{"id":7610,"date":"2011-10-18T16:00:00","date_gmt":"2011-10-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7590"},"modified":"2011-10-18T16:00:00","modified_gmt":"2011-10-18T15:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-alternativni-konec-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/18\/byl-jednou-jeden-ucitel-alternativni-konec-5\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel – alternativn\u00ed konec 5."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
„Vst\u00e1vejte, no tak, rychle,“ t\u0159ese se mnou zase n\u011bkdo. Pro\u010d m\u011b sakra mus\u00ed po\u0159\u00e1d budit? „Co je tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho?“ zamuml\u00e1m.<\/p>\n

„Konec cesty,“ za\u0161kleb\u00ed se Andrej. Ve sv\u011btle baterky, ji\u017e v ruce sv\u00edr\u00e1 Boris, vid\u00edm zbytkovou krev v jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. Vypad\u00e1 taky mnohem veseleji ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

„Jak to konec? To u\u017e jsme v N\u011bmecku?“<\/p>\n

„Ale ne, ty vole, konec cesty autem. Vystup.“<\/p>\n

Poslu\u0161n\u011b opust\u00edm auto. Venku je chladno. Na obzoru naru\u0161uje zasn\u011bnou temnotu nebe jedin\u00fd \u00fazk\u00fd prou\u017eek, oznamuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchod nov\u00e9ho dne. Pr\u0161\u00ed. Kapky mi dopadaj\u00ed do vlas\u016f.<\/p>\n

„Poj\u010f sem,“ zavol\u00e1 na m\u011b Bill. P\u0159esunu se ke kufru auta. Andrej pr\u00e1v\u011b ze sportovn\u00ed ta\u0161ky lov\u00ed podivn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed civiln\u00ed \u0161aty. Obdr\u017e\u00edm na kolenou roztrhan\u00e9 d\u017e\u00edny a z\u00e1\u0159iv\u011b \u010derven\u00e9 tri\u010dko s n\u011bkolika flitry (asi jich bylo v\u00edc, vypad\u00e1 to, \u017ee odpadly docela ned\u00e1vno, z n\u011bkter\u00fdch m\u00edst je\u0161t\u011b tr\u010d\u00ed drobn\u00e9 nitky). Bill m\u00e1 na sob\u011b jen tepl\u00e1kov\u00e9 \u0161ortky modr\u00e9 barvy a b\u00edl\u00fd n\u00e1t\u011bln\u00edk s vy\u0161itou r\u016f\u017e\u00ed. Andrej mu p\u0159es ramena p\u0159ehod\u00ed je\u0161t\u011b ko\u017eenou bundu, aby tak dokonale zape\u010detil podivnost jeho vzez\u0159en\u00ed. S\u00e1m m\u00e1 na sob\u011b \u0161ed\u00e9 kalhoty s na\u017eehlen\u00fdm obr\u00e1zkem Mickey Mouse v klobouku a ho\u0159\u010dicov\u011b \u017elut\u00e9 tri\u010dko s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem.<\/div>\n

\n
\n

„To je to nejlep\u0161\u00ed,“ pokr\u010d\u00ed omluvn\u011b rameny. „Tady se oble\u010den\u00ed sh\u00e1n\u00ed dost t\u011b\u017eko a je lep\u0161\u00ed vypadat jako \u0161a\u0161ci, ne\u017e jet vlakem ve zbytc\u00edch uniforem.“<\/p>\n

Pok\u00fdvnut\u00edm uzn\u00e1m, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/div>\n

Polibkem na tv\u00e1\u0159 se Boris rozlou\u010d\u00ed s Andrejem, mn\u011b a Billovi pod\u00e1 ruku.<\/p>\n

„Napi\u0161 mi pak dopis s adresou, a\u0165 t\u011b m\u016f\u017eu p\u0159ijet nav\u0161t\u00edvit,“ mrkne je\u0161t\u011b a Andrej se u\u0161kl\u00edbne. Vybav\u00ed se mi v\u0161echny ty steny, kter\u00e9 jsem snad v\u010dera v noci, snad dnes \u010dasn\u011b r\u00e1no zven\u010d\u00ed sly\u0161el, a jsem za to r\u00e1d. Vypadaj\u00ed te\u010f oba m\u00e9n\u011b nebezpe\u010dn\u011b.<\/div>\n

Boris nastoup\u00ed do auta, ihned nastartuje, je\u0161t\u011b zam\u00e1v\u00e1 a miz\u00ed v zat\u00e1\u010dce; nejsp\u00ed\u0161 se vrac\u00ed do hospody sv\u00e9ho str\u00fdce.<\/p>\n

„Tak poj\u010fte, hrdli\u010dky, tudy,“ pokyne Andrej. Vezmu Billa za ruku; nebr\u00e1n\u00ed se.<\/p>\n<\/div>\n

Chv\u00edli jdeme po n\u011b\u010dem, co vypad\u00e1 jako panelka, ze kter\u00e9 n\u011bkdo ka\u017ed\u00fd druh\u00fd nebo t\u0159et\u00ed panel vyrval a d\u00edry zasypal \u0161t\u011brkem. Stalo se to nejsp\u00ed\u0161 u\u017e d\u00e1vno, pror\u016fstaj\u00ed sem kop\u0159ivy. Ze strom\u016f vep\u0159edu se pak vyno\u0159\u00ed mal\u00e9 staven\u00ed. Kdy\u017e dojdeme bl\u00ed\u017e, pochop\u00edm, \u017ee je to n\u00e1dra\u017e\u00ed.<\/div>\n
Andrej za\u0165uk\u00e1 na sklo na ok\u00e9nku a koup\u00ed l\u00edstky.<\/p>\n

„Tak\u017ee, hrdli\u010dky, tady se rozlou\u010d\u00edme. V\u00e1m te\u010f jede vlak p\u0159\u00edmo do Berl\u00edna, d\u00e1lk\u00e1\u010d. Tak\u017ee vystupte a\u017e na kone\u010dn\u00fd, nebo kde chcete. J\u00e1 pojedu a\u017e t\u00edm dal\u0161\u00edm.“<\/p>\n

„Ale uvid\u00edme se je\u0161t\u011b n\u011bkdy, \u017ee?“ zept\u00e1 se ho Bill.<\/p>\n

„To je ve hv\u011bzd\u00e1ch, m\u016fj mal\u00fd p\u0159\u00edteli,“ usm\u011bje se Andrej a obejme ho (zatnu zuby, a abych se uklidnil, otrh\u00e1v\u00e1m si z tri\u010dka flitry). V n\u00e1hl\u00e9m n\u00e1valu l\u00edtosti pak obejme i m\u011b, jen kr\u00e1tce.<\/p>\n

„D\u011bkujeme za v\u0161echno,“ ozvu se.<\/p>\n

„To nic nebylo,“ odv\u011bt\u00ed. „Vlastn\u011b jste sp\u00ed\u0161 pomohli vy mn\u011b. Neb\u00fdt tady Billa a t\u011bch jeho pokus\u016f, nejsp\u00ed\u0161 bych je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tr\u010del v tom zaplivan\u00fdm pokoji bez oken. Trval\u00fd p\u0159\u00edstup k halucinogen\u016fm a p\u00e9\u010de o zbi\u010dovan\u00e9 voj\u00e1ky mi bude chyb\u011bt, ale bez oboj\u00edho se obejdu, proto\u017ee u\u017e nikdy nebudu muset poslouchat blb\u00e9 kecy toho kret\u00e9na Igora. To ty jsi mi otev\u0159el o\u010di,“ obr\u00e1t\u00ed se na Billa. „D\u011bkuju.“<\/p>\n

V d\u00e1lce se ozve zahouk\u00e1n\u00ed; z domku vyjde na per\u00f3n drobn\u00fd sta\u0159\u00edk, nasad\u00ed na hlavu \u010depici a postav\u00ed se do pozoru.<\/p>\n

„Tak se tam m\u011bjte a d\u00e1vejte na sebe pozor. Jestli na v\u00e1s p\u0159ijdou, u\u017e v\u00e1s odsud nebude m\u00edt kdo vyt\u00e1hnout. Nav\u00edc pak nejsp\u00ed\u0161 skon\u010d\u00edte v j\u00e1m\u011b na mrtvoly u\u017e na furt. Rozum\u00edte.“<\/div>\n

P\u0159ik\u00fdvnu.<\/p>\n

Z per\u00f3nu n\u00e1m je\u0161t\u011b zam\u00e1v\u00e1, a kdy\u017e se vlak rozj\u00ed\u017ed\u00ed, d\u00e1 se do \u0159e\u010di s mu\u017eem, jen\u017e je z\u0159ejm\u011b pr\u016fvod\u010d\u00edm na pln\u00fd \u00favazek. Bydl\u00ed v tom domku, nejsp\u00ed\u0161.<\/p>\n

„Pojedeme zp\u00e1tky do N\u011bmecka?“ zept\u00e1m se ti\u0161e, aby n\u00e1s nesly\u0161el nikdo z lid\u00ed kolem.<\/p>\n

„Zp\u00e1tky dom\u016f. Ale mus\u00edme si d\u00e1vat trochu pozor. I kdy\u017e… nejrad\u0161i bych \u0161el zase u\u010dit matiku,“ zasn\u00ed se.<\/p>\n

„Ob\u010das p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co by se mnou bylo, kdybych si nesedl do prvn\u00ed lavice, kdybych nebyl blb\u00fd a nedost\u00e1val p\u011btky, kdybys m\u011b nedou\u010doval, kdybych t\u011b pak nepozval na \u010daj.“<\/p>\n

„Co by, byl bys doma, \u017eil bys s rodi\u010di, byl bys \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n

„Ne\u017e jsem t\u011b poznal, nebyl jsem \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/p>\n

„Nebyl?“<\/p>\n

„Teoreticky jsem asi b\u00fdt m\u011bl, m\u011bl jsem domov, rodinu, dobrou \u0161kolu, celkem dobr\u00e9 zn\u00e1mky, na narozeniny sl\u00edbenou ko\u010dku. Ale po\u0159\u00e1d mi n\u011bco chyb\u011blo. A te\u010f u\u017e v\u00edm, co… kdo<\/em> to byl.“<\/div>\n

Usm\u011bje se na m\u011b. Stisknu mu ruku.<\/p>\n

„A doma? Vr\u00e1t\u00ed\u0161 se k rodi\u010d\u016fm?“<\/p>\n

„Jsou mrtv\u00ed,“ sklop\u00edm hlavu. B\u011bhem posledn\u00edch dn\u00ed jsem na to \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, nyn\u00ed m\u011b do srdce ov\u0161em znovu bod\u00e1 ten osten v\u00fd\u010ditky, \u017ee jsem je vlastn\u011b nikdy nem\u011bl po\u0159\u00e1dn\u011b r\u00e1d. M\u011bl jsem m\u00edt. Nev\u00edm, pro\u010d mi to ne\u0161lo.<\/p>\n

„Nejsou,“ zamuml\u00e1 Bill. Prudce se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Ot\u00e1zka je na m\u00edst\u011b. „Omlouv\u00e1m se ti… Musel jsem ti to \u0159\u00edct, Igor m\u011b donutil, mu\u010dil m\u011b, dokud jsem nesouhlasil, \u017ee ti to \u0159eknu, \u017ee ti budu lh\u00e1t. Cht\u011bl t\u011b zbavit spojen\u00ed s vn\u011bj\u0161\u00edm sv\u011btem. Cht\u011bl, abys ztratil nad\u011bji a vzdal se. Cht\u011bl t\u011b poko\u0159it tak, jako poko\u0159il v\u0161echny. Jen to musel ud\u011blat trochu jinak. Brut\u00e1ln\u011bji. N\u00e1s m\u011bl odmali\u010dka, vychoval n\u00e1s. Byl na\u0161e jedin\u00e1, i kdy\u017e velmi nedostate\u010dn\u00e1 rodina. Chab\u00e1 n\u00e1hra\u017eka, ale jedin\u00fd, koho jsme m\u011bli. A cht\u011bl si pojistit i tebe… Mrz\u00ed m\u011b to, Tomi, omlouv\u00e1m se…“<\/p>\n

Zahled\u00edm se z okna. Nejsou… Jsou v po\u0159\u00e1dku, jsou doma. Mysl\u00ed na m\u011b n\u011bkdy? Ur\u010dit\u011b ano. Tr\u00e1p\u00ed se, proto\u017ee jsem zmizel. Policie m\u011b nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1vno p\u0159estala hledat. Jsem jedno z d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 jednoho dne zmiz\u00ed a u\u017e se neobjev\u00ed. Ve zpr\u00e1v\u00e1ch ob\u010das b\u00fdvaj\u00ed jejich fotografie. Ale j\u00e1 se objev\u00edm, vr\u00e1t\u00edm se dom\u016f. Mus\u00edm se tam vr\u00e1tit, aby nem\u011bli strach. Mus\u00edm jim vypr\u00e1v\u011bt tenhle p\u0159\u00edb\u011bh. Ale kolik jim toho vlastn\u011b mohu \u0159\u00edct?<\/p>\n

A\u017e p\u0159ijde \u010das, zept\u00e1m se na to Billa. Te\u010f to ale nedok\u00e1\u017eu. Po o\u010dku se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m; p\u0159i ka\u017ed\u00e9m tom pohledu se mi v hlav\u011b znovu formuluje tat\u00e1\u017e v\u00fd\u010ditka. Jak mi to mohl ud\u011blat? Lhal mi. \u0158ekl mi, \u017ee mi Igor zabil rodi\u010de, i kdy\u017e to nebyla pravda. Byla to sprost\u00e1 le\u017e. Mohl mi \u0159\u00edct pravdu. Aspo\u0148 pak, kdy\u017e jsme ut\u00edkali. Abych nem\u011bl pocit, \u017ee se nem\u00e1m kam vr\u00e1tit.<\/div>\n

Polo\u017e\u00ed mi ruku na rameno.<\/p>\n

„Zlob\u00ed\u0161 se hodn\u011b? Ur\u010dit\u011b ano, \u017ee?“<\/p>\n

„Trochu,“ p\u0159ik\u00fdvnu.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to zkazil, Tomi, promi\u0148 mi to, pros\u00edm… Nedok\u00e1\u017ee\u0161 si ani p\u0159edstavit, co mi d\u011blal, skoro m\u011b zabil… Pak mi \u0159ekli, \u017ee m\u011b taktak zachr\u00e1nili… Sl\u00edbil jsem to, a\u017e kdy\u017e mi zahrozil, \u017ee zabije m\u011b a pak i tebe, stejn\u00fdm zp\u016fsobem. Ty by sis takovou smrt nezaslou\u017eil…“<\/p>\n

„Tu by si nezaslou\u017eil nikdo.“<\/p>\n

Jak tady sed\u00ed, s pohledem up\u0159en\u00fdm na kolena, vypad\u00e1 jako ne\u0161\u0165astn\u00e1 panenka. Vlasy mu vis\u00ed p\u0159es obli\u010dej a cel\u00fd se chv\u011bje.<\/div>\n

Uk\u0159ivd\u011bn\u00ed nahrad\u00ed pocit l\u00edtosti a studu za sebe sama. Chud\u00e1k Bill skoro p\u0159i\u0161el o \u017eivot, lhal mi, jen aby m\u011b zachr\u00e1nil, a j\u00e1 se tady chov\u00e1m jako absolutn\u00ed kret\u00e9n. Copak m\u00e1m pr\u00e1vo se na n\u011bj zlobit?<\/div>\n
Obejmu ho, tak pevn\u011b, jako je\u0161t\u011b nikdy. Zaryje mi nehty do zad a po\u0159\u00e1d se tak chv\u011bje. \u017de pl\u00e1\u010de pozn\u00e1m, a\u017e kdy\u017e mu unikne vzlyk, ztlumen\u00fd l\u00e1tkou m\u00e9ho tri\u010dka.<\/p>\n

„Billy, Billy, no tak. U\u017e je dob\u0159e. Nemysli na toho chlapa.“<\/p>\n

„Nemysl\u00edm na n\u011bj,“ pot\u00e1hne. „Je mi hrozn\u011b, proto\u017ee jsem zradil tebe<\/em>.“<\/p>\n

„Neplakej, pros\u00edm… J\u00e1 se na tebe nezlob\u00edm, to prost\u011b nejde. Miluju t\u011b, Bille. A uvid\u00ed\u0161, \u017ee se v\u0161echno sprav\u00ed.“<\/p>\n

Neum\u00edm moc dob\u0159e ut\u011b\u0161ovat, tyhle \u0159e\u010di mu, zd\u00e1 se, ani trochu nepom\u00e1haj\u00ed. Rezignuji na slova, jen ho obj\u00edm\u00e1m, hlad\u00edm po z\u00e1dech a l\u00edb\u00e1m do vlas\u016f.<\/p>\n

„V\u017edycky bude\u0161 m\u016fj Bill.“<\/p>\n

autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana „Vst\u00e1vejte, no tak, rychle,“ t\u0159ese se mnou zase n\u011bkdo. Pro\u010d m\u011b sakra mus\u00ed po\u0159\u00e1d budit? „Co je tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho?“ zamuml\u00e1m. „Konec cesty,“ za\u0161kleb\u00ed se Andrej. Ve sv\u011btle baterky, ji\u017e v ruce sv\u00edr\u00e1 Boris, vid\u00edm zbytkovou krev v jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. Vypad\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-7610","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7610","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7610"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7610\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7610"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7610"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7610"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}