{"id":7595,"date":"2011-10-20T17:00:00","date_gmt":"2011-10-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7575"},"modified":"2011-10-20T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-20T16:00:00","slug":"phantom-of-the-opera-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/20\/phantom-of-the-opera-12\/","title":{"rendered":"Phantom of the Opera 12."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/p>\n

<\/strong> Zdrav\u00edm v\u0161echny =) Odkazy k tomuhle d\u00edlu jsou jen sp\u00ed\u0161 kv\u016fli t\u011bm p\u00edsni\u010dk\u00e1m, kter\u00e9 jsem do d\u011bje prost\u011b zapl\u00e9st nedok\u00e1zala a kv\u016fli tomu, abyste si to tak n\u011bjak l\u00edp mohli p\u0159edstavit \ud83d\ude00 Nechci j\u00edt \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b ve stop\u00e1ch d\u011bje filmu, proto\u017ee Bill s Christine nic m\u00edt nem\u00e1, tak\u017ee jsem to m\u00edrn\u011b poupravila \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n

<\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Tom:<\/p>\n

<\/strong> „Christinin otec zem\u0159el, kdy\u017e byla mal\u00e9 d\u00edt\u011b. P\u0159esto nevynechala jedin\u00fd den, kdy by se za n\u011bj nemodlila. M\u00e1 dcera Meg se ob\u010das \u00fa\u010dastn\u00ed jej\u00edch ritu\u00e1l\u016f. Christine se \u00fadajn\u011b modl\u00edv\u00e1 tak\u00e9 za And\u011bla Hudby, kter\u00e9ho j\u00ed otec sl\u00edbil. Dokonce jej \u00fadajn\u011b sl\u00fdch\u00e1v\u00e1, kdy\u017e je v kapli\u010dce sama. Chci, abyste v\u011bd\u011bl, \u017ee Christine je velice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a citliv\u00e1 d\u00edvka,“ dokon\u010dila sv\u00e9 vypravov\u00e1n\u00ed madam Giryov\u00e1. Poslu\u0161n\u011b jsem p\u0159ikyvoval.<\/p>\n

„Tak, jsme tady,“ usm\u00e1la se madam Giryov\u00e1 a zaklepala na b\u00edl\u00e9 dve\u0159e. Ve\u0161la dovnit\u0159 a nechala m\u011b st\u00e1t p\u0159ed nimi. Kdy\u017e se vr\u00e1tila, usm\u00e1la se a pustila m\u011b dovnit\u0159. Zav\u0159ela za mnou, nechala n\u00e1m soukrom\u00ed. Celou dobu se m\u00e1 mysl pnula sp\u00ed\u0161 k tomu, abych Christine vid\u011bl, ale te\u010f, kdy\u017e jsem st\u00e1l v jej\u00edm pokoji a sledoval, jak si vynd\u00e1v\u00e1 b\u00edl\u00e9 kv\u00edtky z dlouh\u00fdch hn\u011bd\u00fdch vlas\u016f, do\u0161la mi slova. Neoto\u010dila se ke mn\u011b, nepromluvila prvn\u00ed. \u010cekala, dokud n\u011bco ne\u0159eknu j\u00e1.<\/p>\n

„A-ahoj?“ vykoktal jsem nesm\u011ble. Pod\u00edvala se na m\u011b skrz zrcadlo a naprosto vyrovnan\u011b mi odpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu v\u00e1m n\u011bjak pomoci?“ zeptala se je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Vlastn\u011b… j\u00e1… ehm… prost\u011b… Ach jo. Jmenuji se Tom Kaulitz, d\u011bl\u00e1m v Ope\u0159e na baru. Sledoval jsem zna\u010dnou \u010d\u00e1st v\u010derej\u0161\u00ed zkou\u0161ky a tak n\u011bjak jsem v\u00e1s cht\u011bl poznat,“ dostal jsem ze sebe nakonec. B\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b po\u0161le do h\u00e1je a nebude se se mnou d\u00e1l bavit.<\/div>\n
\n
\n

Oto\u010dila se ke mn\u011b a na rtech j\u00ed pohr\u00e1val \u00fasm\u011bv. Vstala od sv\u00e9ho m\u00edsta u zrcadla.<\/div>\n

„Christine Daa\u00e9,“ nat\u00e1hla ke mn\u011b ruku. Pevn\u011b jsem ji sev\u0159el ve sv\u00e9.<\/div>\n
„Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee to dne\u0161n\u00ed p\u0159edstaven\u00ed bylo jednodu\u0161e kouzeln\u00e9! Byla jsi skv\u011bl\u00e1!“ usm\u00e1l jsem se na ni a doufal, \u017ee tyk\u00e1n\u00ed nebude vadit.<\/div>\n
„Poprv\u00e9 jsem zp\u00edvala p\u0159ed publikem,“ p\u0159iznala se.<\/p>\n

*<\/p>\n

Nepov\u00eddali jsme si dlouho. Za chv\u00edli m\u011b vyprovodila s t\u00edm, \u017ee se mus\u00ed j\u00edt modlit za otce, \u017ee p\u0159i\u0161el jej\u00ed \u010das. Neprotestoval jsem, p\u0159ece jen madam Giryov\u00e1 u\u017e m\u011b na to p\u0159edem upozor\u0148ovala. Doprovodila m\u011b ke dve\u0159\u00edm se slibem, \u017ee se uvid\u00edme n\u011bkdy v Ope\u0159e. S pocitem, kter\u00fd \u00fa\u017easn\u011b nadn\u00e1\u0161el moji du\u0161i, jsem se pomalu vracel dom\u016f.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

<\/strong> \u010cekal jsem na Christine. Dnes m\u011bla zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Sice jen p\u00e1r minut, ale i tak m\u011b to p\u0159ekvapilo. V\u011bt\u0161inou chodila na minutu p\u0159esn\u011b. Jej\u00ed lehk\u00e9 kroky se odr\u00e1\u017eely od st\u011bn kaple, jak se p\u0159ibli\u017eovala k vitr\u00e1\u017ei and\u011bla. Za\u017eehla p\u00e1r sv\u00ed\u010dek a poklekla na klek\u00e1tko se sepjat\u00fdma rukama. D\u00edvala se do zem\u011b. Chv\u00edlemi vzduch pro\u0159\u00edzly jej\u00ed vzlyky.<\/p>\n

„Tat\u00ednku, \u0159ekni, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Ka\u017ed\u00fd den tu klek\u00e1v\u00e1m a pros\u00edm t\u011b o And\u011bla, kter\u00e9ho jsi mi sliboval. Kde je? Pro\u010d jej nevid\u00edm? U\u017e takhle nemohu, tat\u00ednku. M\u00e1m z toho v\u0161eho strach. Vracela jsem se do sv\u00e9ho pokoje, le\u017eela tam r\u016f\u017ee. S \u010dernou p\u00e1skou. Boj\u00edm se,“ \u0161pitala ti\u0161e. Skoro jsem ji nesly\u0161el. „Ob\u010das… sl\u00fdch\u00e1m hlasy. Mluv\u00ed ke mn\u011b, zp\u00edvaj\u00ed mi. Tat\u00ednku, je tohle bl\u00e1znovstv\u00ed?“ Usedav\u011b se rozplakala.<\/p>\n

Jej\u00ed pl\u00e1\u010d mi rval srdce, necht\u011bl jsem ji dohnat na okraj t\u00e9hle propasti. Jen\u017ee te\u010f u\u017e jsem t\u00e9hle hry nemohl nechat. Jak se jednou figurky pohnout po hrac\u00edm pl\u00e1nku, nelze je u\u017e v\u00edckr\u00e1t zastavit. Je to stejn\u00e9 jako role v oper\u00e1ch. Kdy\u017e d\u00e1te dobrou roli \u0161patn\u00e9mu \u010dlov\u011bku, m\u016f\u017eete to je\u0161t\u011b zm\u011bnit, ale v moment\u011b, kdy dostane dobr\u00fd \u010dlov\u011bk \u0161patnou roli, nem\u016f\u017eete mu ji u\u017e vz\u00edt, proto\u017ee se s n\u00ed s\u017eije a \u0161patn\u00e9 je potom oboj\u00ed…<\/p>\n

„Christine, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. Poj\u010f, n\u00e1sleduj m\u016fj hlas. V\u00ed\u0161, kam m\u00e1\u0161 j\u00edt, mal\u00e1 Christine. Neboj se m\u011b, poj\u010f,“ zamumlal jsem do jej\u00edch motliteb a sledoval, jak trhla hlavou vzh\u016fru. „Jen poj\u010f, v\u00ed\u0161, \u017ee ti neubl\u00ed\u017e\u00edm.“ Poslu\u0161n\u011b vstala z klek\u00e1tka, p\u0159istoupila k vitr\u00e1\u017ei. Tu\u0161ila m\u011b za n\u00ed. Otev\u0159el jsem j\u00ed dve\u0159e do sv\u00e9ho sv\u011bta, vt\u00e1hl ji dovnit\u0159. Nat\u00e1hl jsem k n\u00ed ruku, kter\u00e9 se ochotn\u011b chopila.<\/div>\n

<\/div>\n