{"id":7583,"date":"2011-10-22T16:00:00","date_gmt":"2011-10-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7563"},"modified":"2011-10-22T16:00:00","modified_gmt":"2011-10-22T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/22\/zeiten-andern-dich-1\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 1."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj, kdysi se na tomto blogu objevil p\u0159eklad pov\u00eddky Loveless od \u00fa\u017easn\u00e9 autorky Nephilim, a j\u00e1 se do t\u00e9 pov\u00eddky beznad\u011bjn\u011b zamilovala. Nejprve p\u0159elo\u017een\u00e9 d\u00edly chodily pravideln\u011b, pak u\u017e m\u00e9n\u011b pravideln\u011b, a potom pro jistotu v\u016fbec. A jako\u017eto fanou\u0161ek jsem sice ch\u00e1pav\u00e1 k \u010dasov\u00fdm mo\u017enostem p\u0159ekladatelky, ale taky hladov\u00e1 po dal\u0161\u00edm pokra\u010dov\u00e1n\u00ed. Tak jsem se jednoho dne rozhodla, ud\u011blat si pokra\u010dov\u00e1n\u00ed po sv\u00e9m, vytvo\u0159it si alternativn\u00ed verzi, a to i pod vlastn\u00edm n\u00e1zvem. Nebr\u00e1n\u00edm se tomu, kdy\u017e mi n\u011bjak\u00fd \u010dten\u00e1\u0159 Lovelessky vy\u010dte, \u017ee je n\u00e1m\u011bt podobn\u00fd, av\u0161ak jsou tam, trouf\u00e1m si \u0159\u00edci, dosti znateln\u00e9 rozd\u00edly. T\u00edm sp\u00ed\u0161, \u017ee moje verze p\u0159\u00edb\u011bhu je ji\u017e d\u00e1l, ne\u017e p\u0159elo\u017een\u00e9 d\u00edly. O hodn\u011b d\u00e1l, proto\u017ee ji p\u00ed\u0161u skute\u010dn\u011b d\u00e9le, nicm\u00e9n\u011b a\u017e te\u010f jsem jaksi sebrala „odvahu“ ji zve\u0159ejnit \ud83d\ude09 Ne\u010dek\u00e1m nijak ohromn\u00fd ohlas, ale byla bych moc r\u00e1da, kdyby se \u0161petka \u010dten\u00e1\u0159\u016f t\u00e9to verze na\u0161la \ud83d\ude42 Snad se bude l\u00edbit.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bud\u00edk zvon\u00ed v p\u016fl \u0161est\u00e9. Jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no u\u017e dva roky. Dva roky od doby, co um\u0159ela maminka, dva roky od toho, co jsme se p\u0159est\u011bhovali sem. Do Loitsche. A bez ob\u010dasn\u00fdch v\u00fdjimek je m\u016fj \u017eivot te\u010f hrozn\u00fd stereotyp. \u017diju jen s „t\u00e1tou“, kter\u00fd ale, se mi zd\u00e1, je kv\u016fli n\u00e1m v jednom kole. Kv\u016fli mn\u011b a m\u00e9 p\u011btilet\u00e9 sest\u0159e Nelly. V posledn\u00ed \u0159ad\u011b je tu pr\u00fd teprve on. Gordon. Ne\u0159\u00edk\u00e1m mu tati z d\u016fvodu, \u017ee mn\u011b je sedmn\u00e1ct a Gordon s n\u00e1mi \u017eije pouze \u0161est let. Tud\u00ed\u017e nen\u00ed m\u00fdm otcem, ale otcem Nelly. Ov\u0161em i p\u0159ese v\u0161echno ho m\u00e1m r\u00e1d a on m\u011b. Spole\u010dn\u00fdmi silami se sna\u017e\u00edme Nelly trochu nahradit maminku. Samoz\u0159ejm\u011b n\u00e1m moc chyb\u00ed v\u0161em, ale v \u00fasil\u00ed nahradit a vytv\u00e1\u0159et i tak spokojen\u00fd rodinn\u00fd vztah, nesm\u00edme p\u0159ed Nelly polevit. Je sice u\u017e na leckter\u00e9 v\u011bci chytr\u00e1, ale p\u0159eci jen, my jsme tady ti dva dosp\u011bl\u00ed. J\u00e1 sice je\u0161t\u011b ne v\u011bkov\u011b, ale rozumem d\u00edky nehod\u011b p\u0159ed dv\u011bma lety, jsem se dosp\u011bl\u00fdm st\u00e1t musel p\u0159ed\u010dasn\u011b.<\/p>\n

Doma jsem ten star\u0161\u00ed chr\u00e1n\u00edc\u00ed rodinu, ale ve \u0161kole, kam doch\u00e1z\u00edm, mi tohle odhodl\u00e1n\u00ed vysoce kles\u00e1. Je to d\u00edky gangu Toma. On, Georg, Gustav a Andreas. Nen\u00ed jedin\u00e9ho dne, kdy bych od nich neschytal n\u011bjakou tu pozn\u00e1mku. Kdy\u017e je „dobr\u00fd“ den, nebo jak ty dny Tom naz\u00fdv\u00e1 „bez n\u00e1lady“, z\u016fstane jen u koment\u00e1\u0159e na mou stranu, nebo vysypan\u00e9ho obsahu m\u00e9ho batohu ve \u0161koln\u00edch popelnic\u00edch. Zvykl jsem si. Kdy\u017e je ale den hor\u0161\u00ed, neobejde se to bez mod\u0159in, rozsekl\u00e9ho rtu \u010di obo\u010d\u00ed, a p\u0159inejhor\u0161\u00edm i zlomen\u00e9 ruky, jako p\u0159i m\u00fdch prvn\u00edch dnech v t\u00e9to nov\u00e9 \u0161kole p\u0159ed dv\u011bma roky. Pr\u00fd na sezn\u00e1men\u00ed, podotkl Tom. Jasn\u011b, \u017ee je to \u0161ikana. A jasn\u011b, \u017ee to na\u0161emu \u0159editeli neuch\u00e1z\u00ed, zn\u00e1 tenhle gang, ale nikdy nem\u00e1 dostate\u010dn\u00fd d\u016fkaz. T\u011bm \u010dty\u0159em se v\u017edy poda\u0159\u00ed z toho vykroutit a \u0159editel, kdy\u017e bych ho m\u011bl citovat, nem\u016f\u017ee m\u00edt na \u0161kole p\u0159ece zlo\u010dince, nikdy se mu ten gang nezd\u00e1l dostate\u010dn\u011b nebezpe\u010dn\u00fd.<\/div>\n

\n
\n

Vzdal jsem to u \u0159editele jako ostatn\u00ed. Po ud\u00e1n\u00ed, a\u0165 mnou nebo druhou osobou, kter\u00e1 to vid\u011bla, stejn\u011b dopadne udava\u010d je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e ob\u011b\u0165. Pokud nejste z\u00e1rove\u0148 oboj\u00ed. To potom fakt bol\u00ed! Ano, vzdal jsem to. Na bolest se zvyknout d\u00e1. A d\u00edky make-upu se daj\u00ed od\u011brky zamaskovat a nepohyblivost n\u011bjak\u00e9 \u010d\u00e1sti nebo cel\u00e9ho t\u011bla u Gordona v\u017edycky od\u016fvodn\u00edm svou ne\u0161ikovnost\u00ed p\u0159i t\u011blocviku. A to, \u017ee ne\u0161ikovnej jsem. Na jinou \u0161kolu j\u00edt tak\u00e9 nem\u016f\u017eu, za prv\u00e9 bych musel m\u00edt d\u016fvod, kter\u00fd m\u00e1m, ale nechci o n\u011bm \u0159\u00edkat Gordonovi a za druh\u00e9 je tahle \u0161kola finan\u010dn\u011b nejdostupn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

A pr\u00e1v\u011b jeden z dal\u0161\u00edch t\u011bchhle ot\u0159esn\u00fdch dn\u016f za\u010d\u00edn\u00e1. Prvn\u00ed se jako v\u017edy v\u011bnuju koupeln\u011b, abych zamaskoval dostate\u010dn\u00e9 d\u016fkazy, ne\u017e kdokoliv vstane. Pod\u00edv\u00e1m se na sebe do zrcadla a lehk\u00fdm dotykem zkontroluju namodralou ruku s temn\u011b rud\u00fdm \u0161r\u00e1mem. \u0160r\u00e1m zp\u016fsoben\u00fd tvrd\u00fdm n\u00e1razem a n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm sklouznut\u00edm a\u017e k uzemn\u011bn\u00ed samotn\u00e9ho stromu. Rychle vy\u010dist\u00edm zuby, namaluju se a b\u011b\u017e\u00edm se obl\u00e9knout. D\u00edky modr\u00e9 ruce usoud\u00edm, \u017ee budu pot\u0159ebovat mikinu, ani\u017e bych dbal na to, \u017ee je kr\u00e1sn\u011b tepl\u00fd za\u010d\u00e1tek kv\u011btna.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ vejdu s \u00fasm\u011bvem do kuchyn\u011b, kde je dnes n\u011bjak p\u0159ed\u010dasn\u011b Gordon.
„Dobr\u00fd,“ op\u011btuje mi \u00fasm\u011bv.
„Chce\u0161 sn\u00eddat?“ opt\u00e1m se p\u0159i pohledu do lednice, odkud vytahuju ingredience k p\u0159\u00edprav\u011b sn\u00eddan\u011b.
„Ne d\u011bkuju. Posn\u00edd\u00e1m a\u017e v pr\u00e1ci. A odpoledne budu m\u00edt chvilku \u010das, tak zajedu nakoupit a stav\u00edm se tady s t\u00edm.“
„Je\u017ei\u0161, to bude fajn. M\u011bl jsem to zrovna v pl\u00e1nu,“ pe\u010dliv\u011b sleduju hodiny. Na p\u0159\u00edpravu m\u00e1m \u010dtvrt hodiny, ne\u017e se Nelly vyhrabe z postele.
„Tak a\u0165 Nelly nezasp\u00ed a d\u00e1vejte na sebe pozor. Hezk\u00fd den,“ s \u00fasm\u011bvem vstane, stereotypn\u011b nech\u00e1 na stole pen\u00edze na bus, s cvaknut\u00edm dve\u0159\u00ed zmiz\u00ed venku a s nastartov\u00e1n\u00edm auta odj\u00ed\u017ed\u00ed vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu dni.<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e je skoro p\u016fl sedm\u00e9, sn\u00eddan\u011b hotov\u00e1, zb\u00fdv\u00e1 u\u017e jen posledn\u00ed v\u011bc. Vzbudit Nelly.<\/div>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, sn\u00eddan\u011b je hotov\u00e1,“ vejdu k n\u00ed do pokoje s tich\u00fdm hlasem. Vykoukne na m\u011b zpod pe\u0159iny and\u00edlek s rozcuchan\u00fdmi blon\u010fat\u00fdmi vl\u00e1sky a je\u0161t\u011b v\u00edc and\u011blsk\u00fdma modr\u00fdma o\u010dima.
„Ne, u\u017e nebudeme hr\u00e1t hru, \u017ee se ti nikam nechce, \u0161up,“ s \u00fasm\u011bvem dojdu k jej\u00ed posteli a vyt\u00e1hnu ji za velk\u00fdch protest\u016f ven. S n\u00ed v n\u00e1ru\u010di dojdu a\u017e do kuchyn\u011b a posad\u00edm ji ke stolu. Sna\u017e\u00ed se chvilku trucovit\u011b tv\u00e1\u0159it, ale oba dob\u0159e v\u00edme, \u017ee j\u00ed to dlouho nevydr\u017e\u00ed.
„D\u011bkuju,“ s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem \u0161pitne a pust\u00ed se do j\u00eddla. \u00dasm\u011bv j\u00ed op\u011btuju a s\u00e1m uzob\u00e1v\u00e1m jenom ty nejmen\u0161\u00ed kousky sn\u00eddan\u011b. Nejde tady o hlad, jde o to, \u017ee m\u016fj \u017ealudek, sev\u0159en\u00fd s p\u0159edstavou nast\u00e1vaj\u00edc\u00edho dne, v\u00edc nesnese.<\/p>\n

„Dneska do \u0161kolky pot\u0159ebuju m\u00e9\u010fu.“
„Tak ho nezapome\u0148.“
„Pan\u00ed u\u010ditelka \u0159\u00edkala, \u017ee si m\u00e1me p\u0159in\u00e9st neobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed hra\u010dku, se kterou spink\u00e1me, a budeme j\u00ed o n\u00ed vypr\u00e1v\u011bt. \u0158eknu, \u017ee je velk\u00fd, aby mi p\u0159ipom\u00ednal m\u00e9ho velk\u00e9ho br\u00e1\u0161ku Billa. A \u017ee se o m\u011b taky tak star\u00e1 a ka\u017ed\u00fd ve\u010der m\u011b usp\u00e1v\u00e1. A m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee je od maminky?“ Ona si slovo maminka moc neu\u017eila, jen t\u0159i roky, kter\u00e9 m\u00e1 stejn\u011b poskl\u00e1dan\u00e9 ze st\u0159\u00edpk\u016f. Nev\u00ed, jakou hodnotu to slovo m\u00e1 a jak to p\u0159i jeho vysloven\u00ed v m\u00e9m t\u011ble p\u00e1l\u00ed, srdce bije o z\u00e1vod a tla\u010d\u00ed a bod\u00e1 ve v\u0161ech svalech. Ona bohu\u017eel nepoznala tu spr\u00e1vnou s\u00edlu toho slova.
„To m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct,“ nezm\u016f\u017eu se na v\u00edc.
„A \u017ee mi ho dala, kdy\u017e jsem byla je\u0161t\u011b miminko. A \u017ee ho m\u00e1m dodne\u0161ka, i kdy\u017e je maminka u\u017e and\u011bl. I kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mal\u00e1.“
„V\u00ed\u0161 co? Zvl\u00e1dne\u0161 to ur\u010dit\u011b. Te\u010f jez, a\u0165 to stihneme,“ pokus\u00edm se o \u00fasm\u011bv, ale stejn\u011b u\u017e m\u011b tot\u00e1ln\u011b p\u0159e\u0161la chu\u0165 k j\u00eddlu. Nelly za to nem\u016f\u017ee, neuv\u011bdomuje si to je\u0161t\u011b natolik, ale m\u016f\u017eu za to j\u00e1, \u017ee jsem i po dvou letech na tohle t\u00e9ma dost sentiment\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

Vezmu si jen sklenici s d\u017eusem a dojdu k oknu. Nechci, aby mi Nelly \u010detla z tv\u00e1\u0159e, jak to ona s oblibou d\u011bl\u00e1. I kdy\u017e stejn\u011b asi zpozorovala, \u017ee je op\u011bt na n\u011bjak\u00e9 hranici, kter\u00e1 m\u011b v\u017edycky rozhod\u00ed. Zn\u00e1 u\u017e tyhle hranice i na sv\u016fj v\u011bk dob\u0159e. Asi proto c\u00edt\u00edm jej\u00ed pohled v z\u00e1dech.
„Ale taky \u0159eknu, \u017ee t\u011b m\u00e1m r\u00e1da,“ pronese nakonec. S \u00fasm\u011bvem se na ni oto\u010d\u00edm.
„J\u00e1 tebe taky, Nelly.“
„Tak j\u00e1 si jdu vy\u010distit zoubky, a\u0165 m\u011b m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b rad\u0161i,“ vysko\u010d\u00ed ze \u017eidle. Jo, to je ten d\u016fvod, pro\u010d m\u00e1m st\u00e1le s\u00edlu budit se ka\u017ed\u00fd den. Nelly. I kdybych byl sebev\u00edc na dn\u011b, u\u017e jen kv\u016fli Nelly je d\u016fle\u017eit\u00e9 \u017e\u00edt. \u017d\u00edt v realit\u011b.
Sklid\u00edm ze stolu a dojdu si do pokoje p\u0159ipravit v\u011bci do \u0161koly. Cestou vezmu pokoj Nelly.
„M\u016f\u017eu si vz\u00edt ty \u017elut\u00fd \u0161ati\u010dky od tebe?“
„Stejn\u011b bude\u0161 moje princezni\u010dka, \u0161aty ne-\u0161aty,“ p\u0159ik\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

Kdy\u017e se kone\u010dn\u011b po sedm\u00e9 hodin\u011b dostaneme z domu, nadechnu se venku \u010dist\u00e9ho nov\u00e9ho dne.<\/div>\n

„Mus\u00edm b\u00fdt dneska ve \u0161kolce odpoledne? Je p\u00e1tek,“ ozve se Nelly cestou na zast\u00e1vku. V jedn\u00e9 ruce dr\u017e\u00ed medv\u00eddka, kter\u00fd je podle n\u00ed velkej jako j\u00e1 a podle m\u011b je malej tak, jak si j\u00e1 p\u0159ipad\u00e1m ve \u0161kole, a druhou rukou se dr\u017e\u00ed m\u011b.
„Ta\u0165ka \u0159\u00edkal, \u017ee dneska odpoledne bude doma, zkus\u00edm mu zavolat, zda by t\u011b nevyzvedl, ale nic neslibuju, hm?“
„Hm…“
„Nelly, ned\u011bl\u00e1me to schv\u00e1ln\u011b.“
„J\u00e1 v\u00edm, ale mus\u00edm tam sp\u00e1t jako ostatn\u00ed. Jinak dostanu na zadek.“
„A u\u017e jsi na zadek dostala?“
„U\u017e jo, a te\u010f u\u017e rad\u0161i jenom hraju, \u017ee sp\u00edm a v\u017edycky si v duchu p\u0159eju, abys tam p\u0159i\u0161el ty a vysvobodil m\u011b jako princeznu.“
„Pokus\u00edm se to za\u0159\u00eddit dneska tak, abys ode\u0161la d\u0159\u00edv, ne\u017e p\u016fjdete sp\u00e1t,“ neur\u010dit\u011b j\u00ed sl\u00edb\u00edm.
„Dob\u0159e.“<\/p>\n

Dojdeme na zast\u00e1vku akor\u00e1t s p\u0159\u00edjezdem autobusu. Usad\u00edme se a absolvujeme ka\u017edodenn\u00ed cestu do Magdeburku. V\u017edycky chod\u00edme tou samou cestou, tou, p\u0159i kter\u00e9 je jak \u0161kolka, tak z\u00e1rove\u0148 i pak moje \u0161kola. Dnes m\u00e1m ale pocit, \u017ee jsem si tu trasu spletl. Ne, nem\u016f\u017eu je tady p\u0159ece potkat, ne, pokud se mnou je Nelly.
„Ty zn\u00e1\u0161 ty kluky?“ zpozoruje i ona, \u017ee se Andreas oto\u010dil, spat\u0159il n\u00e1s a hv\u00edzdnut\u00edm upozornil ostatn\u00ed. Jindy bych u\u017e couval, ale dnes nem\u016f\u017eu.
„Jo, ale slib mi \u017ee si jich nebudeme v\u0161\u00edmat.“
„Pro\u010d?“
„Slib mi to!“ ti\u0161e na ni k\u0159iknu. Zara\u017een\u011b na m\u011b koukne a pak sklop\u00ed pohled k zemi.<\/p>\n

Tohle v\u0161echno se d\u011bje bohu\u017eel mimo m\u016fj mozek, ten u\u017e je pln\u00fd jen jedn\u00edm pocitem, a to strachem o Nelly. K tomu st\u00edh\u00e1m u\u017e jen vn\u00edmat rychl\u00fd tlukot srdce, kdy\u017e se gang zastav\u00ed. Nem\u016f\u017eu si nev\u0161imnout up\u0159en\u00e9ho pohledu Toma na Nelly. Jestli se jen o n\u011bco pokus\u00ed jeden z nich, m\u016fj strach p\u016fjde stranou!
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozvedne Gustav pobaven\u011b hlavu. Nadechnu se a zastav\u00edm. Nelly pozvedne pohled na m\u011b a pak na kluky.
„To jsou tv\u00ed kamar\u00e1di?“ \u0161pitne.
„Co jin\u00e9ho bychom byli, mali\u010dk\u00e1?“ poklekne k n\u00ed Andreas. Jestli se j\u00ed jenom dotkne…!
„Jmenuju se Nelly,“ oprav\u00ed ho.
„Oh, tak to promi\u0148, on n\u00e1m t\u011b Bill nikdy nep\u0159edstavil, a to jsme tak dob\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9,“ zvedne pohled na m\u011b. Nelly taky. Pohled ubl\u00ed\u017een\u00ed, \u017ee j\u00ed nep\u0159edstavuju sv\u00fdm „kamar\u00e1d\u016fm“, a z\u00e1rove\u0148 ustra\u0161en\u011b, nebo\u0165 nev\u00ed, zda ten velk\u00fd nezn\u00e1m\u00fd kluk p\u0159ed n\u00ed mluv\u00ed pravdu.
„Nem\u00e1m z\u00e1jem v\u00e1m p\u0159edstavovat kohokoliv,“ pronesu ti\u0161e. V\u00edm, \u017ee je to hloupost, ale v t\u011bchhle situac\u00edch se nikdy na nic lep\u0161\u00edho nezm\u016f\u017eu. Jen se nesm\u00edm t\u0159\u00e1st, proto\u017ee to by Nelly ihned poznala a dostala by strach taky, a to jedin\u00e9 nechci.<\/p>\n

„A s medv\u00eddkem n\u00e1s sezn\u00e1m\u00ed\u0161?“
„Ne, ten je od maminky,“ promluv\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm zareagovat, a p\u0159it\u00e1hne si medv\u00eddka bl\u00ed\u017e k t\u011blu.
„Maminky? Ale j\u00e1 myslel, \u017ee…“
„Sklapni!“ vyk\u0159iknu, ne\u017e sta\u010d\u00ed v\u011btu do\u0159\u00edct. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem nebyl jedin\u00fd, kdo to vyk\u0159ikl.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Ahoj, kdysi se na tomto blogu objevil p\u0159eklad pov\u00eddky Loveless od \u00fa\u017easn\u00e9 autorky Nephilim, a j\u00e1 se do t\u00e9 pov\u00eddky beznad\u011bjn\u011b zamilovala. Nejprve p\u0159elo\u017een\u00e9 d\u00edly chodily pravideln\u011b, pak u\u017e m\u00e9n\u011b pravideln\u011b, a potom pro jistotu v\u016fbec. A jako\u017eto fanou\u0161ek jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-7583","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7583","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7583"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7583\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7583"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7583"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7583"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}