{"id":7562,"date":"2011-10-25T16:30:00","date_gmt":"2011-10-25T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7542"},"modified":"2011-10-25T16:30:00","modified_gmt":"2011-10-25T15:30:00","slug":"zeiten-andern-dich-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/25\/zeiten-andern-dich-2\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 2."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom v ten sam\u00fd moment Andrease ok\u0159ikl t\u00e9\u017e. Rozt\u011bkan\u011b na Toma up\u0159u pohled, a on m\u011b napodob\u00ed.
„Jdeme,“ ozn\u00e1m\u00ed se st\u00e1le up\u0159en\u00fdm pohledem, dokud j\u00e1 neuhnu. Se srdcem v kalhot\u00e1ch pozoruju, jak gang odch\u00e1z\u00ed, z toho m\u011b vytrhne Nelly.
„J\u00e1 se boj\u00edm. Vypadaj\u00ed zle, nejsou to tv\u00ed kamar\u00e1di, ty by zl\u00ed nebyli.“ Ano, a to je to, \u010deho jsem se b\u00e1l nejv\u00edce! Pokleknu.
„Zlat\u00ed\u010dko, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, ano? Tob\u011b neubl\u00ed\u017e\u00ed. V\u011b\u0159 mi pros\u00edm.“
„Ale co kdy\u017e ubl\u00ed\u017e\u00ed tob\u011b?“
„Postar\u00e1m se o sebe,“ pohlad\u00edm ji po tv\u00e1\u0159i\u010dce.
„Dob\u0159e, ale nemluv s nima a nev\u0161\u00edmej si jich, kdy\u017e si mi to p\u0159edt\u00edm sl\u00edbil,“ rozd\u00e1 mi moudra.
„A ty mi slib, \u017ee se nebude\u0161 b\u00e1t a ne\u0159ekne\u0161 nic Gor… ta\u0165kovi.“
„Tak\u2026 dob\u0159e,“ neochotn\u011b p\u0159ik\u00fdvne.
„M\u00e1\u0161 sebou m\u00e9\u010fu, a kdyby ses b\u00e1la moc, tak to \u0159ekni pan\u00ed u\u010ditelce a ta mi zavol\u00e1, jo?“ To j\u00ed tro\u0161ku pozvedne n\u00e1ladu.
„A ty p\u0159ijde\u0161?“
„Co nejd\u0159\u00edv to bude mo\u017en\u00e9.“
„Tak jo,“ p\u0159ik\u00fdvne u\u017e se znateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem a obejme m\u011b.
„Tak poj\u010f, jinak p\u0159ijdeme pozd\u011b,“ beztak u\u017e jdu pozd\u011b minim\u00e1ln\u011b j\u00e1.<\/p>\n

P\u0159ed \u0161kolkou mi zam\u00e1v\u00e1 a zmiz\u00ed ve vstupn\u00edch dve\u0159\u00edch. P\u0159i zbyl\u00e9 cest\u011b do \u0161koly u\u017e kupodivu nikoho nepotk\u00e1m a k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed p\u0159ijdu je\u0161t\u011b dv\u011b minuty p\u0159ed osmou, tud\u00ed\u017e stihnu je\u0161t\u011b dob\u011bhnout do t\u0159\u00eddy, ne\u017e zazvon\u00ed.
Dosednu do lavice a sna\u017e\u00edm se zklidnit dech a nev\u011bnovat pozornost Tomovi s Andreasem sed\u00edc\u00edm p\u0159es uli\u010dku vedle m\u011b. Gustav s Georgem jsou o ro\u010dn\u00edk v\u00fd\u0161.
„Tak\u017ee tat\u00ednek?“ upozorn\u00ed na sebe Andreas s\u00e1m, kdy\u017e se za\u010dne sm\u00e1t. D\u011bl\u00e1m, \u017ee nesly\u0161\u00edm, p\u0159itom c\u00edt\u00edm p\u00e1r o\u010d\u00ed probod\u00e1vaj\u00edc\u00ed mou osobu. „Nebo ti toho and\u011bla seslalo nebe?“ V\u00edm, kam nar\u00e1\u017e\u00ed a nen\u00ed to zrovna p\u0159\u00edjemn\u00fd. Pevn\u011b semknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka k sob\u011b, abych potla\u010dil ty p\u00e1l\u00edc\u00ed slzy na okraji. Jsem si jist, \u017ee jsem nato\u010den\u00fd tak, \u017ee nem\u016f\u017eou nic vid\u011bt. K m\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed do t\u0159\u00eddy vejde profesorka chemie.
Na\u0161t\u011bst\u00ed jsou ale tihle blbe\u010dci jedin\u00fd m\u016fj probl\u00e9m se \u0161kolou, jinak na zn\u00e1mky si nelze st\u011b\u017eovat. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee hodiny jsou moj\u00ed z\u00e1chranou, a proto se sna\u017e\u00edm d\u00e1vat pozor. Z\u00e1chranou p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e v\u017edycky zazvon\u00ed a ne\u017e si m\u011b vyhled\u00e1 gang. Pom\u011brn\u011b poklidn\u00e9 jsou hodiny v\u017edy, a\u017e do t\u00e9 posledn\u00ed. To u\u017e se p\u0159edem za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00e1t, co p\u0159ijde.<\/div>\n

\n
\n

Kdy\u017e se posledn\u00ed zvonek ozve i dnes, sbal\u00edm si v\u011bci a vyst\u0159el\u00edm ze t\u0159\u00eddy ven. Pevn\u011b douf\u00e1m, \u017ee se gang dnes o nic nepokus\u00ed. Vyraz\u00edm sm\u011br \u0161kolka, ale kdy\u017e za sebou sly\u0161\u00edm hlubok\u00fd sm\u00edch, je mi jasn\u00e9, \u017ee tohohle mus\u00ed b\u00fdt Nelly u\u0161et\u0159ena. Proto vyt\u00e1hnu mobil z kapsy a vyto\u010d\u00edm Gordonovo \u010d\u00edslo.
„Ahoj, jsi je\u0161t\u011b v Magdeburku?“
„Ahoj, no je\u0161t\u011b nand\u00e1v\u00e1m n\u00e1kup do auta a vyraz\u00edm. Chcete vz\u00edt dom\u016f?“
„Ne ne, j\u00e1 dneska pojedu zase autobusem, ale Nelly jestli bys mohl vyzvednout. Prosila m\u011b, aby tam nemusela sp\u00e1t.“
„Jo j\u00e1 se pro ni hnedka stav\u00edm, a co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu ty?“ Polknu, proto\u017ee mi n\u011bkdo z nich polo\u017e\u00ed ruku na rameno a pevn\u011b stiskne, \u010d\u00edm\u017e m\u011b zastav\u00ed. Vsad\u00edm se, \u017ee to je Tom, jeho s\u00edla se ned\u00e1 zapomenout! „J\u00e1… je\u0161t\u011b n\u011bco m\u00e1m,“ vykokt\u00e1m.
„No dob\u0159e, tak se uvid\u00edme doma.“
„Dob\u0159e. Zat\u00edm,“ zaklapnu telefon s pocitem kamene v b\u0159i\u0161e. Je mi hrozn\u011b \u0161patn\u011b u\u017e p\u0159edem. Jako ka\u017ed\u00fd den.<\/p>\n

„Tak\u017ee sis na n\u00e1s ud\u011blal \u010das? To je mil\u00e9… nebude Nelly plakat?“ pozn\u00e1m hlas Georga a s cuknut\u00edm, abych se vymanil z jeho pon\u011bkud pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed, se oto\u010d\u00edm.
„Nevyslovuj jej\u00ed jm\u00e9no,“ \u0159eknu p\u0159\u00edsn\u011b. Pom\u011brn\u011b m\u011b p\u0159ekvap\u00ed, \u017ee s nimi Tom nen\u00ed, b\u00fdval bych se vsadil! To nen\u00ed obvykl\u00e9.
„Jak to, \u017ee jsi n\u00e1m ne\u0159ekl, \u017ee m\u00e1\u0161 doma… vlastn\u011b co je to tv\u00fdho?Andreas se nesv\u011b\u0159il,“ zasm\u011bje se. Nadechnu se a hodl\u00e1m ml\u010det, ale nev\u00edm, zda je to dobr\u00fd n\u00e1pad. Vzadu spat\u0159\u00edm pomalu loudaj\u00edc\u00edho se Toma k n\u00e1m. Tak te\u010f u\u017e se stejn\u011b ni\u010demu nevyhnu. Chv\u00edli v sob\u011b hled\u00e1m odvahu.
„Je to moje sestra.“
„Co\u017e by do\u0161lo ka\u017ed\u00e9mu, kdyby jen trochu um\u011bl n\u011bkdo p\u0159em\u00fd\u0161let, \u017ee?“ dojde k n\u00e1m Tom s pohledem na gang.
„Moc chytr\u00e1 my\u0161lenka,“ ironicky utrous\u00ed Gustav.
„Je mu sedmn\u00e1ct a t\u00fd holce asi \u010dty\u0159i p\u011bt,“ pronese Tom. P\u0159istihnu se, \u017ee ned\u00fdch\u00e1m.
„Od kter\u00fd doby se zaj\u00edm\u00e1\u0161 o jeho nudnej \u017eivot?“ nahod\u00ed Andreas nech\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n

„Vypadn\u011bte,“ k\u00fdvne hlavou Tom. Super, pokud tady z\u016fstanu s\u00e1m s Tomem, je to o mnoho hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdyby tu z\u016fstali v\u0161ichni. Tom m\u00e1 v\u017edy nejtvrd\u0161\u00ed r\u00e1ny. V\u011bt\u0161inou se ale d\u00edkybohu ne\u00fa\u010dastn\u00ed aktivn\u011b \u00fatok\u016f na m\u011b.
„Pros\u00edm?!“ ujist\u00ed se Georg.
„\u0158\u00edk\u00e1m vypadn\u011bte. Hned!“ jeho obli\u010dej se prom\u011bn\u00ed ve v\u016fdcovskou grimasu. Kluci se po sob\u011b pod\u00edvaj\u00ed a s kroucen\u00edm hlavy se teda nedobrovoln\u011b vzd\u00e1l\u00ed, a\u017e zmiz\u00ed za budovou \u0161koly.<\/p>\n

„A te\u010f zmiz ty,“ u\u017e klidn\u011bji \u0159ekne Tom. Zt\u011b\u017eka se nadechnu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bho.“ Co\u2026 co\u017ee?“ vykokt\u00e1m t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u011b.
„M\u00e1m t\u011b prosit?“
„Jen nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bys nem\u011bl za rohem n\u011bkoho, kdo by si m\u011b podal.“
„Hele, docela ch\u00e1pu, pokud mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, ale asi ti nic jin\u00e9ho nezbude.“ Nadechnu se, \u017ee budu je\u0161t\u011b oponovat, ale asi bych ho m\u011bl poslechnout, pokud mi d\u00e1v\u00e1 \u0161anci. \u0160anci, jak vyj\u00edt bez \u00farazu. Naposledy si zkontroluju jeho obli\u010dej, jestli to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b, str\u010d\u00edm ruce do kapes a vyd\u00e1m se pry\u010d, ke \u0161kolce, jak jsem m\u011bl p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. Nev\u011b\u0159\u00edm tomu. Pro jistotu se ohl\u00e9dnu, ale Tom skute\u010dn\u011b odch\u00e1z\u00ed zp\u011bt ke \u0161kole, kam zmizel zbytek gangu.<\/p>\n

S v\u00fddechem pevn\u011b zav\u0159u o\u010di, co\u017e m\u011b donut\u00ed se zastavit. Ale m\u00edsto abych \u010dekal uvoln\u011bn\u00ed, samovoln\u011b se mi spust\u00ed slzy. Sakra, pro\u010d vlastn\u011b bre\u010d\u00edm? \u00dalevou? T\u011b\u017eko! V\u00edm, \u017ee v pond\u011bl\u00ed to p\u0159ijde zas. Doloud\u00e1m se ke \u0161kolce, kde nen\u00ed je\u0161t\u011b Gordonovo auto, tak ut\u0159u slzy a s pevn\u00fdm n\u00e1dechem vlezu do \u0161kolky.
„Dobr\u00fd den,“ s \u00fasm\u011bvem vejdu. U\u010ditelka s \u00fasm\u011bvem pozdrav\u00ed a popros\u00ed m\u011b, a\u0165 chvilku po\u010dk\u00e1m. Je\u0161t\u011b pro trochu odvahy zahnat slzy, se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnu. To u\u017e ale ke mn\u011b m\u00ed\u0159\u00ed u\u010ditelka i s Nelly.
„Ty jsi pro m\u011b fakt p\u0159i\u0161el,“ vyp\u00edskne a \u017eene se ke mn\u011b. Pokleknu, aby a\u017e ke mn\u011b dob\u011bhne, m\u011b mohla obejmout.
„Co sl\u00edb\u00edm\u2026“ s \u00fasm\u011bvem ji obejmu taky.
„A Nelly, m\u00e1\u0161 medv\u00eddka?“ upozorn\u00ed j\u00ed u\u010ditelka. Nelly se chytne za hlavi\u010dku a b\u011b\u017e\u00ed zase zp\u00e1tky. Zasm\u011bju se a postav\u00edm se.
„Upozor\u0148uji te\u010f v\u0161echny rodi\u010de, aby na d\u011bti d\u00e1vali v\u011bt\u0161\u00ed pozor. Objevila se tu jak\u00e1si parta, kter\u00e1 po d\u011btech chce pen\u00edze. V\u00edm, \u017ee ji doprov\u00e1z\u00ed\u0161 ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no a\u017e sem, ale jsem povinna na to upozornit. U\u017e to \u0161et\u0159\u00ed policie.“
„To je dob\u0159e, \u017ee jste mi to \u0159ekla. D\u00e1m si pozor. Stejn\u011b nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee maj\u00ed d\u011bti u sebe pen\u00edze. Nebo ne takov\u00e9 obnosy, aby se jim to vyplatilo.“
„Jo, to je pravda, ale bohu\u017eel i takov\u00ed lidi se dnes najdou.“<\/p>\n

Tak m\u016f\u017eu j\u00edt dom\u016f. Uklizen\u00e9 hra\u010dky m\u00e1m a Filip \u0159ekl, \u017ee si je\u0161t\u011b bude hr\u00e1t s t\u00edm aut\u00ed\u010dkem, tak to jsem neukl\u00edzela,“ ozn\u00e1m\u00ed Nelly u\u010ditelce s \u00fasm\u011bvem.
„Tak to si hodn\u00e1. Uklid\u00ed n\u00e1m v\u017edycky celou \u0161kolku,“ zasm\u011bje se u\u010ditelka.
„To u\u017e je cel\u00e1 ona. Tak d\u011bkuju. Nashledanou.“
„Nashledanou,“ s \u00fasm\u011bvem Nelly vykr\u00e1\u010d\u00ed do \u0161atny, kde se p\u0159ezuje z ba\u010dk\u016frek do sand\u00e1lk\u016f a ruku v ruce u\u017e vych\u00e1z\u00edme ze \u0161kolky, kde n\u00e1m jde naproti Gordon.
„No tak j\u00e1 se tak \u017eenu, abych ji stihnul, ne\u017e p\u016fjde sp\u00e1t, a ty mezit\u00edm u\u017e jsi tady.“
„Zm\u011bnily se mi pl\u00e1ny,“ s m\u00edrn\u00fdm nucen\u00fdm pousm\u00e1n\u00edm ozn\u00e1m\u00edm.
„To je fajn,“ s \u00fasm\u011bvem vyzvedne Nelly do n\u00e1ru\u010de. „Ahoj, princezno, tob\u011b to dneska teda slu\u0161\u00ed,“ v\u011bnuje j\u00ed pusu.
„Vy jste hodn\u00fd, \u017ee jste p\u0159i\u0161li oba dva,“ usm\u011bje se Nelly. Dojdeme k autu a Gordon Nelly upevn\u00ed do seda\u010dky. To m\u011b „zaujme“ n\u011bco jin\u00e9ho. Tom s Andreasem proch\u00e1zej\u00ed kolem na\u0161eho auta. Tom se m\u00fdm sm\u011brem nekoukne, ale Andreas ano. A s ne zrovna mil\u00fdm pohledem. Za\u017eenu pocit ve mn\u011b, nasednu do auta a p\u0159ipout\u00e1m se.
„To jsou ti kluci?“ ozve se Nelly.
„Jak\u00fd kluci?“ dosedne Gordon za volant.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule
<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Tom v ten sam\u00fd moment Andrease ok\u0159ikl t\u00e9\u017e. Rozt\u011bkan\u011b na Toma up\u0159u pohled, a on m\u011b napodob\u00ed.„Jdeme,“ ozn\u00e1m\u00ed se st\u00e1le up\u0159en\u00fdm pohledem, dokud j\u00e1 neuhnu. Se srdcem v kalhot\u00e1ch pozoruju, jak gang odch\u00e1z\u00ed, z toho m\u011b vytrhne Nelly.„J\u00e1 se boj\u00edm.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7562","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7562","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7562"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7562\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7562"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7562"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7562"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}