{"id":7614,"date":"2011-10-17T17:00:00","date_gmt":"2011-10-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7594"},"modified":"2011-10-17T17:00:00","modified_gmt":"2011-10-17T16:00:00","slug":"phantom-of-the-opera-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/17\/phantom-of-the-opera-11\/","title":{"rendered":"Phantom of the Opera 11."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

Flashback<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu dovolit, abych byl prozrazen. M\u00e1 rodina se o tomhle v\u0161em nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt,“ odpov\u011bd\u011bl jsem madam Giryov\u00e9 \u0161eptem. Starostliv\u011b stiskla moji ruku.<\/em><\/div>\n

„Ch\u00e1pu. Mus\u00edme n\u011bco vymyslet,“ zamyslela se na chv\u00edli. „Bille? \u010cetl jsi n\u011bkdy knihu<\/em> Fantom Opery?“<\/em><\/div>\n
„Ne, ani jsem o n\u00ed nikdy nesly\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 ji \u010detla, m\u00e1m ji moc r\u00e1da. Poj\u010f, zajdeme zkontrolovat deposit\u00e1\u0159 Opery,“ zamumlala zni\u010dehonic madam Giryov\u00e1 a vyt\u00e1hla m\u011b na nohy. Opustili jsme l\u00f3\u017ei \u010d\u00edslo p\u011bt, ze kter\u00e9 jsme sledovali zkou\u0161ky na prvn\u00ed hru, kterou jsem Ope\u0159e poskytl.<\/p>\n

Madam Giryov\u00e1 m\u011b dot\u00e1hla do mask\u00e9rny. Na stojanech tam visela spousta kost\u00fdm\u016f, kter\u00e9 si herci nech\u00e1vali \u0161\u00edt na m\u00edru.<\/em><\/div>\n

„Hledej n\u011bjakou p\u011bknou karnevalovou masku. Ur\u010dit\u011b tu n\u011bjak\u00e1 p\u011bkn\u00e1 bude,“ poru\u010dila mi madam Giryov\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Karnevalovou masku? M\u00e1m jednu doma. Na co ji pot\u0159ebujete?“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 na nic, ty ji pot\u0159ebuje\u0161. Budeme chr\u00e1nit tvoji identitu. Odte\u010f zapome\u0148 na Williama Kaulitze. Pro chv\u00edle v Ope\u0159e jsi jej\u00ed Fantom,“ usm\u00e1la se ze\u0161iroka. „Jakou barvu m\u00e1 tv\u00e1 karnevalov\u00e1 maska?“<\/em><\/div>\n
„\u010cernob\u00edlou.“<\/em><\/div>\n
„Pak k n\u00ed mus\u00edme naj\u00edt dosta\u010duj\u00edc\u00ed oble\u010den\u00ed…“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

Konec flashbacku<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/em><\/strong><\/div>\n
\n
\n

N\u011bkdo p\u0159i\u0161el do kaple. Sly\u0161el jsem tich\u00e9 klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Nikdo jin\u00fd ne\u017e Christine do kaple nechodil. Nakoukl jsem vitr\u00e1\u017e\u00ed do kaple. M\u011bl jsem tu naprostou tmu a\u017e na p\u00e1r sv\u00ed\u010dek, kter\u00e9 byly od vitr\u00e1\u017ee dost daleko, aby m\u011b nezahl\u00e9dla. Kle\u010dela na klek\u00e1tku p\u0159\u00edmo p\u0159ed vitr\u00e1\u017e\u00ed, prsty si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po sp\u00e1nc\u00edch.<\/p>\n

„Tat\u00ednku, nedovol, abych se ztrapnila,“ za\u0161eptala ti\u0161e. Skoro jsem ji nesly\u0161el. „M\u00e1m takov\u00fd strach… Nikdy jsem se tolik neb\u00e1la. A hlavn\u011b se boj\u00edm jeho<\/em>. Meg \u0159\u00edkala, \u017ee sta\u010d\u00ed jedin\u00fd chybn\u00fd krok a nav\u017edy padnu do sp\u00e1r\u016f jeho nen\u00e1visti. M\u00e1m stra\u0161n\u00fd strach,“ sklopila o\u010di. Nikdy jsem ji nevid\u011bl takhle zbl\u00edzka. V\u011bt\u0161inou jsem sp\u00ed\u0161 poslouchal hlas, proto\u017ee jen m\u00e1lokdy jsem se zdr\u017eoval tak bl\u00edzko kaple.<\/p>\n

Vzpomn\u011bl jsem si na svoji vzpom\u00ednku t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Tomova internetov\u00e9ho objevu. SilentSwan vypadala jako Christine, ale o n\u011bco mlad\u0161\u00ed. V\u0161echno najednou za\u010dalo zapadat do sebe jako kousky skl\u00e1danky. Christine Toma p\u0159itahovala u\u017e d\u0159\u00edv, jen si na ni nepamatuje. U\u017e d\u0159\u00edv jsem m\u011bl d\u016fvod na ni \u017e\u00e1rlit, nen\u00e1vid\u011bt ji. V\u017edy\u0165 p\u0159ece SilentSwan se Tomovi vymlouvala na tane\u010dn\u00ed lekce… a Christine je baletka.<\/p>\n

Nikdy se nesm\u00ed s Tomem setkat tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159…<\/p>\n

*<\/p>\n

„Tv\u016fj velk\u00fd den za\u010d\u00edn\u00e1, Bille,“ promluvila ke mn\u011b madam Giryov\u00e1. „Herci u\u017e jsou v mask\u00e9rn\u011b, dokon\u010duj\u00ed posledn\u00ed \u00fapravy. Lid\u00e9 u\u017e sed\u00ed na sv\u00fdch m\u00edstech. Nikdo t\u011b neuvid\u00ed.“<\/div>\n

„D\u011bkuji. Jen n\u011bco dod\u011bl\u00e1m a p\u0159ijdu,“ odpov\u011bd\u011bl jsem prost\u011b. Madam Giryov\u00e1 p\u0159ik\u00fdvla a ode\u0161la. Vtiskl jsem pe\u010de\u0165 ve tvaru lebky na posledn\u00ed dopis a v\u0161echny ob\u00e1lky schoval do kapsy pod dlouh\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. Vstal jsem ze sv\u00e9ho m\u00edsta a ve dve\u0159\u00edch m\u00edstnosti se je\u0161t\u011b zastavil. Vdechl jsem d\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fd pach vlhka, kter\u00fd v t\u011bchto \u010d\u00e1stech intern\u00e1tu panoval. Jedin\u00e9 my\u0161lence jsem dovolil uniknout do ticha…<\/p>\n

…Na dne\u0161n\u00ed ve\u010der nikdo nezapomene…<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> „U\u017eij si to, Tome!“ pop\u0159\u00e1l mi je\u0161t\u011b Gordon, ne\u017e odjel. Upravil jsem si volnou kravatu, kterou si odm\u00edtal p\u0159it\u00e1hnout v\u00edc ke krku. Nerv\u00f3zn\u011b jsem vkro\u010dil do divadla. Vlastn\u011b jsem sem p\u016fvodn\u011b ani necht\u011bl j\u00edt. Bill se n\u011bkam vypa\u0159il a j\u00e1 ho cht\u011bl hledat spolu s m\u00e1mou a Gordonem, ale nebylo mi to dovoleno. Kdy\u017e se m\u00e1ma dozv\u011bd\u011bla, \u017ee chci s\u00e1m od sebe j\u00edt na operu, skoro m\u011b sem sama dot\u00e1hla.<\/p>\n

K\u00fdvl jsem na Mary, kter\u00e1 st\u00e1la za barem a nal\u00e9vala n\u011bjak\u00e9 star\u0161\u00ed pan\u00ed pomeran\u010dov\u00fd d\u017eus. Pok\u00fdvala na m\u011b zp\u00e1tky a uk\u00e1zala mi zdvi\u017een\u00fd palec. S rudnouc\u00edmi tv\u00e1\u0159emi jsem se na ni usm\u00e1l a hledal vchod na sv\u00e9 m\u00edsto.<\/p>\n

Naj\u00edt vchod do l\u00f3\u017ee \u010d\u00edslo p\u011bt nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, kdy\u017e se \u010dlov\u011bk v Ope\u0159e alespo\u0148 trochu vyzn\u00e1. Zasedl jsem do \u010derven\u011b polstrovan\u00e9ho k\u0159es\u00edlka zrovna ve chv\u00edli, kdy se s\u00e1lem rozlehlo posledn\u00ed zvon\u011bn\u00ed, vyz\u00fdvaj\u00edc\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky, aby se usadili na sv\u00e1 m\u00edsta. Nerv\u00f3zn\u011b jsem se zavrt\u011bl, kdy\u017e sv\u011btla pohasla a opona se za\u010dala pozvolna roztahovat. S\u00e1l naplnila \u010dist\u00e1 hudba unikaj\u00edc\u00ed z orchest\u0159i\u0161t\u011b.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

<\/strong> Ti\u0161e jsem se pl\u00ed\u017eil chodbou ke sv\u00e9 l\u00f3\u017ei. U\u017e d\u00e1vno naposledy odzvonilo a divadlo bylo lidupr\u00e1zdn\u00e9. Z hlavn\u00edho s\u00e1lu se linula tich\u00e1 hudba tlumen\u00e1 spoustou dve\u0159\u00ed. Ti\u0161e jsem otev\u0159el dve\u0159e do sv\u00e9 l\u00f3\u017ee a popla\u0161en\u011b zastavil, kdy\u017e jsem p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou zpozoroval dredatou hlavu, ve kter\u00e9 jsem poznal vlastn\u00edho bratra.<\/p>\n

Stejn\u011b ti\u0161e, jako jsem dve\u0159e otev\u0159el, jsem je zase zav\u0159el. Nehodlal jsem riskovat, \u017ee by si m\u011b v\u0161iml. Je\u0161t\u011b nep\u0159i\u0161el ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Nabru\u010den\u011b jsem ude\u0159il p\u011bst\u00ed do st\u011bny vedle dve\u0159\u00ed. Nemohl jsem d\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e za\u010d\u00edt chystat sv\u016fj pl\u00e1n. Alespo\u0148 jsem z\u00edskal v\u00edc \u010dasu…<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

<\/strong> Opera skon\u010dila a s\u00e1l povstal s potleskem stejn\u011b jako posledn\u011b. I j\u00e1 st\u00e1l a tleskal. Bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9! Ale znovu tu byl ten pocit… \u017ee u\u017e jsem alespo\u0148 n\u011bkter\u00e9 pas\u00e1\u017ee sly\u0161el, znal jsem je.<\/p>\n

Herci se z jevi\u0161t\u011b p\u0159esouvali do z\u00e1kulis\u00ed. I j\u00e1 jsem se tam hodlal probojovat. Se\u0161el jsem schody dol\u016f k baru. Mary st\u00e1la za n\u00edm a usm\u00edvala se, i kdy\u017e j\u00ed na \u010dele st\u00e1ly kapi\u010dky potu. M\u00e1 v popisu pr\u00e1ce usm\u00edvat se. Kdy\u017e jsem se postavil p\u0159ed bar, jej\u00ed \u00fasm\u011bv se o n\u011bco roz\u0161\u00ed\u0159il a p\u016fsobil p\u0159irozen\u011bji.<\/div>\n

„Ahoj, Tome. Tak co? Jak\u00e9 to bylo?“ zeptala se a o\u010di j\u00ed sv\u00edtily.<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00e9! Skv\u011bl\u00e9! Dokonal\u00e9!“ odpov\u011bd\u011bl jsem s \u00fasm\u011bvem. Ihned se mi v\u0161ak obo\u010d\u00ed st\u00e1hlo. „Jen bych se pot\u0159eboval dostat do z\u00e1kulis\u00ed. Pot\u0159eboval bych mluvit s Christine. P\u0159ijde mi pov\u011bdom\u00e1 a asi jsem kone\u010dn\u011b zjistil, odkud ji zn\u00e1m.“<\/div>\n
„Kdy\u017e po\u010dk\u00e1\u0161, dokud mi neskon\u010d\u00ed pracovn\u00ed doba, mohla bych t\u011b tam dostat. Nebo alespo\u0148 na d\u00edv\u010d\u00ed intern\u00e1t. Zn\u00e1m jednu moc milou pan\u00ed, kterou bys m\u011bl poznat. Mo\u017en\u00e1 jsi ji vid\u011bl u\u017e v\u010dera p\u0159i sv\u00e9m vysed\u00e1v\u00e1n\u00ed v s\u00e1le,“ odv\u011btila Mary a p\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b j\u00ed v hlase zazn\u00edval m\u00edrn\u011b k\u00e1rav\u00fd podt\u00f3n. C\u00edtil jsem, jak se mi \u017eene krev do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/p>\n

*<\/p>\n

Opera se vypr\u00e1zdnila a Mary splnila sv\u016fj slib. Vzala m\u011b do z\u00e1kulis\u00ed, ale tam u\u017e post\u00e1valo jen p\u00e1r opozdilc\u016f, kte\u0159\u00ed si domlouvali, \u017ee je\u0161t\u011b zajdou n\u011bkam na drink. Christine tu nebyla.<\/div>\n

„Nic si z toho ned\u011blej. Kdy\u017e hezky popros\u00ed\u0161, madam Giryov\u00e1 t\u011b za n\u00ed ur\u010dit\u011b pust\u00ed i v tuhle hodinu,“ usm\u00e1la se Mary, kdy\u017e jsme opou\u0161t\u011bli mask\u00e9rnu a m\u00ed\u0159ili sm\u011brem k v\u00fdchodu z budovy. Vedla m\u011b ke star\u00e9mu d\u00edv\u010d\u00edmu intern\u00e1tu.<\/p>\n

Chv\u00edli pokukovala po zvonc\u00edch vedle dve\u0159\u00ed, ne\u017e jeden z nich zm\u00e1\u010dkla. Ne\u010dekali jsme dlouho, kdy\u017e n\u00e1m p\u0159i\u0161la otev\u0159\u00edt \u017eena, kterou jsem p\u0159edchoz\u00edho dne vid\u011bl na jevi\u0161ti s nov\u00fdmi majiteli Opery. Vl\u00eddn\u011b se na n\u00e1s usm\u00e1la.<\/div>\n

„Mary! M\u016f\u017eu v\u00e1m n\u011bjak pomoci?“ zeptala se.<\/div>\n
„Tady Tom,“ promluvila Mary a \u0161\u0165ouchla m\u011b do zad, „by pot\u0159eboval mluvit se sle\u010dnou Daa\u00e9. Bylo by to mo\u017en\u00e9?“<\/div>\n
„Ale jist\u011b. Christine nem\u00edv\u00e1 \u010dast\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy, ur\u010dit\u011b to ocen\u00ed. Jen nev\u00edm, kolik si na v\u00e1s dok\u00e1\u017ee naj\u00edt \u010dasu. V tuhle hodinu v\u011bt\u0161inou uct\u00edv\u00e1 pam\u00e1tku sv\u00e9ho otce,“ odpov\u011bd\u011bla madam Giryov\u00e1, tentokr\u00e1t mn\u011b.<\/div>\n
„Zlom vaz,“ \u0161pitla mi do ucha Mary, kdy\u017e se se mnou i madam Giryovou rozlou\u010dila.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Bill: Flashback „Nem\u016f\u017eu dovolit, abych byl prozrazen. M\u00e1 rodina se o tomhle v\u0161em nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt,“ odpov\u011bd\u011bl jsem madam Giryov\u00e9 \u0161eptem. Starostliv\u011b stiskla moji ruku. „Ch\u00e1pu. Mus\u00edme n\u011bco vymyslet,“ zamyslela se na chv\u00edli. „Bille? \u010cetl jsi n\u011bkdy knihu Fantom Opery?“ „Ne,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[458],"tags":[],"class_list":["post-7614","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-phantom-of-the-opera"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7614","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7614"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7614\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7614"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7614"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7614"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}