{"id":7556,"date":"2011-10-26T17:00:00","date_gmt":"2011-10-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7536"},"modified":"2011-10-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-26T16:00:00","slug":"poulicni-stene-20-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/26\/poulicni-stene-20-konec\/","title":{"rendered":"Pouli\u010dn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b 20. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Tak mil\u00e1\u010dkov\u00e9, je tu posledn\u00ed d\u00edl, u kter\u00e9ho bych v\u00e1m stra\u0161n\u011b cht\u011bla pod\u011bkovat za ve\u0161kerou podporu, kterou jste mi b\u011bhem psan\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky poskytli. Va\u0161e koment\u00e1\u0159e m\u011b popoh\u00e1n\u011bly k dal\u0161\u00edmu psan\u00ed, i kdy\u017e se mi t\u0159eba necht\u011blo. Jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1da, \u017ee jste \u0160t\u011bn\u011b tak chv\u00e1lili, proto\u017ee je to moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed pov\u00eddka a jsem skute\u010dn\u011b r\u00e1da, \u017ee se zal\u00edbila i v\u00e1m =).<\/em><\/div>\n

Ti, kte\u0159\u00ed m\u011b maj\u00ed na Facebooku v p\u0159\u00e1tel\u00edch, v\u011bd\u00ed, \u017ee rozhodn\u011b chyst\u00e1m druhou s\u00e9rii, dokonce jsem ji u\u017e i za\u010dala ps\u00e1t, i kdy\u017e se konec t\u00e9hle pov\u00eddky samoz\u0159ejm\u011b neobe\u0161el bez z\u00e1plavy slz =). Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuji a pevn\u011b douf\u00e1m, \u017ee z\u016fstanete u \u0160t\u011bn\u011bte i v druh\u00e9 s\u00e9rii =) Helie<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkter\u00e9 v\u011bci naberou rychl\u00fd a bolestn\u00fd sp\u00e1d. \u010clov\u011bk potom jedn\u00e1 nerozumn\u011b a mnohdy lituje sv\u00fdch rozhodnut\u00ed…<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zat\u00edmco Tom se bavil se svoj\u00ed rodinou, Bill se staral o po\u0159\u00e1dek v dom\u011b. Cht\u011bl, aby byt z\u00e1\u0159il \u010distotou, a\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky. Bill si stra\u0161n\u011b p\u0159\u00e1l, aby ho Tom pochv\u00e1lil, aby m\u011bl d\u016fvod b\u00fdt na n\u011bj py\u0161n\u00fd. Sv\u016fj mal\u00fd pokoj\u00edk u\u017e m\u011bl uklizen\u00fd, v cel\u00e9m byt\u011b vyt\u0159el podlahy a vyluxoval t\u011bch p\u00e1r koberc\u016f, kter\u00e9 se v n\u011bkter\u00fdch pokoj\u00edch nach\u00e1zely. Te\u010f se hodlal vrhnout na Tom\u016fv pokoj.<\/p>\n

Rovnal mu oble\u010den\u00ed ve sk\u0159\u00edn\u00edch, ustlal mu postel, na kterou se r\u00e1no vyka\u0161lali. Usm\u00edval se, kdykoli se mu p\u0159i doteku s n\u011bkterou z Tomov\u00fdch v\u011bc\u00ed rozlilo d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00e9 mraven\u010den\u00ed. Dokon\u010dil povrchov\u00e9 \u00fapravy pokoje a sedl si na postel. St\u00e1le je\u0161t\u011b bylo m\u00e1lo hodin – v\u011bd\u011bl, \u017ee ve\u010de\u0159e Tomovy rodiny je\u0161t\u011b ani neza\u010dala. Povzdechl si. Pohled mu padl na \u0161upl\u00edky no\u010dn\u00edho stolku.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee prohled\u00e1v\u00e1n\u00ed jich by bylo naru\u0161en\u00ed Tomova soukrom\u00ed, ale on si hrozn\u011b p\u0159\u00e1l v\u011bd\u011bt o Tomovi naprosto v\u0161echno. Bojoval s\u00e1m se sebou, ale nakonec zv\u00edt\u011bzilo jeho zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed j\u00e1. Opatrn\u011b pootev\u0159el \u0161upl\u00edk, v b\u0159i\u0161e se mu rozl\u00e9tli mot\u00fdlci nervozity.
<\/em><\/div>\n

\n
<\/p>\n

Vyt\u00e1hl ze \u0161upl\u00edku kn\u00ed\u017ee\u010dku v\u00e1zanou v k\u016f\u017ei. P\u0159ejel po desk\u00e1ch kn\u00ed\u017ee\u010dky, tak dob\u0159e ji znal. Vzpom\u00ednky na d\u011btstv\u00ed mu prol\u00e9tly hlavou. Sed\u00e1val na ok\u00e9nku ve sv\u00e9m mal\u00e9m pr\u00e1zdn\u00e9m pokoji, z\u00edral na no\u010dn\u00ed oblohu a vypisoval do t\u00e9hle kn\u00ed\u017eky v\u0161echny sv\u00e9 sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity. Ale co d\u011blala u Toma?<\/p>\n

Opatrn\u011b ji otev\u0159el, p\u0159el\u00e9t\u00e1val pohledem str\u00e1nky. Jeho b\u00e1sni\u010dky vyjad\u0159ovaly naprosto v\u0161echno, ale jen on jim rozum\u011bl dostate\u010dn\u011b dob\u0159e. Byly za\u0161ifrovan\u00e9 a Bill si byl stoprocentn\u011b jist\u00fd, \u017ee ka\u017ed\u00fd krom\u011b n\u011bj by v nich vid\u011bl pouze \u010dir\u00e9 b\u00e1sni\u010dky o p\u0159\u00edrod\u011b. Nikdo nem\u011bl d\u016fvod se nad nimi zam\u00fd\u0161let natolik, aby rozpoznal, co t\u00edm v\u0161\u00edm cht\u011bl b\u00e1sn\u00edk \u0159\u00edct.<\/p>\n

Listoval den\u00ed\u010dkem, kdy\u017e v tom mu do kl\u00edna vypadla mal\u00e1 ob\u00e1lka. Kdy\u017e ji otv\u00edral, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli nezach\u00e1z\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 daleko. Tohle byla Tomova v\u011bc – ne jeho. Vyt\u00e1hl z ob\u00e1lky dopisn\u00ed pap\u00edr. Inkoust na jeho povrchu byl m\u00edrn\u011b rozmazan\u00fd, jako by osoba, kter\u00e1 ho psala, bre\u010dela. Za\u010detl se do kr\u00e1tk\u00e9ho dopisu od Tomovy matky…<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Se spokojenou n\u00e1ladou jsem dorazil dom\u016f. Byl to p\u0159\u00edjemn\u00fd ve\u010der a j\u00e1 rozhodn\u011b nelitoval, \u017ee jsem m\u011bl op\u011bt mo\u017enost str\u00e1vit jej se svoj\u00ed rodinou. T\u011b\u0161il jsem se dom\u016f, t\u011b\u0161il jsem se na Billa.<\/div>\n
P\u0159ekvapilo m\u011b, kdy\u017e jsem vstoupil do naprosto potemn\u011bl\u00e9ho bytu. \u010cekal bych alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo, ale v\u0161ude kolem byla jen tma. Rozsv\u00edtil jsem v chodb\u011b, abych se nezabil na schodech, a rychle vyb\u011bhl do druh\u00e9ho patra. Prvn\u011b jsem nahl\u00e9dl do Billova pokoje, ale ten byl naprosto pr\u00e1zdn\u00fd. St\u00e1hnul jsem se k sob\u011b, ale nerozsv\u011bcel.<\/p>\n

Op\u011bt se mi naskytl v\u00fdhled na no\u010dn\u00ed m\u011bsto, kter\u00e9 naru\u0161ovalo tmu pouze pouli\u010dn\u00edm osv\u011btlen\u00edm a neonov\u00fdmi n\u00e1pisy na n\u011bkter\u00fdch budov\u00e1ch. Ti\u0161e jsem vydechl a zap\u00e1tral po vyp\u00edna\u010di. Pokoj zalilo na\u017eloutl\u00e9 sv\u011btlo. A\u017e te\u010f jsem si v\u0161imnul zhroucen\u00e9 osoby, kter\u00e1 sed\u011bla op\u0159en\u00e1 z\u00e1dy o ze\u010f a bokem o okno.<\/p>\n

„Bille?“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e. Zvedl ke mn\u011b pohled a odm\u00edtav\u011b zakroutil hlavou. \u010cern\u00e9 st\u00edny m\u011bl rozmazan\u00e9 po cel\u00e9m obli\u010deji. Ti\u0161e jsem k n\u011bmu p\u0159istoupil, p\u0159id\u0159epl jsem vedle n\u011bj. „D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal jsem se starostliv\u011b, i kdy\u017e to byla asi ta nejpitomn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zka, kterou jsem mohl pou\u017e\u00edt. Ur\u010dit\u011b se n\u011bco stalo, jinak by neplakal.<\/div>\n

„Nechej m\u011b na pokoji,“ zamumlal. „Stejn\u011b spolu nem\u016f\u017eeme b\u00fdt.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d?“ Jeho slova bolela, p\u00e1lila na k\u016f\u017ei. Nic jsem nech\u00e1pal. Co se stalo?<\/p>\n

„Jsme sourozenci, Tome!“ zavzlykal a vtiskl mi do ruky pomuchlan\u00fd pap\u00edr. Poznal jsem p\u00edsmo sv\u00e9 matky, poznal jsem i obsah dopisu. St\u00e1le je\u0161t\u011b jsem nic nech\u00e1pal. S pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm jsem se znovu obr\u00e1til k Billovi. Proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n

„Kdybys tehdy v d\u011bc\u00e1ku p\u00e1tral o n\u011bco v\u00edc, na\u0161el bys \u00fapln\u011b stejn\u00fd dopis s \u00fapln\u011b stejn\u00fdm obsahem. A\u017e na to, \u017ee v m\u00e9m dopise nebyla naps\u00e1na jm\u00e9na. Pouze tam st\u00e1la informace, \u017ee jsme se narodili dva. Podeps\u00e1na byla patn\u00e1ctilet\u00e1 rodi\u010dka Simone, kter\u00e1 je\u0161t\u011b nebyla dostate\u010dn\u011b vysp\u011bl\u00e1, aby sv\u00e9 dva syny mohla vychovat,“ mumlal Bill a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu sj\u00ed\u017ed\u011bly slzy. „Bill je nejpou\u017e\u00edvan\u011bj\u0161\u00ed zdrobn\u011blina pro jm\u00e9no William.“<\/div>\n
„To nen\u00ed mo\u017en\u00e9,“ za\u0161eptal jsem odm\u00edtav\u011b a c\u00edtil tlak v o\u010d\u00edch. „To nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!“<\/div>\n
„Tome… Pod\u00edvej se na n\u00e1s. M\u00e1me stejnou barvu o\u010d\u00ed, slav\u00edme narozeniny ve stejn\u00fd den… A potom ten dopis. Je to pravda,“ za\u0161eptal a zabo\u0159il \u010delo mezi kolena. Hlasit\u011b zavzlykal. „Je konec. Odch\u00e1z\u00edm.“<\/div>\n
„Nechci, abys ode\u0161el,“ za\u0161eptal jsem a po tv\u00e1\u0159i mi sklouzla prvn\u00ed slza.<\/div>\n
„Tomi, mus\u00ed\u0161 na m\u011b zapomenout, v\u00ed\u0161? To, co se stalo p\u0159edt\u00edm, bylo stra\u0161n\u011b \u0161patn\u00e9, a j\u00e1 bych tu nedok\u00e1zal z\u016fstat. U\u017e m\u00e1m sbaleno. Jen jsem se cht\u011bl rozlou\u010dit,“ za\u0161eptal.<\/p>\n

Z ni\u010deho nic se zvedl, nechal m\u011b sed\u011bt na podlaze. Nat\u00e1hl ruku k m\u00e9mu obli\u010deji, jako by ho cht\u011bl pohladit, ale potom si to rozmyslel a zase ji st\u00e1hl.<\/div>\n

„Miluji t\u011b,“ za\u0161eptal ti\u0161e a opustil pokoj. Nesna\u017eil jsem se ho zastavit, v\u0161echno, co \u0159ekl, byla pravda. Nemohl tu z\u016fstat, i kdyby to bolelo sebev\u00edc.<\/p>\n

A potom u\u017e jsem sly\u0161el jen klapnut\u00ed domovn\u00edch dve\u0159\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Trvalo t\u00fdden, ne\u017e jsem byl schopn\u00fd doj\u00edt do pr\u00e1ce a postavit se Billov\u011b p\u0159\u00edtomnosti \u010delem. \u010cekal jsem, \u017ee ho tam najdu, ale bar byl lidupr\u00e1zdn\u00fd. Za\u0161el jsem dozadu do kancel\u00e1\u0159e, \u0161\u00e9f u\u017e tam byl. Za\u0165ukal jsem na jeho dve\u0159e a on m\u011b pustil dovnit\u0159.<\/p>\n

„Bill dal v\u00fdpov\u011b\u010f,“ zamumlal, jako by \u010detl m\u00e9 my\u0161lenky. Sv\u011bsil jsem hlavu a p\u0159ik\u00fdvl. Asi jsem se musel srovnat s t\u00edm, \u017ee v m\u00e9m \u017eivot\u011b u\u017e nebude jedin\u00e9 m\u00edsto, kde bych ho mohl potkat. Zmizel a u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed…<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n

<\/em> Ve\u010der jsem post\u00e1val u prosklen\u00e9 st\u011bny ve sv\u00e9m pokoji a z\u00edral na m\u011bsto, kter\u00e9 nikdy nesp\u00ed. Vp\u00edjel jsem pohled mezi neonov\u00e9 n\u00e1pisy, kter\u00e9 zm\u011bnily m\u016fj \u017eivot. P\u0159ivedly ke mn\u011b m\u00e9ho bratra, ani\u017e bych tu\u0161il, \u017ee je to on… Vzaly mi jeho l\u00e1sku… Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi znovu zvolna spou\u0161t\u011bly slzy jako tolikr\u00e1t od jeho odchodu.<\/div>\n
Zazvonil mi mobil. Zvonil dost \u010dasto, ale na displeji se nikdy neobjevilo jm\u00e9no, kter\u00e9 bych cht\u011bl vid\u011bt. M\u016fj \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot skon\u010dil v naprost\u00fdch trosk\u00e1ch, proto\u017ee moje pouli\u010dn\u00ed \u0161t\u011bn\u011b uteklo pry\u010d…<\/p>\n

<\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> Na m\u011bsto kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161la zima a zahalila v\u0161echno do sv\u00e9 mraziv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Tehdy jsem se st\u00e1hl k m\u011bstsk\u00e9mu parku a jen tak proch\u00e1zel ml\u010denlivou zamrzlou p\u0159\u00edrodou. Ledov\u00e9 po\u010das\u00ed kouzlilo na tv\u00e1\u0159\u00edch kolemjdouc\u00edch lid\u00ed \u010derven\u00e9 fl\u00ed\u010dky, na rtech d\u011bt\u00ed spokojen\u00fd sm\u00edch. Jen j\u00e1 jsem se nedok\u00e1zal t\u011b\u0161it ze v\u0161\u00ed t\u00e9 mraziv\u00e9 kr\u00e1sy, kter\u00e1 vyr\u00e1\u017eela dech. Dokonce jsem ji po\u0159\u00e1dn\u011b ani nevn\u00edmal. M\u00e9 kroky sm\u011b\u0159ovaly k jedin\u00e9mu c\u00edli.<\/p>\n

Pod podr\u00e1\u017ekami bot zak\u0159upal sn\u00edh, kdy\u017e jsem vybo\u010dil z vyzna\u010den\u00e9 cesty. M\u00ed\u0159il jsem k t\u00e9 jedin\u00e9 osam\u011bl\u00e9 pouli\u010dn\u00ed lamp\u011b, kter\u00e1 u\u017e do kraje \u0161\u00ed\u0159ila sv\u00e9 sv\u011btlo, i kdy\u017e bylo sotva p\u011bt hodin odpoledne…<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

<\/strong> autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Tak mil\u00e1\u010dkov\u00e9, je tu posledn\u00ed d\u00edl, u kter\u00e9ho bych v\u00e1m stra\u0161n\u011b cht\u011bla pod\u011bkovat za ve\u0161kerou podporu, kterou jste mi b\u011bhem psan\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky poskytli. Va\u0161e koment\u00e1\u0159e m\u011b popoh\u00e1n\u011bly k dal\u0161\u00edmu psan\u00ed, i kdy\u017e se mi t\u0159eba necht\u011blo. Jsem stra\u0161n\u011b r\u00e1da,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[455],"tags":[],"class_list":["post-7556","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-poulicni-stene"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7556","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7556"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7556\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7556"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7556"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7556"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}