{"id":7544,"date":"2011-10-28T17:00:00","date_gmt":"2011-10-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7524"},"modified":"2011-10-28T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-28T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/28\/zeiten-andern-dich-3\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 3."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ti zl\u00ed kluci.“
Sakra, jak je poznala?! I kdy\u017e Andreas je ten, co r\u00e1no nejv\u00edc otravoval!
„Nelly!“ upozorn\u00edm ji, aby si uv\u011bdomila, \u017ee mi sl\u00edbila, \u017ee Gordonovi nic ne\u0159ekne.
„Zl\u00ed kluci?“ koukne se Gordon na m\u011b. Sto\u010d\u00edm pohled z ok\u00fdnka. Pochop\u00ed, \u017ee mu asi nic \u0159\u00edct u\u017e nechci, a tak vyjedeme.
„Bille, ale j\u00e1 u\u017e se neboj\u00edm. Pro\u010d to nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct?“
„Bille, necht\u011bl bys mi sp\u00ed\u0161 \u0159\u00edct n\u011bco ty?“
„Nelly, n\u011bco jsme si sl\u00edbili,“ \u0159eknu u\u017e zase s knedl\u00edkem v krku.
„Bille, mluv\u00edm s tebou.“
„Hele, nic to nen\u00ed. Jsou to kluci od n\u00e1s ze t\u0159\u00eddy. Jen jsme je r\u00e1no potkali a Nelly se nel\u00edbili, tak je ozna\u010dila za zl\u00fd kluky,“ \u0159eknu s v\u00fddechem, jako by m\u011b otravovalo tak form\u00e1ln\u00ed v\u011bc v\u016fbec vytahovat.
„Ale Bille, b\u00e1l si se taky.“
„Nelly ml\u010d!“ k\u0159iknu.<\/p>\n

„Bille, nebude\u0161 na ni k\u0159i\u010det bezd\u016fvodn\u011b!“
„Tak se m\u011b na nic neptej! Porad\u00edm si s\u00e1m!“
„Ano, pro pravdu se \u010dlov\u011bk nejv\u00edc zlob\u00ed.“
„Sakra, Gordone! Je j\u00ed p\u011bt let! Zn\u00e1\u0161, jak si ke ka\u017ed\u00e9mu vym\u00fd\u0161l\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhy!“
„To nen\u00ed pravda!“ vyk\u0159ikne Nelly. Sakra, pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1?! Nikdy m\u011b nepodrazila! Jo, ch\u00e1pu, \u017ee mi chce pomoct, ale zat\u00edm z t\u00e9hle p\u0159\u00edm\u00e9 situace nem\u00e1 moc velk\u00fd rozum a v tuhle chv\u00edli mi teda zrovna nepom\u00e1h\u00e1.
„Bille, pro\u010d mi sakra ne\u0159ekne\u0161 pravdu?!“
„Proto\u017ee to nem\u00e1 cenu!“
„Samoz\u0159ejm\u011b! To, \u017ee nejsem tv\u016fj otec, neznamen\u00e1, \u017ee za tebe nem\u00e1m odpov\u011bdnost!“<\/div>\n

\n
\n

Nelly za\u010dne je\u010det. To d\u011bl\u00e1 v\u017edy, kdy\u017e se to schyluje k h\u00e1dce a ona nechce, aby to do\u0161lo a\u017e do nejhor\u0161\u00edho. Jasn\u00fd znamen\u00ed, \u017ee m\u00e1me oba ml\u010det. Up\u0159u zase pohled z ok\u00fdnka a ml\u010dky dojedeme a\u017e dom\u016f. Tam sbal\u00edm batoh slo\u017een\u00fd pod m\u00fdma nohama, vystoup\u00edm, odemknu si d\u016fm a s bouchnut\u00edm dve\u0159\u00ed vlezu dovnit\u0159. Kdy\u017e se narychlo vyzuju, zp\u016fsobem, \u017ee prost\u011b boty nech\u00e1m za sebou, spust\u00ed se mi mezit\u00edm slzy, kter\u00e9 ale bohu\u017eel se slzami p\u0159edt\u00edm nemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho. Tyhle slzy jsou o mnoho v\u011bt\u0161\u00ed a o mnoho bolestn\u011bj\u0161\u00ed. Vejdu do pokoje, r\u00e1zn\u011b za sebou zav\u0159u, odhod\u00edm batoh a pl\u00e1cnu sebou na postel. Pl\u00e1\u010d jenom tak nechce ustat, a tak ho jen voln\u011b nech\u00e1m bojovat s m\u00fdm t\u011blem.<\/p>\n

„Nelly ten n\u00e1kup nech na Billovi, on ho uklid\u00ed, ano?“
„A m\u016f\u017eu uklidit to, s \u010d\u00edm dos\u00e1hnu na m\u00edsto ve sk\u0159\u00edni? Ty jede\u0161 zase pry\u010d?“
„Jo, dob\u0159e, m\u016f\u017ee\u0161 uklidit, kam dos\u00e1hne\u0161. Mus\u00edm se zase vr\u00e1tit do pr\u00e1ce, and\u00edlku, ale do ve\u010dera budu zase doma. A v sobotu si to u\u017eijeme v tom aquaparku v Magdeburku, jo?“<\/p>\n

V sobotu v aquaparku? Jo, jasn\u011b, ty d\u011btsk\u00e9 slavnosti. Jenom\u017ee v Magdeburku…! Sly\u0161\u00edm jejich rozhovor z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty d\u00edky otev\u0159en\u00e9mu oknu v m\u00e9m pokoji, kter\u00e9 z\u016fstalo otev\u0159en\u00e9 od ve\u010dera a\u017e dote\u010f, d\u00edky nemo\u017en\u011b hork\u00fdm noc\u00edm. A s pokojem v pat\u0159e nen\u00ed tak nebezpe\u010dn\u00e9 nechat to okno otev\u0159en\u00e9 p\u0159es den. Ne dob\u0159e, zapomn\u011bl jsem ho zav\u0159\u00edt. Pomalu si uv\u011bdomuju, \u017ee u\u017e pl\u00e1\u010d ani nekontroluju, jen hloub\u00e1m ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.
Kdy\u017e sly\u0161\u00edm odjet auto, skoro okam\u017eit\u011b se u m\u011b rozlet\u00ed dve\u0159e. Pak ale Nelly sv\u00e9 tempo zpomal\u00ed, dojde pomalu k m\u00e9 posteli a sedne si na zem, abych na ni vid\u011bl.<\/p>\n

„Zlob\u00ed\u0161 se?“ nejist\u011b se zept\u00e1 a t\u011bk\u00e1 o\u010dima z postele na m\u011b a zp\u011bt. Nadechnu se a ut\u0159u slzy, u\u017e jen voln\u011b st\u00e9kaj\u00edc\u00ed.
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ hlasivky sel\u017eou. Nelly se zvedne, vysko\u010d\u00ed ke mn\u011b do postele a pevn\u011b m\u011b obejme. Bohu\u017eel obejme i mou bolavou ruku. Lehce syknu.
„Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, je to jen a jen m\u00e1 hloupost,“ hlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch.
„A mn\u011b \u0159ekne\u0161 n\u011bco o t\u011bch kluc\u00edch?“
„Nelly… je to trochu… m\u00e1\u0161 prost\u011b mali\u010dkou hlavi\u010dku na to v\u0161echno, nechci t\u011b t\u00edm zat\u011b\u017eovat.“
„Ale ty se o m\u011b star\u00e1\u0161. Chci se o tebe taky starat,“ usm\u00edv\u00e1 se a hlad\u00ed m\u011b po dlani prst\u00edkem.
„V\u00ed\u0161… ty kluci zl\u00ed jsou. Zl\u00ed jsou, proto\u017ee jsou hloup\u00ed. Ubli\u017euj\u00ed lidem jenom tak, bezd\u016fvodn\u011b. Nikdo je nem\u00e1 r\u00e1d. A hodn\u011b lid\u00ed se jich boj\u00ed.“
„A oni ubli\u017euj\u00ed i tob\u011b?“
Lehce p\u0159ik\u00fdvnu.<\/p>\n

„Jak ti ubli\u017euj\u00ed? Nem\u016f\u017eou ti ubli\u017eovat, mus\u00ed\u0161 se br\u00e1nit a nebo to taky \u0159ekni pan\u00ed u\u010ditelce, a ona ti pom\u016f\u017ee. M\u00e1\u0161 p\u0159ece taky n\u011bjakou pan\u00ed u\u010ditelku.“
„Zlat\u00ed\u010dko, to je slo\u017eit\u00e9, nejde to. Nem\u016f\u017eu to \u0159\u00edct a neptej se m\u011b pro\u010d, nepochopila bys to, a to \u017ee jsi chytr\u00e1 dost.“
„Tak pro\u010d to nesm\u00edm \u0159\u00edct aspo\u0148 ta\u0165kovi?“
„Nechci ho t\u00edm zat\u011b\u017eovat. M\u00e1 toho u\u017e takhle hodn\u011b.“
„Ale on\u2026 m\u00e1 p\u0159ece za \u00fakol se o tebe starat. Mamince bys to \u0159ekl?“
Vydechnu. „Nev\u00edm, Nelly… mo\u017en\u00e1 ano.“
„M\u011bl jsi maminku r\u00e1d?“
„Stra\u0161n\u011b moc, to v\u00ed\u0161,“ \u0159eknu \u0161eptem.
„J\u00e1 taky. A v\u010dera, jak si mi nechal to okno jen p\u0159iv\u0159en\u00e9, tak ur\u010dit\u011b maminka p\u0159il\u00e9tla, kdy\u017e jsem spala, a nechala mi tam p\u00edrko ze sv\u00fdch k\u0159\u00eddel. P\u0159inesu ti ho uk\u00e1zat, je fakt od and\u00edlka, a zat\u00edm jin\u00e9ho and\u00edlka nezn\u00e1m ne\u017e maminku, tak\u017ee to mus\u00ed b\u00fdt ona,“ vyb\u011bhne z pokoje a za chv\u00edli se zas objev\u00ed ve dve\u0159\u00edch se skute\u010dn\u00fdm b\u00edl\u00fdm p\u00edrkem v dlani. Je\u0161t\u011b za\u010dnu \u017e\u00e1rlit, \u017ee m\u011b tady \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u00edrko mamka nenechala.<\/p>\n

„Vid\u00ed\u0161, od maminky,“ s \u00fasm\u011bvem si zase vysko\u010d\u00ed ke mn\u011b na postel a p\u00edrko lehou\u010dce hlad\u00ed.
„Neztra\u0165 ho,“ s \u00fasm\u011bvem j\u00ed pevn\u011b sev\u0159u ru\u010di\u010dku v p\u011bst.
„Neztrat\u00edm, a ty u\u017e nebude\u0161 plakat, jo?“ op\u011bt m\u011b obejme.
„Slibuju… a a\u017e ta\u0165ka p\u0159ijede dom\u016f, tak se mu omluv\u00edm.“
„A \u0159ekne\u0161 mu to?“ neodbytn\u00e1.
„Dob\u0159e,“ p\u0159ipust\u00edm nakonec.
„Tak jo. Plat\u00ed,“ zahih\u0148\u00e1 se.
„P\u016fjdeme uklidit ten n\u00e1kup a pak vyraz\u00edme ven, hm?“
„Jo, jo, jooo,“ hore\u010dn\u011b p\u0159ikyvuje.
„Tak si jdi to p\u00edrko bezpe\u010dn\u011b ulo\u017eit, p\u0159evl\u00edkni se a p\u0159ij\u010f dol\u016f.“ Ne\u017e to sta\u010d\u00edm do\u0159\u00edct, u\u017e ute\u010de do sv\u00e9ho pokoje.<\/p>\n

Vstanu z postele a zkontroluju se v zrcadle. Tot\u00e1ln\u00ed troska. M\u011bl bych se d\u00e1t do po\u0159\u00e1dku. P\u0159evl\u00e9knu se taky a p\u0159emaluju trochu obli\u010dej. Pak se vyprav\u00edm do kuchyn\u011b a pust\u00edm se do \u00faklidu. To u\u017e m\u011b do\u017eene i Nelly, kter\u00e1 pe\u010dliv\u011b v\u0161echno vybaluje z ta\u0161ek a pod\u00e1v\u00e1 mi to.
„A nem\u00e1\u0161 hlad?“ opt\u00e1m se po chvilce.
„M\u011bli jsme ve \u0161kolce \u010do\u010dku,“ s \u00fasm\u011bvem ozn\u00e1m\u00ed. Miluje \u010do\u010dku.
„Mhm, to musela b\u00fdt dobrota. Ud\u011bl\u00e1me pak spole\u010dn\u011b taky n\u011bco podobn\u011b dobr\u00fdho k ve\u010de\u0159i, a\u017e p\u0159ijdeme z venku, a\u0165 m\u00e1 ta\u0165ka radost.“
„Sly\u0161ela jsem tat\u00ednka, jak ti \u0159\u00edkal, \u017ee nic nej\u00ed\u0161. Mus\u00ed\u0161 m\u00edt hlad, kdy\u017e nic nej\u00ed\u0161.“
Popravd\u011b mi je moment\u00e1ln\u011b zle ze m\u011b sam\u00e9ho.
„Nem\u00e1m hlad. A n\u00e1hodou j\u00edm, to jen ta\u0165ka nevid\u00ed.“
„Moc ale nej\u00ed\u0161,“ stoj\u00ed si za sv\u00fdm.
„Ve\u010der v\u00e1m uk\u00e1\u017eu, jak j\u00edm,“ s \u00fasm\u011bvem zav\u0159u sk\u0159\u00ed\u0148 po posledn\u00ed v\u011bci z n\u00e1kupu.
„A je to a m\u016f\u017eeme j\u00edt ven,“ hbit\u011b se vrhne ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

Kdy\u017e se n\u00e1m asi po t\u0159ech hodin\u00e1ch poda\u0159\u00ed dorazit dom\u016f, u\u017e je tam i Gordon. Nelly je, co se t\u00fd\u010de z\u00e1bavy venku, opravdu k neutah\u00e1n\u00ed.
„Ahooj,“ je\u0161t\u011b st\u00e1le s energi\u00ed se rozeb\u011bhne hned po vyzut\u00ed bot do ob\u00fdv\u00e1ku Gordonovi rovnou do n\u00e1ru\u010de.
„Ahoj. Tak kdepak jste byli?“
Ml\u010dky se zuju a zajdu do koupelny, abych si umyl ruce a opl\u00e1chnul obli\u010dej. Zkontroluju znovu \u0161r\u00e1m na lev\u00e9 ruce, kter\u00e9ho si v\u0161imla venku i Nelly, d\u00edky kr\u00e1tk\u00fdm ruk\u00e1v\u016fm m\u00e9ho tri\u010dka. Nereagovala nad\u0161en\u011b, v n\u011b\u010dem mi fakt d\u011bsn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 mamku.
„… jo, tam taky. A Bill n\u00e1m pr\u00fd ud\u011bl\u00e1 dobrou ve\u010de\u0159i, \u00fapln\u011b mi venku vyhl\u00e1dlo.“
Zaznamen\u00e1m pokra\u010dov\u00e1n\u00ed jejich rozhovoru p\u0159i cest\u011b z koupelny do kuchyn\u011b. Tam se skute\u010dn\u011b pust\u00edm do p\u0159\u00edpravy ve\u010de\u0159e, v\u00fdborn\u00fd ve\u010de\u0159e, proto\u017ee si pot\u0159ebuju udob\u0159it Gordona. Opravdu nesn\u00e1\u0161\u00edm chladnou atmosf\u00e9ru domova. Oba v\u00edme, \u017ee to stejn\u011b za chvilku jeden z n\u00e1s prolom\u00ed, ostatn\u011b jako v\u017edy, ale ne\u017e ta chvilka nastane, nevid\u011bl bych se nejrad\u0161i. Do kuchyn\u011b p\u0159ib\u011bhne Nelly.<\/p>\n

„Sm\u00edm ti pomoct?“
„A m\u00e1\u0161 umyt\u00e9 ruce?“
„Jsem hned tady,“ s \u00fasm\u011bvem zas odb\u011bhne. Telefonuj\u00edc\u00ed Gordon zmiz\u00ed venku, co\u017e post\u0159ehnu, a\u017e kdy\u017e se za oknem m\u00edh\u00e1 postava. Kdy\u017e se Nelly vr\u00e1t\u00ed, vyu\u017eiju ji, aby mi b\u011bhala pro ingredience. Hodiny ukazuj\u00ed za dvacet minut \u0161est.
P\u00e1r minut po \u0161est\u00e9 vypnu spor\u00e1k a popros\u00edm Nelly, aby prost\u0159ela st\u016fl, a vyd\u00e1m se ven, kde po telefon\u00e1tu u\u017e Gordon rovnou z\u016fstal.<\/p>\n

„Je hotov\u00e1 ve\u010de\u0159e,“ ozn\u00e1m\u00edm nejist\u011b, kdy\u017e dojdu k n\u011bmu.
„Super,“ \u0159ekne sp\u00ed\u0161e potichu. Nadechnu se.
„P\u0159ehnal jsem to, promi\u0148. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 o m\u011b starost, ale v\u00e1\u017en\u011b o nic nejde. Ne o nic, s \u010d\u00edm bych si s\u00e1m neporadil. Jsem skoro dosp\u011blej, v\u00edm, co je hloupost a co v\u00e1\u017en\u00e1 v\u011bc.“
„Bille, nezlob\u00edm se na tebe, jenom m\u011b mrz\u00ed, \u017ee mi ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161 v\u0161echno. Boj\u00edm se o tebe, ale z\u00e1rove\u0148 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee u\u017e jsi rozumnej, jen m\u011b ob\u010das p\u0159ekvapuje\u0161. Prost\u011b se mi zd\u00e1, \u017ee si se trochu zm\u011bnil za ty dva roky.“
„Ale ty v\u00ed\u0161, \u010d\u00edm to je,“ \u0161pitnu.
„Ne, Bille, t\u00edm to nen\u00ed. Je to t\u00edm prost\u0159ed\u00edm. Nesed\u00ed ti. Mohl bys nam\u00edtnout, \u017ee \u0161est let je m\u00e1lo na to, abych t\u011b poznal, ale v\u011b\u0159, \u017ee tohle se p\u0159ehl\u00eddnout ned\u00e1. Cht\u011bl bych ti jen pomoct uleh\u010dit ti to tady. Ale musel bys mi \u0159\u00edct, co t\u011b tr\u00e1p\u00ed. To je v\u0161echno co bych cht\u011bl.“<\/p>\n

C\u00edt\u00edm jeho pohled, ale sv\u016fj se neodv\u00e1\u017e\u00edm sto\u010dit na n\u011bj.
„Pro\u010d se tomu vyh\u00fdb\u00e1\u0161? Co je to, co mi nechce\u0161 \u0159\u00edct? Je to d\u00edky t\u011bm kluk\u016fm? Ubli\u017euj\u00ed ti?“
Najdu v sob\u011b odvahu na n\u00e1dech a na pozvednut\u00ed hlavy, abych vypadal v\u011brohodn\u011b, kdy\u017e se mu budu d\u00edvat do o\u010d\u00ed.
„Nechci ti kazit den. A vystydne n\u00e1m j\u00eddlo,“ v\u0161echno, co m\u011b napadne, abych se tomu vyhnul, ale m\u00e1m pocit, \u017ee se nevyhnu tla\u010d\u00edc\u00edm se slz\u00e1m. Gordon se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed a lehce m\u011b pohlad\u00ed po ruce.
„M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct v\u0161echno,“ \u0159ekne a u\u017e s \u00fasm\u011bvem dod\u00e1: „Tak poj\u010f, ne\u017e n\u00e1m Nelly vynad\u00e1, \u017ee u\u017e m\u00e1 hlad.“
Pousm\u011bju se a vyd\u00e1me se spole\u010dn\u011b dom\u016f.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ti zl\u00ed kluci.“Sakra, jak je poznala?! I kdy\u017e Andreas je ten, co r\u00e1no nejv\u00edc otravoval!„Nelly!“ upozorn\u00edm ji, aby si uv\u011bdomila, \u017ee mi sl\u00edbila, \u017ee Gordonovi nic ne\u0159ekne.„Zl\u00ed kluci?“ koukne se Gordon na m\u011b. Sto\u010d\u00edm pohled z ok\u00fdnka. Pochop\u00ed, \u017ee mu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7544","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7544","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7544"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7544\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7544"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7544"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7544"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}