{"id":7617,"date":"2011-10-17T15:30:00","date_gmt":"2011-10-17T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7597"},"modified":"2011-10-17T15:30:00","modified_gmt":"2011-10-17T14:30:00","slug":"s-o-s-anything-but-love-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/17\/s-o-s-anything-but-love-25\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Anything but love) 25."},"content":{"rendered":"

<\/strong><\/div>\n
autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pozorn\u011b t\u011b poslouch\u00e1m. Ano, tenhle pr\u016fser si pamatuju. Nic mi na to tenkr\u00e1t ne\u0159ekla. Jen st\u00e1la a lapala po dechu a pak ml\u010dky vyklidila prostor. Je\u0161t\u011b celej dal\u0161\u00ed den se mnou nemluvila, ale vid\u011bl jsem, jak byla zarudl\u00e1. Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee to obre\u010dela. Asi j\u00ed to do\u0161lo, \u017ee tou kurvou z n\u00e1s dvou nejsi ty, ale j\u00e1. Ten, co hr\u00e1l p\u0159ed n\u00ed v\u017edycky nevinn\u00e9ho a mil\u00e9ho. A hlavn\u011b rozumn\u00e9ho. Necht\u011bl jsem j\u00ed ubl\u00ed\u017eit, to nikdy ne.<\/div>\n
„No, je vid\u011bt, \u017ee m\u00e1me po\u0159\u00e1d n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho. \u017de jsme dvoj\u010data, a\u0165 se n\u00e1m to l\u00edb\u00ed nebo ne.“ Pokr\u010d\u00edm rameny a p\u0159ipoj\u00edm se k ukon\u010den\u00ed p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed. „Jsme oba hajzlov\u00e9 a \u0161\u00edlenci. Ty u\u017e od mala a j\u00e1 d\u00edky tob\u011b.“ Pomalu p\u0159ejdu k tob\u011b s kamenn\u00fdm v\u00fdrazem. Vlastn\u011b se nem\u00e1m ani \u010deho b\u00e1t. Kdy\u017e jsme oba stejn\u00ed, jak mi m\u016f\u017ee\u0161 ubl\u00ed\u017eit. Mysl\u00edm, \u017ee si to uv\u011bdomujeme oba. Na\u0161i psychickou naru\u0161enost. Jsem si jistej, \u017ee hluboko v sob\u011b m\u00e1\u0161 ze m\u011b stejn\u011b takovej strach jako j\u00e1 z tebe. A ten u\u017e asi bude trvat v\u011b\u010dn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Tome, m\u00e1ma m\u016f\u017ee b\u00fdt jenom r\u00e1da, \u017ee u\u017e n\u00e1s nezn\u00e1. Bylo by j\u00ed zle. Z n\u00e1s obou.“ Mus\u00edm ti d\u00e1t za pravdu. Tohle je prost\u011b bez debat jasn\u00e1 v\u011bc. Chytnu t\u011b za boky a natisknu se ti na t\u011blo. M\u00e1m chu\u0165 t\u011b otestovat. Jestli je pravda to, co mi tvrd\u00ed\u0161, a u\u017e t\u011b nijak nem\u016f\u017eu dostat nebo rozh\u00e1zet, \u017ee u\u017e je v tob\u011b jen sexu\u00e1ln\u00ed cht\u00ed\u010d. Ol\u00edznu ti ucho. „Mus\u00edm ale \u0159\u00edct, \u017ee tu oslavu narozenin jsem si tenkr\u00e1t n\u00e1le\u017eit\u011b u\u017eil. Byli jeden lep\u0161\u00ed jak druhej. A jedna uvzdychan\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1. Nelituju toho. Nelituju ani toho, \u017ee ty jsi tam nebyl.“ Zasy\u010d\u00edm. Ano jsem op\u011bt hnusn\u00fd. A budu hnusn\u00fd. Chci ti ubl\u00ed\u017eit co nejv\u00edc. T\u0159eba to nen\u00ed a\u017e tak \u00fapln\u011b pravda, co ti \u0159\u00edk\u00e1m, ale pokud ti to ubl\u00ed\u017e\u00ed, je to to, co chci. Ubl\u00ed\u017eit, a z\u00e1rove\u0148 ovl\u00e1dat. „I tak bys tam byl zbyte\u010dnej… nestoj\u00ed\u0161 za nic.“ Do ucha t\u011b kousnu a v ruk\u00e1ch ti promnu boky. Te\u010f je to le\u017e jako v\u011b\u017e, proto\u017ee m\u00edt v posteli tebe, bylo to nejlep\u0161\u00ed, teda do jist\u00e9 doby. Ale na tom te\u010f nesejde. Jen trp.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Je mi jasn\u00e9, jak t\u00edpne\u0161 cigaretu, \u017ee to zase za\u010dne b\u00fdt ostr\u00e9. Ale j\u00e1 vlastn\u011b u\u017e ani nem\u00e1m co moc riskovat. Chce\u0161 m\u011b zab\u00edt? Pros\u00edm, poslu\u017e si. Stejn\u011b u\u017e vlastn\u011b ani nen\u00ed d\u016fvod, pro\u010d bych \u017eil. Tebe jsem ztratil, za mamkou bych nem\u011bl odvahu j\u00edt. Tak\u017ee co riskuju? V\u016fbec nic. Kdy\u017e se na m\u011b natiskne\u0161, docela m\u011b to p\u0159ekvap\u00ed, ne\u010dekal bych, \u017ee to ud\u011bl\u00e1\u0161. Vlastn\u011b je t\u011b\u017ek\u00e9 odhadnout, co ud\u011bl\u00e1\u0161 v dal\u0161\u00ed vte\u0159in\u011b. Mo\u017en\u00e1, \u017ee z tebe m\u00e1m strach, mo\u017en\u00e1, \u017ee m\u011b d\u011bs\u00ed to, \u017ee je to jako vid\u011bt s\u00e1m sebe. Mysl\u00edm, \u017ee mamka by byla z n\u00e1s zklaman\u00e1. V\u0161ichni by byli a j\u00e1 jsem taky. Nev\u00edm, o co ti te\u010fka p\u0159esn\u011b jde, ale nikdy jsem ti nedok\u00e1zal odolat, a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161. I kdybych se sna\u017eil jakkoliv. A i te\u010f m\u00e9 t\u011blo pod tv\u00fdmi doteky vibruje a chce v\u00edc. Zakazuju si na to myslet. Zakazuju si vn\u00edmat to, \u017ee jsi mi ol\u00edzl ucho, ale nejde to. Oklepu se a neodva\u017euju se ti d\u00edvat do o\u010d\u00ed ani do tv\u00e1\u0159e. Nechci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 st\u00e1le v hrsti, i kdy\u017e t\u011b nen\u00e1vid\u00edm, v hloubi srdce t\u011b stejn\u011b nav\u017edycky budu milovat. Je to na palici stejn\u011b tak, jako my dva. Kdy\u017e op\u011bt za\u010dne\u0161 o t\u011bch proklet\u00fdch narozenin\u00e1ch, pevn\u011b sev\u0159u v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Tohle zabolelo, v\u00edm, \u017ee mi te\u010f l\u017ee\u0161, ale bol\u00ed to.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To, \u017ee l\u017ee\u0161 mn\u011b, docela ch\u00e1pu, ale nikdy nepochop\u00edm, pro\u010d l\u017ee\u0161 s\u00e1m sob\u011b.“ \u0158eknu ti\u0161e a sna\u017e\u00edm se dostat z tv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed, nel\u00edb\u00ed se mi. Nechci ti b\u00fdt tak bl\u00edzko, nechci, abys mi vmetl do tv\u00e1\u0159e dal\u0161\u00ed stejn\u011b bolestiv\u00e9 v\u011bci. Nechci poslouchat, co jsme tam d\u011blali, nechci to v\u011bd\u011bt. Bylo to tehdy stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00fd. „V\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee tak jako j\u00e1, t\u011b nikdy nikdo ne\u0161ukal. Nikdy! V\u00edm, \u017ee se ti to se mnou l\u00edbilo, tak mi p\u0159esta\u0148 tady nalh\u00e1vat nesmysly. Dote\u010fka vid\u00edm, jak rozklepan\u00fd jsi z toho byl. Jak si nemohl d\u00fdchat. \u0158asy se ti t\u0159epotaly a ty jsi ani nedok\u00e1zal otev\u0159\u00edt o\u010di. Nikdy jsi tak skv\u011blej orgasmus nem\u011bl jako se mnou, tak p\u0159esta\u0148 s\u00e1m sob\u011b lh\u00e1t, Bille.“ Trochu t\u011b od sebe odstr\u010d\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
No to m\u00e1\u0161 vlastn\u011b pravdu. Nikdo m\u011b ne\u0161ukal jako ty. To je fakt. Jak\u00e1 to ironie \u017eit\u00ed. Zasm\u011bju se.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee vlastn\u011b \u00fapln\u011b stejn\u011b jsem reagoval, kdy\u017e sis m\u011b bral tady? Klepal jsem se, ale strachy.“ P\u0159ejedu ti nehtem po tv\u00e1\u0159i na krk. „Nemohl jsem d\u00fdchat, proto\u017ee jsi m\u011b dusil.“ Obemknu ti prsty kolem krku a stisknu. „Nedok\u00e1zal jsem otev\u0159\u00edt o\u010di od bolesti. Jen s t\u00edm orgasmem to jaksi zesl\u00e1blo.“ Zase t\u011b pust\u00edm. P\u0159est\u00e1v\u00e1\u0161 m\u011b bavit. Je\u0161t\u011b jsou ale dv\u011b v\u011bci, co ti hodl\u00e1m vr\u00e1tit. Pak ti d\u00e1m tak \u0159\u00edkaj\u00edc svobodu. „Budu si lh\u00e1t do konce \u017eivota, Tome. Do konce \u017eivota budu p\u0159esv\u011bd\u010dovat s\u00e1m sebe, \u017ee jsem t\u011b nikdy nemiloval. \u017de jedin\u00e9, co c\u00edt\u00edm, je nen\u00e1vist k tob\u011b, a \u017ee za to v\u0161echno m\u016f\u017ee\u0161 jen ty.“ Je to sobeck\u00e9, j\u00e1 v\u00edm, ale odm\u00edt\u00e1m si kdy p\u0159ipou\u0161t\u011bt by\u0165 jen sebemen\u0161\u00ed z\u00e1sluhu na tomhle v\u0161em.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe mal\u00fd n\u00e1vrh, i kdy\u017e vlastn\u011b nem\u00e1\u0161 na vybranou.“ Chytnut t\u011b za bradu a se z\u00fa\u017een\u00fdma o\u010dima na tebe kouk\u00e1m. „Co si to trochu p\u0159ipomenout? Sex se mnou tak miluje\u0161,“ u\u0161kl\u00edbnu se a k\u00fdvnu hlavou sm\u011brem ke stropu na znamen\u00ed, abys ses odporou\u010del do lo\u017enice. I kdy\u017e samoz\u0159ejm\u011b odm\u00edt\u00e1m b\u00fdt ten pasivn\u00ed. To zrovna. A nebudeme o tom diskutovat. Dostanu to tak jako tak. Jako jsi to v\u017edycky dostal ty. „V\u00ed\u0161, br\u00e1\u0161ko, u\u017e m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 sou\u017eit\u00ed s tebou nudit. Ne, \u017ee by m\u011b n\u011bkdy bavilo,“ dod\u00e1m \u0161kodolib\u011b. „Ale te\u010f u\u017e m\u011b snad p\u0159\u00edmo obt\u011b\u017euje. Ty m\u011b obt\u011b\u017euje\u0161. Jak nejodporn\u011bj\u0161\u00ed hmyz. Tak\u017ee bu\u010f hodn\u00fd a j\u00e1 ti d\u00e1m u\u017e brzo svobodu.“ Postr\u010d\u00edm t\u011b ke dve\u0159\u00edm od kuchyn\u011b, aby ses kone\u010dn\u011b hnul.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nel\u00edb\u00ed se mi, kdy\u017e jsi tak bl\u00edzko m\u011b a dot\u00fdk\u00e1\u0161 se m\u011b. Poka\u017ed\u00e9 v\u00edm, \u017ee je v tom n\u011bjak\u00e1 hnusn\u00e1 podlost. Ale mus\u00edm uznat, \u017ee ses celkem rozpov\u00eddal. Jen kdy\u017e mi stiskne\u0161 krk, trochu zalap\u00e1m po dechu, ale nen\u00ed to moc siln\u011b a stejn\u011b m\u011b brzy pust\u00ed\u0161.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si nikdy nedok\u00e1\u017ee\u0161 lh\u00e1t a\u017e tak moc, abys tomu i s\u00e1m uv\u011b\u0159il.“ Zakrout\u00edm hlavou. Ani jeden z n\u00e1s to u\u017e prost\u011b cel\u00e9 nevr\u00e1t\u00ed a j\u00e1 nev\u00edm, jestli bych dokonce cht\u011bl. Jen t\u011b sleduju.<\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee bys m\u011b dok\u00e1zal nen\u00e1vid\u011bt. Mo\u017en\u00e1 te\u010f, ale v\u00edm moc dob\u0159e, \u017ee m\u011b st\u00e1le miluje\u0161 n\u011bkde v hloubi srdce. A to je to, co t\u011b \u017eere.“ Zakrout\u00edm hlavou. Kdy\u017e za\u010dne\u0161 s jak\u00fdmisi n\u00e1vrhy, jen t\u011b pozoruju, je mi naprosto jasn\u00e9, \u017ee to nebude nic p\u011bkn\u00e9ho ani dobr\u00e9ho pro m\u011b. Ale nem\u00e1m moc na vybranou, a a\u010d se sna\u017e\u00edm br\u00e1nit a vyhnout se tomu, stejn\u011b m\u011b k t\u011bm dve\u0159\u00edm postr\u010d\u00ed\u0161.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vztekle zavr\u010d\u00edm, ale ud\u011bl\u00e1m p\u00e1r krok\u016f ke dve\u0159\u00edm. Tak\u017ee u\u017e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 o svobod\u011b? A te\u010f by m\u011b zaj\u00edmalo o jak\u00e9 p\u0159esn\u011b. Chce\u0161 m\u011b v\u00e1\u017en\u011b zab\u00edt, anebo m\u011b pust\u00ed\u0161? To si mysl\u00edm, \u017ee je naprost\u00e1 blbost. Ale v\u00e1\u017en\u011b bys m\u011b dok\u00e1zal zab\u00edt? Stejn\u011b je mi to u\u017e jedno. Jen mi po\u0161li kulku mezi o\u010di, jestli t\u011b to n\u011bjak uspokoj\u00ed. A tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad r\u016fzn\u00fdmi v\u011bcmi, a\u017e se objev\u00edm v lo\u017enici, nel\u00edb\u00ed se mi to, v\u016fbec se mi to nel\u00edb\u00ed. Je mi jasn\u00e9, jak si to s t\u00edm sexem myslel a nemysl\u00edm si, \u017ee jsem p\u0159ipraven se nechat \u0161ukat, a to od tebe. Oto\u010d\u00edm se hned \u010delem k tob\u011b a d\u00edv\u00e1m se ti do o\u010d\u00ed. Jsem zv\u011bdav\u00fd, co se bude d\u00edt te\u010f.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Absolutn\u011b nic m\u011b nehecuje. Nikam nechv\u00e1t\u00e1m. V\u0161ak ty tam na m\u011b v t\u00e9 lo\u017enici po\u010dk\u00e1\u0161. Mus\u00edm se pok\u0159iven\u011b usm\u00e1t nad tebou a tv\u00fdm vnit\u0159n\u00edm vzdorov\u00e1n\u00edm. Jako by ti to snad m\u011blo b\u00fdt n\u011bco platn\u00e9.<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se?“ U\u0161kl\u00edbnu se a zav\u0159u za sebou dve\u0159e. Op\u0159u se o n\u011b. Takhle m\u011b to nebav\u00ed. Abych v\u0161echno odd\u0159el s\u00e1m. Neubylo by t\u011b, kdyby ses trochu sna\u017eil. „No snad ne\u010dek\u00e1\u0161, \u017ee si pro tebe jednodu\u0161e p\u0159ijdu, ojedu t\u011b a p\u016fjdu?“ Zakrout\u00edm hlavou. Bylo by to sice nejjednodu\u0161\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed, ale taky nejnudn\u011bj\u0161\u00ed. Jen by sis to odst\u00e1l. Vydr\u017eel bys to a nic z toho. A ty mus\u00ed\u0161 trp\u011bt p\u0159eci jen o n\u011bco v\u00edc. „Je to tvoje pr\u00e1ce. Jen si pro m\u011b hezky poj\u010f a p\u0159iprav si m\u011b. A j\u00e1 t\u011b za odm\u011bnu po\u0159\u00e1dn\u011b ojedu.“ Asi u\u017e jsem s\u00e1m ztratil ve\u0161kerou \u00factu s\u00e1m k sob\u011b. Jinak bych to nemohl \u0159\u00edct, nato\u017e ud\u011blat. Je mi zle ze sebe samotn\u00e9ho, ale u\u017e to nejde zm\u011bnit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hod\u00edm po tob\u011b p\u0159\u00edsn\u00fd pohled, kdy\u017e se nem\u00e1\u0161 k \u017e\u00e1dn\u00e9mu pohybu. Nediv\u00edm se ti, v\u00edm moc dob\u0159e, jak ti je, ale rad\u011bji na to nemysl\u00edm. Nechci na to myslet. Mo\u017en\u00e1 by se mi t\u011b pak z\u017eelelo, a to nem\u00e1m v pl\u00e1nu.<\/div>\n
„Tak nerozum\u011bls?!“ K\u0159iknu po tob\u011b a n\u011bkolika rychl\u00fdmi kroky se k tob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm. \u0160vihnu t\u011b bi\u010dem p\u0159es bok. V\u016fbec poprv\u00e9, co jsem t\u011b s n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b uhodil. I kdy\u017e ho s sebou nos\u00edm po\u0159\u00e1d, nepou\u017eil jsem ho. A\u017e te\u010f. Srdce mi tak zrychl\u00ed. Ten svi\u0161tiv\u00fd zvuk mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1, jak\u00e1 to je bolest. Tak ji alespo\u0148 pozn\u00e1\u0161 taky. Seznamte se.<\/div>\n
„D\u011blej, co \u0159\u00edk\u00e1m, jinak \u0161patn\u011b skon\u010d\u00ed\u0161. Taky t\u011b m\u016f\u017eu p\u0159iv\u00e1zat a zn\u00e1sil\u0148ovat t\u011b v pr\u016fb\u011bhu noci n\u011bkolikr\u00e1t za sebou.“ Zavr\u010d\u00edm a stisknu ti hrdlo. Rad\u011bji se ti do o\u010d\u00ed moc ned\u00edv\u00e1m. Sp\u00ed\u0161e n\u011bkam do \u010dela. V\u00edm, co d\u011bl\u00e1m, jak\u00fd jsem, ale nechci to je\u0161t\u011b vid\u011bt v tv\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nel\u00edb\u00ed se mi tvoje pomal\u00e9 a\u017e l\u00edn\u00e9 tempo, to, jak se p\u0159ibli\u017euje\u0161, ani to, jak\u00fd drz\u00fd pohled na m\u011b up\u00edr\u00e1\u0161. Nel\u00edb\u00ed se mi nic, co se t\u011b t\u00fdk\u00e1, ne v tuto chv\u00edli. Na tvoji ot\u00e1zku, jestli se boj\u00edm, neodpov\u00edm a d\u00e1l t\u011b sleduju. Vlastn\u011b s\u00e1m nev\u00edm, jestli se boj\u00edm. Mo\u017en\u00e1, \u017ee u\u017e v\u00edm, co od tebe m\u016f\u017eu \u010dekat, \u017ee to nebude nic p\u011bkn\u00e9ho pro m\u011b. Mo\u017en\u00e1, \u017ee u\u017e nen\u00ed d\u016fvod se b\u00e1t. D\u00e1l t\u011b up\u0159en\u011b sleduju a \u010dek\u00e1m, co bude. Nem\u00e1m v\u016fbec chu\u0165 t\u011b nechat si m\u011b vz\u00edt, ale nemysl\u00edm, \u017ee m\u00e1m jinou mo\u017enost. A po pravd\u011b m\u011b to docela d\u011bs\u00ed. Nejsem na tohle v\u016fbec zvykl\u00fd. Kdy\u017e mi za\u010dne\u0161 pov\u00eddat o tom, \u017ee si m\u00e1m pro tebe p\u0159ij\u00edt, chce se mi docela sm\u00e1t. To si nemyslel v\u00e1\u017en\u011b, \u017ee ne? Nejsem ten, co by prosil, a u\u017e v\u016fbec ne tebe o tohle.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ale sm\u00edch m\u011b p\u0159ejde hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed, kdy ti nejsp\u00ed\u0161e dojdou nervy a ty m\u011b \u0161vihne\u0161 bi\u010dem. Projede mnou ostr\u00e1 bolest. Mysl\u00edm, \u017ee tohle cht\u011blo dost odvahy. Ne, co se t\u00fdk\u00e1 m\u011b, ale sp\u00ed\u0161e p\u0159ekonat blok, kdy\u017e jsem si s touhle hra\u010dkou hr\u00e1val j\u00e1 na tob\u011b. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na tebe kouknu a d\u00e1m si ruce v rychlosti k boku. Nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee to bol\u00ed a\u017e tak moc. C\u00edt\u00edm tu bolest snad v\u0161ude, ujede mi lehk\u00e9 zasy\u010den\u00ed, kdy\u017e se na r\u00e1nu pod trikem kouknu. Nen\u00ed to krvav\u00e9, ale p\u011bkn\u011b zarudl\u00e9. M\u00e1m co d\u011blat, abych se udr\u017eel a nesko\u010dil po tob\u011b. Abych ti nezakroutil krkem, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee te\u010f tu vel\u00ed\u0161 ty.<\/div>\n
„Zasranej hajzle.“ Proced\u00edm skrz zatnut\u00e9 zuby a pod\u00edv\u00e1m se na tebe. Nemysl\u00edm, \u017ee te\u010f jednodu\u0161e k tob\u011b p\u016fjdu. Mus\u00edm uznat, \u017ee m\u011b to dokonce srazilo na kolena. Zt\u011b\u017eka a pomalu vstanu, co ode m\u011b chce\u0161, tak si to do prdele vezmi a dej mi u\u017e pokoj. Pomalu jdu k tob\u011b, ned\u00edv\u00e1\u0161 se mi do o\u010d\u00ed, co\u017e je docela vtipn\u00e9, kdy\u017e jsi m\u011bl odvahu ud\u011blat tohle. Dojdu p\u0159ed tebe. D\u00edv\u00e1m se ti do o\u010d\u00ed, je mi jedno, \u017ee mi tohle neopl\u00e1c\u00ed\u0161, j\u00e1 nem\u00e1m d\u016fvod uh\u00fdbat pohledem. Nic ne\u0159eknu, jen se na tebe d\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vnit\u0159n\u011b se klepu. Tohle jsem v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal poprv\u00e9 a jsem z toho dost rozhozen\u00fd. Ale nem\u016f\u017eu to d\u00e1t n\u011bjak najevo. Sto\u010d\u00edm pomalu pohled na tebe. Pr\u00e1zdn\u00fd pohled. Bez jedin\u00e9 emoce.<\/div>\n
„Bol\u00ed to, \u017ee?“ Vydechnu \u0161eptem. „A t\u00edmhle jsi m\u011b skoro zabil. Bu\u010f r\u00e1d, \u017ee j\u00e1 nejsem ty.“ Chytnu t\u011b pod krkem a odstr\u010d\u00edm t\u011b ke komod\u011b. Moc se to protahuje. Oto\u010d\u00edm t\u011b \u010deln\u011b k n\u00ed a natisknu na jej\u00ed hranu. Ruce ti p\u0159im\u00e1\u010dknu ke zdi. Nen\u00ed to zrovna pohodln\u00e1 pozice pro tebe, ale nez\u00e1jem. Pust\u00edm bi\u010d na zem. A\u017e se mi z n\u011bj chv\u011bje ruka. \u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee nejsem jako ty, ale mo\u017en\u00e1 jsem opravdu je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. No a co… je to tvoje vina. Zakrout\u00edm hlavou, abych zahnal v\u0161echny ty my\u0161lenky, co se mi tla\u010d\u00ed do hlavy. Lep\u0161\u00ed je nemyslet na nic. P\u00e1r dn\u00ed to s tebou je\u0161t\u011b vydr\u017e\u00edm. Pak n\u00e1s vysvobod\u00edm oba dva.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Neohraban\u011b se ti dob\u00fdv\u00e1m k rozep\u00edn\u00e1n\u00ed tv\u00fdch kalhot. Trhnu s nimi a nech\u00e1m je spadnout k zemi. Siln\u011b se na tebe natisknu a za\u010dnu se ot\u00edrat, abych se pat\u0159i\u010dn\u011b vzru\u0161il. Dob\u0159e, uzn\u00e1v\u00e1m. Je mi zle ze sebe samotn\u00e9ho. Trochu nech\u00e1pu, jak jsi na to mohl m\u00edt \u017ealudek, ale na druhou stranu se nedok\u00e1\u017eu zastavit. U\u017e ne. Mo\u017en\u00e1 jsem nikdy nedok\u00e1zal. Chce se mi k\u0159i\u010det, bre\u010det, zb\u00edt t\u011b nebo rovnou zab\u00edt, nebo naopak ti padnout k noh\u00e1m a nechat se konej\u0161iv\u011b obejmout. Jen\u017ee toho jsem se nedo\u010dkal, naposledy p\u0159ed x lety, \u017ee u\u017e ani pomalu nev\u00edm, jak\u00fd to je pocit. Jen v\u00edm, \u017ee a\u0165 chci nebo ne… ten pocit mi chyb\u00ed. M\u00e1\u0161 vlastn\u011b pravdu, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee mi nev\u011b\u0159\u00ed\u0161. \u017de l\u017eu s\u00e1m sob\u011b. \u017de t\u011b i tak po\u0159\u00e1d n\u011bkde hodn\u011b hluboko miluju. Odplivnu na zem, abych nemusel nic slabo\u0161sk\u00e9ho \u0159\u00edct, a trhnu ti s vlasama.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu ve v\u0161em, co jsi mi za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed \u0159ekl… ale neo\u010dek\u00e1vej, \u017ee bych si to j\u00e1 s\u00e1m p\u0159iznal, a to t\u011b m\u011blo zachr\u00e1nit. Ty moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, jak tohle cel\u00e9 dopadne.“ Zavr\u010d\u00edm, i kdy\u017e mus\u00ed\u0161 c\u00edtit moje z\u00e1chv\u011bvy, jak se sna\u017e\u00edm nevzlyknout. Vlastn\u011b u\u017e te\u010f nen\u00e1vid\u00edm cel\u00fd sv\u011bt a v\u0161echny v n\u011bm. Nejen tebe.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris a Lauinka Bill Pozorn\u011b t\u011b poslouch\u00e1m. Ano, tenhle pr\u016fser si pamatuju. Nic mi na to tenkr\u00e1t ne\u0159ekla. Jen st\u00e1la a lapala po dechu a pak ml\u010dky vyklidila prostor. Je\u0161t\u011b celej dal\u0161\u00ed den se mnou nemluvila, ale vid\u011bl jsem, jak byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-7617","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7617","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7617"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7617\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7617"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7617"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7617"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}