop\u00e1nek a pohlad\u00edm Nelly po tv\u00e1\u0159i\u010dce.
„Odnesu ji,“ vstane a opatrn\u011b si ji p\u0159evezme do n\u00e1ru\u010de.
„Dobrou noc, princezno,“ \u0161pitnu s \u00fasm\u011bvem a d\u00e1m j\u00ed pusinku na \u010delo. Ta se jen lehce zavrt\u00ed a spokojen\u011b si polo\u017e\u00ed hlavu na Gordonovo rameno. Zad\u00edv\u00e1m se na televizi, kterou jsem a\u017e dote\u010f absolutn\u011b nevn\u00edmal, a zaposlouch\u00e1m se do ve\u010dern\u00edch zpr\u00e1v. Nedozv\u00edm se ale nic pozitivn\u00edho, tak\u017ee se rozhodnu si d\u00e1t taky sprchu. Kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm ze sprchy, zajdu si nejprve do kuchyn\u011b pro ml\u00e9ko, a pak se vr\u00e1t\u00edm do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n

„Dneska mi Nelly ukazovala p\u00edrko, kter\u00fd j\u00ed tam pr\u00fd nechala mamka, z jej\u00edch k\u0159\u00eddel, kdy\u017e se na n\u00ed v noci p\u0159ilet\u011bla pod\u00edvat oknem,“ usrknu ze sklenice.
Gordon se usm\u011bje. „Je fajn, \u017ee na n\u00e1s mysl\u00ed.“
S \u00fasm\u011bvem zahloub\u00e1m v my\u0161lenk\u00e1ch o mamce.
„Bille, nechci ti kazit n\u00e1ladu, ale ta tvoje ruka fakt nevypad\u00e1 dob\u0159e. Skute\u010dn\u011b mi o tom nechce\u0161 nic \u0159\u00edct?“
„Mamka by se zlobila,“ \u0161pitnu st\u00e1le ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.
„Nezlobila, ale tr\u00e1pilo by j\u00ed to. Asi tak, jako to te\u010f tr\u00e1p\u00ed m\u011b.“
„Nev\u00edm, jak ti to m\u00e1m \u0159\u00edct,“ rozt\u0159ese se mi hlas.
„Jakkoliv. V\u017edycky t\u011b budu poslouchat.“
„Ty kluci… oni Nelly neubl\u00ed\u017eili, v\u00ed\u0161, oni jen m\u011bli p\u0159ihloupl\u00fd kecy, jako norm\u00e1ln\u011b v tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b. Nedovolil bych jim na Nelly s\u00e1hnout.“
„Bille, nejde tu o Nelly, v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee je s tebou v bezpe\u010d\u00ed. Sp\u00ed\u0161 mi p\u0159ibli\u017e ty kluky s pohledem na tebe.“
„Jo, to oni m\u016f\u017eou za tu ruku. M\u016f\u017eou i za tu zlomenou ruku p\u0159edloni a m\u016f\u017eou i za v\u0161echny m\u00e9 kiksy z \u00fadajn\u00fdch t\u011blocvik\u016f.“
„Tak\u017ee?“
„Tak\u017ee to celou dobu byla le\u017e. Na t\u011blocvik nechod\u00edm.“ V\u0161echno se ze m\u011b sype, tak jak to je ve mn\u011b usazen\u00fd u\u017e dva roky. Nev\u00edm, kde se to ve mn\u011b bere, \u017ee m\u00e1m odvahu mu v\u0161echno \u0159\u00edct. Sice se sklon\u011bnou hlavou, ale p\u0159eci.<\/p>\n

„Tak\u017ee oni… Bille, jak dlouho?“
„… dva roky.“ M\u016fj hlas se t\u0159ese.
„Pro\u010d jsi sakra nic ne\u0159ekl?“ vyd\u011b\u0161en\u011b jeho hlas vyst\u0159el\u00ed. Ml\u010dky zkoum\u00e1m vzor pohovky. Gordon se z k\u0159esla p\u0159esune ke mn\u011b na gau\u010d. „Cel\u00fd dva roky, co jsme tady?? To je \u0161\u00edlenost! Pro\u010d jsi nic ne\u0159ekl, mohlo to v\u0161echno b\u00fdt jinak. Co ve \u0161kole?“
„Tam je to nezaj\u00edm\u00e1. Nebylo by nic jinak, i kdybych ti o tom \u0159ekl d\u0159\u00edv, jako te\u010f nebude nic jinak. Oni nep\u0159estanou,“ lehce zavrt\u00edm hlavou a poc\u00edt\u00edm vlnu nevolnosti.
„V\u017edy\u0165 m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt na \u00fapln\u011b jinou \u0161kolu. Nebo… sakra, nenapad\u00e1 m\u011b te\u010f zcela \u00fa\u010dinn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, ale nem\u016f\u017eu dovolit, aby ti ubli\u017eovali. Nelly nemus\u00ed nastupovat na z\u00e1kladku v Magdeburku, m\u016f\u017eete oba t\u0159eba za\u010d\u00edt ve Wolmirstedtu. Jen mi mus\u00ed\u0161 v\u011b\u0159it, OK?“
„Ale kdy\u017e p\u016fjdeme oba dva do Wolmirstedtu, co potom finance a tak?“
„Bille, pros\u00edm, finance jsou to posledn\u00ed, co bych \u0159e\u0161il, pokud mi jde o v\u00e1s dva. \u0158ekni mi, pro\u010d to d\u011blaj\u00ed?“
Zvednu bolestn\u00fd pohled ke Gordonovi a spodn\u00ed, u\u017e takhle dost bezmoc\u00ed rozkousan\u00fd ret, se m\u00edrn\u011b za\u010dne t\u0159\u00e1st. Ne, kv\u016fli t\u011bm blbe\u010dk\u016fm u\u017e ne! Ne te\u010f! Slzy jsou to posledn\u00ed, co chci v t\u00e9hle situaci Gordonovi uk\u00e1zat. Jenom\u017ee Gordon to pochop\u00ed i bez slov i bez slz.
„M\u00e1m pl\u00e1n ano?“ naklon\u00ed se ke mn\u011b, aby m\u011b objal. Najednou m\u00e1m po dvou letech pocit velk\u00e9 podpory, a to zp\u016fsob\u00ed, \u017ee mi stejn\u011b zpod v\u00ed\u010dka ute\u010dou neposedn\u00e9 slzy. „Zajdu do \u0161koly, aby t\u011b na ty posledn\u00ed dva m\u011bs\u00edce uvolnili, a z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 zkou\u0161ky si dod\u011bl\u00e1\u0161 v n\u00e1hradn\u00edch term\u00ednech. N\u011bjak\u00fd ten d\u016fvod u\u017e vymysl\u00edm. Co mysl\u00ed\u0161?“ zase se odstr\u010d\u00ed, aby mi mohl kouknout do o\u010d\u00ed. N\u011bco se ve mn\u011b ale vzep\u0159e, strach, \u017ee u\u017e stejn\u011b nen\u00ed p\u0159ed t\u011bmi \u010dty\u0159mi \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fdchodisko.
„J\u00e1 chci dochodit ty posledn\u00ed m\u011bs\u00edce,“ \u0159eknu dost ti\u0161e, polykaje v\u0161echny slzy.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „J\u00e1 nedos\u00e1hnu na ubrousky,“ post\u011b\u017euje si Nelly hned p\u0159i na\u0161em vstupu do dve\u0159\u00ed.„Vynd\u00e1m je,“ s \u00fasm\u011bvem dojdu do kuchyn\u011b a s\u00e1hnu do nejvy\u0161\u0161\u00ed poli\u010dky ve sk\u0159\u00edni.„Tat\u00ed\u00ed, umyj si ruce,“ upozorn\u00ed Nelly Gordona, ne\u017e vejde do kuchyn\u011b, a osobn\u011b ho doprovod\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7526","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7526","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7526"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7526\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7526"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7526"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7526"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}