{"id":7627,"date":"2011-10-15T18:30:00","date_gmt":"2011-10-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=7607"},"modified":"2011-10-15T18:30:00","modified_gmt":"2011-10-15T17:30:00","slug":"me-myself-and-romeo-55","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/10\/15\/me-myself-and-romeo-55\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 55."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jerry?!“ Vyjeknu, kdy\u017e se oto\u010d\u00edm po zn\u00e1m\u00e9m hlase, a spat\u0159\u00edm toho, kdo mi nahnal takov\u00fd strach. „Vyd\u011bsil jste m\u011b!“ Jeden ze stylist\u016f, co pro mne pracuj\u00ed, stoj\u00ed asi metr ode m\u00e9 osoby a pohl\u00ed\u017e\u00ed na m\u011b stylem, kter\u00fd se mi v\u016fbec, ale v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. Vylo\u017eit by se dal n\u011bkolika mo\u017en\u00fdmi zp\u016fsoby, av\u0161ak ani jeden neznamen\u00e1 nic lichotiv\u00e9ho pro moji osobu.<\/div>\n
„J\u00e1? Promi\u0148te, ale…“<\/div>\n
„V gar\u00e1\u017e\u00edch. Byl jste tam.“ Uhod\u00edm na n\u011bj a nejrad\u011bji bych mu nat\u00e1hl, kdy\u017e se zatv\u00e1\u0159\u00ed, jako by mi do\u010dista p\u0159esko\u010dilo. Posl\u00e9ze zavrt\u00ed hlavou a nadechne se. Jist\u011b to d\u011bl\u00e1 za \u00fa\u010delem, aby mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal mou domn\u011bnku vyvracet, ale jeho snaha je marn\u00e1. V\u00edm, co jsem sly\u0161el! Byl to on. Sna\u017eil se m\u011b vylekat, co\u017e se mu povedlo, a krk d\u00e1m na to, \u017ee se t\u00edm par\u00e1dn\u011b pobavil. Na rozd\u00edl ode m\u011b.<\/div>\n
Za z\u00e1dy se mi ozve cinknut\u00ed, nato usly\u0161\u00edm, jak se otev\u00edraj\u00ed dve\u0159e v\u00fdtahu. Nastoup\u00edm dovnit\u0159 a Jerry se m\u011b chyst\u00e1 napodobit, zrak mi v\u0161ak sklouzne ke kl\u00ed\u010d\u016fm v jeho prav\u00e9 ruce, kter\u00e9 v jednom moment\u011b vydaj\u00ed naprosto toto\u017en\u00fd zvuk, kter\u00fd jsem zaslechl v gar\u00e1\u017e\u00edch. Uk\u00e1\u017eu na n\u011bj tedy prstem a zavrt\u00edm nesouhlasn\u011b hlavou, co\u017e ke sv\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed pochop\u00ed a z\u016fstane st\u00e1t na m\u00edst\u011b. \u00dapln\u011b se mi ulev\u00ed teprve tehdy, kdy\u017e se zav\u0159ou dve\u0159e a v\u00fdtah se rozjede sm\u011brem vzh\u016fru.<\/p>\n

V\u017edy se mi zd\u00e1l divn\u00fd… Ty jeho pohledy, ob\u010dasn\u00e9 dvojsmysln\u00e9 pozn\u00e1mky, kter\u00e9 byly vysloveny ne sm\u011brem ke mn\u011b, ale dostate\u010dn\u011b nahlas, abych je zaslechl. Nikdy nejmenoval konkr\u00e9tn\u00ed osobu, ale musel bych b\u00fdt naprosto tup\u00fd, aby mi nedo\u0161lo, \u017ee mluv\u00ed o mn\u011b. Jeho prom\u011bnlivost je hor\u0161\u00ed jak u apr\u00edlov\u00e9ho po\u010das\u00ed. Jeden den vstoupil do m\u00edstnosti zamlkl\u00fd, s nik\u00fdm nekomunikoval v\u00edc, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9, pln\u011b se koncentroval na svou pr\u00e1ci, a kdy\u017e ji dokon\u010dil, v tichosti ode\u0161el. Z toho p\u0159i\u0161el den, kdy jsem na n\u011bj kr\u00e1\u010deje po chodb\u011b narazil, jak se vesele vybavuje s kolegy, je sam\u00fd vt\u00edpek a \u00fasm\u011bvy rozhazoval na v\u0161echny strany. Jak \u0159\u00edk\u00e1m, je to podiv\u00edn. Zabr\u00e1n pln\u011b do \u00favah o Jerrym si m\u00e1lem ani nev\u0161imnu, \u017ee jsem se ocitl naho\u0159e a \u017ee se dve\u0159e v\u00fdtahu za\u010daly otev\u00edrat. Zanech\u00e1m tedy op\u00edr\u00e1n\u00ed se o jednu ze st\u011bn, vystoup\u00edm a r\u00e1zn\u00fdm a rozhodn\u00fdm krokem vykro\u010d\u00edm sm\u011brem ke kancel\u00e1\u0159i, kde jsem podle sv\u00fdch domn\u011bnek nechal kl\u00ed\u010de od domu. Kde jinde by asi byly?<\/div>\n

\n
\n

M\u00edjej\u00edce st\u016fl Marion se zastav\u00edm. O\u010dima zkoum\u00e1m pracovn\u00ed desku, na n\u00ed\u017e jsou \u00fahledn\u011b srovnan\u00e9 p\u0159edm\u011bty, nebo sp\u00ed\u0161 nechutn\u011b \u00fahledn\u011b srovnan\u00e9 p\u0159edm\u011bty. P\u0159esn\u011b tak, jak je zvykl\u00e1. U\u017e d\u00e1vno jsem vypozoroval, \u017ee na v\u0161echno m\u00e1 zaveden\u00fd speci\u00e1ln\u00ed syst\u00e9m, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b ch\u00e1pe jen ona sama a jen\u017e mi ka\u017ed\u00fdm dnem leze v\u00edc na nervy. P\u0159estanu z\u00edrat na propisky ve stoj\u00e1nku a zapluji do kancel\u00e1\u0159e, uva\u017euj\u00edce o du\u0161evn\u00edm zdrav\u00ed sv\u00e9 asistentky, nebo\u0165 takov\u00e9 punti\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed mi nep\u0159ijde dvakr\u00e1t norm\u00e1ln\u00ed. Na stole v t\u00e9to m\u00edstnosti se naopak hromad\u00ed stohy pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 \u010dekaj\u00ed jen na to, a\u017e se na n\u011b pod\u00edv\u00e1m, k \u010demu\u017e jsem se dosud nedostal. Ze v\u0161eho nejrad\u011bji bych \u0161krtnul z\u00e1palkou a hodil ji mezi n\u011b. V\u0161e by lehlo popelem a sebe bych t\u00edm u\u0161et\u0159il toho, \u017ee p\u0159i ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm vstupu do kancel\u00e1\u0159e jsem o n\u011bco znechucen\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e p\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne.<\/p>\n

I nyn\u00ed zhnusen pohledem na ty stohy p\u0159istoup\u00edm ke stolu a za\u010dnu p\u00e1trat po kl\u00ed\u010d\u00edch, kv\u016fli nim\u017e jsem p\u0159ijel p\u0159edev\u0161\u00edm. Kupodivu je naleznu tak\u0159ka ihned. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tu budou. Nejsp\u00ed\u0161e jsem je zapomn\u011bl hodit zp\u011bt do ta\u0161ky, kdy\u017e jsem vysyp\u00e1val na desku jej\u00ed obsah, ve snaze naj\u00edt sv\u016fj zpropaden\u00fd mobil, kter\u00fd za\u010dal z\u010distajasna vyzv\u00e1n\u011bt a jak u\u017e to b\u00fdv\u00e1, bylo to v tu nejm\u00e9n\u011b vhodnou chv\u00edli. Zrovna se mi poda\u0159ilo pln\u011b se soust\u0159edit na \u010dinnost a n\u011bjak\u00fd pitomec m\u011b vyru\u0161il. Po telefon\u00e1tu, kter\u00fd skon\u010dil d\u0159\u00edve, ne\u017e vlastn\u011b v\u016fbec za\u010dal, se mi u\u017e znovu nezda\u0159ilo koncentrovat se, a m\u00edsto n\u011bjak\u00e9ho kousku do nov\u00e9 kolekce mi po p\u00e1r des\u00edtk\u00e1ch minut pod rukama vznikla prachoby\u010dejn\u00e1 \u010dm\u00e1ranice. Svazek kl\u00ed\u010d\u016f tentokr\u00e1t pevn\u011b sev\u0159u v dlani, abych je tu podruh\u00e9 nezapomn\u011bl, a obr\u00e1t\u00edm se k odchodu.<\/p>\n

A\u010d byl m\u016fj prvotn\u00ed z\u00e1m\u011br zkontrolovat, kolik lid\u00ed je je\u0161t\u011b na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, zam\u00ed\u0159\u00edm nakonec rovnou k v\u00fdtahu v nad\u011bji, \u017ee se mi poda\u0159\u00ed nik\u00fdm nespat\u0159en opustit firmu. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b Alexe bych nemusel potkat. Pobav\u00edm se sice r\u00e1d, tro\u0161ka rozpt\u00fdlen\u00ed nen\u00ed nikdy na \u0161kodu, av\u0161ak dne\u0161n\u00ed ve\u010der bych str\u00e1vil r\u00e1d s\u00e1m. Posledn\u00ed dobou r\u00e1no co r\u00e1no vst\u00e1v\u00e1m unaven\u00fd, jako bych profl\u00e1moval celou noc. Den ode dne mi ub\u00fdv\u00e1 energie a s\u00e1m sebe jsem nucen se pt\u00e1t, jak dlouho m\u016f\u017eu tohle je\u0161t\u011b vydr\u017eet. Kdy\u017e usly\u0161\u00edm na konci chodby cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a dolehne ke mn\u011b tlumen\u00fd hovor, p\u0159id\u00e1m do kroku. K m\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed se dve\u0159e v\u00fdtahu otev\u0159ou, jakmile stisknu tla\u010d\u00edtko. \u0160\u0165asten, \u017ee jsem unikl nepozorov\u00e1n a nemusel \u010delit p\u0159\u00edpadn\u00fdm hloup\u00fdm dotaz\u016fm, co d\u011bl\u00e1m v tuto<\/em> hodinu ve sv\u00e9<\/em> firm\u011b, stla\u010d\u00edm knofl\u00edk a o p\u00e1r sekund pozd\u011bji naslouch\u00e1m tich\u00e9mu \u0161ramotu.<\/p>\n

Tentokr\u00e1t mi p\u0159ipad\u00e1 cesta dol\u016f neskute\u010dn\u011b dlouh\u00e1, \u010derven\u00e9 \u010d\u00edslice se na displeji st\u0159\u00eddaj\u00ed pomaleji ne\u017e obvykle. Op\u00edraje se z\u00e1dy o st\u011bnu p\u0159estanu sledovat, v kolik\u00e1t\u00e9m pat\u0159e jsem, a pooto\u010d\u00edm hlavu na bok. Jen co spat\u0159\u00edm svou tv\u00e1\u0159 v zrcadle, vzpomenu si na dne\u0161n\u00ed rozhovor, kdy mi bylo nazna\u010deno, \u017ee j\u00e1 a Pete m\u00e1me znovu tvo\u0159it p\u00e1r. Tady o n\u011bjak\u00e9m „na ka\u017ed\u00e9m \u0161prochu pravdy trochu“ nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u0159e\u010d. Je to v\u00fdplod fantazie naprost\u00e9ho \u0161\u00edlence. J\u00e1 a Pete. To zrovna, s takov\u00fdm ubo\u017e\u00e1kem bych se…<\/div>\n

„Je ubo\u017e\u00e1k, proto\u017ee se neplaz\u00ed a nepros\u00ed t\u011b o to, aby ses vr\u00e1til?“<\/em> Ozve se hlas bratra, jen\u017e p\u0159eru\u0161\u00ed mou my\u0161lenku. Je to, jako by promluvil p\u0159\u00edmo vedle m\u011b a nebyl jen sou\u010d\u00e1st\u00ed vzpom\u00ednky na n\u00e1\u0161 posledn\u00ed rozhovor. Jako by byl tady a ne jen v m\u00e9 hlav\u011b. A\u017e tak z\u0159eteln\u011b zn\u011bl. U\u017e jsem se za\u010d\u00ednal ob\u00e1vat, \u017ee dnes budu m\u00edt od jeho k\u00e1z\u00e1n\u00ed pokoj. \u010c\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji se mi vt\u00edr\u00e1 do mysli, aby mi sd\u011blil, jak \u0161patn\u00fd \u010dlov\u011bk jsem. Opakuje mi dokola v\u011bty, je\u017e jsem m\u011bl tu „\u010dest“ od n\u011bj kdysi sly\u0161et, a usiluje nejsp\u00ed\u0161e o to, abych ze\u0161\u00edlel. Up\u0159\u00edmn\u011b \u0159e\u010deno, jsou okam\u017eiky, kdy mi k tomu chyb\u00ed jen kr\u016f\u010dek.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b jednou se v\u00e1\u0161 pes p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed k Fifi, tak si na v\u00e1s, pane Kaulitzi, budu st\u011b\u017eovat!“ Je\u010d\u00ed na m\u011b b\u00e1brle z prvn\u00edho patra a k hrudi si tiskne u\u0148afan\u00e9ho psa nebo vlastn\u011b fenu. P\u0159i pohledu na n\u011b se sna\u017e\u00edm rozhodnout, kter\u00e1 je u\u0161t\u011bkan\u00e1 v\u00edc. Jedna pro druhou jsou velmi t\u011b\u017ek\u00e1 konkurence.<\/div>\n

„Cht\u011bl si jen hr\u00e1t, je to je\u0161t\u011b \u0161t\u011bn\u011b.“ Usm\u011bji se sm\u00ed\u0159liv\u011b a p\u0159it\u00e1hnu si k sob\u011b za obojek Absintha. Sv\u00fdm prohl\u00e1\u0161en\u00edm m\u00e1lem b\u00e1bin\u011b p\u0159ivod\u00edm kolaps, alespo\u0148 tedy podle jej\u00edho v\u00fdrazu. No, posledn\u00ed, co mi chyb\u00ed, je, aby tu sebou sekla! Pokou\u0161\u00edm se j\u00ed vysv\u011btlit, \u017ee Absi je sice velk\u00fd, ale st\u00e1le je nevyhran\u00fdm \u0161t\u011bn\u011btem, a jakmile vid\u00ed psa, za\u010dne na n\u011bj dot\u00edrat, aby jej p\u0159im\u011bl ke h\u0159e. Ve\u0161ker\u00e1 snaha je marn\u00e1. A\u0165 bych \u0159ekl cokoli, stejn\u011b si povede svou.<\/div>\n
„Hr\u00e1t? V\u017edy\u0165 ji m\u00e1lem zad\u00e1vil! Fifi, sly\u0161ela jsi to?“ Proto\u010d\u00edm o\u010di, kdy\u017e babka za\u010dne opusinkov\u00e1vat b\u00edlou nepovedenou napodobeninu psa. Samoz\u0159ejm\u011b p\u0159eh\u00e1n\u00ed. Absinth do n\u00ed jen str\u010dil \u010dum\u00e1kem, v\u00edc se j\u00ed ani nedotkl.<\/div>\n
„Ona<\/em> ho kousla.“ Upozorn\u00edm ji, \u017ee to nebyl m\u016fj pes, kter\u00fd na n\u011bkoho za\u00fato\u010dil, ale jej\u00ed „b\u00edl\u00e1 princezni\u010dka“, jak ji naz\u00fdv\u00e1. \u017de jsem m\u011bl b\u00fdt zticha, mi dojde, kdy\u017e na m\u011b spust\u00ed, \u017ee se chudinka Fifinka jen br\u00e1nila, proto\u017ee to moje stvo\u0159en\u00ed ji ohro\u017eovalo na \u017eivot\u011b.<\/p>\n

Jak ji tak poslouch\u00e1m, nab\u00fdv\u00e1m dojmu, \u017ee doma chov\u00e1m monstrum, co v\u0161e \u017eiv\u00e9 zardous\u00ed, jakmile se to ocitne v jeho zorn\u00e9m poli. Mrknu se na Absiho, k\u0148u\u010d\u00edc\u00edho u m\u00fdch nohou, proto\u017ee jej dr\u017e\u00edm napevno a ned\u00e1v\u00e1m mu prostor k pohybu, a zavrt\u00edm hlavou. Pravda, sice je neohraban\u00fd, ale nen\u00ed to zabij\u00e1k, kter\u00e9ho se z n\u011bj sna\u017e\u00ed d\u011blat. Jeliko\u017e jsem u\u017e otr\u00e1ven\u00fd z t\u011bch jej\u00edch \u0159e\u010d\u00ed, zahuhl\u00e1m, \u017ee se to nebude opakovat, a zat\u00edmco t\u00e1hnu Absintha k v\u00fdtahu, poslouch\u00e1m, jak na m\u011b vol\u00e1, abych mu koupil ko\u0161\u00edk a bez n\u011bj s n\u00edm nechodil ven, jinak to bude nucena \u0159e\u0161it.<\/div>\n

„Provedu!“ Zahu\u010d\u00edm a na\u0161tvan\u011b stisknu tla\u010d\u00edtko. Vypad\u00e1 to, \u017ee je dneska n\u011bjakej \u0161patnej tlak nebo co. V\u0161ichni jsou takov\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed. Nejprve m\u011b m\u00e1lem zabil trafikant za to, \u017ee jsem si dovolil vyru\u0161it jej od \u010dten\u00ed novin a koupil si u n\u011bj cigarety. Fajn, platil jsem mu pades\u00e1tieurovou bankovkou, ale to nen\u00ed d\u016fvod, aby po mn\u011b cig\u00e1ra mrsknul jako po psovi. Krom toho, koupil jsem si krabi\u010dky dv\u011b, a\u010d jsem cht\u011bl jen jednu. Pak b\u00e1ba s Fifinkou. A te\u010f…<\/p>\n

„Sakra.“ Bouchnu do dve\u0159\u00ed v\u00fdtahu a zam\u00ed\u0159\u00edm ke schod\u016fm. „Poj\u010f, mus\u00edme po sv\u00fdch. Naho\u0159e asi maj\u00ed zase sch\u016fzi.“ Jednou ty drbny opravdu za\u0161krt\u00edm! V\u00fdtah v\u011b\u010dn\u011b nejede, proto\u017ee jej dr\u017e\u00ed, zat\u00edmco si sd\u011bluj\u00ed, jak rostou vnou\u010d\u00e1tka, nebo kde maj\u00ed levn\u011bj\u0161\u00ed brambory. Jen kdybych to ud\u011blal j\u00e1! To by bylo \u0159e\u010d\u00ed. Zat\u00edmco Absi mete dop\u0159edu, j\u00e1 stoup\u00e1m nahoru hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem, uva\u017euj\u00edce o tom, \u017ee kdy\u017e se da\u0159\u00ed, tak se da\u0159\u00ed. Zrovna v\u010dera jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee je m\u016fj \u017eivot n\u011bjak podez\u0159ele klidn\u00fd. No a netrvalo to tak dlouho a za\u010d\u00edn\u00e1m se vracet k norm\u00e1lu.<\/div>\n

„A Fifinka je tabu, jasn\u00fd?“ Zavol\u00e1m na psa, kter\u00fd p\u0159\u00edhodu s na\u0161tvanou obyvatelkou domu d\u00e1vno zapomn\u011bl, mo\u017en\u00e1 si ji v\u016fbec nep\u0159ipustil. Poskakuje po schodech tak vesele, \u017ee se s\u00e1m sebe mus\u00edm pt\u00e1t, co se s n\u00edm stalo. Dokud jsem jej unesl, nosil jsem jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed, kdy\u017e nejel v\u00fdtah. Pozd\u011bji jsem do n\u011bj musel zezadu tla\u010dit nebo ho t\u00e1hnout za obojek, abych jej p\u0159im\u011bl vyl\u00e9zt nahoru. Dneska? Vyb\u011bhne patro, seb\u011bhne je zp\u00e1tky, vrt\u00edce ocasem vy\u010dk\u00e1, a\u017e k n\u011bmu dojdu a pokra\u010duje d\u00e1l.<\/p>\n

„Ta b\u00e1ba je schopn\u00e1 hn\u00e1t to a\u017e do Haagu, k\u00e1mo.“ Upozorn\u00edm jej, kdy\u017e se mi poda\u0159\u00ed popadnout dech a spole\u010dn\u011b vyraz\u00edme zdolat posledn\u00ed patro, kter\u00e9 n\u00e1s d\u011bl\u00ed od bytu. „Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 Fifinka, jinak jsem mrtvej mu\u017e a ty… Tebe \u0161oupnou k…- Bille?!“ Vyraz\u00edm ze sebe, kdy\u017e se ocitnu u „c\u00edle“ a spat\u0159\u00edm p\u0159ede dve\u0159mi st\u00e1t sv\u00e9ho sourozence, jeho\u017e pozn\u00e1m nejen d\u00edky jak jinak ne\u017e zaj\u00edmav\u00e9mu outfitu. Kdy\u017e pominu sat\u00e9novou ko\u0161ili s ma\u0161l\u00ed pod krkem, moji pozornost p\u0159it\u00e1hnou kalhoty, u nich\u017e kr\u00e1tce zauva\u017euji, zda jsou \u0161pinav\u00e9, nebo to tak je schv\u00e1ln\u011b. Vypadaj\u00ed, \u017ee p\u016fvodn\u011b byly b\u00edl\u00e9, ale cestou sem Billa ohodilo auto. My o vlku a vlk za dve\u0159mi, nebo vlastn\u011b p\u0159ede dve\u0159mi. Zrovna jsem toti\u017e Absinthovi cht\u011bl pohrozit, \u017ee jestli ten b\u00edl\u00fd rej\u017e\u00e1k nenech\u00e1 na pokoji, skon\u010d\u00ed v p\u00e9\u010di m\u00e9ho mlad\u0161\u00edho sourozence, co\u017e by pro n\u011bj m\u011bl b\u00fdt nejhor\u0161\u00ed mo\u017en\u00fd trest, ale jak tak na n\u011bj kouk\u00e1m, moc by mu to nevadilo, proto\u017ee kolem Billa krou\u017e\u00ed, k\u0148u\u010d\u00ed a co chvilku na n\u011bj nad\u0161en\u011b sko\u010d\u00ed. Aspo\u0148 n\u011bkdo m\u00e1 z ne\u010dekan\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy radost. O mn\u011b se to rozhodn\u011b \u0159\u00edct ned\u00e1.<\/p>\n

„To je dost! \u010cek\u00e1m tu dvacet t\u0159i minut jak idiot.“ Zavr\u010d\u00ed na m\u011b a odstr\u010d\u00ed psa. Pozn\u00e1mku o tom, \u017ee za tu dobu se mohl nau\u010dit \u010dekat jinak, spolknu a kone\u010dn\u011b se rozejdu. Nem\u00e1m chu\u0165 a ani \u010das se s n\u00edm h\u00e1dat. Sp\u00ed\u0161 bych se r\u00e1d dozv\u011bd\u011bl, co jej za mnou p\u0159iv\u00e1d\u00ed.<\/div>\n

„Co tady chce\u0161? V\u0161echny v\u011bci jsem ti sbalil a poslal, kdy\u017e ses neobt\u011b\u017eoval…“<\/div>\n
„Neboj, to mi neu\u0161lo.“ V\u011bnuje mi \u00fa\u0161klebek a se zalo\u017een\u00fdma rukama vy\u010dk\u00e1v\u00e1, a\u017e vylov\u00edm z kapsy kl\u00ed\u010de a odemknu. Soud\u011b dle toho, jak se okam\u017eit\u011b p\u0159isune ke dve\u0159\u00edm, v\u016fbec nep\u0159ipou\u0161t\u00ed mo\u017enost, \u017ee bych jej dovnit\u0159 nepustil. A\u010d jsem si st\u00e1le \u0159\u00edkal a s\u00e1m sebe uji\u0161\u0165oval, \u017ee jestli se tu n\u011bkdy objev\u00ed, chytnu jej za l\u00edmec a vyhod\u00edm, nedok\u00e1\u017eu to. Ten hodn\u00fd a miluj\u00edc\u00ed Tom mi to zkr\u00e1tka nedovol\u00ed. Bill mi ubl\u00ed\u017eil ze v\u0161ech lid\u00ed na sv\u011bt\u011b nejv\u00edce. O to hor\u0161\u00ed bylo, \u017ee bolest byla zp\u016fsobena nejen osobou, ji\u017e jsem miloval, ale tak\u00e9 \u010dlov\u011bkem, jen\u017e je m\u00fdm druh\u00fdm j\u00e1.<\/p>\n

S povzdechnut\u00edm otev\u0159u a vpust\u00edm je oba dovnit\u0159. Bill ani nevy\u010dk\u00e1, a\u017e se zuji, suver\u00e9nn\u011b si to nam\u00ed\u0159\u00ed do nitra bytu. O p\u00e1r chvil pozd\u011bji jej najdu st\u00e1t uprost\u0159ed m\u00edstnosti, zkoumaj\u00edc\u00edho, co se za dobu jeho nep\u0159\u00edtomnosti zde zm\u011bnilo. Nejd\u00e9le z\u00edr\u00e1 na m\u00edsto, kde byla zav\u011b\u0161ena na\u0161e fotografie, ji\u017e po\u0159\u00eddil starou\u0161 Karl, a kterou jsem hned po jeho odchodu sundal a zahrabal na dno sk\u0159\u00edn\u011b. Bill se po mn\u011b \u0161okovan\u011b oto\u010d\u00ed a v\u011bnuje mi pohled, o jeho\u017e v\u00fdznamu nemus\u00edm dlouze p\u0159em\u00fd\u0161let. Co jsem provedl, se jej neuv\u011b\u0159iteln\u011b dotklo. Neranil jsem v\u0161ak ani tak jeho city jako sp\u00ed\u0161e jeho ego.<\/p>\n

„Tak\u017ee je\u0161t\u011b jednou, jak\u00fd je d\u016fvod t\u00e9hle n\u00e1v\u0161t\u011bvy?“ Posad\u00edm se na pohovku, co\u017e byla chyba, nebo\u0165 Bill bleskurychle vyu\u017eije p\u0159\u00edle\u017eitosti a usedne vedle m\u011b. Nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno, pl\u00e1cne sebou na voln\u00e9 m\u00edsto. Okam\u017eik, kdy si st\u00e1hne br\u00fdle z o\u010d\u00ed, je pro m\u011b v\u00edc ne\u017e \u0161okuj\u00edc\u00ed. Tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima a b\u011blmo zalit\u00e9 krv\u00ed vypov\u00eddaj\u00ed o tom, \u017ee Bill posledn\u00ed dobou moc nesp\u00ed, mo\u017en\u00e1 v\u016fbec.<\/div>\n

„Na rozd\u00edl od n\u011bkoho<\/em> v\u00edm, \u017ee m\u00e1m bratra.“ \u0158ekne mi jako naprost\u00e9mu pitome\u010dkovi a v\u011bnuje mi kysel\u00fd \u00fasm\u011bv. S rukama p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdma na prsou na m\u011b z\u00edr\u00e1 a tv\u00e1\u0159\u00ed se, jako by se proti n\u011bmu spikl cel\u00fd sv\u011bt… Ne, p\u0159esn\u011bji \u0159e\u010deno, m\u00e1 v\u00fdraz, jako bych to byl j\u00e1, kdo proti n\u011bmu v\u0161echny po\u0161tval. Ne\u017e se toti\u017e vzpamatuji a popadnu dech, kter\u00fd mi sv\u00fdm prohl\u00e1\u0161en\u00edm vyrazil, stanu se ter\u010dem n\u011bkolika jeho vy\u010d\u00edtav\u00fdch pohled\u016f.<\/p>\n

„Tak ty v\u00ed\u0161,“ podiv\u00edm se naoko, „a \u017ee jsi mi t\u0159eba nenapsal nebo nezavolal.“<\/div>\n

„A ty jsi mi dal v\u011bd\u011bt, kde jsi, kdy\u017e jsi m\u011b tu t\u00fdden nechal tr\u010det?!“ Okam\u017eit\u011b na m\u011b za\u00fato\u010d\u00ed a p\u0159ipomene mi, \u017ee jsem mu nezvedal telefon, ani mu neodpov\u00eddal na SMSky cel\u00fd t\u00fdden, kter\u00fd dostal jako lh\u016ftu, b\u011bhem n\u00ed\u017e se m\u011bl sbalit a odst\u011bhovat. Bill se v\u0161ak neomez\u00ed jen na jednu v\u011btu, rozhodne se pokra\u010dovat d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010d\u00edm zareagovat. „Nedal! Proto\u017ee jsi m\u011bl lep\u0161\u00ed spole\u010dnost a z\u0159ejm\u011b i zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci na pr\u00e1ci!“ Neunikne mi, jak se zatv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159i sl\u016fvku „zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed“. Vypad\u00e1, jako by ka\u017edou chv\u00edli m\u011bl zvracet. Blb\u011b by mu b\u00fdt m\u011blo, ale z n\u011bho samotn\u00e9ho. Co jsem \u010dekal? \u017de se v n\u011bm pohnulo sv\u011bdom\u00ed a p\u0159i\u0161el se mi omluvit? To sotva! Zaj\u00edmalo by m\u011b, kdo \u0159ekl, \u017ee \u010d\u00edm je \u010dlov\u011bk star\u0161\u00ed, t\u00edm je moud\u0159ej\u0161\u00ed. P\u011bkn\u00e1 hloupost! Sp\u00ed\u0161e m\u00e1m dojem, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edce st\u00e1rnu, t\u00edm \u010dast\u011bji se m\u00fdl\u00edm. Aspo\u0148 co se Billa t\u00fd\u010de.<\/p>\n

„Bille, mohl bys mi odpov\u011bd\u011bt na jednu ot\u00e1zku?“ Oto\u010d\u00edm hlavu jeho sm\u011brem a spat\u0159\u00edm ho, jak se z\u00e1jmem pozvedne obo\u010d\u00ed a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, a\u017e sv\u016fj dotaz vyslov\u00edm. N\u011bkolikr\u00e1t jsem jej s\u00e1m sob\u011b polo\u017eil, dlouze jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, jen Bill mi m\u016f\u017ee d\u00e1t spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f. Zhluboka se nadechnu. Ne\u017e se v\u0161ak stihnu zeptat, rozezn\u00ed se bytem zvuk zvonku ohla\u0161uj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchod dal\u0161\u00edho ne\u010dekan\u00e9ho hosta. Na m\u016fj vkus je tu n\u011bjak moc ru\u0161no. K ot\u00e1zce se u\u017e nedostanu, vstanu, zanech\u00e1m bratra sed\u011bt na pohovce a sunu se ke dve\u0159\u00edm, abych zjistil, kdo dal\u0161\u00ed se m\u011b rozhodl poct\u00edt svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou.<\/p>\n

„P\u0159ekv\u00e1pko!“ Vybafne na m\u011b nad\u0161en\u011b Pete, sotva otev\u0159u dve\u0159e. „To kouk\u00e1\u0161, co?“<\/div>\n

„To teda kouk\u00e1m.“ P\u0159izn\u00e1m se bez mu\u010den\u00ed a rozpa\u010dit\u011b se usm\u011bji. Ne\u017e se nad\u011bji, sev\u0159e m\u011b na uv\u00edtanou v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Norm\u00e1ln\u011b bych m\u011bl z jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvy radost, proto\u017ee se v jeho p\u0159\u00edtomnosti c\u00edt\u00edm den ode dne l\u00e9pe, a vzhledem k tomu, \u017ee nem\u00e1 p\u0159\u00edli\u0161 mnoho voln\u00e9ho \u010dasu, jsem r\u00e1d za ka\u017edou chvilku, kterou spolu m\u016f\u017eeme str\u00e1vit. Ov\u0161em nyn\u00ed nep\u0159ich\u00e1z\u00ed zrovna v nejlep\u0161\u00ed okam\u017eik.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ Zept\u00e1 se a odt\u00e1hne se. Jist\u011b mu neuniklo, jak jsem k\u0159e\u010dovit\u00fd, a \u017ee jsem se v jeho objet\u00ed tentokr\u00e1t neuvolnil, ba pr\u00e1v\u011b naopak, je\u0161t\u011b v\u00edce jsem ztuhnul. Copak za to m\u016f\u017eu? Za t\u011bchto okolnost\u00ed to prost\u011b nejde, i kdybych se sna\u017eil sebev\u00edc.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, j\u00e1…“ Nen\u00ed mi dop\u0159\u00e1no \u0159\u00edci v\u00edce, proto\u017ee se za m\u00fdmi z\u00e1dy ozve odfrknut\u00ed pln\u00e9 opovr\u017een\u00ed a znechucen\u00ed. Nemus\u00edm se ohl\u00e9dnout, abych zjistil, kdo n\u00e1m d\u011bl\u00e1 spole\u010dnost, p\u0159esto se oto\u010d\u00edm p\u0159es rameno a zahled\u00edm se na bratra, jen\u017e pr\u00e1v\u011b vydechnul vzduch z plic.<\/div>\n
„Co tady…“ Ot\u00e1zku, j\u00ed\u017e Bill pravd\u011bpodobn\u011b hodlal zjistit, co tu jeho ex pohled\u00e1v\u00e1, nedopov\u00ed, jeliko\u017e mu zrak sklouzne k pa\u017ei, kterou m\u00e1 Pete st\u00e1le ovinutou kolem m\u00e9ho pasu…<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Jerry?!“ Vyjeknu, kdy\u017e se oto\u010d\u00edm po zn\u00e1m\u00e9m hlase, a spat\u0159\u00edm toho, kdo mi nahnal takov\u00fd strach. „Vyd\u011bsil jste m\u011b!“ Jeden ze stylist\u016f, co pro mne pracuj\u00ed, stoj\u00ed asi metr ode m\u00e9 osoby a pohl\u00ed\u017e\u00ed na m\u011b stylem, kter\u00fd se mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-7627","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7627","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=7627"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/7627\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=7627"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=7627"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=7627"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}