{"id":7551,"date":"2011-10-27T17:00:00","date_gmt":"2011-10-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7531"},"modified":"2011-10-27T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-27T16:00:00","slug":"nase-male-tajemstvi","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/27\/nase-male-tajemstvi\/","title":{"rendered":"Na\u0161e mal\u00e9 tajemstv\u00ed"},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/p>\n

<\/strong> P\u0159eji kr\u00e1sn\u00fd den!:-)<\/em><\/div>\n

M\u00e1m tady pro V\u00e1s krat\u0161\u00ed jednod\u00edlku, psanou n\u011bkdy o pr\u00e1zdnin\u00e1ch, av\u0161ak nech\u00e1vala jsem si ji v z\u00e1sob\u00e1rn\u011b na n\u011bjakou „v\u00fdjime\u010dnou“ chvilku. Nastal podzim, chladn\u011bj\u0161\u00ed po\u010das\u00ed a m\u011b napadlo, \u017ee by t\u0159eba n\u011bkter\u00e9 z V\u00e1s zah\u0159\u00e1la u srdce. Nen\u00ed to nic dechberouc\u00edho, prost\u011b jsem si znenad\u00e1n\u00ed sedla a psala. Nem\u00e1 ani \u017e\u00e1dn\u00fd d\u011bj, sp\u00e1d, \u010di rozuzlen\u00ed, je to jen takov\u00fd chvilkov\u00fd \u00fatr\u017eek z m\u00fdch p\u0159edstav. Tak snad se bude alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku l\u00edbit!<\/em><\/div>\n
V\u011bnuji v\u0161em, kte\u0159\u00ed \u010dtou a komentuj\u00ed mou v\u00edced\u00edlku Prayers to Stars. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Slunce zrovna vych\u00e1zelo. Jeho paprsky proklouzly skrz mal\u00e9 \u010dern\u00e9 obl\u00e1\u010dky, vesele pluj\u00edc\u00ed po jinak stud\u00e1nkovit\u011b \u010dist\u00e9m nebi. Slzy rann\u00ed rosy dostaly st\u0159\u00edb\u0159it\u00fd n\u00e1dech, jak jim n\u011bkolik paprsk\u016f v\u011bnovalo svou pozornost. Vysok\u00e1 tr\u00e1va za\u0161ustila pod tich\u00fdmi kroky. Dot\u00fdkal se bos\u00fdma nohama mokr\u00e9 zem\u011b a ani v nejmen\u0161\u00edm mu to nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Zahrada byla ztichl\u00e1, sv\u011bt v n\u00ed se jakoby zpomalil. Ka\u017ed\u00fd n\u00e1dech malinkat\u00e9ho brou\u010dka byl jedine\u010dn\u00fd.<\/div>\n
\n

\u010cernovlas\u00fd chlapec s odlesky zlatav\u00fdch pram\u00ednk\u016f se opatrn\u011b ohl\u00e9dl. D\u016fm za n\u00edm byl a\u017e n\u00e1padn\u011b tich\u00fd. V\u0161ichni je\u0161t\u011b spali, i on se uji\u0161\u0165oval, \u017ee je\u0161t\u011b le\u017e\u00ed ve sv\u00e9 posteli, na druh\u00e9 stran\u011b pokoje od sv\u00e9ho bratra. Oto\u010dil se zp\u00e1tky. Nev\u00e1hal, kdy\u017e vkro\u010dil do slune\u010dn\u00e9ho sv\u011btla, je\u017e mu na chv\u00edli oslepilo o\u010di.<\/p>\n

Vy\u0161plhal se do koruny jednoho z mnoha strom\u016f. Tak jako ka\u017ed\u00e9 v\u0161edn\u00ed r\u00e1no se usadil na v\u011btvi, kde byl chr\u00e1n\u011bn\u00fd p\u0159ed ka\u017ed\u00fdm, kdo by se jej pokusil naj\u00edt. Strom byl hust\u011b porostl\u00fd listy, v\u011bdom\u011b zanech\u00e1valy toto m\u00edsto v utajen\u00ed.<\/div>\n

\n
\n

S p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima se d\u00edval do ostr\u00e9ho slunce. D\u011btinsky mu zam\u00e1val a op\u011btoval mu \u00fasm\u011bv. Druhou polovinu nebe zdobil dlouh\u00fd hust\u011b \u010dern\u00fd mrak. Nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho. Chlapec se na n\u011bj zamra\u010dil. Dne\u0161n\u00ed r\u00e1no m\u011blo b\u00fdt slune\u010dn\u00e9, \u017e\u00e1dn\u00fd mrak mu ho nezni\u010d\u00ed.<\/p>\n

Na\u0161picoval u\u0161i, kdy\u017e z druh\u00e9 strany zahrady zaslechl stejn\u011b tich\u00e9 kroky, jako byly p\u0159edt\u00edm ty jeho. Naoko nev\u0161\u00edmav\u011b se odvr\u00e1til od zrovna p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed osoby. Pohupoval nohama ve vzduchu a potuteln\u011b se p\u0159itom usm\u00edval, skr\u00fdvaj\u00edc to za \u010dernou clonou vlas\u016f.<\/p>\n

„Bille? Jsi tam?“ zvolal druh\u00fd chlapec do koruny stromu. St\u00e1l pod n\u00edm a nedo\u010dkav\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e se usad\u00ed vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Jde\u0161 pozd\u011b. V\u017edycky jsi tu d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1,“ popichoval ho naoko na\u0161tvan\u00fd hlas. Nezlobil se na n\u011bj, jen m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e si jej pak usmi\u0159oval.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ vyhrkl omluvn\u011b chlapec pod stromem. „N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ dodal v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e zpoza hust\u00e9ho list\u00ed vykoukla zv\u011bdav\u00e1 hlava. Uk\u00e1zal mu dlan\u011b pln\u00e9 kr\u00e1sn\u011b \u010derven\u00fdch jahod. Bill bez dal\u0161\u00edho ot\u00e1len\u00ed slezl dol\u016f, opatrn\u011b sesko\u010dil na zem. Mohl b\u00fdt opatrn\u00fd, jak cht\u011bl, stejn\u011b se v\u017edycky svalil do tr\u00e1vy. Nenam\u00e1hal se zvednout, popl\u00e1cal na m\u00edsto vedle sebe a chlapec ho ihned poslechl.<\/p>\n

„Jsou \u010derstv\u00e9?“ zeptal se nad\u0161en\u011b. Ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f, hned si jednu jahodu str\u010dil do \u00fast.<\/div>\n

„No jist\u011b. Jen se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee n\u00e1m to tentokr\u00e1t jen tak neprojde,“ zasm\u00e1l se dred\u00e1\u010d a dal\u0161\u00ed jahodu podal Billovi ke rt\u016fm s\u00e1m. Nemusel jej pob\u00edzet, v \u017ealudku mu nahlas kru\u010delo, m\u011bl \u0161\u00edlen\u00fd hlad. Kousl do n\u00ed a slastn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di, kdy\u017e mu sladk\u00e1 \u0161\u0165\u00e1va pol\u00edbila vyschl\u00e9 rty. Sladk\u00fd pot\u016f\u010dek st\u00e9kal a\u017e k jeho brad\u011b, tam jej zastavil touhou rozt\u0159esen\u00fd prst. N\u011b\u017en\u011b jej pohladil a p\u0159it\u00e1hl si jeho tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 sv\u00e9. N\u011b\u017en\u011b ochutnal nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty. Chutnaly stejn\u011b sladce, jako vypadaly.<\/p>\n

„Maminka cht\u011bla p\u00e9ct bublaninu. \u017de ty jsi otrhal v\u0161echny jahody, kter\u00e9 na z\u00e1honku byly?“ zamluvil situaci Bill. Trochu odd\u00e1lil obli\u010dej od toho Tomova. Oba se lehce za\u010dervenali, p\u0159i\u010dem\u017e \u010dernovl\u00e1sek \u0161pulil rty, aby se nerozesm\u00e1l nahlas.<\/div>\n

„Jenom ty nej\u010derven\u011bj\u0161\u00ed,“ odpov\u011bd\u011bl t\u00e1zan\u00fd s nevinn\u00fdm pokr\u010den\u00edm ramen. Nevadilo mu, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 oba p\u0159ipravil o dobrou sva\u010dinu. Pohled na Billa, jak sn\u00edd\u00e1 jahody a jeho roztomil\u00fd d\u011bkovn\u00fd \u00fasm\u011bv za to st\u00e1l.<\/p>\n

„D\u00e1\u0161 mi taky?“ Bill p\u0159istr\u010dil k Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm dal\u0161\u00ed kousek. Jemn\u011b ho pol\u00edbil do koutku rt\u016f, kdy\u017e nab\u00edzenou jahodu p\u0159ijal. Hled\u011bli si navz\u00e1jem do identick\u00fdch, karamelov\u00fdch o\u010d\u00ed, nechal si t\u011bmi druh\u00fdmi naprosto pohltit. Jen pouh\u00fd pohled v nich dok\u00e1zal rozbou\u0159it tu pravou vlnu v\u00e1\u0161n\u011b. Nezav\u0159eli je, ani kdy\u017e se jejich \u010dela o sebe op\u0159ela a malinkat\u00e9 nosy n\u011b\u017en\u011b ot\u0159ely. Rty od sebe d\u011blilo jen n\u011bkolik centimetr\u016f. C\u00edtili v\u016fni toho druh\u00e9ho a teplo jeho t\u011bla. Objet\u00ed bylo tak l\u00e1skypln\u00e9, pln\u00e9 nevy\u0159\u010den\u00fdch up\u0159\u00edmn\u00fdch sl\u016fvek a roztomil\u00fdch osloven\u00ed.<\/p>\n

P\u0159itiskli se k sob\u011b, Bill si polo\u017eil hlavu na Tomovo rameno, tv\u00e1\u0159\u00ed nato\u010den\u00fd st\u00e1le k n\u011bmu, aby neztratil o\u010dn\u00ed kontakt. \u010cetli si v z\u00e1\u0159iv\u00fdch karamelk\u00e1ch jako v otev\u0159en\u00e9 knize, bylo tam v\u0161e, co c\u00edtili a \u010deho by se nikdy nebyli schopni vzd\u00e1t. Jako by mezi nimi neexistovalo nic, \u017e\u00e1dn\u00fd prostor, \u017e\u00e1dn\u00e1 ze\u010f. Jako by byli propojeni, jeden celek, jedno t\u011blo, jeden cit.<\/p>\n

Bill ti\u0161e zamru\u010del, kdy\u017e uc\u00edtil, jak Tom vkl\u00e1d\u00e1 do jeho vlas\u016f jemn\u00e9 polibky. Spokojen\u011b schoval karamelky za v\u00ed\u010dky, dosyta si u\u017e\u00edvaj\u00edc jejich spole\u010dnou chvilku. V\u011bd\u011bl, \u017ee to, co d\u011blaj\u00ed, je spr\u00e1vn\u00e9. Bylo to tak automatick\u00e9<\/em>, up\u0159\u00edmn\u00e9 a nenucen\u00e9, norm\u00e1ln\u00ed. V jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed byl okoln\u00ed sv\u011bt jen pozad\u00edm n\u00e1dhern\u00e9ho sn\u00edmku. Nic nem\u011blo v\u011bt\u0161\u00ed smysl ne\u017e oni dva. Nic nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, pokud mohl b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti.<\/div>\n

Kdyby se sv\u011bt za\u010dal rozpadat, oni by op\u011btovn\u011b obj\u00edmali jeden druh\u00e9ho a nevn\u00edmali nic v\u00edc, ne\u017e n\u00e1dhernou atmosf\u00e9ru jejich tajn\u00e9ho a nenahraditeln\u00e9ho okam\u017eiku. \u010cas byl v tu chv\u00edli jen nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed pojem. Nic nebylo d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

\u0160ediv\u00fd mrak doplul t\u011bsn\u011b nad obj\u00edmaj\u00edc\u00ed se dvojici. Prvn\u00ed drobn\u00e9 kapky se snesly z nebe, zaleskly se a ulp\u011bly na \u010dern\u00fdch pram\u00ednc\u00edch vlas\u016f. Dredat\u00fd chlapec schoval \u010dernovlasou hlavu na sv\u00e9 hrudi, obejmul jej pevn\u011bji a vlastn\u00edm t\u011blem jeho k\u0159ehkost chr\u00e1nil p\u0159ed de\u0161t\u011bm. Jako by rozt\u00e1hl sv\u00e1 and\u011blsk\u00e1 k\u0159\u00eddla, vsakoval do pe\u0159\u00ed studen\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a nedovolil, aby se dostal k jeho ve\u0161ker\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, pro\u010d pr\u0161\u00ed?“ ozval se ochrapt\u011bl\u00fd \u0161epot kdesi z Billov\u00fdch hust\u00fdch vlas\u016f. Ztmavl\u00e1 o\u010dka k n\u011bmu oddan\u011b vzhl\u00e9dla. „Proto\u017ee mi ten naho\u0159e d\u00e1v\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost mu uk\u00e1zat, jak moc t\u011b miluju.“<\/p>\n

\u010cernovlas\u00fd chlapec sesko\u010dil z r\u00e1mu okna p\u0159\u00edmo do tepla pokoje. Ti\u0161e zav\u0159el okno, aby neprobudil bratra. Shodil ze sebe promo\u010den\u00e9 oble\u010den\u00ed a rychle zalezl pod pe\u0159inu. Byla je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d vyh\u0159\u00e1t\u00e1, schoulil se v n\u00ed do klub\u00ed\u010dka, aby vyhnal dot\u011brn\u00fd chlad, jen\u017e p\u0159i\u0161el s n\u00edm, ale nem\u011bl v \u00famyslu se oddat sp\u00e1nku.<\/p>\n

„Bille? Kde jsi byl?“ zeptal se ho bratr z vedlej\u0161\u00ed postele. Tom nadzvedl hlavu z pol\u0161t\u00e1\u0159e a mhou\u0159il o\u010di do tmy.<\/div>\n

„M\u011bl jsem rande,“ prozradil mu \u0161\u0165astn\u011b a skryl sv\u016fj \u00fasm\u011bv do pe\u0159iny.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A jak\u00e9 bylo?“ vyzv\u00eddal. Tak\u00e9 se usm\u00edval. Jejich sourozeneck\u00e1 komunikace nyn\u00ed obsahovala absurdn\u00ed t\u00e9ma.<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u00e9. Stejn\u011b kr\u00e1sn\u00e9 jako v\u0161echny p\u0159edt\u00edm. Ale mysl\u00edm, \u017ee to dal\u0161\u00ed bude v\u00fdjime\u010dn\u00e9.“<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Proto\u017ee nem\u00e1 r\u00e1d slunce. Snadno se na n\u011bm sp\u00e1l\u00ed. A j\u00e1 ho p\u0159ed n\u00edm ochr\u00e1n\u00edm, stejn\u011b jako dnes chr\u00e1nil on mne p\u0159ed de\u0161t\u011bm.“<\/div>\n
„Jak v\u00ed\u0161, \u017ee bude z\u00edtra sv\u00edtit slunce?“<\/div>\n
„Proto\u017ee ten naho\u0159e mi d\u00e1 p\u0159\u00edle\u017eitost uk\u00e1zat mu, jak moc jej miluju.“<\/p>\n

Tom se bla\u017een\u011b usm\u00e1l. Polo\u017eil hlavu zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159. U\u017e mu ani nevadily promo\u010den\u00e9 dredy, z nich\u017e se spou\u0161t\u011bly provazce vody.<\/p>\n

Nemohl se do\u010dkat, a\u017e ta slova dal\u0161\u00edho r\u00e1na usly\u0161\u00ed znovu.<\/p>\n

<\/em> autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady P\u0159eji kr\u00e1sn\u00fd den!:-) M\u00e1m tady pro V\u00e1s krat\u0161\u00ed jednod\u00edlku, psanou n\u011bkdy o pr\u00e1zdnin\u00e1ch, av\u0161ak nech\u00e1vala jsem si ji v z\u00e1sob\u00e1rn\u011b na n\u011bjakou „v\u00fdjime\u010dnou“ chvilku. Nastal podzim, chladn\u011bj\u0161\u00ed po\u010das\u00ed a m\u011b napadlo, \u017ee by t\u0159eba n\u011bkter\u00e9 z V\u00e1s zah\u0159\u00e1la u srdce.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-7551","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7551","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7551"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7551\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7551"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7551"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7551"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}